Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Zjevení sv. Brigitty v literatuře českéAuthor(s): Jos. HanušSource: Listy filologické a paedagogické, Roč. 13, Čís. 2 (1886), pp. 141-157Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23433782 .
Accessed: 15/06/2014 11:50
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické a paedagogické.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Výklady některých sporných míst Xenofontovy Anabase. 141
ôffov s t'A o (Ti y.oíüv fiecroi vevtfir¡fiév(or atd. Rehdantz a j. píší : tQÍ nodtç siar¡vé%x)-r¡acii> Ttâoiv ocrov s'ixomv ovtoi d' r¡aav xqsčóv fiecrioi
vivtur¡[i¿v(t3v, což nejvíce jest schvalovati ; nebo jinak jest vazba
buď nesprávná, ježto nepřineseny stolky všem t. j. pro každého
jednotlivce, anebo nepěkná, ježto se samo sebou rozumí, že pro
všechny jistý počet stolků byl přinesen. Řekne-li se však, že
pro všechny dvacet stolků přineseno, uspokojuje to úplně a nej
lépe se to srovnává se slovy následujícími m/.í) '
ovç aí xoánťOu
gxsivro. Že by před každého všechny stoly po řadě byly před
nešeny, tomu zdá se odporovati nejprve, že se praví >ta&' ovç
ai tQdnsÇai ex si vio, tedy stoly stá 1 y a nepředkládaly se jiným a jiným, pak to, co se o Seuthovi praví, že rozdal vše, toliko co
by sám okusil si ponechav, oaov fióvov ysvaarr&ai iavrà narctlijtáv.
Z toho jest patrno, že měl před sebou svůj stůl, že s obsahem
stolu toho naložil, jak se vypisuje, a že žádný stůl více před něho postaven nebyl.
Zjevení s v. Brigitty v literatuře české.
Napsal Jos. Hanuš.
1.
Různé věky národů evropských měly také různé ideje. Staro
věk holdoval státu, středověk náboženství a na obzoru novověkém
svítí nejjasněji idea národnosti. Podlé toho také různě třeba dí
vati se a vykládati nejen dějiny politické, nýbrž zvláště dějiny kulturní i vše, co s nimi souvisí, hlavně literaturu. Tať předkem nese na sobě ráz své doby. O středověku u všech národů osvíce
nějších v Evropě a na mnoze mimo ni platí to zvláště. Y době
stol. XIV. a XY. patrny jsou v tomto vzhledu dva hlavní směry :
nacionalistický, skeptický, jehož heslo bylo věřiti, pokud rozum
dovoluje; a druhý dogmatický, věřiti, poněvadě věřiti třeba i tam, kde rozumem postihnouti nelze, jen když autorita sv. písma a církve
to káže. Víra jest vítězstvo, které přemáhá svět! (Št. Vrť. 190.) Mezi spisy druhé strany druží se též pověstné Eevelationes
s. Brigittae.
Brigitta (jinak Birgitta, Brigida)v) narodila se r. 1302 ve Švédsku „z rodu kniežěcieho z pokolenie králova"2) z otce Bir
L) Užívám této formy „Brigitta", poněvadž nejhojněji se naskýtá v českém jazyku a také jinde za doby starší i nové. — Yedlé této
Brigitty (XIV. stol.) byla ještě jiná světice téhož jména (v VI. stol.) rovněž ze Švédska, o níž srovn. Nouvelle Biografie générale, Paris 1857. VII. 413.
2) Srovn. předmluvy obou rukop. O (17. C. 21.) a F (17. F. 1.) (knih. veř. v Pr.) k závěrku a četné životopisy sv. Brigitty (v Acta
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
142 J- Hanuš
géra a matky Sigridy, lidí šlechetných a zbožných. R. 1316 za
snoubena od rodičů Ulfovi z Ulfasie. Jemu porodila čtyři chlapce a čtyři děvčata, mezi nimiž byla proslulá potom sv. Kateřina, rozdílná ovšem od hrdinky české legendy štokholmské.
„A když muž jejie umřel, roznietivši se v božie milosti, všecka se oddala Jezukristu a on ji milostivě vzal za svú choť
vlastní, tak že ji divně svým utěšením navštěvoval .... řiekal
k nie: Já sem té vzvolil v choť, ať bych ukázal svá tajemstvie. "
Tak povstaly její revelace, zjevení. Byvši ještě s manželem svým u hrobu sv. Jakuba de Compostella, putovala tím pilněji na po svátná místa po jeho smrti. Pobylať v Římě, ve Francii a hlavně
v Palaestině na těch tajuplných místech, jimiž ve zbožném vytr žení zvláště se obírala. Svůj svatý život, plný postův, odříkání, modliteb a almužen, dožila v Římě r. 1373, znajíc od boha den
smrti své napřed. Pochována v klášteře sv. Lorence.
Krátce před smrtí založila „Christo dictante" klášter se
zvláštní řeholí.
Již za života, ba ještě před narozením jejím dály se kolem
ní četné zázraky, jež tím hojněji se opakovaly po její smrti. Pro
svatý, zázračný život povýšena od církve mezi svaté r. 1391,
Památkou po ní nejslavněji! jsou její zjevení a vedlé těch
některé jiné knihy. Revelace jsou zjevem zvláštním a charakteristickým pro středo
věk vůbec a svou dobu zvláště. I jejich účelem jako reformátorů
byla náprava společenská a církevní v hlavě i údech, jak nejlépe
vysvitne z obsahu, za tou příčinou obšírnějšího, ale náprava v duchu přísně církevním, asi podobně jako u Štítného. Po
slyšme slova upravovatele knihy té : ,0 divné1) božie veliké
milosti Pána našeho Jezukrista, že nás tak divně tiem, co jest
zjevoval téjto ženě, napomanul a táhne nás, abychom hledali
milosti jeho. A my tak dalece ostali Krista, tak jej hněvámy
hřiechy svými, že ač jedva kde ostalo siemě křestanské sprave dlnosti. O kak to jest hodné pronésti všemu lidu, co jeho jest
pod nebem, kak pochotně, kak milostivě ty, ješto naň netbají.. ., odvolává k svéj milosti a věda jejich nevděčnost toho . . . Ale
jest to z veliké božie milosti napomanutie, aby lid boží sě k bohu
navrátil, jemuž čest i chvála buď na věky."
Způsob, jakým Brig. měla svá zjevení, nebyl vždy stejný:
„A on2) vzal ji milostivě za svá choť vlastní, tak že ji divně
svým utěšením navštěvoval a řiekal k nie: Já jsem tě vzvolil
v choť, ať bych ukázal svá tajemstvie, neb tak sě mně líbí. . .
Někdy tělesně vidala někaké sobě ukázánie a někdy v mysli v uobrázkách někakých postav. Ale však najviece, když byla na
Sanctorum, tom. IV. Bruxel. 1780, fol. 368—560, ve vydáních revelad
lat., němec, a j.). *) Předml. C. kap. Y.
2) Předml. C. kap. VI.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 143
modlitvách v rozomu osvieceném, svá viděnie měla, jakož to
i sama ukazuje" ...
Yidění svá dala psáti nejprve švédsky a sice na boží rozkaz,
„dějíc1) o tom poselstvie k několika papežóm, k biskupóm, k ciesařovi, k králóm i k jiným".
„Potom popsána jsú latině a pak ten mistr svatého písma,
ješto ji znal, šlechetný muž, jakž slyším o ňem, mistr zákona
svatého predikatorového, zpořiedil jě v kniehách několik". Tento
překlad mistra Remunda2) úvodem potom opatřil mistr Matúš
z Krakova.3) Zázračné revelace šířily se odtud rychle po celém křesťan
stvu, zvláště když r. 1370 dána jim sankce stolice papežské. O tom svědčí množství vydání latinských a zvláště také překlady do jazyků národních, jimiž rozšířeny také mezi obecným lidem,
latiny neznajícím. Uvedu některá vydání : 4) 1. Eevelationes s. Brigittae olim a card. Turrecremata reco
gnitae et approbatae ... et hac postrema editione facta collatione
cum M. SS. Vat. aliisque antiquis codicibus emendatae . .. Eomae
1628 fol. (Univ. bibl. 36. A. 115.) K tomuto vydání táhnou se všecka odvolávání k originálu.
2. Brigita seu Birgitta de Swecia (Sancta) Revelationes coe lestes .. . Lubecae 1492. (snad nejstarší tisk revelací; napřed po ložena Epištola dni Johannis card. de Turrecremata a Bulla ca
nonisationis.) O jiných vydáních latinských srovn. Prag. Stzb. 1867 str.
41—51 od J. J. Hanuše.
3. Das puch der Himlischen offenbarung. Niirnberg durch
Anthonien Koberger 1502 (univ. bibl. 36. A. 119). 4. Himmlische Offenbarungen .. . zum andernmal verdeutschet
durch And. Megerle, Colln. Wilh. Friessem. 1664). 5. Das büchlin ď hymlischen offenbarungen sant Birgiten
wie es yecz in ď welt ergen sol. 1502.
6. Sante Birgitte Openbahringe. . . Lubeck 1496.
7. Die goblike revelacien, Antverp. 1491.
8. The four Révélations of St. Bridget by Rieh. Whytforde, Lond. 1531.
9. Prophéties merveilleuses de madame Ste Brigitě jusqu' à
présent trouvées véritables. Lyon 1536.
10. Révélations célestes etc. Paris 1624 et Lyon 1649.
l) Předml. C. kap. IV.
2j V předml. C. kap. V. psán „Reniundus", v předml. správnějšího
rkp. F. „Remundus". Jireček ve Světozoru Slov. Novin 1857 píše „Re miardus".
3) Srovn. předml. C. kap. V.
4) Srovn. Ig. Hanuš, Sitzungsberichte d. k. bôhm. Gesellschaft d. Wissenseh. in Prag 1867 p. 41—51. — Brunet, Manuel 1860 I sub voce — Trésor de livres rares et précieux par Jean George Théodore Graese 1859. (Str. 430 sq.)
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
144 J- Hanuš
Jsou-li nějaké překlady také ve slovanských literaturách, kromě češtiny, není mi známo. U Poláků jest to dosti podobné, však u Slovanů pravoslavných nezdá se to býti ani možné. Jsouť
revelace knihou tak katolicko-církevní, že sotva by rozšířiti se
mohly mezi obecenstvem pravoslavnjhn. Yedlé úplných revelací mluví se také o výtazích zvaných
Opuscula či Enchiridia, v nichž, pokud mi souditi možno dle
exempláru univ. bibl. (Opusculum vitae et passionis Christi eius
que genitricis Mariae ex révélât. B. Brig. per me Gerardum
Leeu, Antverp. 1849.) vybrána za jistým účelem (zde život a umu
čení Kristovo a Marie) příslušná místa v celek jakýsi.
2.
Literatuře české nezůstaly, jak řečeno již, revelace neznámy.
Byloť vůbec podobné čtení u Čechů oblíbeno, jakož patrně svědčí
památky toho druhu po dnes zachované ku př. spisy o zázračných životech svatých, o životě a umučení Kristově atd.
Revelace Brigittiny uvítány pak tím ochotněji, že vedlé ob
sahu čistě náboženského zasáhaly také do lidské společnosti vůbec,
stíhajíce její zlořády a nešvary a majíce také leckteré jiné my
šlénky společný s tím velkolepým hnutím českým, jehož prvé símé
Waldhauserem, Milíčem a zvláště Štítným bylo již zaseto a v Hu
sovi a Chelčickém v mohutný vzešlo strom, v jehož stínu utvářela
se nová doba lidstvu.
Do Prahy dostala se kniha ta Matúšem z Krakova, mužem
učeným a mistrem svatého písma1) po r. 1391.
Překlad zachován ve dvojím vzdělání bezpochyby Štítenském
v rkp. C (univ. bibl. 17. C. 21, vzdělání starší a širší) a v rkp. F
(17. F. 1, vzdělání mladší a stručnější).
Byly a jsou dosud ještě jiné rukopisy: 1. Rukopis obsahem velmi blízký k rkp. 17. C. 21, zachovaný
v bibl. Olomúcké, z r. 1482, s kusým začátkem, na konci však
úplný. 2. Jiný starý rkp. z r. 1419 prodán od Krameria na Rus a
3. třetí prý byl u Minoritu z r. 1526 (kodex míchaný). Srov. Jungm. Hist. lit. p. 113.
Nejprve několik slov o rkp. Olom. První zmínka o něm čte
se ve Světozoru (příloze Slovenských Novin) z let 1857 od Jos.
Jirečka, dále v Sitzungsberichte d. k. holím. Ges. d. Wiss. in
Prag 1867 od Ig. Hanuše, jenž celkem opakuje slova Jireč. ; nej
obšírněji pojednal o něm p. prof. Th. Vodička v Programu slov.
gymn. v Olom. 1885. Rukopis sám datuje se na konci do r. 1482 :
„Dokonávají sě kniehy o vidění svaté panie Brigidy léta božieho tisícieho čtyřstého LXXXII. tu sobotu před sv. Janem Křtitelem".
*) Srovn. předml. C. kap. 5.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 145
Není to prvopis, nýbrž velmi chybný opis, jak dokázal p. Yod.
četnými chybami opisovačskými. Listů má celkem 140. Na za
čátku jest něco ztraceno (myslím 2 neb 3 listy): začináť před mluva slovy, „býti opatřena ta viděnie, ješto je praví někto .. .", která čtou se v rkp. C. asi v polovici str. 2 (2 str. 1. sloupec); v rkp. C. schází podlé obsahu i zachovalé podoby první vrstvy
nejspíše list, na němž psána kap. 1 a část kap. 2, v poměru k tomu scházejí v rkp. Olom., který kvantitou obsahu zdá se s rkp. C. souhlasiti, listy 2 neb 3. Z toho souditi se dá také o části další : Předmluva rkp. C. v části odpovídající rkp. Olom. sahá od 2 str.
poloviny prvního sloupce do 9. str. pol. sloupce druhého, obsa
huje tedy 7 stran a jeden sloupec. Y rkp. Olom. psáno totéž na listě 1—5 (podlé p. Vod.)
Přeneseme-li poměr ten na celý rkp., bylo by listové kvantum
rkp. C. k rkp. Olom. jako 4:5 t. j. podlé 141 listů rkp. Olom. (jeden list musíme počítati na část předmluvy rkp. C, jež v Olom.
schází) měl by míti rkp. C. asi 115—120 listů a číslo to jest velmi podobno vzhledem k rkp. pražs. 17. F. 1, jenž z některé
předlohy C povstal a s ním v kvantum kapitol se shodoval, i vzhledem k dosavádní podobě rkp. C, kdež patrně více než 1.
celá vrstva schází. Kapitol má rkp. O. 108, rkp. F. 128 ; v rkp. Olom. zpracováno kap. 114 z latin. orig. a poněvadž překladatel sem tam kapitoly jednotlivé latinské v českém vzdělání dělil, což
patrno v rkp. C. i F., vyšla by i odtud shoda mezi rkp. O, Olom.
a F. Jiná otázka týká se kvality obsahu; poněvadž však nemohl
jsem nahlédnout, do rkp. Olom., musím úsudek svůj omeziti na
ty části, kde srovnání bylo možné. Tu souhlasí téměř slovně rkp. Olom. s rkp. C. a liší se od rkp. F. tímtéž způsobem, jako 0.
Shoda ta netýká se pořádku kapitol, jež v obou rkp. Olom. i C.
různě jsou umístěny, o čemž později.
Obšírněji chci se zmíniti o rkp. 17. C. 1 a 17. F. 1, na
jichž základě pokusím se o českém vzdělání revelací podati ně
které osvětlení, jež ovšem musí býti kusé, dokud nejsou prozkou
mány také rkp. jiné. Uba rukopisy nejsou nám aocnovany v prvopisícii, nybrz
v opiších nestejné správnosti.
Opis C., velmi chatrný, jenž stejně nesprávné psán dvojí rukou v prvé pol. XY. stol., zhotoven na papíře, celkem 95 listů
fol. o dvou sloupcích na každé straně. Ohyb opisovačských jest množství a za doklad uvedu některé: fol. 5: a já jsem jako král
vyhnaný z královstvie svého, miesto ňeho jest volen zlý lotr
otczie fweho (sum uti rex a proprio regno expulsus, in cuius
loco latro pessimus electus est et honoratus ; má býti : a ctie
jeho); tamtéž: aby vczynyl člověk ukrutnost jeho (ut experia tur homo tyrannidem eius; m. učil!); fol. 6: chudá býti a w po tugie (pauper et despecta, m. v potupě); fol. 9: ode dne roz
lúčeny (ame); fol. 9: cožkoli jě potká, mene mne proto milují Listy filologické a paedagogické 1886. 10
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
146 J- Hanuš
(non minus); fol. 11: a když zřieti počěch na jeho rucě, ješto hřebíky měly probity býti a na nozě, že máta rucě i noze
probity býti a na nozye, jakož počěsta oči slziti moji (sic) ; fol. 17: vzrzie ze (praecident m. uřěže); atd.
Toť zajisté nepopiratelné svědectví o opise, i když bychom na stránku gram., která rozhodne se hlásí do doby starší, na
dvojí ruku píšící a na rozházenost i zmatenost kontextu se ne
ohlíželi. Pro opis v rkp. F. svědčí již samo vročení na konci, jímž
se datuje do r. 1453, ač jednak ze stránky gram., jedaak z ně
kterých narážek v textu, o nichž později bude jednáno, bylo vzdě
lání původní starší. Yedlé toho jsou také zde chyby opisovačské, ovšem méně, jako vůbec rkp. tento psán jazykově i formálně
velmi vzorně. Ku př. fol. 20 b: geffto geft budú mučiti (m.
jě = eos) fol. 58 a: wftati (m. státi, jak potom červeně opra
veno), fol. 59 a : wzkuffenie (což opraveno červeně na správné
„skrúšenie"), fol. 142 b: ačkolivěk jeden má býti člověk jeden (sic), fol. 57 b: fwodczy (m. súdcí, instr.. sin). Srovn. ještě fol. 7, 8, 20, 26, 30 atd.
Abychom poznali poměr našeho vzdělání českého k originálu vcelku i v částech, udám nejprve obsah lat. revelací, jakýž
připojen k vydání r. 1628 (un. bibl. XXXVI. A. 115J. Liber I : De certificatione suae excellentissimae incarnationis ;
et de improbatione prophanationis et fractionis fidei nostrae et
baptismi; et qualiter ad sui dilectionem invitât praefatam dilectam
sponsam (kap. 60). Lib. II: Informatio filii ad sponsam contra diabolum et re
sponsio filii ad sponsam, qualiter non subtrahit malos, antequam veniant in peccatum. Et qualiter baptizatis morientibus infra
annos discretionis datur regnum coelorum (kap. 30).
Lib. III: Monitio et informatio ad episcopum de modo te
nendo in victu et vestitu et oratione et qualiter se habere debeat
in omnibus ante mensám, in mensa et post mensám et, hoc idem
de dormitione et qualiter in omnibus exerceat officium episcopale
(kap. 34). Lib. IV : Verba Joannis Evangelistae ad sponsam, quahter
nullum opus est sine remuneratione et quomodo biblia praecellit omneš scripturas et de rege praedone et proditore et prodigo etc
et consilio ipsi régi a s. Joanne dato et honores propter Deum
(kap. 144). Lib. V: Liber iste „Quaestionum" dividitur per interroga
tiones et subdividitur per quaestiones. Habet enim XVI. inter
rogationes et in qualibet earum iudex Christus interrogatur de
certis quaestionibus, ad quas ipse respondet distincte et mirabi
liter, ita quod quaelibet interrogatio continet certum numerum
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 147
quaestionum. Postea vero sequuntur earum solutiones et respon
siones.x) Lib. VI: Verba matris dei ad sponsam narrantia pulchritu
dinem Christi et qnaliter frequenter Judaei in aliquo agone
cordis positi ibant ad inspiciendum vultum eius et consolabantur
(kap. 122). Lib. VII: Revelatio quam habuit s. Brigitta Komae post
aiinum jubilaei, in qua virgo Maria praenunciat ei, quod jtura
esset in Hierusalem et Bethleem, quando placuerit deo, promittens ei tune ostendere sibi modum, quomodo ipsa peperit filium suum
benedictum (kap. 31). Lib. VIII: Summus imperator Christus per sponsam loquitur
ad reges ostendens se esse vernm omnium creatorem et regem, in trinitate et unitate regnantem. Et dicit, qualiter mundum
ordinavit regendum duplici potestate, videlicet ecclesiastica et
laicali, quae in apostolis Petro et Paulo principaliter designantur
(kap, 61). Obsah tento obráží se v českém vzdělání jen z části. Aby
bylo patrno, jaká jest souvislost kapitol v českém překladě proti
originálu, stůjž zde jakýsi parallelní rejstřík, s nímž srovn. ta
bulky podobné v rozpravě p. Vod.
Česká kap. 1—17 (incl.) = 1—17 kap. I kn. orig. ; 18 = 23.
I, 19 — 24 I; 20 = 30. I; 21=20 I; 22, 22, = 21 a 22 I; 24 = 18. I; 25 = 19. I., 26 = 31. I, 27-31 = 25-29 I; 32—36 = 33—37 I; 37 = 32. I 38 = 32. I (částečně) a 37
I; 39 = 38 — 60. I; 61 = 1. II; 62 = 2.11; 63 = 3.11 (čá stečně) a 1. III.; 64 — 66 = 2—4 III; 67 = 13 III; 68 = 12.
III; 69 = 2 a 3. VIII; 70 = 4. VIII; 71 = 17. III; 72 = 16.
III; 73 = 22 a 25. III; 74 = 19 III; 75 = ?; 76 — 17. IV.; 77, 78 = 15, 16. IV.; 79 = 14. II. 80—97 = 15—30. II.; 98 = 1. III a 5 III; 99—108 = 4—13. II.
ťodlé přemeciu tonoto čerpáno s vyoerem mávne z prvmcn
4 knih, pak z knihy VIII. a nejspíše také z knihy sedmé (kap.
opatřena otazníkem!); to jest důležito vzhledem k otázce, byly-li
česky vyloženy také ostatní knihy a kapitoly. Myslím souhlasně
s p. Vodičkou, že nikoli. Tomu nasvědčují všecky známé ruko
pisy, které nejdou přes rozměr zachovaný nejúplněji v rkp. Olom,
a ve stručném vzdělání rkp. F. čerpáno hlavně z kn. 1—4, méně
ze 7—8; ostatních pominuto, poněvadž se to nezdálo českému
skladateli, jenž chtěl napomenouti a poučiti dceru a lid, dosti
vhodné, vztahujíc se jednak k jednotlivcům jen bližšímu okolí
*) Ku př. : I. interrog. 3. quaestio: Scriptum est in lege, quod qui iurtum fecerit, reddat plus quam abstulerit etc. — XII. interrog. 4.
quaest. : Cur fugisti in Aegyptum pro Herode et eur innocentes pueros occidi permisisti? — XVI. interrog. 4. quaest: Cum tanta salus sit
toti humano generi in incarnatione tua, cur tanto tempore distulisti
incarnari ? i
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
148 J. Hanuš
a Švédsku známým, jednak jsouc obsahu metafysického, českému
skladateli příliš „vysokého". Vzdělavatel český držel se původně originálu asi dosti věrně,
jak svědčí rkp. Olom., v němž původní pořad kapitol, ač místy
pomíchán, jest dosti shodný s lat. originálem, daleko shodnější než v rkp. C. Kde uchylováno se od orig., není všude v rkp. C. příčina tak patrna, jako v rkp. F. Casto nechtěl se český
překladatel opakovati, podávaje pouze jádro, jindy pojil k sobě věci příbuzné v orig. roztroušené, jindy vyhýbal se tupení kněž
stva a řádů církevních *) a jindy sluší to počisti na vrub mecha
nických opisovačů, kteří nepozorovali, že jsou listy pomíchány. Yíce přidržováno se originálu v překladu jednotlivých kapitol,
jichž celkem 108. Přeloženy jsou orig. téměř doslovně se změ
nami většinou nepatrnými, ovšem v těch částech, které vůbec pře
loženy byly. —
Jinak má se věc s rkp. F. Myslím, že základem jeho bylo vzdělání obšírné, jakéž valně změněno nachází se v rkp. C a Olom., nikoliv přímo orig. latinský a vzdělavatel byl také týž. Oboje vzdělání jest si většinou nejen obsahem, ale i doslovně tak po
dobno, že musíme předpokládati, buď že F povstalo z O (opak sám se vylučuje), anebo správněji, poněvadž C jest v kontextu
popleteno, že měli společnou předlohu x (třeba několikátou, o čemž
pro nepovědomost a nepřístupnost jiných rkpů nyní nelze roz
hodovati); z té (x) buď přímo neb nepřímo nesprávně opsáno vzdělání rkp. C a Olom. a buď přímo neb nepřímo vzděláno
složení rkp. F. To podává se také z kvantity obou vzdělání.
Největší část kapitol jest oběma společná v jádru, něco však ni
koli a sice: Zdá se býti v rkp. F na víc část předmluvy, ale
věc tu snadno lze objasniti. Začínáť předmluva v rkp. C. teprve koncem kap. druhé a pátráme-li, co bylo obsahem první kap. a ztracené části kap. druhé, dostává se nám uspokojivé tuším od
povědi v rkp. F, jehož předmluva v části druhé tak patrně sou
visí s příslušnou statí rkp. C., že téže shody bývalé i v části
ztracené smíme se nadíti tím spíše, že i jinde shoda je značná
a předmluva Matúše z Krakova podobně se začíná v orig. lat.
Též v kapitolách jest některý rozdíl a v principu dělení,
v F. jest celkem 128, o 20 tedy více než v rkp. 0. Ale vzpo meneme-li si na to, že rkp. nemá konce a potom, že v českém
vzdělání vůbec, zvláště v F. rozdělení na kapitoly liší se od la
tiny (kap. děleny, zvláště delší, nebo zase více kap. latinských pojato v jednu kap. českou), není vyloučena shoda kvantitativní
ani v této věci mezi C. a F.
K objasnění i doložení řádu kapitol uvedu některý příklad:
kap. C 1 = 2, I. (2 kap. 1. kniha) F; 2 0=3. I. ; 3.0 = 4. I; 4. 0=12. I; 5. 0 = 1. IV; 7 0 = 5. I; 9 0 = 1.11; 10
•) Srovn. rkp. F. fol. 88, 107; rkp. C. fol. 53, 55, 58 a j.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 149
C — 2. II.; 11 C = 5. ni; 13 C = 39. Y, 17 C = 40. Y; 21 C = 7. I ; 35 C = 36 III. 66 C = 10. V ; 67 C = 7. V ; 70 C = 2. V; 77 C = 43. V; 93 C = 42 V; 98 C = 1. I atd.
Patrno, že kapitoly tytéž v rozličném pořadu. Věc vysvět líme si takto: Překladatel tvoře vzdělání prvé pouze pro dceru
svou a hlavně jí a snad nezaživ tak revelaci při čtení prvním, držel se i v pořádku kapitol i v obsahu originálu dosti věrně, ha místy tak slovně, jak to nebylo ve středověku zvykem, však
zde dobře si to vyložíme, pamatujíce na zvláštní slohovou formu
vfivp.laeí.
Příčiny odchylek nejsou vždy dosti patrny, nicméně jisto, že
někde rozhodovala vědomá snaha vyběrací, jinde dle porušeného kontextu učinili tak opisovači (Srv. C. str. 44, 56, 125, 45).
Totéž menší měrou platí o předmluvě, vzdělané dílem z úvodů
kard. Jana de Turrecremata a Matúše z Krakova, dílem domyslem vlastním a na základě vlastní znalosti revelací od česk. překla datele. Celkový dojem tohoto rkpsu je zvláštní, takový, že se
zdá, jakobychom měli před sebou spíše nějaký makulář, který
prozrazuje znamenitého stilistu i znatele jazyka, však není ještě
uhlazen; a zdání toto podporují ještě jiné okolnosti, jednak hro
madění více slov souznačných za jediné latinské — což může
ovšem také býti účinkem snahy vykládané, jakož i o Štítném
známo — jednak přeházení listů, naskýtající se v rkp. O, i v rkp.
Olom. Tážeme-li se, proč asi v obou rkp. staršího vzdělání se
tak stalo, nedává se nám posud odpověď jistá. Snad stalo se tak
náhodou, snad — a to jest dosti podobno — překladatel neuznal
první vzdělání, jež stačilo dceři jeho, v té formě vhodným pro
veřejnost a to tím více, čím hlouběji se do zjevení začetl a důle
žitost jeho pro lid uznal. Maje již však výbor hotový a zčeštěný, nesáhl opět k originálu, nýbrž přepracoval a upravil pouze vzdě
lání starší, při čemž dá se snadno mysliti a vyložiti, že a proč
pořádek měnil. Pak také vysvětlí se nám věc jiná: Proč totiž
skladatel vzdělání nového, ač patrně podlé nápadné shody i té
okolnosti, že nic nemá na víc proti rkp. C, vlastně jeho předloze,
předělal pouze vzdělání první, proč odvolává se na lat. originál,
jak později uslyšíme1) a nikoli na vzdělání své starší? Vzdělání
toto starší bylo mu jakýms nástinem, dceři postačujícím, nemělo
být považováno za spis pro lid, jemuž určeno vydání druhé
a v tom mohl skladatel právem mluviti jen o lat. originale.
Snad známost ostatních rukopisů podá v té věci více světla.
Jak zmíněno, vzdělán rkp. F. na základě vzdělání staršího
a sice volně, mohli bychom říci kriticky, dle jistého principu, jenž vzat z revelací samých a z účelu jejich. Princip ten vyjádřen
již v rozdělení na 5 knih, jehož v rkp. C. není, i v četných po známkách spojovacích.
') Srovn. níže uvedené spojovací věty a předmluvu rkp. F.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
150 J- Hanuš
K jasnějšímu přehledu i k objektivnějšímu pojetí věci samé
stůjž zde nejprve obsah českého zjevení podlé rkp. F., jenž z příčin na snadě ležících musel býti obšírněji probrán, než bývá
zvykem.
Kniha I. Což se dotýče té panie (Brig.)
Kap. 2.1) Já jsem stvořil nebe i zemi, jsem věčný s Otcem
a Duchem sv., mluvil jsem k prorokům, narodil jsem se z panny, dal jsem se ukřižovati za lidské hříchy, jsem denně obětován na
oltáři, však lidé nedbají mne již, ani mých přikázání a drží se dábla. člověk stvořen byl dobrým, však nyní zlým se stal. Proto
dávám jej v moc ďáblovu, ale kdokoli se polepší, rád jej přijmu. Zlí pocítí mou spravedlnost. Proto ty, má dcero, miluj mne, cti
mou matku a já vzbudím v tobě milost svou, že budeme jedna duše a svět bude ti ničím.
Kap. 3. : Já, stvořitel nebe i země, umřel jsem na kříži, byl
jsem pohřben, však bez porušení svého božství; jsem věčně živ, vstav z mrtvých a vstoupiv na nebesa. Nyní přicházím tobě svěřit
svá tajemství. Tebe vzal jsem si za choť, proto buď připravena na mé přijetí, myslíc na mé umučení, v srdci majíc památku
mých dobrodiní, jsouc poslušná mé vůle, milujíc dobré, nenávidíc
zlé. Já vším opatřil jsem člověka, však on vše více miluje, než
mne. Nuž aspoň ty mne miluj ; chudá jsouc, na mou pomni
chudobu, v hanbie na mou potupu. Trp nyní, abys netrpěla na
onom světě, pracuj nyní se mnou, abys po tom tím slavněji od
počinula.
Kap. 4. : Já jsem bůh tvůj a pán, cti mne, mého Otce, Ducha sv., mou matku, svaté a buď pokorná. Mnozí nyní po
korni, nejsou mé skutky mají za marnosť, ctí mne jen pro svět
a lidi, srdcem milujíce ďábla cizoložníka. Jich pocty nelíbí se
mně, však budeš-li ty mne milovati, přitáhnu tě k sobě jako
magnet a zvednu tě na svá ramena, všeho sladší a silnější.
Kap. 5. Ye vidění řekla matka boží k sv. Brigittě : Můj
syn miluje tě, proto miluj jej a v roucho počestné se oblékni:
V košili skroušení, v střevíce žádosti hříchů zbýti a dobré činiti, v sukni naděje k bohu, jejíž rukávy jsou milosrdenství a spra
vedlivost, v plášť víry, jenž ozdoben pamětí, že syn můj tě stvořil,
vykoupil a z lásky za choť pojal, v záponu pomnění na jeho umu
čení, v korunu čistoty a stydlivosti.
Kap. 6. Matka boží k sv. Br. : Cti mne, cti syna mého, jenž mě poctil nade všecky lidi a anděly a s nímž já jsem jedno
srdce, takto: Požehnaný, jenž narodil's se z čisté panny, jenž svou matku Marii pannu častým utěšením obveseloval, po svém
na nebe vstoupení ji navštěvuje. Požehnaný buď bože, jenž jsi
l) Obsahu kap. I. neuvádím, poněvadž níže celá jest vypsána s pa rallelou z rkp. C.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 151
vzal duši i tělo své matky do nebe atd. Smiluj se nade mnou
pro jeji přímluvu!
Kap. 7. Matka boží k sv. Br. : Miluj syna mého a svaté
jeho atd.
Pak řekl syn boží : Měj čtvero : Buď hotova k svatbě s mým
božstvím (reminiscence z písma o nemoudrých pannách), věř mým
slovům, jež řečena tu obrazně tu věrně, poslouchej, jichž máš,
když to necelí proti bohu, buď pokorná a stydlivá (rem. na
Alžbětu, Zachariáše a Jana). Kap. 8. Syn boží k sv. Br. : Buď jako ten, jenž jedno ostaví
a druhé sbírá, opusť svět a já odměním tě sebou samým atd. Pak
vyptává se Kristus, chce-li Br. býti bohata či chudá pro boha,
líbí-li se jí více život starý či nový, duchovní a když tato odpo
věděla, vytýká jí Kristus nedůvěru k jeho slovům a vysvětluje:
nejprve mají slova má býti pravena a víru v ně potvrdí potom
také skutky.
Kap. 9. Mluvila jednou v „náboženství" sv. Br. : Milý bože,
všem jest to divné, co se mnou činíš. Neb když ráčíš, uspíš mé
tělo, probudíš duši, aby bděla atd. Kristus; Jsem všemohúcí
a nejvýš laskavý. Lidé nectí mne, ale ďábla. Jsem jako pán,
jenž výborné víno své posílá svým lepším sluhům, aby oni zase
jiným udíleli. Tak posílám já svá slova lidem a nyní zvolil jsem
tebe. Když pak Br. ukazuje na svou nestatečnost, odpovídá
Kristus podobenstvím o pánu, jenž maje mnoho peněz, roztaví je
a dělá z nich, co se mu líbí; podobně jedná i bůh, čině z pastuch
M'orokv atd.
Kap. 10. Syn boží k sv. Br. : Ač jsi v těle, přece vidíš duchem svým, ovšem jen v obrazích, neboť skutečnosti by slabé
tvé tělo nesneslo. A jinde řekl Kristus: Já nehrdám s tebou
mluviti, abych ti ukázal milost svon a všemohoucnosť atd.
Kap. 11. Kristus k Br. : Přišlas v neznámý kraj, proto musíš znáti jazyk zdejší, míti zdejší kroj, říditi se zdejším časem a zvyknouti si na zdejší pokrm t. j. přišlas ze světa v „duchoven
ství", neměj řeči rozpustilé, v čas mluv, v čas mlč, oblékni se v po
koru srdce, času užívej ke spáse duše, pokrm tvůj buď zdržení
rozumné od „lakoty". V tom ukázal se ďábel a musil, nerad
ovšem a bohem přinucen, vyznati velikou lásku Br. ke Kristu
a Krista k Brig. Kristus ukazuje na svou milosrdnosť a vytýká
ďáblu, proč nežádá také milosti a když ten proklínaje odchází,
žaluje na jeho zatvrzelost, hrozí soudem jemu i jeho následov
níkům a končí vyzýváním Brigity k milování pána nad ďábly
a nade vším.
Kap. 12. Kristus poučuje Brig., jak má se vystříhati před ďábelským lákáním. Když pak kdysi pochybnost zmítala Brigitou
o pravdě a božském původu jejích vidění, ukázal se jí Kristus
a oznámil jí tři znamení zjevení ducha dobrého : Když radí boha
ctíti, neporušenou víru držeti a smírně živu býti. Po trojím
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
152 J. Hanuš
protivném tomu pozná se duch zlý, jenž podněcuje k pýše, nevěře
a k nemírnosti. „Proto věř mým slovům" atd.
Kap. 13. Br. ukazuje na svou nehodnost býti choti boží
a Kristus praví jí: Já jsem všemohoucí, činím z chudých bohaté
atd. Ty buď jako pták Fenix, jenž sbírá suché roští, které se
sluncem zapaluje a v tom ohni obnovuje se Fenix sám. Tak ty
sbírej šlechetnosti, rozněť se mou milostí, abys od hříchů obno
vena byla.
Kap. 14. Kristus : Ďábel nesmí k nikomu ani k hříšnému
přistoupiti, leč dopustím-li pro něco. Proto však lidé mne viní
z nevěrnosti (srovnání s mužem, jenž ženu dává cizoložníku), ale
já jsem věrný, kdo věrně mně slouží, v tom nebude čert pano vati. Zdají-li se mí přátelé bez smyslu, není to pro posednutí
ďáblem, ani že mně slouží, nýbrž pro slabost jich hlavy neb pro něco jiného, čertem lidi pouze zkouším atd.
Kap. 15. Maria těší Br. rmoutící se pro své i cizí hříchy
a) Pomni, co zde žije, že není věčné, kdo činí pokání, že dojde milosti, že veliká jest radost věčně s bohem býti. b) Vidouc jiné hřešiti, pamatuj, že bůh bude je soudili, mluv k nim horlivě, snad mnozí se obrátí (rem. o marnotratném synu) ; dobré kazately
já skvěle odměním. Zlí jsou na světě, aby jimi dobří byli zkou šeni (srovn. s trním a růží), proto ráda je trp, vědouc, že bych je mohl zničiti, kdybych chtěl.
Kap. 16. Maria těší Br. bojící se kázati zatvrzelým a po
učuje ji, koho má za přítele a nepřítele božího míti. Přátelé jsou
ti, kdož nehledají zboží atd., ale těch málo jest v lidu i šlechtě (rem. na báj o jednorožci, jenž má pod rohem drahokam). Šlechta
měla by podobna býti tomuto jednorožci, však nyní podobá se
oslu ! Utiskuje poddané, nečiní pravdy podlé boha a pro boha.
Taktéž duchovenstvo. Kristus: Mohl-li bych želeti, musil bych želeti, že jsem učinil člověka, jenž nyní ve zlosti předčí nad
ďábla (srovn. se „psy lovnými"). Ovšem není to nic divného,
když lid má „v hlavě" tak špatný příklad. Představení jeho za
pomněli, že bůh bohatý chtěl chůd býti pro lidi a jen se obohacují. Však přijde den, kdy dáni budou smrti a mukám. K obrácení světa
posílám tebe. Jako zrno cepem odloučeno býti musí od slámy a sýr v tvořidle tištěn, tak po zármutku přijde utěšení dobrým, ale zlé „v krokot jich štěstí podrazím."
Kap. 17. Kristus těší Brig. zarmoucenou ze zlého myšlení svého : Mysli na mne, braň se myšlénkám zlým a tím budeš oči
štěna, jako zase libostí i v nejmenším hříchu můžeš se smrtelně
poskvrniti. Každý člověk hřeší pro porušené přirození své a lékem k tomu jest pokání. Dej pozor, abys povolíc hříchu neupadla, boj se boha, nebo „bázeň boží uvodí v nebesa", však ztráta jí
přivádí v peklo. S pokáním neodkládej, nebo z malých hříchů
povstávají velké a ďábel snaží se zvláště na skonání, aby oklamal člověka. Na to nedbej, jsi-li nazvána přítelem božím (rem. na
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 153
Jidáše). I zlí voláni k úřadům, aby, obrátí-li se, odměnu vzali, ne-li aby byli tím krutěji trestáni. Bůh mluví často v podoben
ství, proto třeba dobře rozvážiti slova jeho atd.
Kap. 18. Kristus: Jako člověk obrací se od mrtvých k ži
vým, tak i já obracím se od hříšných k věrným a zvláště k tobě,
proto mě miluj, služ mi, buď pokorná, nermuť se pro věci tohoto
světa, jež mohu uděliti, komu chci.
Kap. 19. Kristus: Mnozí se diví, proč mluvím s tebou a ne
s lepšími. Yšak jsem jako pán, jenž horší víno hned pije a lepšího nechává do času. Proto nebuď pyšná, odpouštěj jiným, zvláště
nepřátelům. Tři věci tobě přikazuji: žádati jen boha, odvrci pýchu, varovati se smilstva; tři zapovídám: milovati marné řeči,
býti nestřídmou v krmích a milovati světské veselí; tři dovoluji: mírně spáti, mírně bdíti k tělesné práci, skrovně jisti ; tři radím :
posty a skutky dobré, jednati ke cti boží, mysliti na mé utrpení a osud ; radim, dovoluji, zapovídám a přikazuji : poslouchali mne,
ješto jsem tvůj přítel, chot, pán, bůh. Kap. 20. Kristus: Nemluvím jen pro tebe, nýbrž pro po
lepšení jiných. Svět byl jako poušť, po níž cesta vedla do pro
pasti o dvou odděleních, jednom hlubokém bez východu, druhém
mělčím s východem, kterýž byl však zarostlý trním atd. Pouští
jest svět, odkud cesta vedla do pekla a očistce. Tu já přišel
jsem, uklidil trní, jež bránilo vyjiti z očistce. Však nyní pustne cesta ta opět a aby úplně nezarostla, posílám přátely své, aby
plenili trní, volám jako matka k lidem, aby vrátili se na cestu
mou a ušly propasti věčné.
Kap. 21. üuh: Jsem jako clovek, jenz poslal sluhy sve
prodávat čisté zlato, však jen těm, kdož mají čisté oči, svědomí
a slušnou cenu dají; a nepřítel škodný učinil sluhy lenivými, chtěl pokaziti zlato a lidem namlouval, že není dobré. Tak já
posílám slova svá, aby řečena byla lidem, již k bohu lnou, již
nekochají se ve světských věcech, již za ně dají dobré činy:
zrak, sluch, řeč, chuť duchovní i tělesnou, rozvážení pokoje ne
beského a světského, rozvážení svých činů k bohu a světu, roz
vážení času k tělesné a duchovní potřebě, rozdělení zboží sobě
a chudým, rozvážení svých činů minulých, skroušení za hříchy
a pamatování na budoucnost. Tomu však překážejí nepřátelé moji, činíce sluhy mé lenivými libostí tělesnou a duchovní, že totiž
chtějí slova ta jen pro sebe míti. A přece mohou prospěti i za
traceným. zmenšujíce jich muky, hříšným jiným, jež mohou ob
rátiti i dobrým, chráníce je před pádem. Proto všem mají býti kázána slova má, však kdož káží neb píší, dejte to ohledati
učeným nebo ač jsou pravdiva slova má, vrcholíce ve trém : boha
milovati, šlechetně činiti, po nebesích toužiti, přece ďábel vždy chce je porušiti, aneb aspoň u lidí očerniti.
Kp. 22. Kristus těší Br. rmoutící se, že lidé slovům jeho
nevěří: Tím se nezmenším ani nezvětším, jsa věčná pravda, však
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
154 J. Hanuš
lidem bude to na záhubu. Pravé jest vše, co jsem řekl, buď
podlé člověčství svého, buď podlé božství, jemuž ovšem lidé často
nerozumějí. Však kdo věří, tím větší odplatu vezmou atd.
Kap. 23. Sv. Jan Křtitel: Pták miluje své mladé, staví jim hnízdo, odchovává je, učí létati atd. Tak i bůh odchovává duše, dává jim pokrm, vtip, učí je vznášeti se i do světů vyšších, vábě je hlasem i příkladem. A duše jako pták má se stříci dravců
t. j. pýchy tohoto světa a rozkoší. Pak pravila Maria: Varuj se,
dcero, ptáka lepem pokáleného, totiž spolků se světem, jež by
umenšily tvou lásku k bohu.
Kap. 24. Sv. Ke tiše1 j pravila k Br. : Stůj stále, ani ne stoupajíc do zadu, kdež jest had lidských libostí, jenž ničí lásku k bohu, ani nekvap do předu příliš, by sudlice pýchy ďábelské
nezranila tebe. Spolehni ne na sebe, nýbrž na boha, jenž jediný dovede tebe do nebe.
Řekl také Syn boží: Stůj mužně, vrátiti se nemůžeš, ale
snášej raději malé utrpení dobrovolně, abys nemusila potom trpěti nuceně.
Kap. 25. Br. viděla anděla za ni prosícího, jemuž bůh
pravil o trojích lidech : Jedni padnou a zase vstanou ; ti po utrpení budou spaseni. Druzí padnou a nevstanou; ti zde budou šťastni, však potom trápeni. Třetí jsou dobří a věrní, již často na světě
strádají ku větší odplatě v nebi. Anděl vyprošuje pro Br. skrou
šení a bůh jí praví: čiň pokání za hříchy své atd.
Kap. 26. Bůh Otec poroučí Br. svému synu jako ovci, jež dává vlnu, mléko a sýr a Kristus praví: Na světě jsou troji lidé,
nazí, lační a žízniví. Nahá jest víra církve mé a oděna má
býti vlnou slov, jež mou milostí od tebe jdou. Lační jsou ti, jež
chtějí činiti dobré, však žádný jich nepoučuje slovy, tím méně
příkladem. Žízniví jsou, kdož slyšíce má slova, roznítí se jimi k milování boha. Pak varuje Kristus Br. od hříchů.
Kap. 27. Kristus: Musíme míti 3 domy, v jednom pokrmy a nápoje, v druhém roucha vlněná, lněná a hedvábná, ve třetím
rozmanité nádobí a nářadí. Chléb jest vůle dobrá, nápoj zbožné
přemítání. Krmě duchovní jest moudrost, však „ne ten jest
moudrý, kdo jest velikého učení a umění, ani ten nemoudrý,
který sotva jediný páteř umí". Pravá moudrost záleží v srdci
a v životu dobrém. Ač mluvím s tebou, míním všecky své věrné, neboť má choť jest duše každého spravedlivého.
Kap. 28. Máme také míti roucha lněná, vlněná a hedvábná.
Roucho lněné znamená pokoj k bohu, neliněvati totiž boha hříchy,
pokoj k bližnímu t. j. radovati se jeho dobrému a nepřáti mu
zlého. Pošpiní-li se roucho to, může tím běleji vypráno býti v pokání.
') Anežka; srovn. s tím jméno Anežky dcery Štít., pro níž původně rev. vzdělány.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 155
Roucho vlněné jsou dobré skuthy, jež kryjí nahotu duše a brání, aby srdce naše nestydlo v milování boha. Roucho hedvábné jest krásné a drahé a znamená zdržení a čistotu od
všelikých poškvrn.
Kap. 29. Máme také míti nádobí a nářadí. Y nádobách
chová se buď sladké neb hořké t. j. dobré a zlé, jehož lidem
jest potřeba obojího. Nářadí jest buď mimo dům a to znamená
oči, uši atd., jimiž máme vzdělávati lidi k užitku jejich i svému — buď nářadí v domě, jež znamená úmysl našeho jednání, jímž má vždy býti bůh. Máme také dobytek míti, t. j. zpověď, jež „přenosuje živé i mrtvé" totiž duši a dobré činy konané v hříchu.
Kap. 30. Pro bezpečnost musí dům opatřen býti dveřmi
pevné naděje, jež mají zámek milosti a lásky utvrzený a ozdobený snažností boha nehněvati, bázní, aby neschladla „milost", žalostí, že nedovedem činiti bohu, co chcem a máme a pokorou v jed nání. Klíč jest žádost ,.milosti", jež boha v duši zavírá a duši v boha atd.
Kap. 31. Kristus: Já mluvím s tebou, jenž jsem pravda a moc, moudrost a řád. Yše mohu a znám, co jest na nebi, na
světě i v pekle. Má moc ukázána ve stvoření andělů a když mnozí z nich padli, stvořil jsem člověka. A ďábel to vida, ze
závisti svedl člověka. Však bůh i tehda byl milostiv, slíbil Spa sitele. Tu ďábel zatmil srdce lidské, přišla potopa na hříšný
svět, zbyl jen Noe s rodinou svou, v němž ďábel opět zasel ne
věru a zbavil je vší naděje; proto učinil bůh slib Abrahamovi, dal zákon Mojžíšovi, vzbudil proroky. A když zase ďábel sváděl
lid k nevěře, poslán jsem byl já, abych zákon polehčil, lid učil a za hříchy jeho trpěl i umřel. Než poněvadž opět vzmáhá se
moc ďáblova, mluvím nyní s tebou, po tobě posílám slova svá
k lidu, aby vzpomněl na mé umučení i přikázání, vyprostil se
z moci ďábelské, prve než znovu přijde syn člověka ve své slávě
a velebnosti.
Kap. 32. Kristus : Prosíi-li mne zač, zavři prosbu svou, aby má ne tvá vůle se stala. Yímť nejlépe, co jest ti prospěšno.
Trojí lidé modlí se ke mně: Jedni chtějí světský prospěch, druzí
modlí se ze strachu, třetí z lásky ke mně. Oni neuzří tváře mé, však tito věčně budou se mnou blaženi.
Kniha II. : O matce boží.
Kap. 1. Maria vypravuje Br., k lásce ke Kristu ji vybízejíc, kterak byla poctěna na rodičích, za živa na světě a po smrti
v nebi a ctěna dosud tak, že kdokoli ji prošiti bude, vymůže mu vyslyšení.
Kap. 2. Maria líčí Br., jak od mladosti milovala boha, toužila dočkati se jeho narození, slíbila panenství zachovati i pro vdána jsouc Josefovi, měla zjevení, že se stane matkou boží, po
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
156 J- Hanuš
rodila Krista s radostí nad takým synem i se žalostí nad jeho smutnou budoucností atd.
Kap. 3. Maria slíbila Br., až přijde do sv. země, ukázati jí, jak porodila. To stalo se a podrobně vypravováno od příchodu Josefa a Marie do Betlema až do příchodu pastýřů, kteří jdou se
přesvědčit, narodil-li se skutečně Spasitel či Spasitelka.
Kap. 4. Br. diví se zjevení p. Marie a Jan Křtitel vykládá, co to znamená: Koruna ukazuje ji královnou a matkou nebeskou,
modrý plášť značí, že odumřela světu, sukně zlatá lásku k bohu, v koruně 7 květů a 7 drahokamů znamenají cnosti její atd.
Kap. 5. Maria: Synu svému zalíbila jsem se pokorou, po slušností a láskou a on mne poctil za to, že hříšník ve jménu mém prosící bude vyslyšen, že čest boží jest také při mně a že
vzal duši i tělo mé do nebe. Protož ty následuj mne atd.
Kap. 6. Maria ukazuje Br. svou milosrdnost a pokoru : Jako
srdce raduje se nad uzdravením každého údu, tak já raduji se
nad polepšením hříšníka, proto nazvána jsem matkou milosrden
ství. Yejdi i ty pod můj plášť, jenž chrání před bouří, zimou a deštěm. Plášť ten jest pokora, jež chrání před bouří lidských
pomluv, před zimou lidské nelásky, před deštěm žádostí tělesných,
neužitečných myšlení, nepokojů atd. Yšak pláště toho nedosáhneš, leč budeš-li nedbati světa, budeš-li pamatovati na své hříchy a mysliti na boha. Nad jiné se nevznášej, nevědouc, jak bude
zítra atd.
üap. v. mana pnrovnava se k cioveuu, jenz, nesa veiiKe
břímě, oblédal se po pomoci. I ona měla žalost po celý život, však málokterý z lidí má s ní útrpnost, proto obrací se k Br. — V tom zjevil se Kristus řka : Má slova jsou jako květ dobrého
stromu: a mnohý květ zajde bez ovoce, tak i má slova jedněm
prospějí, druzí však je zavrhnou.
Kap. 8. Matka boží velebí Syna svého a když ten za to chce
ji ve všem vyslyšeti, prosí duším v očistci za zmírnění muk a lidem
na světě za zkoušení, dostiučinění a snažnost o dobré skutky.
Kap. 9. Syn boží pravil k matce své: Tys jako květ, jenž vyrostl mezi pěti horami prutem vysokým, přímým ze tří kořenů
vysoko nad hory a jehož listy vznášejí se nad andělskými kůry.
Hory ty jsou Mojžíš, Samson, David, Šalomoun a Eliáš; tři ko
řeny: poznání boha, láska a poslušnost; prut jest sjednoceni tvé
vůle s mou. Tys také ten květ, jenžto měl pět listů nad kůry andělské : počestnost, milosrdnost, tichost, krásu a zálibu v bohu.
A jako z květu povstal jiný podobný, tak z tebe já zrodil jsem se atd.
Kap. 10. Maria prosí Syna, aby slova jeho ujala se pevně v srdci přátel jeho a vydala vůni a ovoce. Pak dí Kristus: Tys
jako květ v zahradě, jenž nad vše vyniká svou krásou, vůní a li
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. 157
bostí. Tys' byla více než mučedlník v utrpení, zpovědlník v milo
srdenství, anděl v dobré vůli, protož slova tvá splním.
Kap. 11. Syn boží řekl k Br. : Rci svému duchovnímu otci, ať pilně vyloží tato slova a předloží je několika biskupům a prav
jemu, že já jsem bůh, jenž s tebou mluvím; duše mnou vykoupené
jsou v moci ďáblově. Protož miluje-li pána, vzpomíná-li na mé
utrpení, ať učiní má slova všem zjevná. Kníže země této postará se o potřeby na cestu atd.
Kap. 12. Syn boží přirovnává p. Marii k arše, v níž byl
prut, manna a desky zákona. Prut ten jsem já, praví Kristus,
jenž jako had strašil jsem nepřátely, jenž otevřel jsem lidem nebe a nyní jako Mojžíš uvádím své věrné zkouškami a utrpeními do
nebes. Jako zhřešili židé, tak i nyní lidé více milují svět než boha a nechtějí v ničem býti střídmí. Skála, jež prutem udeřena
jsouc, vydala vodu, jest srdce lidské, jež udeřeno jsouc prutem bázně božího soudu a mé milosti, vydá pokání. Jako v arše byly
desky zákona, tak i já v tobě jsem byl, pán zákona všeho atd.
Pak řekl Kristus k Br. : Na světě mluvil jsem k dobrým i zlým a podobně nyní posílám tebe, ač mohl bych ke všem hrozně pro
mluviti, že by z bázně mně sloužili, ale nechci služby z bázně
a diáblu neučiním křivdy. (Pokračování.)
Úvahy a zprávy. C. Iulii Caesaris Commentarii de bello Gallico.
Scholarum accomodavit usui Y. O t. Slavík. Editio altera emen
datior. Addita charta Galliae geographica. (Pragae. Sumptibus et
typis : I. L. Kober. 1885).
Prvé vydání knihy této (str. 189; cena 72 kr.) schváleno
bylo výnosem vysokého c. k. ministeria kultu a vyučování ze dne
3. srpna 1881. čís. 10.659. Po čtyřech letech obstaráno jest vy dání druhé, u téhož nakladatele, v též ceně kupní. K vydání tomuto poznamenáváme :
1. Po stránce vědecké jest toto mnohem dokonalejší prvního,
ježto text upraven je kriticky dle záslužných prací Dittenbergro
vých, Kvíčalových a Prammerových. Prvému vydání vytýkáno (srov. Zeitschrift für Oester. Gymnasien XXXIII. roč. r. 1882. str. 506 až 510.), že v textu přilehá příliš na zastaralou edici Hoffman -
novu; výtky té nyní býti nemůže, poněvadž text vydání druhého
vyhovuje všem potřebám a odůvodněným požadavkům vědeckým. Na důkaz toho možno srovnati zlepšená místa ve vydání druhém
s příslušnými vydání prvního.
This content downloaded from 195.78.108.60 on Sun, 15 Jun 2014 11:50:47 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions