Červen 2013

Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.V zoologické zahradě, zahradě, zahraděNehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst.

Chybuje ten kdo lvu skrz tu mříž svou ruku podáI když máme deset prstů, každýho je škoda.

Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.

Například ježek! Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.V zoologické zahradě, zahradě, zahraděNehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst.


Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.

Například ježek! Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.V zoologické zahradě, zahradě, zahraděNehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst.


Červen 2013Studentský časopis

Gymnázium KOMenského Havířov

12 Kč

VOLÁNÍ DIVOČINY

PŘIZNÁNÍ GKH EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

facebook.com/PriznaniGKH

Podělte se s námi o své hříchy!

Přiznání GKHNejste v tom sami...

Červnové číslo časopisu Komár je v prodeji pouze v prostorách školy Gymnázia Komenské-ho v Havířově. Redakce není zodpovědná za tiskové chyby.

PŘIZNÁNÍ GKH EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Milí čtenáři, jak jste jistě mnozí z vás zaregistrovali, roztál již poslední sníh a nastal

dlouhoočekávaný červen. Častokrát jsem se zamýšlela nad tím, co je na červnu tak jedinečného,

že se na něj všichni těší, ale stále jsem nemohla přijít na to, proč tomu tak je. Zprvu mě napadlo, že červnové štěstí každého studenta je ukryto v gumování učebnic. Jelikož je však tato záliba rozšířena pouze mezi žáky nižšího stupně a šestý měsíc v roce vyhlíží i ostatní, brzy jsem od této myšlenky upustila.

Pak jsem ale našla něco, co měli všichni společného. Bylo to psaní čt-vrtletních prací. Jak mnoho studentů přiznalo, červnové čtvrtletní práce patří mezi jejich oblíbené, a takové listopadové či lednové se jim nemají šanci vyrovnat. Je to údajně dáno vidinou blížících se prázdnin, která le-hce překoná i takovouto hrozbu. Jejich výpovědi mě ovšem překvapily. Copak nikdo z nich neslyšel, že prázdniny letos nebudou nebo alespoň ne takové, jaké jsme je znali doposud?

Z tohoto důvodu jsem požádala o pomoc Kubu Svobodu, jedničku v oblasti ztracených prázdnin. Kuba se touto problematikou zabýval již několik měsíců a neexistoval nikdo jiný, kdo by nám v této oblasti posky-tl lepší a přesnější informace a uvedl tak vše na pravou míru. Se svými poznatky se s námi podělil v Objevu, který naleznete v tomto čísle.

Jelikož nám ale bylo líto všech, kteří o prázdniny znenadání přišli,

rozhodli jsme zapojit do projektu Volání divočiny, díky kterému budeme moci nastolit tu pravou atmosféru prázdnin. Řadě z vás jistě neuniklo naše přípravné cvičení, při kterém jsme v budově ško-ly vypustili kočku, aby měli studenti i pedagogové možnosti si připome-nout, jak tato šelma vypadá. V tomto projektu hodláme pokračovat i po dobu dalších dvacetidevíti stran.

Inspirativní čtení vám přeje

Přiznání GKH

4

Studentský měsíčník | Číslo: 10 | Ročník: 3 | Červen 2013

Šéfredaktorka: Karolína Andraková | Redakce: Hana Bouchalová, Veronika Fišero-vá, Kateřina Gemrotová, Jan Kolarczyk, Samuel Kupec, Petr Lukašík, Daniel Malík, Kateřina Ožanová, Jakub Svoboda, Jan Szop, Veronika Ševčíková, Barbora Šilcová | Grafická úprava a sazba: Hana Bouchalová | Plakát: Denisa Bartoňová | Korekč-ní úprava: Neprošlo K.Ú. | Titulka: Milan Kollarčík | Ilustrace: Hana Bouchalová, Milan Kollarčík | Karikatura: Lukáš Gomola | Inzerce: Jakub Svoboda | Webmas-ter: Karolína Andraková | Manažer: Petr Lukašík | Křížovka: www.kampocesku.cz | Tisk: AMOS REPRO | Externisté: Kateřina Bouchalová, Jan Lysáček, Jakub Šebesta

OBSAHTÉMA - VOLÁNÍ DIVOČINY

06 MÁME RÁDI ZVÍŘATA

07 JE TO KOČKA

28 JAK JSEM SE STŘETL S HLAVOU ČERTA

KOM - ZPRÁVY08 ÚSPĚŠNÍ MATURANTI SE LOUČILI V ZÁMEČKU

09 DEFINITIVNĚ: ZEMAN VE TŘÍDÁCH NEBUDE!

STALI JSME SE SVĚTOVÝMI!

10 ROZHOVOR - V. SIVKOVÁ

15 MALÉ JSOU DOBRÉ

16 PLAKÁT - D. POLÁK & L. SMILOVSKÝ

20 EXKURZE OSVĚTIM – KRAKOV

22 KOMENTÁŘ: Zbytečná celoplošná zkouška s chybami

23 ANKETA: Ohlas Kvarty na testování

24 PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ - J. JANEČKOVÁ

5

Náklad: 100 ks | Cena: 12 Kč Web: casopiskomar.webs.com | Email: [email protected]:

KULTURA09 PŘEDVÁDÍME, TANČÍME A ZPÍVÁME

14 HERECKÝ KONCERT SKRÝVAJÍCÍ SE ZA FILIPEM

18 OBJEV - Čekají nás kratší prázdniny

19 TVORBA - Dekadence rozkladu, Snové vypravování

26 KNIŽNÍ RECENZE - Fantazii se meze nekladou

27 VÍTE, ŽE...

30 YELLOW SUBMARINE - SUCK UP OR SUCK IT UP?

31 SPORT - Divize v Havířově zachráněna

14

24 16

28 09 26

24 10

28 14

6

TÉMA VOLÁNÍ DIVOČINY TÉMA VOLÁNÍ DIVOČINY

V přízemním patře našeho Gymnázia se rozmohl jistý nešvar, a to chování zvěře.

Ne, opravdu tím teď nemyslím roz-jařené studenty běhající po chodbě, ale pouze jejich zvířecí přírustky. V tomto po-schodí se vyskytují, nebo spíše vyskytova-ly, hned tři druhy tříd-ních maz-líčků od s a r a n č a t p r i m á n ů , přes sli-máka ze s e k u n d y až po ter-ciánského křečka.

Křeček d ž u n g a r -ský je Bo-ban, též zvaný Vý-k a l ov n í k . Do třídy se dostal přes jednoho z terciánských žáků, který ho, a ještě jednoho, dostal k narozeninám. Doma ale s nimi oči-vidně proběhl krátký proces a křečci neměli na vybranou. Jeden putoval pod křídla spolužačky, ten druhý zůstal ve škole. Péče o něj je údajně poměrně obtížná, každý den výměna vody a žrádla, jednou za čas i umytí

klece, ale i přes to všechno na své pá-níčky páchá Boban atentáty. Kousání do prstů a syčení jsou toho důkazem. Jeden prst studenta, který o něj při-šel při mírumilovném hlazení, se prý skrývá pod třetí lavicí v prostřední

řadě.O s t a t -

ní zvířata tolik po-z o r n o s t i n e p o t ř e -bují. Sli-m á k o v i stačilo sem tam vymě-nit kus sa-látu nebo jiné zelené trávy a do-lít vodu. Sarančata, jmenovitě Romeo a Julie, měli na svou v e l i k o s t přiměřené b y d l e n í , ve kterém

byla spousta větviček, lístků a hlíny. Díky tomu, že se tento hmyz podob-ný kobylkám živí býložravě, byla sa-motná dekorace jejich obydlí k jídlu. Bohužel, slimák i pár sarančat již nejsou mezi námi. Slimák zemřel na zaplísnění, sarančata umřela tragic-kou smrtí – vyhladověním. Bobane, drž se!

Máme rádi zvířataVeronika Ševčíková | Kvarta

7


V posledních týdnech dobýva-la naši školu neznámá koč-ka. O této kočce panovalo

spousta pověstí. Některé zdroje dokon-ce tvrdili, že je to školníkova společni-ce.

Celá situace vyvrcholila 27. květ-na. Očitý svědek Daniel Malík, který pořídil také fotografii této šelmy, nám celou kauzu přiblížil: „Šel jsem si něco koupit do bufetu, když v tom jsem byl upozorněn svou spolužačkou na kočku pobíhající na chodbě. Snažil jsem se ce-lou situaci zmapovat a poté ji vyfotil. Již zmíněnou kamarádku jsem poslal za panem Šimkem, ať ho s touto no-vinkou obeznámí. Po chvíli přišla s tím,

že jí pan profesor řekl, ať ji vyhodíme před školu. Tak jsme také učinili.”

To ovšem tuto záhadu příliš neob-jasňovalo, a proto jsem se vydal za tím, kdo ví o všem, co se v naší škole šustne. Petr Šimek mi k celému případu řekl: „Tato kočka se tady potulovala před několika týdny a dostávala se sem opa-kovaně, takže jsem poprosil studenty z kvarty, aby byli tak laskaví a opatrně ji vynesli ven, což udělali. Pak jsem sly-šel, že tu byla ta kočka znova, ale ne-vím, jak to s ní skončilo, pouze jsem se dozvěděl, že ji měl pan školník.”

Žádná z informací tedy nebyla vy-vrácena, a je tedy dost možné, že je ně-která z nich opravdu pravdivá.

Je to kočka!Jan Szop | 2.BFoto: Daniel Malík

8

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY

Definitivně: Zeman ve třídách nebude!

Je to již delší doba od zvolení Mi-loše Zemana prezidentem a dis-

tribuce jeho oficiálních obrazů. Stále se ale žádný z nich ve třídách neobjevil. Proto jsem se na tuto záležitost dota-zoval vedení školy. Ústy statutárního zástupce Petra Šimka mi bylo sděleno, že obrazy ve třídách umístěny nebu-dou. Jeden je pouze v ředitelně a další slouží jako „náhradní“. Jak už jsme se dozvěděli před několika měsíci pro-střednictvím Komára, vyvěšení obrazů nikterak neupravuje zákon, jedná se o

pouhý zvyk z dob Rakouska-Uherska. Nicméně, pan Šimek argumentaci ještě podpořil tím, že vyvěšení obrazů není možné ani z technických důvodů a to proto, že by se musely při potřebě po-užití dataprojektorů, které mají být v příštím školním roce instalovány i do dalších tříd, sundat. Dle slov vedení není možné ani vyvěšení v jiné části zdi třídy, neb například nad umyvadlo je to značně nedůstojné. Rovněž tento krok ušetří i nějaké peníze, které mo-hou být investovány jinde.

Daniel Malík | Kvarta

Prostory obřadní síně havířov-ského Zámečku se pomalu za-

plňovaly nervozitou vystupujících i pří-

tomností náležitě pyšných rodičů, kteří přišli vyprovodit letošní absolventy při posledním rozloučení se střední ško-

Barbora Šilcová | 1.A

Úspěšní maturanti se loučili v Zámečku

Během tohoto školního roku usilovalo několik studentů

kvarty a septimy, pod vedením peda-gogů, o získání titulu Světová škola pro naše Gymnázium.

Svým projektem Třídím, tří-díš, třídíme zaměřeným na osvětu v rámci recyklace se jim podařilo rozšířit povědomí o této problema-tice nejen u našich studentů, ale také uspořádat místní akci a zdů-

raznit důležitost této dobrovolné činnosti rovněž dětem z mateřských a základních škol. Jelikož splnili všechny podmínky pro získání to-hoto titulu, stejně tak jako dalších 11 škol z celé republiky, převzali 12. června z rukou organizátorů certifi-kát Světová škola.

Naše Gymnázium se tak stalo členem celosvětové sítě Global Action Schools.

Karolína Andraková | SeptimaVeronika Fišerová | Septima

Stali jsme se světovými!

KULTURA

9

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY

Letos slavila Základní škola Gor-kého v Havířově své 55. výročí.

Každých pět let žáci pilně nacvičují růz-né tanečky, písničky a jiná vystoupení, aby je mohli ukázat svým rodičům a kamarádům právě k výročí školy.

Akademie se konala 16.5. v KDPB – v 8 hodin probíhala generálka, a tak si žáci mohli prohlédnout vystoupení ostatních spolužáků, v 10 hodin začalo představení pro školy a na dva odpole-dní termíny – 15 hodin a 17 hodin – se přišli podívat rodiče.

Rozhodně bylo na co koukat. Ka-ždá třída si za pomoci paní učitelky připravila vystoupení, kde jsme mohli vidět námořníky, akvabely, strašidýl-ka, klauny… A aby toho nebylo málo, mohli jsme si poslechnout písničky, hru na klavír a rodiče, kteří se dostavili na poslední vystoupení, mohli slyšet i saxofon. Mimoto několik žáků a žaček

navštěvuje taneční kroužky, jako jsou Horizonty či Maniak Aerobik, a na aka-demii se podělili se svými čísly.

Celé vystoupení trvalo dvě hodiny a bylo vidět, že si žáci dali záležet.

Kateřina Gemrotová | KvartaFoto: www.zsgh.cz

Předvádíme, tančíme a zpíváme KULTURA

lou. Důstojná atmosféra se zachovala v oba předávací dny, těm náležel poslední květnový a první červnový pátek.

Zahájení se ujal pěvecký sbor paní profesorky Mokrošové, jenž zazpíval studentskou hymnu, Gaudeamus igitur. Celým předáváním maturitního vysvěd-čení prováděl přívětivý hlas pana pro-fesora Šimka. Ten postupně zval další vystupující, mezi něž patřila například Eliška Mervartová, Barbora Šilcová, Amálie Šnapková, Karolína Vrbová,

Vendula Weissová, Karolína Andraková, David Budina nebo Klára Slamečková. Samotného předávání se poté zhostili třídní profesoři a samozřejmě také pan Šimek.

Dnes již úspěšní absolventi tříd: 4. A, 4. B a Oktávy, se naposledy rozloučili s lidmi, kteří je v posledních letech vedli. Maturitní vysvědčení přijali v talárech a ukončili tak středoškolskou éru svého ži-vota. Teď už nezbývá nic jiného, než jim popřát hodně štěstí!

10

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

Karolína Andraková | SeptimaVeronika Fišerová | SeptimaFoto: Archiv V. Sivkové

Paní profesorka Sivková nastoupila na naše Gymnázium, jakožto učitelka angličtiny a českého jazyka, v září 2008. Toho roku ji kontaktovala její bývalá profesorka anglič-

tiny, paní Adámková, jestli by nechtěla nastoupit a vzít si část je-jího úvazku. Díky tomu jsme mohli paní profesorku přivítat mezi námi. Její působení zde však po pěti letech končí a my bychom se s ní chtěli rozloučit tímto jedinečným rozhovorem.

Veronika Sivková

11


Proč nás vlastně opouští-te?

Důvody jsou myslím velmi pro-zaické. Můj muž pracuje již třetím rokem v Praze a neustále za námi do-jíždí. Druhým rokem připravuji sebe i své děti na to, že Havířov opustíme. Čekala jsem na pravou chvíli, která nastala v momentě, kdy mladšího syna vzali do školky v Praze. Vzala jsem to jako znamení shůry a rozjela akci kulový blesk. Během týdne jsme si našli byt, já rozeslala životopisy, zajela jsem si na několik pohovorů a ukázkových hodin, abych získala pracovní místo, starší se učil, aby ho vzali na nějakou výběrovou ško-lu. Neodcházím z našeho gymnázia, protože by se mi tady nelíbilo.

Budete i nadále učit?Dostala jsem místo na jednom

gymnáziu v centru Prahy a budu učit stejnou kombinaci, tedy anglič-tinu i češtinu. Je to velmi podobný typ gymnázia, jako je to naše, po chodbách jim lítají primáni i stu-denti čtyřletého studia. Zaregistro-vala jsem, že jejich prostory působí trochu depresivně a u vchodu mají v kukani přísného školníka, který mi vnucoval přezůvky i na pohovor. Ne-dala jsem se. Abych jen nepomlou-vala, z okna koukají na krásnou ži-dovskou synagogu, Václavák mají za rohem a jejich výuka jazyků je velmi inspirativní.

Jak všichni víme, jste tříd-ní učitelkou sekundy, po ko-lika letech působení v naší škole jste se k třídnictví do-pracovala?

Po třech letech. Po třídnictví jsem netoužila a několik let jsem

návrhům odolávala, protože jsem tušila, že na naší škole nezůstanu příliš dlouho. Náš bývalý pan ředi-tel mě nakonec přemluvil a já jsem za ty dva roky třídnictví velmi vděč-ná, protože mít pod křídly studenty, kteří mají jedenáct, dvanáct let, mě naučilo mnohým novým dovednos-tem.

Jak na tuto zprávu Vaše třída zareagovala?

Vím, že „moje děti“ mi ten od-chod obijí o hlavu, ale život je roz-todivný.

Možná kdybychom se rozlouči-li po 4 letech, tak jsou třeba i rádi, takhle jsme si ještě nestihli začít lézt na nervy. Aspoň z mé strany přetr-vává počáteční nadšení.

Budete tedy na naši školu vzpomínat v dobrém?

Budu vzpomínat v dobrém.Kdybyste mohla působení

zde na škole popsat pěti slo-vy, která by to byla?

Změna - pro mne to byla velká změna. Před tím jsem učila na vyso-ké škole. Výuka, která probíhá tam a způsob, jakým se učí tady, také pří-stup ke studentům, to vše pro mne bylo obrovskou změnou. Ne, že by se mi to na vysoké škole nelíbilo, ale když máte po každém semestru no-vou skupinu, naučíte se 300 jmen a po semestru se to zase změní, nemá-te tam vlastně žádný vztah s nikým. Stanete se jen nějakou pomůckou. Takže změna, a to k lepšímu. Koneč-ně jsem mohla být učitelkou, kterou jsem chtěla být.

Druhé slovo by byla čeština, re-spektive literatura. Učila jsem pouze

12


češtinu pro cizince a tady jsem moh-la začít učit literaturu, která mě moc baví, ačkoliv v ní nejsem pevná v kramflecích. Pořád pevně věřím, že nadšení, které ve mně knihy vzbuzu-jí, dokážu aspoň částečně přenést na

své studenty, o víc mi nejde.Náročnost a energie - když jsem

začínala, mému mladšímu synovi byl necelý jeden rok. Bylo to dosti hek-

tické. Ráno jsem si stačila jen zkon-trolovat, jestli neodcházím v tričku pokapaném od přesnídávky nebo jogurtu. Hřeben už byl dost velký lu-xus. Ve škole jsem však přepnula do naprosto jiného režimu, mohla jsem

zapomenout na spánkový deficit, batolecí hatmatilku i nekonečné čte-ní jedné a té stejné pohádky. Přes-ně dle motta jedné drogérie – Tady

13


jsem člověkem, škola mi dovolila začít být znovu tou osobou, kterou jsem bývala, ale která se během ma-teřské rozpustila jako máslo na kru-pičné kaši...

Poslední slovo by byla radost. Myslím, že jsem tady prožila moc pěkné roky, udělala jsem si zde dob-ré přátele nejenom v kolektivu do-spělých, ale také mezi studenty, na spoustu z nich budu vzpomínat v dobrém a doufám, že i oni na mne.

Myslíte, že má naše Gym-názium nějaký typický rys, který jiná gymnázia nemají? Našla byste nějakou zvlášt-nost?

Jelikož jsem ještě neučila na žádném jiném gymnáziu, tak se mi špatně hledá odpověď. Já doufám, že ano. Doufám, že v Praze bude něco, co mě bude inspirovat, ale také věřím, že budu mít na co s nostalgií vzpomínat. Pro mne bude tato škola v mém životě vždy zásadní. Proži-la jsem tady svá studia, na některé ze svých současných kolegů jsem koukala jako na ideál učitele a pak se ještě vrátila, abych si to zkusila v trochu jiné roli. Zažila jsem zde všechno dobré, ve svém dospívání i teď. Na jednom PFku mých známých bylo kdysi napsáno motto „kořeny a křídla“, které je pro mne dodnes vel-kou oporou. Kořeny i křídla musí být v rovnováze. Musíte vědět, kdo jste, ale taky to, kým chcete být. Je dobré být zadobře se svými kořeny, rodi-nou, protože člověk potřebuje zá-zemí, ale bez snů a naděje, bez toho roztažení křídel, by se taky mohlo stát, že zůstanete na jednom místě, nepohnete se.

Nakonec mě napadá - jednu zvláštnost naše gymnázium bude mít. Bude mít výborného pana ředi-tele!

Co Vám tedy bude nejví-ce chybět nejen ve škole, ale také ve městě nebo v našem kraji?

Kdyby mi toho scházelo hodně, tak se nejspíš nestěhuju. Můj manžel říká, že už jsme to tady zachraňovali dost dlouho a že je čas posunout se dál. Budou mi chybět lidé, protože tady necháváme všechny nejbližší kamarády, rodinu. Bude mi chybět pocit domova, v Praze se zatím stále cítím jako cizinec. Domov nemusíte bezpodmínečně milovat, ale ta jisto-ta, že víte, co je za kterým rohem, ke kterému zubaři raději nejít a pod kterým stromem jste dostali první pusu, je těžce vymazatelná. Nic vás v dobrém ani ve špatném nepřekva-pí. Asi mi budou chybět hory, proto-že jezdíme každý víkend do Beskyd. Obrečím psa, kterého necháváme u rodičů. Lidi a jejich „krátké, leč pra-vopisně korektní“ zobáky. Z obecné češtiny Pražanů a zvláště z jejich in-tonace jsem na umření.

Chtěla byste na závěr něco vzkázat studentům či kole-gům?

Chtěla bych jim vzkázat, že jim moc děkuju. Bylo mi tady moc dob-ře, a to není přirozená a jasná věc. Vím, že na pracovišti nemusí být vždy příjemné klima. Vycházela jsem dobře s většinou svých kolegů a děcka byla a jsou skvělá. Ještě jed-nou děkuji a doufám, že v posledním ročníku při exkurzi do Prahy se za mnou zastavíte.

14

KULTURA KOM-ZPRÁVY

Národní divadlo moravskoslez-ské uvedlo v říjnu minulého roku novou adaptaci komedie

Oscara Wildea Jak důležité je mít Filipa.Inscenace nabízí pohled do dobře

známého příběhu Jacka Worthinga, pří-tele Algernona Moncrieffa, který si vymy-slí staršího bratra, za nějž se vydává, aby mohl odcházet z londýnského venkova do vyšší společnosti. Jack se však jako Filip zamiluje do Algernonovy sestřenice Gvendolíny a touží s ní uzavřít sňatek. S tím ale rozhodně nesouhlasí Gvendolí-nina matka, Lady Bracknellová, která si stejně jako většina matek myslí, že pro její dceru není žádný muž dost dobrý. Před-ně jí irituje Jackův neznámý původ, jako dítě jej totiž nalezli v kufru na nádraží. O smyšlené existenci Filipa se zprvu do-zví pouze Algernon, stejně jako o Cecílii, Jackově schovance žijící na venkově. Ten-to druh mystifikace jej okouzlí, a tak se vydá za Cecílií a rovněž zneužije Filipova pseudonymu. Šarmem si podmaní její nic netušící srdce a požádá ji o ruku. Je-jich společné štěstí ovšem netrvá dlouho, na venkov totiž přijede za svým Filipem Gvendolína. Obě dívky jsou nadšené ze zásnub, do doby než se vzájemně svěří se jmény snoubenců. K dovršení napros-té absurdnosti situace nečekaně přijíždí Lady Bracknellová, která v Cecíliině vy-chovatelce pozná chůvu, jež se starala o syna jejího zesnulého bratra. Dozvídáme se, že vychovatelka Prismová si na nádraží jaksi spletla zavazadla a svěřené dítě omy-

Barbora Šilcová | 1.AFoto: Barbora Šilcová

Herecký koncertskrývající se za

Filipem

Vladimír Polák a Igor Orozovič

lem zanechala v cestovní tašce. Jack je tedy Algernonovým bratrem, již v raném věku křtěným jménem Filip, a jeho vysně-nému sňatku s milovanou Gvendolínou už nic nebrání.

Nádhernou svižnost dialogů s jakou-si krásně zapadající ironií podbarvuje půvabná hudba a velmi povedená scéna. Tvůrci vsadili na dobové kostýmy a ve Fi-lipovi se vyhnuli všudypřítomné moder-nizaci představení, která jako mor napadá nová pojetí inscenací. Hra samozřejmě není postavena pouze na dokonalém textu, který je přímo slastí pro divákovo ucho, ale také na bravurních hereckých výkonech. Těm kraluje paní Veronika Fo-rejtová, která poutavým hlasem dodává Lady Bracknellové potřebnou brysknost a sarkastickou přesnost. Stejně zaujme i mužské duo Igora Orozoviče a Vladimíra Poláka. Pánové se postarali nejen o krásný kulturní zážitek na jevišti, diváky překva-pili i o pauze. Druhé dějství končící potyč-kou mezi hlavními postavami přenesli do foyer a mezi diváky se honili s hráběmi v rukou a častovali se nelichotivými výrazy. Brilantní herecký koncert doplňují slečny Andrea Mohylová a Petra Lorencová.

15

KULTURA KOM-ZPRÁVY

Když se řekne slovo nano-technologie, většina z nás si představí něco hrozně

malého a mnohdy až nepředstavi-telného. O tom, že to není tak úplně pravda se mohli studenti septimy a 3. A přesvědčit díky exkurzi do cent-ra nanotechnologií při Vysoké škole báňské v Ostravě. Exkurze se konala 9. a 10. května, konec školní-ho roku se již blížil, pomalu se shromaž-dovaly termí-ny písemek, tudíž studen-ti byli doce-la rádi, že si mohou tento čas zpříjemnit tímto malým „výletem“.

Po příjez-du autobu-sem, který nás v pohodlí při-vezl od naší školy rovnou až na místo, jsme se zúčastnili přednášky na téma nanotechnologie a nanomateriály. Už jen samotné měřítko nanočástic je nepředstavitelné, kdo by si pořádně dokázal představit tisícinu tloušťky lidského vlasu? Ovšem toto je právě svět nanotechnologií. V přednášce jsme se dozvěděli, kde všude se s ta-kovými materiály můžeme setkat, a že je takových míst opravdu hodně. Patří mezi ně elektronika (paměťová média...), zdravotnictví (umělé klou-

by, chlopně...), strojírenství (samo-čistící nepoškrabatelné laky..), textil-ní průmysl (nemačkavé, nešpinící se tkaniny...), automobilový, kosmický průmysl a ještě mnoho dalších. Nano-částice jsou ovšem taky všude kolem nás a nemusí nám přinášet zrovna užitek. Věděli jste třeba, že když na vás foukne kuřák kouř z cigaret, zů-

stanou na vaší pokožce nano-částice tohoto kouře až po dobu 7 dnů? Já jsem to tedy před tím nevěděla.

P o t o m jsme už vy-razili rovnou do terénu. V laboratoři bio-nanotechnolo-gií jsme mohli vidět práci skenovacího elektronového

mikroskopu s rentgenovým spektro-metrem a disperzní rtg fluorescenční spektrometr. Pokud jsou pro vás tato slova, stejně jako pro mne, španělská vesnice, věřte, že práce na nich je ve-lice zajímavá.

Když jsme již byli úplně nasyceni novými informacemi, nastal čas se znovu vrátit do Havířova. Opět nás vyzvedl autobus a cestou jsme mohli přemýšlet nad tím, kolik takových na-nočástic prachu, kouře a všeho mož-ného vdechujeme každý den.

Veronika Fišerová | Septima

MALÉ JSOU DOBRÉ

16

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Denisa Bartoňová

17

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Denisa Bartoňová

Dav

id P

olá

k

& L

ibo

r S

mil

ov

ský

18

KULTURA - OBJEV KULTURA - TVORBA

Kolikrát to již žáci slyšeli v různých obměnách stále znova: „Nic jsme nestih-

li, protáhneme to přes přestávku!,“ „Zvonění je jenom pro učitele!,“ „Zlobili jste, budeme pokračovat dále!,“ prostě ty obyčejné fráze, kte-ré nás mají udržet v našich lavicích. Myslím, že vás však překvapí věta ze školního řádu: „Výuka je organi-zována podle pravidelného rozvrhu a pevně daných časů vyučovacích hodin a přestávek.“ Tato věta však brzy zmizí, jako zmizela pravidla, která si už nikdo nepamatuje v účin-nosti: chřipkové prázdniny, uhelné prázdniny, římské prázdniny (okolo školy byl postaven římský tábor) a dinosauří prázdniny (okolo školy se potulovalo velké množství dinosau-rů a snědli polovinu kantorů).

V propadlišti dějin však mají skončit větší věci než dinosauři, hraje se o celé přestávky, ba i o kus prázdnin!

Podle našich zdrojů se profesoři na poslední poradě shodli na tom, že je učení baví a proto by se neměli omezovat pouze na hodiny, ve kte-rých je nikdo neposlouchá, ale také na „přestávkovou výuku.“ Jeden z našich zdrojů, který nechce být jme-nován nám řekl, že se pro přestáv-kovou výuku již uchytilo formální heslo, „učením ke svačině“ (údajně to navrhl jeden z vyučujících poté, co někde na zdi spatřil nápis „prací ke svobodě“).

Celá věc již čeká jen na schvále-ní žáků na odboru ministerstva pro nadměrné zatěžování žáků. Pokud projde návrh v součastném znění, tak to dokonce odkrojí i část prázd-nin.

Na záhadnou hyperaktivitu uči-telů, jsme se zeptali také psychologa Huberta Strougala. Jak jsme ale poz-ději zjistili, pan Strougal je Freudis-ta a na všechno nazírá jako Freud, a tak nezbývalo nic jiného než pro jis-totu vyhledat jiného psychologa.

Další psycholog, Rudolf Korti-zol nám řekl: „Jo, stává se to. Není některý z vašich učitelů na drogách nebo nezačal někdo vybarvovat omalovánky? Takoví jsou nejhorší…“

Příznaky omalovávání jsme u žádného z učitelů nezjistili (proza-tím), je však možné, že jeden z kan-torů své omalovávání umně skrývá. Je však jasné, že nenadálá vitalita bude mít své vyústění. Doufejme však, že to budou pouze kratší pře-stávky. Ve hře je totiž také návrh, který by nás, při špatném počasí, donutil chodit do školy i přes prázd-niny. Jelikož nás podle meteorologů čekají jen čtyři slunečné dny přes celé prázdniny, a tři z nich už jsou za námi, připomeňte pedagogům, proč je učení taková dřina! Hrejte na mobilech, povídejte si, opisujte, neposlouchejte, prostě dělejte to, co obvykle, ať je to brzy přejde a my máme obyčejné dvouměsíční prázd-niny, jak se sluší a patří!

Čekají nás kratší prázdninyJakub Svoboda | Septima

19

KULTURA - OBJEV KULTURA - TVORBA

Dekadence rozkladuJan Kolarczyk | Septima

Pod povrch holé země,kde slunce nedosáhne,tak přidej se ke mně,

dolů nás zápach stáhne.Říši cyklu života poznáš …

Co kolem vidíš ke své libosti?Jsou to všichni tví příbuzní,a ačkoli zbyly z nich jen kostia červi hodují na nich různí,rádi popovídají si s tebou …

Ano, povstat z hrobu hlíny,oděný v kompostové róbě,ale nebuď prosím tak líný,zatanči si s námi v hrobě,

ani živý ani mrtvý …

Však nesmutni znova,že maso tvé se změní v humus,

je to spíš naděje nová,je to lepší než jakýkoliv funus,

poskytneš-li život jiným …

Snové vypravováníJakub Šebesta | Prima

Dneska se mi zdál následující sen. Ocitl jsem se v tajemné hradě, jehož prázdné komnaty naznačovaly, že je opuštěný. Našel jsem ale tajnou kom-natu, v níž byly kouzelné předměty a tento vzkaz: Cizinče, můžeš si vybrat pět předmětů, z nichž ti každý splní

určitý počet přání.„Já si vybírám čepičku!“ Kdy-

si dávno jsem se nepohodl s jedním čarodějem a chci se mu omluvit za napáchanou škodu ve městě. „Zaveď mě čepičko k čarodějově sídle a pou-žij tvou moc neviditelnosti, aby mě nikdo neviděl.“ „Dobrá tedy,“ řekla čepička. Po chvíli cestování po světě se čaroděj objevil u sídla. „Wow, to je ale velký.“ Čaroděj prošel všemi pře-kážkami a jak uviděl čaroděje a on jeho, tak řekl: Morphee, příteli můj zapomenutý.“ Morpheens nic neřekl. „Čepičko, udělej z nás dvou přátelé na život a na smrt.“ A od té doby, co ča-roděj řekl větu, tak šli oba po boku do konce života.

Pak jsem se ocitl znovu v opuště-ném hradu a jenom jsem slyšel: „Nyní si vyber druhý předmět.“ „Dej mi ma-gickou píšťalku!“ Potom se ocitl šťast-livec ve středověké Itálii, přesněji ve Florencii. Touto dobou procházela Itálii chmurná doba moru. Odvážný muž došel na náměstí Florencie a řekl potichu: „ Píšťalko, zahrej tu veselou píseň, ze které se všichni obyvatelé zbaví moru!“ Píšťalka tak učinila a celá Florencie radostí skákala. Oslavy panovaly ještě další tři dny a mor se nikdy nevrátil. Po ukončení se mla-dík vrátil zpět na hrad a zbývaly mu tři předměty. „Mé třetí přání jsou oříšky.“ Ocitl se na staré půdě tak, jak to bylo v pohádce. „Oříšky, splňte mi přání takéto. Přesuňte mě zpět do re-ality, ale když mi bude v životě nejhůř, tak mě na hrad zaveďte zpět a se zbý-vajícími dvěma předměty mi splníte přání.“ Mladík se ocitl u sebe v pokoji a řekl si: „To byl ale sen.“ Zbývající dva předměty, ale už nikdy nepoužil.

20

KOM-ZPRÁVY

Hodinky ukazují 6:30 ráno a studenti Kvarty, tře-tího ročníku a další za

doprovodu profesorů Adamovské, Gwózdze a Chupáče se vydávají na celodenní exkurzi do Osvětimi a Kra-kova. Cesta trvá necelé tři hodiny a my se ocitáme před koncentračním táborem v Osvětimi, začíná pršet i hřmít, což celému místu dodává ještě více hrůzostrašnou podobu. Celým koncentračním táborem nás provází velmi sympatická paní průvodkyně, jež nám popisuje celou historii toho-to komplexu. Procházíme několika místnostmi a budovami, ve kterých se nacházejí různé fotografie, doku-menty a pozůstalosti, které se docho-valy po osvobození. Poté vyrážíme do nedaleké Březinky, kde se dozvídáme mnoho hodnotných faktů z historie fašistické éry. Všechny ty holé, stu-

dené prostory na nás působí opravdu emociálně a plni smíšených dojmů opouštíme Březinku.

Na pořadu dne je již pouze Kra-kov, vzhledem k tomu, že se nám čas chýlí ke konci, tak si ani hromadně neprocházíme toto královské měs-to, ale je nám dán „rozchod“. Mnozí z nás jej využívají k nákupu věcí na-šim blízkým, či občerstvení. Pak již míříme domů, kam dojíždíme okolo osmé hodiny večerní. Osobě jsem z prohlídky Osvětimi, resp. jejího kon-centračního táboru čekal více, myslel jsem si, že na mě dolehne atmosféra, ale ani přes nepřízeň počasí se tak nestalo… Celkově ale musím říct, že jsem si z exkurze odnesl mnoho po-znatků a informací, které mi pomoh-ly dotvořit si názor na dobu druhé světové války a alespoň si představit utrpení obětí.


EXKURZE OSVĚTIM – KRAKOV

Dalšího úspěchu dosáhl redakční tým Komára. V krajském kole soutě-že školních časopisů pořádané Aso-ciací středoškolských klubů ČR „Nej-lepší školní časopis roku 2013“, jehož vyhlášení proběhlo začátkem června v Ostravě, obsadili první místa hned v několika kategoriích. Jako nejlepší v Moravskoslezském kraji vyhodno-tila odborná porota grafiku časopisu. Kvalitu Komára ocenili také zástup-ci redakcí jiných školních časopisů,

protože ho na vyhlášení zvolili jako nejlepší. Největším úspěchem je pak první místo v kategorii Středoškol-ský časopis, tedy v kategorii hlavní, kde opět rozhodovala porota složená mj. z profesionálních novinářů.

Umístění je pro redaktory časopi-su odměnou za jejich poctivou práci, která trvá již třetím rokem, a zároveň opravňuje Komára k účasti v celo-státním kole zmíněné soutěže, které proběhne začátkem prosince v Brně.

Petr Lukašík | Septima

KOMÁR OPĚT ZABODOVAL!

22

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY - ANKETA

Stejně jako desetitisíce dal-ších žáků 5. a 9. tříd, taky i my – studenti Kvarty jsme

byli testováni v rámci celoplošné zkoušky ze tří předmětů – matema-tiky a českého a anglického jazyka. Pro matematiku a češtinu byl vy-hrazen čas 45 minut a na angličtinu dokonce celá hodina.

Prvním předmětem, v němž jsme si mohli vyzkoušet své znalos-ti, byla matematika. Bezprostředně po konci testu se mezi námi rozví-řila debata. Zaznívalo, že bylo na vyřešení příkladů málo času nebo dokonce špatně nastavená obtíž-nost. Já osobně si myslím, že šlo o kombinaci obojího. Po přestávce na občerstvení následovala češti-na. Zde musím přiznat, že čas byl v tomto případě dostatečný, ale překlepy v odpovědích, nedokon-čená slova a další chyby udělaly z celého testu naprostý propadák. Posledním zkoušeným předmět byla angličtina, rozdělená do dvou částí. První se týkala porozumění poslechu a druhá gramatiky, resp. slovíček. Poslech byl v pořádku až na „ukňourané děcko“ polykající i celá slova. Druhá část byla místo gramatiky založena především na znalosti slovní zásoby, což bylo pro mne velkým zklamáním a to hned z několika důvodů – znalost ang-lických slov není totiž tak důležitá, jako znalost gramatiky. Jednotlivé

slovíčko si vždy můžeme dohledat, doučit se jej, kdežto gramatiku mu-síme pochopit. Vezmu-li navíc v potaz, že ne každá základní škola či gymnázium učí své studenty stej-nou sadu slov, dostávám se k další příčině mého zklamání.

Se všemi těmito a dalšími po-znatky jsem sepsal e-mail, jenž jsem zaslal na Českou školní inspekci, ja-kožto realizátora Celoplošného tes-tování a dotazoval se nejen na kon-krétní chyby a nedostatky systému, ale i na ohlasy a případnou změnu některých faktorů testování. Pro-zatím jsem nedostal odpověď a v případě, že ji v dohledné době ne-obdržím, budu své dotazy směřovat na MŠMT.

Celkově musím říci, že nevidím smysl testování. Jde totiž, bohužel, opět o jen tak vyhozené peníze, jenž mohly být proinvestovány mnohem lépe a efektivněji. Mimochodem, tříletý rozpočet tohoto projektu činí, bez pár drobných, 300 milionů Kč, takže si můžete udělat svůj ob-rázek sami.

V závěru se hodí zmínit ales-poň neoficiální, tedy předběžné vý-sledky, které hovoří o tom, že naše třída, tím pádem i naše škola je v souhrnu mírně nadprůměrná nad ostatními. Procento správně vypo-čtených příkladů je totiž až o 20% vyšší v porovnání s doposud testo-vanými žáky.


KOMENTÁŘ: ZBYTEČNÁ CELOPLOŠNÁZKOUŠKA S CHYBAMI

23

Mně to přijde neobjektivní, zejména co se týče matematiky a počí-tání velkého množství příkladů za minimální čas 45 minut, přičemž na standartních písemkách ve škole se rozkládá na čas 45 minut zhruba šest příkladů a to ještě s kalkulačkou. A pokud chvalitebně prospívám v matematice za pomocí svých znalostí a kalkulačky, pak je bohužel někde něco špatně, když jsem v matematice v tomto testování bez kalkulačky pod průměrem. Velmi negativně bych také hodnotila mnohdy nejasné zadání, nad kterým jsem častokrát musela přemýšlet déle než nad sa-motným příkladem, ať už se jedná o český jazyk, angličtinu nebo mate-matiku.

(Barbora Břusková, Kvarta)

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY - ANKETA

A JAK TESTOVÁNÍ VIDÍ DALŠÍ STUDENTI KVARTY?

Jako každá věc, má i celoplošné testování rub a líc. Samozřejmě je užiteč-né a poučné srovnat žáky pátých a devátých tříd, jak na základních školách, tak na gymnáziích, ale otázkou zůstává, jak zodpovědně se této úlohy žáci chopili. Jest-liže se k tomu někteří posta-vili stylem „Jsem rád, že se dnes nemusím učit. Je jed-no, jaký výsledek budu mít, hlavně to udělat, co možná nejrychleji.“, nemyslím si, že bude testování objektiv-ní. Moje hodnocení je však kladné a jsem ráda, že něco takového proběhlo.

(Marie Uhrová, Kvarta)

Pro mě osobně nemělo toto testo-vání smysl. Každý dobře ví, co umí, a co ne, a proto není důvod testovat tímto způsobem.

(Viktorie Plawná, Kvarta)

24

KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

Kateřina Ožanová | KvartaKateřina Gemrotová | KvartaFoto: Archiv J. Janečkové

JINDŘIŠKA JANEČKOVÁUčitelka si s námi povídala skrze loutku

Paní profesorka Janečková se nám svěřila, jaké to s ní bylo, když byla malá. Měla raději velké, nebo malé panenky? A bavila ji škola?

25

KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

Kde jste vyrůstala?Vyrůstala jsem v Havířově se svý-

mi rodiči a mladším bratrem Ivanem. Maminka pochází z jižních Čech, tak-že jsme tam hodně jezdili a trávili, hlavně v Prachaticích, prázdniny. Jižní Čechy jsem vždy považovala za svůj druhý domov, mám tam spoustu pří-buzných. Tady nemám kromě bratra a jeho rodiny nikoho. Tatínek po vysoké škole dostal umístěnku do Orlové, kde nikoho neznal.

Máte nějaké sourozence?Mám jednoho o tři roky mladšího

bratra. Je fyzikální inženýr.Jaká byla v dětství Vaše ob-

líbená hračka? Dodnes mám hadrového Esky-

máčka s bílým kožíškem. S kamarád-kami jsme si nejradši hrály s malými panenkami, v krabicích jsme pro ně stavěly pokojíčky. Později jsme na pa-nenky šily a háčkovaly.

Vzpomínáte si na svůj první školní den?

Vzpomínám si i na zápis do první třídy. Všichni budoucí prvňáčci se se-šli na chodbě ZŠ a já si zapamatovala jednu holčičku, se kterou jsem se pak sešla ve třídě na gymnáziu. První den ve škole nás paní učitelka rozesadila do lavic, ve kterých byly ještě otvory pro kalamáře na inkoust a povídala si s námi prostřednictvím loutky kašpár-ka.

Jaká jste byla žákyně na základní škole?

Mívala jsem vyznamenání a škola mě bavila. Jinak jsem byla docela ti-chá. Ve třídě jsme byli dobří kamará-di, občas se i dnes sejdeme a je to moc příjemné.

M ě l a jste ně-jaké mi-moškol-ní zájmy?

H r á -la jsem na klavír, ale nechtěla jsem doma cvičit. Dnes jsem ráda, že umím hrát aspoň trochu. Víc mě bavilo tancování. Navštěvovala jsem taneční oddělení na LŠU. Získala jsem tam dobré kamarádky. Když už jsme studovaly na vysoké škole, začaly jsme se znovu scházet na LŠU, vytvořily jsme taneční skupinu a vystupovaly na plesech.

Chtěla jste někdy něco strašně moc a rodiče Vám to nechtěli dovolit?

Na nic takového si nevzpomínám.Chodila jste do tanečních?Chodila, ale nevzpomínám na ně

v dobrém, protože děvčat bylo skoro dvakrát tolik, co chlapců. Kluci měli děvčata střídat, aby dlouho neseděla. Mnohé z nás to po několika tanečních hodinách vzdaly a přestaly chodit.

Kdy jste se osamostatnila od rodičů?

Po vysoké škole jsem zažádala o městský byt. Po nějaké době mi byla nabídnuta garsonka s oknem na úrovni chodníku. Odmítla jsem ji, protože bych se v bytě sama bála, a tudíž jsem byla vyškrtnuta z po-řadníku a dál bydlela u rodičů. Získat byt nebylo jednoduché. Dodnes žiji v bytě rodičů s maminkou a svou dce-rou Klárou.

26

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KOM-ZPRÁVY

Fantazii se meze nekladou

To je nejspíš heslo slavného waleského spisovatele Jaspe-ra Fforda. Jeho romány se

totiž odehrávají na různých časových, prostorových i světových rovinách, takže se člověk může těšit z rozmanitého a přesto uceleného zážitku. Někdo tvrdí, že se jedná o sci:fi, někdo jeho romány zařazuje pod fantasy. Ka-ždopádně se nejedná o příběhy, které by se nám, pouhým pozemšťanům, mohly stát. Podívejme se, tedy, na jeho první román: Malér Eyrová.

Patří do jeho série příbě-hů o Středě Další (v angličtině je hlavní hrdinka pojmenovaná jako Thursday Next, úžasný překladatel Pavel Medek tedy myslel na všechno), policistce, pra-cující pro Síť speciálních operací - tedy SpecOp - v oddělení literárně detek-tivním. Děj se odehrává v roce 1985 v Anglii, která už více než sto let válčí s carským Ruskem o poloostrov Krym. Středa, která v této válce jako mladá bo-jovala, se teď musí postavit snad ještě

většímu nepříteli, a to obávanému zlo-činci Acheronu Hádesovi, který ukradl rukopis Dickensova románu Martin Chuzzlewit. Acheron, Středin bývalý

učitel, snad jeden z nejchy-třejších a nejďábelštěj-ších únosců vůbec, teď žádá výkupné. Ale bude mu to stačit? Nepokusí se o něco horšího? A ko-nečně, dokáže mu v tom Středa zabránit?

Těžko byste hledali knihu, která je se samou podstatou knihy více pro-pojená. Co je ale podstata knihy? Postavy? Nebo snad děj či zápletka? Přemýšleli

jste někdy nad tím, co dělají postavy v knize, když nejsou zrovna „na scéně“? Jasper Fforde vám ukáže, jak se dá pro-padnout zrcadlem knihy až dovnitř a vi-dět věci, které vám při jejich čtení muse-ly ujít, protože v knize nebyly zmíněné. Pokud jste fanouškem knih, jistě ocení-te jeho propracovanost, humor i smysl pro zachování dějových linií. Slibujeme vám zážitek, kdy se ponoříte do knih tak, jak jste to nikdy nezakusili.

Hana Bouchalová | SeptimaKateřina Bouchalová | TercieFoto: www.maler-eyrova.wales.cz

Jasper FfordeZ angl. originálu The Eyre Affair 2001 | přeložil Pavel Medek

27

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KOM-ZPRÁVY

Víte, že…Jan Kolarczyk | SeptimaFoto: www.boinc.sk

v dávných dobách existoval v mořích rané země jakýsi „život z jiné planety“?

Období proterozoika (2,5 mld. až 542 mil let) bylo až do roku 1946 považováno z hlediska otázky života na zemi za velmi chudé období. Mělo se za to, že život, v té době pouze v moři, se skládal jen z nánosů sinic, řas, prvoků a hub. To se však dramaticky změnilo, když po 2. světové válce nalezl austral-ský geolog Richard Sprigg, pátrající v australské pustině po rudných ložis-cích, zvláštní zkameněliny, které vě-decká obec dosud neviděla. Podle místa objevení, Ediakarské pahorkatiny, se tyto zvláštní organismy označují jako

„ediakarská fauna“. Jednalo se o ve-lice prazvláštní živočichy, žijící na naší zemi asi před 580 miliony let. Drtivá

většina z nich měla měkké tělo podobné nafukovací matraci, podle čehož si vys-loužili latinské označení Vendozoa. Byli to obyvatelé prosluněných pobřežních mělčin, kteří dorůstali velikosti od něko-lika centimetrů až po 2 metry a nabývali nejrůznějších tvarů: od pérovitého přes diskovité až po červovité. Doposud bylo objeveno již přes 30 rodů, a přesto stále zůstává otázkou, zda jde o vzdálené předchůdce moderních živočichů, jako jsou mořští červi, ostnokožci nebo medúzy, či spíše o relikty poněkud nevy-dařeného evolučního experimentu, zcela nepříbuzné dnešním živočichům - jakýsi

„život z jiné planety“. U mnoha z nich se dnes v kolonce odpovídající systému, do kterého by měl organismu spadat, píše:

„Nezařazeno“ …

28

Jak jsem se střetl s hlavou čerta

Hell-plechovka s hlavou čer-ta je jedním z nejúspěšněj-ších energetických nápojů,

a také vlastníkem nejlepší stáčírny v Evropě. Právě tuto továrnu jsem měl možnost spolu s několika dalšími re-daktory a blogery navštívit. Do samot-né továrny nás odvezli bílým a silným BMW 740d a velkým a “pekelným“ Mercedes-Benz Viano. V sestavě Jake, Primery, Kali, Míša, Kefa, Dejv a já jsme se usadili ke konferenčnímu sto-lu. I když jsem viděl mnoho slavných lidí, tohle byl pro mě asi největší záži-tek,protože přišel jeden ze zakladatelů HELLU - Tomas Grosch. Vyposlechli

jsme si historii Hellu a pomluvili jsme doktory a redaktory, kteří mluví o energetických nápojích řadu nesmyslů. Právě tato historie byla velice zajíma-

Jan Lysáček | Sekunda


Na Honzu Lysáčka si možná vzpomínáte, jelikož se začátkem škol-ního roku prohnal Komárem ve své minikáře. Teď jej tu máme znova, tentokrát s jeho zálibou v energetických nápojích, která ho doved-la až do maďarské stačírny Hell. O tento zážitek se Honza rozhodl podělit také s vámi.

29


vá, a tak se o ni podělím rovněž s vámi.Dříve, než vůbec přišli s nápadem

na energetický nápoj, distribuovali sladkosti.V roce 2006 však přišel je-den ze zakladatelů Hellu s plechovkou s hlavou čerta. Všichni si řekli „to je pi-tomost,to se neuchytí“,ale mýlili se. O rok později totiž právě tato plechovka tvořila více než 90% jejich tržeb. Ple-chovka se stáčela všude možně, nejdéle pak v Polsku. Za krátkou dobu přišli s limitovanou edicí s názvem „Red Gra-pe.” Za dva dny své existence bylo pro-dáno více než 800 000 plechovek, a tak se slovo „limited“ pozměnilo na „unli-mited.” Za 7 let své existence je Hell k dostání ve 28 zemích a z toho „lídruje“ v Maďarsku, Slovensku, Rumunsku a Kazachstánu. Mezi jejich nejzajímavěj-ší příchutě patří NitroX („specialitka“ pro Kazachstán), IceCool, Apple Strong a některé žhavé novinky, jako Summer Cool, které zrovna přivezli, když jsme se procházeli továrnou.

Ale teď už jen čistě k továrně. To-várna stojí v maďarském Szikszó a dokáže denně naplnit až 1 000 000 plechovek. Mimo Hellu se zde stáčí také drinky na zakázku. Hned vedle stáčírny na plechovky se chystá také stáčírna na pet-lahve. Nás však více za-

jímal pohled na plechovkovou linku v plném provozu. Oblékli jsme se do bí-lých plášťů, nasadili jsme si pěkné če-pice a boty a vešli do výrobní haly, kde je opravdu teplo. Kdo očekával stovky lidí, jak nasazují víčka na plechy,mu-sím ho zklamat , na linku je tam jediný pracovník doplňující vršky plechovek a zatím rozlepená plata. Zbytek už jede automaticky, od odebírání prázdných plechovek z palety ve skladu „trans-formerem“ až po zabalení palety fólií a

její automatický odvoz do logistického skladu. Mezitím jsou v akci v podstatě jen stroje, jenž nechybují ani při velké rychlosti. Kvalitní složení těchto ener-getických nápojů zajišťuje pětice 300 metrů hlubokých studen. Tato voda je podle testů skvělá, bohužel však až moc skvělá - minerální, která se na přípravu energetickým nápojům nehodí. Pro-chází tedy demineralizací a potrubím spěchá na linku, kde je smíchána s před-připraveným sirupem. Své putování to-várnou plechovka končí v logistickém skladu, mezi statisícema plechovek.

Ano,a teď je ten čas,vzít si stejně jako já při psaní tohoto článku do ruky plechovku s hlavou čerta,a vychutnat si skvělou chuť a ověřenou kvalitu (mnou) HELL.

30

KULTURA - YELLOW SUBMARINE KULTURA - SPORT

SUCK UP OR SUCK IT UP?Veronika Fišerová | Septima

Do you know that the word “suck” may have a lot of different meanings? Don’t you? Now I’m telling you something more about it.

Here are some small talks with the word “suck”. Do you know what does the sentence mean?

A: The match was lost because of him.B: You’re right. He sucks at baseball.

A: What are you carrying?B: Oh, all that are my old books and trinket.A: And what do you plan to do with them?B: I need to find a sucker to buy this piece of junk.

A: I hate him! He always agrees with the boss even when the boss is wrong.B: He sucks up!

A: I don’t understand. Can you speak more slowly?!B: Stop complaining about how fast I talk! Suck it up and try to Understand.

Are you completely confused? You’ve a small vocabulary here:

sth/sb sucks – not goodsucker – sb who believes anythingsuck up – to agree with sb because of (e.g. power...)

Is it cleaner now? I hope it is.

Because the holidays is approaching it’s high time to wish you a great time!

Bye for now!

SUCK UP OR SUCK IT UP?

31

KULTURA - YELLOW SUBMARINE KULTURA - SPORT

Fotbalisté Havířova splnili cíl daný vedením klubu v zimní přestávce, a to záchrana týmu

v soutěži. Po posílení kádru a zlepšených výkonech družstva se to podařilo již kolo před koncem, kdy Městský fotbalový klub získal definitivní jistotu.

Po odvolání hlavního trenéra Zoltána Beňa vedl mužstvo sportovní manažer klubu Miroslav Matušovič, který stří-davě pomáhal spoluhráčům také na hřiš-ti. Spolehlivé výkony v brance předváděl Richard Mrózek a z pozice kapitána tým dirigoval zkušený Filip Racko, jenž má zkušenosti z první i druhé české ligy. To vše přineslo konečné, oku líbivé, deváté místo s konečným ziskem čtyřiceti bodů za jedenáct výher, sedm remíz a dvanáct

proher s pasivním skóre 43:45, ovšem na patnáctou sestupovou pozici s náskokem pouhých pěti bodů. Letošní ročník divize byl totiž extrémně vyrovnaný, celky na druhém a předposledním místě dělí jen dvanáct bodů, výjimku tvoří první Miku-lovice a poslední Morkovice.

V předposledním kole sice Havířov doma podlehl také se zachraňujícímu Lískovci 1:2, ovšem remíza nakonec ses-tupujících Kravař rozpoutala oslavy. V kole posledním pak hráči s čistou hlavou zvítězili ve Valašském Meziříčí trošku divokým výsledkem 3:5. Tým teď čeká zasloužená dovolená a poté letní příprava, která snad bude taková, aby se v Havířově nehrálo opět o záchranu, protože to se pomalu stává bohužel tradicí.

Divize v Havířově zachráněnaPetr Lukašík | SeptimaFoto: Miroslav Matušovič

Documents

Červen 2013