Zvonek 2/XXXI

XXXI. ročník

2

17. LISTOPAD

Zpravodajství | Tvorba | Kultura | Zábava Zpravodajství | Tvorba | Kultura | Zábava

2. ŠKOLNÍ ČASOPIS VYSOČINY ROKU 2010

Téma: 6 – 9 Téma: 6 – 9

17. LISTOPAD

Víte, že si můžete přečíst Zvonek

z pohodlí svého domova?

Navštivte

www.gtr.cz/zvonek

Nebo se připojte ke Zvonku či Hitotu

na Facebooku a buďte stále v obraze.

facebook.com/zvonek.gtr | facebook.com/hitoto

2 Titulní strana: Vlna

Foto: Jan Němec Grafika: Štěpán Mareš

17. listopad

Zpověď boxerky v palčácích − Polsko

6

10

12

Obsah

Skoro každý den se procházím po chodbě a slyším ze všech stran: „3. G má další pro-

blém, jsou hrozní, s nimi se to nedá vydržet a další podobné hlášky. Když se ale na tuto otáz-

kou zamyslíte tak zjistíte, že ne všichni jsou zas tak hrozní. Všichni nás berou jako celek, ale co

se týče problémů, je opravdu jen pár „vyvolených“. Dokážeme se jako celek na něčem shod-

nout, i když to bývá někdy dost obtížné, a někdy dokonce spolu i vycházet.

Ale co se týče, problémů — NEJSME všichni stejní.

Komentář:

Praha - město ostrých hran 4

Donatella Versace navrhla kolekci pro H&M 14

Jazykový koutek: ESPAŇOL? (1) 15



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




Milí čtenáři,

přišel šedavý podzim a dny se nám krátí. My se v těchto dnech zamýšlíme nad tak

křehkou věcí, jakou je svoboda, které se ne vždy daří, a s ohledem nadcházející dny

jsme jí věnovali část obsahu tohoto čísla.

Do dnešních dnů se bohužel nepodařilo zajistit rozhovor s panem učitelem Horáčkem,

takže si můžete alespoň počíst ve větším množství autorské tvorby, kterou vám přiná-

šíme.

Marius Jaroslav Svoboda

3

Úvodem



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




4

Fejeton

Václav Vafek

Praha — město ostrých hran

V letošním roce jsem už dvakrát navštívil Prahu a musím přiznat, že jsem čím dál víc v rozpacích,

nevím, co si mám o našem hlavním městě myslet. Jsem smutný z toho, jak se stává Praha více a více nedo-

stupnější pro českého turistu. Když jsem na Staroměstském náměstí promluvil česky, měl jsem strach, aby

na mne prodejce „tradičního“ trdelníku (v mém žebříčku největších hloupostí je trdelník na čestném dru-

hém místě) vůbec reagoval.

O prázdninách jsem s rodinou navštívil i jiné východoevropské metropole: Bukurešť, Soluň a

Budapešť. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by stánkaři měli šestijazyčnou reklamu, ve které chybí název

v rodném jazyce. Nikde se neobtěžovali mluvit anglicky nebo rusky. To zní sice jako hloupost, ale já si mys-

lím, že pokud chci navštívit cizí zemi, musím počítat s tím, že na moji angličtinu nikdo zvědavý nebude. Cítil

jsem, že například obyvatelé Bukurešti jsou na svoje město opravdu hrdí, i přesto, že betonová zástavba

z Ceauceskovy éry je věc opravdu odporná. Snažili se, aby se nám — turistům návštěva co nejvíce líbila.

Taková národní hrdost mi v Praze chybí. Pochybuju, že stánkařům a řidičům, kteří dělají „servis“ turistům

z druhé půlky zeměkoule, nejvíc záleží na tom, aby odjeli spokojení. Spíš než chlouba naší země se z Prahy

stala světoznámá turistická atrakce, kterou ale být nikdy neměla.

Návštěvníkům Prahy se občas trošku divím, že si vůbec vybalí zavazadla. Já osobně bych se otočil

hned na letišti. Nechápu, jak je stále ještě možné, že taxikáři chtějí za trasu Ruzyně — centrum čtyřmíst-

nou částku. Proč jsou hotely několikanásobně dražší než srovnatelné hotely v západní Evropě? Z Prahy se

rychle stala metropole světové úrovně, ale nemůžu se zbavit dojmu, že služby, které by měly spíš turistům

pomáhat, než aby vyprazdňovaly jejich peněženky, za krásnými památkami výrazně zaostávají.

Stále naštvaný a dotčený jsem jeden večer svého pobytu opustil starou Prahu a metrem se vydal

do jejích okrajových částí. V naprosto úžasné dejvické hospůdce, kde nikdo nemluvil rusky ani nenabízel

trapný trdelník, jsem si uvědomil, jak moc rozdílná Praha je. Zapomněl jsem na všechno špatné, co se dělo

v centru, a užíval si tu skvělou atmosféru „pravé“ Prahy. Myslím si, že lidem, kteří zde žijí celý život a jsou

na svoje město alespoň trochu hrdí, se musí z toho cirkusu pro turisty obracet žaludek.

Večer jsem viděl z tramvaje nasvícené Hradčany a ihned jsem zapřemýšlel, kdy se do Prahy opět

podívám. Velká škoda, že neexistují vyhrazené dny pouze pro české turisty.



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




Ria, zdroj: ředitelství školy 5

STALO SE... říjen, listopad 2011

14. října 140. výročí gymnázia

3. listopadu ČEZ, prezentace na chodbě před učebnou č. 133

STANE SE... listopad, prosinec 2011

Aktuálně

4. listopadu Lesní domy světa, 2. C

7. listopadu Okresní kolo v basketbalu

8. listopadu VU obratlovců, Studenec, 3. ročník — seminář biologie

9. listopadu Třebíčsko, zeměpisná exkurze, 4. A, 4. B

10. listopadu Matematická olympiáda, kategorie B, C, Jihlava

14. listopadu Volejbalový turnaj, Dačice

19. listopadu Stužkovací večírek třídy 4. C

29. listopadu Přednáška Mistr Jan Hus — Jak se rodí reformátor

15. listopadu Přednáška Myrmekologická rezervace u Mohelna

24. listopadu Třídní schůzky s rodiči

18. listopadu Schůzka zástupců tříd s vedením školy

25. listopadu Beseda s D. Písaříkovou, 3. C, 3. B, 3. C

26. listopadu Stužkovací večírek třídy 4. B

3. prosince Stužkovací večírek třídy 8. G



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




6

Téma

ONLINE PŘÍLOHA: ORIGINÁLNÍ DOKUMENTY STUDENTŮ Z LISTOPADU A PROSINCE 1989 WWW.GTR.CZ/ZVONEK

17. LISTOPAD

1939

Je pátek 17. listopadu 1939. České země jsou

již přes pět měsíců coby Protektorát Čechy a

Morava součástí Německé říše a v plném

proudu je akce „Sonderaktion Prag vom 17.

November 1939“ vyhlášená Adolfem Hitle-

rem. Jejím důsledkem je popravení devíti ne-

vinných studentů, kteří se angažovali ve stu-

dentských organizacích, uzavření všech vyso-

kých škol na území protektorátu a internace

1200 studentů v koncentračním táboře Sach-

senhausen-Oranienburg. Co všechno však

předcházelo tomuto dnu?

Počátek všeho je nutné hledat 28. října 1939.

Tehdy se uskutečnila na plakátech den pře-

dem ohlášená manifestace studentů k připo-

menutí 21. výročí samostatného Českosloven-

ska. Poklidná demonstrace probíhající

na Václavském náměstí však byla potlačena

okupačními orgány s využitím pořádkové poli-

cie, ale i jednotek SS. Následně v okolních

ulicích v centru Prahy došlo k dalším střetům

mezi demonstranty a rovněž mimopražskými

obyvateli na jedné straně a zasahujícími jed-

notkami podpořenými německými obyvateli

města na straně druhé.

Jan Opletal

Došlo rovněž ke střelbě ostrými náboji do řad

demonstrantů, následkem čehož byl zabit v

Nezábranské ulici dvaadvacetilý pekařský děl-

níka Václav Sedláček a v Žitné ulici byl postře-

len student Jan Opletal. Ten byl následně

operován, avšak svým zraněním 11. listopadu

podlehl. Zatímco Václav Sedláček byl za asis-

tence bezpečnostních složek v tichosti po-

hřben 4. listopadu, rovněž původně tichý po-

hřeb studenta Jana Opletala 15. listopadu

1939 podnítil masovou demonstraci, která se



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




7

Téma

Foto: valka.cz

stala veřejným protestem proti okupaci. Jed-

notky gestapa následně, pravděpodobně

uměle, vyvolaly střety s demonstranty v ob-

lasti Karlova náměstí a podnítili tak další bru-

tální masový zásah bezpečnostních jednotek s

cílem zastrašit celý český národ.

16. listopadu byla v Berlíně svolána porada

vedení Německé říše, na které Adolf Hitler

prohlásil: „15. březen byl můj velký omyl.

Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky.

Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že

Češi nezasluhují jiný osud... Z toho důvodu

nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na

tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned

potlačit... Nebudu se ostýchat do ulic postavit

třeba i děla. Do každého hloučku se bude stří-

let kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstra-

ce, srovnám Prahu se zemí...“

Na přelomu 16. a 17. listopadu 1939 probě-

hlo masové zatýkání v řadách českého stu-

dentstva v Praze, Příbrami a Brně. Studenti

zatčení v Praze byly převezeni do bývalých

dělostřeleckých kasáren v Praze Ruzyni a zde

bez jakéhokoliv soudu popraveni.

Jmenovitě se jednalo o studenty:

JUDr. Jaroslav Klíma

JUC. Josef Adamec

JUDr. František Skorkovský

PhDr. Jan Weinert

JUC. Bedřich Koula

Václav Šaffránek

MUC. Jan Černý

Ing. Marek Frauwirth

Doc. PhDr. Josef Matoušek



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




8

Téma

Foto: Ústav pro soudobé dějiny

ONLINE PŘÍLOHA: KOMPLETNÍ VYDÁNÍ ZVONKU Z KONCE ROKU 1989 WWW.GTR.CZ/ZVONEK

1989

Je pátek 17. listopadu 1989. Pochodující sku-

pina studentů a dalších demonstrantů čítající

několik tisíc lidí jde po vltavském nábřeží. Za

chvíli se začnou měnit dějiny. A to v momen-

tě, kdy se skupina rozhodne nepokračovat po

nábřeží, nýbrž vydat se po Národní třídě do

centra.

Již v průběhu celého roku 1989 probíhaly

drobné demonstrace, žádná z nich však nikdy

nepřerostla v masovou akci. S tím se původně

nepočítalo ani u manifestace k oslavě 17. lis-

topadu. Celá manifestace tehdy byla oficiálně

schválena a dokonce zaštítěna pražským Sva-

zem socialistické mládeže. Předpokládala se

účast několika stovek studentů.

Samotná demonstrace začala ve čtyři hodiny

odpoledne na pražském Albertově.

V 15.40 byl počet účastníků odhadován na

500. Po začátku však narostl dle odhadů Stát-

ní bezpečnosti až na 15 tisíc lidí. Před pátou

hodinou bylo shromáždění na Albertově

ukončeno a skupina se vydala k hrobu Karla

Hynka Máchy na Vyšehradě. I když již tehdy

byla zřejmá tendence části členů vydat se do

centra a na Václavské náměstí. S ohledem na

to, že právě jeden z těchto odhodlaných byl

poručíkem StB, není dodnes zcela jasné, zda

nešlo o cílenou provokaci, a role StB není rov-

něž zcela vyjasněna. Pochod asi desíti tisíc

účastníků ale skutečně dorazil na Vyšehrad,

kde byla demonstrace v 18.15 ukončena.

Po skončení demonstrace se však dav čítající

asi pět tisíc osob vydal neplánovaně směrem

k centru města. Příslušníci SNB se drželi roz-

kazu „nezasahovat“. Poprvé policie v pokusu



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




9

Téma

zabránit přístupu do centra přehradila Vyše-

hradskou ulici. Policejní kordon však byl protr-

žen, dav opět zastavily až následně přivolané

posily. Zadní část průvodu se pak opět dala do

pochodu a po nábřeží Vltavy směřovala smě-

rem k Národnímu divadlu. Mosty přes Vltavu

byly uzavřeny, aby se zabránilo přístupu k

Pražskému hradu, a tak měli demonstranti na

čele pochodu možnost buď pokračovat po

nábřeží, či zabočit na Národní třídu a vydat se

dále do centra. Dav odbočil. V 19.25 byla dle

rozkazu o zabránění přístupu demonstrantů

do centra města Státní bezpečností přehraze-

na Národní třída. Aby policie zabránila opě-

tovnému otočení davu, byla následně uzavře-

na Národní třída i blíže k nábřeží, takže mezi

policejními silami bylo uzavřeno asi 10 tisíc

lidí. Po čtvrt na devět se začaly zasahující

kordony přibližovat k sobě a příslušníci SNB

surově tlouct poklidně demonstrující studen-

ty. Odchod byl umožněn pouze takzvanými

„uličkami“, ve kterých byli studenti rovněž

surově biti. Demonstrace tak byla násilně ro-

zehnána kolem půl desáté. Někteří účastníci

byli pozatýkáni. Většina demonstrantů se

rozešla. Bezpečností složky i poté ještě násil-

ně napadaly menší skupinky a přihlížejících.

V sobotu 18. listopadu se pak mezi lidmi již

rozšířila informace o tvrdém zásahu policie

proti studentům. Na školách začaly vznikat

stávkové výbory, které vyžadovaly řádné pro-

šetření celé události.

Následně se také rozšířila mylná informace o

smrti studenta Martina Šmída, která ještě více

podpořila pobouření občanů.

Foto: Ústav pro soudobé dějiny



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




10

Tvorba

Zpověď boxerky v palčácích − Polsko Zpověď boxerky v palčácích je soubor textů inspirovaný mojí cestou po Evropě, kterou

jsem reálně i literárně zahájila v Polsku. Stopem jsem se dostávala v každé zemi do přímého

kontaktu s místními a díky pocitu, že se vidíme poprvé a naposledy, bylo mi umožněno ocit-

nout se v roli posluchače životních osudů. Za každým tímto vyprávěním řidiče, za národní kul-

turou, za celkovou kompozicí krajiny, tam všude jsem začala objevovat střípky jednolitého ži-

votního příběhu. S každou nově navštívenou zemí střípků přibývá a život jedince se stává zře-

telnějším.

Ne, určitě jsem nikdy nikomu neřekla, že mám pod nohama ježky. Občas, když ne-

chám chodidlo moc dlouho na zemi, vystrčí ten ježek hlavu z podrážky a zařve hospodským

hlasem, který se k němu vůbec nehodí, že už zas otálím a stojím. Já si pak tedy zavážu tkaničky

na dvojitou mašli a rozběhnu se k silničnímu odpočívadlu, abych také odpočívala, ale na dru-

hou stranu zase nezahálela, protože automobil s volným místem už je možná na cestě. Zatnu

pěst, zdvihnu jak vzpěrač palec a otočím ruku, abych si mohla své dílo prohlédnout. Hlavou mi

běží známá věc, že musí být vidět nehty, ať je jasné, že nemám pouhopouhou křeč, ale že

opravdu bezmezně toužím po sedačce, či alespoň reakci, protože být neviditelná, není moje

obliba. Úsměv sem, prosbička támhle a trhaným pohybem červené čáry se přemisťuji jako v

televizních cestopisech nad mapou Evropy.

Mám ráda vůni sousedství. Polsko je, jako když nasáknete kadidlem a pak tančíte u

špiček kostelů místo u tyčí a to kadidlo z vás cáká a kreslí do hlíny papežem neviděné křivky. Z

téhle půdy pak rostou malinkaté chryzantémy, protože nic jiného tam již nikdy nevyklíčí než

pohřební květiny. Místní děti se drží zpátky, ale dospěláci poskakují kolem těchto provizorních

záhonků a zašlapují, co se dá, protože chtějí všechno vidět jasně, bez zarostlých pasáží.

Když vidím tato nahá květinová těla, vždycky si vzpomenu na svoje mládí, kdy jsem tak

trochu bez aliance s dětmi ze sídliště brouzdala po okolí a už jsem, s nadprůměrnou přesností

na tak malé dítě, znala okna, kde nevlastnili záclony a žaluzie ještě nestihli koupit a kde to po

večerech nekončilo sklenkou vína. Nejraději jsem ovšem mívala byt, do kterého jsem mohla

nahlédnout pouze z vyvýšeného altánku, kterému jsme my, děti, říkali „Na kamenech“, a už

tehdy bylo snem každého z nás vlastnit podnik takto pojmenovaný. Bylo z něj vidět až do obý-

vací místnosti studentského apartmánu, ve kterém se usadila dvojice chlapců z místní intelek-

tuálské společnosti. Jednomu jsem říkala Dale, druhému Bob a přesně to bylo jablkem sváru

naší školácké sestavy, jelikož ostatní sice souhlasili, aby první, krátkovlasý brunet, byl Dale,

ovšem dělalo jim nezměrné problémy odstoupit od jména Chip. Už tehdy jsem sedávala sama



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




11

Tvorba

Hana Zoubková,

v našem podniku beze stěn a popíjela imaginární dětské pivíčko, které v mých představách

chutnalo jako malinovka od babičky. Neznala jsem žádná znamení zvěrokruhu, ale domýšlela

jsem si, že Dale patří do hvězdné soustavy Havrana, a dodnes si myslím, že právě on byl tou

mojí první nešťastnou láskou. Boba jsem ráda neměla, a poté, co jsem v pozdějších letech po-

znala městečko Twin Peaks, jej nebudu mít ráda už nikdy.

Jednoho večera si Bob přivedl domů slečnu. Měla krásné žluté šaty a načesané vlasy,

na co sáhla, měnilo se v porcelán, jak ona byla čistá. On byl ulepený a i na tu dálku jsem zkrátka

věděla, že zajisté slintá. A pak z ní ty šaty jediným pohybem strhl a já zavřela oči a doufala, že

až je otevřu, budou jen sedět na posteli a smát se tomu, jaká to byla náhoda. Nestalo se tak.

Rozlepila jsem víčka a pak jsem brečela, protože i ona byla najednou ulepená a také slintala a

vlasy měla zacuchané a já cítila, že oba strašlivě páchnou plísní. Když zhasli světlo, bylo to jako

konec představení, impuls k potlesku, začátek dospívání.

To bylo mé první setkání se sexem, kvůli kterému se mi později Polsko tolik líbilo, pro-

tože tam schovávali neřest pod nadýchané fráze.



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




12

Tvorba

Jak jsem se proměnila v... bakterii Jednou jsem poslala Ježíškovi přání, prosbu, prostě malý papírek, na kterém bylo kostrbatým

roztřeseným písmem napsáno: „Chci se stát něčím nepatrným, skoro neviditelným.“ Lístek

jsem odesílala s marnými nadějemi a zapomněla na něj. Skoro za rok přišla zvláštní pozvánka.

ZVEME VÁS NA ZÁBAVU.

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ V 7 HODIN RÁNO V OBLASTI ÚSTNÍ DUTINY ZAŽÍVACÍHO ÚSTROJÍ

DATUM KONÁNÍ: 11. 10. 2011

Myslela jsem, že jde o vtípek mých potrhlých spolužáků, a lístek jsem strčila do šuplíku. Běžně

jsem šla spát a neřešila nadcházející ráno.

Probudila mě příjemná vůně zatuchlého dechu. Nemohla jsem se jí nabažit, a zatímco jsem se

ukájela tímto opojným odérem, uvědomovala jsem si, že v normálním stavu by mi tento zá-

pach připadal nepřijatelný. Otevřu oči. Zjistím, že to nejde. Tak se snažím jakkoliv jinak vnímat

prostředí. A najednou cítím vřavu, chaos. Cítím společnost stejných bytostí, jako jsem já sama.

Právě trůním na jedné ze zubních stoliček. Všichni se baví o mocném Štětináčovi, kvůli kterému

se budeme patrně muset přesunout do žaludku.

„Je obrovský,“ líčí jedna bakterie „já jsem se včera schovala tady, ale mnoho mých přátel zahy-

nulo.“

Jak hrdinské, pomyslím si.

„Nejhorší je Mast záhuby, kterou je namazán. Takhle prostě voní smrt,“ dodává.

No jo smrt, řeknu si. Zahynu jako bakterie, nebo jako člověk, jako hostitel?

„Ale stejně, stejně nás čeká černý tunel, o kterém mluví naši šamani a duchovní,“ vypráví jiná.

Vím určitě, že bych asi v onom „černém tunelu“ zemřít nechtěla. Připojím se tedy ke skupince

bakterií, které už míří k žaludku, a doufám, že když zdrhnu před kartáčkem, v žaludku už vy-

myslím jak uniknout osudu.

„Dneska hraje DJ Srdce,“ slyším zase nějaký rozhovor.

Už cítím jeho rytmické dunění. Páni, tahle hudba mě nutí tancovat. A „podlaha“ tu pro tanec

taky není špatná. A čím blíž jsme k žaludku, tím je úžasnější atmosféra.



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




13

Tvorba

Kamila Hejsková

„Co ty tu tak sama?“ někdo mě osloví „Nechceš pozvat na drink?“

„Echm, a co se vlastně pije?“

„Žaludeční kyseliny, stará věc, kde to žiješ? Nemáš na to buňky? Jsi převtělený nebuněčný vir?

Vy virové jste pěkní suchaři.“

„Takže, žádné další otázky,“ rozhodnu.

„Oká, oká, tak pojď mě alespoň doprovodit k pípě.“

„Já neřekla ne!“

Po chvíli jsem zjistila, že žaludeční kyselina má podobné dopady na organismus jako alkohol. Po

pár locích už jsou všichni celí žhaví do půlení. Nesmím se přepůlit, vtloukám si do hlavy, proto-

že pak by už nebylo úniku. Taky mě znepokojuje síla, která mě pomalu, ale jistě posunuje do

obávané oblasti.

„Jsi nějaká nervózní,“ směje se můj už dvakrát přepůlený parťák, „nechceš ještě načepovat?“

„Ne, já už fakt nemůžu!“

„Tohle může být poslední zábava v tvém životě.“

„No právě,“ konstatuji a vím svoje.

Nakonec se nechám přemluvit a pak už si nic nepamatuji. Jen tmu a zkreslené hlasy volající o

pomoc.

Probudila mě nepříjemná vůně zatuchlého útrob kanálu. Nemohla jsem ji nevnímat, jak byla

intenzivní. Rukou si zacpávám nos a uvědomím si, že jsem zase člověk. Otvírám oči, a i když

vidím kanál, mám strašnou radost, že teď už se nemusím bát zubní pasty ani záchodové mísy.

Vylezu až k poklopu a vykouknu ven. Je tma. Uf. A jedná se pravděpodobně o kanál na našem

sídlišti, do kterého mi nedávno spadla dvacetikoruna. Ale nehledám ji. Rychle vylezu a snažím

se být nenápadná, jsem totiž v rouše Adamově. Rozhlédnu se kolem...

Tohle není moje město! Na zemi se válí předvčerejší New York Times. Tak to bude ještě na

dlouhé vyprávění…



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




14

Zajímavosti

Donatella Versace navrhla kolekci pro H&M

17. listopad!

Datum, které alarmuje všechny módní přívržence. Pokud se za ně považujete, zapište si ho do

diáře! Pulty butiků H&M se rozzáří pod jedinečnou retrospektivní kolekcí ikonické značky Ver-

sace, která bude cenově dostupná i běžným smrtelníkům.

Stejně jako loni to byl izraelský návrhář Alber Elbaz pro módní dům Lanvin, a předchozí roky

např. Karl Lagerfeld, Stella McCartney, Viktor & Rolf či Jimmy Choo, letos oblíbená švédská

značka H&M spojí své síly s další módní legendou a tento pestrý seznam ještě více opestří, a to

o jedinečnou Donatellu Versace.

A v jakém duchu se kolekce ponese? Donatella vsadila na „staré, dobré, ověřené“. Tato slovní

hříčka zní možná ve spojení s Versace trochu absurdně, ale apeluje na skutečnost, že kreativní

návrhářka našla inspiraci v tom nejlepším, co kdy italská značka vyprodukovala. Pozornost sou-

středí především na tvorbu jejího zakladatele, nekonformního Gianniho Versace, který značku

přivedl na svět před 35 lety.

Ženy se mohou těšit především na originální šaty, které tvoří hlavní pilíř celé kolekce. Vedle

klasického rovného střihu, se objevují i vypasované koktejlky. A vedle křiklavých barev a vzorů,

samozřejmě nechybí ani černá klasika. Pravé labužnice však jistě ocení i líbezně krásné šperky,

kabelky, kožené bundy a hlavně střevíčky skýtající pravou ženskost, kterou nastolí nekonečně

vysoké podpatky.

Pánská kolekce si rozhodně také vyžaduje odvážné jedince. Obléknout se můžou jak celí do

kůže, tak do černobílých variací či kompletně do růžové. Letošní novinkou jsou doplňky do do-

mácnosti. Extravagantními vzory návrhářka ozdobila povlečení, polštáře a ložní textil.

Denisa Chňoupková



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




15

Jazykový koutek

Martina Saitlová

ESPAŇOL? (1)

Španělsky mluvících lidí přibývá a tento počet jsem navýšila i já. Minulý rok jsem se totiž zú-

častnila programu Rotary Youth Exchange, tedy ročního výměnného pobytu v zahraničí. Strávi-

la jsem skvělý rok v Mexiku. Před příletem jsem nemluvila španělsky a za pár měsíců jsem v

komunikaci neměla problém. Pojďte se tedy taky naučit španělsky i vy!

V první lekci se budeme věnovat abecedě a správné výslovnosti hlásek:

A a

B b

C ce

CH che [č]

D de

E e

F efe

G ge

H hache [ače]

I i

J jota [chota]

K ka

L ele

LL elle

M eme

N ene

Ň eňe

O o

P pe

Q cu

R ere

RR erre

S ese

T te

U u

V uve, ve

X equis

Y i griega

Z zeta, zeda

B, V – odpovídá českému [b]

C + e / i – odpoví českému [s], špička jazyka se vysune mezi dolní a horní řezáky

C + a / o / u – odpovídá českému [k]

CH – odpovídá českému [č]

G + e / i, J – odpovídá českému [ch]

H – nevyslovuje se

LL – odpovídá českému [j]

QU + e / i – odpovídá českému [k]

Umíte tedy správně vyslovit verano (léto), cerveza (pivo), conocer (rozumět, znát), Republica

Checa (Česká republika), José (Josef), hasta luego (na brzkou shledanou), lleno (plný) a aquí

(zde)?



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




časopis studentů Gymnázia Třebíč

ročník 31 číslo 2

vyšlo 16. listopadu 2011

2. ŠKOLNÍ ČASOPIS VYSOČINY 2010

Vydavatel:

Gymnázium Třebíč

Masarykovo náměstí 9/116, Třebíč

Redakce:

Marius Jaroslav Svoboda (Ria)

Jan Vacek, Radka Krejčová (LaLi),

Aneta Machátová, Natálie Illková,

Jakub Sláma, Denisa Chňoupková

Technická a výtvarná podpora:

Mgr. Lenka Mahelová

Fotograf:

Jan Němec

Další přispěvatelé:

Hana Zoubková,

Pavlína Kučerová, Kamila Hejsková,

Václav Vafek

Design a celková koncepce:

2004 — 2011 Marius Jaroslav Svoboda

náklad 60 výtisků

www.gtr.cz/zvonek

VAŠE PŘÍSPĚVKY V KOŠI NEKONČÍ!

Navštivte rozsáhlý archiv fotografií

z akcí školy a skupinových

fotografií tříd z let 2008 — 2011

na stránkách Zvonku.

www.gtr.cz/zvonek

Více než 1500 fotografií

v plném rozlišení



Navštivte

www.gtr.cz/zvonek




Documents

Zvonek 2/XXXI