ČESKOSLOVENSKÁ LEGIE V RUSKU 1914–1920, Díl I

ČESKOSLOVENSKÁLEgiE

V ruSKu1914–1920

i.

NAKLADATELSTVÍ EPOQUE 1900 A NAŠE VOJSKOVYSLOVUJÍ PODĚKOVÁNÍ INSTITUCÍM A JEJICH PřEDSTAVITELůM,

SBĚRATELůM A RODINNÝM PřÍSLUŠNÍKůM BÝVALÝCH RUSKÝCH LEGIONÁřů,KTEřÍ PROJEVILI MIMOřÁDNOU VSTřÍCNOST VůČI TOMUTO PROJEKTU,

POSKYTOVALI SOUSTAVNOU POMOC PřI VYTVÁřENÍ DÍLAA S NEVŠEDNÍ OCHOTOU ZAPůJČILI PRO TENTO ÚČEL řÁDY,VYZNAMENÁNÍ, FOTOGRAFIE,

OBRAZY, KRESBY A GRAFIKU ZE SVÝCH FONDů, SBÍREK A RODINNÝCH ARCHIVů

ATLANT – NAKLADATELSTVÍ, SANKT-PETERBURG

ARCHIV NÁRODNÍHO MUZEA PRAHAMILENA BĚLIČOVÁ, LIBOR JůN

AUKČNÍ DůM AUREA NUMISMATIKA, PRAHAROMAN VESELÝ

AUKČNÍ DůM KLEINOD, KYJEVI. I. ĽJUBENOK, S. S. ŠAMKO

ČESKOSLOVENSKÁ OBEC LEGIONÁřSKÁJINDřICH SITTA, MILAN MOJŽÍŠ, JIřÍ CHARFREITAG, LADISLAV LENK

HISTORICKÉ MUZEUM MOSKVA

MINCOVňA KREMNICAV. KALINEC, PETER ZORIČÁK

MINISTERSTVO VNITRA – ODBOR ARCHIVNÍ SPRÁVY A SPISOVÉ SLUŽBY† VÁCSLAV BABIČKA, JIřÍ ÚLOVEC, LENKA LINHARTOVÁ

NÁRODNÍ MUZEUM PRAHAMICHAL LUKEŠ, TOMÁŠ KLEISNER

OSINSKÉ VLASTIVĚDNÉ MUZEUM, OSA NA URALU, RUSKO

STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV JABLONEC NAD NISOUJAN KAŠPAR

VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHAALEŠ KNÍŽEK, JIřÍ RAJLICH, TOMÁŠ JAKL, PAVEL ŠIMůNEK

VOJENSKÝ ÚSTřEDNÍ ARCHIV – VOJENSKÝ HISTORICKÝ ARCHIV PRAHAJOSEF ŽIKEŠ, JULIUS BALÁŽ, VÁCLAV SLUKA, IVAN URMINSKÝ, VIERA ŽIŽKOVÁ

DANIEL GEMZA, PETR HOFMAN, ALENA HRNČÍřOVÁ, ZUZANA PIVCOVÁ

V. A. DUROV, ALEXANDER HEJLPETR HOFMAN, JIřÍ CHARFREITAG, TOMÁŠ JAKL, ALEXEJ JANČÍK, VASILIJ JANČÍK, ROMAN JEDLIČKA

† ZDENĚK JELÍNEK, DIMITRIJ LOBANOV, ALEŠ LOJDA, OLDřICH LUKŠ, ALEXANDER MUCK, EDMUND ORIÁNBERNARD PANUŠ, VÁCLAV PETřÍK, MAREK PřIKRYL, JIřÍ RAJLICH, A. I. RUDIČENKOJAN SEHNAL, FRANTIŠEK STANĚK, JAN ŠIMEČEK, MILOŠ TRNKA, JAROSLAV TVRDÝ

JIřÍ ČÍLA, JIřÍ HUDEČEK, p. KETTNEROVÁ, VÁCLAV PETřÍK, JAN TOMÁŠEK, HANA VŠELICHOVÁ, JAROSLAV VUCHTERLE, MARIE ŽIŽKOVÁ

ZVLÁŠTNÍ DÍK EDITORA PATřÍPÁNůM PETRU RUSNÁKOVI A ZDEňKU STODOLOVI, JEJICHŽ PřÍNOS PRO MONOGRAFII JE ZCELA MIMOřÁDNÝ

EPOQUE 1900 a NAŠE VOJSKO © 2014VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA

ŽÁDNÁ ČÁST TÉTO PUBLIKACE NESMÍ BÝT REPRODUKOVÁNA PRO JAKÝKOLI ÚČEL ČI V JAKÉKOLI FORMĚ BEZ PÍSEMNÉHO SOUHLASU VYDAVATELE

GRAFICKÁ ÚPRAVA © EDMUND ORIÁN; POČÍTAČOVÁ GRAFIKA, ÚPRAVA řÁDů, ZLOM © SIA PAVLÍKOVÁTEXTY © EDMUND ORIÁN, BERNARD PANUŠ, EDUARD STEHLÍK, FRANTIŠEK V. ŠTEIDLERFOTOGRAFIE, řÁDY A VYZNAMENÁNÍ, KRESBY A GRAFIKA © VÝŠE UVEDENÉ INSTITUCE,

SBĚRATELÉ A RODINNÍ PřÍSLUŠNÍCI BÝVALÝCH RUSKÝCH LEGIONÁřůISBN 978-80-206-1413-1

NAŠE VOJSKO

ČESKOSLOVENSKÁ LEGIEV RUSKU1914–1920

DÍL I.

EDITOREDMUND ORIÁN

EPOQUE 1900

VÚA PRAHA VHÚ PRAHA

věnováno všem Příslušníkůmbývalého československého vojska v rusku

V roce 1928 byl v Praze na prostranství Pod Slovany slavnostně odhalen pomník Josefa Mařatky nazvaný Praha svým vítězným synům, věnovaný památce Československých legií.

Pomník byl v roce 1940 nacisty odstraněn, znovu instalován 28. října 1998.(Foto Jitka Lenková)

a jmenovitěPamátce těchto jeho Příslušníků

čet. Josef Farský6. čs. střelecký pluk Hanácký

ČsVK, MJŽ3, RM, MV, KsvJ4

Sergej Vojcechovskijruský generálporučík, československý armádní generál

ČsVK, ŘSo-m, RM, MV, ŘBL1-m (in memoriam)ŘsvSt3, ŘsvA4, ŘsvSt3 m+b, ŘsvA3 m+b, ŘsvSt2m, ŘsvA2m, ŘsvVl4 m+b, ŘsvVl3m, ŘsvJ4, ŘsvJ3

ŘČL4, ŘČL3, ŘsvS2, ŘsvS1, ŘJK1, ŘRH1

Ruský důstojník v československých službách.

Bývalý náčelník štábu Československé střelecké brigády a později

I. čs. střelecké divize Husitské (1917);velitel 3. střeleckého pluku J. Žižky z Trocnova (1918);

postupně velitel Střední,

Západní a Jekatěrinburské skupiny vojsk (1918); velitel 2. Ufimského armádního sboru (1919); vrchní velitel ruských vojsk na Sibiři (1920). V roce 1921 vstoupil do čs. branné moci jako generál 5. hodnostní třídy.Odvlečený NKVD v roce 1945 do gulagu na Sibiři.

kpt. Antonín Schwarz-Černý6. čs. střelecký pluk Hanácký

ČsVK, MJŽ3, RM, MV, ŘsvSt3 m+b

por. Jan Hejlhlavní hospodář

intendantstva I. divizeČsVK, RM, MV, KsvJ4

stř. Václav Uhlíř6. čs. střelecký pluk Hanácký

ČsVK, MJŽ3, RM, MV, KsvJ4

Obsah

PŘEDMLUVa (Pavel budinský) 9REDaKČNÍ POZNÁMKa (Edmund Orián) 11hIsTORICKÝ a VOJENsKÝ VÝZNaM ČEsKOsLOVENsKÝCh LEGIÍ (Eduard stehlík) 12ČEsKOsLOVENsKÉ hNUTÍ Na RUsI (František V. Šteidler) 14FOTOsLUŽba V RUsKÉ LEGII (Edmund Orián) 48ŘÁDY a VYZNaMENÁNÍ RUsKÝCh LEGIONÁŘŮ (Edmund Orián) 72VÝsTROJ, sTEJNOKROJE a OZNaČENÍ Čs. DObROVOLNÍKŮ V RUsKU (bernard Panuš) 236VÝbĚR Z LITERaTURY, sEZNaM ZKRaTEK a sLOVNÍČEK CIZÍCh sLOV 338PREZENTaCE 343

AUTOŘI

EDMUND ORIÁN KONCEPCE a GRaFICKÁ úPRaVa MONOGRaFIE

plk. PhDr. EDUaRD sTEhLÍK hIsTORICKÝ a VOJENsKÝ VÝZNaM Čs. LEGIÍPhDr. FRaNTIŠEK V. ŠTEIDLER ČEsKOsLOVENsKÉ hNUTÍ Na RUsIEDMUND ORIÁN * FOTOsLUŽba V RUsKÉ LEGIInprap. bERNaRD PaNUŠ VÝsTROJ, sTEJNOKROJE a OZNaČENÍ Čs. DObROVOLNÍKŮ V RUsKUEDMUND ORIÁN * ŘÁDY a VYZNaMENÁNÍ RUsKÝCh LEGIONÁŘŮ

Mgr. sIa PaVLÍKOVÁ POČÍTaČOVÁ GRaFIKa, úPRaVa ŘÁDŮ, ZLOM MIROsLaV ROMaNOVsKÝ úPRaVa FOTOGRaFIÍMIChaEL ROMaNOVsKÝ úPRaVa FOTOGRaFIÍKaREL KLÁTIL POČÍTaČOVÁ GRaFIKa – hODNOsTNÍ OZNaČENÍ LEGIONÁŘŮPhDr. LUCIE hÁJKOVÁ JaZYKOVÁ sPOLUPRÁCEVIERa ŽIŽKOVÁ ObRaZOVÁ REPRODUKCE

MaRIE KŘÍŽOVÁ FOTOGRaFIE ŘÁDŮJaN ŠIMEČEK FOTOGRaFIE ŘÁDŮVÁCLaV PETŘÍK FOTOGRaFIE ŘÁDŮ

* s PODĚKOVÁNÍM aLExaNDRU hEJLOVI Za sPOLUPRÁCI

6

sbĚRaTELÉ, INsTITUCE a RODINNÍ PŘÍsLUŠNÍCIbÝVaLÝCh RUsKÝCh LEGIONÁŘŮ, KTEŘÍ POsKYTLI PRO úČELY TOhOTO DÍLU MONOGRaFIE ŘÁDY a VYZNaMENÁNÍ, FOTOGRaFIE, ObRaZY, KREsbY a GRaFIKU ZE sVÝCh FONDŮ, sbÍREK a RODINNÝCh aRChIVŮ, s POČTEM POsKYTNUTÝCh ExEMPLÁŘŮ

ObRÁZKY a FOTOGRaFIE ŘÁDY a VYZNaMENÁNÍ

aLExaNDER hEJL 57 –PETR hOFMaN 3 –JIŘÍ ChaRFREITaG 4 –VasILIJ JaNČÍK – 4† ZDENĚK JELÍNEK 1 –ROMaN JEDLIČKa – 1JITKa LENKOVÁ 1 –DIMITRIJ LObaNOV 11 –aLEŠ LOJDa – 3OLDŘICh LUKŠ – 12aLExaNDER MUCK – 14EDMUND ORIÁN 44 49bERNaRD PaNUŠ 52 –a. J. RUDIČENKO 2 9JOsEF sEhNaL 1 7FRaNTIŠEK sTaNĚK 1 10JaN ŠIMEČEK 2 –MILOŠ TRNKa 2 1JaROsLaV TVRDÝ 2 –

aRChIV NÁRODNÍhO MUZEa PRaha 19 4aUKČNÍ DŮM aUREa NUMIsMaTIKa, PRaha – 18aUKČNÍ DŮM KLEINOD, KYJEV 3 20hIsTORICKÉ MUZEUM MOsKVa – 2NaKLaDaTELsTVÍ aTLaNT, saNKT-PETERbURG 7 –NÁRODNÍ MUZEUM PRaha – 29OsINsKÉ VLasTIVĚDNÉ MUZEUM, Osa Na URaLU, RUsKO 1 –sTÁTNÍ OKREsNÍ aRChIV JabLONEC NaD NIsOU 4 –VOJENsKÝ hIsTORICKÝ úsTaV PRaha 6 2Vúa – VOJENsKÝ hIsTORICKÝ aRChIV PRaha 498 –

JIŘÍ ČÍLa – 1JIŘÍ hUDEČEK 4 –p. KETTNEROVÁ 2 –VÁCLaV PETŘÍK – 7JaN TOMÁŠEK 1 –haNa VŠELIChOVÁ 2 1JaROsLaV VUChTERLE – 7MaRIE ŽIŽKOVÁ – 3

7

Rakousko-Uhersku. Bližší styky ruského Svazu s prof. Masarykem mohly býtnavázány teprve začátkem roku 1916, kdy se Správě svazu konečně po více nežpůlroční žádosti podařilo vymoci pro B. Pavlů povolení ruských úřadů k vy-cestování na diplomatickou misi za hranice. B. Pavlů odjel přes Stockholm doLondýna, kde se setkal s prof. Masarykem, a pak do Paříže, kde vedl rozhovorys dr. Benešem a dr. Štefánikem. Známostmi a pomocí dr. Štefánika byl našimvůdcům otevřen přístup k nejvlivnějším politikům Francie a Itálie. S optimis-tickými nadějemi se B. Pavlů vrátil do Ruska, krátce před novým sjezdemSvazu v Kyjevě, na jaře 1916.

Naše propaganda a politika v Rusku

Kritický stav, v němž se ocitlo Rusko všeobecným ústupem na frontě v létě 1915, přiměl vládu učinit jisté ústupky povahy konstituční a liberální.Dne 27. června byly svolány oba zákonodárné sbory, aby car vyslechl také hlaszemě ruské, a současně začalo postupné omlazování vlády svobodomyslnýmia vlasteneckými ministry. Ministry byli jmenováni stoupenci skvělého státníkaKrivošejina kníže Ignatěv, Šachovský a Sčerbatov; zkompromitovaného mi-nistra vojenství Suchomlinova vystřídal gen. Polivanov atd., takže před novouDumu 1. srpna 1915 předstoupil kabinet již zcela obnovený. Čs. vedení, vesnaze využít příznivou situaci, začalo v té době navazovat bližší styky s poli-tiky tzv. progresivního bloku Dumy (poslanci Karaulov, Miljukov), jejichž při-činěním se dařilo vzbudit v Dumě sympatie k otázce rakousko-uherskýchSlovanů. Počátkem roku 1916 byly v ruských politických kroužcích pořádánypolitické přednášky s čs. tematikou, které značně posílily zájem o naše hnutía naše zajatce. Představitelé progresivního bloku přijímali referáty a memo-randa o čs. otázce s velkým porozuměním a vlivní ruští politikové (M. a E.Kovalevští, Miljukov, Polivanov aj.) se již sami v Dumě vyslovovali o nutnostipodpory našeho odboje proti Rakousko-Uhersku. Rovněž v kruzích literár-ních a vědeckých byl šířen zájem o čs. hnutí. Mezi prvními, kdo se vyslovili pro

nutnost osvobození čs. národa z důvodů nejen slovanských, ale i z důvodumezinárodní rovnováhy proti expanzivní síle německého imperialismu, bylizejména slovanský historik prof. N. V. Jastrebov, slavista K. J. Grot, Šachma-tov, ale i mnozí jiní. Během let 1915 a 1916 tak vyrostla celá literatura o slo-vanském problému střední Evropy, propagující osvobozovací snahy Čecho-slováků i jiných Slovanů.

Mobilizace průmyslu a českoslovenští zajatci

Při novém vzedmutí vlasteneckého cítění v Rusku, jež nastalo po vo-jenských neúspěších v Haliči a Polsku, kdy vláda i samosprávné územní celkyzahájily na podzim 1915 důslednou reorganizaci týlu a mobilizaci průmyslupro válečnou výrobu, nabídla Správa svazu (iniciativou J. Klecandy) v září 1915generálnímu štábu dobrovolné nasazení čs. zajatců-odborníků do válečné vý-roby. Agitace mezi zajatci, žijícími namnoze v hrozných hygienických a hmot-ných podmínkách, byla prováděna prostřednictvím časopisu Čechoslováka probíhala se svolením Ministerstva vojenství a náčelníka generálního štábugen. Bělajeva. Hlavní správa generálního štábu, poté, co překonala počátečnínedůvěru k celé akci, nakonec souhlasila s rozesláním proklamace Svazu do tá-borů. Zajatci tak dostali možnost přihlásit se dobrovolně na práce pro obranuRuska. Přihlášek, přijatých do kyjevského sjezdu, bylo kolem 25 000. Jak ob-tížné však bylo převést do praxe alespoň část zamýšleného programu, je nej-lépe vidět na příkladu projektu, který se týkal závodu v Taganrogu. V prosinci1915 zahájil Svaz velkou akci, aby v tomto důležitém muničním závodě mohlbýt umístěn skutečně potřebný počet čs. specialistů, neomezený předepsanouobecnou normou pro zajatce, tj. 15 % z celkového počtu dělnictva, zaměstna-ného v jednotlivých závodech. Zdálo se, že akce by mohla mít úspěch. Za ně-kolik dní generální štáb vyřídil žádost, týkající se čs. dělníků doporučenýchjak Svazem (který se za ně zaručil), tak příslušnými vojenskými náčelníky, pří-znivě. Avšak brzy na to, 20. února 1916, kdy byly seznamy hlásících se čs. za-jatců generálnímu štábu již zaslány a čekalo se jen na jejich povolání, přišlorozhodnutí zcela opačné. Výsady čs. zajatců-odborníků vybraných na základězáruk Svazu byly zrušeny a podle nařízení ministerské rady mělo být všech za-jatců bez rozdílu národnosti – s výjimkou celkem malého procenta průmy-slových dělníků-specialistů – použito k polním pracím. V té době již byla prácečs. zajatců, zaměstnaných v kyjevských továrnách s výrobou pro armádu, v odborných kruzích dostatečně známa a v lednu 1916 se o ní s uznáním vyjá-dřil dokonce samotný car. Usilovnou prací Svazu a novými žádostmi na kom-petentní místa se situace v březnu 1916 opět zlepšila a byla obnovena nadějena umístění celkem 1 200 čs. zajatců v průmyslových podnicích, pracujícíchpro vojsko a frontu.

Akce směřující k výstavbě československého vojska

Bylo-li obtížné dosáhnout povolení pro čs. zajatce, dobrovolně se hlásícína práce ve prospěch ruské armády, tím obtížnější bylo získat souhlas k vo-jenskému náboru mezi zajatci, jejichž přihlášky od roku 1915 neustále stou-paly. Již vypracovaný návrh na zřízení čs. vojska, podporovaný ministrem Sa-zonovem, byl ruskými neúspěchy na frontě roku 1915 odložen na neurčito.Přes všechny překážky se však nakonec podařilo počátkem roku 1916 získat po-volení k náboru alespoň pro ty jednotlivce, kteří se prostřednictvím Svazu u generálního štábu již přihlásili. Ti pak byli ruskými vojenskými úřady po-stupně odesíláni k náhradní rotě Čs. střeleckého pluku.

Tím znovu ožily naděje čs. zajatců v táborech, kde všichni netrpělivě če-kali na zahájení náborové akce ve větším rozsahu. Intenzivní práce Družinyna frontě, pochvalná uznání od jednotlivých velitelů, jakož i četná vyzname-nání za chrabrost, upoutávaly pozornost celé čs. veřejnosti na Rusi. Pro našehnutí bylo morální posilou, když car v říjnu 1915 zaslal ruská vyznamenání čs.legionářům ve Francii, kteří 9. května v boji u Neuville pod Arrasem stáli poboku Francouzů, hrdinně se bili a přinesli těžké oběti ve prospěch čs. věci.Jméno čs. vojáků-dobrovolníků stávalo se tak čím dál známějším. Počátkemroku 1916 prolétla ruským tiskem poprvé i úřední zpráva hlavního stanu z fronty, týkající se čs. dobrovolníků a popisující zdařilou bojovou akci prap.Jana Syrového, který se 2. února 1916 vyznamenal se svými rozvědčíky v ra-jonu Haluzie na jih od řeky Pripeti. (Svou jednotku za tmy obklíčenou pol-skými legionáři zachránil tím, že začal polsky velet, čímž uvedl nepřítele v nejistotu a získal čas k úniku. Za tuto akci později obdržel ŘsvVl4 m+b.)

18

ČESKOSLOVENSKÉ HNUTÍ NA RUSI

Historik František V. Šteidler a malíř Jindra Vlček u vlaku štábu Čs. armádního sboru na cestě z Čeljabinska do Irkutska.

Šteidler, než se stal oficiálně historikem čs. vojska, byl příslušníkem Východní skupiny kpt. Gajdy

a za bojové zásluhy byl v únoru 1919 vyznamenán Řádem sv. Stanislava 3. stupně s meči a bantem.

Místně neurčeno, zima 1918. VÚA.

1

Kyjevský sjezd roku 1916

Stará řevnivost mezi čs. vůdčími kruhy v Kyjevě a Petrohradě, která seu některých zástupců projevovala od samého počátku akce a stupňovala – hlavně od podzimu 1915 – nespokojeností kyjevských po celou dobu vlády pe-trohradských, propukla plnou silou na jaře 1916, v době před chystaným II.řádným sjezdem Svazu. Obnovení starého kyjevského týdeníku Čechoslovan(red. V. Švihovský) v březnu 1916 vedle již vycházejícího časopisu Čechoslo-vák, petrohradského orgánu Svazu, bylo zjevným znamením nastávajícíchvnitřních bojů o politickou moc. Sjezd Svazu četně obeslaný delegáty jednot-livých spolků se konal ve dnech 25. dubna až 1. května 1916 v Kyjevě, za čest-ného předsednictví kyjevského primátora F. S. Burčaka, za účasti vynikajícíchruských hostí (prof. Florinskij), zástupce Poláků (dr. Grabskí), srbských důs-tojníků atd. Tehdy se poprvé sjezdu zúčastnili jako delegáti bývalé Družiny,nyní již Čs. střeleckého pluku, i čs. důstojníci (Cejp, Čeček, Číla, Müller, JanSyrový, Švec, Vavroch), kteří pracovali ve vojenské komisi sjezdu.

Předsjezdová agitace obou stran vyústila na sjezdu do vzniku dvou hlav-ních bloků, petrohradského a kyjevského, z nichž kyjevský se nakonec ukázaljako většinový. První blok (kolem 30 hlasů) tvořili, kromě petrohradských,delegáti čs. spolků z Moskvy a Varšavy, druhý blok (kolem 40 hlasů) se sklá-dal hlavně z kyjevských, dále ze zástupců čs. komitétu a spolku Lumírz Moskvy, spolků volyňských Čechů a jiných, menších organizací. Zásadníprogramové rozdíly mezi oběma tábory vlastně ani nebyly, šlo spíše o rozdílytaktiky, o řevnivostní boje osobní, resp. místní. Kyjevští se domáhali dostatza každou cenu sídlo Správy svazu do Kyjeva, petrohradští zase stáli v nesmi-řitelné opozici proti mluvčím kyjevského bloku, hlavně proti L. Tučkovi a mos-kevskému S. Koníčkovi. Skutečnost, že se L. Tuček, vlivný organizátor Dru-žiny, spojil se S. Koníčkem, zdiskreditovaným jak svou reakční minulostí, takhlavně nešťastnou a podezřelou politickou cestou po spojeneckých státech v letech 1914–1915, vnímali zástupci petrohradského bloku jako vážné poško-zení celé čs. akce. Oba směry se na sjezdu srazily také v otázce dalšího taktic-kého postupu příští, reorganizované Správy svazu. Petrohrad postupoval, jakodosud, velmi opatrně a střízlivě, hájil princip kolektivní zodpovědnosti všechčlenů Správy, z nichž většina s předsedou v čele měla bydlet v Petrohradě, sídleruské vlády, ostatní členové mohli pocházet i z jiných měst Ruska. Kyjev na-proti tomu přišel na sjezd s velkými plány radikální reformy svazových sta-nov – podle nich by měla Správa svazu představovat již jakousi prozatímnívládu čs. větve na Rusi. Poměrně složitý návrh L. Tučka, ideového tvůrce novéorganizace Svazu, byl s některými změnami přijat a zaslán ke schválení ruskýmúřadům. Podle tohoto návrhu měla stát v čele Svazu 25členná Svazová radajako orgán rozhodující, která ze svého středu volí 9členný orgán výkonný, tj.správce jednotlivých odborů: vojenského, organizačního, politicko-propagač-ního, konzulárního, národohospodářského, finančního, zajateckého, kultur-ního a slovenského, přičemž jednotliví správcové by měli být ve svém oboruzcela nezávislí.

Vítězství Kyjeva a pasivita Petrohradu

Nové volby však byly provedeny ještě na základě starých svazových sta-nov a znamenaly úplné vítězství kyjevského bloku nad petrohradským. Před-sedou byl zvolen dr. V. Vondrák, místopředsedou J. Országh, tajemníkem J. Volf, sídlem Správy svazu Kyjev. Rozdíly názorů na taktiku se projevily taképři jednání o otázce zajatecké a vojenské. Oba směry se shodovaly v tom, že je nutné vymoci u ruské vlády osvobození tzv. blagonaděžných (spolehli-vých, loajálních) čs. zajatců, v podstatě již povoleném carovým rozhodnutím z 21. dubna 1916, a zároveň umožnit zajatcům spravedlivou účast na vedeníodboje. Zatímco petrohradští navrhovali předat osvobozeným zajatcům, jakopravým představitelům národa z vlasti, celé řízení odboje proti Rakousko-Uhersku, kyjevští hájili více zájmy ruských Čechů – byli pro postupné rozši-řování budoucí Svazové rady zástupci zajateckých organizací podle jejichpředpokládaného vzrůstu. V otázce vojenské trvali petrohradští z důvodů

mezinárodně-politických nadále na tom, aby podávání přihlášek do čs. vojskaprobíhalo u jednotlivců i po jejich osvobození ze zajetí pouze na bázi dobro-volnosti. Kyjevští (L. Tuček) oproti tomu navrhovali, aby byl svolán sjezd za-jateckých zástupců, jenž by se dobrovolně rozhodl pro povinnou registracivšech zajatců čs. národnosti k začlenění do revoluční akce. Dobrovolníci mělibýt povoláni do vojska, ostatním pak dána přiměřená práce v týlu.

Po šestidenním rokování, úporném boji a trapných scénách sjezd skon-čil tím, že se těžiště a řízení čs. hnutí přeneslo z Petrohradu do Kyjeva. Bývalíčlenové petrohradské Správy svazu, kteří odmítli jakýkoli kompromis s Kyje-vem, se rozhodli pro politickou pasivitu a omezili se pouze na práci propa-gační a informační. Vítězství kyjevského bloku se stalo de facto vlastně ví-tězstvím jeho jedné poloviny, tj. dr. Vondráka a L. Tučka. Oproti tomu S. Ko-níček, společně s dr. Štěpánkem a delegáty moskevského komitétu, se již kekonci sjezdu vrátil k samostatné politice, vycházejíc ze své staré teorie o nut-nosti řešit čs. otázku pouze na základě všeslovanské jednoty, a to stmelenímvšech slovanských národů v jeden celek pod hegemonií Ruska. Politický ma-nifest Koníčkovy frakce z 1. května 1916 odsuzuje stejnou měrou jak západ-nický vliv na slovanských stolicích v Londýně a Paříži (Masaryk aj.), tak i liniičs. politiky na sjezdu a ve Svazu. Manifest zároveň vyzývá k novému sjezduslavjanofilských představitelů všech slovanských národností, jenž by položilzáklady ke svazu všeslovanskému.

Nové Správě svazu šlo především o to, uvést co nejdříve v život caremprincipiálně již schválené osvobození čs. zajatců z 21. dubna 1916 a organi-začně zabezpečit jejich přidělování k pracím na obranu. Z nich pak chtěl Svazpostupně a podle svých sil a možností formovat vojsko a vojenské pracovnídružiny. Byl vypracován velký projekt téměř úplného osvobození čs. zajatců,kteří měli být postaveni vlastně na roveň občanům spojeneckých států s pod-mínkou, že dříve či později vstoupí do čs. vojska. Petrohradští to považovaliza tehdejších podmínek carského režimu za „nebezpečnou utopii“ a budouc-nost jim dala také brzy za pravdu.

Vznik československé brigády

Nastala doba velkých nadějí. Původně malá Družina vzrostla postupněna brigádu o dvou plucích, byť to bylo vojenské těleso co do počtu velmi slabé.Vznikla tím, že celý 2. prapor (vlastně 5 rot) byl 13. května 1916 z pluku vyčle-něn a přejmenován na 1. prapor 2. pluku. Brzy na to bylo u obou pluků při-kročeno k formování druhých praporů a v říjnu 1916 se započalo s formo-váním třetích praporů. Jednotlivé části čs. brigády operovaly na ohromnémprostranství od Pinských bažin až k rumunským hranicím, přiděleny k jed-notlivým ruským armádám. První prapor 1. pluku konal v roce 1916 službu naJihozápadní frontě. Roty nově postaveného 2. praporu 1. pluku odcházely nafrontu z Okonska (u Lucku) postupně od listopadu 1916. Pátá rota 1. pluku,přidělena k štábu 2. armády bojující v Rumunsku, konala výzvědnou službu odprosince 1916 na frontě rumunské v rajonu jižní Bukoviny a severozápadníčásti Rumunska. Druhý pluk převzal výzvědnou službu u 3. armády v okolí Ba-ranovičů, Pinska, Kovelu a Lucka, hlavně však v rajonu Pinských bažin a řekPripeti, Stochodu a Styru. Číselný stav brigády kolem 1. prosince 1916 byl 5 750mužů (1. pluk 3 250, 2. pluk 2 500).

Z bohaté činnosti naší brigády na frontě je třeba připomenout hlavně jejíslavnou účast při ofenzivě gen. Brusilova v červnu 1916. Význam a zásluhy čs.rozvědčíků, dobře znajících volyňské polesí, zvláště pak dubensko-rovenskýrajon, byly již v době nástupu vřele oceněny jak samotným gen. Brusilovem,tak ruským tiskem, čímž zájem ruské veřejností o naše hnutí značně stoupl.

Organizování zajatců v táborech

Z ruských politiků to byli hlavně již zmínění představitelé tzv. progre-sivního bloku Dumy, kteří čs. otázku vysvětlovali a propagovali při jednáníchDumy, v novinách i za hranicemi. V tomto kontextu nejvýznamnější byl pro-

KAPITOLA III

19

ČESKOSLOVENSKÉ HNUTÍ NA RUSI

FOTOSLUŽBA V RUSKÉ LEGII

52

18

20

19

21

Fotolaboratoř UMLISTu u záložního pluku v Žitomíru.

Fotografové V. Kolář a V. Ruml s právě vyhotovenou zvětšeninou

známé fotografie nacvičování útokupřes překážky.

Ukrajina, podzim–zima 1917. VÚA.

Úryvek z filmu natočeného F. Císařempři jedné ze slavností (svatováclavské?) v rajonu Polonnoje: pochod dělostřelců.Vpředu pravděpodobně ruský dělostřelecký důstojník por. A. Choljavin. Ukrajina, podzim 1917. VÚA.

Kameraman F. Císař natáčí (již „naostro“) nastoupenou jednotku

neznámého určení (pravděpodobně rozdílení stráží) na dvoře žitomírských kasáren. Vpravo od kamery

sleduje natáčení náčelník UMLISTu prap. F. Parolek.Žitomír, zima 1917–1918. VÚA.

Patrně zkouška kamery, kterou kameraman F. Císař natáčí jakési dění pod okny štábní budovy žitomírských kasáren, bohužel zakryté oběma postavami vojáků. Vpravo uprostřed skupinky přihlíží prap. F. Parolek. Žitomír, zima 1917–1918. VÚA.

FOTOSLUŽBA V RUSKÉ LEGII

53

2526

23, 24

22

Také při velkém ústupu I. divize z Ukrajiny k Bachmači kameramani

UMLISTu pilně natáčeli: zde např. zachytili přechod čs. jednotek přes most klenoucí se nad řekou Dněpr.

Kyjev, únor–březen 1918. VÚA.

Úryvky z filmů, natočených kameramanem F. Císařem

po příjezdu skupiny dobrovolníků na žitomírské nádraží:

vystoupení z vlaku a odchod jednotek v čele s hudbou do kasáren.

Žitomír, podzim 1917. 2× VÚA.

Dobrovolník František Císařkameraman UMLISTu před budovou nádraží, připraven natočit příjezd jedné ze skupinčs. dobrovolníků při jejich přesunu z Kyjeva k záložnímu pluku v Žitomíru. Žitomír, podzim 1917. VÚA.

Ani stěhování fotoarchivu UMLISTu z Ukrajiny se neobešlo bez dramatických momentů. Přímo ze zajetí se podařilo fotoarchiv zachránit a po svízelné cestě dlouhé přes 300 km dovézt na povozech až do rajonu Bachmače, odkud putoval, již po dráze, s armádním sborem dál na východ. Ve skupince rozeznáme vlevo F. Císaře, vpravo A. Vannera. Ukrajina, únor–březen 1918. VÚA.

72

Za statečnost v bojiNákrční stupně ŘsvSt a ŘsvA s meči. Náprsní (nejnižší) stupně ŘsvVl, ŘsvA a ŘsvSt s meči a bantem. Řád sv. Jiří 4. stupně, výjimečně 3. stupně (ŘsvJ4, ŘsvJ3).Zbraň sv. Jiří Za chrabrost, zvaná též jako Svatojiřská zbraň Za chrabrost(ZsvJ).Řád sv. Anny 4. stupně (ŘsvA4), zvaná též jako Zbraň sv. Anny Za chrab-rost, resp. Svatoanenská zbraň Za chrabrost (ZsvA).(V případě důstojnických dekorací byl bant označením účasti v boji,

tváří v tvář nepříteli.)Touto sestavou bylo možné celkem uspokojivě pokrýt, i když ne zcela

bez problémů, požadavky na odměňování válečných činů v celé šíři a na všechúrovních.

Stručná charakteristika vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky

Medaile Za horlivostByly v době války udělované mužstvu a poddůstojníkům štábů a týlo-

vých složek (písaři, kurýři, hudebníci, zdravotní a sanitní personál, přísluš-níci technických složek, vojenské policie atd.) za nebojové zásluhy nebo zadéletrvající bezúhonnou službu, ale bylo možné je udělit i přímo na frontě zazáslužný čin nebojového charakteru, za který nebylo možné přiznat MsvJ. Me-daile byly udělovány na řádových stuhách, jejichž pořadí v řádové hierarchii vy-jadřovalo hodnotu dekorace. Tak např. medaile na stuze vladimírské stála navyšším stupni než medaile na stuze anenské.

Medaile Řádu sv. Anny, zvaná též jako Anenská medaile Byla udělována za 20letou bezúhonnou službu (na stuze ŘsvA) nebo za

významný čin nebojového charakteru (na stuze ŘsvVl s bantem). Zatím nebyloprokázáno, že by byla udělena příslušníku čs. vojska.

Medaile sv. JiříJejí statut dopodrobna a s velkou pečlivostí vyjmenovává činy, za které

je možné ji udělit. Obecně vzato se tyto medaile udělovaly za bojové zásluhya chrabrost nižšího řádu (významu) např. průzkumníkům za účast na roz-vědce, při které sice (většinou) nedošlo k boji, ale voják byl při plnění úkoluvystaven nepřátelské palbě a ohrožení života, přičemž byly získány důležitézprávy o nepříteli; zdravotním sestrám a zdravotníkům, kteří s nasazením ži-vota ošetřovali a vynášeli z boje raněné; kurýrům, spojařům a ženistům, kteřív nepřátelském ohni plnili své úkoly, ale také příslušníkům bojových útvarů,pokud jejich čin nedosahoval na kříž. Medaile, které byly číslovány, se udělo-valy obvykle ve vzestupné linii, tj. od 4. stupně po 1. stupeň, ale bylo možnéudělit výjimečně a mimo pořadí i kterýkoli vyšší stupeň, a pak se vrátit, při vy-konání dalšího činu, ke stupni nižšímu.

Není bez zajímavosti, že medailí 4. stupně byl vyznamenán i 14letý carevič Alexej, který se při inspekční cestě za frontovou linii se svým otcem

Historie šestiletého období čs. vojska v Rusku patří také z pohledu fa-leristického k nejzajímavějším: v jejím rámci byla Čechoslovákům udělovánavyznamenání celkem 12 států a mnozí služebně nejstarší příslušníci tohotoobdivuhodného vojska by mohli právem aspirovat na přední místa na seznamunejvíce dekorovaných vojáků 1. světové války.

Celých 6 let byli příslušníci čs. vojska v Rusku vyznamenáváni převážněruskými řády, kříži a medailemi, jejichž počet dosáhl zhruba čísla 5 000, a proto se budeme ruskými dekoracemi zabývat poněkud podrobněji.

Na začátku války mělo Rusko k dispozici – jako výraz uznání za vojen-ské zásluhy, statečnost v boji a za úspěšné vedení vojsk – 7 řádů a 3 zbraně zachrabrost pro důstojníky a 13 vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky.

Vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky

Za vojenské zásluhy, tj. za činy nebojového charakteruMedaile Za horlivost (MHo) ve čtyřech provedeních:

malá stříbrná a malá zlatá na řádových stuhách náprsních; velká stříbrná a velká zlatá na řádových stuhách nákrčních.

Medaile Řádu sv. Anny, zvaná též jako Anenská medaile (MsvA), v jed-nom stupni.

Za statečnost v bojiKříž sv. Jiří (KsvJ) ve čtyřech stupních:

1. a 2. stupeň zlatý (1. stupeň s bantem); 3. a 4. stupeň stříbrný (3. stupeň s bantem).

Medaile sv. Jiří (MsvJ) ve čtyřech stupních: 1. a 2. stupeň zlatá (1. stupeň s bantem);3. a 4. stupeň stříbrná (3. stupeň s bantem).

(Bant: nařasená stuha, na obou koncích zastřižená do tvaru V a připev-něná příčně na samotnou pentagonální stuhu [viz obr. 123] – v tomto případěsloužila, při stejné barvě kovu, k odlišení jednotlivých stupňů.)

Řády pro důstojníky

Za vojenské zásluhy, tj. za činy nebojového charakteruŘád sv. Ondřeje (ŘsvO) v jednom stupni. Řád Alexandra Něvského (ŘAN) v jednom stupni. Řád Bílého orla (ŘBO) v jednom stupni.Řád sv. Vladimíra (ŘsvVl) ve čtyřech stupních.Řád sv. Anny (ŘsvA) ve třech stupních.Řád sv. Stanislava (ŘsvSt) ve třech stupních.

Za úspěšné vedení vojsk ve válce Všechny výše uvedené řády s meči. Řád sv. Jiří 1. až 4. stupně (ŘsvJ1, ŘsvJ2, ŘsvJ3, ŘsvJ4).Zbraň sv. Jiří s brilianty, zvaná též jako Svatojiřská zbraň s brilianty(ZsvJ-br).

ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ RUSKÝCH LEGIONÁŘŮ

RUSKé ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ

Motto:„Žádná armáda nedává si ujíti příležitost,

aby zjevným označením neprojevila svoje uznání svým příslušníkům, kteří během válečného tažení způsobem vynikajícím osvědčili svoji statečnost a hrdinnými činy

dopomohli jí k vítězství nebo k dosažení cenných úspěchů.“(V. Prášek)

ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ

73

Za celou dobu 1. světové války (až do Říjnové revoluce) bylo v ruské ar-mádě uděleno kolem 200 000 důstojnických řádů a přes 3,4 miliony svatojiř-ských křížů a medailí mužstvu a poddůstojníkům.

Stručná charakteristika řádů pro důstojníky

Řád sv. Ondřeje (založen roku 1698)Nejstarší a nejvyšší ruský řád; uděloval se výhradně vybraným předsta-

vitelům a hodnostářům monarchie jako výraz nejvyšší blahosklonnosti, příz-ně a spokojenosti panovníka za mimořádné zásluhy občanské a vojenské.Nepřicházel v úvahu pro udělení v rámci čs. vojska.

Řád Alexandra Něvského (založen roku 1725)Byl udělován výjimečně za zcela mimořádné občanské a vojenské zá-

sluhy; v armádě nejméně generálmajorům. Nepřicházel v úvahu pro udělení v rámci čs. vojska.

Řád Bílého orla (převzatý z Polského království roku 1831)Byl udělován za zcela mimořádné občanské a vojenské zásluhy; v ar-

mádě nejméně generálmajorům. Nositeli tohoto řádu byli někteří generálové,pod jejichž velením bojovali příslušníci České družiny, resp. později Čs. stře-lecké brigády: gen. Brusilov (v roce 1914 velitel 8. armády) a gen. Selivačev (v roce 1917 velitel 49. armádního sboru, v rámci kterého byla nasazena čs.brigáda u Zborova). Nepřicházel v úvahu pro udělení v rámci čs. vojska.

Řád sv. Jiří (založen roku 1769)Řád sv. Jiří byl nejvyšším ruským vojenským řádem, udělovaným za

zcela mimořádnou chrabrost v boji nebo za výtečné vedení vojsk. Udělení sva-

Mikulášem II. „pohyboval na území, které bylo v dosahu palby nepřátelskéhotěžkého dělostřelectva“ – jak poněkud servilně popisuje tento „chrabrý čin“vrchní velitel Jihozápadní fronty gen. Ivanov ve zdůvodnění.

Kříž sv. JiříTaké jeho statut přesně a podrobně určuje podmínky udělení. Stručně

řečeno KsvJ se uděloval příslušníkům bojových útvarů za bojové zásluhy a chrabrost vyššího řádu (významu), prokázanou přímo v boji, při bojovýchrozvědkách, útoku nebo obraně, ale také příslušníkům nebojových složek (vizvýše) za prokázané hrdinství vykonané v boji, a to rovněž ve vzestupné linii,přičemž bylo možné udělit vyšší stupeň mimořádně i mimo pořadí a pak sevrátit, při vykonání dalšího činu, ke stupni nižšímu. V naprosté většině bylysvatojiřské kříže udělovány individuálně, ale bylo možné vyznamenat za sta-tečnost v boji určitým počtem křížů také jednotky nebo útvary. Např. vládceSibiře admirál Kolčak koncem roku 1918 udělil „chrabrým čs. vojskům I. a II.divize po 100 kusech KsvJ na každý pluk a dělostřeleckou brigádu“. Také svato-jiřské kříže byly číslovány.

Číslování, kov, počty a vzhledMedailí a Křížů sv. Jiří, příplatky k žoldu Po reorganizaci soustavy ruských vyznamenání v roce 1913 bylo u MsvJ

a KsvJ započato nové číslování od č. 1. V průběhu války počty udělených de-korací rychle rostly a již v polovině roku 1916 se číslování MsvJ4 a KsvJ4 vy-šplhalo k 1 milionu.

Medaile a Kříže sv. Jiří 1. a 2. stupně byly až do června 1915 raženy z pl-nohodnotného zlata, po tomto datu byl podíl zlata snížen na 600/1000. U stříbrných vyznamenání zůstala kvalita stříbra (990/1000) prozatím bezezměny.

Od konce roku 1916 pak u všech dekorací je zlato a stříbro nahrazenožlutým, resp. bílým kovem (Ž.M., B.M.). Zatímco svatojiřské kříže ražené z bí-lého a žlutého kovu jsou dostatečně známé, svatojiřské medaile s portrétemMikuláše II. (1. typ) ražené z náhradních kovů se dosud neobjevily; je nanej-výš pravděpodobné, že k jejich ražbě nedošlo.

Po Únorové revoluci roku 1917 byl carův portrét na MsvJ nahrazen po-stavou drakobijce sv. Jiří na koni. Teprve tím se tyto medaile staly skutečněsvatojiřskými (2. typ). Jejich číslování navazovalo plynule na předchozí typ.Medaile tohoto 2. typu byly raženy už jen z náhradních kovů (Ž.M., B.M.).

Kvůli permanentnímu nedostatku KsvJ a MsvJ v době provizorní vládyadm. Kolčaka bylo Hlavním štábem ruské armády nařízeno nošení lentoček, tj.malých stužek šíře 2 cm, jako dočasnou náhradu za udělené, ale nepředanésvatojiřské dekorace.

Nositelé svatojiřských křížů a medailí pobírali ke svému žoldu příplatek.V případě, že voják byl nositelem více vyznamenání, náležel mu příplatekpouze za nejvyšší stupeň.

TABULKA 1 – Příplatky k měsíčnímu žoldu

Původní příplatky Příplatky od 1. října 1918

MsvJ KsvJ MsvJ KsvJ

4. stupeň 1 Rb 3 Rb 8 Rb 15 Rb3. stupeň 1,50 Rb 5 Rb 15 Rb 30 Rb2. stupeň 2 Rb 8 Rb 20 Rb 40 Rb1. stupeň 3 Rb 10 Rb 30 Rb 60 Rb

1. typs portrétem 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 4. stupeňMikuláše II.

ve zlatě + žlutý kov? 24 292 48 455 0 0ve stříbře + bílý kov? 0 0 263 791 1 289 051

2. typs postavou 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 4. stupeňsv. Jiří

žlutý kov 8 000 14 000 0 0bílý kov 0 0 28 000 65 000

Celkem 32 292 62 455 291 791 1 354 051

Kříž sv. Jiří 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 4. stupeň

ve zlatě 32 480 65 030 0 0ve stříbře 0 0 289 150 1 210 150žlutý kov 10 000 20 000 0 0bílý kov 0 0 49 500 89 000

Celkem 42 480 85 030 338 650 1 299 150

Vojín v ruské armádě pobíral v prvním období války měsíčně (bez fron-tového příplatku) 0,75 rublu. Např. v RU armádě byl příplatek za Zlatou me-daili Za statečnost 30 K, za Velkou a Malou stříbrnou 15 K, resp. 7,50 K (1 Rb= asi 4 RU korun). Několikanásobným „příplatkem“ k současně udělenému vy-znamenání byly příležitostní odměny v případě zajetí nepřátelských vojáků,vyhlášené např. štábem 7. armády na jaře roku 1917: za vojína nebo poddůs-tojníka 25 Rb, za důstojníka 50 Rb.

Nositelé KsvJ byli obvykle povyšováni do hodností poddůstojníka; kdovlastnil všechny čtyři stupně, byl po vykonání zkoušky způsobilosti povýšen dohodnosti podpraporčíka.

Od reorganizace v roce 1913 do podzimu 1917 bylo ve petrohradské min-covně vyraženo, resp. (až na nepatrné počty) ve válce uděleno:

TABULKA 2 – Medaile sv. Jiří

TABULKA 3 – Kříž sv. Jiří

řády a vyznamenání

Okolnosti vzniku, první udělení

Myšlenka na zřízení Řádu Sokola vznikla u Štefánika někdy na sklonkuléta 1918. „Dlouho se moříval vymýšlením stejnokrojů a zvláštních znaků jed-notlivých služeb, mnoho času věnoval též kreslení vyznamenání a řádů pro naševojsko.“ (L. Sychra.) Štefánik – sám nositel a velký ctitel francouzského ŘáduČestné legie – chtěl dát čs. vojsku podobný řád, ale na rozdíl od ŘČL si nepřál,aby byl udělován také za civilní zásluhy. Šlo mu o řád vyloženě vojenský, kte-rým by se odměňovaly pouze ctnosti a zásluhy vojenské a válečné.

Myšlenka dozrála v říjnu 1918, kdy za svého pobytu v newyorkském hotelu Plaza kružítkem narýsoval a vyřezal z lepenky řádový odznak (možnái provizorně vybarvený) a ukázal jej svým přátelům (Masaryk, A. Masaryková,gen. Janin) a některým členům svého doprovodu (kpt. Písecký) „aby viděldojem“. Malíř Růžička pak vyhotovil barevný nákres řádu. Tento první návrhovšem doznal určitých změn (tvar, barva) na palubě lodi Korea Mara, kterouŠtefánik odplul do Vladivostoku. V Honolulu si kupuje barvy a tentokrát vy-hotovuje přesný nákres ŘSo včetně stuhy, kterou již předtím navrhl V. Preis-sig (viz str. 203). Po připlutí do Yokohamy, 12. října 1918, odesílá Štefánikobsáhlý dopis o politické situaci dr. Benešovi do Paříže, ke kterému přikládáprvní podobu statutu a nákres Řádu Sokola s meči i bez mečů.

Po příjezdu do Tokia Štefánikův adjutant kpt. Písecký 7. listopadu vy-hotovuje smlouvu na dodávku prvních 500 kusů řádových odznaků a zadávávýrobu japonské firmě K. Hakovi and Co. Ltd. Tokyo. Doklady o ceně, kromědoplatku (197,75 jenů) proplaceného firmě po dodání celkového množství 1 500 ks, se dosud nenašly. Nicméně výrobní cena jednoho řádového odznakujistě o mnoho nepřesáhla 0,75 jenů, což odpovídalo v té době asi 50 rublům –ceně nákrčního řádu u firmy LIPIN.

Zakázku financoval gen. Janin z fondů, které měl k dispozici jako šéfFrancouzské vojenské mise.

Výroba podobného řádu není věc jednoduchá, nicméně na základě díl-čích faktů lze usuzovat, že pilní Japonci v nejkratší době vyhotovili raznice, ut-kali stuhy, a po choulostivých zkouškách smaltů stihli vyrobit a zkompletovatkolekci asi 10–12 řádových odznaků, které si Štefánik buďto odvezl s sebou,anebo je s malým zpožděním poslali kurýrem za ním do Vladivostoku, resp.na Sibiř. Tak či onak, Štefánik už v prosinci 1918 vyznamenává Řádem Sokolaněkteré vyšší velitele (Čeček, Šokorov), a k několika mála udělením docházíještě v lednu 1919 (Klecanda, Vojcechovskij, Gajda?). Podle jedné strohé in-formace Štefánik 9. prosince 1918 na velké ruské slavnosti svatojiřských kava-lírů v Jekatěrinburku, na které byly uděleny Kříže sv. Jiří (viz str. 134), „vy-znamenal několik ruských vojínů“. Bližší podrobnosti bohužel nejsou známy.Štefánik sice mohl Rusům předat 2–3 Řády Sokola z oněch asi 10–12, které při-vezl s sebou z Tokia, ale je daleko pravděpodobnější, že mu gen. Syrový zezdvořilosti nabídl pouze účast na ceremoniálu, při kterém připnul ruským vo-jákům několik svatojiřských křížů.

Tím je tento první (malý) kontingent vyčerpán; další odznaky jsou te-prve ve výrobě, a tak nastává v udělování ŘSo čtyřměsíční přestávka; k dalšímudělením dochází až v květnu 1919.

Mezitím na základě Štefánikova zhodnocení situace a následné dohodyo způsobu udělování tohoto řádu (viz níže) je u téže tokijské firmy expresnědoobjednáno dalších 1 000 ks řádových odznaků; celé požadované množství,tj. 1 500 ks, pak bylo do konce ledna 1919 skutečně vyrobeno a dodáno.

Nová koncepce

Řád Sokola byl původně koncipován po vzoru francouzského ŘČL jakořád o pěti třídách. Zůstal však navždy torzem: vyrobena byla pouze jeho 5. třída, původně s meči, které jednoznačně určovaly jeho bojové zaměření.

Ale již při úvahách nad výběrem prvních osobností, kterým by měl býtnový řád udělen, vyvstal problém, jak odlišit bojové zásluhy standardní od mi-mořádných, nemluvě o zásluhách nebojového charakteru, např. v případěosvěty, intendantstva, zdravotní služby, technických složek. A tak dochází,prozatím na základě ústní dohody mezi Štefánikem, gen. Janinem a gen. Sy-rovým, ke změně některých bodů původního statutu a k úpravám řádovéhoodznaku – 5. třída řádu se proměňuje na dekoraci třístupňovou, jejíž jednot-livé stupně se mají udělovat takto:

– Řád Sokola s meči za vynikající čin bojový;– Řád Sokola bez mečů, s hvězdičkou na stuze, jako nižší stupeň

za bojové zásluhy;– Řád Sokola bez mečů a bez hvězdičky na stuze, za zásluhy na poli

osvětovém, zdravotním, hospodářském, správním a technickém.(Později se měly tyto změny promítnout do statutu jako definitivní.)

Původní kotace, dodávky, kvóty, rozdělení na stupně

Pravděpodobně ještě za Štefánikova pobytu na Sibiři byla někdy na pře-lomu 1918–1919 v hlavním štábu Čs. vojska na Rusi stanovena celoarmádní„kotace“ (kvóta) pro ŘSo v počtu 3 500 kusů (toto číslo je uvedeno v pozděj-ším dokumentu o kotacích z 27. března 1919). Vzhledem k velkému počtu ne-uspokojených nároků z bojových částí to bylo číslo jistě rozumné. V jednomtelegramu z hlubokého podzimu 1919 se sice objevuje nejasně formulovanázmínka o jakési objednávce řádů (mohlo jít jak o ŘSo, tak o zamýšlenou rea-lizaci Odznaku ČD a Sibiřské medaile), je však nanejvýš pravděpodobné, že v důsledku zostřující se politické a vojenské situace a ústupových bojů na magi-strále (zima 1919–1920) k dalším objednávkám ŘSo, a tudíž ani k dalším do-dávkám z Japonska, již nedošlo – zatím se nenašel žádný doklad, který by po-tvrzoval opak. A tak zůstal ŘSo při původní kotaci 1 500 kusů jedinou oficiálníčs. dekorací, udělovanou pouze v rámci Ruské legie. (Zatím nevysvětlené jsoupřípady, kdy ŘSo byl udělen příslušníku jiné složky čs. zahraničního vojska,např. Italské legie – viz obr. 408.)

Původně všechny řádové odznaky z první dodávky (500 kusů) měly býts meči. Na základě již zmíněné dohody o zřízení třístupňové 5. třídy byl ja-ponské firmě pravděpodobně sdělen dodatečný požadavek vyrobit jistý početřádových odznaků i bez mečů. Jelikož prvních 500 ks již bylo podle objednávkyvyrobeno s meči, muselo dojít přímo ve firmě u 280 kusů (1. zásilka – viz níže)v podstatě k oficiálnímu upilování mečů. Pro zbývající množství řádových od-znaků bez mečů (3. zásilka), jak o tom svědčí některé exempláře, byly v Japon-sku vyrobeny nové závěsné kroužky – ty nenesou stopy po upilování. Řádybyly vloženy do dvou druhů etují: bílé dřevěné, a černě lakované.

Další úprava řádových odznaků (připevnění hvězdičky) proběhla prav-děpodobně až na Sibiři – na žádném dokladu souvisejícím s výrobou nebo do-dáním odznaků nefiguruje položka „ŘSo s hvězdičkou“.

Řádové odznaky v etujích, naskládané do beden, byly vypraveny z Tokiado Vladivostoku ve třech etapách:

1. zásilka z 27. 12. 1918 – 50 ks ŘSo s meči, v černě lakovaných etujích;– 180 ks ŘSo s meči, v bílých (dřevěných)

etujích;– 280 ks ŘSo bez mečů, v bílých (dřevěných)

etujích.2. zásilka z 13. 01. 1919 – 439 ks ŘSo s meči* (druh etují není uveden);3. zásilka z 31. 01. 1919 – 330 ks ŘSo s meči (druh etují není uveden);

– 220 ks ŘSo bez mečů (druh etují není uveden).* jeden ks byl odeslán jako vzorek do Prahy

Bedny s řády měly být odeslány na Sibiř ihned, ale nakonec byly us-kladněny ve Vladivostoku; do Omska byly odeslány až začátkem dubna 1919.

Dne 16. ledna 1919 Štefánik nastoupil zpáteční cestu do Francie, v je-jímž průběhu někdy koncem ledna se dozvěděl o existenci Čs. válečného kříže– oficiálního vyznamenání, zřízeného čs. vládou. Najednou zde byly dvě de-korace; dvě bojová vyznamenání se stejným určením a s řadou nevyjasněnýchotázek. Vznikl vážný a choulostivý problém – Štefánik to cítí, a odesílá gen. Ja-ninovi 16. února telegram, aby se „počkalo s udělováním Řádu Sokola, dokudnebude věc urovnána“.

Po různých peripetiích s dosavadními návrhy na čs. vyznamenání, po-tížích s jejich realizací a po zrušení Řádu Za svobodu (a mlčky zrušené MJŽ),má vedení Čs. vojska na Rusi nyní konečně v rukou definitivní čs. vyzname-nání, relativně blízko je schopná výrobna a u pluků předlouhé seznamy vo-jáků, čekajících na zaslouženou odměnu.

Janin ještě nějakou dobu vyčkává, ale když od Štefánika nepřicházelažádná instrukce a vyrobené řády byly k dispozici, „souhlasili jsme, aby bylyrozdány, a to bez jakéhokoliv názoru Evropy, aby se dalo uspokojení čs. vojskům,

98

řád sokola

lových složkách nebo ve štábech s příkladnou horlivostí. V případě důstojníkůbyl ŘSo Za zásluhy udělen rovněž za nebojové zásluhy, převážně intendan-tům, zvěrolékařům, nebo příslušníkům technických útvarů.

Řádem Sokola s meči byl 17. června 1919 dekorován prapor 1. pluku (vizobr. 362).

O uděleních Řádu Sokola cizincům

V několika málo případech byl ŘSo udělen ještě na Sibiři cizincům. Byloto několik Francouzů a Britů, a pravděpodobně někteří z těch ruských důstoj-níků v bývalých čs. službách, kteří figurovali na seznamech, sestavených po-čátkem roku 1919, neztratili se ve výru událostí a byli ke konci roku 1919 v do-sahu. Ruské prameny sice uvádějí udělení ŘSo Rusům jako fakt, ale bez kon-krétních důkazů. Zatím se nenašly doklady ani o tom, jestli ŘSo jako reci-proční dekorace byl udělen také Japoncům, resp. Číňanům, popřípadě vyššímdůstojníkům italským a rumunským. V případě Američanů víme o jedinémŘádu Sokola s hvězdičkou, který předal gen. Čeček na jaře 1920 americkémunámořnímu poručíku F. V. Martinekovi (americký Čech, jenž vystřídal vefunkci zpravodajského referenta při štábu Amerického expedičního sboru rov-něž Čecha kpt. Březinu).

Dvojnásobné udělení Řádu Sokola

V několika málo případech byl Řád Sokola udělen téže osobě dvakrát.Např. por. Richard Kinderman, příslušník 3. pluku, účastník mnoha bojů, vekterých byl třikrát raněn, obdržel mj. jak ŘSo s meči, tak ŘSo s hvězdičkou.Bohužel dosud se nenašla jeho fotografie s touto neobvyklou dvojicí. Další dvanositele duplicitního ŘSo, kpt. Geyera a MUDr. Langera, uvádíme v obrazovéčásti (obr. 321, 360). Zatímco Langer nosí jednu malou stužku ŘSo bez ozna-čení (jako 1. stupeň Za chrabrost s meči) a druhou s hvězdičkou (označující2. stupeň Za chrabrost), Geyer si na stuhu odznaku s meči (in natura) při-pevnil také hvězdičku, označující současné vlastnictví 2. stupně Za chrabrost.

Anomálie při nošení Řádu Sokola

Oba případy jen potvrzují fakt, že ve věcech nošení dekorací panovalaznačná „lidová tvořivost“, a prozrazují zároveň velkou benevolenci minister-stva při nedodržování předpisů. Ačkoli oficiální pořadí čs. řádů a vyzname-nání bylo stanoveno (ČsVK, ŘSo, MJŽ, RM, MV), mnozí nositelé jej igno-rovali, resp. z neznalosti jej nedodržovali. O nejednotnosti svědčí řada foto-grafií, na nichž si nositelé připnuli mj. také Řád Sokola podle libovůle na různámísta v pořadí. Řádové odznaky se dokonce nosily rubovou stranou navrch(např. gen. Hrabčík, mjr. ing. Nosál), ale to patrně kvůli tomu, že přední ter-číky (připevněné pouhým lepením, nikoli nýtováním) často vypadávaly, a bylopohodlnější řád obrátit, než si pořídit terčík náhradní.

ŘSo ŘSo ŘSo Cel-s meči s hvězdičkou Za zásluhy kem

štáb 7 2 2 111. pluk 65 19 5 892. pluk 60 19 5 843. pluk 57 19 5 814. pluk 53 17 4 741. pluk lehk. dělostřel. 21 7 0 281. pluk těžk. dělostřel. 13 3 0 161. děl. mun. division 0 0 3 31. technická rota 8 0 1 9zásobování 1. div. 0 2 2 4

Celkem 284 88 27 399

TABULKA 20 – Počty udělení Řádu Sokola u pluků I. divize (období květen až září 1919)

I. divize


kterým scházely odměny tohoto druhu“. Řády pak byly většinou v letních mě-sících 1919 u jednotlivých pluků vyznamenaným slavnostně předány.

Než se tak stalo, byly stanoveny kvóty pro jednotlivé části vojska. Roz-hodnutí týkající se kvót byla z divizních velitelství postupně rozeslána velite-lům pluků a jiných útvarů; jako příklad nám poslouží spis odeslaný veliteli 10. pluku z 18. 7. 1919, v němž se uvádějí základní informace o novém řádu, zej-ména jeho rozdělení na kategorie (v podstatě na stupně) a kvóty na pluk při-padající, schválené velitelem Čs. vojska na Rusi:

„ŘSo má dvě kategorie: I. kategorie: 1. Za chrabrost s meči (vyšší)2. Za chrabrost s hvězdičkou,

bez mečů (nižší) II. kategorie: Za zásluhy, bez mečů

a bez hvězdičkyŘSo I. kategorie: Uděluje se za chrabrost, vynikající udatenství v bojích,vedení a řízení válečných operací.ŘSo II. kategorie: Uděluje se za přesné a svědomité konání služebních po-vinností a záslužnou činnost vůbec“.Mnozí nositelé 2. stupně měli výhrady proti výše uvedenému rozdělení

v rámci I. kategorie – těžce nesli, že za bojové zásluhy, byť menšího významu,obdrželi řádový odznak bez mečů. Měli samozřejmě pravdu – elegantní a lepšířešení se přímo nabízelo: oba bojové stupně s meči, první navíc s hvězdičkou.(Je k politování, že nebyla v Tokiu objednána a vyrobena ještě alespoň nákrční3. třída řádu, kterou by byli odměňováni vyšší velitelé za bojové zásluhy a vý-tečné velení, přičemž obě nižší třídy mohly být udělovány jednak za chrabrostv bojích ve dvou stupních, jednak za zásluhy rovněž ve dvou stupních.)

Kvóty pro tento početně menší a mladší pluk byly s ohledem na jehomenší tradici a bojovou „slávu“ podstatně nižší, než u pluků I. a II. divize. Cel-kové číslo 37 vycházelo zřejmě z původní kotace, tj. z množství 1 500 ks; zatímžádný doklad nepotvrzuje navýšení tohoto čísla dodatečně.

Na následující tabulce si můžeme ujasnit princip rozdělování dekoracípodle nových kvót: průměrové číslo Řádu Sokola I. kategorie pro bojové pluky(v případě I. divize 59 s meči, resp. 18 s hvězdičkou) je mírně navýšeno nebosníženo podle ranku pluku – 1. pluk, jako útvar s největší bojovou tradicí, bylvšeobecně uznáván jako nejlepší, což bylo vyjádřeno šesti Řády Sokola s mečinad průměr.

Podle stejného principu, ovšem s poněkud jinými čísly, byly stanovenykvóty pro útvary dalších dvou divizí, resp. útvary spadající přímo pod štáb Čs. vojska na Rusi.

Velitelům jednotlivých částí vojska byly oznámeny kvóty, ti pak měli v rámci kvót vybrat a navrhnout zasloužilé jednotlivce k vyznamenání. Poschválení seznamů navrhovaných ve štábu Čs. vojska na Rusi byly řády kurý-rem na jednotlivé útvary odeslány a při slavnostních příležitostech vyzname-naným předány.

Řád Sokola I. kategorie (Za chrabrost) byl u frontových důstojníků ob-vykle jejich druhou nebo třetí dekorací v rámci absolvovaných kampaní. U mužstva a poddůstojníků udělením ŘSo I. kategorie byly ohodnoceny je-jich celkové zásluhy v dosavadních bojích; jen zřídka byl tímto řádem vyzna-menán nositel britské nebo francouzské medaile za chrabrost, popřípaděruského Kříže sv. Jiří z kontingentů Gajdových nebo adm. Kolčaka (např. četařÚderného praporu Cínovec obdržel jak MM, tak ŘSo s meči). Počítalo se s tím, že tito vojáci obdrží ještě Čs. Válečný kříž, čímž bude dostatečně ohod-nocena jejich chrabrost a účast v bojích.

Řád Sokola II. kategorie (Za zásluhy) byl u mužstva a poddůstojníkůpostaven na úroveň „britské medaile za zásluhy“, tj. DCM (viz na str. 104 po-drobněji), a obdrželi jej převážně ti, kteří plnili své služební povinnosti v tý-

99

I. kategorie I. kategorie II. kategorie Cel-s meči s hvězdičkou (bez mečů kem

a hvězdičky)

důstojníci mužstvo důstojníci a mužstvo důstojníci a mužstvo d+m

8 19 8 2 37

TABULKA 19 – Kvóty Řádu Sokola pro 10. pluk III. divize

114


21

5

3 4

76 8

ruskoobdobí monarchie

Medaile sv. Jiří 2. stupně1. typZlato

Soukromá sbírka

Medaile sv. Jiří 4. stupně1. typ

StříbroSoukromá sbírka

Medaile sv. Jiří 1. stupně1. typZlato

Soukromá sbírka

1 42 3Medaile sv. Jiří 3. stupně

1. typStříbro

Soukromá sbírka

Kříž sv. Jiří 2. stupněZlato

Soukromá sbírka

Kříž sv. Jiří 4. stupněStříbro

Soukromá sbírka

Kříž sv. Jiří 1. stupněZlatoANM

Kříž sv. Jiří 2. stupně je osobní vyznamenání plk. Wuchterleho, KsvJ 1. stupně kpt. Fierlingera a KsvJ 4. stupně gen. Petříka

(Ke zkompletování č. 2, 3 a 8 použity stuhy náhradní.)

5 86 7Kříž sv. Jiří 3. stupně

StříbroNM


115

91

93

92

Podle jedné informace v únoru, podle jiné v dubnu 1915 došlo za pěkného slunečního dne

v Tarnově na náměstí před Hirschovou židovskou nadační školou (v té době sloužila jako kasárna ČD) k slavnostnímu udělení svatojiřských vyznamenání.

Akt proběhl podle předpisu: poté, co pobočník přečetljméno vyznamenaného, pplk. Sozentovič,

tehdejší velitel ČD, převzal od svého pomocníka dekoracia připnul ji vyznamenanému. Sedmi střelcům vlevo bylyuděleny KsvJ4 (třetí zprava je ruský Čech I. Kolesnikov,

druhý pravděpodobně E. Piazzo), skupině vpravo, z níž vidíme jen praporečníka ČD J. Heyduka (s šavlí),

nezjištěný počet Medailí sv. Jiří 4. stupně.Tarnov, jaro 1915. ANM.

Po velkém průlomu fronty rakousko-uherskými a německými vojsky u Gorlice počátkem května 1915 došlo

k všeobecnému ústupu ruské armády. Při výzvědné činnosti v Karpatech i při ústupových bojíchv rámci 19. pěší divize, 12. Sibiřské divize a 45. pěší divize

se obzvláště vyznamenala 2. půlrota 2. roty ČD. Na snímku vidíme příslušníky 4. čety 2. roty ČD

při udílení svatojiřských dekorací. Dva ruští ceremoniálnídůstojníci jsou pravděpodobně velitel 45. divize gen. Někrasov a náčelník štábu pplk. Rodkevič.

Svůj kříž již obdržel K. Vašátko (zpola zakrytý ruskýmdůstojníkem); třetím v řadě je ruský Čech K. Zach. Vpravo

slavnostnímu aktu přihlíží velitel půlroty prap. K. Cejp, kterému byla za tyto boje udělena pochvala

v divizním rozkaze a Řád sv. Stanislava 3. stupně s meči a bantem.

Místně neurčeno, červenec 1915. VÚA.

Dne 2. ledna 1916 se georgijevské 1. rotě ČD(jejíž všichni příslušníci byli nositeli svatojiřského vyznamenání) dostalo té cti, že byla povolána k účasti na slavnostní přehlídce vojsk Jihozápadní fronty před carem. Přehlídky se zúčastnilo 20 000 mužů. Rota ČD,které velel ppor. Čeček, sám nositel ŘsvJ4, byla v rámci III. kavkazského sboru v čele svodného pluku rytířů sv. Jiří a tvořila s ruskýmisapéry, rovněž georgijevskými rytíři, jeho půlprapor v čele s velitelem ČD plk. Trojanovem. Z důstojníků ČD se přehlídkyzúčastnili ještě ppor. Petřík, prap. Jan Syrový, a ruští důstojníci ppor. Jakušev a prap. Raňuk.Snímek zachycuje okamžik, kdy rota ČD (na kraji s tasenou šavlí pravděpodobně ppor. Jakušev) vzdává čest carovi Mikuláši II., který celou přehlídku vykonal v sedě na koni. Nesviž, 2. ledna 1916. VÚA.


116

95

97

96

94

Pětice v té době nejvíce dekorovaných příslušníků

4. roty Čs. střeleckéhopluku. Až na horní dvojici

bratří Klichů jména ostatních nejsou známa.

Místně neurčeno, pravděpodobně jaro 1916.

VÚA.

Příslušníci 4. roty Čs. střeleckého pluku, nositelé KsvJ4. Již z povahy výzvědné činnosti

(získání cenných zpráv o nepříteli, častokrát v boji) vyplývá možnost vyšší kvalifikace

chrabrého činu a jeho ohodnocení spíše křížemnež medailí. U 4. roty bývalé České družiny

(do ledna 1916) bylo uděleno celkem 47 křížůoproti 13 medailím. Místně neurčeno,

pravděpodobně jaro 1916. VÚA.

Tři nejčastěji používané způsoby nošení svatojiřských dekorací na jednom snímku: zatímco stuha KsvJ3 vpravo je na originální kovové kolodce, KsvJ4 vlevo má stuhu pouze volně složenou do pentagonu. Často sepoužívalo přichycení na blůzu i pomocí svíracíhošpendlíku (u KsvJ4 nahoře). Inžavino, 20. dubna 1918. Soukromá sbírka.

Tři skupiny ruských Čechů – příslušníků 4. roty Čs. střeleckého pluku (také na obr. 95 a 97)

využily chvíle odpočinku a nechaly se vyfotografovat se svými svatojiřskými

kříži a medailemi. Vojáci 4. roty bývalé ČD (do ledna 1916) obdrželi celkem 60 Křížů

a Medailí sv. Jiří, tedy poměrně malý počet v porovnání např. s 3. rotou, kde jich bylo

nejvíce – 310. Bylo to dáno nikoli snad menšímischopnostmi jeho příslušníků, ale nedostatečným

ohodnocením jejich zásluh při rozvědkách nechvalně známým ruským velitelem roty

por. Licinským. Uprostřed spodní řady je „táta“Kraft, nositel MsvJ4. Místně neurčeno,

pravděpodobně jaro 1916. VÚA.


117

99 100

98

1

5 6 7 8

2 3 4

rubové strany dekorací ze str. 114

rusko

čet. Milan Vondráček Bývalý příslušník ČD.

Příklad nošení dekorací na civilním oděvu. Vondráček si připnul svatojiřské kříže

(ze tří dva s bantem?!) před čs. vyznamenáními,

a ani u ČsVK nerespektuje jeho první místo v oficiálně stanoveném pořadí.

Kolem 1935. VÚA.

1 Medaile sv. Jiří 2. stupně – č. 202052 Medaile sv. Jiří 1. stupně – č. 4898 3 Medaile sv. Jiří 3. stupně – č. 222141 4 Medaile sv. Jiří 4. stupně – č. 645647

5 Kříž sv. Jiří 2. stupně – č. 200666 Kříž sv. Jiří 1. stupně – č. 6307 Kříž sv. Jiří 3. stupně – č. 1431238 Kříž sv. Jiří 4. stupně – č. 570081

ppor. Miroslav KouklíkSvými třemi KsvJ a dvěma MsvJ

patřil mezi nejlépe dekorované příslušníky čs. vojska předtím, než odjel na podzim 1917

jedním ze tří transportů čs. vojska do Francie,kde pokračoval v boji

proti Němcům na francouzské frontě. Francie, zima 1917. VÚA.

des. Boris Vuchterle Ke třem KsvJ a jedné MsvJ (za rozvědky)

získal později Svatoanenskou a Svatojiřskouzbraň Za chrabrost

a řadu dalších dekorací; byl jedním z nejlépe dekorovaných příslušníků

čs. armády (viz obr. 168). Pravděpodobně Kyjev, 1916. VÚA.

122


122

rusko

(Ke zkompletování č. 4 použita stuha náhradní.)

Velká zlatá medaile Za horlivostna stuze ondřejské

ZlatoSoukromá sbírka

Šikovatel SýkoraJeho jméno, zařazení ani funkce nejsou známy.

Malou stříbrnou medaili Za horlivost, udělenou za nebojové zásluhy,nosí po abdikaci cara rubovou stranou navrch.

1918–1919. VÚA.

Velká stříbrná medaile Za horlivostna stuze stanislavské


Malá zlatá medaile Za horlivostna stuze vladimírské

Pozlacený bronzSoukromá sbírka

Malá stříbrná medaile Za horlivostna stuze anenské


Malá stříbrná medaile Za horlivostna stuze stanislavské


Malá zlatá medaile Za horlivostna stuze anenské


123


ruskoŘád sv. Stanislava 1. stupně s mečiVelkostuha, hvězda a řádový klenot

Stříbro a pozlacený bronzSoukromá sbírka

Řád sv. Anny 1. stupně s mečiVelkostuha, hvězda a řádový klenot

Stříbro a pozlacený bronzSoukromá sbírka

V čs. armádě jedinými nositeli nejvyšších stupňů ruských řádů byli gen. Jaroslav Červinka st. (ŘsvSt1), gen. Vladimír Šokorov (ŘsvSt1) a gen. Radola Gajda (ŘsvA1m).

(Velkostuhy u obou řádů jsou počítačovou rekonstrukcí; jejich originály pro tuto publikaci bohužel nebyly k dispozici.)


128

rusko

139 141140

Řád sv. Stanislava 3. stupně s meči a bantemZlatoNM

Řád sv. Anny 3. stupně s mečiOsobní dekorace gen. Petříka


Řád sv. Vladimíra 4. stupně s meči a bantemZlatoNM

ppor. František SehnalŘsvSt3 m+b mu byl udělen gen. Gajdou

za účast v bojích proti bolševikům v době 26. května až 9. července 1918 a za příkladnou

práci ve štábech Východní a SU fronty.ČSR, kolem 1921. Soukromá sbírka.

mjr. Otto LičkaŘsvA3 m+b mu byl udělen

velitelem SA gen. Gajdou 29. ledna 1919 „za chrabrost v posledních bojích s vojsky

sovětské vlády kolem Kunguru“ na SU frontě. Sibiř, 1919. VÚA.

ppor. Bohuslav ŽáčekBojoval u Bachmače, později se zúčastnil

všech tažení s gen. Gajdou jako jeho štábní důstojník.ŘsvSt3 m+b obdržel dodatečně za Bachmač,

ŘsvA3 m+b za služby ve štábech Východní a SU fronty.Sibiř, 1919. VÚA.


129

142

145

143

144

Řády sv. Vladimíra všem třem byly přiznány až po dvou letech Rozkazem ČsAS poté, kdy byl nalezen příslušný dokument potvrzený gen. Duchoninem, bývalým velitelem Jihozápadní fronty.

mjr. Boris LužaZa boje v Dobrudži si vysloužil srbskou Zlatoumedaili Za chrabrost. Za Zborov byl navržen

na ŘsvVl4 m+b. Sibiř, 1919. VÚA.

Snímek nám představuje skupinu přátel npor.

R. Audrického (druhý zprava) s jeho francouzskou chotí.

Český šlechtic npor. Audrický byl v době pořízení snímku

příslušníkem Cizinecké legie, do které vstoupil, jako jiní Češi,

již v srpnu 1914. (V roce 1920 patřil se šesti spojeneckými řády

a vyznamenáními – ŘsvSt2 s meči,ŘsvA3 m+b, ŘsvSt3 m+b,

FrVK, 2. třída černohorského Danilova řádu, černohorská

Stříbrná medaile Za chrabrost –k nejlépe dekorovaným

příslušníkům čs. armády.) Zcela mimořádně je dekorován

i neznámý ruský důstojník po jehopravici: kromě ŘsvSt3, ŘsvA3 – oba s meči a bantem – a ŘsvA4,

neboli Zbraně sv. Anny (viz emblém na rukojeti šavle), je nositelem takédvou svatojiřských křížů a dvou svatojiřských medailí, které obdržel ještě jako vojín, resp. poddůstojník v počátečním období války. Jeho nynější hodnost kapitána (na pogonu s číslicí 5), kterou dosáhl v relativně krátké době dvou let, svědčí o tom, že musel být za chrabrost v boji takénejméně jednou, ale spíše dvakrát,povýšen. Byl to obvyklý způsob odměny za standardní činy, které nemohly být honorovány udělením vyššího řádového stupně,resp. stejného stupně podruhé.Paříž. Nedatováno, pravděpodobně 1915–1916. VÚA.

mjr. Bonifác KáňaZa boje se Srbskou DD

v Dobrudži obdržel ŘsvSt3 m+b, RuVK a Srbský Váleční kříž. Za Zborov byl

navržen, jako spojovací důstojník 2. pluku, na ŘsvVl4 m+b.

ČSR, kolem 1924. VÚA.

mjr. Jindřich BednářZa boje v Dobrudži získal srbskou Zlatou medaili

Za chrabrost. Za Zborov obdržel KsvJ-d a byl navržen na ŘsvVl4 m+b,

Sibiř, 1919. VÚA.

136


164

162, 163

rusko

Osobní dekorace plk. Vuchterleho

Zbraň sv. Jiří Za chrabrost zvaná též Svatojiřská zbraň Za chrabrost

Historické muzeum Moskva

plk. I. P. SmirnovVelitel 148. pěšího Kaspického pluku,

nositel ŘsvJ4 a francouzské Vojenské medaile,držitel obou zbraní za chrabrost.

Zcela atypické je umístění miniatury ŘsvJ nikoli na hlavici rukojeti, ale na pochvě,

na společném plíšku se svatoanenským emblémem.

Z publikace Geroji Velikoj vojny, ATlAnT, 2007.

Miniatura Řádu sv. JiříTyp se šroubem – úprava naZbraň sv. Jiří Za chrabrost

Zlato

4× Soukromá sbírka

Emblém ŘsvA4k označení ZsvA

Bronz

Miniatura KsvJk označení ZsvJ

Stříbro

Vysocí ruští důstojníci – pravděpodobně štábu divize

nebo armádního sboru – nositelé Řádu sv. Jiří. Rovněž jejich šavle,

pokud jsou na snímku vidět, jsou svatojiřské.ZsvJ důstojníka vpravo je ozdobena také

svatoanenským emblémem, tentokrát v horní části rukojeti;

mimořádnou chrabrost svého majitele potvrzujetaké 6 pásků za zranění

na levém rukávu. Místně neurčeno, nedatováno. 2× VÚA.

137


168167

165, 166

rusko

Miniatura Řádu sv. Jiřík označení Zbraně sv. Jiří Za chrabrost

Pozlacený bronzOsobní dekorace gen. Petříka

Soukromá sbírka

pplk. Boris VuchterleZbraň sv. Anny obdržel za rozvědky,

Zbraň sv. Jiří Za chrabrost v bitvě u Zborova. Byl jedním z mála čs. důstojníků, kteří vlastnili

obě čestné zbraně. Zvláštností je, že zatímco svatoanenský emblém nosí bez kokardy,

miniaturu KsvJ na kokardě; KsvJ nahrazuje smaltovaný odznak, který majitel asi nesehnal.

Praha, kolem 1922. VÚA.

gen. Karel Václav PetříkSvatojiřskou zbraní byl vyznamenán

za akci o Vánocích 1914, při které zajal celou nepřátelskou četu. Miniaturu ŘsvJ nosí

podle předpisu pod dekoracemi, na širší složenéstuze. Všimněme si jeho Řádu sv. Jiří,

pravděpodobně za Zborov, který nosil od 30. let, a o kterém se zatím nenašel žádný doklad.

Praha, kolem 1932. VÚA.

Dlouho, až do bitvy u Zborova, jediným majitelem Zbraně sv. Jiří

v čs. vojsku byl K. V. Petřík. Unikátní snímek nám v detailu přibližuje tuto vzácnou šavli, kterou pečlivě chránil

po celou dobu pobytu v Rusku. Byla mu ukradena až při návratu do vlasti

při průjezdu revolučním německem, kdy byl tamějšími bolševiky násilně otevřen

zapečetěný vagon se zbraněmi. Jak miniatura ŘsvJ, tak svatoanenský emblém

jsou na šavli umístěny podle předpisu. Sibiř, 1919. 2× VÚA.

140

ppor. Václav KopalŘád sv. Jiří 4. stupně

Udělen v roce 1917 za chrabrost a úspěšné velení v bitvě u Zborova

VÚA

pplk. Karel KutlvašrŘád sv. Jiří 4. stupně


VÚA

pplk. Boris UšakovŘád sv. Jiří 4. stupně

Udělen v roce 1918 posmrtně za vylodění a boje

v týlu bolševiků u PosolskéVÚA

prap. Matěj NěmecŘád sv. Jiří 4. stupně


VÚA

prap. Ludvík Nikolaj RašovskijŘád sv. Jiří 4. stupně


VÚA

185

188

186 187

189

nositelé řádu sv. jiří 4. stupně

141

prap. Mikuláš HrůzaŘád sv. Jiří 4. stupně


VÚA

plk. Eduard KadlecŘád sv. Jiří 4. stupně

Udělen v roce 1918 za úspěšné velení a vítězství u Mariinska

Soukromá sbírka

ppor. František Anatolij HrůzaŘád sv. Jiří 4. stupně


VÚA

prap. Karel Vašátko Řád sv. Jiří 4. stupně


VÚA

gen. Karel Václav PetříkŘád sv. Jiří 4. stupně

Informace chybí – pravděpodobněza chrabrost v bitvě u Zborova

VÚA

182 183 184

181180

nositelé řádu sv. jiří 4. stupně

144


Kříž sv. Jiří 4. stupně pro důstojníkyStříbroPetrohradská mincovna?Větvička: oficiální (petrohradská mincovna)Soukromá sbírka

1

190

Kříž sv. Jiří 4. stupně se soukromým vyrytím stupně a data Zborovské bitvyTyp KuČKinBílý kovSoukromá sbírka

2, 3

Kříž sv. Jiří 3. stupně pro důstojníky(bez náležitého bantu) StříbroPetrohradská mincovnaVětvička: náhradní ražbaOsobní dekorace gen. ČečkaVHÚ

mjr. Karel KutlvašrKsvJ4-d (typ PM) za Zborov nosí předpisově za ŘsvJ4 a přede všemi ostatními dekoracemi.

Stříbrná dvojitá ratolest nevyjadřuje nic mimořádného – pochází z běžného

sortimentu zlatnické firmy jako náhrada oficiální ratolesti.

Zajímavé je uspořádání dekorací na sponě. Rusko, podzim 1918. VÚA.

191plk. Grišin-Almazov

Pozdější generál a ministr vojenství první omské vlády. Za jakých okolností obdržel

KsvJ4-d, není známo. Ani jeho ratolest není oficiální;

je jen další variantou tohoto označení. Stuha složená do pentagonu (bez kolodky)

je na stejnokroj přišitá. Sibiř, 1918. VÚA.

192kpt. Jaromír Horváth

Plukovní hospodář 2. pluku. KsvJ4-d obdržel za Zborov (typ PM na kovové kolodce). Stříbrná ratolest je další z mnoha variant

obloukovitého tvaru. Snímek se sólovým KsvJ4-dsi Horváth nechal pořídit (již jako nositel ŘSo)

až po dvou letech po udělení – v době, kdy sehnal náhradní ratolest.

Sibiř, podzim 1919. VÚA.

4

2

1 4

3

ruskoobdobí prozatímní vlády

145


Medaile Bojovníkům za svobodu

Bílý kovSoukromá sbírka

1

Medaile Bojovníkům za vlast a svobodu

BronzSoukromá sbírka

2

Medaile Bojovníkům za svobodu

Žlutý kovSoukromá sbírka

3

193prap. Mikuláš Číla

KsvJ4-d (typ PM na kovové kolodce) obdržel za chrabrost v boji u Zborova.

Ani jeho ratolest není ražbou oficiální – jde o nejčastěji se vyskytující

obloukovitou variantu; lze usuzovat, že si je někteří čs. důstojníci pořídili společně

u soukromého výrobce v Kyjevě. ukrajina, podzim 1917. VÚA.

194ppor. Jaroslav untermüller

Pozdější velitel technické čety na obrněném vlaku Orlík. KsvJ4-d

(typ KuČKin) obdržel za Zborov jako velitel zákopnického oddílu. Stříbrná ratolest

na jednoduše složené stuze je opět trochu jiná;rovněž pochází z běžného sortimentu zlatnické-stříbrnické firmy v Kyjevě.

Rusko. Podzim 1918. VÚA.

195mjr. Jan Šípek

u Zborova velitel spojovacího oddílu. Za chrabrost v boji obdržel KsvJ4-d

(typ KuČKin) a ŘsvVl4 m+b, které nosí ve správném pořadí. Jeho stříbrná ratolest svým bohatě rozvinutým tvarem nejvíce

připomíná oficiální emblém. Pravděpodobně uSA,

podzim 1918. Soukromá sbírka.

1 3

2

ruskoobdobí prozatímní vlády

154


154

1

2 3 7

5

4

6

1 Řád Čestné legie, komandér Zlato a stříbro

2 Řád Čestné legie, rytířZlato a stříbro

3 Řád Čestné legie, důstojníkZlato a stříbro

Exempláře ze soukromých sbírek

4 Válečný kříž 1914–1918, s palmovou ratolestíBronz

5 Válečný kříž 1914–1918, s bronzovou hvězdičkouBronz

6 Válečný kříž 1914–1918, se stříbrnou hvězdičkouBronz

7 Vojenská medaileStříbro a pozlacené stříbro

francie

155


FrMCh – zlatá2. typ

Osobní dekoracegen. Krejčího

Pozlacené stříbroSoukromá sbírka

1

218

FrMCh – stříbrná1. typ

Osobní dekoraceprap. Fierlingera

StříbroANM

2

FrMCh – zlatá1. typ

Pozlacené stříbroSoukromá sbírka

4

FrMCh – bronzová1. typ, pražské vydání

BronzNM

3

1 42 3

Čestné medaile Ministerstva zahraničních věcíudělované v rámci Ruské legie jako Francouzské medaile Za chrabrost (FrMCh)

francie

Důstojníci Francouzské vojenské mise při návštěvě jednoho z bojových útvarů ruské armády. Při těchto návštěvách poměrně často docházelo k vyznamenání ruských vojáků (vybraných jejichplukovními nebo divizními veliteli) francouzskými dekoracemi. Snímek byl gen. Janinem pořízen buď v roce 1916, anebo – a to je pravděpodobnější – v létě 1917. Charakter krajiny nasvědčuje tomu,že by to mohlo být pod Zborovem, kde se tou dobou pohybovalo několik důstojníků Francouzskévojenské mise. Ti později při bitvě s úžasem sledovali ze vzdálenější pozorovatelny fenomenálníútok Čechoslováků na nepřátelské pozice. Místně neurčeno, nedatováno. VÚA.

158


227

228

229Úderný prapor (kolem 750 mužů) byl elitní jednotkou armádního sboru; jeho 4 roty byly nasazovány obvykle na nejtěžších úsecích bojů. Svou spolehlivostí a bojovýmidovednostmi si vydobyl věhlas a všeobecné uznání vyšších velitelů i obdiv Spojenců. Po stažení z fronty cestou do Vladivostoku došlo na st. Pěrvaja Rječka k dekorování praporu ÚP Francouzským Válečným křížem a současně 14 úderníkům (stojí ve druhé řadě)byly předány tyto řády a vyznamenání: 6× ŘSo, 7× FrVK,1× FrMCh. Slavnostní akt provedl za přítomnosti gen. Syrového, gen. Čečka, pplk. Vuchterleho a francouzského legionáře kpt. Rytíře, francouzský generál Lavergné. Pěrvaja Rječka u Vladivostoku, duben 1920. VÚA.

Na prostranství u mariinského nádraží, poblíž někdejších krvavých bojů v červnu 1918 (skupina kpt. Kadlece), předal velitel II. divize plk. Krejčí za přítomnosti celé místní posádkydevíti příslušníkům 8. pluku francouzská vyznamenání. (Zbývající medaile do počtu 24 byly nepřítomným vojákům pluku předány při jiné příležitosti.) Některé dekorace byly umístěny v etujích; jednu z nich drží v ruce pobočník kpt. Stratil. Mariinsk, květen 1919. VÚA.

Plk. Krejčí (uprostřed) se skupinou vyznamenaných, z nichž dva důstojníci, velitel 3. praporumjr. Kolařík a velitel 8. pluku mjr. Nosál (druhý a čtvrtý zleva), obdrželi FrVK s palmou, vojáci a poddůstojníci FrMCh (2. typu) – jednu stříbrnou a šest bronzových. Mjr. Nosál byl vyznamenán za úspěšné velení, mjr. Kolařík za chrabrost a rozvahu jako velitel obchvatnéskupiny v bojích u N. Tagilu na Severouralské frontě. Mariinsk, květen 1919. VÚA.

159


159

233232

231230

Generálové Voženílek a Petřík před odchodem na jednu z vojenských slavností. Neznámý poddůstojník v pozadí je nositelem KsvJ4 a francouzské VM.

Je pozoruhodné, že gen. Voženílek se při té příležitosti ozdobil všemi třemi stupni ŘČL, ačkoli statut tohoto řádu předepisuje odložit

předchozí (nižší) stupeň po obdržení vyššího. Praha, červenec 1924. ANM.

Zatím jediný snímek gen. Krejčího se zlatou Francouzskou medailí Za chrabrost 2. typu z třetího kontingentu francouzských dekorací, kterou obdržel dodatečně (1920)

za úspěšné velení v bojích u Bachmače.Hradec Králové, kolem 1925. Soukromá sbírka.

V den státního svátku Francouzské republiky postoupil gen. Syrový v hierarchii Řádu Čestné legie o další stupeň: z hodnosti důstojníkado hodnosti komandéra. Na prostranství u Invalidovny – při zacho-vání tradičního ceremoniálu s polibkem – mu nákrční odznak (zatím jej drží v ruce generálův pobočník) předal sám gen. Janin. Praha, 14. července 1920. Soukromá sbírka.

Později dosáhl gen. Syrový v řádové hierarchii ŘČL hodnosti velkodůstojníka (nákrční kříž s hvězdou, nošenou na pravéstraně hrudi). V tomto případě bylo možné nákrční odznak nahradit (při současném nošení hvězdy) nižším řádovýmstupněm, tj. důstojnickým křížem (na hrudi s rozetou). Praha, 30. léta 20. století. VÚA.

162


162

velká británie1

3

2

6 87

5

4

2

6

1

5

3

4

7

8

Řád Za vynikající službu (DSO)Zlato a pozlacené stříbroNM

MedaileZa vynikající chování v poli (DCM)StříbroSoukromá sbírka

Řád Lázně, rytíř (CB)Zlato a pozlacené stříbroSoukromá sbírka

Řád sv. Michala a sv. Jiří, rytíř (CMG) (rubová strana)Pozlacené stříbroOsobní dekorace gen. KadleceNM

Řád Lázně, rytíř (CB) – miniaturaZlato Soukromá sbírka

Vojenský kříž (MC)StříbroOsobní dekorace gen. VobrátilkaSoukromá sbírka

Řád sv. Michala a sv. Jiří, rytíř (CMG) – miniaturaPozlacený bronzSoukromá sbírka

Vojenská medaile (MM)StříbroSoukromá sbírka

163


V den prvního výročí osvobození Vladivostoku od bolševiků byly na prostranství u nádraží gen. Bowesem předány britské dekorace deseti příslušníkům čs. vojska. Jako první v nastoupené skupině byl dekorován gen. Čeček rytířským (nákrčním) stupněm britského

Řádu Lázně (CB), jednoho ze tří, kterými byli anglickým králem poctěni nejzasloužilejší generálové čs. vojska na Sibiři. Vladivostok, 29. června 1919. VHÚ.

gen. Stanislav Čečeks nákrčním odznakem Řádu lázně (CB)

na snímku pořízeném při další slavnostní akcitoho dne – položení základního kamene pro výstavbu Československého domu

ve Vladivostoku. Čeček si v ten den připnul z bohaté kolekce svých dekorací

pouze ruský Řád sv. Jiří 4. stupně. Vladivostok, 29. června 1919. VÚA.

Ruský generálporučíkRadola Gajda

se svými nejvyššími dekoracemi: ruskými ŘsvJ3 a ŘsvJ4, hvězdou ruského ŘsvA1 s meči, Řádem Lázně (CB) a FrVK s palmou.

Lze jen litovat, že Gajda nedoplnil tuto kolekcisvým KsvJ pro důstojníky, který mu přiřkli

jeho vojáci za chrabrost a výtečné velení u Zborova. Vladivostok?, podzim 1919. VÚA.

gen. Jan Syrový Jeho kolekci vévodí Řád Lázně (CB);

neméně pozoruhodné jsou ŘsvSt3, prestižníŘsvVl4 (za brilantní rozvědku v 1916)

a Důstojnický kříž ŘČL. Kolekci doplňují KsvJ4za rozvědky v ČD, ŘSo s meči a FrVK s palmou.

Chybí ItVK a japonský ŘVS2, které obdržel pravděpodobně až ve vlasti.

Praha, léto 1920. Soukromá sbírka.

243

244 245 246

178

OBRAZOVÁ REPORTÁŽ

Na snímku z počátku slavnostního aktu dekorování, probíhajícího za zvuků fanfár z Libuše, vidíme vlevo gen. Syrového při předávání Řádů Sokola a vpravo pplk. Menu, který připíná FrVKp mjr. Vavrochovi,

zatímco v pozadí k udílení britských vyznamenání ještě nedochází. Uprostřed stojící pplk. Kutlvašr, před několika minutami v samostatném ceremoniálu dekorovaný

britským Řádem Za vynikající službu (DSO), drží v ruce řádový diplom. VÚA.

Pplk. Menu vzdává čest plk. Kadlecovi (velitel RL)

a mjr. Vavrochovi (náčelník intendanstva), kterým za chvíli

předá za asistence kpt. Skácela Francouzský Válečný kříž s palmou.

Soukromá sbírka.

Řád Sokola s meči byl udělen příslušníkům 1. pluku stř. V. Trnkovi, stř. V. Ročejlovi

a čet. V. Čížkovi. Gen. Syrový předává řád

čet. V. Čížkovi. Soukromá sbírka.

Gen. Bowes předává MedailiZa vynikající chování v poli

(DCM) neznámému poddůstojníkovi. Vlevo v pozadí vidíme

kpt. Lysáka, který již obdržel svůj Vojenský kříž (MC).

Soukromá sbírka.

288

291

289 290

179

OBRAZOVÁ REPORTÁŽ

179

Předávání britských vyznamenání gen. Bowesem. Na slavnosti bylo uděleno celkem 16 britských dekorací:

1× DSO, 2× MC, 3× DCM a 10× MM. Také při této příležitosti byly britské medaile

za chrabrost vyššího stupně (DCM) omylem udělenyjako medaile za zásluhy. V této skupině ji obdržel

(jako jeden ze tří) např. příslušník telefonního oddílučet. J. Rybář. Gen. Syrový poté, co předal

jedny z prvních Řádů Sokola třem vojákům 1. pluku,chvíli postál při každé skupince, aby pak

osobně blahopřál každému z vyznamenaných. Soukromá sbírka.

Dlouhá řada příslušníků 1. pluku vyznamenaných Kříži sv. Jiří, které jim předal

ruský plk. Sičev za asistence důstojníka štábu čs. vojska.V rámci Kolčakova kontingentu

(100 KsvJ na pluk) jich bylo na této slavnosti udělenopříslušníkům 1. pluku celkem 49: 1× KsvJ2, 18× KsvJ3

a 30× KsvJ4 (zbývajících 51 ks bylo rozděleno při jinýchpříležitostech). Jak ovšem víme, Kolčak nedisponoval

svatojiřskými dekoracemi in natura, takže i v tomtopřípadě byly vojákům místo křížů uděleny pouze

2 cm lentočky. Svatojiřské kříže a medaile na blůzách některých vojáků nás nesmí mýlit –

jsou za dřívější zásluhy. V pozadí přistupuje k řadě gen. Syrový, aby vyznamenaným poblahopřál.

VÚA.

Francouzská vyznamenání předal pplk. Menu. Na slavnosti bylo uděleno celkem 25 francouzských dekorací: 12× FrVK, 1× FrMChstříbrná a 12× FrMCh bronzová. Jako první bylFrancouzským Válečným křížem s palmou vyznamenán český velitel Rumunského legionu plk. Kadlec, a po něm 7 důstojníků štábu čs. vojska a 2 důstojníci 1. pluku. Výjimečně byludělen FrVK s hvězdičkou vojákům nedůstojnické hodnosti: obdrželi jej dva četaři,příslušníci 1. pluku. Vpravo vidíme začátek řady těch, kteří budou vyznamenániFrancouzskými medailemi Za chrabrost. VÚA.

292

293

294

Documents

ČESKOSLOVENSKÁ LEGIE V RUSKU 1914–1920, Díl I