65

GARY SNYDER

Přibližně v době , kdy Bhímráo Ambédkar přivedl k buddhismu statisíce indických nedotknutelných, Sangharakši ta zakládal svoje první buddhis t ické společenství a Thich Nhat Hanh veřejně koncipoval zásady angažovaného buddhismu, se ve Spojených státech zrodil literární proud, který výrazně ovl ivni l část tehdejší amer ické mládeže . Typické pro něj bylo odmí tání konzumní , industriální společnosti a h ledání inspiračních zdrojů v asijské kultuře. Básníci a spisovatelé, kteří vyslovovali pocity revoltující mládeže , byl i označováni jako beatnici a mezi nej význačnější z nich patřili A l l en Ginsberg (1926-1997) a Jack Kerouac (1922-1969). Jejich díla se stala kultovní če tbou, zvláště pak Kerouacovy romány Na cestě (On the Roaď) a Dharmoví tuláci (Dharma Bums). Hlavn í hrdina Dharmových tuláků Japhy Ryder studuje orientální jazyky a filosofii, medituje, čte knihy D . T. Suzukiho, japonskou poezii a buddhist ické sútry, pořádá zběsilé večírky i d louhé túry do hor. Při jednom z mnoha divokých mejdanů, notně posi lněn alkoholem, Japhy svým přátelům řekl:

Četl jsem Whitmana a vím, co tímhle myslí, „Hlavu vzhůru, otroci, a naplňte hrůzou cizí despoty", tím chce říct, že tohle je postoj barda, blázni výho zenovýho básníka starejch stezek pustinou, rozumíte, to celý je prostě svět plnej tuláků s ruksakama na zádech, dharmovejch tuláků, který odmítaj souhlasit s všeobecným požadavkem, aby spotřebovávali všechno, co se vyrobí, a museli proto pracovat, aby měli tuhle výsadu konzumovat, všechny tyhle sračky ve skutečnosti nikdy nechtěli, jako ledničky, televize, auta, nebo přinejmenším aspoň ty nový luxusní káry, tukový oleje na vlasy, deodoranty a všechny ty hovadiny, který po týdnu nakonec stejně najdete v popelnici, tyhle všichni jsou totiž uvězněný v systému, kterej se skládá z práce, výroby, spotřeby, práce, výroby a spotřeby, ale já mám takovou představu parádní ruksakový revoluce tisíců a nebo možná i miliónů mladejch Američanů, který se tu budou toulat s batohama na zádech, budou se chodit do hor modlit, rozesmívat děti a těšit starý lidi, mladý holky budou obšťastňoval a starší ještě víc, a všichni to budou blázni zenu, co se věnujou psaní básní, který se jim najednou jen tak, bez nějakýho zvláštního důvodu objeví v hlavě, a který kromě toto tím, že jsou laskaví a laky díky neobvyklým a neoče­kávaným činům dál nabízejí vize věčný svobody pro všechny, a pro všechny živý by­tosti... 1 2 0

K d o je skutečným Japhy Ryderem, který svými slovy vyjadřuje vznik fenoménu označovaného jako beatnický zenbuddhismus? Gary Snyder, básník, spisovatel, znalec orientální kultury a obdivovatel kultury amerických Indiánů.

Narodil se 8. května 1930 v San Francisku, ale většinu svého dětství strávil na malé rodinné farmě poblíž Seattlu. Již jako třináctiletý se vydával na dlouhé túry do přírody v okol í Kaskád a v sedmnácti letech měl za sebou výstupy na většinu hlavních vrcholů na severozápadě U S A . B y l členem horolezeckého klubu (Mazamas Climbing Club)

120 Jack Kerouac, Dharmoví tuláci, Praha: Winston Smith 1992, s. 112-113 (přeložil Josef Rauvolf)-

66 ZELENÍ BÓDHISATTVOVÉ

a Společnosti divočiny (Wilderness Society).i2i V té době také navštívil expozici č ínské krajinomalby v M u z e u umění v Seattlu, odkud si odnesl překvapující zjištění - č ínská krajina je stejná jako krajina, v níž ž i j e . 1 2 2

V mládí získával prostředky k životu v různých zaměstnáních - pracoval např. jako dřevorubec , námořník, hlídač lesních požárů. Studoval antropologii, l ingvistiku a lite­raturu, p ř ičemž jeho pozornost nejvíce poutala kultura původních obyvatel Ameriky. Přibl ižně kolem roku 1949, ve svých devatenácti letech, se začal zajímat o asijskou kulturu, především o buddhismus, hinduismus, taoismus a konfuciánství. N a podzim roku 1951 koupil knihu D . T. Suzukiho Eseje o zenbuddhismu (Essays in Zen Buddhism), kterou pak stále nosil s sebou ve svém ruksaku. V té době nejenže teoreticky objevil bl ízkost buddhismu, hinduismu a taoismu, ale také se snažil prakticky meditovat. Své dojmy z medi tací z období , kdy pracoval uprostřed divoké a krásné přírody jako hlídač proti lesním požárům, popsal později následovně:

Byla zde jezera, louky, květiny, útesy, ledovce, mnoho medvědů a jelenů, a mračna pod vámi i nad vámi. Mezi východem slunce o půl páté a rádiovou kontrolou v osm hodin jsem si našel vynikající období na zazen. 1 2 3

V roce 1952 začal studovat japonšt inu a čínštinu na University of Caliťornia v Berke-ley. Zde také potkal Al l ena Ginsberga a Jacka Kerouaca, kteří si jej okamži tě oblíbili a zcela propadli jeho osobi tému kouzlu. Zřetelně se tento obdiv projevil v Dharmových tulácích, kde Kerouac popsal Gary Snydera takto:

Japhy bydlel v tichý ulici.. . ve vlastní boudě, která stála za dalším velkým starým domem a byla nesrovnatelně menší než ta naše, asi tři a půl na tři a půl, a kromě typických Japhyho propriet, který prozrazovaly Japhyho víru v jednoduchý klášterní život, tam nebylo vůbec nic. Žádný křesla, dokonce ani jedno sentimentální houpací, jenom slaměný rohože. V rohu byl opřený jeho slavný ruksak s vyčištěnými ešusy a pánvičkami, který všechny do sebe zapadaly a držely krásně pohromadě, pěkně svázaný a daný stranou v zavázaným modrým šátku. Pak tu byly jeho japonský dřeváky, co nikdy nenosil... Měl hromadu bedýnek od pomerančů, který byly plný krásných moudrých knížek, některý z nich byly v orientálních jazycích, všechny ty parádní sútry, komentáře k sútrám, sebraný spisy D. T. Suzukiho a krásný čtyřsvazkový vydání japonských haiku. Vlastnil taky skvělou sbírku ostatní dobrý poezie. Kdyby se sem vloupal nějaký zloděj, tak jediný, co tam mělo cenu, byly ty knihy. Všechno Japhyho oblečení bylo obnošený a koupený se šťastným a zasněným výrazem v krámech Armády spásy a Dobrý vůle: spravovaný vlněný ponožky, barevný nátělníky, džíny, pracovní košile, mokasíny a pár roláků, který si za chladných horských nocí ve vysokých kalifornských Sierrách a vysokých Kaskádách ve státě Washington a Oregon

121 Jack Turner, „Gary Snyder and the Practice of the Wild", in: George Sessions (ed), Deep Ecology for llie 21 st Century: Readings on the Philosophy and Practice ofthe New Enviromnentalism. Boston - London: Shambhala 1995, s. 41.

122 Rick Fields, How the Swans Came To the Lake: A Narrative History of Buddhism in America, Boston -London: Shambhala 31992, s. 212.

123 » « / . , S . 2 I 3 .

GARY SNYDER 67

natáhnul jeden přes druhý, na dlouhých, neuvěřitelných výšlapech, který někdy trvaly dlouhý týdny, a v báglu měl přitom s sebou jenom několik liber sušený stravy. Z několika bedýnek od pomerančů měl udělaný stůl, a když jsem k němu jednoho pozdního slunečnýho odpoledne dorazil, skláněl vážně hlavu nad čínskými znaky básníka Chan Šana a vedle něj se klidně kouřilo z šálku čaje.. . Nic pohodovějšího jsem nikdy dřív neviděl, protože když jsem toho docela chladnýho odpoledne prostě otevřel dvířka a nakoukl dovnitř, viděl jsem ho. jak sedí se zkříženýma nohama na druhým konci svý boudičky na kašmírovém polštáři a na slaměný rohoži, na nose měl brejle, vypadal v nich staře, učeně a moudře, v klíně mu ležela kniha a u ruky měl malý plechový čajník a porcelánový hrnek, ze kterýho se kouřilo. Velice klidně zvedl hlavu, podíval se, kdo přišel, a pobídnul mě: „Pojď dál, Rayi," a zase sklonil hlavu ke knize.12'1

Snyder však nebyl jen kl idným č tenářem j aponských haiku a č ínské čehanové poez ie . 1 2 5 Spolu s Ginsbergem, Kerouacem a básníkem Phil ipem Whalenem, j e h o ž znal j iž z předchozích studií literatury a lingvistiky, se též plně účastnil b o h é m s k é h o života, pil víno a měl rád mladá děvčata. Když 13. října 1955 A l l e n Ginsberg poprvé recitoval Kvílení v sanfranciské Six Gallery, byl Gary Snyder při tom a recitoval zde své básně.

Společně také diskutovali o buddhismu, avšak pro Ginsberga a Kerouca to by l zájem pouze teoretický a literárně zaměřený. Snyder naopak pravidelně půl hodiny ráno medi­toval a společně s Whalenem navštěvoval místní buddhis t ické středisko tradice džódo šinšú v Berkeley. Zde se také poprvé setkal s Alanem Wattsem (1915-1973), který mimo j iných činností v té době pracoval na Amer ické akademii asijských studií {American Academy ofAsian Studies). Nedlouho poté Watts seznámil Snydera se svou tchyní Ruth Fuller Sasaki, dlouholetou spolupracovnicí a od roku 1944 též manželkou zenového mistra školy Rinzai Soke i -ana , 1 2 6 která Snyderovi zajistila stipendium ke studiu zenového buddhismu školy Rinzai v Japonsku a také mu zprostředkovala místo tajemníka v překla­datelském týmu japonské pobočky Prvního zenového institutu Amer iky (First Zen institute of Amerika).127

Do Japonska odjel Snyder 15. května 1956 a prvn í rok strávil v Šokokudž i . Jeho učitelem byl zenový mistr róši Isšu Mjura [Isshu Miura] . Snyder mu zase dělal osobního pomocníka a učitele a n g l i č t i n y . 1 2 8 Poté meditoval pod vedením róšiho Ody v Dai tokudži . V roce 1958 se vrátil na krátkou návštěvu Spojených států, kde se setkal s j i ž rozvinutým beatnickým zeném, j ehož ráz ve velké míre určoval A l a n Watts. N a rozvolněný, artistní a intelektuálský beatnický zen, který jednost ranně zdůrazňoval subjektivismus, indi -

124 Jack Kerouac, Dharmovítuláci..., s. 23-24. 125 Svůj překlad veršů čínského čehanového básníka Chan Šana, o kterém se Kerouac v ukázce zmiňuje, vydal

Gary Snyder později pod názvem Dásně z Ledové luiry (Cold Mountain Poems); česky: Chan-šan, Básně z Ledové hory, Praha: DharmaGaia 1996, 2 I998.

126 Sasaki bylo rodinné jinéno Sokei-ana. Před sňatkem se Ruth Fuller Sasaki jmenovala Ruth Fuller Everett. Viz Rick Fields, How the Swans Came To the Lake..., s. 192.

127 lbid.,a.2\5. 128 lbid..&. 216.

68 ZELENÍ BÓ DMSATTVOVÉ

viduální svobodu a odmítal všechny formy sociální autority, Snyder reagoval kritickou poznámkou: „Cílem zenu je svoboda, ale jeho praxí je d i s c i p l í n a . " 1 2 9 Do Japonska Snyder odcestoval ješ tě na ja ře téhož roku a následující léta strávil v klášteře, kde meditoval a vedl rozhovory s mistrem O d o u . 1 3 0 V roce 1962 se během svého půlročního cestování po Indii setkal s 14. dalajlámou, který na něj silně z a p ů s o b i l . 1 3 1

V roce 1966 přicestoval zpět do Spojených států. Během svého pobytu se v roce 1967 zúčastnil velkého festivalu Be-In v Parku zlaté brány v San Francisku, kde před tisí­c ihlavým zástupem květinových dět í přečetl svoji báseň B i g Sur a kde Ginsberg recitoval buddhis t ické modlitby, aby ochránil park před démony. Přes svou několikaletou absenci se Snyder, společně s Al lenem Ginsbergem, Alanem Wattsem a Timothy Learym, stal

Gary Snyder Foto: Petr Vozák

129 lbid., s. 221. 130 V roce 1964 působil na katedře anglistiky na University of Califomia v Berkeley. Srov. Alex Gildzen, „Gary

Snyder Manuscripts, 1955-1983", hnp://www.library.kent.edu/speccolUlilerature/p<>etry/snyder.html. 131 Jack Turner, „Gary Snyder and tne Practice of the Wild...", s. 42. 132 lbid., s. 248-249. Srov. též Josef Jařab, „Gary Snyder - básník mysli, hor a řek", in: Gary Snyder. Staré

cesty, Praha: Volvox Globator 1995, s. 71.

GARYSNYDER 69

Snyder se stal guruem nejen pro mladé literáty, ale také pro řadu envi ronmentá lně a duchovně orientovaných příslušníků kontrakultury. Dodnes je pro ně vzorem, který naplňuje své teoretické názory prakt ickým životem. Od svého návratu z Japonska v roce 1969 žije Snyder ve vlastnoručně zbudovaném domě v horách nedaleko Sacramenta, píše poezii a eseje (jeho kniha Želví ostrov (Turtle Island) z roku 1974 byla oceněna Pulitze-rovou cenou za rok 1975) a přednáší . Ne neprávem bývá přirovnáván k transcendenta-listovi a př í rodnímu filosofovi Henrymu Davidovi Thoreauovi (1817-1862). V Snyde-rových textech je patrný vliv buddhismu a šamanismu, obdiv k d ivoké přírodě a krit ika moderní společnosti , která ničí životní prostředí.

Snyder je přesvědčen, že sebestředné vědomí civi l izovaného člověka sice pos tupně zvyšuje jeho materiální potenciál přežití, ale současně ho zbavuje spontánního pocitu sounáležitosti s přírodou. Nadešla doba, kdy se stává nutností začít studovat náš vztah k objektům, které díky na sebe soustředěnému vědomí považujeme za vnější, existující mimo nás, mimolidské, neinteligibilní a n e p l n o h o d n o t n é . 1 3 3 Jedn ím ze zdrojů, které silně vypovídají o h lubokém pocitu sounáležitosti a dorozumění s přírodou, jsou projevy šamanů. Ve zpěvu šamana se ozývají mimol idské bytosti - jeho ústy p romlouvá divoká zvěř, duše rostlin, hor a duše v o d . 1 3 4 Poznání sounáležitosti s přírodou a moudrost starých kultur jsou obsaženy též v ústní slovesnosti, baladách, bájích, mýtech a písních. Zde můžeme najít koncentrované poznání l idského rodu, které se nashromáždi lo během posledních padesáti tisíc let, z nichž obrovskou většinu prožil člověk v p ř ímém kontaktu s přírodou, jako lovec nebo sběrač, což vyžadovalo značnou a nepřetržitou bdělost. Období civil izace, v níž vznikla třídní sociální struktura, nadbytečné h romaděn í majetku a obecné rozšíření gramotnosti, představuje jen malou část zkušenost i l i d s t v a . 1 3 5

Zájem o kultury premoderních společnost í se u Snydera projevuje předevš ím v jeho studiu kultury původních obyvatel Amer iky a v zájmu o šamanismus . Snyder je přesvěd­čen, že rostliny, zvířata, lidé a dokonce i kameny jsou naši předkové a všichni společně vytvářejí společenství. Člověk se však od tohoto společenství odděli l , což neprospívá nikomu z tohoto společenství , a proto je třeba obnovit vzájemnou mezidruhovou komu­nikaci. Lidé, kteří svoji schopnost mezidruhové komunikace obnovili , by měli převzít roli politické reprezentace přírody, neboť rostliny a zvířata jsou částí našeho pol i t ického s p o l e č e n s t v í . 1 3 6 S odkazem na amer ické revoluční tradice a význam zastupitelské demokracie chápe Snyder, který „slyší hlasy s tromů", svoje poslání v tom, že působ í jako příležitostný mluvčí mimolidského v lidském světě, jako zástupce mimol idských aspektů biotického společenství. Je totiž pravděpodobné, že tak jako Amer ičané povstali proti

133 Gary Snyder. Staré cesty.... s. 7. 134 lbid.,s.9. 135 Ibid.,s. 12-13. 136 David Landis Barnhill. „Grcat Earth Sanglia: Gary Snyders View of Nature as Community", in: Mary

Evelyn Tucker - Duncan Ryuken Williams (eds.), Buddhism and Ecology..., s. 196.

70 ZELENÍBÓDHISATTVOVÉ

bri tskému panství , povstane příroda proti lidem, aby si mimol idské živočišné a rostlinné druhy a krajina uchovaly svoji vážnost a respekt . ' 3 7 V tomto bodě Snyder vědomě navazuje na liberální koncept přirozených práv a příroda se mu j ev í jako vykořisťovaná menšina, jej íž práva byla násilně omezena moderní c i v i l i z a c í . 1 3 8

Svým důrazem na mytologii, šamanismus a „ l idové" prvky v buddhismu Snyder směřuje proti výrazné tendenci některých západních buddhistů psychologizovat buddhis-mus, interpretovat jej jako racionalistickou filosofii a etiku a ignorovat jeho iracionální a mag ické stránky. Podle Snydera i dnes stejně jako v dobách předchozích potřebujeme mýtus , neboť mýtus s louží jako provizorní uspořádání světa. Snyder si je ale zároveň vědom nebezpečí mytologizace myšlení , a proto požaduje rozlišování mezi vizemi, které mohou osvobozovat, a vizemi, které z o t r o č u j í . 1 3 9 Během svého d louhodobého pobytu na D á l n é m východě měl Snyder řadu možnost í blíže se seznámit s lidovou podobou buddhismu a nijak se netají svým pozit ivním vztahem k př íběhům, zázrakům a různým „potrhlostem", které se zde v y s k y t u j í . ' 4 0 Jeho spojování buddhismu a kultury severo­amer ických Indiánů je jakousi obdobou splývání buddhismu a l idového (šamanist ického) nábožens tv í v Číně a Japonsku. 1 4 1

Tento prvek proniká celou Snyderovou tvorbou a vyúsťuje v pojetí divočiny (the Wild). V poměrně nedávné minulosti lidé vytvořili nenormáln í dichotomii, v níž na j edné straně stojí městská kultura a na straně druhé přírodní ostrůvky divočiny koncentrované do přírodních parků. Lidé j i ž nejsou obyvateli divočiny, ale pouze jej ími pří ležitostnými návštěvníky, kteří j i využívají ke své rekreaci. Podle Snydera je třeba naši c ivi l izaci radikálním způsobem přeměnit , aby byla schopná tvůrčím způsobem žít společně s divo­č i n o u . 1 4 2

Divočina však není jen prales v národních parcích. Je to vše nezkrocené, nekulti-vované, necivil izované, nepodřízené a neomezené ; je to vše svobodné , nezávislé, auten­tické. Divočina není něco beztvarého, neboť tvoří systém. Snyder používá v této sou­vislosti poněkud paradoxní termín „systém divočiny" , kterým chce vyjádřit, že divočina je „uspořádání nestálost i" s vlastními d louhodobými s trategiemi. 1 4 3 Oddělovat divočinu

] 37 David Kinsley, Ecnlogy and Religion: Ecological Spirituality in Cross-Cultural Perspective, Engkewood Cliffs: Prentice-Hall 1995, s. 218.

138 Srov. Roderick Nash, The Right ofNature: A History of EnvironmentalPhilosophy, Madison: University of Wisconsin Press 1989, s. 115.

139 Julia Martin, „Coyole-Mind: An Interview with Gary Snyder", TriQuarterlyl9,1990, s. 152; podle Charles R. Slrain, „The Pacific Buddha's Wild Practice: Gary Snyder's Environmental Ethic", in: Duncan Ryuken Williams - Christopher S. Queen (eds), American Buddhism: Methods and Findings in Recent Scholarxhip, Richmond: Curzon 1999, s. 147.

140 Trcvor Carolan, „The Wild Mindof Gary Snyder", Shambhala Sun 4, 1996, s. 18-26; podle David Landis Barnhill, „GreatEarthSung/ia...", s. 199.

141 David Landis Bamhill, „Greal Earth Sangha...", s. 199. 142 Jack Turner, „Gary Snyder and the Practice of the Wild...", s. 42. 143 Srov. Charles R. Stiain, „The Pacific Buddha's Wild Practice...", s. 155.

GARY SNYDER 71

od našeho každodenního života je chybným způsobem vidění světa. Divočina je všude kolem nás - je př í tomna „v nevykořeni telných populacích hub, mechů , plísní , kvasinek a všeho, co nás obklopuje a co v nás ž i j e " . 1 4 4 Je j í . j ed inečný soubor tvorů ve svých energetických sítích, zabydlující úrodné kouty městského světa podle pravidel d ivokých systémů, očividně houževnaté stonky a kmeny na prázdných pozemcích a nepoužívaných železnicích, (...) bakterie v hlíně i v našem jogur tu" . 1 4 5 Divočina je však také v nás samotných, „obývá nás" - projeví se v našem bezděčném trhnutí hlavou, když někdo za námi upustí hrníček na zem, projeví se v rozbušení srdce při půlnočním rozdrnčení telefonu, v bezděčné lehkosti krátkého úsměvu, který nejsme schopni vyvolat svou vůlí, protože naše svaly jej vytvářejí automaticky, atd. To vše naznačuje, že naše tělo, ale také mysl, je d i v o č i n o u . 1 4 6 Vyjádřeno v buddhist ické terminologii - tělo, řeč a mysl jsou divočinou, a praxe jako realizace toho, č ím skutečně jsme, tedy uskutečnění naší buddhovské přirozenosti , je praxe d i v o č i n y . ' 4 7

Praxe divočiny je láska k ní a svoboda. Znamená to být svým životem na neproš lapané stezce, na které každou chvíli př ichází něco nového, co nás pouč í o světě i nás samotných . Stejně jako zazen působí každodenní činnosti - j í t s dětmi ráno ke škole, utřít dítěti šmouhu na nose či sledovat, jak rostou r a j č a t a . 1 4 8 Každodenn í praxe v běžném životě je pro Snydera naprosto klíčová a vede k jeho odklonu od mnišského života k la ickému, neboť sedí-li někdo deset hodin a medituje, pak to znamená, že někdo j iný mus í pro něj vypěstovat potravu. Praxe je spíše intenzifikace toho, co je př i rozené a co nás pořád obklopuje. Jednou z nejdůležitějších praktik je společná činnost s dalšími l idmi , což zahrnuje především aktivity v rodinném kruhu, v práci a v místě bydliště. Snyder propa­guje těžkou fyzickou práci, v níž docház í k bezprostřední komunikaci s okol ím, s př í ro­dou a s vlastním tělem. Nutno říci, že Snyder tyto názory uplatňuje i ve svém životě, resp. že jeho názory jsou teoret ickým vyjádřením jeho každodenní praxe a ž ivotní zkuše­nos t i . 1 4 9

Šamanist ická perspektiva spojená s problematikou každodennost i a tělesnosti vede Snydera k úvahám o j eden í jako posvá tném rituálu, který umožňuje prožít fundamentá ln í zkušenost vzájemné závislosti. Pro Snydera je potravinový řetězec či spíše potravinová síť ve své přírodní podstatě posvá tným prvkem, který vyjadřuje transcendenci. V tomto pohledu je jedinec jen j edn ím elementem ve fyzické síti života, v níž mu osta tní části umožňují přežít, aby on sám poskytl tuto službu dalším: „Tvou prdel sní někdo j i n ý . " 1 5 0

144 Gary Snyder, Praxe divočiny, Praha: Maťa - DharmaGaia 1999, s. 23. 145 lbid., s. 23-24. 146 lbid.,%. 25. 147 Srov. Charles R. Strain. „The Pacific Buddha's Wild Practice...", s. 155-156. 148 lbid., s. 157. 149 lbid., a. 149-154. 150 Cit. podle LuboS Snížek, „Ne horolezcem, horou buď", in: Gary Snyder, Tahle báseň je pro medvěda,

Praha: Argo 1997, s. 170.

72 ZELENIBÓDHISATTVOVÉ

Jde o posvátnou výměnu energií, evoluční vzájemné sdílení a společenství: Vše v přírodě je výměnou darů, náhodnou hostinou, a není smrti, která by neposkytovala někomu potravu, a není života, který netěží z něčí smrti.

„Jak velké hostiny se účastníme!" Přiznat, že všichni, kteří sedíme u stolu, se nakonec staneme součástí menu, neznamená jenom „být realističtí". To umožňuje vstup posvátného a přijetí posvátné stránky vrtkavé dočasnosti naší existence. (...) I my budeme obětinou - všichni jsme poživatelní. A i když nejsme rychle stravitelní, jsme dost velcí (jako staré padlé stromy), abychom se menším tvorům postarali o dlouhou a pomalou hostinu.151

Potravinový řetězec, potravinová síť, je strašlivou a současně krásnou podmínkou existence b i o s f é r y . 1 5 2 Snyder klade v této souvislosti otázku: „Když j í m e někoho j iného, není to gigantický čin lásky, v níž ž i j e m e ? " 1 5 3 Vědomí, že v přírodě jako vzájemném společenství se každá bytost stává potravou pro někoho j iného, vede k tomu, že svět je nahlížen jako oblast reciprocity a vzájemné závislosti, což je bod, v němž se stýká šamanismus s buddhismem.

Představa posvátného společenství v rámci potravinové sítě odráží tradiční buddhis-tické pojetí vzájemné příčinnosti a podmíněnost i všech jevů a Snydera vede k obrazu Indrovy sítě či vybroušeného drahokamu, který sice tvoří jednotu, ale současně předsta­vuje nekonečné množs tv í odrazů - při pohledu do diamantu není vidět nic než odrazy dalších diamantů, a tak každý diamant je obrazem obrovské sítě vztahů. Tento obraz převzal Snyder z čínské buddhist ické školy Chua-jen (jap. Kegon), jejíž nauka bývá označována jako „učení totality", protože vychází z představy, že vše ústí do jednoho a toto jedno se štěpí do mnohého , a proto vše mnohotvárné je sjednoceno v j e d n o m . 1 5 4

Podle Snydera tento obraz přesně vystihuje jednotu v mnohosti, která je typická pro přírodu. Vše je jedno a současně vseje mnohé - t ímto způsobem Snyder uniká nebezpe­čím monismu a dualismu, neboť v Indrově síti není ekologické , j á " odděleno od celku, je individuální, ale současně neodmyslitelnou součást í posvátného společenství lásky a v z á j e m n o s t i . 1 5 5

U v ě d o m ě n í m si těchto skutečnost í a současně jejich prakt ickým přijetím m ů ž e člověk (jedinec i širší společenství) obnovit kontakt se svým okolím, oslabit svůj antropocentris­mus a rozvinout biocentrickou či geocentrickou perspektivu. Jedn ím z nejdůležitějších faktorů, které k tomu mohou přispět, je obnovení vazby jedince k místu, na kterém žije. Snyder kritizuje stav, v němž lidé nejsou „obyvateli" , protože nemají žádný vztah k místu,

151 Gary Snyder, Praxe divočiny..., s. 28, 196. 152 Gary Snyder, „Grace", Co-evolution Quarterly, 43, 1984, s. 1; podle David Kinsley, Ecology and

Religion..., s. 219. Srov. David Landis Bamhill, „Great Earth Sunghu...", s. 188. 153 Gary Snyder, „Grace...", s. 1; podle David Landis Bamhill, „Great Earth Šancím...", s. 189. 154 Srov. „Chua-jen", in: Lexikon východní moudrosti..., s. 170-171. 155 David Landis Bamhill, „Great Ěarth Sangha...", s. 190.

GARY SNYDER 73

kde žijí či pracují, a postuluje nutnost „ z n o v u o s í d l o v á n í " , ' 5 6 které představuje přijetí d louhodobého závazku žít a pracovat na určitém území. Tento závazek automaticky vede k ochraně tohoto území, protože dlouhodobý zájem zahrnuje též zájem o blaho potomků. A nejen to - vede také k vytvoření posvátného bioregionálního společenství , j ehož součást í je též vše mimolidské, jako např. stromy, rostliny, ptáci, zvířata apod.

Cílem Snyderova bioregionalismu je vytvoření společnosti , v níž lidé a místo, na kterém žijí, tvoří jednotu. Neznamená to provinciálnost, která vede k opomíjení širších než lokálních souvislostí, ale naopak přijetí takového způsobu jednání , které bude prospívat jak místnímu území, tak planetární pospolitosti, protože vše je ve vzájemné podmíněnost i . Bioregionální Indrova síť přetváří známé environmentá ln í heslo „mysli globálně, jednej lokálně" do podoby ,jednat lokálně znamená jednat g l o b á l n ě " . 1 5 7

„Znovuosídlování" zahrnuje mimo j iné též rozšiřování vědomost í o daném území - kde pramení a kudy protékají potůčky a řeky, jac í ptáci a j ac í brouci jsou součást í tohoto společenství, j aká půda se na území nachází a pro j aké rostliny je vhodná, ale také j a k é příběhy, mýty a legendy jsou s tímto územím spjaty. J a c í l i d é zde žijí a ž i l i . 1 5 8

Svým pojetím bioregionálního společenství Snyder rozšiřuje tradiční buddhis t ické pojetí sanghy. Skutečné společenství nezahrnuje jen ty, kteří sdílejí určitou ideu, ale všechny, kteří chtějí žít na jednom místě „více než tisíce let". Snyder v této souvislosti hovoří o Vesnické radě všech bytostí (Village Council of AU Beings) a při je j ím popisu používá příměru k buddhist ické mandale. Stejně jako na mandale jsou zobrazeny různé bytosti, př ičemž každá z nich je pro celek mandaly nezbytná, tak také bioregionální sangha je tvořena nejrůznějšími bytostmi (např. červy a hmyzem), j e ž mají stejnou hodnotu - každá má své specifické místo a svoji rol i , která je nezbytná pro blaho celku. Tímto způsobem je v bioregionálním společenství zaručena maximáln í diverzita a sou­časně též maximální stabilita, neboť stabilita je p ř ímo závislá na míře d ive rz i t y . 1 5 9

Snyder souhlasí s přesvědčením řady environmental is tů, že tendence ke snižování různorodosti a stability ekosystému představuje největší ekologický problém dneška, který je daleko důležitější než jeho dílčí podoby, jako např. hrozba znečištění , pře l idnění či nedostatku energie. Dnešní systémy různorodost a stabilitu ekosystémů rozbíjejí, neboť hodnoty, cíle a zájmy politických a ekonomických institucí převládající v industria­lizovaných a industrializujících se společnostech jsou diametrálně odl išné. Směřuj í k vytvoření monokultury, která je však lehce zranitelná, a tedy nestabilní. Monokulturu může zničit jeden jediný škůdce, zat ímco v př i rozeném systému s vnitřní rozmani tos t í zničí jen část tohoto systému, př ičemž zbytek zůstane nedotčen a poskytne základ pro

156 Srov. Gary Snyder, Staré cesty..., s. 39-43. 157 David Landis Barnhill, „Great Eanh Sunulut...", s. 193. 158 «?/</., s. 191-192. 159 Charles R. Strain, „The Pacific Buddha's Wild Praclice...",s. 154.

74 ZELENÍ BÓDHISATTVOVÉ

následující rozvoj. Zde se skrývá potenciální bohatství: „Zbytky, to je klíč k té stabilitě a v y s p ě l o s t i . 1 6 0

O d Raye Dasmanna přebírá Snyder rozlišování mezi ekosys témovými a biosférickými kulturami. Základnou ekosys témových kultur je určitý př írodní region, povodí , vegetační pásmo, př í rodní teritorium, které s louží jako výhradní zdroj veškeré obživy. V takových kulturách je rozvinuta pevná vazba na území - lidé jsou ke svému okol í už ve vlastním zájmu ohleduplní . Biosférické kultury vznikly s civilizací a central izovaným státem a jejich ekonomická základna byla tak rozsáhlá, že po vyplenění jednoho území začaly plenit další ekosystémy. Zde se nemohl rozvinout niterný vztah k určité lokalitě, protože k dispozici byla další ú z e m í . ' 6 1 Tento vývoj měl řadu důsledků - nezodpovědnost k lokalitě, h ledání nových energií , které by překonaly lokální omezení , imperialismus (tedy nadřazování zájmů impérií) a centralizaci. Centralizace bohats tv í a moci vedly ke vzniku různých filosofií a náboženství založených na okouzlení společností , hierarchií, manipulací , státem či „ a b s o l u t n e m " . 1 6 2

Snyderovo odmítnut í industrialismu a konzumerismu v sobě obsahuje ideu sociální revoluce, která není t radičnímu buddhismu nijak blízká. Propojení ideje sanghy jako společenství všech bytost í se silným důrazem na morálku, který vyplývá z přijetí lokální a g lobální zodpovědnost i za všechny členy tohoto společenství , vede Snydera k sociální­mu radikalismu. Je ochoten podporovat jakoukoliv kulturní a ekonomickou revoluci, která povede ke svobodnému, mezinárodnímu a beztř ídnímu světu. Tento záměr je podle Snydera obsažen v tradičních třech aspektech buddhismu - v moudrosti (sa. pradžňá), meditaci (sa. dhjáná) a ctnosti (sa. šila). A právě morá lka obrací buddhistickou praxi k zodpovědnost i za společenství (sa. sanghá) všech b y t o s t í . 1 6 3

160 Gary Snyder, Staré cesty..., s. 19. 161 lbid.,s. 14. 162 /Wrf.,s.41. 163 David Landis Barnhill, „Great EaňhSangha..", s. 207.