Sapkowski_A-Zaklna_1-Krev_elfANDRZEJ SAPKOWSKIKREV ELFElame blath, FeamneweddDearme aen aʼcáelme teddEigean evehenn deireádhQueʼn esse, va en esseáthFeamnewedd, elame blath!Kvítekukolébavka a oblíbené rozpoitadlo elfských dtiVskutku, pravím vám, nyní nadchází vk mee a sekyry, vk vlí.Nadchází as Bílé Zimy a Bílého Svtla, as Šílenství a Nenávisti; Tedd Deireádh - as Konce.

Svt zahyne v mrazu a neobrodí se, než východem nového slunce. Znovuzrodí se ze StaršíKrve - Hen Ichaer, ze zasetého zrna. Ze zrna, které nevzejde, anobrž vyšlehne plamenem.

Essʼtuath esse! Tak se staniž! Oekávejtež znamení! Jaká znamení to budou, ohlašuji vám:ponejprv zrudne zem krví Aen Seidhe, krví Elf…

vštba Ithlinne Aegli aep Aevenien: Aen IthlinnespeathKAPITOLA PRVNÍMsto hoelo.Úzké uliky vedoucí k píkopu, k prvnímu pásu opevnní, sálaly žárem. Valil se z nich hustý

dým, plameny požíraly stechy dom, olizovaly hradní zdi. Ze západu, od pístavní brány serozléhal hluk, zvuky urputného boje, tupé, hradbou otásající údery beranidla.

Útoníci se objevili znenadání - prolomili barikádu slab hájenou nepoetnými vojáky, mšanys halabardami a kušovníky z cech. Kon s ernými abrakami peletli nad zátarasem jako duch-ov, blýskavé epele rozsévaly smrt mezi prchajícími obránci.

Ciri ucítila, jak vezoucí ji rytí zvedá kon na zadní. Uslyšela jeho kik. Drž se, kiel. Drž se!Pedhonili je další jezdci v barvách Cintry, v trysku se srazili s Nilfgaarany. Zahlédla to jen

na okamžik, koutkem oka - šílený vír modrozlatých a erných pláš. inení oceli, tesk zbraní oštíty, ržáni koní…

Kik. Ne, ne kik. ev.Drž se!Strach. Prsty svírající emen postroje umdlévají bolestí každého otesu, každého trhnutí,

každého skoku kon. Keovit skrené nohy nenacházejí oporu, oi slzí z koue. Jezdcova paže jitiskne, tlaí, bolestiv hmoždí žebra. Okolo se rozléhá kik. Takový ješt nikdy neslyšela. Co jeteba udlat lovku, aby tak kiel?

Strach. Dusící, ochromující, nepotlaitelný strach.Znovu inení železa, dusot koní. Domy taní kolem, okna, z nichž šlehají plameny, jsou nyní

tam, kde ješt te byla ulika plná mrtvol a vcí odhozených uprchlíky. Rytí za jejími zády najed-nou podivn, chraptiv zakašle. Na ruce držící se emene vytryskne krev. Kik. Svištní šíp.

Pád, otes, bolestivý náraz o zbroj. Kolem duní kopyta, nad hlavou se mihne koské bicho,odená podpnka, druhé koské bicho, rozevlátý erný kropí. Heknutí, takové, jaké vyrážídevorubec podtínající strom. Ale to není strom - to je rána železem o železo. Zdušený výkik atsn vedle ní nco velkého a erného padá do bláta. Krev stíká. V železe obutá noha kope doprázdna, rozorává zemi obrovskou ostruhou.

Trhnutí. Njaká síla ji zvedá nahoru a smýká jí do sedla. Drž se! Opt úprk, divoký trysk.Ruce se zoufale snaží zachytit, nohy hledají oporu. K se vzpíná.

Drž se!Není eho…Není… K padá.Nejde uskoit, nejde se uvolnit, vytrhnout ze stisku obrnných paží. Nelze se vyhnout krvi,

zalévající hlavu a krk.Mlasknutí bláta, prudký dopad na zem, neekan nehybnou po té zbsilé jízd. Zoufalý,

chraptivý a hvízdavý dech kon, pokoušejícího se zvednout zadek. Dunní podkov, míhající sekopyta. erné plášt a abraky. Kik.

Ulika je v plamenech. Na pozadí huící rudé stny ohn erný jezdec vypadá jako obr. K serným kropíem taní na míst, pohazuje hlavou, ehtá.

Jezdec se dívá pímo na ni. Ciri vidí lesk jeho oí ve škvíe hledí veliké helmy, ozdobenékídly dravého ptáka. Vidí odlesk požáru na široké epeli mee.

Jezdec se dívá. Ciri se nemže ani pohnout. Kolem pasu ji stále objímají bezvládné rucezabitého rytíe. Nco tžkého a mokrého od krve jí leží pes stehna a tlaí ji k zemi.

A znehybuje ji strach. Píšerný, vnitnosti svírající strach, jenž zpsobuje, že Ciri neslyší ieníranného kon, hukot požáru, sténání vraždných lidí ani dunní bubn.

Jediné, co zstalo, je strach. Hrza, která pijala podobu erného rytíe stojícího nehybn pedoponou z rudých plamen.

Jezdec pobídne kon, ptaí kídla na jeho helm se pohnou, dravec se chystá vzlétnout.Zaútoit na bezbrannou, strachem ochrnutou ob. Pták - i možná rytí - kií, vyráží strašlivý, krutý,triumfální skek. erný k, erná zbroj, vzdouvající se erný pláš - a za tím vším ohe, moe ohn.

Strach.Pták kií. Kídla mávají, pera biji do tváe. Strach.Pomoc! Pro mi nikdo nepomže? Jsem sama, jsem malá a bezbranná, nemohu se

pohnout, nemohu dokonce vydat ani hlásek ze seveného hrdla. Pro mi nikdo nepijde napomoc?

Bojím se!Oi, planoucí ve škvíe hledí okídlené helmy. erný pláš zakrývá všechno…“Ciri!” Probudila se roztesená a zalitá potem. Kik, jež ji probudil, její vlastní kik, se stále

ješt chvl, vibroval kdesi uvnit pod hrudní kostí, pálil ve vyschlém hrdle. Bolely ruce s prstyzaatými do pokrývky, bolela ramena…

“Ciri. Uklidni se.”Kolem byla temná noc. Vítr skípal vtvemi borovic, jednotvárn šuml v jejich korunách. Pry

byl požár i kik, zstala jen ta šumící ukolébavka. Opodál dýchalo teplem ohništ, plameny serud odrážely na pezkách postroje, na jílci a pochv mee, openého o položené sedlo. Nebylojiného ohn a jiného železa. Ruka, která se dotýkala její tváe, byla cítit popelem a vydlanoukží. Ne krví.

“Geralte…”“To byl jen sen. Zlý sen.”Ciri se zachvla, skrila ruce a nohy.Sen. Jen sen.Ohe pomalu dohoíval. Bezová polena zržovlá a zprsvitnla, z prasklinek vyskakovaly

modré plamínky. Ve slabém svtle vidla bílé vlasy a ostrý profil muže, který ji zakrývalpikrývkou a kožichem.

“Geralte, já…”“Jsem u tebe. Spi, Ciri. Musíš si odpoinout. Máme ped sebou ješt dalekou cestu.”Slyším hudbu, uvdomila si náhle. V tom šumní vtru… je hudba. Zvuk loutny. A hlasy.

Princezna z Cintry. Dít - Pekvapení. Dít Starší Krve, krve elf. Geralt z Rivie, Bílý Vlk, a jehosudba. Ne, ne, to je legenda. Výmysl básníka. Ona nežije. Byla zabita v ulicích msta naútku…

Drž se… Drž…“Geralte?”“Co je, Ciri?”“Co mi udlal? Co se tehdy stalo? Co mi… udlal?”“Kdo?”“Ten rytí… erný rytí s kídly na helm… Na nic si nepamatuji. Kiel… a díval se na m.

Nepamatuji si, co se stalo. Jenom to, že jsem se bála… Tak strašn jsem se bála…” Muž sesklonil, plameny ohn se zaleskly v jeho oích. Byly to zvláštní oi. Velmi zvláštní. Díve Ciri lekalpohled tch oí, nechtla se do nich podívat. Ale to bylo dávno.

“Na nic si nevzpomínám,” zašeptala, hledajíc jeho dla, tvrdou a drsnou jako neopracovanédevo. “Ten erný rytí…”

“To byl jen sen. Klidn spi. Už se to nevrátí.”Ciri podobná ujištní již slýchávala. Kolikrát jí to opakovali, kolikrát ji chlácholili, když ji

uprosted noci probudil vlastní kik. Ted to však bylo jiné. Te vila. Protože to íkal on, Geralt zRivie, Bílý Vlk, zaklína. Ten, kdo byl jejím osudem. Ten, jemuž byla souzena. Zaklína, který jinalezl uprosted války, smrti a zoufalství, vzal ji sebou a slíbil, že je už nikdy nic nerozdlí.

Usnula, držíc ho za ruku.*Minstrel dozpíval. Lehce se uklonil, zopakoval na loutn prvodní melodii balady, tiše a

jemn, o tón výš než žák, jenž ho doprovázel.Nikdo ani nehlesl. Hudbu vystídalo jen šumní listí a tiché skípní vtví obrovského dubu. A

pak znenadání protáhle zameela koza uvázaná k nkterému z voz. Tu, jako na povel, jeden zeširokého plkruhu poslucha vstal. Hodil si pes rameno kobaltov modrý, zlatem vyšívaný pláš aodmen se uklonil.

“Dkujeme ti, miste Marigolde,” pronesl zvun. “Nech já, Radcliffe z Oxenfurtu, MistrMagických Arkán, vyjádím názor všech pítomných a pronesu slova podkování a uznání tvémuvelkému umní a talentu.”

arodj peletl pohledem po posluchaích. Sešlo se jich zde, pod prastarým dubem dobe pessto, stáli a sedli na zemi i na povozech. Uznale kývali hlavami a šeptali. Nkteí zaali tleskat,nkteí pozdravili pvce zvednutýma rukama. Dojaté ženy popotahovaly a utíraly si oi ím se dalo,podle pvodu, spoleenského postavení a majetku: venkovanky hbetem ruky, ženy kupc lnnýmiubrousky, elfky a šlechtiny batistem a ti dcery vévody Viliberta, jenž kvli vystoupení slavnéhotrubadúra perušil i s celým svým doprovodem lov se sokoly, smrkaly hlasit a vroucn dopepychových hedvábných kapesník.

“Urit nebudu pehánt,” pokraoval arodj, “když eknu, že jsi nás, miste Marigolde, hlubocedojal, pohnul našimi srdci. Všichni se musíme velice zamyslet. Pijmi náš vdk a obdiv.”

Trubadúr povstal a v hlubokých úklonách ometal svá kolena kloboukem ozdobenýmvolavím pérem. Jeho žák pestal hrát, vyskoil, vycenil zuby v úsmvu a rovnž se uklonil, avšakMarigold se tak zamrail a podráždn zasyel, že hoch kvapn couvl a pokraoval dál v tichémbrnkání na loutnu.

Všichni shromáždní ožili. Kupci z karavan se šeptem smluvili a nechali pod dub vyvalit ob-jemn sud piva. arodj Radcliffe se dal do ei s vévodou Vilibertem. Vévodovy dcery zanechalyfukání a se zbožováním vzhlížely na Marigolda. Minstrel si toho tentokrát ani nevšiml. Bylzaneprázdnn posíláním úsmv a mrkáním smrem k družin potulných elf - pesnji k jednéernovlasé a ernooké krásce v apce lemované hermelínem. Marigold ml konkurenci: pvabnémajitelce hranostajového kožíšku dávali nepokryt najevo svj zájem i mnozí z jeho poslucha -rytíi, žáci a vaganti. Elfka v rozpacích tahala za krajkové manžety své blzky a tepetala asami,

její druhové ji však obstoupili ze všech stran a nijak neskrývali nechu vi záletníkm.Mýtina pod dubem Bleobherisem byla známá jako místo astých slavnosti, zastávek a

setkání poutník. Panoval zde duch pohostinnosti a tolerance. Druidové, kteí se starali ovkovitý strom, pojmenovali mýtinu “Místo pátelství” a ochotn zde vítali každého hosta. Nicméni pi výjimených píležitostech, jakou bylo napíklad dnešní vystoupení svtov prosluléhotrubadúra, se návštvníci drželi ve svých vlastních, zeteln oddlených skupinách. Elfové s elfy,trpaslití emeslníci se svými po zuby ozbrojenými pobratimy, najímanými jako ochranakupeckých karavan. Trpaslíci byli mezi sebou ochotni tolerovat ješt tak gnómy, horníky a plíkyfarmáe. Všichni nelidé svorn zachovávali odstup od lidí. Lidé jim spláceli stejnou mincí,pestože ani mezi nimi nebylo možno zít kdovíjakou sounáležitost. Šlechta se dívala pohrdavna kupce a emeslníky, bojovníci a žoldnéi se odtahovali od pastý v páchnoucích beraníchkožiších. Nepoetní mágové a adepti si nezadávali s nikým a ke všem okolo se chovali sarogantní povýšeností. Pozadí pak tvoil sevený, temný, ponurý a mlenlivý houf selského lidu.Tímali své vidle, kosy a hráb a nevšímali si nikoho a nieho.

Výjimku, jako obvykle, tvoily dti. Bhem trubadúrova vystoupení musely být zticha, alesotva skonilo, veškeré usmrkanectvo se s divokým jekotem hnalo k okraji lesa a se zápalemse pustilo do hry, jejíž smysl by nedokázal pochopit nikdo, kdo již odrostl šastným létm dtství.Malí lidé, trpaslíci, plíci, gnómové, elfi, plelfí, tvrtelfi jakož i haranti záhadného pvodu neznali aneuznávali rasové ani spoleenské rozdíly. Zatím.

“Je to tak,” promluvil jeden z rytí, jako tyka hubený ahoun se znakem tí lv na ervenoernémwamsu. “Dobe to povdl ten arodj. Byly to pkné balady. Na mou est, miste Marigolde, jestlinkdy zavítáš na Lysoroh, hrad mého pána, neotálej ani na chvíli a vejdi. Pohostíme t jakoknížete, co íkám, jako samotného krále Vizimira. Už jsem slyšel fru trouvér, ale a mn mezrezaví, jestli se ti nkterý z nich mohl rovnat. Pijmi rovnž od nás, pasovaných, hold tvémuumní.”

Trubadúr neomyln vycítil pravou chvíli a zamrkal na svého žáka. Chlapec odložil loutnu azvedl se zem krabici, sloužící k vybírání hmatatelnjších výraz uznání publika. Zaváhal,pehlédl shromáždní, naež dal škatuli stranou a zvedl vedle stojící vdro. Mistr Marigold odmnilchlapcovu pohotovost uznalým úsmvem.

“Miste!”zvolala tlnatá žena, sedící na košíkáským zbožím naloženém voze s nápisem“Vera Loewenhaupt a synové”. Synové nebyli nikde v dohledu, patrn nkde utráceli matkouvydlané peníze. “Miste Marigolde, jakpak to? Necháváš nás v nejistot? Takhle pece tvoje bal-ada nemže konit. Zazpívej nám, jak to bylo dál.”

“Písn a balady,” uklonil se umlec, “nikdy nekoní, ó paní, nebo poezie je vná a nesmrtelnáa nemá poátku ni konce…”

“Ale co bylo dál?” nedala se odbýt obchodnice, tebaže štde sypala mince do nádobynastavené básníkovým žákem. “Aspo nám o tom povyprávj, jestli se ti už nechce zpívat. Vesvé písni jsi sice nikoho nejmenoval, je ale všeobecn známo, že ten zaklína není nikdo jinýnež slavný Geralt z Rivie, a ta arodjka, jeho nešastná láska, je nemén proslulá Yennefer. Avzpomínané v balad Pekvapení, zaklínai pislíbené a osudem souzené dít, musí být Cirilla,ubohá princeznika z nájezdníky zpustošené Cintry. Je to tak?”

Marigold se dležit a tajupln usmál.“Zpívám o vcech obecných, štdrá dobrodjko,” vysvtloval. “O citech, které nejsou cizí

nikomu z nás. Ne o konkrétních osobách.”“To zrovna!” houkl nkdo z davu. “Každý poznal, že zpíváš o Geraltovi!”“Ano, ano!” zakouraly vévodské dcerušky sborov, ždímajíce slzami promáené kapesníky.

“Zpívej ješt, miste Marigolde! Jak to bylo dál? Našli k sob zaklína a arodjka nakonec cestu?Milovali se? Byli šastní? Chceme to vdt! Miste, miste!”

“Dost!” zahulákal hlubokým hlasem náelník party trpaslík, potásaje zrzavým, po pássahajícím vousiskem. “Princezny, arodjnice, osud, láska, to sú všecko bajky na hovno.Všecko je to, a mi pán kumštý ráí prominut, básnická nadsázka ili volovina. To proto, aby sato víc líbilo a baby víc beely. Ale vojenskú prác, zplundrování Cintry aj bitvy v Marnadalu a vSoddenu, tos nám pkn vyzpíval, Marigolde. Ba, za takú písniku, co potší srdce bojovníka, ne-jni škoda stíbrem zaplatit. A je vidt, že si bársjaké báchorky nevymýšláš, to pravím já, Shel-don Skaggs, a já cigánstvo od pravdy rozpoznám, ponvá já sem v Soddenu byl, já sem tamproti nilfgaardským taubím se sekyru v ruce stál…”

“Já, Donimir z Troy,” ozval se hubený rytí se temi lvy na wamsu, “jsem byl v obou bitvácho Sodden, ale tebe, pane trpaslíku, jsem tam nevidl!”

“Dozajista proto, pane rytí, že ses kdesi v táboe zašíval,” odsekl Sheldon Skaggs. “Kdežtojá sem byl v prvej linii, tam kde bylo horko!”

“Dávej si pozor na hubu, vousái!” zrudl Donimir z Troy a popotáhl si meem obtíženýrytíský pás. “Nevíš, s kým mluvíš!”

“Sám si dávaj pozor!” pleskl trpaslík dlaní po železe sekery zastrené za opaskem, otoil seke svým parákm a vycenil zuby. “Slyšíte ho? Podlaný rytí! Erbovní! Ti lvi na štít! Jeden ve adva serú!”

“Klid, klid,” zažehnával hádku pronikavým hlasem šedovlasý druid v bílém šat. “Okamžitpestate! To nesmíte, zde, ve stínu Bleobherise, dubu staršího než všechny spory a sváry to-hoto svta! A ne ped básníkem Marigoldem, jehož balady vás mají uit porozumní, nikolivhašteení!”

“Správn!” podpoil druida otylý knz s tváí lesklou potem. “Díváte se a vaše oi nevidí;nasloucháte a vaše uši jsou hluché. Není ve vás milosti boží, anžto jste jako prázdné beky…”

“Když už je e vo bekách,” zapištl z vozu s nápisem “Výroba a prodej železáského zboží”nosatý gnóm, “mohli byste, cechovní páni, dát vyvalit ješt jednu! Zpvákovi Marigoldovi beztakvyschlo v krku a nám z toho ukrutánskýho dojetí vo nic mí.”

“Jste jako prázdné nádoby, pravím vám!” nenechal se tlustý knz svést z cesty a perušitkázání. “Nic a nic z pán Marigoldových balad jste nepochopili, nic jste se nenauili.Neuvdomujete si, že jeho balady hovoí o lidském údlu, o tom, že jsme jen loutkami v rukouboh a naše zem jejich divadlem. V tch baladách se zpívá o osudu, o osudech nás všech, le-genda o zaklínai Geraltovi a princezn Cirille, a na pozadí skutených událostí poslední války, jepesto pouhou metaforou, výplodem básníkovy fantazie, jenž má sloužit k tomu, abychom…”

“Žvaníš, velebníku!”oboila se na nho z výšky svého vozu Vera Loewenhaupt. “Jaká le-genda? Jaký výplod fantazie? Geralta z Rivie jsem vidla na vlastní oi, když ve Wyzimodaroval dcerku krále Foltesta. Pak jsem ho potkala ješt jednou, na zemské stezce. KupeckáGilda ho najala, aby zabil dravého gryfa, který napadal pocestné a mnoho dobrých lidí o životpipravil. To není legenda ani pohádka. Pravdu pravdoucí nám tady Marigold vyzpíval.”

“To se ví,” pisvdila štíhlá bojovnice s tmavými vlasy, zesanými dozadu a spletenými dosilného copu. “Já, Rayla z Lyrie, také znám Geralta Bílého Vlka, slavného netvorobijce. Ne-jednou jsem též vidla Yennefer, když jsem sloužila v Aedirnu. Tam, ve mst Vengerbergu, mádotyná vdma svoje sídlo. Ale o tom, že by se ti dva milovali, mi není nic známo.”

“Avšak musí to být pravda,” ozvala se znenadání sliná elfka v hranostajové apce. “Takovýnádherný milostný píbh by si nikdo nedokázal vymyslet.”

“Nedokázal!” podpoily elfku jednohlasn vévodovy dcery a jako na povel si otely oi svýmikapesníky. “Rozhodn nedokázal.”

“Vážený pane arodji,” oslovila košíkáka Radcliffa. “Milovali se ti dva nebo ne? Ty urit víš,co bylo mezi zaklínaem a tou Yennefer doopravdy. Prozra nám to tajemství.”

“Jestli se o tom zpívá v písni,” usmál se shovívav mág, “je to istá pravda a ta láska petrvávky. Taková už je moc poezie.”

“Povídá se,” pipojil se k rozhovoru dokonce samotný vévoda Vilibert, “že Yennefer zVengerbergu zahynula na soddenském Pahorku. Zahynulo tam tehdy nkolik arodjek…”

“To je omyl,” namítl Donimir z Troy. “Na pomníku není její jméno. Jsem odtamtud,nkolikrát jsem na Pahorku byl a etl vytesaný nápis. Padly tam ti arodjky: Triss Ranuncul, LyttaNeyd, kterou nazývali Korál… Hmm… Jméno té tetí mi vypadlo z pamti…”

Rytí se obrátil na oxenfurtského arodje, ale ten se jen usmíval a neekl ani slovo.“Enemže ten zaklína,” rozpomnl se Sheldon Skaggs, “ten Geralt, co miloval tú Yennefer,

ten je už prý taky pod drnem. Slyšel sem, že ho zamordovali na Zaíí. Zabíjal potvory, zabíjal,až padla kosa na kame. Tak to už chodí, vážení, kdo sa meem ohání, ten meem zajde. Každýjednu natrefí na lepšího a okoštuje železo.”

“Nevím!” ohrnula bledé rty bojovnice, odplivla si na zem a se zachestním zkížila na prsoupaže, chránné rukávy drátné košile. “Nevím, že by se našel nkdo lepší než Geralt z Rivie. Mlajsem možnost vidt, jak zachází s meem. Ten zaklína je nelidsky rychlý…”

“Dobe eeno,” skoil jí do ei arodj Radcliffe. “Nelidsky. Zaklínai jsou mutanti, takže rychlostjejich reakcí…”

“Nerozumím, o em mluvíš, pane mágu,” ušklíbla se bojovnice nevraživ. “Tvoje e je pílišuená. Já vím jedno: žádný ze šermí, kolik jich znám, se Bílému Vlkovi nemže rovnat. Protonevím, že by mohl být poražen v boji, jak tvrdí tady pan trpaslík.”

“Každý šermí na hovno, když nepátel nerovno - to je elfský šproch,” zvstoval Sheldon Sk-aggs.

“Elfové,” namítl chladn vysoký pedstavitel Staršího Lidu, stojící vedle ernovlásky vhermelínové apce, “neužívají taková ordinérní rení.”

“Ne, ne, ne!” zapištly hedvábné kapesníky. “Zaklína Geralt nemohl zemít. Našel souzenoumu princeznu Ciri, potom arodjku Yennefer, a všichni ti žili dlouho a šastn. Je to tak, misteMarigolde?”

“Jenomže akorát v balad, panenky,” zívl gnómský ková, který ml ped chvílí takovou chuna pivo. “Kdo by v pohádkách pravdu hledal? Ta je jinde. Jáku, zrovna ta, jakže se to jmenov-ala? Ciri? To slavný Pekvapení. Tu si pan veršotepec vycucal z prstu. Jezdíval jsem asto doCintry a náhodou vím, že tamjší král a královna žádný dcko nemli, kluka ani holku…”

“To je lež!” vykikl ryšavý muž v kabát z tulení kže. “Královna Calanthé, Lvice z Cintry, mladceru z prvního manželství - jmenovala se Pavetta. Ta však spolu se svým mužem zahynulaza boue na moi. Oba dva se utopili.”

“No tak vidíte!” dovolával se svdk nosatý gnóm. “Cintránská princezna se jmenovalaPavetta, a ne Ciri.”

“Cirilla, zvaná Ciri, byla dcerou práv té utopené Pavetty,” vysvtloval zrzek, “vnukoukrálovny Calanthé a díttem, náležícím zaklínai. Jemu ji její rodie pislíbili ješt než se narodila,jak o tom zpíval pan Marigold. Ale zaklína ji nemohl najít a vzít s sebou, v tomhle je pravdajiná.”

“Bodej,” pisvdil šlachovitý mládenec, podle obleení nejspíš tovaryš na zkušené. “Zaklínaise jeho sudba nevyplnila. Malá Cirilla zahynula pi dobytí Cintry. Královna Calanthé, pedtímnež sama skoila z vže, vlastní rukou vzala vnuce život. To proto, aby nepadla živá do drápNilfgaaran”

“Urit ne!” protestoval zrzek. “Princezna byla zabita bhem eže, když se snažila uniknout zmsta.”

“Tak nebo tak,” uzavel nosá vítzn spor, “zaklina svoji Cirillu nenašel. Báse nám lže.”

“Jenže pkn lže,” ekla pvabná elfka, tulíc se ke svému vysokému druhovi.“Nejde o báse, ale o skutenost,” kroutil hlavou tovaryš. “Tvrdím, že princeznu usmrtila

vlastní bába. Ti, kdož byli v Cinte by nám to jist potvrdili.”“A já vám íkám, že byla zabita na útku v ulicích msta,” tvrdil zrzek zarputile. “Vím to, i když

nepocházím z Cintry. Byl jsem ale ve flotile jarla ze Skellige, který byl za války spojencemCintry. Jak známo, cintránský král Eist Tuirseach byl mj krajan a dokonce jarlv ujec. Válil jsemv jarlov družin v Marnadalu i v Cinte a potom, po pádu království, také v Soddenu.”

“Další vyslúžilý šnorchar,” prohodil Sheldon Skaggs k okolostojícím trpaslíkm. “Samíhrdinové a váleníci. Hej, lidiky! Je tu mezi váma aspo jeden, co nebojoval v Marnadalu anebov Soddenu?”

“Zbyten se posmíváš, Skaggsi,” pokáral trpaslíka vysoký elf. Objímal ernovlásku kolem ra-men zpsobem, který zbavoval nadje všechny pípadné záletníky. “Nemysli si, že jsi jediný, kdoválil v Soddenu. Nemusíme chodit daleko, já kupíkladu jsem se rovnž zúastnil té bitvy.”

“Rád bych vdl, na í stran,” ekl Radcliffovi vévoda Vilibert dobe slyšitelným šeptem, kterýovšem elf okázale ignoroval.

“Všichni víme,” pokraoval elf, aniž by o vévodu i arodje jen zavadil pohledem, “že v druhébitv o Sodden stálo v poli více než sto tisíc bojovník. Z toho alespo ticet tisíc padlo nebo bylozranno. Zásluhou mistra Marigolda si pipomínáme ten slavný, ale i strašný boj. Ve slovech amelodii jeho písn jsem však neslyšel jen oslavu té události, nýbrž i varování. Pochvalmebásníka za dílo, které nám v budoucnu mže pomoci vyhnout se podobné tragédii, jakou bylata krutá a zbytená válka.”

“Hleme,” prohodil ironicky vévoda a vyzývav na elfa pohlédl. “Pozoruhodnou myšlenku jsiv balad objevil. Zbytená válka, povídáš? V budoucnu je nutno vyhnout se tragédii? Mámetomu rozumt tak, že kdyby na nás Nilfgaardznovu udeil, radil bys nám, a se vzdáme? Apokorn pijmeme jamo?”

“Život je dar nejvyšší a je nutno jej chránit,” nenechal se elf vyvést z míry. “Nic nemže os-pravedlnit ež a krveprolití v obou bitvách o Sodden, prohrané i vyhrané. Byly v nich zmaenytisíce život. To je nepedstavitelný potenciál…”

“Elfské tlachy!” vybuchl Sheldon Skaggs. “Hlúpý blábol! To byla cena, jakú sme moseli za-platit, abysme mohli ostávat v klidu a pokoj a nenechali sa zakovat do želez a nahnat do ka-menolom a solných dol pod nilfgaardskú nahajku. Ti, co padli hrdinskú smrú a budu díkMarigoldovi žít navky v našej pamti, nás nauili, jak bránit vlastní domov. Proto zpívaj dál svojebalady, Marigolde, zpívaj je všeckým. Ponvá všeckým sa to ponauení bude ešt hodit, uvidíte!Ponvá už zítra nám može Nilfgaard znova skoit po krku! Te ešt odpoívá a líže si rány, alebrzo pinde den, kdy zase zmeríme ty erné plášt a peí na helmách, dajte na moje slova!”

“Co po nás chtjí?” vzdychla Vera Loewenhaupt. “Pro nás nenechají žít v klidu? O co jimjde, tm Nilfgaaranm?”

“Chtjí naší krev!” prohlásil vévoda Vilibert.“A naši pdu!” zvolal nkdo z houfu sedlák.“A naše roby!” pipojil se Sheldon Skaggs a výhružn zakoulel oima.Nkolik pítomných vyprsklo smíchy, ovšem jen tlumen a pokradmu. Pesvdení, že by

kdokoliv, samozejm vyjma trpaslík, mohl zatoužit po veskrze nepitažlivých trpaslicích, byloarci pevelice zábavné, na každý pád to však nebylo vhodné téma k žertm a štiplavýmpoznámkám v pítomnosti vzrstem nevelikých, le pekvapiv zdatných vousá, jejichž sekery atesáky mly ošklivou vlastnost stelhbit vyskakovat zpod opask. A trpaslíci, z neznámých dvodhluboce pesvdeni, že všichni muži mají s jejich ženami a dcerami chlípné zámry, byli v tomtoohledu neuviteln popudliví.

“To se muselo stát,” pokýval šedivou hlavou starý druid. Jednou to muselo pijít. Žili jsme vpesvdení, že jsme na svt sami. Jako líní, vykrmení, tupí karasi v bahnitém rybníku jsme nevilive štiky. Pipustili jsme, aby se náš svt, tak jako ten rybník zanesl bahnem, zakalil a zaalzahnívat. Rozhlédnte se kolem - všude uvidíte hích a zloin, hrabivost, závist, spory, zradu,úpadek obyej, ztrátu víry ve veškeré hodnoty. Namísto toho, abychom žili podle zákon Pírody,zaali jsme Pírodu znásilovat. Co z toho máme? Povtí otrávené adícími komíny kováren a hutí,potoky a eky zamoené odpadem z jatek a koželužen, bezhlav kácené lesy… Hle, dokonce izde, na živé ke posvátného Bleobherise, kousek nad hlavou pana básníka, uvidíte kivákemvyezané sprosté slovo. A navíc s hrubkou. Nejenže to byl vandal, ale navíc nedouk neznalýpravopisu. Nemáme se emu divit. To muselo špatn skonit…”

“Tak, tak!” chopil se námtu tlustý knz. “Kajte se, híšníci, dokud je as, nebo vás stihne hnvboh a jejich pomsta! Vzpomete Itlininy vštby, prorockých slov o trestu boh, jenž padne nahlavy híšného lidu! Pomnte: Nadejde as Zatracení, stromy ztratí list, rostliny uvadnou, ovoceshnije a zrno zpráchniví a doliny ek namísto vodou vyplní se ledem. Nadejde Bílý Mráz a ponm Bílé Svtlo a svt zahyne v chladu. Tak pravila vštkyn Itlina. Však nežli to nadejde, objeví seznamení a padnou rány na naše hlavy. Pomnte, Nilfgaard je boží trest! Bi, jímž Nesmrtelníbiují vás, híšníky, abyste…”

“Eeech, zavi hubu, svatúšku!” rozkikl se Sheldon Skaggs, dupaje tžkými baganaty. “Zle samn robí z vašich hlúpých povr, které nám všáte na nos! Na blití…”

“Opatrn, Sheldone,” zarazil ho vysoký elf. “Nepohrdej cizím náboženstvím. Není to pknéani slušné. Ani… opatrné.”

“Niím nepohrdám,” protestoval trpaslík. “Nechcu sa rúhat bohm, ale bere ma ved, když jenkdo míchá do pozemských záležitostí a oblbuje nás tesky a plesky pošahanej elfskej báby.Nilfgaarani že sú dopuštním boh? Kecy! Co vy víte, ludé, o asoch král Desmodea, Radovida,

Sambuka, o asoch Abrada Starého Duba? Nic si nepamatujete, ponvá žijete krátko jakovykuklená jepice. Ale my sa pamatujeme a mohli bysme vám povdt, jaké to bylo, když první zvás vylezli z šíf v ústí Jarugy a v delt Pontaru. Vylodili sa ze ty koráb a založili první tikrálovství. No a pak sa zabydlovali, silnjší polykali slabší - tak rostli a upevovali svoju vládu.Poráželi další a další, obsazovali jejich zem, a tak jejich nových stát pibývalo, stávaly sa vtší amocnjší… A víl robí Nilfgaard to samé, ponvá je to stát silný a jednotný, národ semknutý aukáznný. A esli sa vy nápodobn nespojíte a nenauíte kázni, Nilfgaard vás zhltne jako štikakarasa, pesn tak, jak to povdal ten múdrý druid!”

“Jenom a to zkusí!” vypjal Donimir z Troy temi lvy ozdobenou hru a zainel meem v pochv.“V Soddenu jsme Nilfgaardu pustili žilou, mžeme to klidn zopakovat!”

“Moc sa nenafukuj,” zpražil ho Sheldon Skaggs. “Zdá sa, pasovaný rytí, žes zapomnl, jaksa ped druh bitvu o Sodden valil Nilfgaard dopedu jako železný válec a kosti takových jak tychvástuú drtil pod sebú od Marnadalu až po Zaíí. A nezastavily ho žádné silácké pindy, ale vjednot stojící síly Temerie, Redanie, Aedirnu a Kaedwenu. Shoda a spojenectvo, to ho za-stavilo!”

“Nejenom,” upozornil hlasit Radcliffe. “Nejenom to, pane Skaggsi.”Trpaslík zachrchlal, zašoural baganaty o zem a lehce kývl hlavou smrem k arodji.“Nikdo neupírá zásluhy lenom Kapituly,” ekl. “Hamba temu, kdo neuzná hrdinstvo arodj ze

soddenského Pahorku, ponvá ukázali odvahu, prolili krev a valn sa piinili o vítzství. Marigoldna n ve svojej písnice nezapomnl, ani my nezapomenem. Ale aj ti mágové v jednot asúdržnosti na Pahorku stáli, uznali velení Vilgefortza z Roggeveenu, taják sme my, bojovnícity Království, poslúchali spoleného velitela Vizimira Redanského. Škoda, že ta jednotavydržela akorát pes vojnu. Víl, když je mír, sme sa zase rozdlili. Vizimir s Foltestem saimrvére hádajú o cla a pepravní podmínky, Demawend z Aedirnu sa žere s Henseltem oSeverní Marku, no a Liga z Hengforsu a Thyssenidi z Koviru maj všecko, víte kde. A meziarodjama, jak sem slyšel, nejni taky žádnej pospolitosti. Nejni káze, nejni jednota. A v Nil-fgaardu je obojí!”

“V Nilfgaardu vládne císa Emhyr var Emreis, tyran a samovládce, který si vynucujeposlušnost karabáem, šibenicí a špalkem!” rozlítil se vévoda Vilibert. “Co nám to navrhuješ,trpaslíku? V co se máme sjednotit? Ve stejnou tyranii? A který král, které království, podletebe, by si mlo podrobit ostatní? V í ruce bys chtl vidt žezlo a knutu?”

“Co je mn po tém?” pokril rameny Skaggs. “To sú vaše, ludské starosti. A by byl králemkdo chtl, dozajista to nebude žádný trpaslík.”

“Ani elf, ani plelf,” doplnil vysoký pedstavitel Staršího Lidu. “Dokonce tvrtelfa považujeteza nco podadného…”

“Tohle je vaše bolístka,” zasmál se Vilibert. “Vytrubujete totéž, co Nilfgaard, protože Nil-fgaard má taky plnou hubu rovnosti, slibuje vám návrat ke starým poádkm, jen co nás porazía z našich zemí vyžene. Proto tak horlíte pro jednotu a rovnost, ponvadž jste v nilfgaardskémžoldu! A není divu, že se tak máte rádi, vždy Nilfgaarani jsou pece taky elfské plém…”

“Nesmysl,” ucedil elf mraziv. “Plácáš hlouposti, pane rytíi. Zaslepuje t rasová nenávist.Nilfgaarané jsou lidé, stejn jako vy.”

“To je nestoudná lež! Každý ví, že jsou to potomci erných Seidhe! V jejich žilách proudívaše krev! Krev elf!”

“A co proudí ve vašich žilách?” ušklíbl se elf výsmšn. “Mícháme naši krev celá pokolení,celá staletí - tohle nám vždycky šlo, akoli nevím, zda naštstí nebo naneštstí. Smíšené svazkyjste zaali odsuzovat sotva ped tvrtstoletím, ostatn celkem bezvýsledn. Ukažte mi dnesjediného lovka bez pímsi Seidhe Ichaer - krve Staršího Lidu.”

Vilibert zbrunátnl. Zrudla rovnž Vera Loewenhaupt. Radcliffe si odkašlal a sklonil hlavu.Bylo zajímavé, že rumnec polil též tvá spanilé elfky.

“Všichni jsme dtmi Matky Zem,” rozlehl se v tichu hlas šedivého druida. “Dtmi MatkyPírody. Pestože si naši matky nevážíme, pestože jí psobíme trápení a bolest, pestože jílámeme srdce, ona nás miluje - nás všechny. Pamatujme na to, zde, na Míst Pátelství.Nehádejme se, kdo tady byl první, nebo první byl vlnami vyplavený Žalud. Z nj vyklíil velkýBleobheris - nejstarší z dub. Stojíce pod jeho vtvemi, na jeho vkovitých koenech,nezapomínejme na naše vlastní, bratrské koeny, na zemi, z níž vyrstají. Vezmme si k srdcislova básníka Marigolda…”

“Práv!” zvolala Vera Loewenhaupt. “Jenže kam se podl?”“Zdekoval sa,” konstatoval Sheldon Skaggs, vida prázdné místo pod dubem. “Shrábnul

fiáry a zmizel bez rozlúení - po elfsku.”“Po trpaslicku,” ozvalo se odnkud.“Po lidsku,” opravil je vysoký elf. Kráska v hranostajovém kožíšku si opela hlavu o jeho ra-

meno.*“Hej, šumai,” ekla Máma Lantieri, vcházejíc bez zaklepání do svtnice. “Máš hosta. Poj dál,

vážený pane.”Marigold si prohrábl vlasy a narovnal se v prostorném vyezávaném kesle. Ob dvata,

sedící doposud na jeho kolenou, vyskoila, popadla svléknuté košile a zakryla jimi svéodhalené vnady. Stydlivé nevstky, napadlo Marigolda, píhodný titul pro žertovný kuplet. Vstal,oblékl si vestu a zapnul pás, prohlížeje si na prahu stojícího šlechtice.

“Inu,” poznamenal. “Vymucháte m všude, jenže si vždycky vyberete nejmén vhodnoudobu. Naštstí jsem se ješt nerozhodl, kterou z tch krasavic si mám vybrat. Pi tvých cenách,

Lantieri, si nemžu dovolit ob.”Máma Lantieri se chápav pousmála a tleskla do dlaní. Ob dívky, pihovatá ostrovanka i

sndá, ernovlasá plelfka, spšn opustily svtnici. Píchozí svlékl pláš a podal ho Mám zárove smalým, le napchovaným vákem.

“Promi, miste,” omlouval se, vcházeje dovnit a usedaje ke stolu. “Vím, že jsem nezvolilnejpíhodnjší dobu. Ale tam od dubu jsi tak nenadále zmizel… Nedohonil jsem t na cest, jakjsem zamýšlel, a njakou chvíli mi trvalo, než jsem se na tebe doptal zde, v msteku. V mi, neb-udu t dlouho zdržovat…”

“Pokaždé to íkáte a pokaždé je to lež,” skoil mu do ei minstrel. “Nech nás o samot,Lantieri, postarej se, a nás nikdo neobtžuje. Poslouchám t, pane.”

Cizinec si ho zkoumav prohlížel. Ml tmavé, vlhké, jakoby uslzené oi, ostrý nos a tenké rty.“K vci,” zaal, sotva za majitelkou nevstince zapadly dvee. “Zajímá mne obsah tvých písní,

miste. Konkrétn, jisté osoby, o nichž zpíváš. Chtl bych znát skutené osudy hrdin tvých balad.Pokud se nemýlím, práv píhody žijících osob byly inspirací tvých dl. Mám na mysli… Cirillu zCintry. Vnuku královny Calanthé.”

Marigold se zahledl do stropu a zabubnoval prsty na desce stolu.“Vážený pane,” pronesl odmen. “Zajímají t divné vci, ptáš se na divné vci… nabyl jsem

dojmu, že nejsi tím, za koho jsem t považoval.”“A kdo to ml být, pokud to mohu vdt?”“Nevím, jestli to mžeš vdt. Záleží na tom, jestli mi te vyídíš pozdravy od našich spolených

známých. Mls to uinit hned pi píchodu, avšak zapomnl jsi, zdá se.”“Nezapomnl,” odvtil muž, sáhl pod sametový kabátec a vytáhl druhý váek, o poznání vtší

než ten, který dal kuplíce. “Prost jenom nemáme spolené známé, Marigolde. Není ale tentomšec schopen takový drobný nedostatek vyvážit?”

“Copak si hodláš koupit za ten hubený pytlík?” ohrnul rty trubadúr. “Celý bordel MámyLantieri i s okolním pozemkem?”

“eknme, že mám v úmyslu podpoit umní. A umlce, pochopiteln. Proto, abych mohl sumlcem porozprávt o jeho tvorb.”

“Tolik miluješ umní, mj pane? Máš tak naspch porozprávt s umlcem, že porušuješ pravidlaslušného chování a nutíš mu peníze dív než se pedstavíš?”

“Na zaátku našeho rozhovoru,” pimhouil neznámý temné oi, “ti moje inkognito nevadilo.”“Ale pozdji vadit zaalo.”“Nemám dvod tajit své jméno,” prohlásil muž s neznatelným úsmškem na úzkých rtech.

“Jmenuji se Rience. Neznáš mne, miste Marigolde, a není divu. Jsi píliš známý a slavný, nežabys znal všechny své obdivovatele. Pitom každému milovníku tvého talentu pipadá, že t znátak dobe, že si smí dovolit i jistou dvrnost. Je to i mj pípad. Vím, je to mylný dojem, promi

laskav.”“Laskav promíjím.”“Mohu tedy znát odpovdi na nkolik otázek?”“Ne, nemžeš,” odpovdl básník úsen. “Nyní laskav promi ty, ale já nemám ve zvyku rozm-

louvat o tématech mých dl, o inspiracích, o postavách - a už fiktivních nebo jiných. Jsempesvden, že bych tím svou tvorbu zbavil poezie a pivedl k trivialit.”

“Není možná?”“Je to mé pevné pesvdení. Uvaž - kdybych po zazpívání frivolní písniky o rozpustilé

mlynáce veejn vyhlásil, že ve skutenosti jde o Žvirku, ženu mlynáe Piskoe, a doplnil tooznámením, že dotynou Žvirku je možno bez obav šoustat každý tvrtek, ponvadž ve tvrtkyjezdí mlyná na trh, to by už nebyla poezie. Bylo by to bu kuplíství, anebo opovrženíhodnépokrytectví.”

“Rozumím, rozumím,” souhlasil Rience. “To však není dobrý píklad. Mne pece nezajímajínií híchy ani poklesky. Nebudeš nikoho pomlouvat, odpovíš-li na mé otázky. Potebuji jen jed-nu drobnou informaci - co se opravdu stalo s Cirillou, princeznou Cintry? Spousta lidí tvrdí, žeCirilla zahynula bhem obsazení msta, prohlašují se dokonce za oité svdky. Ze tvé balady nao-pak vyplývá, že dít pežilo. Rád bych vdl, zdali je to pouze tvá pedstavivost, nebo ovený fakt.Pravda i klam?”

“Neobyejn m tší tvj zájem,” usmál se Marigold široce. “Budeš se divit, pane, ale práv o tomi šlo, když jsem tu baladu skládal. Chtl jsem posluchae vzrušit a vzbudit jejich zvdavost.”

“Pravda i lež?” zopakoval Rience ledov.“Kdybych ti to prozradil, zkazil bych efekt své práce. Louím se s tebou, píteli. Víc asu ti už

vnovat nemžu. Moje dv inspirace ekají vedle na to, kterou z nich si vyberu.”Rience dlouho mlel, ale neml se k odchodu. Upíral na básníka nepíjemný, vlhký pohled.

Marigold cítil narstající neklid. Zespoda, z lokálu, sem doléhal rozjaený hlahol, vysoký ženskýsmích. Trubadúr odvrátil hlavu, pedstíraje okázale nevšímavost, ve skutenosti však odhadov-al vzdálenost dlící ho od kouta místnosti, od zavšeného gobelínu s vyobrazením nymfy,polévající si nahé tlo vodou ze džbánu.

“Marigolde,” promluvil konen Rience, strkaje ruce do kapes svého kabátce. “Odpovzlaskav na moje otázky. Musím znát odpovdi. Je to pro m nesmírn dležité. Ale na to vem jed,že pro tebe taky, protože jestli mi odpovíš po dobrém…”

“Tak co?”Rienceovy úzké rty znetvoila ošklivá grimasa.“…nebudu t muset donutit násilím.”“Te poslouchej ty m, vydrai!” Marigold vstal a zatváil se výhružn. “Píí se mi surovost a

násilí. Ale te zavolám Mámu Lantieri, a sem pošle jistého Gruzillu, který v tomto dom plní

odpovdnou a nenahraditelnou funkci vyhazovae. Je to rovnž skutený umlec ve svém oboru.Až t kopne do prdele, vyletíš oknem tak krásn, že si opozdilí chodci budou myslet, že odemne vidli odlétat Pegasa.”

Rience vytáhl ruku z kapsy a v jeho dlani se nco zalesklo.“Jsi si jist,” zeptal se, “že stihneš zavolat?”Marigold neml v úmyslu zkoušet, zdali to stihne. Ani ho nenapadlo ekat. V okamžiku, kdy

cvaklo péro vystelovacího nože, se dlouhým skokem penesl do kouta pokoje, vklouzl podgobelín s koupající se nymfou, kopancem otevel tajné dvee a ozlomvaz se vrhl dol po toitýchschodech, Rience se hnal za ním, avšak básník se dopadení neobával - znal tajnou chodbujako svou dla. Nejednou ji použil pi útku ped viteli, žárlivými parohái anebo konkurenty zoboru, kteí mu chtli pocuchat fasádu, když si obas bez ostychu pisvojil jejich melodii i rým.Vdl, že na tetím zákrutu nahmátne otoná dvíka, za nimiž bude žebík do sklepa. Byl pesvden,že jeho pronásledovatel, jako mnozí ped ním, nestaí zabrzdit, pobží dál a šlápne na propadlo,kterým spadne do chléva. Byl si jist, že potluený, prasaty pošlapaný a v hnoji vyválený Riencezanechá pronásledování.

Marigold se - jako obvykle, když si byl ním naprosto jist - šeredn spletl. Za jeho zády senajednou mode zablesklo a básník ucítil, jak mu trnou a tuhnou konetiny. Nedokázal se za-stavit u dvíek, nohy mu odepely poslušnost. Zajeel a skutálel se ze schod, otloukaje se o stnychodby. Propadlišt se pod ním otevelo a trubadúr sletl dol, do tmy a zápachu. Okamžik pedtím, než dopadl na tvrdou podlahu a ztratil vdomí, si vzpomnl, že Máma Lantieri povídala ncoo pestavb chléva.

*Probrala jej bolest ve spoutaných zápstích a nemilosrdn zkroucených pažích, Chtl

vykiknout, avšak nemohl, zdálo se mu, jakoby ml ústní dutinu vyplnnou hrnískou hlínou. Kleelna podlaze a nco jej táhlo a zvedalo za ruce. Chtl ulevit ramenm, pokusil se postavit, ale mlsvázané i nohy. Keovit lapaje po dechu, podailo se mu vstát. Pomohlo mu pi tom lano,pivázané k jeho poutm a pehozené pes stropní trámek, jež ho neúprosn tahalo nahoru.

Rience stál ped ním. Jeho uslzené, zlé oi se leskly ve svtle lucerny, kterou držel po jehoboku stojící, zarostlý kolohnát. Druhý pacholek stál Marigoldovi za zády a tahal za provaz.Trubadúr slyšel jeho funní a cítil štiplavý pach potu.

Básníkova chodidla se odlepila od zem. Marigold nosov zasípal, nic jiného nedokázal.“Dost!” poruil Rience v následující chvíli, avšak básníkovi se zdálo, že mezitím uplynul

celý vk. Dotkl se nohama zem, ale penést na n celou váhu tla nedokázal - lano zstávalo dálnapjaté jako struna.

Rience pistoupil blíž. Tváil se zcela neten a ani z jeho uslzených oí se nedalo nic vyíst.Také jeho hlas znl klidn, lhostejn, takka znudn:

“Ty mizerný brnkale. Ty zmetku. Ty špinave. Ty nadutá nicko. Chtl jsi utéct? Mn ješt nikdoneutekl. Nedokonili jsme náš rozhovor, ty chcípáku. Na nco jsem se t ptal v mnohempíjemnjším prostedí. Te se t budu vyptávat tady. Budeš odpovídat?”

Marigold horliv pokýval hlavou. Teprve nyní se Rience usmál. A dal znamení. Trhnutí lanaminstrelovi div nevykloubilo ramena. Nehlasn zaskuel.

“Ty nemžeš mluvit,” konstatoval Rience jízliv. “A bolí to, co? Abys vdl, te t dávám zvedatjen pro vlastní potšení - k smrti rád se dívám na ní bolest. Tak ješt trošku výš.”

Marigold sípal, pokoušeje se nabrat dech.“Zatím staí,” ekl Rience, naklonil se k básníkovi a chytil ho límec. “Poslouchej m dobe,

hnido. Te sejmu zakletí, aby se ti vrátila e. Ale jestli se tvj zpvný tenorek ozve hlasitji než tobude nutné, budeš litovat.”

Uinil rukou njaké gesto a dotkl se prstenem básníkovy tváe. Marigold ucítil, že ztuhlost je-ho hlasivek, jazyka a úst je ta tam.

“A te ti,” pokraoval tiše Rience, “položím nkolik otázek. Ty mi na n dáš rychlé, pesné avyerpávající odpovdi. Pokud zaváháš nebo se jenom zajíkneš, pokud mi dáš sebemenší dvodzapochybovat o tvé pravdomluvnosti, tak… Podívej se dol.”

Marigold poslechl. S údsem zjistil, že k poutm na jeho kotnících je na krátkém provazepivázáno vdro plné vápna.

“Jestli t nechám vytáhnout ješt výš,” usmál se Rience krut, “a s tebou to vdro, zejm ti totrochu pochroumá ruiky. Pochybuji, že by sis potom ješt zahrál na loutnu. Pedpokládám, žeradši promluvíš. Mám pravdu?”

Marigold nepisvdil, protože zdšením nedokázal promluvit, ba ani pikývnout. Nicmén Ri-ence nebudil dojem, že by mu obzvláš záleželo na minstrelov souhlasu.

“Pochopiteln poznám,” pipomnl varovn, “jestli mluvíš pravdu, budu si dávat pozor na tvojevytáky a nenechám se zmást njakými básnickými triky. Je to pro mne stejná malikost, jakokdyž jsem t ochromil tam na schodech. Dobe ti radím, mizero, važ každé slovo. No, škodaasu, zanme. Jak už víš, zajímá mne hrdinka jedné z tvých krásných balad - vnuka Calanthé zCintry, princezna Cirilla, zdrobnle Ciri. Podle výpovdí oitých svdk zmizela ta osbka pi ob-sazen msta, už to budou dva roky. Pesto ty ve své písni dojemn a barvit lííš její setkání sjistou podivnou, takka legendární osobností, tím… Geraldem i Geraltem. Ponecháme-li stran-ou poetické žvásty o osudovém pedurení, vyplývá z balady, že dít vyvázlo z boj o Cintru sezdravou kží. Je to tak?”

“Nevím…” zakvílel Marigold. “U všech boh, jsem jenom básník! Nco jsem zaslechl azbytek…”

“No?”

“Zbytek jsem si vymyslel, vybájil! Nic uritého nevím!” vykikl trubadúr, když Rience pokynulsmraochovi, a ten trhl lanem. “Nelžu!!!”

“Skuten,” pisvdil Rience. “Nelžeš pímo, to bych poznal. Ale klikuješ. Nevymyslel by sisnámt balady jen tak, bez píiny. A toho zaklínae pece znáš. Byl jsi vídán v jeho spolenosti. Takzpívej, Marigolde, jestli jsou ti klouby milé. Všechno co víš.”

“Ta Ciri,” hlesl básník, “byla zaklínai souzena. Tak zvané Pekvapení… Urit jsi o tom slyšel,je to známý píbh. Její rodie ji pislíbili zaklínai…”

“Dít z královské krve by mli vlastní rodie dát šílenému mutantovi? Nájemnému vrahoun-ovi? Lžeš, erve! Takové báchorky mžeš vyprávt starým bábám!”

“Je to tak, písahám na hrob svojí matky!” dušoval se Marigold. “Vím to bezpen…Zaklína…”

“Mluv o té holce! Na zaklínae te nejsem zvdavý.”“Nic o ní nevím! Jenom, že zaklína cestoval do Cintry, když vypukla válka. Potkal jsem ho.

Ode mne se dovdl o krveprolití, o smrti Calanthé… Vyptával se na to dít, královninu vnuku…A já jsem mu ekl, co jsem slyšel: že v Cinte byli všichni povraždni a z obránc nezbyla ani živáduše.”

“Pokrauj. Mén metafor, víc fakt!”“Když se to zaklína dozvdl, dál už nejel. Oba jsme se obrátili na sever. Rozlouili jsme se v

Hengforsu a od té doby jsem ho nevidl… Cestou mluvil nco o té… Ciri… a o té sudb… To minspirovalo, složil jsem baladu. Nic víc nevím, písahám!”

Rience si ho zmil pimhouenýma oima.“Kdepak je ten zaklína te ?” zeptal se. “Ten námezdní zabíje netvor, poetický ezník, který

tak rád rozpráví o osudu?”“íkal jsem, že naposledy jsem ho vidl…”“Vím, co jsi íkal!” perušil ho Rience. “Poslouchal jsem dobe. A te dobe poslouchej ty m.

Budeš odpovídat pesn na mé otázky. Moje otázka zní: jestliže nikdo nevidl toho Geralda délenež rok, kam se tedy podl? Kde se mže skrývat?”

“Nevím, kde to je,” ekl kvapn trubadúr. “Nelžu. Opravdu to nevím…”“Píliš rychle, Marigolde, píliš rychle,” zasmál se zlovstn Rience. “Píliš spcháš s odpovdí.

Jsi chytrý, ale neopatrný. íkáš, že nevíš, kde to je. Ale vsadím se, že víš, co to je.”Marigold zaskípal zuby - vztekem a hrzou.“Nuže?” pokynul Rience smraochovi. “Kde se zaklína schovává? Co je to za místo?”Básník mlel. Lano škublo, zem mu ujela pod nohama, rukama projela pronikavá bolest.

Jeho zavání okamžit ual Riencev magický prsten.“Výš, výš,” opel si Rience ruce v bok. “Víš, Marigolde, mohl bych peíst tvoje myšlenky, ale

to je únavné. Krom toho se mi hrozn líbí, jak ti bolestí lezou oi z dlk. A ty to stejn povíš.”

Marigold už vdl, že poví. Provaz na jeho kotnících se napjal, vdro vápna se skípavposunulo po podlaze.

“Pane,” ozval se najednou ode dveí chléva zarostlý pacholek a zaclonil cípem své hazukysvtlo lucerny. “Nkdo sem jde. Asi dveka.”

“Víte, co máte dlat,” sykl Rience. “Zhasni lampu.”Smraoch pustil lano. Marigold se bezvládn svalil na zem, ale mohl vidt, jak se vrahouni

staví každý z jedné strany nízkých dveí - v rukách dlouhé nože. Škvírami mezi prkny bylo vidtsvtla hampejzu, byl odtamtud slyšet opilecký zpv.

Dvíka chléva se s vrznutím otevela. Stanula v nich nevelká postava v plášti a epci, tsnpiléhajícím k hlav. V následující chvíli žena pekroila práh. Smraoch k ní piskoil a s rozma-chem udeil nožem. A upadl na zem, ponvadž ostí nenarazilo na odpor, prošlo hrdlem postavyjako oblákem dýmu. Protože tvar postavy skuten tvoil jen dým, který se te zaal rozplývat. Alev jeho skrytu skoila do chléva druhá postava - temná, nezetelná a hbitá jak lasice. Hodila plášna zarostlého, peskoila ležícího, sklonila se, nco se jí zalesklo v ruce - a Marigold uslyšel, jaksmraoch zachroptl a zalkl se krví. Druhý pacholek se vymotal z plášt, udlal krok vped a chtlbodnout. Z dlan temné postavy vystelil ohnivý blesk a se sykotem se zabijákovi rozlil po obliejia prsou jako hoící olej. Muž zaval, chlév naplnil odporný zápach škvaícího se masa.

Tu zaútoil Rience. Jeho kouzlo protrhlo tmu modrým svtlem, v nmž Marigold uvidl mužskyobleenou štíhlou ženu, podivn gestikulující obma rukama. Spatil ji jen na okamžik - modrýpísvit pešel náhle do oslnivého záblesku a Rience se vzteklým zavytím odletl dozadu, kdeperazil prkennou stájovou pepážku. Žena v mužském odvu se za ním vrhla s dýkou v ruce.Chlév znovu ozáilo svtlo, tentokrát zlaté, vycházející ze záícího oválu, který se znenadání ob-jevil v povtí. Marigold vidl, jak se Rience zdvihl ze slámy, skoil do oválu a v mžiku zmizel.Svtlo oválu potemnlo, ale než se ztratilo úpln, staila tam žena dobhnout, vztáhnout paže anesrozumiteln vykiknout. Nco zasyelo a hasnoucí ovál ješt na krátkou chvíli rozžhavil huícíohe. Zdálky, z veliké vzdálenosti, jako by Marigoldovy uši zaslechly tlumený zvuk - velmipipomínající kik bolesti. Ovál zhasl a ve chlév se setmlo.

Pak ucítil, že jeho magický roubík zmizel.“Pomoc!” zajeel. “Pomozte mi!”“Nevi tolik,” ozvala se ze tmy žena, rozezávajíc mu pouta.“Yennefer? Jsi to ty?”“Nechceš mi, doufám, namluvit, že jsi zapomnl, jak vypadám. A že tvj hudební sluch

nepozná mj hlas. Mžeš vstát? Nepolámali ti kosti?”Rozsvítila lucernu. Marigold zahekal, s námahou se zvedl a masíroval si bolavé údy.“Co je s nimi?” ukázal na tla ležící na zemi.

“To hned zjistíme,” odvtila arodjka a cvakla zavíraným Rienceovým nožem. “Jeden by mlbýt naživu. Chtla bych se ho na nco peptat.”

“Zdá se,” stanul Marigold nad smraochem, “že tenhle ješt žije.”“Nemyslím,” ekla Yennefer lhostejn. “Peala jsem mu krní tepnu i hrtan jedním šmiknutím.

Možná v nm ješt nco doutná, ale už dlouho nebude.”Marigold se otásl.“Ty jsi ho podízla?”“Kdybych z vrozené opatrnosti neposlala dovnit pedem iluzi, ležela bych tu s podezaným

hrdlem sama. Prohlédneme si toho druhého… Hrome! Takový kus chlapa a nevydržel. Smla,smla…”

“Taky nežije?”“Nepežil termický šok. Hmm… Krapet moc jsem ho pismahla… Koukni, má oouzené i

zuby. Co je s tebou? Budeš zvracet?”“Buduuuuu…” pedklonil se básník a opel se elem o stnu chléva.*“To je vše?” odložila arodjka pohár a sáhla po rožni s kuaty. “Nic sis nevymyslel? Na nic

jsi nezapomnl?”“Na nic. Krom podkování. Dkuji ti, Yennefer.” Pohlédla mu do oí a lehce kývla hlavou, její

lesklé erné kadee se zavlnily, jeden pramen sklouzl z ramene. Stáhla jedno peené kue nadevný talí a zaala ho zrun porcovat. Používala pi tom výhradn vidliku a nž. Marigold dosudvidl jen jediného lovka, který uml jíst píborem stejn obratn. Te poznal, kde a od koho se toGeralt nauil. Není divu, pomyslel si, rok s ní bydlel v jejím dom ve Vengerbergu. Nežodtamtud upláchl, zejm od ní pochytil lecjaká podivínství. Stáhl z rožn druhé kue, bez otálenímu utrhl stehýnko, chytil ho naschvál obma rukama a hladov se do nj zakousl.

“Odkud jsi vdla?” zajímal se. “Jak se ti podailo pijít mi v pravou chvíli na pomoc?”“Byla jsem pod Bleobherisem pí tvém vystoupení.”“Nevidl jsem t tam.”“Nechtla jsem být vidna. Jela jsem za tebou do msteka. ekala jsem tady nedaleko, v

hostinci, nesluší se, abych šla tam, kam jsi zamíil ty - do toho píbytku pochybné rozkoše, zatojisté kapavky. Nakonec jsem ale ztratila trplivost a šla se sem podívat. Obcházela jsem okolo,když se mi zazdálo, že z chlívku slyším njaký hlas. Napjala jsem sluch a zjistila, že si tamneužívá žádný sodomita, jak m v první chvíli napadlo, nýbrž to bduješ osobn ty. Hola, host-insk! Dones nám ješt víno.”

“Služebník, vznešená paní! Už bžím!”“To co prve, bych prosila, ale neopovaž se ho zase panovat. Vodu mám ráda jenom v

lázni, ve vín nikdy.”

“Prosím, prosím!”Yennefer odstrila talí. Marigoldovi neuniklo, že na kueti zbylo ješt dost masa pro všechna

krmáova dcka. Nž a vidlika byly bezesporu elegantní a psobivé, le pramálo úinné.“Díky za vysvobození,” zopakoval ješt jednou. “Ten prokletý Rience by m nenechal

naživu. Vytáhl by ze mne všechno, co vím, a stejn by m zaízl jak berana.”“Taky si myslím,” pisvdila, nalila vína sob i jemu a zvedla pohár. “Pipijme tedy na tvé

zachránné zdraví, Marigolde.”“Na tvé, Yennefer,” odvtil dvorn. “Na zdraví, za nž se budu ode dneška modlit… Hmm,

když bude píležitost. Jsem tvým dlužníkem, krásná paní, a svj dluh splatím ve svých písních.Popu v nich tvrzení, že arodjm je lhostejné, když se nkomu dje kivda, že odepou pomocubohým, nešastným smrtelníkm.”

“Inu,” usmála se, mhouíc fialkové oi. “Taková tvrzení bývají opodstatnná, málokdy vznikajíbez píiny. Ale ty nejsi ubohý a nešastný, Marigolde. Znám t pece a mám t ráda.”

“Skuten?” usmál se básník také. “Do této chvíle jsi to ovšem úspšn skrývala. Zaslechljsem dokonce tvrzení, že m nesnášíš, že m máš ráda, cituji: jako morovou ránu.”

“To bylo,” zvážnla arodjka. “Pak jsem zmnila názor. Pak jsem ti byla vdná.”“Za co, smím-li se zeptat?”“Co na tom,” mávla rukou s prázdným pohárem. “Vrame se k dležitjším otázkám. K tm,

které ti kladli v chlév, zatímco se ti snažili vymknout ruce z kloub. Prozra mi, Marigolde: vážnjsi nevidl Geralta od doby vašeho útku od Jarugy? Opravdu jsi nevdl, že se po skonení válkyvrátil na Jih? Že byl tžce rann, tak tžce, že se dokonce objevily zprávy o jeho smrti? Opravdujsi o niem nevdl?”

“Ne. Nevdl. Zdržoval jsem se v Pontu Vanis, u dvora Esterada Thyssena. A pak uNedamíra v Hengforsu.”

“Nevdls,” pokývala hlavou arodjka. Rozepjala si pod krkem halenku, na její šíji se zalesklaobsidiánová hvzdice posázená brilianty. “Nevdls, že sotva se mu zacelily rány, odjel nkam naZaíí? Nedomýšlíš se, koho tam hledal?”

“Samozejm, že domýšlím. Ale jestli našel, to nevím.”“Nevíš,” zopakovala. “Ty, který víš vždycky o všem a o všem zpíváš. Dokonce o vcech tak

dvrných, jako ní city. Pod Bleobherisem jsem si poslechla tvoje balady, Marigolde. Pkných párverš jsi vnoval i mé osob.”

“Poezie,” zamumlal s oima upenýma na ohlodané kuecí kosti. “Poezie má svá práva. Nik-do by se nml urážet…”

“Vlasy coby kídlo havraní, coby noní boue,” recitovala Yennefer s pehnaným zanícením.“…a v oích dímá fialová blýskavice. Takhle njak to bylo?”

“Takovou si t pamatuji,” usmál se básník rozpait. “A hodí kamenem, kdo by chtl tvrdit, žeto není výstižný popis.”

“Nicmén nevím,” stiskla arodjka rty, “kdo ti dal právo popisovat moje vnitní orgány. Jak tobylo? Její srdce je jak klenot, jenž ji bílou šíji zdobí - jako démant chladné, taktéž tvrdé jakodémant - jako obsidián ostré, zraující. Tos vymyslel sám? Anebo…” kousla se do rt, “… se tinkdo svil, posteskl si?”

“Ehm…” odkašlal si Marigold a odboil od nebezpeného tématu. “Povz mi, Yennefer, kdyjsi naposledy vidla Geralta ty?”

“Dávno.”“Po válce?”“Po válce…” její hlas tém neznateln poklesl. “Ne, po válce jsem ho nevidla. Delší dobu…

jsem nevidla nikoho. Ale k vci, básníku. Jsem ponkud udivena, že výjimen o niem nevíš, oniem si neslyšel, a pesto práv tebe nkdo neznámý napíná na skipec, aby získal informace.Neznepokojuje t to?”

“Znepokojuje.”“Poslouchej mne,” ekla drazn a klepla pohárem o stolní desku. “Poslouchej pozorn.

Vyškrtni tu baladu ze svého repertoáru. Pesta ji zpívat.”“Máš na mysli tu…”“Dobe víš, kterou mám na mysli. Zpívej o válce s Nilfgaardem. Zpívej o Geraltovi a o mn -

nepomžeš nám tím, ani neuškodíš, nic nezhoršíš, ani nenapravíš. Ale o Lvíeti z Cintry už nik-dy nezpívej.”

Rozhlédla se, ujišujíc se, zda je neposlouchá nkterý z mála host, vysedávajících ješt v tétopozdní dob v lokále. Pokala, dokud uklízející dveka nezašla do kuchyn.

“Snaž se rovnž vyhnout setkáním o samot s lidmi, které neznáš,” radila tiše. “S lidmi, kteí tpi vstupu zapomenou pozdravit od spolených známých. Rozumíš?”

Zaskoen na ni pohlédl. Yennefer se zasmála.“Pozdravy od Dijkstry, Marigolde.”Nyní se plaše rozhlédl trubadúr. Jeho úžas byl tak nelíený a jeho pekvapení tak nadobyej

zábavné, že arodjka nedokázala potlait pobavenou grimasu.“Pi této píležitosti,” opt ztlumila hlas a naklonila se pes stl, “žádá Dijkstra tvoje hlášení.

Vracíš se z Verdenu, takže ho zajímá, co se šeptá u dvora krále Ervylla. Zdraznil, abych tivyídila, že tentokrát má být tvé hlášení podrobné, vcné a v žádném pípad ne veršované.Prózou, Marigolde, prózou.”

Básník spolkl slinu a pikývl. Uvažoval nad otázkou, kterou jí chtl položit. arodjka hopedešla.

“Nadcházejí tžké asy,” ekla vážn. “Tžké a nebezpené. Pichází doba zmn. Nebylo by minejlíp pi myšlence, že jsem neudlala všechno pro to, aby to byly zmny k lepšímu. Chápeš?”

Pisvdil kývnutím a odkašlal si.“Ty, Yennefer?”“Poslouchám.”“Tamti v chlév… Víš… Chtl bych vdt, co byli za, o jim šlo, kdo je poslal. Zabilas oba, ale

jdou takové zvsti, že vy, mágové, dokážete vytáhnout informaci i od nebožtíka.”“A o tom, že je nekromancie zakázána nejvyšším ediktem Kapituly, zvsti nejdou? Dej

pokoj, Marigolde. Ti mordýi toho stejn moc nevdli. Ten, co utekl… Hm, to je nco jiného.”“Rience. Je to arodj, že?”“Ano. Ale ne moc dobrý.”“Pesto ti unikl. Vidl jsem jak. Teleportoval se, ne? Svdí to o nem?”“Ovšem, svdí. O tom, že mu nkdo pomohl. Ten Rience neml ani dost asu, ani dost sil, aby

otevel oválný portál voln zavšený v prostoru. To není žádná malikost. Je jasné, že jej otevelnkdo z druhé strany. Nkdo nesrovnateln mocnjší. Proto jsem se ho bála pronásledovat, nemlajsem tušení, kam bych se dostala. Avšak pustila jsem po jeho stop dost silný žár. Budepotebovat silná zakletí a spoustu masti na popáleniny - a i tak bude njakou dobu pkn pozna-menan.”

“Možná t bude zajímat, že byl z Nilfgaardu.”“Myslíš?” narovnala se Yennefer, rychlým pohybem vytáhla z kapsy vystelovací nž a

obrátila ho v dlani. “Nilfgaardské pérové nože te nosí kdekdo. Je to pohodlné a nenápadné,dají se snadno skrýt - teba do výstihu…”

“To není tím nožem. Když se m vyptával, použil slovních spojení obsazení msta a boje oCintru, tak njak. Nikdy jsem neslyšel, že by tomu nkdo íkal takhle. Pro nás je to navždycky ež,krveprolití v Cinte. Jinak se o tom nemluví.”

Žena zvedla ruku a prohlížela si nehty.“Chytrá úvaha, Marigolde. Máš bystré uši.”“Profesionální deformace.”“Ó, kteroupak ze svých profesí máš na mysli?” usmála se spiklenecky. “Ale dkuji ti za ten

posteh. Je cenný.”“Budiž to,” opáil rovnž s úsmvem, “mým píspvkem ke zmnám k lepšímu. Jen mi ješt

prozra, Yennefer, pro se Nilfgaard tak zajímá o Geralta a tu cintranskou dívenku?”“Do toho nestrkej nos,” zvážnla opt arodjka. “Radím ti, zapome, že jsi nkdy slyšel o vnuce

královny Calanthé.”“Ano, to jsi už íkala. Ale já te nehledám námt pro novou baladu.”

“A co, k ertu, hledáš? Další problémy?”“Dejme tomu,” zaal tiše a opíraje si bradu o propletené prsty zahledl se zblízka do

arodjiných oí. “Dejme tomu, že Geralt to dít skuten našel a zachránil. Dejme tomu, že konenuvil v silu osudu a vzal dít s sebou. Kam? Rience to ze mne chtl vyrazit muením. Ty to víš,Yennefer. Víš, kam se zaklína ukryl.”

“Vím.”“A víš, jak se tam dostat.”“I to vím.”“Nesoudíš, že je ho teba varovat? Upozornit, že jeho i dvátko hledají lidé, jako je Rience.

Jel bych sám, ale namouduši nevím, kde to je… To místo, jehož jméno radši nevyslovím.”“Pokrauj.”“Jestli víš, kde Geralta najít, mla bys ho jet varovat. Dlužíš mu to, Yennefer. Nco vás pece

spojovalo.”“Samozejm. Nco nás spojovalo. Proto ho tak trochu znám. Nesnáší, když mu nkdo

vnucuje svou pomoc. Jestli už pomoc nezbytn poteboval, tak ji hledal u tch, komu absolutndvuje. Od tch událostí uplynul více než rok, ale já… nedostala jsem od nho žádnou zprávu. Apokud jde o mj dluh - dlužím mu práv tolik, co on mn. O nic mí a o nic víc.”

“Tak tam pojedu já,” zvedl hlavu. “ekni mi…”“Ne!” perušila ho. “Jsi prozrazen, Marigolde. Mohou t dopadnout znovu, takže ím mén víš,

tím lépe. Ztra se odtud. Je do Redanie k Dijkstrovi a Filipp Eilhart, upíchni se u Vizimírovadvora. A ješt jednou t varuji: zapome na Lvíe z Cintry. Zapome na Ciri. Udlej, o t prosím.Nechci, aby t potkalo nco zlého. Mám t ráda a za dost ti vdím…”

“íkáš to už podruhé, Yennefer. Za co mi ty mžeš být vdná?”arodjka odvrátila tvá a dlouho mlela.“Jezdil jsi s ním,” ekla konen. “Díky tob nebyl sám. Byl jsi jeho pítel. Byl jsi s ním.”Minstrel sklopil oi.“Moc z toho neml,” zašeptal. “Moc na tom pátelství nezískal. Ml mou vinou jenom potíže.

Každou chvíli m musel tahat z njaké šlamastiky… Pomáhat mi…”Naklonila se pes stl, položila dla na jeho ruku a siln stiskla. V jejích fialových oích byl

smutek.“Je do Redanie,” zopakovala. “Do Tretogoru. Tam budeš pod Dijkstrovou a Filippinou

ochranou. Nepokoušej se hrát si na hrdinu. Zamotal ses do nebezpené záležitosti,Marigolde.”

“To jsem poznal,” zašklebil se, když si hntl bolavá ramena. “Práv proto bych rád upozornilGeralta. Ty víš, kde je možné ho najít. Znáš cestu. Mám dojem, že jsi tam už nkdy byla. Jakohost?”

Yennefer se dívala stranou. Básník si všiml, jak stiskla rty, jak napjala lícní svaly.“Jist, už jsem tam byla,” pisvdila a v jejím hlase zaznlo nco nepostižitelného. “Bývala jsem

tam jako host. Ale nikdy ne nevítaný.”*Vichr hlasit sténal, svištl ve vtvích hlohu a škubal suchá stébla trávy zarstající ruiny. Mraky

se valily pes msíní kotou, takže jen chvílemi zalévalo bledé, chvjící se svtlo sesutou hradbu apíkop. Z nj svítily bílé lebky, cenící ulámané zuby a zírající do prázdna ernými dírami oníchjamek. Ciri se zachvla a ukryla tvá do zaklínaova plášt.

Patami pobídnutá klisna opatrn pešla pes hromadu zdiva a vstoupila pod poboenouklenbu. Podkovy zvonící o kamennou dlažbu probouzely mezi holými zdmi strašidelné ozvny,pehlušované kvílícím vtrem. Ciri zaala prsty do hívy a celá se roztásla.

“Bojím se,” hlesla.“Nemáš se eho bát,” položil jí zaklína ruku na rameno. “Na celém svt dnes sotva najdeš

bezpenjší místo. Toto je Kaer Morhen - Hradišt Zaklína. Kdysi to býval pkný hrad. Je todávno.”

Neodpovdla, sklopila hlavu. Zaklínaova kobylka Klepna zafrkala, jako kdyby ji i ona chtlauklidnit.

Vykroili do tmy, do dlouhého, erného, nekoneného tunelu kleneb a sloupoví. Klepna šlap-al i v tchto temnotách jistým krokem, pravideln zvoníc podkovami na dlažb. Kus ped nimi, nakonci tunelu, zaplála náhle erveným svtlem tenká svislá ára. Pibližovala se a rozšiovala, až sezmnila v otevírající se dvee, z nichž mihotalo svtlo pochodní v železných úchytech na stnách.Ve dveích stanula erná silueta.

“Kdo?” uslyšela Ciri strašný kovový hlas, znjící jako štknutí psa. “Geralt?”“Ano, Eskele. Já.”“Poj.”Zaklína sesedl, sundal Ciri ze sedla, postavil ji na zem a podal jí brašnu, kterou uchopila

keovit obma rukama, litujíc, že taška je píliš malá, než aby se za ní mohla celá schovat.“Pokej tady s Eskelem,” ekl. “Zavedu Klepnu do stáje.”“Poj na svtlo, malý,” zavrel muž nazvaný Eskel. “Nestj ve tm.”Ciri pohlédla nahoru na jeho tvá a jen tak tak potlaila podšený výkik. To nebyl lovk. Akoli

stál na dvou nohách, akoli byl cítit potem a dýmem, akoli nosil obyejný lidský odv, nebyl tolovk. Žádný lovk, pomyslela si, nemže mít takovou tvá.

“Na co ekáš?” otázal se Eskel.Nepohnula se. Ze tmy slyšela vzdalující se klapot Klepniných podkov. Nco mkkého a

pištícího ji pebhlo pes nárt. Úlekem nadskoila.

“Nestj ve stínu, moulo, nebo ti krysy sežerou holínky.”Ciri s brašnou pitisknutou na prsa postoupila do svtla. Hlodavci s pištním uskakovali ped

jejíma nohama. Eskel se sklonil, vzal její zavazadlo a stáhl jí kapuci.“Mor aby to…” zahuel. “Holka. To nám ješt scházelo.”Ustrašen na nho pohlédla. A on se usmál. Poznala, že je to pece jen lovk, jenže s tváí

rozervanou a znetvoenou zubatým obloukem dlouhé jizvy, táhnoucí se od koutku úst pescelou líc až k uchu.

“Když už jsi tady, tak vítej na Kaer Morhen,” ekl. “Jak ti íkají?”“Ciri,” odpovdl za ni Geralt, bez sebemenšího šelestu vystoupivší ze tmy. Eskel se k nmu

otoil. Náhle, prudce a beze slova se oba zaklínai objali - siln, tvrd se seveli pažemi. Na jednukratikou chvíli.

“Žiješ, Vlku.”“Žiju.”“Dobrá,” Eskel vytáhl z držáku jednu pochode. “Pojte. Zamykám vnjší vrata.”Kráeli chodbou. Krysy byly i zde, pištly ze tmy boních chodeb, utíkaly ped mihotavým

kruhem svtla. Ciri rychle cupitala, ve snaze udržet krok s muži.“Kdo tu pezimuje, Eskele? Krom Vesemira?”“Lambert a Coen.”Sestoupili po schodišti, strmém a kluzkém. Zespoda prosvítalo svtlo. Ciri zaslechla hlasy,

ucítila kou.Místnost byla obrovská, zalitá svtlem z velkého ohništ šlehajícího plameny do oteveného

jícnu komína. Uprosted sálu stál ohromný tžký stl. U takového stolu mohlo pohodln usednoutteba dvacet lidí. Ale sedli tam jen ti muži. Ti zaklínai, opravila se v duchu Ciri. Vidla pouzesiluety na pozadí planoucího ohn.

“Vítej, Vlku. ekali jsme t.”“Vítej, Vesemire. Vítejte, chlapci. Je dobré být zase doma.”“Koho jsi k nám pivedl?”Geralt chvilku mlel, pak položil dlan na dívina ramena a lehce ji postril kupedu. Šla šourav,

nejist, hrbila se a sklánla hlavu. Bojím se, pomyslela si. Hrozn se bojím. Když m Geralt našela odvedl sebou, ekala jsem, že se strach už nevrátí, že to již minulo… A te, namísto doma,jsem v tomhle strašném, erném, rozboeném hrad, plném krys a strašidelných ozvn… Optstojím ped ervenou oponou ohn. Vidím hrozivé erné postavy; upírají na mne zlé, nepirozenlesklé oi…

“í je to dít, Vlku? Co je to za dve?”“Ona je mým…” Geralt se zarazil. Cítila na ramenou jeho silné, pevné ruce. A pojednou

strach zmizel. Ztratil se beze stopy. ervený, huící ohe vydával teplo. Jenom teplo. erné

postavy byly postavy pátel. Opatrovník. V lesknoucích se oích byla zvdavost. Starost. A nejis-tota.

Geraltovy prsty stiskly její paže.“Ona je naším osudem.”Pravdou jest, že nenalezneš niehož odpudivjšího nad ona monstra, vdmáky zvaná,

kterážto stojí proti vší pirozenosti, neb jsou zplozenci ohavného bosoráctví a démon vzývání.Jsou lotry beze cti, svdomí a zábran, pravými stvrami pekel, pouze krveprolévání schopnými.Proto není pro vdmáky místa mezi lidmi.

Kaer Morhen pak, jež jest peleší tchto vražedník, místem, kde své zvrhlé rejdy provádjí,musí býti smeteno z povrchu zemského a místo, na nmž stálo, nech je posypáno solí a sal-nitrem.

Anonymus: Monstrum ili Vdmáka vypodobnní.Intolerance a povry odjaktživa doprovázely lidskou hloupost a nikdy, jsem si jist, nebudou

z našeho svta z gruntu vykoenny, nebo stejn tak vné jsou jako hloupost samotná. Kde se nynítyí pohoí, bude se jednou vlniti oceán; kde je dnes moské dno, bude jednoho dne pouš. Lehloupost zstane hloupostí.

Nicodemus de Boot: Meditace o život, úspchu a štstí.KAPITOLA DRUHÁTriss Ranuncul chvilku dýchala na své zkehlé prsty, pak jimi zahýbala a zamumlala ma-

gickou formuli. Její k, strakatý valach, okamžit zareagoval na zakletí - zafrkal, pohodil hlavoua zamžoural na arodjku okem slzícím ze zimy a vtru.

“Máš dv možnosti, starouši,” oslovila ho Triss, navlékajíc si rukavice. “Bu si zvykneš naarování, nebo t prodám sedlákm k pluhu.”

Valach zastíhal ušima, vydechl oblak páry a poslušn vykroil dol po zalesnném úboí.arodjka se sklonila k jeho šíji, aby ji nešlehaly namrzlé vtve.

Kouzlo zaúinkovalo rychle, pestala cítit mrazení v rukou i na šíji, polevil protivný pocitchladu, nutící ji choulit se v sedle a vtahovat hlavu mezi ramena. Rozehívající zakletí zároveponkud otupilo hlad, už pár hodin svírající útroby. Triss pookála, usadila se pohodlnji nakoském hbet a s novým zájmem zaala pozorovat okolí.

Od doby, kdy opustila kupeckou cestu, ukazovala jí smr šedobílá hradba hor, zasnženéštíty lesknoucí se zlatem v tch vzácných chvílích, kdy slunce proniklo skrze mraky - vtšinoujen ráno a pak chvíli ped západem. Nyní, když se piblížila k horskému masívu, musela dávatvtší pozor. Území kolem Kaer Morhen bylo divoké a neprostupné, a prrvu v žulové stn,sloužící k urení smru, mohly nepozorné oi snadno pehlédnout. Ani ona, která již v tchtokoninách byla, znala cestu a vdla, kde hledat prsmyk, si nemohla dovolit žádnou neopatrnost.

Les skonil. Ped arodjkou se otevelo údolí mezi strmými svahy. Jeho stedem se mezi bal-vany prodírala Gwenllech - eka Bílých Kamen. Zde, na horním toku, byla Gwenllech už jenmlkým, tebaže dost širokým potokem. Bylo možno ji bez obtíží pebrodit. Níže po proudu, vKaedwenu, se stávala vážnou pekážkou - její prudký tok se valil hlubokými kaony.

Valach, pobídnutý do ledové vody zrychlil, aby se co nejrychleji dostal na protjší beh. Trissho musela zdržovat. Nebylo tu hluboko, koni sotva po kolena, ale kameny na dn byly kluzké aproud rychlý a prudký. Voda stíkala a pnila, jak se tíštila o koské nohy.

arodjka se zahledla na oblohu. Sílící chlad a vítr mohly tady v horách zvstovat snhovouboui. Pi pedstav že by musela strávit noc nkde ve skalní rozsedlin nebo pod pevisem, jí pebhlmráz po zádech. Mohla, kdyby to bylo nezbytné, pokraovat v cest dokonce ve vánici, mohla sihledat cestu telepaticky, mohla se magicky ubránit mrazu. Mohla, kdyby to bylo nezbytné.Doufala, že nebude.

Naštstí bylo Kaer Morhen už blízko. Triss vedla valacha na kamennou plošinu, naobrovskou skalní tabuli chlazenou vodou a ledovcem, a pes ní do úzké úžlabiny, jejíž stny sevypínaly kolmo vzhru, oddleny vysoko nad její hlavou jen úzkým svtlým proužkem oblohy.Bylo tu tepleji, protože vítr vyjící na hebenech sem nepronikl.

Úžlabina se rozšíila, zmnila se v prsmyk a posléze v údolí, rozlehlou zalesnnou kotlinupod horskými štíty. arodjka nechtla jet snadnou, le znateln delší stezkou po úboí hory,rozhodla se zkrátit si cestu loským polomem, spletí mrtvých vtví. Pod kopyty zapraskalysuché haluze. Valach, pinucený pekraovat povalené kmeny, zafrkal a zatanil na míst. Pitáhlamu udidlo, rozzloben ho zatahala za ucho a vykikla nadávku. Koník, jakoby se zastydl, šel dáluž bez vzpouzení, sám si hledaje schdnou cestu.

Zanedlouho se dostali na druhou stranu a postupovali dál podél úzkého potku, chvílemi seztrácejícího mezi kamením. arodjka se pozorn rozhlížela. Brzy uvidla to, po em pátrala. Navelkých balvanech vodorovn ležel mohutný kmen stromu, holý, vyblený dešti, jen se zelenýmiostrvky mechu. Triss popojela blíž, aby se ujistila, že je to urit Stopa, nikoliv jen strom sraženývichicí. Její vycviené oko rozeznalo tém neznatelnou úzkou stezku, ztrácející se v lese.Nemohla se mýlit, byla to “Stopa” - stezka okolo Kaer Morhen, plná pekážek a nebezpeí, naníž zaklínai trénovali rychlost bhu a ovládáni dechu. Té pekážkové dráze íkali Stopa, avšakTriss vdla, že mladí zaklínai jí dali výstižnjší jméno: “Mordýrna”.

Pedklonila se, aby projela pod kmenem. Tu uslyšela zachrastit kamení. A rychlé, lehkékroky bžícího lovka. Otoila se v sedle a pitáhla uzdu. ekala, až zaklína vbhne na kládu.

Zaklína skoil na padlý kmen a letl pes nj jako vítr - pružn, obratn, plynule, s neuvitelnou le-hkost. Nezpomalil ani na okamžik, dokonce ani neudržoval rovnováhu rozpaženýma rukama.Mihl se nad ní a v následující chvíli zmizel mezi stromy. Nerozkýval pi tom ani vtviku. Trisshlasit vydechla, s nedvrou kroutíc hlavou.

Protože zaklína, soud podle vzrstu, ml sotva dvanáct let.Kopla valacha patami, povolila uzdu a hnala ho klusem proti proudu potku. Vdla, že Stopa

protíná údolí ješt jedenkrát, v míst zvaném “Chtán”. Chtla si lépe prohlédnout maléhozaklínae. Vždy na Kaer Morhen necviili dti déle než tvrt století.

Nespchala píliš. Stezka Mordýrny se vinula a kroutila hustým mlázím. Její probhnutí zab-ralo zaklínai více asu než jí cesta zkratkou. Otálet ovšem také nemohla. Za Chtánem Stopauhýbala do les a širokým obloukem se toila k hradu. Kdyby nestihla chlapce u skal, nemuselaby ho už vbec spatit. Navštívila Kaer Morhen nkolikrát a vždy si byla vdoma, že tam vidlapouze to, co jí zaklínai chtli sami ukázat. Triss nebyla tak naivní, aby si neuvdomovala, že jíchtli ukázat jen zlomek toho, co bylo na Kaer Morhen k vidní.

Po nkolika minutách jízdy dorazila ke Chtánu - propasti, tvoené nad údolím dvmavysokými omšelými skalami Zastavila kon. Valach zafunl a sklonil tlamu k vod pod svýma no-hama.

Neekala dlouho. Na skále se objevila nevelká postavika. Chlapec skoil, aniž by zvolnil bh.arodjka zaslechla mkký dopad, ale v píštím okamžiku rachot kamení, tlumený náraz a tichývýkik. Nebo spíš vyjeknutí.

Bez rozmýšlení seskoila z kon, shodila z ramen kožich a zachytávajíc se koen a drnškrábala se do svahu. Vyhoupla se na skalní výstupek, avšak nahoe jí ujely nohy na mokrémjehlií a upadla na kolena naproti schoulené postavice. Pi pohledu na ni dcko vyskoilo jakzajíc, bleskov couvlo a chytilo jílec mee zavšeného na zádech - jenže klopýtlo a spadlonaznak do nízké klee. arodjka zstala na kolenou a hledla na chlapce s údivem otevenýmiústy.

Protože to vbec nebyl chlapec.Zpod popelavé, nerovn a neumle zastižené hívy na ni zíraly ohromné smaragdov zelené

oi, dominanta drobné tváiky se špiatou bradou a ohrnutým nosíkem. V tch oích byl strach.“Neboj se,” ekla Triss nejist.Dvátko vykulilo oi ješt víc. Nebylo zadýchané, nezdálo se ani zpocené. Bylo jasné, že už

probhalo na Mordýrn nejeden den.“Nestalo se ti nic?”Dívenka neodpovdla, namísto toho pružn vyskoila, ale sykla bolestí, sklonila se a chytila

se za koleno. Její obleení bylo nco na zpsob koženého úboru zaklína, sešitého - nebo spíšsešnrovaného zpsobem, nad nímž by každý, svého emesla dbalý krejí zaplakal zoufalstvím ahanbou. Snad jediné, co jí padlo na míru byly vysoké boty po kolena, emení a na nm zavšenýme. Pesnji meík.

“Neboj se,” zopakovala kleící Triss. “Zaslechla jsem, že jsi upadla a polekala jsem se.Proto jsem se sem tak hnala…”

“Uklouzla jsem,” zamumlala dívenka.“Neublížila sis?”“Ne. A ty?” arodjka se zasmála, zvedla se, ale zkivila obliej bolestí, jež ji bodla v kotníku.

Usedla, opatrn narovnala nohu a zaklela.“Poj sem, prcku, pomoz mi na nohy.”“Nejsem prcek.”“Dejme tomu. A co jsi?”“Zaklínaka!”“Ha! Tak poj blíž a pomoz mi vstát, zaklínako.”Dve zstalo stát na míst, jen pešláplo z nohy na nohu. Rukou ve vlnné rukavici bez prst se

dotklo pásu mee, míc si Triss podezívavým pohledem.“Bez obav,” uklidovala ji arodjka. “Nejsem ani loupežnice, ani vyzvdaka. Jmenuji se Triss

Ranuncul a cestuji na Kaer Morhen. Zaklínai m znají. No, nemra se tak na mne. Chválím tvouostražitost, ale uvaž: jak bych se sem dostala, kdybych neznala cestu? Copak jsi už nkdypotkala na Stop lovka odjinud?”

Dívenka pestala váhat, pistoupila k ní a podala jí ruku. Triss se postavila takka bez jejípomoci. Vlastn ji ani nepotebovala, chtla si jen dvátko zblízka prohlédnout. A dotknout se ho.

Zelené oi malé zaklínaky nemly zmutované zorniky, ani dotek drobné ruky nevyvolával tozvláštní píjemné mravenení, pro zaklínae tak charakteristické. Dít s popelavými vlasy, tebažebhalo s meem na zádech stezkou Mordýrny, neprošlo Zkouškou Trav ani Zmnami. Tím siTriss byla jista.

“Ukaž mi koleno, malá.”“Nejsem malá.”“Ach, omlouvám se. Ale njaké jméno jist máš?”“Mám. Jsem… Ciri.”“Tší m. Poj blíž, Ciri.”“Nic mi není.”“Chci se na to nic podívat. Hm, to jsem si mohla myslet - to tvoje nic vypadá docela jako

roztržená nohavice a do živého masa sedená kže. Stj klidn a nevr se.”“No dobe… Auuu!”arodjka se zachichotala a otela si o bok dla svdící po zakletí. Dívenka se shýbla a

prohlížela si koleno.“Óóó,” podivila se. “Už to nebolí. A rána zmizela… To jsou áry?”“Uhodlas.”“Ty jsi arodjnice?”

“Uhodlas. Ovšem dávám pednost oznaení arodjka. Aby se ti to nepletlo, oslovuj mne radšijménem. Triss, prost Triss. Poj, Ciri. Dole eká mj k, pojedeme na Kaer Morhen spolu.”

“Mla bych bžet,” zavrtla hlavou Ciri. “Není dobré perušovat bh, ponvadž se ve svalech dlámléko. Geralt íká…”

“Geralt je na hrad?”Ciri se nasupila, sevela ústa a úkosem pohlédla na arodjku. Triss se znovu zachichotala.“Dobrá,” pokrila rameny. “Nebudu se vyptávat. Tajemství je tajemství a je v poádku, že je

neprozrazuješ osob, kterou skoro neznáš. Poj. Uvidíme na míst, kdo na hrad je a kdo není. Ao svoje svaly se nestarej, vím, jak si s kyselinou mlénou poradit. Hle, tady je mj k. Pomohuti…”

Napáhla ruku, avšak Ciri pomoc nepotebovala. Skoila do sedla lehce a hbit, takka bezodrazu. Valach sebou trhl, zadupal, ale dívenka pohotov chytila uzdu a uklidnila ho.

“Jak vidím, s komi si poradíš.”“Poradím si se vším.”“Posu se trochu dopedu,” chytila se Triss sedla a dala nohu do tmene. “Udlej trochu místa

i pro mne. A nevyraž mi oko rukojetí mee.”Valach kráel dál. Projeli údolím a vystoupili na oblé návrší. Odtud uvidli zíceninu Kaer

Morhen - poboenou hradbu, zbytky vstupní brány, široký a mohutný hranol donjonu.Zanedlouho valachova kopyta zadunla na zvtralých trámech mostu pes hradní píkop.

Triss pohlédla dol. Lebky a kostry na vyschlém dn na ni neudlaly žádný dojem. Už je vidla.“Nelíbí se mi to,” promluvila dívenka neekan. “Tak to nemá být. Mrtvé je teba zakopat. Že

mám pravdu?”“Máš,” pisvdila arodjka vážn. “Též si to myslím. Ale zaklínai ponechali tuhle kostnici jako…

pipomínku.”“Pipomínku eho?”“Kaer Morhen,” vysvtlovala Triss a otoila kon k budovám, “bylo napadeno. Odehrála se tu

krvavá bitva, v niž padli bezmála všichni zaklínai. Pežili jen ti, kteí tou dobou nebyli na hrad.”“Kdo je napadl? A pro?”“Nevím,” zalhala. “Bylo to hrozn dávno, Ciri. Zeptej se zaklína.”“Ptala jsem se,” zamrailo se dve. “Nechtli mi to íct.”Rozumím jim, pomyslela si arodjka. Dítti školenému na zaklínae, navíc dvátku

nepodrobenému mutacím, se o takových vcech neíká. Nevypráví se mu o masakru. Nedsí seje perspektivou, že i ono mže nkdy o sob uslyšet slova, která jeeli fanatici táhnoucí tenkrát naKaer Morhen. Promnnec. Netvor. Zrda. Bohy prokleté monstrum. Ne, pomyslela si, nedivímse zaklínam, že ti o tom neekli, malá Ciri. Ani já ti o tom nepovím. Já, malá Ciri, mám ještvážnjší dvod, abych mlela. Ponvadž jsem arodjka, a bez pomoci takových jako já by útoníci

hrad nikdy nedobyli. Stejn tak ten nenávistný paskvil, tehdy masov rozšiované Monstrum,které fanatiky vzbouilo a navedlo k vraždní, bylo bezpochyby rovnž anonymním dílemnkterého mága. Nicmén já, moje malá Ciri, neuznávám kolektivní vinu, necítím potebu stydtse za zloiny, které se udály pl století ped mým narozením. I ty staré kosti, které mají být vnoupipomínkou, nakonec zpráchnivjí, rozpadnou se v prach a upadnou v zapomnní, odletí svtrem bez ustání šlehajícím toto návrší.

“Oni tu nechtjí ležet,” promluvila Ciri najednou. “Nechtjí být symbolem, pipomínkou anivýitkou svdomí. A nechtjí ani, aby jejich prach odvál vítr.”

Triss sebou trhla, když uslyšela zmnu v dívin hlase. Okamžit ucítila magickou auru, krev jízapulsovala ve skráních a zašumla v uších. Napjala se, avšak nevydala ani hlásku, abyneperušila nebo nezaplašila to, co se práv dlo. “Obyejný hrob,” dtský hlas byl stálenepirozenjší, kovovjší, chladnjší a zlovstnjší. “Hromádka zem zarostlá kopivami. Smrt má oimodré jako led. Velikost pomníku nic neznamená, nic neznamenají ani nápisy, které jsou nanm vytesány. Kdo to mže vdt lépe než ty, Triss Ranuncul, trnáctá z Pahorku?”

arodjka ztuhla. Sledovala, jak se dtské ruce keovit sevely v koské hív.“Ty jsi zemela na Pahorku, Triss Ranuncul,” oslovil ji znovu zlý, cizí hlas. “Co tady

pohledáváš? Vra se, okamžit se vra, a to dít - dít Starší Krve, odvez s sebou. Pedáš je tm,jimž patí. Udlej to, trnáctá, jinak zemeš ješt jednou. Pahorek si na tebe vzpomene; upomenese o tebe spolený hrob a pomník, na nmž je vytesáno tvé jméno.”

Valach hlasit zaržál. Ciri sebou trhla, procitla. “Co se stalo?” zeptala se Triss, snažící senedat nic najevo.

Ciri si odkašlala, otela dlaní tvá a vjela si prsty do vlas.“Nn… nic…” špitla zaražen. “Jsem unavená, proto… Usnula jsem. Mla jsem bžet…”Aura zmizela. Triss cítila klouzat po svém tle vlnu pronikavého chladu. Pokoušela si nam-

luvit, že je to jenom úinek pohasínajícího ochranného kouzla, ale vdla, že to není pravda.Podívala se vzhru na kamenný blok vže s ernými dírami stílen. Nedokázala potlait zachvní.

Kopyta zaklapala na dláždném nádvoí. arodjka rychle seskoila s kon a podala Ciri ruku.Využívajíc doteku dlan, vyslala magický impuls. A užasla - neucítila nic. Žádnou reakci,žádnou odpov. Ani žádný odpor. V dívence, která ped chvílí vytvoila neuviteln silnou auru, tenenašla ani stopy po magii. Bylo to dít jako každé jiné, jen nehezky ostíhané a špatn obleené.

I když ješt ped chvíli to bylo velice neobyejné dít.Nemla as nad tím déle pemítat. Z temné chodby pod otlueným portálem se ozvalo skípní

otevírajících se, železem pobitých dveí. Shodila z ramen kožešinovou pláštnku, smekla lišíapku a prudkým pohybem hlavy rozhodila vlasy - svou pýchu a své poznávací znamení.Dlouhé, husté, lesklé, nazlátle kaštanové kadee.

Ciri vydechla obdivem. Triss se usmála, potšena úinkem. Pstné, dlouhé, rozpuštné vlasybyly vzácností, znakem postavení, znakem svobodné ženy - své vlastní paní. Byly výsadou,nebo “obyejné” dívky nosily vtšinou copy, “obyejné” paní pak šátky, epce anebo zavití;urozené dámy, vetn královen, se honosily složitými úesy, bojovnice chodívaly nejastjiostíhané na krátko. Pouze druidky a arodjky - a pobhlice - stavly na odiv bohatou, rozpuštnouhívu, aby tak zdraznily svou volnost a nezávislost.

Zaklínai se objevili jako obvykle znenadání, jako obvykle neslyšn, jako obvykle neznámoodkud. Stanuli ped ní, vysocí a štíhlí, s rukama zkíženýma na prsou, s vahou tla penesenouna levou nohu - v pozici, z níž mohli, jak dobe vdla, bhem mžiknutí oka pejít do útoku. Ciri sepostavila vedle nich v navlas stejné pozici. Ve svém výstedním obleku vypadala neodolatelnkomicky.

“Vítej na Kaer Morhen, Triss.”“Vítej, Geralte.”Zmnil se. Budil dojem, že zestárl. Vdla, že je to biologicky nemožné - zaklínai pochopiteln

také stárli, ale píliš pomalu, než aby mohl bžný smrtelník nebo arodjka tak mladá jako onazpozorovat zmny. Stail ji nicmén jediný pohled, aby pochopila, že mutace mže zadržet fyzickýproces stárnutí. Psychický nikoliv. Vráskami zbrázdná Geraltova tvá byla toho nejjasnjšímdkazem. S pocitem hlubokého žalu uhnula zrakem zaklínaovu pohledu. Pohledu oí, kterénepopirateln vidly až píliš mnoho. Jinak nenalezla v tch oích nic z toho, co si v nich pála najít.

“Vítej,” zopakoval pozdrav. “Jsme rádi, že jsi byla ochotna pijít.”Po Geraltov boku stál Eskel, až na barvu vlas a jizvu hyzdící tvá podobný Vlkovi jako

bratr. A nejmladší z morhenských zaklína, Lambert, jako vždy s protivným, jízlivým úsmškemna tvái. Vesemir s nimi nebyl.

“Vítáme t a zveme dovnit,” pronesl Eskel pívtiv. “Je zima a fouká jako by se nkdo obsil.Ciri, kam se hrneš? To pozvání nebylo ureno tob. Slunce je ješt vysoko, i když je není vidt.Mžeš pokraovat v cviení.

“Ouha,” namítla arodjka. “Na Hradišti Zaklína se už nedbá na slušné vychování? Ciri mneprvní uvítala a doprovodila sem. Mla by mi dlat spolenost…”

“Pokud sis toho nevšimla, ona se tady školí, Ranuncul,” zašklebil se Lambert. Vždycky jinazýval jen “Ranuncul”, bez jména, bez titulu. Triss to nesnášela.

“Je uedník, a ne majordomus. Vítání host, dokonce ani tak vzácných jako jsi ty, nepatí kjejím povinnostem. Jdeme, Ciri.”

Triss lehce pokrila rameny, pedstírajíc, že si nevšimla Geraltových a Eskelovýchrozpaitých pohled. Mlela. Nechtla je uvádt do ješt vtších rozpak. A v žádném pípad nechtladát najevo, jak velmi ji ta dívenka zajímá a fascinuje.

“Postarám se o tvého kon,” nabídl se Geralt a sáhl po uzd. Triss nenápadn posunula rukua jejich prsty se setkaly. Pohledy také.

“Pjdu s tebou,” ekla. “Mám v sedlových brašnách pár drobností, které budu potebovat.”“Zažil jsem kvli tob smutné pekvapení,” promluvil, sotva vešli do stáje. “Na vlastní oí jsem

vidl tvj náhrobek. Ten impozantní obelisk pipomínající tvou hrdinskou smrt na soddenskémPahorku. Teprve nedávno jsem se dovdl, že to byl omyl. Nemohu pochopit, jak bylo možné sit s nkým splést, Triss.”

“To je dlouhá historie,” odvtila. “Pi vhodné píležitosti ti o tom povyprávím. A za to smutnépekvapení se ti omlouvám.”

“Nemáš pro se omlouvat. Ani si nevzpomínám, jak dlouho jsem neml takovou radost, jakokdyž jsem dostal zprávu, že jsi naživu. Dá se srovnat leda s radostí, kterou cítím te, když tzase vidím.”

Triss ucítila, že se v ní nco láme. Touha po setkání s blovlasým zaklínaem v ni po celoucestu bojovala s obavou. A pak pohled na tu utrápenou, zestárlou tvá, do nemocných oí,které toho píliš vidly, a jeho slova, odmená a chladná, nepirozen klidná, ale nabitá vnitnímnaptím…

Padla mu do nárue náhle, bez rozmyslu. Uchopila jeho ruku a prudce si ji pitiskla dozaduna krk, pod vlasy. Mravenení bžící dol po pátei ji naplnilo takovou rozkoší, až bezmálavykikla. Aby výkik nevyšel, našla svými rty jeho ústa a pitiskla je na n. Tásla se jako v horece,její vzrušení stoupalo, zapomnla na všechno kolem…

On nezapomnl.“Triss… Prosím t.”“Ach, Geralte… Tak moc…”“Triss,” odsunul ji jemn. “Nejsme sami. Jdou sem.”Pohlédla ke vchodu. Stíny picházejících zaklína postehla teprve za chvilku, a až potom

zaslechla jejich kroky. Co naplat, její sluch, který považovala za mimoádn citlivý, se nemohlrovnat zaklínaovu,

“Triss, dceruško!”“Vesemire!”Ano, Vesemir byl už starý. Kdo ví, jestli ne ješt starší než Kaer Morhen. Hrnul se k ní však

rychlým, energickým, pružným krokem, stisk jeho ruky byl pevný a jeho objetí vyráželo dech.“Jsem ráda, že t opt vidím, starouši.”“Polib m. Ne, ne na ruku, ty malá arodjnice, ruku mn mžeš líbat, až budu ležet na márách.

To už bude brzo. Och,Triss, to je dobe, žes pijela… Kdo vyléí starce, jestli ne ty?”“Vyléit tebe? Z eho? Leda z puberáckých manýru. Dej tu tlapu pry s mého zadku, ddku,

nebo ti pipálím ty tvoje šedivé vousy!”

“Promi. V jednom kuse zapomínám, že jsi už vyrostla, že si t už nemžu posadit na kolena.A to moje zdraví… Ech, dceruško, staroba je zlá. V kostech m láme, že bych vyl jak starépsisko. Pomžeš ddekovi, Triss?”

“Pomžu, pomžu,” osvobodila se arodjka z medvdího objetí a obrátila pohled naVesemirova spoleníka. Zaklína byl mladý, asi stejného vku jako Lambert. Nosil krátké ernévousy, které však nedokázaly zakrýt jizvy po neštovicích. To bylo velice nezvyklé, nebozaklínai bývali proti nakažlivým chorobám imunní.

“Triss Ranuncul; Coen,” pedstavil je Geralt. “Coen s námi tráví první zimu. Pochází zeSeveru, z Povissu.”

Mladý zaklína se uklonil. Ml neobyejn svtlé, žlutozelené duhovky. ervené nitky v blmechsvdily o tžkém, komplikovaném prbhu mutace oí.

“Poj, dvenko,” vzal ji Vesemir pod paží. “Konírna není vhodné místo k vítání hostí. Alenemohl jsem se dokat.”

Na nádvoí, v kout chránném ped vtrem hradební zdí, cviila Ciri pod Lambertovým dohle-dem. Obratn balancovala na klád zavšené na etzech a útoila meem na kožený pytel, staženýemeny tak, aby napodoboval lidský trup. Triss se zastavila.

“Špatn!” hulákal Lambert. “Jdeš moc blízko! A nesekej naslepo! íkal jsem, koncem epelena krní tepnu. Kde mají humanoidi krní tepnu? Na vršku hlavy? Co se s tebou dje? Souste se,princezno!”

Vida, pomyslela si Triss. Tak je to pravda, ne legenda. Je to ona. Domýšlela jsem sesprávn.

Rozhodla se zaútoit rovnou, nedovolit zaklínam žádné vytáky.“Tak to je to slavné Pekvapení?” ekla, ukazujíc na Ciri. “Jak vidím, pustili jste se bez okolk

do plnní pedpovdi. Jenže v tch pohádkách máte trochu zmatek, pánové. V pohádkách, kteréjsem slýchávala já, se ze sirotk a pastýek stávaly princezny. Ale vy tady pedláváte princeznuna zaklínaku. Nezdá se vám, že je to trochu odvážný plán?”

Vesemir zašilhal po Geraltovi. Blovlasý zaklína mlel, jeho tvá zstala nehybná, animrknutím nezareagoval na nmou prosbu o pomoc.

“To není tak, jak si myslíš,” vysoukal ze sebe staec. “Geralt ji sem pivezl loni na podzim.Ona nemá nikoho, krom… Triss, jak nevit v osud, když…”

“Co má osud spoleného s máváním meem?”“Vedeme ji Cestou Mee,” ozval se velmi tiše Geralt, obrátil se k ní a pohlédl jí rovnou do

oí. “Co jiného bychom ji mohli uit? Je to všechno, co umíme. Pedpov, nepedpov, KaerMorhen je nyní její domov. Aspo na njaký as. Cviení a šerm ji baví, udržují ji zdravou a v kon-dici. Pomáhají jí zapomenout na tragédii, kterou prožila. Tady je její domov, Triss. Žádný jinýnemá.”

“Mnoho Cintránc,” snesla arodjka jeho pohled, “uprchlo po porážce do Verdenu, doBrugge, do Temerie, na Skellige. Mezi nimi šlechta, rytíi. Píbuzní, pátelé. A formální… pod-dan té dívky.”

“Píbuzní a pátelé ji po skonení války nenašli. A ani nehledali.”“Protože jim nebyla souzena?” usmála se na nho, nepíliš upímn, ale velmi pkn. Nejkrásnji,

jak dokázala. Nechtla, aby hovoil takovým tónem.Zaklína pokril rameny. Triss ho dostaten znala; ihned zmnila taktiku, zanechala zbytených

argument.Opt se podívala na Ciri. Dívenka, obratn udržujíc rovnováhu, provedla rychlý plobrat,

sekla a bleskurychle odskoila. Zasáhnutá loutka se zhoupla na emeni.“No konen!” houkl Lambert. “Konen jsi to pochopila! Couvni a ješt jednou. Chci mít jistotu,

že to nebyla náhoda.”“Ten me vypadá jako ostrý,” obrátila se Triss k zaklínam “Poleno se zdá být kluzké a

vratké. A uitel vypadá jako tupec, deprimující dve kikem. Nebojíte se nešastné náhody? Snadnepoítáte s tím, že ji její sudba uchrání pe vším?”

“Ciri cviila pl roku bez mee,” vysvtloval Coen. “Umí se pohybovat. A my dáváme pozor,protože…”

“Protože je tu její domov,” dokonil Geralt tiše, ale rozhodn. Velmi rozhodn - tónem konícímdiskusi.

“Ano, tak to je,” zhluboka si oddechl Vesemir. “Triss, jist jsi unavená a hladová.”“Ani nevíš jak,” vzdychla. “Abych pravdu ekla, sotva se držím na nohou. Poslední noc na

cest jsem strávila v polorozvalené ovácké salaši, zahrabaná ve slám. Utsnila jsem tu barab-iznu ochranným kouzlem, jinak bych do rána urit zmrzla. Toužím po istém prostradle.”

“Poveeíš s námi. Te hned. A pak se poádn vyspíš a odpoineš si. Pipravili jsme pro tebenejlepší komnatu, tu ve vži. A nasthovali jsme tam nejlepší lože, jaké se dalo na Hradištinajít.”

“Dkuji,” usmála se lehce Triss. Ve vži, pomyslela si. Dobe, Vesemire, dnešní noc mohuspát ve vži, když ti na tom tak záleží. V nejlepším loži, jaké jste tu našli. Akoli by mi nevadilospát teba v tom nejhorším - ale s Geraltem.

“Pojme, Triss.”“Pojme.”Vítr klepal okenicí, protahoval kolem moly prožraného závsu, kterým bylo utsnno okno.

Triss ležela v nejlepším loži na Kaer Morhen, v hluboké tm. Nemohla usnout. Ale nebylo totím, že nejlepší morhenské lože byla rozviklaná starožitnost. Triss intenzívn pemýšlela. Avšechny spánek plašící myšlenky se zaobíraly jedinou základní otázkou.

Pro byla pozvána na Hradišt? Za jakým úelem? í to byl nápad? Vesemirova nemoc bylaoividn jen prhlednou záminkou. Vesemir byl zaklína. To, že byl zárove letitým starcem, nicnemnilo na tom, že mu zdraví mohl závidt leckterý mladík. Ješt kdyby se ukázalo, že ho bodlažihadlem mantichora nebo pokousal vlkodlak, mohla by Triss uvit, že je zde kvli nmu. Ale“lámání v kostech”? K smíchu. Takový, v pronikav studených zdech Kaer Morhen celkempochopitelný neduh by Vesemir vykurýroval zaklínaským lektvarem anebo ješt radši silnou žit-no koalkou, užívanou stejným dílem zevn i vnitn. Nepoteboval by arodjku, její zakletí,medicíny ani amulety.

Jenže kdo ji pozval? Geralt?Triss se zavrtla v posteli, jak pocítila vlnu horka a vzrušení, vystupovaného ješt zlostí.

Potichu zaklela, kopla do peiny a otoila se na bok. Staré lžko zapraštlo, epy zaskípaly.Pestávám se ovládat, pomyslela si. Chovám se jako jako pobláznná holka. Anebo ješt h -jako nadržená stará panna. Jako bych už nedokázala logicky uvažovat.

Znovu zaklela.Zdá se, že Geralt to nebyl. Bez emocí, holka, jen klidn, vzpome si na jeho výraz, tam ve

stáji. Vidlas už takových obliej mnoho, nic si nenalhávej. Hloupé, rozpaité, zkroušené obliejemuž, kteí se hanbí za to, co bylo, kteí litují, snaží se na to zapomenout, nechtjí se k tomuvracet. U všech boh, nenamlouvej si, holka, že je to jinak. Nikdy to nebývá jinak. Ty to víš.Máš pece bohaté zkušenosti.

Pokud jde o milostný život, mohla se Triss Ranuncul považovat za typickou arodjku. Zaaloto kyselou chutí zakázaného ovoce, tak lákavého v písných mravech Akademie. Po ukonenístudia pišla volnost, samostatnost a nespoutaná promiskuita. Všechno to skonilo, jak už tochodí, hokostí, rozarováním a rezignací. Nastoupilo dlouhé období osamlosti a zjištní, že kuvolnní naptí a stresu je naprosto zbytený nkdo, kdo by se chtl považovat za jejího pána avládce hned potom, sotva si to odbude, pevalí se na hbet a ute si pot s ela. Že existují ménrozilující zpsoby, které navíc nešpiní prostradla, nepouštjí vtry pod dekou a neotravují kvlisnídani. Poté pišlo krátké a zábavné údobí zalíbení ve stejném pohlaví, jež vedlo k závru, žepšoukání a hltavost nejsou výlun jen doménou muž. Nakonec, jako bezmála všem arodjkám,zstaly i Triss jen krátká pomilování s jinými mágy, sporadická a iritující svým chladným,neosobním, takka rituálním prbhem.

Tehdy se objevil Geralt z Rivie. Neklidný život vedoucí zaklína, svázaný divným, boulivým,beznadjným svazkem s její dvrnou pítelkyní Yennefer.

Triss je sledovala a závidla jim, pestože se zdálo, že není dvod k závisti. Jejich vztah jeoba inil nešastnými, zraoval je a niil - ale proti vší logice trval. Triss to nechápala. Ale žárlila.A fascinovalo ji to. Fascinovalo ji to do té míry, že…

Svedla zaklínae, aniž by si njak moc pomáhala kouzly. Pokala si na píznivou chvíli, kdyžse ti dva už kdo ví po kolikáté stetli a s hnvem a zoufalstvím rozešli. Geralt poteboval teplo apokoušel se zapomenout.

Ne, Triss ho nechtla Yennefer pebrat. Ve skutenosti jí záleželo víc na pítelkyni než na nm.Ale kratiký svazek se zaklínaem ji ovládl. Nalezla to, co jí chyblo, i když pedevším v pocituviny, obav a bolesti. Jeho bolesti. Prožila vzrušení, ukojení i naplnní - a nedokázala zapomen-out, když se nakonec rozešli.

Co je taková bolest, pochopila nedávno. Tehdy, když paliv zatoužila být opt s ním. Jennakrátko, na chvíli, ale být s ním.

A te byla tak blízko…Sevela pst a udeila jí do polštáe. Ne, porouela si, ne! Mj rozum! Nemysli na to. Mysli na…Ciri? Ona je…Ovšem. Ona je pravý dvod jejího pozvání na Kaer Morhen. Dívenka s popelavými vlasy, z

níž tady chtjí udlat zaklínaku. Pravou zaklínaku - mutantku. Stroj na zabíjení, jako jsou sami.Ucítila znovu prudké vzrušení, tentokrát však zcela jiného druhu. Je to jasné. Chtjí to dítzmutovat, podrobit Zkoušce Trav a Zmnám, jenže už nevdí, jak se to dlá. Ze starých žijepouze Vesemir, a Vesemir byl pece jen uitelem šermu. V tajném Laboratoriu, skrytém vpodzemí Kaer Morhen, se práší na alchymistické pece, baky, kivule a retorty, na láhve plnélegendárních elixír. Žádný z nich neví, jak to vše použít. Je nepochybné, že první recepturyna mutagenní melanž vypracoval nkdy v dávno minulých asech njaký arodjský renegát.Nástupci toho odpadlíka je po léta doplovali a zdokonalovali, na nových adeptech zkoumaliproces Zmn. A po dlouhé dob etz praskl. Pomohou pouze magické znalosti a schopnosti.Zaklínai mají své byliny, své Trávy. Mají své Laboratorium. Mají zápisy receptur. Ale nemajíarodje.

Kdo ví, napadlo ji, možná to zkoušeli? Podávali dtem dryáky namíchané bez použití ma-gie?

Zachvla se pi pomyšlení na to, co se s tmi dtmi mohlo stát.A te, uvažovala, chtjí zmutovat dívku. Ale to nedokážou. To mže znamenat… To mže zna-

menat, že by m mohli požádat o pomoc. Pak bych uvidla to, co žádný žijící arodj nespatil,poznala bych tajemství, která žádný z žijících arodj nezná. Proslulé Trávy, byliny, záhadnémikrobiální kultury, pradávné receptury…

A já mám podat dítti s popelavými vlasy sérii elixír, zaznamenávat mutagenní zmny a navlastní oi sledovat, jak…

Jak dít s popelavými vlasy umírá.Ne, trhla sebou Triss. Nikdy. Ne za takovou cenu.

Ovšem, uvažovala dále, co když dlám zase pedasné závry. Pravdpodobn o to vbecnepjde. Pi veei jsme rozmlouvali, probírali jsme kdeco. Nkolikrát jsem se snažila zavést e naDít - Pekvapení, ale marn. Hned se zaínali bavit o nem jiném.

Pozorovala jsem je. Vesemir byl napjatý a nejistý. Geralt neklidný. Lambert s Eskelem nu-cen veselí a hovorní. Coen tak pirozený, až to psobilo nepirozen. Upímná a otevená bylapouze Ciri, rumná ze zimy, rozcuchaná, šastná a hladová jako vlk. Jedli hustou polévku sopeeným chlebem a sýrem, a Ciri se divila, že v ní nejsou híbky. Pili jablené víno, avšak dvedostalo jen vodu a bylo tím zeteln zaskoeno a znechuceno. Zaalo se rozilovat, kde je salát,ale Lambert jí okamžit vyhuboval, a sundá lokty se stolu.

Híbky a salát. V prosinci?Jasn, pomyslela si Triss. Krmí ji tajemstvím opedenými jeskynními houbami, neznámým

horským koením, napájejí ji odvary z býlí. Její tlo se rychle rozvíjí, získává ábelskou,zaklínaskou obratnost. Pirozeným zpsobem, bez mutace, bez rizika, bez hormonálních zmn.Ale arodjka o tom nesmí nic vdt. Je to nejpísnjší tajemství. arodjce se nesmí nic íci, nicukázat.

Vidla jsem, jak to dve bželo. Vidla jsem, jak tanilo s meem v ruce na rozhoupané klád,rychlé a pružné, pohybující se s koií jistotou takka taneními kroky. Musím, rozhodla se,bezpodmínen ji musím vidt svléknutou, zjistit, jak se její organizmus rozvíjel, jaký vliv na njmla zdejší strava. Ó, kdyby se tak podailo sebrat a odvézt odtud vzorky tch “híbk” a “salát”.No, no…

A dvra? Kašlu na vaši dvru, zaklínai. Na svt ádí erné neštovice, rakovina, záškrt aleukémie, nejroztodivnjší alergie, syndrom náhlého úmrtí nemluvat. A ty vaše híbky, z nichžby se daly pipravit životy zachraující léky, vy ukrýváte ped svtem. Držíte je v tajnosti dokoncei pede mnou, i když tvrdíte, že mám vaše pátelství, dvru a obdiv. Nejenom, že nemohu spatitpovstné Laboratorium, ale ani mizerné houby!

Pro jste mne sem tedy pozvali? Mne, arodjku?Magie!Triss se zahihala. Ha, zaklínai, už to mám. Ciri vám musela nahnat úpln stejný strach jako

mn. Mla “úlet”, zaala vštit, prorokovat, obklopila ji aura, kterou pece vycítíte stejn snadno jakojá. Podvdom “sáhla” po nem psychokineticky anebo silou vle ohnula cínovou lžiku, když se nani pi obd zadívala. Odpovdla na otázku, na kterou jste jen pomysleli nebo dokonce na tako-vou, na jakou jste se báli i pomyslet. A dostali jste strach. Pochopili jste, že vaše Pekvapení jemnohem pekvapivjší, než jste soudili.

Uvdomili jste si, že na Kaer Morhen máte Zídlo.Že si bez arodjky nebudete vdt rady.

Nemáte žádnou spátelenou arodjku, které byste mohli vit. Žádnou krom mne a…Yennefer.Vítr zasténal, práskl okenicí a zapleskal cípem závsu. Triss Ranuncul se položila naznak a

zamyšlen si zaala okusovat nehet palce.Geralt nepozval Yennefer. Pozval mne. To proto…Kdo ví? Snad. Jestli se domýšlím správn, tak pro…Pro…“Pro sem nepišel za mnou?” vykikla do ticha a do tmy, vzrušená a podráždná.Odpovdl jí jen vítr vyjící ve zíceninách.*Ráno bylo jasné, ale velice studené. Triss vstala promrzlá, nevyspalá, ale uklidnná a

pipravená.Do sálu pišla jako poslední. Se zadostiuinním pijala obdivn pohledy, odmující její snahu.

Vymnila totiž cestovní odv za jednoduché, le psobivé šaty a zkušen použila magickýchkosmetických pípravk - rovnž nkolika nemagických, zato však píšern drahých.

Usedla se zaklínai k ovesné kaši. Nemluvili o niem dležitém, prost si jen povídali.“Zase voda?” ohnula nos Ciri, když nakoukla do poháru. “Ze studené vody mn trnou zuby.

Chtla bych se napít šávy. Té modré.”“Nehrb se,” pokáral ji Lambert, šilhaje koutkem oka po Triss. “A neutírej si pusu do rukávu.

Dojez, musíme cviit. Dny jsou stále kratší.”“Geralte,” odsunula Triss prázdný talí. “Ciri vera na Stop upadla. Nic hrozného, ale zavinil

to ten šaškovský úbor. Nic jí poádn nesedí, ztžuje jí to pohyby.”Vesemir si odkašlal a sklopil zrak. Aha, dovtípila se arodjka, tedy je to tvoje dílo, miste

mee. Opravdu, ten její kabátek vypadá, jakoby byl stíhán meem a sešíván hrotem šípu.“Dny jsou skuten stále kratší,” pokraovala, když se nedokala žádné odezvy. “Dnešek však

zkrátíme ješt víc, Posnídalas, Ciri? Pjdeš te se mnou. Provedeme nezbytné úpravy tvéhoošacení.”

“Bhá v tom už rok, Ranuncul,” namítl podráždn Lambert. “Všechno bylo v poádku, dok-ud…”

“…dokud se tu neobjevila ženská, která se nehodlá dívat na ošklivé a špatn padnoucíobleení? Máš pravdu, Lamberte. Ovšem ta ženská je tady a staré poádky pry, nadešel asvelkých zmn. Poj, Ciri.”

Dve zaváhalo, pohlédlo na Geralta. Ten souhlasn kývl a usmál se. Hezky. Tak, jak se umlusmívat díve, tehdy…

Triss odvrátila pohled. Ten úsmv nebyl uren jí.

*Svtnika patící Ciri byla stejná jako všechny pokoje zaklína. Neútulná, v podstat bez vy-

baven a nábytku. Nebylo v ní vlastn nic, krom tvrdého lžka, stoliky a truhlice. Pouze stnyzdobili zaklínai kožešinami ulovených zvíat - jelen, rys, vlk, dokonce rosomák. Ciri si na vnitnístranu dveí svého obydlí povsila kži obrovské krysy s odporným holým ocasem. Triss mla chutu smradlavou trofej popadnout a vyhodit oknem na smetišt.

Dívka stála vedle postele a s oekáváním se na ni dívala.“Pokusíme se,” oznámila jí arodjka, “ponkud pešít ten tvj… futrál. O šatech a jejich šití nco

vím, takže bych si mla poradit i s kzleí kží. A ty, zaklínako, drželas nkdy ruce jehlu? Nauilases také nco jiného, než sekat do pytl vycpaných senem?”

“Když jsem žila na Zaíí, v Kagenu, musela jsem píst,” ekla Ciri bez nadšení. “Šití minechtli dát do ruky, ponvadž jsem to jen kazila a plýtvala nití - všechno po mn museli párat.To pedení byla otrava, eee!”

“Já vím,” zasmála se Triss. “Neznám nic nudnjšího. Taky jsem nesnášela pedení.”“Tys musela taky? Já ano, protože… Ale ty jsi pece arodjni… arodjka. Mžeš si pece

všechno vyarovat. Tyhle pkné šaty sis nevyarovala?”“Ne,” piznala Triss. “Ale ani jsem si je neušila vlastnorun. Tak šikovná zase nejsem.”“A jak udláš šaty pro m? Vyaruješ je?”“To není nutné. Staí magická jehla, kterou popoženeme zakletím. A jestli to jinak

nepjde…”Triss pomaliku pejela dlaní pes díru na rukáv malé kazajky, zaktivizovala amulet a

zašeptala zaklínadlo. Po díe nezstalo ani stopy. Ciri výskla radostí.“Kouzlo! Budu mít kouzelnou kazajku! Haha!”“Zatím. Dokud ti neušiju obyejnou, ale poádnou. Ale te to všechno svlékni, holka, a pevle

se do neho jiného. Doufám, že tohle není tvoje jediné ošacení?”Ciri zavrtla hlavou, zvedla víko truhly a ukázala jí vybledlou sukénku, lnnou košilku, vlnnou

jupku a hndý kabátek, pipomínající pytel.“To je moje,” oznámila. “V tom jsem tu pijela. Ale te to nenosím, jsou to babské vci.”“Chápu,” ušklíbla se Triss sarkasticky. “Babské anebo ne, budeš si je muset vzít na sebe.

No, pus se do toho. Svlékni to. Pokej, pomohu ti… U šlaka! Co to je? Ciri?”Díviny paže byly pokryty velkými podlitinami. Vtšina již zežloutla, zásti pibyly nové.“Co to má, k ertu, znamenat?” opakovala rozilen arodjka. “Kdo t tak otloukl?”“Cože?” prohlížela si Ciri modiny, jakoby je vidla poprvé. “Aha, tohle… To byl vtrník. Byla

jsem moc pomalá.”“Jaký vtrník, hrome?”

“Vtrník,” vysvtlovala Ciri, upírajíc na arodjku své velké zelené oi. “To je takový… No… Uímse na nm únik z útoku. Má takové pracky z palicemi a toí se a mává tma prackama. Musí sehrozn rychle skákat a dlat úniky. Musíš mít lefrex. Když nemáš lefrex, tak t vtrník praští palicí.Zpoátku m ten vtrník hrozn ztloukl. Ale te…”

“Sundej si kalhoty a košili. Ó, bohové milí! Dít! Jak mžeš vbec chodit? Bhat?”Oba boky a levé stehno byly ernomodré modinami a opuchlinami. Ciri sebou trhla a sykla,

když se jich arodjka dotkla rukou. Triss zaklela po trpaslicku, neobyejn vulgárn.“To taky vtrník?” zeptala se, snažíc se zachovat klid.“To? Ne. Ó, to byl vtrník,” ukázala Ciri lhostejn rozsáhlou podlitinu na holeni pod levým

kolenem. “Ty ostatní… Kyvadlo. Pod kyvadlem cviím kroky s meem. Geralt íká, že jsem podkyvadlem dobrá. íká, že mám ten… no, smysl. Mám smysl.”

“A když ti smyslu pochybí,” zaskípala zuby Triss, “tak t, jestli tomu dobe rozumím, kyvadlopraští?”

“To se ví,” pisvdilo dve, hledíc na ni a oividn se divíc její neznalosti. “Praští. A jak.”“A tady? Na žebrech? To bylo co? Kováské kladivo?”Ciri sykla bolestí a zrudla.“Spadla jsem s hebenu…”“…a heben t praštil,” dokonila Triss, stále s vtší námahou se ovládajíc.Ciri vyprskla:“Jak by m heben mohl praštit, když je zakopaný v zemi? Nee. Jenom jsem spadla. Cviila

jsem skok s pinieu a nevyšel mi. Od toho je ta modina. Narazila jsem na sloupek.”“Leželas aspo dva dny? Mla jsi obtíže s dýcháním? Bolestí?”“Vbec ne. Coen mi to rozmasíroval a znovu m vysadil na heben. To se musí, víš? Jinak

bych získala fóbii.”“Cože?”“Fóbii,” zopakovala dležit Ciri a odhrnula si z ela popelavé vlasy. “To nevíš? I když se ti

nco stane, musíš znovu k náadí, jinak se budeš bát. A jestli se budeš bát, bude celé cviení vloji. Nesmí se vzdávat. Geralt to íkal.”

“To pravidlo si musím zapamatovat,” ucedila sžírav arodjka. “Jakož i to, že je vyslovil právGeralt. Není to sice špatný recept na život, ale nejsem si jista, zda platí za všech okolností. Jeovšem dost snadné ídit se jím na cizí úet. Takže se nesmíš vzdávat? I kdybys byla bita amlácena tisíci zpsoby, musíš vstávat a cviit dále?”

“To se rozumí. Zaklína se nieho nebojí.”“Opravdu? A ty, Ciri? Taky se nieho nebojíš? Odpovz upímn.”Dívka sklonila hlavu, kousla se do rt.

“Nepovíš to nikomu?”“Nepovím.”“Víš, nejvíc se bojím dvou kyvadel. Obou najednou. Vtrníku taky, ale jenom když je moc

rychle roztoený. A ješt je dlouhé vahadlo, na n já poád ješt mžu jenom s jištním. Lambert semi vysmívá, že jsem nemehlo a nemotora, ale to není vbec pravda. Geralt mi ekl, že mámjenom jinak to… tžišt, ponvadž jsem holka. Musím prost víc cviit, leda že … Mžu se t na ncozeptat?”

“Mžeš.”“Ty se vyznáš v magii a v zaklínání. Umíš arovat. Mohla bys nco udlat, abych… Abych

byla kluk?”“Ne!” odmítla Triss ledov. “To bych nemohla.”“Hmm…” zakroutila ustaran hlavou malá zaklínaka. “A mohla bys aspo…”“Aspo co?”“Aspo zaídit, abych nemusela…” zalila se dívina tvá rumncem. “Pošeptám ti to.”“Dobe,” sklonila se Triss. “Poslouchám.”Ciri, celá ervená, piblížila tvá k arodjiným kaštanovým vlasm. Triss vyskoila, jako by ji

píchl. Oi jí zaplály.“Te? Dneska?”“Mhm.”“Do hajzlu a do prdele!” zajeela arodjka a kopla do stoliky tak, že nešastný kus nábytku

odletl ke dveím a práskl do nich, až shodil na zem krysí kži. “Mor, cholera, tyfus a kapavka nan! Já ty zatracené blbce snad všechny pozabíjím!”

*“Uklidni se, Ranuncul,” ekl Lambert. “Rozilování škodí zdraví. A navíc bez dvodu…”“Ty m nepouuj! A pesta m oslovovat Ranuncul! Úpln nejlepší bude, když už ani necekneš

- s tebou se dohadovat nebudu. Vesemire, Geralte, všiml si vbec nkdo z vás, jak je to dítpíšern otluené? Nemá na tle jediné zdravé místo!”

“Dceruško,” chlácholil jí Vesemir. “Nenechávej se unést. Tys byla vychována jinak, znášjiné zpsoby. Ciri však pochází z Jihu, tam nedlají mezi výchovou chlapc a dívek žádnézvláštní rozdíly - podobn jako elfové. Když ji vysadili na poníka, nebylo jí ješt ani pt let, v osmiuž jezdívala na lov. Uili ji ovládat luk, kopí i me. Modina pro ni není nic nového…”

“Nemluv nesmysly,” perušila ho Triss. “Nedlejte ze sebe hlupáky. Tohle není njakáprojížka na poníku, tady je Kaer Morhen! Na tch vašich vtrnících a vahadlech, na vašíMordýrn si zperážely kosti a zlámaly krky desítky chlapc, otrlých a nebojácných darebák,sesbíraných po kdejakých cestách a píkopech. Tvrdých, krátkým životem zakalených tulák arvá, stejných jako vy. Jaké šance má Ciri? Tebas byla vychovávána na Jihu, tebas po elfsku a

takovou regyní, jako bývala Lvice Calanthé, ta malá byla a stále je princeznou. Jemná ple,drobná postava, kehká stavba kostí… Je to dvátko! A co z nj chcete udlat vy?

“Zaklínae!”“To dvátko,” promluvil tiše a klidn Geralt. “Ta jemná a drobná princeznika pežila ež v

Cinte. Odkázána jen sama na sebe unikla nilfgaardským ozbrojencm. Dokázala proklouznoutmezi venkov drancujícími marodéry, kteí živé vraždili a zabité okrádali. Pežila úpln osamládva týdny v lesích Zaíí. Msíc putovala se skupinou uprchlík, trpla jako každý z nich a hladovlajako každý z nich. Pl roku pak tžce dela na poli a u dobytka, když ji pijala rolnická rodina. Vmi, Triss, její krátký život ji nezakalil o nic mén, než tuláky a rváe, pivedené na Hradišt z cesta píkop. Ciri není o nic slabší, než nechtní pancharti, ano - stejní jako my, kteí byli zaklínampodstreni v krmách v proutných koších jako koata. A že je dívka? Co to má s tím co dlat?”

“Ty se ptáš? Ty máš tu drzost se ješt ptát?” vykikla arodjka. “Samozejm, že to s tím má codlat! Kdyby jen to, že ta dívka, podle tebe stejná jako vy, má práv te svoje dny, rozumíš? Asnáší je neobyejn špatn! Ale vy jí chcete strhat plíce na Mordýrn a umlátit njakým prokletýmvtrníkem!”

Nyní se rozhnvané žen dostalo škodolibého zadostiuinní pi pohledu na zpitomlé obliejemladších zaklína a Vesemirovu pokleslou spodní elist.

“Nic jste ani netušili,” pokývala hlavou s kousavou a trpkou výitkou, ale již mírnji. “Vzorníopatrovníci. Ona se vám stydí nco povdt, ponvadž ji nauili, že se takové vci mužm neíkají.Pitom se ale stydí za svou slabost a vyerpání, za to, že nezvládá to, co jindy. Zajímal se o tonkterý z vás? Napadlo nkoho zamyslet se, co jí mže být? Zejm poprvé v život krvácela tady uvás, na Kaer Morhen. A plakala po nocích, protože se nesetkala se soucitem ani s útchou -dokonce ani s porozumním ne. Pomyslel na to nkdo z vás?”

“Dost už, Triss,” požádal tiše Geralt. “Pesta už, prosím. Dosáhlas, eho jsi dosáhnout chtla.A nejspíš i neho víc.”

“Do hajzlu!” zaklel Coen. “Udlali jsme ze sebe pímo korunované voly, jen co je pravda.Ech, Vesemire, že ano, ty…”

“Sklapni,” zahuel starý zaklína. “Radji bu zticha.”Nejneoekávanji se zachoval Eskel. Vstal, pistoupil k arodjce, hluboce se uklonil a s úctou

jí uchopil a políbil ruku. Rychle jí ucukla. Ne proto, aby dala najevo hnv a podráždnost, nýbržaby perušila píjemné, pronikavé chvní, vyvolané zaklínaovým dotekem. Eskel emanoval siln;silnji než Geralt.

“Triss,” oslovil ji a v rozpacích si zaal tít ošklivou jizvu na tvái. “Pomoz nám. Prosíme t, po-moz nám, Triss.”

arodjka mu pohlédla do oí.

“V em? V em vám mám pomoci, Eskele?”Eskel si zakryl jizvu rukou. Pohlédl na Geralta. Blovlasý zaklína sklonil hlavu a schoval

obliej do dlaní. Vesemir si nahlas odkašlal.V tom okamžiku skíply dvee. Do sálu vstoupila Ciri. Vesemirovo kašlání se zmnilo na nco

jako hlasité zalapání po dechu. Lambert otevel ústa. Triss potlaila smích.Pkn ostíhaná a uesaná dívka k nim picházela drobnými krky. Opatrn si pi tom pidržovala

sukni tmavomodrých šat, nesoucích sice ješt stopy pevážení v zavazadlech, ale upravených,zkrácených a zúžených na její postavu. Na jejím hrdle se leskl arodjin druhý dárek - ernýhádek z lakované kže s rubínovýma okama a zlatou sponkou.

Ciri se zastavila ped Vesemirem. Nevdouc, co s rukama, zastrila si nakonec palce zapásek šat.

“Nemohu dnes cviit,” pednesla pomalu a peliv do naprostého ticha, “ponvadž jsem…Jsem…” Pohlédla na arodjku. Triss na ni zamrkala jako njakou nevedenou rošárnou potšenýuliník a pohnula rty, napovídajíc stydící se dívce konec nauené vty.

“Indisponovaná!” dokonila Ciri hlasit a vítzn.Vesemir zachrel. Avšak Eskel, zlatý, neocenitelný Eskel neztratil hlavu a opt se zachoval,

jak bylo teba.“Samozejm,” pisvdil ochotn a s úsmvem. “Je jasné a pochopitelné, že tvj výcvik perušíme,

dokud ta indispozice nepejde. Zkrátíme také teoretickou výuku, a kdyby ti nebylo dobe,odložíme i ji. Když budeš nco potebovat, njaké léky…”

“Já se o to postarám,” zasáhla Triss.“Aha…” pipomnla si Ciri. “Strýku Vesemire, poprosila jsem Triss… Tedy paní Ranuncul,

aby… Totiž… No prost, aby tu s námi zstala na delší dobu. Triss íkala, že k tomu musí mít tvjsouhlas. Strýku Vesemire! Prosím!”

“Souhlasím,” ekl starý zaklina. “To víš, že souhlasím.”“Jsme rádi,” ozval se Geralt, který teprve te zvedl hlavu. “Bude nám potšením, Triss.”arodjka lehce pikývla a jakoby mimodk si navíjejíc na prst pramen kaštanových vlas, upela

na nho svj nejnevinnjší pohled. Geraltova tvá zstala jako z kamene.“Zachovala ses velmi pkn a zdvoile, Ciri,” pochválil dve, “že jsi paní Ranuncul navrhla, aby

se na Kaer Morhen zdržela déle. Jsem na tebe pyšný.”Ciri celá zkrásnla a radostn se usmála. arodjka ji dala další smluvené znamení.“A te,” prohlásila dívka dležit, “vás nechám o samot, ponvadž si jist chcete s Triss

pohovoit o vážných vcech. Paní Ranuncul, strýku Vesemire, pánové… Louím se. Zatím.”Pvabn se uklonila a dstojným krokem opustila sál.“Hrome,” vydechl do ticha Lambert. “A já nevil, že je to opravdová princezna.”

“Rozumli jste, tupci?” rozhlédl se po zaklínaích písn Vesemir. “Když si ráno obléknešaty… Žádná cviení… Je vám to jasné?”

Eskel a Coen obdaili starce vrcholn neuctivými pohledy, Lambert nahlas vyprskl. Geraltupíral oi na spokojen se usmívající arodjku.

“Díky,” promluvil. “Díky, Triss.”*“Podmínky?” znepokojil se Eskel. “Triss, vždy jsme ti pece slíbili, že Ciri ulehíme výcvik.

Jaké nám chceš ješt klást podmínky?”“Nenazývala bych to podmínkami, eknme, že jsou to rady. Chtla bych vám dát ti rady a vy

se jimi budete ídit. Samozejm, pokud vám skuten záleží na tom, abych tu zstala a pomohlavám s výchovou.”

“Posloucháme. Mluv, Triss,” vybídl ji Geralt.“Pedevším,” zaala se zlomyslným potšením, “je nutné obohatit její jídelníek. A pedevším

omezit ty podezelé híbky a saláty.”Geralt a Coen se ovládali znamenit. Lambert a Eskel ponkud he. Vesemir se neovládal

vbec. Inu, pomyslela si pi pohledu na jeho zábavné rozpaky, za jeho as býval svt lepší. Zaupímnost nebylo teba se stydt, naopak petváka znamenala hanbu.

“Mén vývar z vašich tajuplných bylin,” pokraovala neoblomn, “zato více mléka. Máte tadykozy. Dojení není žádné umní, uvidíš, Lamberte. Zvládneš to dokonce i ty.”

“Triss,” namítl Geralt, “poslyš…”“Ne, ty poslyš! Nezjistila jsem u Ciri mutace ani hormonální zmny. Nezkoušeli jste na ní

elixíry a Trávy. To vás ctí - bylo to rozumné a odpovdné, bylo to lidské. Neublížili jste jejímuorganismu jedy, tím spíše mu nesmíte škodit nyní.”

“O em to mluvíš?”“Ty vaše tajemstvím zahalené houby ji skuten pomáhají udržet se ve skvlé kondici,” zaala

vysvtlovat. “Posilují svaly. Byliny a koení podporují látkovou výmnu a urychlují tlesný rozvoj.Úinek toho všeho, umocnn navíc tvrdým výcvikem, ovšem mže zpsobit jisté zmny ve stavbtla. Zejména ve vrstv podkožního tuku. Má z ní být žena. Když jste ji nemnili hormonáln,nemte ji ani fyzicky. Mohla by vám nkdy zazlívat, že jste ji tak bezohledn zbavili ženských…atribut. Rozumíte, jak to myslím?”

“Bodej,” zamumlal Lambert, neomalen oumující arodjino poprsí, napínající tenkou látkušat. Eskel zasyel a zpražil drzouna pohledem.

“V souasnosti,” otázal se pomalu Geralt, “jsi, doufám, nezjistila žádné nenapravitelnézmny?”

“Ne,” usmála se. “Naštstí ne. Rozvíjí se normáln a zdrav, je urostlá jako mladá dryáda, ra-dost pohledt. Ale bute umení v podávání tch urychlova, prosím vás o to.”

“Budeme,” pislíbil Vesemir. “Dkujeme za varování, dceruško. Co dál? Hovoilas o tech…radách.”

“Správn. Zde je druhá: nelze dopustit, aby tu Ciri zvlila. Musí pijít do styku se svtem, sesvými vrstevníky. Musí se jí dostat náležitého vzdlání a vychování - pípravy na život. Zatím asi klidn mává meem. Bez mutací z ní pravou zaklínaku neudláte, ale váš výcvik jí neuškodí.asy jsou zlé a nebezpené, bude se umt bránit, když bude teba. Jako elfka. Avšak nemžete jipohbít zaživa v tomhle zapadákov. Musí zaít žít normálním životem.”

“Její normální život shoel s celou Cintrou,” poznamenal Geralt. “Ale jako obvykle mášpravdu, Triss. Už jsem o tom uvažoval. Na jae ji zavezu do klášterní školy. K Nenneke, do El-landeru.”

“Je to rozumný nápad a správné rozhodnutí. Nenneke je výjimená žena a svatyn bohynMelitelé je výjimené místo. Spolehlivé, bezpené, zaruující mladé dívce náležitou výchovu. Užo tom Ciri ví?”

“Ví. Pár dní se vztekala, ale nakonec se s tím smíila. Te už dokonce netrpliv eká na jaro.Tší se na cestu do Temerie, chce poznat svt.”

“Jako já v jejím vku,” usmála se Triss. “Vida, tohle srovnání nás nevyhnuteln pivedlo ketetí rad. Nejdležitjší. Nedlejte hloupé oblieje, dobe víte o em je e. Víte pece, že jsem arodjka.Netuším, za jakou dobu jste objevili její magické schopnosti, mn to každopádn trvalo sotva plhodiny. Pak jsem už vdla, kým nebo spíš ím ta dívka je.”

“A ím by jako mla být?”“Zídlem.”“Nemožné!”“Možné. Dokonce jisté. Ciri je Zídlo - mimoádn silné médium. Ovšem její schopnosti jsou

znan znepokojivé. Vždy vy, milí zaklínai, o tom dobe víte. Také jste zpozorovali jejíschopnosti, také vás zneklidnily. Pouze a výlun proto jste mne pozvali na Kaer Morhen, mámpravdu? Pouze a výlun proto?”

“Ano,” souhlasil po chvilce zaraženého mlení Vesemir. Triss si ulehen oddechla. Tuchvilku se obávala, že tím, kdo to potvrdí, bude Geralt.

*Nazítí padal sníh, zpoátku jen slab, ale brzy se snžení zmnilo v chumelenici. Trvala celou

noc. Dalšího rána tonulo Kaer Morhen v závjích. O bhání Stopou nemohlo být ani ei, tím spíš,že se Ciri stále necítila nejlépe. Triss mla podezení, že morhenské urychlovae mohly zpsobitporuchy menstruace. Nemohla to ovšem tvrdit s jistotou, nebo o tchto substancích takka nicnevdla, Ciri pak byla bez nejmenší pochybnosti jediná dívka na svt, které kdy byly podány.Ped zaklínai se o tom ani nezmínila. Nechtla jim nic vyítat, radši se rozhodla pro vlastní zpsobléby. Podala Ciri nkolik spolehlivých lék, kolem pasu pod šaty jí uvázala šrku aktivních jaspis

a zakázala jí tlesnou námahu - pedevším divoké lítání po chodbách s meem v ruce a loveníkrys.

Ciri se nudila, ospale bloumala po hrad, aby se nakonec, z nedostatku jiné zábavy, pidalake Coenovi uklízejícímu stáje, starajícímu se o kon a opravujícímu postroje. K nelibostiarodjky Geralt se kamsi vytratil a objevil se teprve veer se zasteleným srncem. Triss mu vkuchyni pomáhala s úlovkem. Akoliv nesnášela pach syrového masa a krve, chtla být zaklínainablízku. Co nejblíž. Rostlo v ní pevné, nesmlouvavé rozhodnutí. Už dál nechtla spát sama.

“Triss!” vískla Ciri, ženoucí se s dupotem se schod. “Mžu dneska v noci spát u tebe?Triss, prosím t, že mžu? Prosím, prosím, Triss!”

Sníh padal a padal. Rozjasnilo se teprve na Midinváerne - Den Zimního Slunovratu.Tetího dne zemely všechny dti, vyjma jediného nevolníka vku asi desíti let. Tento, až do-

posud zachvácen silnými konvulsemi, upadl nyní do stavu hlubokého obluzení. Jeho oizískaly skelný výraz, neustále se zachytával rukama pokrývek anebo jimi tápal ve vzduchu,jakoby se pokoušel lapat vznášející se chmýí. Jeho dech byl hlasitý a chraptivý, na kži muvystoupil studený a lepkavý pot. Tehdy mu byla vpravena do žíly další dávka mixtury. Vy-volala krvácení nosní sliznice, jeho kašel se zmnil v dávení, až nakonec sledovaný ochabl aupadl do hluboké katalepsie.

Po následující dva dny symptomy setrvávaly. Bhem asu však pokožka pestala vyluovatpot, stala se suchou a horenat rozpálenou; puls ztratil pvodní sílu a znateln se zpomalil, lenepestal být hmatný. Sledovaný se ani jednou neprobral, ani jednou nevykikl.

Konen nadešel den sedmý. Chlapec se probudil z mrákot, otevel oi. A jeho oi byly jako oizmije.

Carla Demetia Crest:Zkouška Trav a další tajné praktiky morhenské,na vlastní oi sledované.Manuskript výlun pro poteby arodjné Kapituly.KAPITOLA TETÍ“Vaše obavy byly zbytené, naprosto bezdvodné,” vysvtlovala Triss, opírajíc se lokty o stl.

“Pry jsou asy, kdy arodjové pátrali po Zídlech a dtech s nadpirozenými schopnostmi, kdy jelstí anebo násilím odnímali rodim i opatrovníkm. Copak jste si opravdu mysleli, že bych vámchtla Ciri vzít?”

Lambert pezírav odfrkl a odvrátil obliej. Eskel s Vesemirem pohlédli na Geralta, ten všakmlel a upíral zrak do prázdna, pohrávaje si pouze se svým stíbrným medailonem. Triss byloznámo, že morhenské medailony s vlí hlavou reagují na projevy magie. Takovou noc jako oMidinváerne, kdy bylo povtí pímo nabito magií, musely medailony zaklína vibrovat bez ustání,musely své nositele zneklidovat a popouzet.

“Ne, dceruško,” zavrtl hlavou Vesemir. “Byli jsme pesvdeni, že bys to neudlala. Ale vímerovnž, že o ní musíš podat zprávu Kapitule, že je to povinnost každého arodje i arodjky. Ne,dnes již takové dti neberete rodim a opatrovníkm, jen je nepustíte z dohledu, abyste je pozdji,až pijde as, ošálili a upoutali magickými triky a pesvdili je…”

“Bez obav,” perušila ho stroze. “Nebudu o Ciri nikomu donášet. Ani Kapitule. Co na m takcivíte?”

“Udivuje nás ochota, s níž slibuješ zachovat naše tajemství,” ekl mírn Eskel. “Promi, Triss,nechtl bych t urazit, ale co se stalo s vaší povstnou oddaností Velké Rad a Kapitule?”

“Stalo se ledacos. Válka mnohé zmnila, bitva o Sodden ješt více. Nechci vás nuditpolitikou Kapituly, a navíc jisté vci a problémy patí k tajemstvím, která nemohu vyzradit. A cose týe mé oddanosti… Jsem loajální. Ale mžete mi vit, že v této záležitosti mohu být loajální vivám stejn jako vi Kapitule.”

“Taková dvojí loajalita,” pohlédl toho veera poprvé Geralt zpíma do arodjiných oí. “jeneuviteln tžká vc. Málokdo to dokáže, Triss.”

arodjka se zahledla na Ciri. Dívka sedla s Coenem na medvdí kožešin na opané stransálu, hráli spolu drápky. Hra však byla jednotvárná, nebo oba byli nevídan rychli - ani jed-nomu se nedailo porazit druhého. Ovšem tm dvma to oividn nevadilo a nekazilo zábavu.

“Geralte,” hovoila dál Triss. “Když jsi nalezl Ciri tam nad Jarugou, odvedls ji na KaerMorhen, ukryl jsi ji zde ped svtem a chceš, aby ani blízcí toho dítte nevdli, že zstalo naživu.To všechno jsi udlal, protože nco, o em nevím, t pesvdilo, že osud není žádný výmysl, že násovládá, že mu neunikneme pi niem, co dláme. I já si to myslím, vždy jsem si to myslela. Jestlibude osud chtít, aby se Ciri stala arodjkou, stane se jí. Kapitula a Rada ji nemusí sledovat anipesvdovat, nemusí o ní dokonce ani vdt. Takže, akoliv zachovám vaše tajemství, neprovinímse vi zákonm Kapituly. Ovšem, jak sami víte, je tady uritý zádrhel.”

“Kdyby jen jeden,” vzdychl Vesemir. “Mluv, dceruško.”“Dve má magické schopnosti, které nemžete ani nesmíte zanedbat. To je píliš riskantní.”“V jakém smru?”“Nekontrolované schopnosti jsou nebezpené. Zídlu i jeho okolí. Okolí mohou ohrozit

rznými zpsoby, Zídlo vlastn jen jedním - duševní chorobou. Katalepsií.”“U sta hrom!” zamruel do nastalého ticha Lambert. “Jak vás tak poslouchám, mám dojem,

že tu nkomu peskoilo a co nevidt mže taky ohrozit svoje okolí. Osud, sudba, zídla, divy, áry,máry… Nepeháníš to, Ranuncul? Copak je to první dcko, které pišlo na Hradišt? Geraltnenašel žádný osud, našel další lidské mlád bez rodiny a bez písteší. Nauíme je ovládat me apustíme do svta. Jako všechny ostatní. Jasn, ješt nikdy jsme na Kaer Morhen necviili dve. Mlijsme s Ciri potíže a dlali jsme chyby - dobe, že jsi nám je vytkla. Ale nepehánj. Ona není nato-lik výjimená, abychom padali na kolena a zvedali oi k nebi. Vidl jsem ve svt dost žen bojovnic.

Zaruuji ti, Ranuncul, že Ciri odsud odejde zdravá a silná, pipravená rvát se se životem. A bezkapilepsie nebo jiné padoucnice. Ledaže jí njakou podobnou chorobu vsugeruješ.”

“Vesemire,” otoila se Triss v kesle. “Pikaž mu ztichnout, obtžuje.”“Nebu tak premoudelá,” nenechal se Lambert vyvést z rovnováhy. “Ješt nevíš všechno.

Podívej.”Natáhl ruku smrem ke krbu a složil prsty. V komín zahuelo, vyšlehl jasný plamen a

vystelily jiskry. Geralt, Vesemir i Eskel pohlédli znepokojen na Ciri, ale hrou zaujatá dívka sinenadálého ohostroje ani nevšimla.

Triss zkížila ruce na prsou a pobaven se na Lamberta podívala.“Znamení Aard,” ekla uštpan. “Chtls na mne udlat dojem? Stejným gestem, posíleným

koncentrací, silou vle a jednoduchým zakletím mohu vyhodit polena komínem tak vysoko, žeje budeš považovat za hvzdy.”

“Ty mžeš,” potvrdil, “jenže Ciri ne. Není schopna složit Znamení Aard, ani kterékoli jiné.Zkoušela to stokrát a nic. Pitom sama víš, že k naším Znamením je zapotebí jen zlomekschopností. To znamená, že Ciri chybí i ten zlomek, je docela normální dít. A ty nám tadyvyprávíš o Zídle, snažíš se strašit…”

“Zídlo,” vysvtlovala chladn, “nekontroluje své schopnosti, neovládá je. Je to však médium,nco jako prostedník. Samovoln je ve spojení s Mocí, samovoln ji petváí. Pokud se celý procespokouší kontrolovat, namáhá se zkoušením skládání Znamení, je to k niemu. A už to zkoušístokrát anebo tisíckrát, nikam to nevede. To je pro Zídla typické. Ale jednoho dne pijde chvíle,kdy se Zídlo o nic nesnaží, nenamáhá se, myslí na ptactvo nebeské nebo na vepov se zelím,hraje karty, skotaí s nkým v posteli anebo se dloubá v nose… A tu se nco stane. Napíklad vz-plane dm. Nebo nkdy mže vzplanout plka msta.”

“Peháníš, Ranuncul.”“Lamberte,” pustil Geralt medailon a položil dlan na stl. “Za prvé: neoslovuj našeho hosta

Ranuncul, mockrát t žádala, abys toho nechal. Za druhé: Triss nepehání, na vlastní oi jsemvidl, co dokázala matka naší Ciri, princezna Pavetta. Vte mi, nestail jsem valit oi. Nevím, jestlibyla Zídlem, ale vím, že o jejích schopnostech neml nikdo ani páru, dokud málem nezboilakrálovský palác v Cinte.”

“Mžeme tedy soudit,” uvažoval nahlas Eskel, zapalující novou svíci, “že vlohy, které Ciriprojevila, jsou zddné.”

“O jejích vlohách se nedá pochybovat,” pisvdil vážn Vesemir. “Na jedné stran má Lambertpravdu, Ciri nedokáže složit ani jednoduchá Znamení. Na stran druhé… Všichni jsme pecebyli svdky…”

Zmlkl a zabloudil zrakem k Ciri, která práv radostným výskáním oznamovala své vítzstvíve he. Triss zahlédla na Coenov tvái úsmv, pi nmž nemla pochyb, že nechal dve schváln

vyhrát.“No práv,” chytila starého zaklínae za slovo. “Všichni jste byli svdky. Svdky eho? Co jste

vidli a za jakých okolností? Nezdá se vám, pánové, že pišel as jít s pravdou ven? K ertu,musím vám poád opakovat, že zachovám tajemství! Máte moje slovo.”

Lambert pohlédl na Geralta, Geralt pikývl. Mladší zaklína vstal, sundal z vysoké policehranatou kišálovou karafu a malý flakón. Jeho obsah pelil do tekutiny v karaf, zatásl jí a nalilirý roztok do pohár stojících na stole.

“Napij se s námi, Triss.”“Copak pravda je tak strašná,” zažertovala, “že o ní nelze hovoit za stízlivá? Musím se

opít, abych ji snesla?”“Nenaparuj se a pij. Lépe porozumíš.”“Co to je?”“Bílý Racek.”“Co?”“Lehký prostedek,” mávl rukou Eskel, “na píjemné sny.”“Mor na vás! Zaklínaský halucinogen. Po nm vám veer tak svítí oi?”“Bílý Racek není píliš silný. Zato erný Racek je velmi úinný halucinogen.”“Jestli je ten lektvar pipraven za pomoci magie, nemohu jej vzít do úst.”“Výlun pírodní substance,” uklidoval ji Geralt, avšak jí neunikly jeho rozpaky. Pravdpodobn

se bál jejích otázek ohledn složení elixíru. “A rozedná znaným množstvím vody. Nebudeme tinabízet nco, co by ti mohlo uškodit.”

Neznám chutnající tekutina chladila v ústech a v krku, ale za okamžik se teple rozlila pocelém tle. arodjka klouzala jazykem po dásních a pate. Nepodailo se jí rozeznat ani jednupísadu melanže.

“Dali jste Ciri napít se toho… Racka,” domyslila se. “A potom…”“Byla to náhoda,” skoil ji do ei Geralt. “První veer, hned po píjezdu. Mla žíze, Racek stál

na stole. Než jsme ji staili zadržet, napila se a upadla do transu.”“Užili jsme si strachu,” piznal Vesemir. “Ojoj, dceruško, užili.”“Zaala promlouvat cizím hlasem,” konstatovala arodjnice, sledujíc oi zaklína lesknoucí se

ve svtle svící. “Zaala mluvit o vcech a událostech, které nemohla znát. Zaala… vštit. Mámpravdu? Co íkala?”

“Hlouposti,” odpovdl Lambert pezírav. “Žvásty nedávající smysl.”“Nepochybuji,” podotkla arodjka škodolib, “že jste si v té chvíli výborn rozumli. Ty ve

žvástech vynikáš, pesvduji se o tom pokaždé, když oteveš hubu. Bu tedy té lásky a njaký as jidrž zavenou. Dobe?”

“Tentokrát má Lambert pravdu, Triss,” zaal si Eskel opt tít jizvu. “Tenkrát, po vypití Racka,Ciri skuten hovoila tak, že to nemlo hlavu ani patu. Poprvé to bylo úplné blábolení. Až…”

Zarazil se. Triss zavrtla hlavou.“Až podruhé promluvila tak, že to dávalo smysl,” doplnila nevyené. “To znamená, že bylo i

podruhé. Rovnž po narkotiku, které vypila kvli vaší nepozornosti?”“Triss,” promluvil Geralt. “Jízlivost není na míst. Tohle není zábava, znekliduje nás to a

trápí. Ano, bylo podruhé i potetí. Ciri nešastn upadla pi cviení. Ztratila vdomí. Když se jívracelo, znovu promluvila, znovu cizím hlasem a znovu to nebylo srozumitelné. Avšak já jsemjiž slyšel podobné hlasy, podobný zpsob mluvy. Tak hovoí ty ubohé, nemocné, pomatenéženy, kterým íkají vštkyn. Víš, co mám na mysli?”

“Ovšem. To bylo podruhé. A potetí?”Geralt si otel rukávem elo, na nž náhle vystoupil pot.“Ciri se asto budívá po nocích,” pokraoval. “S kikem. Hodn prožila. Nechce o tom mluvit,

ale nepochybn spatila v Cinte a v Angrenu vci, které by žádné dít vidt nemlo. Bojím sedokonce, že… nkdo jí hrozn ublížil. Vrací se to v jejích snech. Obvykle se mi daí uklidnit ji,znovu usíná… Ale jedenkrát po probuzení… byla opt v transu Promluvila cizím, nepíjemným,zlým hlasem. Mluvila zeteln a tentokrát to dávalo smysl. Prorokovala. Vštila. A pedpovdlanám…”

“Co? Co, Geralte?”“Smrt,” ekl tiše Vesemir. “Smrt, dvenko.”Triss pohlédla na Ciri, pisklav vyítající Coenovi podvádní. Coen ji objal a rozesmál se.

arodjka si pekvapen uvdomila, že nikdy, nikdy dosud nezaslechla žádného zaklínae hlasit sesmát.

“Komu?” zeptala se strun, dívaje se na Coena.“Jemu,” odpovdl Vesemir.“A mn,” dodal Geralt. A usmál se.“Co po probuzení?”“Na nic si nevzpomínala a my jsme se nevyptávali.”“Správn. To proroctví bylo konkrétní? Pesné?”“Ne,” podíval se jí Geralt do oí. “Zmatené. Neptej se na to Triss. Nám nedlají starosti její

vštby, nýbrž to, co se s ní dje. Nebojíme se o sebe, ale…”“Pozor,” varoval ho Vesemir. “Nemluv o tom ped ní.” Coen pišel ke stolu. Nesl dve na ra-

menou. “Popej všem dobrou noc, Ciri,” ekl. “Dobrou noc tm noním svám. My pjdeme spát.Blíží se plnoc, brzy skoní Midinváerne. Od zítka bude každým ránem jaro o krok blíž.”

“Mám žíze,” sklouzla Ciri po jeho zádech a sáhla po Eskelov poháru. Zaklína jej rychleodsunul z jejího dosahu a zvedl džbán s vodou. Triss vyskoila.

“Prosím,” podala dívce svj zpola naplnný pohár, tisknouc zárove Geraltovu paži a upírajícvýznamný pohled na Vesemira. “Napij se.”

“Triss,” zašeptal Eskel, dívaje se na hltav pijící Ciri. “Cos to vyvedla? Vždy…”

“Ani slovo, prosím.”Na výsledek neekali dlouho. Ciri se protáhla, blažen vzdychla a usmála se širokým, šastnýmúsmvem. Zavela víka, rozpáhla paže. Zasmála se, poskoila na špikách a roztoila se v piruet.Lambert rychlým pohybem odsunul židli, jež stála v cest, Coen se postavil mezi tanící dívku aohe planoucí v krbu. Triss se vymrštila. Vytáhla z výstihu amulet, do stíbra zasazený safír natenkém etízku. Siln ho stiskla v hrsti.

“Dceruško…” zalomil rukama Vesemir. “Co to tropíš?”“Vím, co dlám,” ekla sebevdom. “Dívka upadne do transu, já s ní navážu telepatické spo-

jen. Vstoupím do jejího podvdomí. íkala jsem vám, že ona je svým zpsobem prostedník.Musím zjistit, co pedává, odkud a jak získává auru, jak petváí Moc. Dneska je Midinváerne -vhodná noc pro takový podnik.”

“Nelíbí se mi to,” zachmuil se Geralt. “Ani za mák se mi to nelíbí.”“Kdyby nkterá z nás dostala epileptický záchvat,” nedbala arodjka na jeho slova, “víte, co

máte dlat - kolík do zub, pidržet hlavu, pokat. Vzmužte se, hoši, nedlám to poprvé.”Ciri pestala tanit, usedla na bobek, položila ruce na zem a opela si hlavu o kolena. Triss si

pitiskla ke spánku zahátý amulet a zašeptala zaklínací formuli. Stiskla víka, soustedila vli avyslala impuls.

Moe zašumlo, vlny hlun narazily na skalnatý beh, vytryskly vysokými gejzíry mezi útesy.Mávla kídly, nabírajíc vítr. S pocitem nepopsatelného štstí se spustila dol, dohonila hejno,dotkla se nohama heben vln a opt se vznesla vzhru, stásajíc s peí slané krpje, plachtilanadnášena vtrem svištícím v letkách. Sugesce, konstatovala stízliv, pouhá sugesce. Racek!

“Triiiss! Triiiss!”“Ciri? Kde jsi?”

“Triiiss!”Kik rack utichl. arodjka dosud cítila na tvái mokrou spršku, avšak nebyla již na moi. Vlastnbyla, jenže to bylo moe trávy, rovina bez hranic, od obzoru po obzor. Triss si stísnn uvdomila,že má ped sebou pohled z Pahorku v Soddenu. Ale nebyl to Pahorek. Nemohl to býtPahorek.

Obloha se náhle zatáhla, vkol padly stíny. Jejím zrakm se zjevil pedlouhý zástupnevýrazných postav zvolna scházejících z návrší. Zaslechla šepoty, vstupující jeden dodruhého, splétající se vzájemn v nesrozumitelný, zneklidující chór.

Ciri stála opodál zády k ní. Její popelavé vlasy vlály ve vtru. Mlhavé postavy neustálekráely kolem v nekonen dlouhém zástupu. Míjejíce ji, obracely k ní oblieje. Triss stží potlailavýkik pi pohledu do tch klidných, lhostejných tváí, do nevidoucích, mrtvých oí. Vtšina tváí jínebyla povdomá, nerozeznávala je. Ale nkteré…

Koral. Vanielle. Yoel. Raaby Axel…“Pro jsi m sem pivedla?” otázala se šeptem. “Pro?” Ciri se otoila a zvedla ruku. arodjka

spatila stružku krve stékající rýhou života z dlan na zápstí.“To ta rže,” ekla dívka pokojn. “Rže z Shaerrawedd. Píchla jsem se. To nic, je to jen krev.

Krev elf…”Nebe ztemnlo ješt víc, za okamžik se rozjasnilo ostrým, oslnivým svtlem blesku. Veškerý

pohyb ustal. Triss udlala krok - chtla se pesvdit, zda bude schopna jej uinit.Zastavila se vedle Ciri a uzela, že ob stojí na okraji bezedné propasti, v níž se pevaluje

narudlý, jakoby zespodu nasvícený dým. Záe dalšího tichého blesku odhalila dlouhémramorové schodišt vedoucí do hlubiny.

“Tak to musí být,” oznámila Ciri chvjícím se hlasem. “Není jiné cesty. Pouze tato - poschodišti dol. Tak to musí být, nebo… Vaesse deireádh aep eigean…”

“Mluv,” zašeptala arodjka. “Mluv, dít.”“Dít Starší Krve… Feainnewedd… Luned aep Hen Ichaer… Deithwen… Bílý Plamen…

Ne, ne… Neee!”“Ciri!”“erný rytí… s kídly na helm… Co se mnou udlal? Co se tehdy stalo? Bála jsem se… Poád

se bojím. To neskonilo, nikdy to neskoní. Lvice musí zemít. Státní zájem… Ne…”“Ciri!”“Ne!” napjala se dívka, stiskla víka. “Ne, nechci! Nedotýkej se mne!”Její tvá se najednou zmnila, ztuhla, hlas zaal být kovový, mrazivý, zlovstný - zaznlo v nm

zlé, kruté pohrdání.“Pišla jsi za ní až sem, Triss Ranuncul? Až na toto místo? Zašlas píliš daleko, trnáctá.

Varoval jsem t.”

“Kdo jsi?” zachvla se Triss, ale ovládla hlas.“Dovíš se, až pijde as.”“Dovím se hned!”arodjka zvedla paže, prudce je rozepjala, vkládajíc veškerou sílu do Kouzla Identifikace.

Magická opona se roztrhla. Za ní byla druhá… Tetí… tvrtá…Triss se zasténáním klesla na kolena. Jednotlivé reality se trhaly dále, otevíraly se

následující a následující dvee, dlouhá, nekonená ada postupující do nicoty. Do prázdna.“Spletla ses, trnáctá,” ozval se výsmšn kovový, nelidský hlas. “Spletla sis vesmír s

hvzdami odraženými na vodní hladin.”“Nechej… Nechej to dít!”“To není dít.”Dívina ústa se pohybovala, ale Triss vidla, že její oi jsou nepítomné, skelné, mrtvé.“To není dít,” zopakoval hlas. “Je to Plamen, Bílý Plamen, v nmž shoí a zanikne svt. Ona

je Starší Krev. Hen Ichaer - Krev elf. Zrno, které nevzejde, ale vyšlehne plamenem. Krev,která bude zneištná… Až nadejde Tedd Deireádh - as Konce. Vaʼesse deireádh aep eigean!”

“Vštíš smrt?” kikla Triss. “Neumíš nic jiného, než vštit smrt? Všem? Jim, jí… Mn?”“Tob? Ty už jsi zemela, trnáctá. Všechno v tob už umelo.”“Pi moci Sfér!” zvolala arodjka, mobilizujíc zbytky sil. “Vodou, ohnm, zemí, vzduchem t

zaklínám. Zaklínám t myšlenkou, spánkem a smrtí, tím co bylo, co je a tím co pijde. Zaklínámt. Kdo jsi? Mluv!”

Ciri odvrátila tvá. Pelud schodišt vedoucího do propasti zmizel, rozplynul se. Na jeho místse rozlilo olovnat šedé moe, zpnné bílými hebeny vln. Ticho opt zaplašil kik rack.

“Le,” poruil hlas dívinými ústy. “Už je as. Vra se, odkud jsi pišla, trnáctá z Pahorku. Odlena racích kídlech, poslouchej kik rack. Poslouchej pozorn!”

“Zaklínám t…”“Nemžeš. Le, racku!”Povtí bylo najednou opt mokré a slané, byl let, svištící let bez konce i zaátku. Rackové

divoce kieli. Kieli a rozkazovali:“Triss?”“Ciri?”“Zapome na nj! Netrap ho! Zapome! Zapome!”“Triss!”“Zapome!”“Triss! Triiiiss!”“Triss!”

Otevela oi, zavrtla hlavou na polštái, pohnula znecitlivnýma rukama.“Geralte?”“Jsem tady. Jak se cítíš?”Rozhlédla se. Byla ve své komnat, ležela v posteli. V nejlepším loži na Kaer Morhen.“Co je s Ciri?”“Spí.”“Jak dlouho…”“Píliš dlouho,” perušil ji. Upravil Triss pokrývku, objal ji. Když se sklonil, vlí medailon se za-

houpal tsn nad jejím obliejem. “To nebyl nejlepší nápad, Triss.”“Všechno je v poádku,” zachvla se v jeho náruí. To není pravda, pomyslela, nic není v

poádku. Odvrátila tvá tak, aby se jí medailon nedotýkal. Domnnek o vlastnostechmorhenských amulet bylo mnoho, žádná však arodjm nedoporuovala dotýkat se jich bhemSlunovratu.

“Já… My, mluvily jsme v transu?”“Ty ne. Bylas v bezvdomí. Ciri… Až ped probuzením ekla: Vaʼesse deireádh aep eigean.”“Zná Starší Mluvu?”“Ne natolik, aby sestavila souvislou vtu.”“Ta vta znamená Nco koní,” arodjka si pejela dlaní tvá. “Geralte, to je vážná vc. To dve je

nesmírn silné médium. Nemám zdání, s kým nebo s ím je ve spojení, ale mám dvod soudit,že hranice jejího kontaktu jsou neomezené. Nco ji chce ovládnout. Na mne je to píliš mocné.Bojím se o ni. Ješt jeden trans… mže vyvolat duševní chorobu. Já to nemohu zvládnout,nedokážu to. V pípad nutnosti bych nemohla zablokovat nebo aspo ztlumit její schopnosti;kdyby nebylo zbytí, nedokázala bych je potlait. Musí ti pomoci… jiná arodjka. Schopnjší. Svtšími zkušenostmi. Víš o kom mluvím.”

“Vím,” sklopil zrak, stiskl rty.“Nebra se tomu. Neodporuj. Domyslela jsem si, pro ses neobrátil na ni, nýbrž na m. Potla

svou pýchu, pekonej smutek a uraženost. Nemá to smysl, utrápíš se. Navíc hazarduješzdravím a životem Ciri. To, co by se jí velmi pravdpodobn mohlo stát v píštím transu, mže býthorší než Zkouška Trav. Požádej o pomoc Yennefer, Geralte.”

“A ty, Triss?”“Já?” polkla namáhav. “Na mne neber ohled. Zklamala jsem t… ve všem. Byla jsem…

Byla jsem tvou chybou. Niím víc.”“Beru ohled i na chyby,” ekl tžce. “Nevymažu je ze života ani z pamti. Nesvádím je na

nikoho jiného. Dvuji ti, Triss, vždy ti budu vit. Nezklamalas mne nikdy. Nikdy, v mi.”Dlouho mlela.

“Zstanu do jara,” promluvila nakonec chvjícím se hlasem. “Budu s Ciri… Budu hlídat. Vedne i v noci. A na jae… odvezeme ji do chrámu Melitelé v Ellanderu. To, co ji chce ovládnout,nebude k ní snad mít ve svatyni pístup. Ty se mezitím obra na Yennefer.”

“Dobrá, Triss. Dkuji ti.”“Geralte?”“Poslouchám.”“Ciri ekla ješt nco, vi? Nco, co jsi slyšel jenom ty. Povz mi, co to bylo.”“Ne,” odmítl a hlas se mu zachvl. “Ne, Triss.”“Prosím t.”“Neíkala to mn.”“Vím, mn. Povz, prosím.”“Hned po probuzení… Když jsem ji zvedl, zašeptala: Zapome na nho. Netrap ho.”“Nebudu,” slíbila tiše. “Ale zapomenout nedokážu. Odpus mi.”“Já tebe bych ml prosit o odpuštní. A nejen tebe.”“Tolik ji miluješ,” nezeptala se, konstatovala.“Tolik,” piznal polohlasn po dlouhé chvíli.“Geralte.”“Ano, Triss.”“Bu se mnou dnes v noci.”“Triss…”“Jen tu bu, nic víc.”“Dobe.”*Brzy po Midinváerne pestalo snžit. Venku panoval tuhý mráz.Triss byla s Ciri ve dne i v noci. Dávala pozor. Ochraovala, zpsobem viditelným i

neviditelným.Dívenka se tém každou noc s kikem budila z dsivých sn. Blouznila, ukrývala tvá, plakala

strachy. arodjka ji uklidovala léky i zaíkáváním, uspávala ji ve své nárui. A pak sama dlouhonemohla usnout, pemítajíc o tom, co Ciri mluvila bhem svých sn. Cítila vzrstající obavy.Vaʼesse deireádh aep eigean… Nco koní.

Trvalo to deset dní a nocí. A pak to pešlo, skonilo, zmizelo beze stopy. Ciri se utišila,spala klidn, bez sn a noních mr.

Triss byla s dívenkou. Zstala na pozoru. Ochraovala, zpsobem viditelným i neviditelným.*“Rychleji, Ciri! Pískok, útok, odskok! Plpirueta, rána, odskok! Rovnováhu, udržuj

rovnováhu levakou, jinak spadneš s hebenu! A natlueš si… ženské atributy!”

“Co?”“Nic. Jseš unavená? Jestli chceš, odpoineme si.”“Ne, Lamberte! Ješt mžu. Nemysli si, že jsem tak slabá. Mám zkusit skákat pres dva

sloupky najednou?”“Opovaž se! Sletíš dol a mn Ranuncul utrhne… Ehm, hlavu.”“Nesletím!”“Už jsem ekl, nebudu to opakovat. Žádné frajeiny! Jistotu v nohách! A dech, Ciri, dech!

Funíš jako buvol v posledním tažení.”“To není pravda!”“Neje, cvi! Útok, odskok! Paráda, plpirueta! Paráda, celá pirueta! S jistotou na tch

sloupcích, do pytle! Co se teseš? Úkrok, rána! Pidej! Plpirueta! Sko a sekni! Tak! Velmi dobe!”“Opravdu? Opravdu to bylo dobré, Lamberte?”“Kdo to povídal?”“Ty. Práv te.”“Asi jsem se peekl. Útok! Plpirueta! Odskok! Ješt jednou! Ciri, kde byla paráda? Kolikrát ti

to mám opakovat? Po odskoku musí vždycky následovat paráda - zavíení epele chránícíhlavu a krk. Pokaždé!”

“I když bojuji jenom s jedním soupeem?”“Nikdy nevíš, s kým anebo s ím vlastn bojuješ. Nemžeš vdt, co je vzadu, za tebou.

Neustále se musíš krýt. Práce nohou a mee. Musí to být podmínná reakce - reflex, rozumíš?Nesmíš na to zapomínat. Zapomeneš v boji naostro a je po tob. Ješt jednou! Ano! Pesn tak!Vidíš, do jakého šikovného postavení t dostane taková paráda? Mžeš z nj udeit jak budešchtít. Mžeš seknout i dozadu, když to bude nutné. No, pedve piruetu a seknutí dozadu.”

“Haaa!”“Velmi dobe. Víš už, o jde? Došlo ti to?”“Nejsem hloupá!”“Jseš holka. Holky nemají rozum.”“Ech, Lamberte, kdyby to slyšela Triss!”“Kdyby babka mla vousy, stala by se vladykou. No, staí. Slez. Odpoineme si.”“Nejsem unavená.”“Ale já jsem. ekl jsem, odpoinek. Dol z hebenu.”“Pemetem?”“A jak bys chtla jinak? Jako slepice z hradu? Do toho, sko! Neboj se, jistím t.”“Hoooop!”“Skvle. Výborn, jak na holku. Mžeš si sundat pásku s oí.”

*“Triss, nestailo už toho na dnešek? Co kdybychom vzaly sáky a šly na, svah? Sluníko

svítí, sníh jiskí, až bolí oi. Nádherné poasí.”“Nenaklánj se tak, nebo vypadneš z okna.”“Pojme sákovat, Triss.”“Navrhni mi to ve Starší Mluv. Tím mžeme ukonit dnešní lekci. Bž od toho okna, vra se ke

stolu… Ciri, kolikrát ti to mám íkat? Polož tu zbra, pesta se s ní rozmachovat!”“To je mj nový me. Opravdový, zaklínaský. Ukovaný ze železa, které spadlo z nebe. Vážn!

Geralt to íkal a on nikdy nelže, vždy víš.”“Jist. Vím.”“Musím si na ten me zvyknout. Strýek Vesemir ho upravil na moji váhu, velikost a délku

ruky. Musím si na nj cviit dla a zápstí.”“Cvi si, cvi, ale na dvoe. Tady ne! No, poslouchám. Mám dojem, že jsi mi chtla nabídnout

projížku na sákách. Ve Starší Mluv. Do toho.”“Hmmm… Jak jsou sáky?”“Sledd jako pedmt, aesledde jako innost.”“Aha… Už vím. Vaʼen aesledde, ellʼea?”“Nemžeš konit otázku tímhle zpsobem, to je nezdvoilá formulace. Otázku tvo pízvukem.”“Ale dti ze Skellige…”“Neuíš se ostrovní náeí, nýbrž klasickou Starší Mluvu.”“Pro se vlastn mám tu Mluvu uit?”“Abys jí rozumla. Vždycky mj snahu nauit se to, co neznáš. Kdo nezná jazyky, je hluchý a

nmý.”“Všichni beztak mluví jenom Obecnou.”“Ovšem. Avšak nkteí umí i nco navíc. Ujišuji t, Ciri, že je lepší zaadit se mezi nkteré, než

mezi všechny. Tak, poslouchám. Celou vtou: Máme dnes hezky, pojme tedy sákovat.”“Elaine… Hmmm… Elaine tedd aʼtaeghane, a vaen aesledde?”“Výborn.”“Ha! Tak pojme honem!”“Pjdeme. Ale dovol mi dokonit líení.”“Pro koho se tak maluješ, he?”“Pro sebe. Žena zvýrazuje svj pvab pro vlastní dobrý pocit.”“Hmmm… Víš co? Dneska nemám moc dobrý pocit. Nesmj se, Triss!”“Poj sem. Sedni si mi na kolena. Odlož ten me, íkám ti to naposled. Dkuji. Te vezmi ten

tlustý šttec a napudruj si tvá. Ne tolik, bohové, ne tolik! Podívej se do zrcadla. Vidíš, jak jsihezká?”

“Nevidím žádný rozdíl. Namaluji si oi, dobe? Pro se smješ? Ty si vždycky maluješ oi. Jáchci taky.”

“Dobrá. Nejdív stíny. Ciri, nezavírej ob oi, nic nevidíš a rozmazáváš si stíny všude okolo.Vezmi jen špetku a lehounce peje víko. Lehounce, íkám! Dovol, spravím to. Zavi oi. A teotevi.”

“Óóóó!”“Už vidíš rozdíl? Trocha stín neuškodí ani tak krásným oím, jako jsou tvoje. Elfky vdly, co

dlají, když vynalezly oní stíny.”“Elfky?”“To nevíš? Líení je vynález elfek. Spoustu užitených vcí jsme odkoukali od Staršího Lidu.

A zatracen málo jsme jim sami dali. Te si tužkou obtáhni horní víko, hned kolem as. Co tovyvádíš?”

“Nesmj se. Chvje se mi víko. To proto…”“Pootevi ústa, pestane se chvt. Vidíš? Hotovo.”“Jé!”“Poj, oslníme zaklínae svou krásou. To je píjemný pocit. A pak vezmeme sán a

rozmažeme si líidla v hlubokých závjích.”“A namalujeme se znovu!”“Kdepak. ekneme Lambertovi, a zatopí v lázni a vykoupeme se.”“Zase? Lambert remcal, že spotebováváme moc díví na ty koupele.”“Lambert cáen me aʼbáeth aep arse”“Cože? Tomu jsem nerozumla…”“asem se nauíš i penesený význam. Do jara máme ješt hodn asu na uení. A nyní… Vaʼen

aesledde, me elaine luned!”*“Na téhle rytin… erta starýho, na té ne… Tu na té! Jak už víš, takhle vypadá ghúl. Rád si

poslechnu, Ciri, co ses nauila o ghúlovi… Ejta, podívej se na mne! Co to máš za neád naoích?”

“To je mj dobrý pocit.”“Aby t husa kopla! Ale co… Nu, poslouchám.”“Hmm… Ghúl, strýku Vesemire, to je obluda, která požírá mrtvoly. Mžeme se s ním setkat

na pohebištích, v okolí mohyl, všude, kde se pochovávají mrtví. V nek… nekropolích. Též nabojištích v dobách válek…”

“Takže napadá jen nebožtíky?”“Nejenom. Ghúl mže zaútoit i na živého. Jestli je hodn hladový nebo jestli ho posedne kr-

vav amok. Napíklad po bitv… Když je mnoho padlých…”

“Co je Ciri?”“Nic…”“Poslyš, Ciri. Na tamto zapome. Už se to nevrátí.”“Já jsem to vidla… V Soddenu a na Zaíí… Celá pole. Leželi tam, žrali je vlci a zdivoelí psi.

A ptáci… Urit tam byli i ghúlové…”“Proto se o nich te uíš, Ciri. To, co poznáš, t tolik nedsí. To, s ím umíš bojovat, není už tak

strašné. Jak se bojuje s ghúlem, Ciri?”“Stíbrným meem. Je citlivý na stíbro.”“Na co ješt?”“Na jasné svtlo a na ohe.”“Dá se s ním tedy bojovat i svtlem a ohnm?”“Dá, ale je to nebezpené. Zaklína neužívá svtla ani ohn, nieho, co osluje. Každé svtlo vrhá

stíny, a stíny matou. Lépe se bojuje potm, pi svtle msíce anebo hvzd.”“Správn. Pamatuješ si to dobe, jsi chápavé dve. Te si prohlédni tuhle rytinu.”“Brrrrr…”“No jo, opravdu to není moc pkný zkur… netvor. Je to graveir. Graveir je odrda ghúla. Je

mu dost podobný, avšak podstatn vtší a silnjší. Odlišují ho rovnž, jak vidíš, ti rohovinovéhebeny na lebce. Jinak je to typický mrchožrout. Dávej pozor. Drápy má krátké a tupé,uzpsobené k rozhrabávání hrob, silné elisti a zuby, jimiž drtí kosti, dlouhý, úzký jazyk. Tímvylizuje z kostí rozkládající se morek. Takový páchnoucí, shnilý morek je pro graveira nejvtšílahdkou… Co je s tebou?”

“Nnnic.”“Jsi njaká bledá. Skoro zelená. Málo jíš. Snídalas vbec?”“Aanooo. Snídalaaa.”“O em jsem to… Ba, abych nezapomnl. Je to velmi dležité. Pro graveiry, stejn jako pro

ghúly a jiné bestie tohoto druhu, není v ekologickém systému místo. Jsou to relikty - pozstatkyobdobí prolínání Sfér. V našem svt nemají tyhle potvory co pohledávat. Rozumíš tomu, Ciri?”

“Rozumím, strýku Vesemire, Geralt mi to vysvtlil. Ekologický systém je…”“Dobe, dobe. Já vím, co to je, takže jestli ti to Geralt vysvtlil, nemusíš mi to už opakovat.

Vrame se ke graveirovi. Není píliš hojný, naštstí, ponvadž je to proklat nebezpený bastard.Sebemenší poranní v boji s graveirem znamená otravu mrtvolným jedem. Kterým elixírem seléí otrava mrtvolným jedem, Ciri?”

“Žluvou.”“Správn. Ale je lepší se tomu vyhnout, nepistoupit na boj zblízka. Je teba držet si ho od tla

a rány zasazovat z pískoku.”

“Aha… A kam je nejlepší ho seknout?”“K tomu se hned dostaneme. Sleduj…”*“Ješt jednou, Ciri. Ukážeme si to zpomalen, abys mohla zvládnout každý pohyb. Podívej,

útoím tercií, jako bych se chystal bodnout… pro couváš?”“Protože vím, že je to finta. Mžeš pejít do širokého sinistru anebo seknout horní kvartou.

Ale já couvnu a odrazím t výpadem.”“Opravdu? A jestli udlám tohle?”“Auuu!!! Mlo to být pomalu! Co jsem pokazila? Povz, Coene.”“Nic. Jednoduše jsem vyšší a silnjší.”“To není podle pravidel.”“Skoro nikdy se nebojuje podle pravidel. Ve skuteném boji se využívá jakékoli pevahy a

každé píležitosti, která se naskytne. Tím, žes couvla, jsi mi dala možnost vložit do úderu vtšísílu. Nemlas couvat, ale provést plpiruetu nalevo a zkusit m seknout odspodu, dexter kvartou,pod bradu, do krku anebo do tváe.”

“Ty by ses urit nechal. Udláš piruetu opaným smrem a sekneš m zleva do krku, než staímprovést parádu. Jak mám vdt, co udláš?”

“Musíš to vdt. A víš.”“To zrovna!”“Ciri. To, co tady cviíme, je boj. Jsem tvj nepítel. Chci a musím t porazit, ponvadž jde o mj

život. Jsem vyšší a silnjší než ty, proto budu hledat píležitost k úderm, kterými mohu srazit aprolomit tvoji parádu, jak jsi to práv vidla. K emu je mi pirueta? Jsem už v sinistru, podívej. Niclehího, než udeit sekundou tob do podpaží, na vnitní stranu ruky. Pravdpodobn ti peseknutepnu, bhem pár chvil vykrvácíš. Bra se!”

“Aaaaa!!!”“Velmi dobe. Pkná, rychlá paráda. Vidíš, jak ti pomohlo cviení zápstí. Te dávej pozor:

hodn šermí dlá chybu ve statické parád, na okamžik se zastaví a v tu chvíli máš píležitostudeit - tak!”

“Haaa!!!”“Výborn! Ale uskakuj, okamžit usko a pejdi do piruety! V levace mžu držet dýku! Dobe!

Velmi dobe! A te, Ciri? Co te udlám?”“Jak to mám poznat?”“Sleduj moje nohy! Jak mám rozloženou váhu tla? Co mohu udlat z takového postavení?”“Cokoliv!”“Takže musíš kroužit, kroužit, pinutit m k akci. Bra se! Dobe! Nedívej se na mj me, meem t

mohu zmýlit. Bra se! Dobe! Ješt jednou! Dobe! A ješt!”

“Auuuu!!!”“Špatn.”“Uff… Co jsem pokazila?”“Nic. Jsem prost rychlejší. Odepni si chránie, na chvíli se posadíme, oddechneme si.

Musíš být unavená, bhala jsi celé dopoledne Stopou.”“Nejsem unavená. Jsem hladová.”“Hrome, já taky. A dneska má službu Lambert, ten umí vait jenom slejšky… A ani ty za nic

nestojí.”“Coene?”“Ehe?”“Poád jsem málo rychlá…”“Jsi hodn rychlá.”“Budu nkdy stejn rychlá jako ty?”“Pochybuji.”“Hm… Takhle. Ale… Kdo je nejlepší šermí na svt?”“Nemám potuchy.”“Nikdy jsi takového šermíe nepoznal?”“Znal jsem jich mnoho, kteí se za nejlepší považovali.”“Ha! Kdo byli ti bojovníci? Jak se jmenovali? Co dokázali?”“Pomalu, pomalu, dve. Nevím, co bych ti odpovdl. Je to tak dležité?”“Samozejm, že je! Chtla bych vdt, kdo jsou ti šermíi. A kde bych je mohla najít.”“Kde je mžeš najít, to bych vdl.”“Ha! Kde tedy?”“Na hbitovech.”*“Dávej pozor, Ciri. Te povsíme tetí kyvadlo, se dvma si už poradíš. Kroky jsou stejné jako

u dvou, ale udláš jeden únik navíc. Pipravena?”“Ano.”“Souste se. Uvolni. Nádech, výdech. Zaúto!”“Uch! Auuuuu… K ertu!”“Neklej. Schytalas to siln?”“Ne, jenom o m zavadilo… Co jsem udlala špatn?”“Bžela jsi píliš plynule, zbyten jsi zrychlila ve druhé plpiruet a píliš ses rozmáchla. Jedno s

druhým, a dostala ses pímo pod kyvadlo.”“Och, Geralte, tam není vbec žádné místo na únik a obrat. Kyvadla visí moc blízko u

sebe.”

“Místa je tam dost, vr mi. A mezery jsou vypoítány tak, aby si vynutily nestejnomrný krok.To je boj, Ciri, ne tanec. Pi boji se nemžeš pohybovat v rytmu. Pohybem musíš rozptylovatprotivníkovu pozornost, mýlit ho, nutit ho mnit jeho zámry. Pipravena k dalšímu pokusu?”

“Pipravena. Rozhoupej ty zatracené pytle.”“Neklej. Uvolni se. Zaúto!”“Ha! Ha! No tak co? Jaké to bylo, Geralte? Ani se m nedotklo!”“Ty ses druhého pytle meem taky ani nedotkla. Opakuji, to je boj, žádný balet nebo ak-

robacie… Co si to mumláš pod nosem?”“Nic.”“Souste se. Uprav si bandáže na zápstí. Nesvírej tak ruku na jílci, nebudeš se moci uvolnit

a ztratíš rovnováhu. Dýchej zhluboka. Pipravena?”“Ano.”“Vped!”“Uuuuch!!! Aby t… Geralte, to se nedá zvládnout! Není tam místo na úkrok a zmnu nohy.

A když udeím obouru, bez úkroku…”“Vidl jsem, co se stane, když udeíš bez úkroku. Bolí?”“Ne. Ani ne.”“Posa se. Odpoi si.”“Nejsem unavená. Geralte, já se pes to tetí kyvadlo nedostanu, i kdybych odpoívala deset

let. Rychleji to nesvedu…”“Ani nemusíš. Jsi dostaten rychlá.”“Tak mi vysvtli, jak to mám stihnout? Souasn plpiruetu, únik a úder?”“Je to prosté. Nedávalas pozor. Než jsme zaali, íkal jsem ti, že je nutný jeden únik navíc.

Únik. Pidat ješt plpiruetu je zbytené. Podruhé jsi udlala všechno správn a prošlas pesvšechna kyvadla.”

“Ale nezasáhla jsem pytel, protože… Geralte, bez plpiruety nemžu seknout, nemám tusprávnou prudkost.”

“To je pravda. Získej tedy prudkost a energii. Ale jinak než piruetou a zmnou nohy, na tonemáš as. Ude kyvadlo meem.”

“Kyvadlo? Musím pece zasáhnout pytel!”“To je boj, Ciri. Pytle pedstavují tvé protivníky, je musíš zasáhnout. Nástavcm kyvadel,

která pedstavují jejich zbran, se musíš naopak vyhnout. Jestli se t kyvadlo dotkne, jsi zranna.V opravdovém boji by ses už nemusela zvednout. Kyvadlo se za žádnou cenu nesmídotknout tebe, ale pro bys ty nemohla udeit kyvadlo… Co se šklebíš?”

“Já… Já nedokážu odrazit kyvadlo meem. Jsem moc slabá. Vždycky budu slabá,protože… jsem dvátko!”

“Poj sem, ty moje dvátko. Uti si nos a dobe m poslouchej. Na tomhle svt nenajdeš siláka,valibuka nebo lamželeza, který by dokázal odrazit ohon klouzáka, klepeta gigaškorpióna an-ebo spáry gryfa. Rozhoupané kyvadlo napodobuje úder práv takovouhle zbraní. Ani senepokoušej je odrážet. Nesmíš odrážet kyvadlo od sebe, nýbrž sebe od kyvadla. Pebereš je-ho energii a obratem ji využiješ k následujícímu úderu. Staí lehký, ale co nejrychlejší odraz aokamžitý, stejn rychlý úder z opaného plobratu. Potebnou prudkost získáš odrazem, jasné?”

“Mhm.”“Rychlost, Ciri, ne síla. Sílu potebuje drvoštp na porážení strom v lese. To je dvod, pro

mezi devai nenajdeš žádné dívky. Pochopilas, o jde?”“Mhm. Rozhoupej kyvadla.”“Odpoi si ped tím.”“Nejsem unavená.”“Víš už jak? Stejné kroky, obrat…”“Vím.”“Úto!”“Haaa! Ha!! Haaaáá!!! Mám t! Tu máš, gryfe! Geralteee! Vidls?”“Neje, šeti si dech.”“Zvládla jsem to! Povedlo se mi to! Pochval m, Geralte.”“Výborn, Ciri. Výborn, dvátko.”*Ve druhé pli února zaal vát teplý vítr z jihu, od prsmyku. Sníh roztával.*O tom, co se dje ve svt, chtli zaklínai slyšet co nejmén. Triss dsledn a tvrdohlav pevádla k

politice všechny rozmluvy, které vedli po veerech u krbu v sále. Reakce zaklína byly pokaždéstejné. Geralt mlel a zakrýval si oi rukou. Vesemir kýval hlavou, jen as od asu vyslovilpipomínku, že za jeho as bylo všechno lepší, pochopitelnjší, poctivjší a zdravjší. Eskel sesnažil být zdvoilý, nešetil úsmvy a obas, svte div se, projevil zájem o njakou nepodstatnoumalikost. Coen zíval a civl do stropu a Lambert se nepokryt poškleboval.

Jejich starosti byly jiné - nezáleželo jim na problémech, jenž rušily klid král, ernoknžník avojevdc, nezajímala je dilemata, která ešily rady, kruhy a tingy. Nechtli se zabývat niím, co sedlo za prsmyky, stále ješt zapadanými snhem, za Gwenllech, jejíž olovný proud práv zaallámat ledy. Neexistovalo pro n nic krom Kaer Morhen - osamlého hradu, ztraceného uprosteddivokých hor.

Toho veera byla Triss podráždná a neklidná - snad to zpsobil jižní vítr prohánjící se pohradbách. Toho veera byli všichni podivn rozrušení - zaklínai, vyjma Geralta, byli náhlenezvykle hovorní. To se rozumí, mluvili pouze o jednom - o jaru. O blížícím se výjezdu na

stezku. O tom, co je na stezce eká - o upírech, wyvernech, goblinech, lykantropech abazilišcích.

Tentokrát to byla Triss, která zaala zívat a znudn hledt do stropu. Tentokrát mlela ona, aždo chvíle, kdy se na ni obrátil Eskel s otázkou. S otázkou, kterou oekávala.

“Jak to te vypadá na Jihu, podél Jarugy? Má to cenu, vydat se tím smrem? Chtli bychomse vyhnout zbyteným problémm.”

“emu íkáš zbytené problémy?”“No, víš…” odmlel se. “Neustále hovoíš o možnosti nové války. O ozbrojených srážkách v

pohranií, o vzpourách na Nilfgaardem obsazených územích. Pipustilas, že by nilfgaarskáarmáda mohla opt pekroit Jarugu…”

“Co na tom,” pokril lhostejn rameny Lambert. “Rvou se a zabíjejí bez ustání už stovky let.Nás se to netýká. Já jsem se už rozhodl - pjdu práv na Jih, do Mahakamu, Angrenu a Sod-denu. Víme pece, že tam, kde prošla vojska se zanou množit strašidla. Na takových místechjsme nemli nikdy nouzi o výdlek.”

“To je pravda,” potvrdil Coen. “Okolí se vylidní. Po vsích zstanou jen ženské, samy sineporadí… Krajem se potloukají lidé, kteí pišli o stechu nad hlavou a dcka, která ztratila rodie.Snadná koist láká nejrznjší netvory.”

“A páni baroni,” pidal se Eskel, “hrabata a knížata mají plné hlavy válení, tak kašlou napoddané. Pro nás se vždycky najde práce. Máte pravdu. Ale z toho, co nám Triss po veerechvyprávla, mám pocit, že válka s Nilfgaardem je podstatn závažnjší záležitost než njaká místnípranice mezi sousedy. Je to tak, Triss?”

“I kdyby,” ekla jízliv arodjka. “Vám by to leda vyhovovalo. Velký a krvavý konflikt pinesevíce vylidnných vsí, spoustu ovdovlých žen a hejna osielých dtí…”

“Nerozumím tvému sarkasmu,” sal Geralt ruku s oí. “Skuten ti nerozumím, Triss.”“Ani já, dceruško,” zakroutil hlavou Vesemir. “O ti jde? O ty vdovy a sirotky? Lambert s

Coenem jsou mladí, jen tak plácají, ale slova nejsou nejdležitjší. Oni pece…”“…oni ty ženy a dti pece brání,” dokonila jeho námitku rozhnvan. “Ovšem, vím to. Ped

vlkodlakem, který zabije dv ti obti za rok, zatímco nilfgaardští nájezdníci bhem hodiny vypálí avyvraždí celou vesnici. Jist, ochraujete sirotky. Já však bojuji o to, aby tch sirotk bylo nejmén.Bojuji s píinami, ne s následky. Proto zasedám v rad Foltesta Temerského, jsou v ní též jiníarodjové, Fercart anebo Keira Metz. Radíme se, jak zabránit válce, a pokud by k ní už mlodojít, jak se ubránit. Ta válka nad námi visí jako sup neustále. Pro vás znamená jen zbytenéproblémy, ale pro nás je to boj o pežití. Považuji to za nesmírn dležité, proto jsem vašílhostejností a bezstarostností dotena a uražena.”

Geralt se vzpímil a upel na ni pohled.

“Jsme zaklínai, Triss. Copak to nechápeš?”“Co mám chápat?” potásla arodjka kaštanovou hívou. “Všechno je mi jasné. Zvolili jste si

velice vyhranný postoj k okolnímu svtu. Postoj, jenž neodmítá ani možnost, že se ten svt mžev blízké budoucnosti zmnit v trosky. Já se však budu ze všech sil snažit tuhle možnostnepipustit. V tom se lišíme.”

“Nejsem si jist, zda jenom v tom.”“Svt se hroutí!” zvolala zanícen. “Nelze tomu neinn pihlížet! Je nutné tomu zabránit!”“Jak?” usmál se pochybovan. “Emocemi?”Neodpovdla, odvrátila tvá.“Svt se hroutí,” zopakoval po ní Coen a pokýval hlavou v pedstíraném zamyšlení. “Kolikrát

já jsem to už slyšel.”“Já taky,” ohrnul nos Lambert. “Není divu, poslední dobou je to populární prpovídka.

Prohlašují to králové, když vychází najevo, že ke kralování je potebná pece jen aspo trocharozumu. Prohlašují to kupci, když mají pijít na buben, nejastji vinou vlastní tuposti ahamižnosti. Prohlašují to arodjové, když zaínají ztrácet vliv na vci veejné, pitom se starajívýlun o udržení svých píjm. A osoba, která tato slova od kohokoli vyslechne, musí vzáptíoekávat njaký návrh. Zkra tedy ten úvod, Triss, a ven s tím návrhem.”

“Nikdy mne nebavily slovní híky,” pemila si ho arodjka chladným pohledem, “ani rádobyduchaplné enní, sloužící jen k tomu, aby zesmšnilo oponenta. Na to nehodlám pistoupit. Mocdobe víte, o co mi jde. Schováváte hlavy do písku, vaše vc. Avšak tob, Geralte, tob se divím.”

“Triss,” vydržel její pohled blovlasý zaklína. “Co ode mne oekáváš? Aktivní úast v boji ozáchranu hroutícího se svta? Mám se nechat naverbovat do armády a pochodovat na Nil-fgaard? Kdyby došlo k další bitv o Sodden, mám vystoupit na Pahorek a po tvém boku válitza lepší píští?”

“Byla bych hrdá,” ekla tiše a sklonila hlavu. “Byla bych hrdá a šastná, kdybych smla bo-jovat po tvém boku.”

“Vím ti. Ale já na to nejsem dost ušlechtilý. Ani statený. Nehodím se na váleného hrdinu azachránce lidstva. Dvodem není strach z bolesti, zmrzaení nebo smrti. Není možné pinutilvojáka, aby se pestal bát, je však možné dát mu motivaci, jež mu pomže strach pekonat.Jenže já takovou motivaci nemám. Nemohu mít. Jsem zaklína - umle stvoený mutant. Zabíjímnetvory, ovšem za peníze. Bráním dti, když mi rodie zaplatí. Jestli mi zaplatí nilfgaardští rodie,budu bránit nilfgaardské dti. A jestli se svt skuten zmní v trosky, což mi nepipadápravdpodobné, budu na tch troskách zabíjet netvory dál - dokud nkterý nezabije mne. To jemj osud, moje motivace, mj život a mj postoj ke svtu. Já jsem si jej nevybral.”

“Jsi zahoklý,” vytkla mu, namotávajíc na prst pramínek svých vlas. “Anebo zahoklostpedstíráš. Nezapomínej, že t znám, nehraj si pede mnou na necitelného mutanta bez srdce,

bez zábran, bez vlastní vle. Znám píinu tvé hokosti a zásti ji chápu. Budoucnost, kterou tipedpovdla Ciri, že?”

“Ne,” odmítl okamžit. “Poád m málo znáš. Vyhýbám se smrti jako každý, ale myšlence nani jsem už dávno pivykl, nic si nenalhávám. Nezoufám nad svým osudem, Triss, je to jenchladná úvaha. Statistika. Nikdy žádný zaklína nezemel stáím, nediktoval v posteli záv. Anijeden. Ciri m nepekvapila ani nevydsila. Dobe vím, že zemu v njaké zdechlinami páchnoucídíe, rozsápaný gryfem, lamií nebo mantichorou. Ale ve válce umírat nechci, protože to nenímoje válka.”

“Divím se ti,” odvtila oste. “Divím se tvým eem, tvému nedostatku motivace, jak si dležitnazval lhostejný odstup a netenost. Byl jsi v Soddenu, v Angrenu a na Zaíí. Víš, co sepihodilo v Cinte, co se stalo královn Calanthé a tisícm tamjších lidí. Víš, jakým peklem prošlaCiri, pro kií po nocích. Já to vím také, protože jsem tam také byla. I já se bojím bolesti a smrti,dnes mnohem více než dív, mám k tomu dvody. Co se týe motivace, pipadalo mi, že jí mámstejn málo jako ty. Pro by mn, arodjce, mly dlat starosti osudy Soddenu, Brugge, Cintry ijiných království? Problémy více i mén schopných král? Ctižádost baron a zájmy kupc? Jsemarodjka, i já jsem mohla íci, že to není moje válka, že na troskách svta mohu míchat kouzelnéelixíry pro Nilfgaarany. Ale pesto jsem stanula na Pahorku vedle Vilgefortze, Artauda Terran-ovy, Fercarta, vedle Enid Findabair a Filippy Eilhart, vedle tvé Yennefer. Vedle tch, kteí užnejsou - Yoela, Vanielle, Koral… Pišla chvíle, kdy jsem strachy zapomnla všechna zakletíkrom jednoho, jehož pomocí bych se mohla teleportovat z toho strašlivého místa dom, do mémalé vže v Mariboru. Pišla chvíle, kdy jsem se pozvracela hrzou. Yennefer a Koral mpidržovaly za krk a za vlasy…”

“Pesta. Pesta, prosím.”“Ne, Geralte, nepestanu. Chceš pece vdt, co se stalo tam, na Pahorku. Tak poslouchej:

byl tam rachot a hmní, ohnivý déš a vybuchující kulové blesky. Byl tam kik a sténání. Cosi msrazilo na zem, na kupu zuhelnatlých a doutnajících hadr, a náhle jsem si uvdomila, že takupa hadr je Yoel a to vedle, nco hrozného, trup bez rukou a nohou, který tak strašliv kií, to jeKoral. Myslela jsem, že krev, v níž ležím, je její. Ale byla to moje vlastní krev. Tehdy jsemuvidla, co se mi stalo, zaala jsem výt - jako bitý pes… Nech m! Neboj se, nerozpláu se. Užnejsem ta dívenka z vžiky v Mariboru. K ertu, jsem Triss Ranuncul, trnáctá padlá ze Soddenu.Pod obeliskem na Pahorku je trnáct hrob, ale pouze tináct tl. Pekvapilo t, že mohlo dojít ktakové mýlce? Nedomýšlel ses? Vtšinu pozstatk bylo možno jen stží rozeznat, nkteí padlí bylina kusy. Živých se taky nešlo dopoítat. Z tch, kteí m dobe znali, pežila pouze Yennefer - aYennefer pišla o zrak. Jiní m znali jen zbžn, rozeznávali m podle mých krásných vlas. Jenžejá jsem je, kurva, už nemla!”

Geralt ji pevn objal. Už ho neodstrkovala.“Nešetili na nás nejsilnjšími kouzly,” pokraovala hluše, “zakletími, elixíry, amulety, arte-

fakty. Nic nesmlo chybt zmrzaeným hrdinm z Pahorku. Vyléili nás, spravili, navrátili minuloupodobu, dali vlasy i oi. Skoro není vidt… následky. Ale já si už nikdy neobleu šaty s výstihem.Nikdy.”

Zaklínai mleli. Mlela i Ciri, která neslyšn vklouzla do sálu a zstala stát za dvemi.“Proto,” ekla po chvíli arodjka, “mi nic nemluv o motivaci. Než jsme stanuli na Pahorku,

ekli nám ti z Kapituly: Je to nutné. í válka to byla? Co jsme bránili? Zemi? Hranice? Lidi ajejich domovy? Zájmy král? Vliv a píjmy arodj? Poádek ped Chaosem? Nevím. Ale bojovalijsme, protože to bylo nutné. A kdyby bylo teba, pjdu na Pahorek znovu. Kdybych to neudlala,znamenalo by to, že poprvé to bylo nepotebné a zbytené.”

“Já pjdu s tebou!” zakiela pronikavým hlasem Ciri. “Uvidíš, že pjdu! Nilfgaard mi zaplatí zababiku, za všechno… Nezapomnla jsem!”

“Radši ml,” poradil jí Lambert. “Nemíchej se dosplým do hovoru.”“To zrovna!” dupla dívka nohou a v jejích oích zaplály zelené ohníky. “Co myslíte, pro se

uím bojovat meem? Chci ho zabít, toho erného rytíe s kídly na helm. Za to, co mi udlal, za to,že jsem se bála. Zabiju ho! Proto se uím!”

“Pak se tedy pestaneš uit,” ekl Geralt hlasem chladnjším než zdi Kaer Morhen. “Dokudnepochopíš, co je me a k emu slouží v zaklínaov ruce, ani se ho nedotkneš. Neuíš se proto,abys zabíjela a byla zabita. Neuíš se zabíjet z pomsty a nenávisti, ale abys zachraovalaživoty. Svj i jiné.”

Dve, chvjící se vzrušením a hnvem, se kouslo do rt.“Rozumlas?”Ciri vzpurn pohodila hlavou.“Ne!”“Tak tomu nebudeš rozumt nikdy. Bž pry!”“Geralte, já…”“Bž pry!”Ciri se otoila na pat, chvilku nerozhodn stála, jakoby ekala. Jakoby ekala na nco, co se

nestalo. Pak se rychle rozbhla po schodech nahoru. Uslyšeli, jak bouchla dvemi.“Moc písn, Vlku,” poznamenal Vesemir. “Píliš písn. A nemusels v pítomnosti Triss. Citová

vazba…”“Nemluv mi o citech. Mám eí o citech až po krk!”“Jenže pro?” opáila arodjka jízliv a pohrdav. “Pro, Geralte? Ciri je normální. Má vlastní

city, pirozené emoce. Ty, to se rozumí, to nechápeš a divíš se tomu. Pekvapuje t a hnvá, ženkdo mže pociovat normální lásku a normální nenávist, obyejný strach, obyejnou bolest, ra-

dost i smutek. Že nkdo mže považovat za nepirozené práv chlad, odstup a lhostejnost. Ó ano,Geralte, hnvá t to, hnvá t to tak, že zaínáš uvažovat o podzemí Kaer Morhen, o Laboratoriu, ozaprášených nádobách naplnných mutagenními jedy…”

“Triss!” kikl Vesemir, vida náhle zbledlou Geraltovu tvá. Avšak arodjka se nedala zastavit,chrlila slova stále rychleji, stále hlasitji.

“Koho se snažíš oklamat, Geralte? Mne? Ji? Snad sebe samého? Možná si nechcešpiznat pravdu, kterou zná každý krom tebe! Skutenost, že emoce a lidské city v tob nezabilyelixíry a Trávy! Tys je v sob zabil! Ty sám! Ale neopovaž se zabíjet je v tom dítti!”

“Ml!” vykikl a vymrštil se z kesla. “Ml, ml, Ranuncul!!!”Otoil se, bezradn svsil ruce.“Omlouvám se,” ekl tiše. “Odpus mi, Triss.”Rychle vykroil ke schodišti. arodjka bez váhání vyskoila, dohonila ho a objala.“Neodejdeš sám,” zašeptala. “Nedovolím, abys zstal sám. Ne v tuto chvíli.”*Ihned poznali, kam utekla. Naveer napadl drobný, mokrý sníh, pokryl nádvoí tenkým bílým

kobercem. Na nm uvidli stopy.Ciri stála na poboeném cimbuí nehybná jako soška. Jílec mee ji vyníval nad pravým rame-

nem, hlavice ve výši oka. Dotýkala se jí prsty levé ruky.Jakmile je dívka spatila, vyskoila, ve skoku tasila, otoila se v ladné piruet a pružn dopadla

elem k nim.“Ciri,” oslovil ji zaklína klidn. “Poj dol, prosím.”Zdálo se, že neslyší. Stála na míst, ani se nepohnula. Triss však rozeznala, že msíní

svtlo, odražené epelí do díviny tváe, se stíbit zalesklo na stružkách slz.“Nikdo mi nevezme me!” kikla Ciri. “Nikdo! Ani ty!”“Poj dol,” zopakoval Geralt.Vyzývav potásla hlavou a v následujícím okamžiku znovu skoila. Uvolnný kámen se

zaskípním povolil pod jejím chodidlem. Ciri se zapotácela, pokoušejíc se získat rovnováhu.Nepodailo se.

Zaklína skoil.Triss zvedla ruku, otevela ústa, aby vykla Kouzlo Levitace. Vdla, že to nestihne. Vdla, že

Geralt to také nestihne. Nebylo to v lidských silách. Geralt to stihl.Padající tlo jej povalilo, srazilo jej na kolena a smýklo jím na bok. Upadl na zem. Ale Ciri

nepustil.arodjka se k nim zvolna piblížila. Slyšela, jak dvátko šeptá a popotahuje nosem. Geralt

rovnž šeptal. Nerozeznávala slova, ale rozumla jejich významu.

Z prlomu v hradbách k nim doletí závan vlahého vtru. Zaklína zvedl hlavu.“Jaro,” ekl potichu.“Jaro,” potvrdila a ztžka polkla. “V prsmycích ješt leží sníh, ale v dolinách… V dolinách je

už jaro. Odjíždíme, Geralte? Ty, Ciri a já?”“Ano. Je nejvyšší as.”Na horním toku eky jsme dorazili k jejich mstm. Vzbuzovala dojem, že jsou celá utkána ze

závoj jitní mlhy, z nichž se vynoovala našim oím. Pipadalo nám, že za chvíli zmizí, rozplynouse ve vtru, který eil vodní hladinu. Stály tam paláce bílé jako kvty nenufaru, vže jakobyspletené z beanových úponk, mosty klenoucí se nad vodou jako smutení vrby. Setkali jsmese též s jinými divy, pro nž jsme hledali jména a názvy. A mli jsme již jména a názvy pro vše,co v tomto novém, obrozeném svt spatily naše oi. Poznenáhlu, kdesi v odlehlých zákoutíchnaší pamti jsme nalézali pízviska drak a gryf, jména sirén a nymf a sylfid a dryád, bílýchjednorožc, picházejících za soumraku k napajedlu a sklánjících k vod ušlechtilé hlavy. Všejsme pojmenovávali. Vše se nám tak stávalo známé a blízké - naše.

Krom nich! Oni, by nám tak podobni, byli cizí, tak nepochopiteln cizí, že jsme pro jejichcizotu dlouho nedokázali najít název ani jméno.

Hen Gedymdeith: Elfové a lidé.Dobrý elf, mrtvý elf.polní maršál Amatus RaupeneckKAPITOLA TVRTÁNeštstí postupovalo shodn s odvkým obyejem neštstí a jestáb - njaký as viselo nad jejich

hlavami, le s útokem sekalo do nejnevhodnjší chvíle. Do doby, kdy se vzdálili od neetných os-ad nad Gwenllech a Horní Buinou, minuli Ard Carraigh a dostali se do neobývaných a tžceschdných prales. Jako útoící jestáb ani neštstí nechybilo cíl. Neomyln padlo na svou ob - touse tentokrát stala Triss.

Zpoátku to vypadalo nepíjemn, le nijak vážn - jako bžná žaludení nevolnost, Geralt a Cirise snažili ohledupln pehlížet neplánovaná zdržení, vynucená arodjinými stevními potížemi.Triss, bledá jako smrt, zalitá potem, se zuby zaatými bolestí, se ješt nkolik hodin nutilapokraovat v jízd, avšak kolem poledne, když se po mimoádn dlouhém ase vrátila z kovin ucesty, nebyla už schopna sama nasednout na kon. Ciri jí chtla pomoci, ale dopadlo to špatn -arodjka nemla sílu udržet se v sedle, sklouzla po koském boku a upadla na zem.

Penesli ji na kraj cesty a položili na pláš. Geralt beze slova otevel sedlové brašny, našel vnich pouzdro s magickými elixíry, otevel je a zaklel. Všechny flakóny byly stejné, tajemnéznaky na peetích mu nic neíkaly.

“Který, Triss?”

“Žádný,” zasténala, obma rukama se držíc za bicho. “Já nemohu… Nemohu to užívat.”“Co? Pro?”“Nesnáším je…”“Ty? arodjka?”“Jsem alergická,” zakvílela zoufalstvím a bezmocnou zlostí. “Odjakživa! Nesnáším žádný

elixír! Jiné jimi léím, ale pro vlastní potebu mohu používat jedin amulety.”“A kde máš amulet?”“Nevím,” zaskípala zuby. “Asi jsem ho zapomnla na Kaer Morhen. Anebo ztratila…”“Hrome, co budeme dlat? Zkus njaké zakletí.”“Zkoušela jsem. Žádný výsledek. Kvli tm keím se nedokážu soustedit…”“Nepla.”“To se ti lehce ekne!”Zaklína se vzpímil, sundal z Klepnina hbetu vlastní zavazadla a zaal se v nich pehrabovat.

Triss se celá schoulila, bolestivá ke jí stáhla tvá, zkivila ústa.“Ciri…”“Ano, Triss?”“Ty se cítíš dobe? Žádné… obtíže?”Dve zavrtlo hlavou.“Možná je to otrava. Co jsem to jedla? Všichni jsme pece jedli totéž. Umývejte si ruce.

Geralte, dohlédni, aby si Ciri ped jídlem myla ruce.”“Lež klidn. Vypij to.”“Co je to?”“Bžné léivé byliny. Magie v tom není ani coby za nehet vlezlo, neuškodí ti to. Utiší to ale

kee.”“Geralte, kee… to nic není, ale jestli dostanu horeku, mže to být… úplavice. Anebo paraty-

fus.”“Ty nejsi imunní?”Triss neodpovdla, kousla se do rt, odvrátila obliej a schoulila se ješt více. Zaklína se dál

neptal.Nechali nemocnou odpoinout, potom ji vysadili do Klepnina sedla. Geralt se posadil za ní

a pidržoval ji, Ciri, jedoucí vedle nich, vedla klisnu za uzdu, stejn jako arodjina valacha.Neujeli ani míli. Triss se nemohla udržet v sedle. Všela se na zaklínaovy paže. Pak se celároztásla, prudce jí stoupla teplota, žaludení kee zesílily. Geralt si namlouval, že se jedná oalergickou reakci na zbytkovou magii v jeho elixíru. Lhal si. Ale sám tomu nevil.

*

“Oj, pane,” postžoval si setník. “Objevili jste se ve špatnou dobu na špatném míst. Podlemého mínní vám to už h vyjít nemohlo.”

Setník ml pravdu. Geralt s ním nemohl než souhlasit.Strážnice u mostu, kde obvykle pebývali ti vojáci, výbrí mýta, stájný a pár projíždjících, se

tentokrát rojila lidmi. Zaklína napoítal pes ticet lehkých jezdc v barvách Kaedwenu a dobe plsta štítovník, táboících za nízkou palisádou. Vtšina z nich polehávala okolo ohniš, vrna starédobré vojenské zásad, že je teba spát, když to jde, a vstávat, jen když se poruí. Na plošinnaklonné strážní vže drželi neustále hlídku dva muži s nataženými samostíly. Na kolyrozježdném a kopyty rozrytém pedmostí stálo šest selských žebiák a dva kupecké furgony, vohrad sklánlo rohaté hlavy nkolik tažných vol.

“Strážnice byla pepadena. Vera v noci,” pedbhlo setníkovo vysvtlení pípadné otázky.“Sotva jsme stihli vas pijít na pomoc. Jinak bychom tu našli jen spáleništ.”

“Kdo ji pepadl? Lupii? Marodéi?”Ozbrojenec zavrtl hlavou, odplivl si, zadíval se na Ciri a v sedle se choulící Triss.“Pojte do tvrze,” navrhl jim, “jinak vám arodjka za chvilku sletí s kon. Máme už njaké

ranné, o jednu nemocnou víc - žádný rozdíl.”Na dvoe, pod provizorní stíškou, leželo nkolik muž v zakrvácených obvazech. O kousek

dál, mezi palisádou a vydevenou studnou, zpozorovali píchozí šest nehybných tl, pikrytýchpytlovinou, zpod níž vynívaly pouze nohy v zablácených, prošlapaných botách.

“Položte arodjku tam - k ranným,” ukázal voják pod stíšku. “Ha, pane zaklínai, to je pech,že zrovna ona stn. Nkteí z nás to v bitv schytali, hodila by se jim magická pomoc. Jednomujsme vytáhli šíp z bicha, jenže hrot zstal v rán, do zítka nám maník skápne… arodjka, která byho mohla zachránit, se sama tese v horece, potebuje pomoc od nás. Jak jsem íkal, ve špat-no dobu…” Zarazil se, vida, že zaklína nemže odtrhnout pohled od zakrytých tl.

“Dva ze zdejší hlídky, dva naši a dva… tamti,” vysvtlil a zvedl okraj tuhé tkaniny.“Podívejte se, jestli chcete.”

“Ciri, ustup.”“Chci je vidt!” vystrila dívka hlavu za jeho zády a s otevenými ústy hledla na mrtvé.“Bž odtud. Dohlédni na Triss, prosím.”Ciri neochotn odfrkla, nicmén poslechla. Geralt pistoupil blíž.“Elfové,” ekl s neskrývaným pekvapením.“Elfové,” potvrdil voják. “Scoiaʼtael.”“Kdo?”“Scoiaʼtael,” opakoval zbrojnoš. “Lesní bandy.”“To je zvláštní název. Znamená, jestli se nemýlím, Veverky?”

“Pesn tak, pane, Veverky. Sami se tak nazývají v elfím jazyku. Jedni íkají, že kvliopravdovým veverím ohákám, kterými si zdobí apky a kolpaky. Jiní zase tvrdí, že kvli tomu,že v lesích pebývají a oíšky se živí. Jsou s nimi ím dál vtší nesnáze.”

Geralt pokýval hlavou. Voják pustil pytlovinu zpt na mrtvé a otel si dlan o kalhoty.“Pojme k veliteli,” navrhl. “Není tu nic k vidní. O nemocnou se postará náš ranhoji, jestli si

bude vdt rady. Umí vypalovat i zašívat rány, narovnávat zlomené kosti, možná i njakoumedicínu umí namíchat, není to hloupý chlap. Poj, pane zaklínai.”

V domku mýtného, ve zšeelé, zakouené místnosti práv probíhala hlasitá a boulivádiskuse. Nakrátko ostíhaný rytí v kroužkové zbroji a žluté tunice se rozkikoval na dva kupce aprvodce obchodních karavan. Výbrí mýta s ovázanou hlavou jen lhostejn pihlížel.

“íkám, ne!” udeil rytí pstí do rozviklaného stolu, narovnal se a upravil si etz na prsou.“Dokud nebude zajištn doprovod, ani se odsud nehnete! Nebudete se potloukat po cest!”

“Pozítí musím být v Daevonu!” roziloval se prvodce karavan, mávaje rytíi ped nosemkrátkou vyleštnou holí vypáleným znakem. “Povedu karavanu! Jestli se opozdím, pedák miutrhne hlavu! Budu si stžovat u vévody!”

“Stžuj si, beze všeho,” poradil mu výsmšn rytí, “ale nezapome si pedtím vycpat kalhoty naprdeli slámou, ponvadž vévoda dokáže nakopnout, jen co je pravda. Ale tady rozkazuji já,protože vévoda je daleko a na tvého pedáka se mžu vykašlat. Ha, Unist! Koho to vedeš,setníku? Dalšího kupce?”

“Neee,” protáhl voják. “Tohle je zaklína, pane. Jmenuje se Geralt z Rivie.”Ke Geraltovu údivu se rytí široce usmál, vyšel mu v ústrety a napáhl ruku k uvítání.“Geralt z Rivie,” opakoval potšen. “Slyšel jsem o tob, a ne z ledajakých úst. Co t sem

pivádí?”Geralt mu to vysvtlil. Rytí se pestal usmívat.“Toto není dobrá cesta. Ani dobrá doba. Máme tu v podstat válku, pane zaklínai. Po lesích

se potloukají bandy Scoiaʼtael, práv vera jsme se s nimi srazili. ekám te na posily, abych mohlzahájit pronásledování.”

“Válíte s elfy?”“Nejen s elfy. Copak to, zaklína, a neslyšel nic o Veverkách?”“Ne. Neslyšel jsem.”“Kdes pebýval poslední dva roky? Za moem? Protože u nás v Kaedwenu se Scoiaʼtael

postarali o to, aby se o nich dozvdl kdekdo. První bandy se v lesích objevily, když zaala válkas Nilfgaardem. Ti prokletí nelidé využili naší tísn: zatímco jsme se bili na Jihu, rozpoutalinájezdy v našem týle. Poítali s tím, že nás Nilfgaard rozdrtí, vyhlašovali konec lidské nadvládya návrat starých poádk. Lidé do moe! Tak zní jejich heslo, s ním vraždí, rabují, pálí!”

“Je to vaše vina a vaše starost,” ozval se zarputile prvodce, poklepávaje se po stehn holí -odznakem své funkce. “Šlechty a pasovaných. Vy jste nelidi hubili, žít v klidu jste je nenechali- a tady to máte! My jsme tudy jen zboží peváželi a starali se o své záležitosti. Vojsko jsmejaktživi nepotebovali.”

“Na tom nco je,” pitakal jeden z dosud mlících kupc. “Veverky nejsou o nic horší nežloupežníci, kteí tu díve u cesty íhali. A s kým elfové zatoili nejdív? Práv s tmi lapky.”

“Soudíš, že není rozdíl, kdo vystelí šíp z houští, loupežník i elf?” zeptal se mýtný s ob-vazem na hlav. “Anebo, když mi v noci chytne stecha nad hlavou, že je jedno, í ruka držípochode? Tvrdíš, pane kupe, že není žádný rozdíl mezi silniními lupii a Scoiaʼtael? To je pito-most! Lapkm šlo o lup, kdežto elfm jde o lidskou krev. Zlaáky mají jenom nkteí, ale krev vžilách každý. Ty, prvodce, si myslíš, že je to jen starost urozených. Ješt vtší pitomost! Codevai postílení na porubu, smolai pobití na Pasekách a rolníci z vypálených osad, ím oninelidem ublížili? Žili tady a pracovali pospolu, po sousedsku, a znenadání šíp do zad. A já? Vživot jsem žádnému nelovku neukivdil a te, jen se podívejte, na hlav šrám od trpaslickéhokatzbalgeru. Kdyby vas nepišli vojáci, na které vy nadáváte, ležel bych už pod drnem…”

“Správn!” udeil rytí ve žluté tunice opt do stolu. “Chráníme vaši mizernou kži ped tmichudáky utlaovanými elfy, které jsme, jak íkáte, nenechali v klidu žít. Já vám nco povím: pílišjsme jim povolili. Tolerovali jsme je, považovali za sob rovné, a oni nám za to vpadli do zad.Jsou v nilfgaardském žoldu, na to dám krk, a divocí elfové z hor jim dodávají zbran. Avšaknejvíce je podporují ti, kteí žijí trvale mezi námi - elfové, plelfové, trpaslíci, gnómové i plíci.Oni jim poskytují potraviny, úkryt, z nich se rekrutují noví bojovníci.”

“Ne všichni,” namítl druhý z obchodník, štíhlý muž s dstojnou tváí ušlechtilých, vpravdnekupeckých rys. “Vtšina nelidí Veverky odsuzuje, pane rytíi, a nechce mít s nimi nicspoleného. Vtšina z nich je loajální a platí za to leckdy vysokou da. Vzpome si na purkrabíhoz Ban Ardu. Byl to plelf, který pesvdoval všechny o nutnosti míru a spolupráce. Zabil hozákený šíp.”

“Vystelený bezpochyby njakým dobrým sousedem, plíkem anebo trpaslíkem, pedstírajícímloajalitu,” dodal rytí jízliv. “Podle mne nelze vit nikomu z nich. Každý… Ejhle! Ty jsi kdo?”

Geralt se otoil. Za jeho zády stála Ciri, prohlížejíc si pítomné svýma ohromnýmasmaragdovýma oima. Pokud šlo o umní neslyšného pohybu, uinila výrazné pokroky.

“Ona je se mnou,” vysvtlil.“Hmmm…” zmil ji rytí pohledem a opt se obrátil na dstojn vyhlížejícího kupce - oividn

nejvhodnjšího partnera pro rozhovor. “Ano, pane, nevykládej mi nic o loajálních nelidech.Všichni jsou naši nepátelé, liší se pouze tím, že to nkteí skrývají lépe a jiní he. Plíci, trpaslíci agnómové žijí mezi námi po staletí, zdálo se, že v pokoji. Ale staí, aby na n elfové kývli, a našimilí sousedé popadnou zbran a zmizí v lesích. Podle mne bylo nejvtší chybou pivírat oi nad

divokými elfy v horách a dryádami v pralesích. Te to máme, te se rozkikují: Tohle je náš svt,táhnte odsud, pivandrovalci! Bohové, ukážeme jim, kdo potáhne pry, po kom tu nezstane anividu, ani slechu. Vypráskali jsme od nás Nilfgaarany, te zatoíme s bandity.”

“Není snadné dopadnout elfa v lese,” ozval se zaklína. “Nemén tžké je pronásledovatgnóma anebo trpaslíka po horách. Jak poetné jsou ty oddíly?”

“Bandy,” opravil ho rytí. “Bandy, pane zaklínai. Dvacet hlav, nkdy více. Oni takové smeceíkají komando. Prý je to slovo z jazyka gnóm. V tom, že je není snadné dopadnout, mášsvatou pravdu, je vidt, že se vyznáš. Honit je po lesích a skalách nemá smysl. Jediný zpsobje izolovat bandity, perušit jejich spojení s tmi, kdo je podporují,vyhladovt je. Chytit pod krkemvšechny nelidi, kteí jim pomáhají. Z mst a venkova, z osad, z farem…”

“Háek je v tom,” ekl dstojn vyhlížející kupec, “že nevíme, kdo z nelidí jim pomáhá a kdone.”

“Je nutné piskípnout všechny.”“Aha,” usmál se trpce obchodník. “Rozumím. Už jsem to nkde slyšel. Pochytat všechny a

do dol s nimi, do kamenolom, do ohrazených tábor. Všechny, nevinné taky. Ženy, dti. Je totak?”

Rytí pohodil hlavou, sevel ruku na jílci mee.“Pesn tak, nejinak!” pisvdil oste. “Dcek je vám líto, pitom jste sami jako dcka na tomhle

svt. Pímí s Nilfgaardem je kehké jako vajená skoápka, válka mže znovu vypuknout teba zítra.Osudy válek bývají nepedvídatelné. Kdyby nás Nilfgaard porazil, co myslíte, že se stane?eknu vám: z les vyrazí elfská komanda, poetná a silná, a ti vaši loajální se k nim bez váhánípidají. Nemyslete si, že pátelští trpaslíci a dobromyslní plíci se budou bavit o porozumní ausmíení. Kdepak, krvav s námi zútují, jejich rukama nás Nilfgaard odstraní z cesty. Smetounás do moe tak, jak slibují. Ne, pane, nesmíme se s nimi mazlit. Oni nebo my! Není jinévolby!”

Zaskípaly dvee a vešel voják ve zkrvavené záste..“Nerad ruším,” omluvil se. “Kdo z vás pivezl tu nemocnou ženu?”“Já,” pihlásil se zaklína. “Co se stalo?”“Poj se mnou, pane.”Vyšli na dvr.“Je to s ní zlý,” zaal voják. “Dal jsem jí pálenku s pepem a hokou solí, ale nepomohlo to.

Vbec…”Geralt mlel, nevdl, co by ekl. Skrená arodjka práv podávala výmluvné svdectví, že koalka

s pepem a hokou solí není medicína, kterou by její žaludek dokázal snést.“Mže to být njaká nákaza,” staral se voják. “Anebo ta, jak se to… Zyntérie. Co kdyby se to

zaalo šíit…”

“Je to arodjka,” namítl zaklína. “arodjky se nemohou nakazit…”“Ta vaše, jak vidím, kypí zdravím,” podotkl cynicky rytí, který vyšel za nimi. “Poslyš, Ger-

alte. Ta žena potebuje pomoc, kterou jí nemžeme poskytnout. Nemohu ani, to musíš pocho-pit, riskovat epidemii mezi mými vojáky.”

“Rozumím. Ihned odjíždíme. Nemáme na vybranou, musíme se vrátit smrem na Daevonnebo Ard Carraigh.”

“Daleko se nedostanete. Stanice mají rozkaz zadržovat všechny pocestné. Je tonebezpené. Scoiaʼtael se stáhli práv tím smrem.”

“Poradím si.”“Podle toho, co jsem o tob slyšel,” ekl rytí, “nepochybuji, že si poradíš. Ale uvaž, tentokrát

nejsi sám. Máš na krku vážn nemocnou a toho fracka…”Ciri, snažící se práv opodál oistit si zablácenou botu o piel žebíku, trhnutím zvedla hlavu.

Rytí si odkašlal a sklopil zrak. Geralt se pousmál. Bhem posledních dvou let Ciri témzapomnla na svj pvod, na manýry a pózy princezny, nicmén její pohled, když chtla, nadmírupipomínal pohled její babiky. Královna Calanthé by na vnuku byla nepochybn pyšná.

“Aaano, o em jsem to…” zakoktal se rytí a v náhlých rozpacích si upravoval pás. “PaneGeralte, vím, co byste mohli udlat. Jete na jih, za eku. Dostihnete karavanu jedoucí zemskoustezkou. Na noc konvoj jist zastaví, takže jej mžete dohonit ped svítáním.”

“Co je to za karavanu?”“Nevím,” pokril rameny rytí. “Nejsou to kupci ani obyejný prvod. Jedou ukáznn, kryté vozy,

všechny stejné. Jist na králv rozkaz. Pustil jsem je pes most, ponvadž míí na jih, k brodm naLixele.”

“Hmmm…” zamyslel se zaklína, dívaje se na Triss. “Putovali bychom stejným smrem. Naj-deme ale u nich pomoc?”

“Možná ano,” ekl rytí lhostejn. “Možná ne. Jenže tady ji nenajdete urit.”*Plachtami do kruhu postavených krytých voz žlut prosvítalo svtlo ohništ. Kolem nj sedli

muži zabraní v rozmluv, nevidli ani neslyšeli ho pijíždt. Geralt trhl uzdou a pinutil klisnu kehlasitému zaehtání. Chtl upozornit nic netušící poutníky a zmírnit jejich pekvapení, aby sepokud možno vyvarovali rzných prudkých a neuvážených pohyb. Zkušenost ho nauila, žespoušt kuší jsou na takové pohyby mimoádn citlivé.

Táboící vyskoili, pes jeho varování pi tom inili množství prudkých a neuvážených pohyb.Spatil, že vtšina z nich jsou trpaslíci. To ho ponkud uklidnilo - trpaslici, a jinak nesmírn prchlivíchlapíci, mívali v obdobných situacích rádi jasno díve než zaali stílet.

“Kdo?” houkl ochraptlým hlasem jeden z trpaslík a zárove rychlým, rázným pohybemvytrhl sekeru, zaatou do pn ležícího vedle ohništ. “Kdo to ide?”

“Pítel,” seskoil z kon zaklína.“Rád bysem vdl í,” zavrel trpaslík. “Poj blíž. Ruky drž tak, abysme jich vidli.”Geralt postoupil k ohni, ruce držel tak, aby si je mohl dkladn prohlédnout i nkdo postižený

zántem spojivek nebo vlí mlhou.“Blíž.”Poslechl. Trpaslík spustil sekeru a dal hlavu na stranu.“Asi ma šálí zrak,” poznamenal udiven. “Buto hen tam stojí zaklína Geralt z Rivie, anebo

kdosi hromsky na Geralta podobný.”Ohe náhle vyšlehl vysokým plamenem, ozáil okolí jasným svtlem, vyloupl ze tmy postavy

a tváe.“Yarpen Zigrin,” poznal Geralt starého známého. “Yarpen Zigrin ve vlastní vousaté osob.”“Hou!” zamával trpaslík sekerou, jakoby to byl bezový proutek. Ostí zasvištlo vzduchem a

s tupým úderem se opt zakouslo do povaleného kmene. “Odvolajte alarm! To je doopravdypítel!”

Poutníkm se zjevn ulevilo, Geraltovi se dokonce zazdálo že mnohé z nich zaslechlzhluboka a ulehen si oddechnout. Trpaslík mu vyšel vstíc a podával mu pravici. Její stiskmohl smle soupeit s kováským svrákem.

“Vítaj, kladný hrdino,” pozdravil. “Odkud pišels, to je tvoja vc a kam máš namíeno, po temnám nic nejni, ale bu vítán u našeho oha. Ogai! Všeci ke mn! Pamatuješ sa na mojich ogar,zaklína? Tuhle je Yannick Brass, tuhle Xavier Morann a hen idú Paulie Dahlberg a jeho bratrRegan.”

Na jejich jména si už Geralt nevzpomínal, i dle podoby mu pipadali všichni tém stejní -vousatí, hranatí, málem širší než vyšší ve svých hrubých, károvaných parkách.

“Bylo vás šest,” potásl jim všem po ad tvrdýma, mozolnatýma rukama. “Pokud si dobevzpomínám…”

“Máš dobrého pamatováka,” zachechtal se Yarpen Zigrin. “Bývalo nás šest, jak by né.Enemže Lucas Corto sa oženil, usadil v Mahakam a trhl sa od partyje, hlúpý baran. Do vílkaho jaksi nikdo nenahradil. Škoda, ponvá šestka, to je spolek jaksapatí, akorát tak o peenételátko sa podlit, sudek vyzunknut…”

“Jak vidím,” ukázal Geralt pohybem hlavy na ostatní poutníky, nerozhodn postávající uvoz, “je vás tu dost, abyste spoádali aspo ti telátka, o drbeži nemluv. Jakoupak spolenost tovedeš, Yarpene?”

“Ó ne, já nejsu komandýr. Poj, pedstavím a. Promi, pane Wencku, že sem to hnedkaneurobil, ale já a moji ogai už známe hen Geralta z Rivie njaký ten pátek, cosi sme aj spolemzažili. Geralte, to je pan Wilfrid Wenck, emisa krála Henselta z Ard Carraigh, panovníkaKaedwenu.”

Wilfrid Wenck byl vysoký, dokonce vyšší než Geralt, a trpaslík musel notn zaklánt hlavu,když s ním hovoil.Emisar ml na sob bžný jezdecký odv, jaký si brávali na cesty královštíúedníci a správci, avšak v jeho pohybech byla jistota, rozhodnost, úsenost, kterou zaklína jižmnohokrát vidl a rozeznával bezpen na první pohled. Takto se pohybovali muži pivyklí zbrojia opasku obtíženému meem. Wenck byl profesionální voják, na to by Geralt vsadil cokoli.Stiskl podanou pravici a odmen se uklonil.

“Sadnime si,” ukázal Yarpen Zigrin na kmen, v nmž byla zaata jeho tžká sekera. “Copohledáváš v týchto pralesoch, Geralte?”

“Hledám pomoc. Cestuji ve trojici, se ženou a s výrostkem. Žena cestou onemocnla. Je továžné. Dohonil jsem vás, abych poprosil o pomoc.”

“Do prdele, felara s sebú nemáme,” odplivl si Yarpen na hoící polena. “Kdes jich nechal?”“Nedaleko odsud. U cesty.”“Ukážeš kde. Hej, vy tam! Ti na kon! Geralte, udrží sa ta tvoja nemocná v sedle?”“Stží. Práv proto jsem je tam musel nechat.”“Vezmite plachtu z voza a dv dlúhé štáby. Urobíte nosítka. A kalupem!”Wilfrid Wenck si založil paže na prsou a významn si odkašlal.“Sme na stezce,” ekl pevn velký trpaslík, aniž by na nho pohlédl. “Na stezce sa pomoc

neodmítá.”*“Aby to šlak trefil!” zvedl Yarpen dla s arodjina ela. “Je rozhicovaná jako pec. To sa mn

nelíbí. Co esli je to tyfus anebo úplavica?”“Nemže být,” zalhal pesvdiv Geralt, balící nemocnou do pikrývek. “arodjové jsou vi tm

chorobám imunní. Je to otrava z jídla, nic nakažlivého.”“Hmm… Dobrá. Pehrabu svj pinkl. Míval sem kdysi dobru medicínu na sraku, možná ešt

kdesi trochu ostalo.”“Ciri,” ekl zaklína, podávaje dívce kožich sebraný s koského hbetu. “Bž spát, sotva se

držíš na nohou. Ne, na vz ne. Tam položíme Triss. Lehni si k ohni.”“Ne,” odmítla potichu, ohlížejíc se za odcházejícím trpaslíkem, “Ustelu si u ní. Jestli oni

uvidí, že s Triss nejsme, neuví nám, že to není nic nakažlivého. Vyhnali by nás, stejn jako tize strážnice.”

“Geralte?” vzdychla arodjka. “Kde to jsme?”“Mezi páteli.”“Jsem tady,” ozvala se Ciri, hladíc nemocnou po kaštanových vlasech. “Nic se neboj.

Zstanu s tebou. Cítíš to teplo? Ohe heje a pan trpaslík slíbil, že pinese lék na… Na žaludek.”“Geralte,” zasténala Triss, snažíc se vymotat ven z pikrývek. “Žádné… žádné magické

lektvary. Nezapome!”

“Nezapomenu. Lež klidn.”“Ale já musím… Ooooch…”Zaklína se beze slova sklonil, zvedl ji i se všemi pikrývkami a odnesl ji smrem k lesu, do

tmy. Ciri vzdychla.Zaslechla tžké kroky. Otoila se. Zpoza vozu vyšel trpaslík, pod paží držel njaký uzlík. Ve

svtle ohn se leskla široká sekera zastrená za opaskem a knoflíky na jeho kabátci.“Kde je nemocná?” zajímal se. “Odlítla na pometle?”Ciri ukázala do tmy.“Jasaka,” pikývl chápav. “Znám to bolení aj bhavku. Když sem býval mladší, sežral sem

kdeco, co sa mn podailo najít a chytit, tož sem sa též bárskdy piotrávil. Co je za ta vdma?”“Triss Ranuncul.”“Neznám, neslyšel sem. Stejnak mám málokdy nco spoleného s nkým z magik. No, sluší

sa pedstavit. Menuju sa Yarpen Zigrin. A tob íkajú jak, kue?”“Jinak!” odsekla Ciri a v oích jí zablýsklo.Trpaslík se zachechtal, vycenil zuby.“Ouha,” uklonil se pehnan uctiv. “O odpuštní prosím, potm sem si nevšiml - to peca nejni

žádné kue, ale vznešená mladá dáma. Hluboko sa klaním. Jakpak sa panenka ráí menovat,esli to nejni tajemství?”

“Není. Jsem Ciri.”“Ciri. Aha. A copak si, vzácná panenko, za?”“Tak to,” zvedla pyšn nos, “to už tajemství je.”Yarpen vyprskl.“Ale jazyk máš, dvico, jako bitvu. Vyslechni ma milostiv. Donesl sem medicínu a cosi na

zub. Ráíš to pijmút anebo s tým starého hulváta Yarpena Zigrina vyženeš?”“Promi,” dovtípila se Ciri a sklonila hlavu. “Triss opravdu potebuje pomoc, pane… Zigrine.

Je velmi nemocná. Dkuji za lék.”“Nejni za co,” zasmál se trpaslík a pátelsky ji poplácal po rameni. “Poj, Ciri, pomožeš mn.

Medicínu je teba narychtovat. Narobíme kuliek podle recepisu mojej báby. Takové kulikyvykurýrujú všecku chorobu, co sa ve stevách usadila.”

Rozvinul uzlík, vytáhl z nj malý hlinný hrnek a nco, co nejvíc ze všeho pipomínalo hroudurašeliny. Ciri se zvdav naklonila.

“Mla bys vdt, milá Ciri, že Zigrinovic bába sa v kurýrování vyznala lepí než všeci felai.Akorát si myslela, že všecky choroby sa berú z lenivosti, no a lenivost je prý nejlepí kurýrovatvýpraskem. Mn a mojim srozencom dávala tej svojej medicíny užívat hlavn preventývn.Otlkala nás pi každej píležitosti nebo aj bez ní, stará ježibaba. Jednu mn z niehož nic dalakrajíc chleba se šmalcem a s cukrem. Tak ma tým pekvapila, že sem z teho šoku krajíc

upustíl - samo sebú namazaným na zem. Bába ma zrubala, ojojój. Pak mn dala ešt jedenkrajíc, akorát že suchý a nepocukrovaný.”

“Moje babika,” s porozumním pokývala hlavou Ciri, “mi taky obas naezala. Rákoskou.”“Rákoskú?” zasmál se trpaslík. “Ta moja o ma jednu perazila heft od krumpáa. No, ale

šlus už s tým spomínáním. Pusme sa do práce. To máš, uškubni teho ždibec a ušúlaj z nhokuliku.”

“Co je to? Lepí se to a rozmatlává… Brrr… A jak to smrdí!”“To je zplesnivlý hašpanový chleba. Z otrub, víš? Dobrá medicína. Šúlaj grýfn ty kuliky.

Menší, menší, je to pro vdmu, a né pro nadmutú krávu. Podaj mn jednu. Dobrá. Te ju obalímeve druhém medikamente.”

“Fuuuj!!!”“Copak, je to zkažené?” stril trpaslík baatý nos málem až do hrnku. “Nejni možná.

Rozmakaný esnek s horku solú sa nemože zkazit ani za sto let.”“Fuj, hnus! Triss to nesní ani za nic,”“Na to mla bába též svoju metodu. Ty chytneš nemocnej vdm nos a já si ju vezmu do

parády, nacpu jí kuliky do…”“Yarpene,” sykl Geralt, který se zrovna s arodjkou v náruí vynoil ze tmy. “Dej si pozor,

abych si t sám nevzal do parády.”“To je medicína,” rozhoil se trpaslík. “Zabírá to! Plíse, esnek…”“Ano,” zavzdychala Triss. “Má pravdu… Geralte, skuten by to mlo pomoci…”“Vidíš,” šouchl Yarpen Ciri loktem, ukázal na Triss, s výrazem muednice polykající jeho

lék, a pyšn potásl plnovousem. “Má fištrón ta vdma. Ví, co je pro u dobré.”“Co íkáš, Triss?” sklonil se zaklína. “Aha, rozumím. Yarpene, mohl bys sehnat andlíku?

Nebo šafrán?”“Pohledám, poptám sa. Donesl sem vám vodu a kus žvanca.”“Díky. Ale ony ob si potebují pedevším odpoinout. Ciri, bž spát.”“Pipravím Triss ješt obklad.”“Já to zaídím. Yarpene, chtl bych si promluvit.”“Poj k ohu. Odšpuntujem štn…”“Chci si promluvit s tebou. Nestojím o žádné další posluchae.”“Rozumím. Poslúchám a.”“Co je tohle za konvoj?”Trpaslík k nmu zvedl své malé, bystré oi.“Královská služba,” vyslovil pomalu a peliv.“To jsem si domyslel,” vydržel Geralt jeho pronikavý pohled. “Yarpene, neptám se z

banální zvdavosti.”

“Vím. Vím aj, o co ti ide. Enemže tohle je transport… Hmmm, se zvláštním posláním.”“Co vezete?”“Solené ryby,” odtušil ledabyle Yarpen, a poté lhal dál, ani nemrkl. “Píci, postroje, všelijaké

náiní a ajky, rystuk pro vojsko. Wenck je forýr královskej armády…”“Wenck je takový zásobovatel, jako já druid,” ušklíbl se Geralt. “Ale to je vaše vc, nemám

ve zvyku strkat nos do cizích záležitostí. Vidls však, v jakém stavu je Triss. Dovol nám pipojitse ke karavan, Yarpene, zkus pro ni najít místo na nkterém voze. Na pár dní. Nevyzvídám,kam máte namíeno, tahle trasa pece vede rovnou na jih, odboit se dá teprve na druhém behuLixely - a k Lixele je deset dní cesty. Za ten as horeka opadne a Triss bude schopnapokraovat v sedle. Pokud ješt nebude zdravá, zastavím se s ní na hrad za ekou. Pochop, de-set dni na voze, teplo, pravidelná strava… Prosím.”

“Já tu nekomanduju, ale Wenck.”“Nevím, že bys ml tak malý vliv. Nenamluvíš mi, že v konvoji doprovázeném ponejvíce

trpaslíky, by dali tak málo na tvoje slovo.”“Co pro tebe znamená ta Triss?”“Jaký to má význam? V téhle situaci?”“V tejto situaci žádný. Ptám sa enem z banálnej zvdavosti, abysem mohl pozdjc roznášat

drby po hospodách. Ale tak mezi náma, tebe jaksi furt srdce táhne k vdmám, vi, Geralte?”Zaklína se jen pousmál.“A ta cérenka?” kývl Yarpen hlavou k Ciri, vrtící se pod kožichem. “Tvoja?”“Moje,” odpovdl bez zaváhání. “Moje, Zigrine.”*Svítání bylo šedivé, sychravé, vonící noním deštm a ranní mlhou. Ciri mla pocit, že spala

jen chvíli, že se probudila, sotva staila složit hlavu na pytle, na nichž si ve voze ustlala.Geralt práv vedle ní pokládal Triss, pinesenou z další nucené výpravy do lesa. Pokrývky,

do nichž byla zabalena, byly smáené rosou. Geralt ml kruhy pod oima. Ciri vdla že zaklína anioka nezamhouil - Triss mla celou noc zimnici a silné bolesti.

“Probudil jsem t? Promi. Spi ješt, Ciri. Je brzy.”“Co je s Triss? Jak se cítí?”“Lépe,” vzdychla arodjka. “Lépe, ale… Geralte, poslyš… Chtla jsem…”“Ano?” naklonil se k ní zaklína, ale Triss už spala. Vzpímil se a protáhl si kosti.“Geralte,” zašeptala Ciri. “Dovolí nám jet na voze?”“Uvidíme,” sevel rty. “Spi, dokud to jde. Odpoi si.”Seskoil z vozu. Ciri slyšela zvuky doprovázející opouštní táboišt - dupání koní, chestní

postroj, skípní kol, rozhovory a kletby. A potom, hned vedle, hlasy - chraptivý Yarpena Zigrinaa klidný vysokého muže, zvaného Wenck. A rovnž hlas Geraltv. Zvedla se, aby nenápadn

vyhlédla zpod plachty.“V tomto smru nemám žádné jednoznané zákazy,” ekl práv Wenck.“Výborn,” zaradoval se trpaslík. “Máme to v suchu.”Emisar lehce zvedl dla, dávaje tím najevo, že ješt neskonil. Njakou dobu mlel. Geralt a

Yarpen trpliv ekali.“Nicmén,” ozval se konen Wenck, “ruím za tento transport hlavou.”Opt se zarazil. Pi rozmluv s tímhle mužem bylo oividn teba smíit se s dlouhými

pestávkami mezi vtami.“Za to, aby dorazil bezpen na místo urení,” dokonil po chvíli. “A ve stanoveném ase.

Ošetování nemocné by mohlo zpomalit tempo pochodu.”“Podle asového plánu sme naped,” ujistil ho Yarpen. “Máme náskok, pane Wenck,

dorazíme vas. A esli ide o bezpenost… Zdá sa mi, že zaklína v kompanyji, to je terno. Stezkavede hvozdem až po Lixelu, napravo aj nalevo furt prales. A v pralese, jak všeci víme, saskovává rozliné neádstvo.”

“Ovšem,” pisvdil emisar. Díval se zaklínai zpíma do oí a bylo zjevné, že váží každé slovo.“Rozliné neádstvo, ponoukané jiným neádstvem, se dnes schovává v kaedwenských lesích.Mohlo by ohrozit naši bezpenost. Král Henselt o tom dobe ví, proto mne vybavil pravomocípijímat vhodné muže do naší eskorty. Pane Geralte, to by vyešilo tvj problém.”

Zaklína dlouho mlel, tém stejn dlouho, jak trvala celá pedchozí Wenckova e.“Ne,” rozhodl se konen. “Ne, pane Wencku. Udlejme si jasno. Jsem pipraven zaplatit za

pomoc poskytnutou paní Ranuncul, nikoli však tímto zpsobem. Mohu se starat o kon, nositdíví a vodu, dokonce i vait. Ale nenechám se najmout do královských služeb jako žoldák.Nepoítej s mým meem. Nehodlám zabíjet to takzvané neádstvo. Na nií rozkaz.”

Ciri zaslechla, kterak Zigrin sykl a nkolikrát si odkašlal do dlan. Wenck neztratil klid.“Rozumím,” ekl suše. “Tohle jsme si vyjasnili. Pane Zigrine, postaráš se, aby se nezvolnilo

tempo pochodu. Pokud jde o tebe, pane Geralte… Jsem si jist, že nám budeš platný a užitenýzpsobem, který sám uznáš za vhodný. Soudím, že ty ani já nebudeme mít nic proti tomu,jestliže si takto odpracuješ pomoc, kterou jsme poskytli tvé nemocné známé. Mimochodem,cítí se dnes lépe?”

Geralt to potvrdil úklonem hlavy, Ciri se zdálo, že ponkud hlubším a uctivjším nežli mívalve zvyku. Výraz Wenckovy tváe se nezmnil.

“To mne tší,” prohlásil po obvyklé zámlce. “Když jsem pijal paní Ranuncul na vz konvoje,jemuž velím, cítím spoluodpovdnost za její zdraví, pohodlí a bezpeí. Pane Zigrine, dej rozkazk odjezdu.”

“Pane Wencku.”

“Poslouchám, pane Geralte.”“Dkuji ti.”Emisar se uklonil. Opt se Ciri zdálo, že ponkud hloubji a uctivji nežli to vyžadovala pouhá

zdvoilost.Yarpen Zigrin se rozbhl podél kolony, dávaje mocným hlasem píkazy a rady. Pak se vrátil,

vyškrábal se na kozlík, zahalekal a pleskl kon opratmi. Vz sebou trhl a drkotav se rozjel po hr-bolat cest. Otesy Triss probudily, ale Ciri ji uklidnila a vymnila jí obklad na ele. Pohyb vozuuspával. arodjka upadla do tvrdého spánku a zakrátko zaala podimovat i Ciri.

Když se probudila, slunce již bylo vysoko. Pes pytle a sudy vyhlédla ven. Vz, na nmž sevezla, byl v ele karavany. Následující zápah ídil trpaslík s erveným šátkem kolem krku. Zrozhovor, které mezi sebou trpaslíci vedli, Ciri vdla, že jeho jméno je Paulie Dahlberg. Vedlenho sedl jeho bratr Regan. Zahlédla rovnž Wencka, jedoucího na koni v doprovodu dvoumuž.

K bonici vozu pivázaná Geraltova kobylka Klepna ji uvítala tichým zaehtáním. Svéhoryzáka a arodjina strakáe však Ciri nikde nevidla, bezpochyby šli s ostatními komi na koncikonvoje.

Geralt sedl na kozlíku po Yarpenov boku. Povídali si a popíjeli pivo ze soudkupostaveného mezi nimi. Ciri natáhla uši, ale jejich diskuse ji hned omrzela: týkala se politiky,pedevším plán a zámr krále Henselta a njakých tajných služeb a zvláštních úkol,zakládajících se na pomoci válkou ohroženému sousedovi, králi Demawendovi. Geralt vyslov-il podiv nad tím, jakýmže záhadným zpsobem zvýší pár voz slanek obranyschopnost Aedirnu.Yarpen nevšímaje si zaklínaovy ironie, vysvtloval, že jde o tak nesmírn cenný druh ryb, žehodnota nkolika voz se rovná celoronímu žoldu korouhve tžké jízdy. Geralt se opt podivil,propak ta pomoc musí být tak utajená, naež mu trpaslík odvtil, že v tom je práv to tajemství.

Triss se zavrtla, stáhla si z hlavy obklad a nezeteln promluvila ze spaní. Požádala njakéhoKevyna, a dá ty svoje pracky pry a hned nato poznamenala, že sudb nelze uniknout. Na závrprohlásila, že všichni jsou do uritého stupn mutanty, a pak znovu tvrd usnula.

Ciri se zaaly opt klížit oi, ale probral ji Yarpenv hromový smích ve chvíli, kdy s Geraltemvzpomínal na staré píhody. Týkaly se lovu údajn na zlatého draka, který namísto toho, aby sedal zabít, zpelámal lovcm kosti a jistého ševce Kozojeda dokonce sakumprásk sežral. Cirizaala naslouchat s novým zájmem.

Geralt se zajímal o další osudy njakých Seká, jenže trpaslík o nich nic nevdl. Následn seYarpen zeptal na ženu jménem Yennefer a Geralt najednou zaal být ponkud zamlklý. Trpaslíksi pihnul piva a postžoval si, že eená Yennefer je na nj stále rozhnvaná, tebaže od té doby užuplynulo pkných pár let.

“Potkal sem ju na jarmaku v Gors Velenu,” vyprávl “Ledva ma zmerila, zaprskala jak kokaa povdala nco pevelice sprostého o mojej mam. Prásknul sem do bot, ale ona za mnú eštzavískla, že ma raz dolapí, a potom mn aj tráva z iti vyroste.”

Ciri se zahihala, pedstavujíc si Yarpena v takovéto nezávidníhodné situaci. Geralt zamum-lal nco o ženách a jejich impulzivních povahách, což trpaslík uznal za neobyejn mírnéoznaení zlomyslnosti, paliatosti a mstivosti. Zaklína to dál nerozvádl, Ciri se zaala nudit aznovu si zdímla.

Tentokrát ji probudil hluk. Pesnji, Yarpenv rozilený kik:“Tož abys vdl! Práv to je moje rozhodnutí!”“Tiše,” uklidoval ho zaklína. “Vzadu leží nemocná žena. Pochop, nechci soudit tvá rozhod-

nut…”“Né, to sa ví, že né!” nenechal ho domluvit trpaslík. “Ty sa enem dvojznano ušklíbáš.”“To ne, Yarpene, jen t pátelsky varuji. Takové, co sedí rozkromo na plot, každou nohou v

jednom táboe, ty nenávidí ob strany. V nejlepším pípad jim pouze nikdo neví.”“Pleteš sa, já nesedím jednu iú na dvoch židlách, stojím fest akorát v jednm z tých tábor.”“V táboe, v nmž zstaneš navždy trpaslíkem. Nkým cizím. Odlišným. A pro druhou

stranu…”Zarazil se.“No!” zavrel Yarpen úton. “Pokrauj, na co ekáš? ekni, že pro n su zrádce a pes na

ludském eazi. Za hrst stíbra a mísu žrádla idu proti svojim bratrom, co válijú o svobodu. Baže,vypluj to ze sebe!”

“Ne, Yarpene,” ekl tiše Geralt. “Nic ze sebe nebudu vyplivovat.”“Ó, ty nebudeš?” trhl trpaslík opratmi. “Nechce sa ti? Chceš akorát pihlížat a ošklíbat sa?

Pro starého Zigrina ani slovo, co? Parádn si to Wenckovi povdal: Nepoítej s mojím meem.Jak to znlo fajnov, ušlechtile a hrd! Bž sa vysrat se svojú ušlechtilosú! Aj se svojú zkurvenúhrdosú!”

“Chtl jsem jenom jednat na rovinu. Nechci se úastnit toho stetnutí, chci zstat neutrální.”“To nejde!” zaval Yarpen Zigrin. “To sa nedá, nerozumíš temu? Né, niemu nerozumíš.

Vypadni z mojeho voza, je si na kobyle, neutrální náfúkane. Táhni, a a nevidím, nasrals ma!”Geralt se otoil. Ciri zadržela dech. Ale zaklína už neekl ani slovo. Vstal a seskoil z vozu,

rychle, lehce, pružn. Zigrin pokal, dokud si Geralt neodvázal klisnu od vozu, pak popohnalkon. Do vous si pitom bruel nesrozumitelná, ale svým tónem strach nahánjící slova. Cirivstala, pipravená rovnž seskoit a jít pohledat svého ryzáka. Trpaslík se otoil a zmil jiznechuceným pohledem.

“S váma sú též akorát trable,” frkl nakvašen. “Dámy a frajlinky sú nám tu poteba, tajákprasau sedlo. Ani z šejtrocha sa víl vychcat nemožu, mosím furverk zastavit a zalézt do koví.”

Ciri si opela psti v bok, pohodila popelavou hívou a ohrnula nos.“Vážn?” ekla jedovat. “Pij mí piva, pane Zigrine, nebude se ti tak asto chtít!”“Hovno je ti po mojem piv, usoplene!”“Nehulákej, Triss spí!”“To je mj vz! Možu hulákat, jak sa mn zlíbí! Jakože sem…”“Balvan!”“Co? Och, ty drzá kozo!”“Balvan!!!”“Já ti ukážu balvana… Kurva! Prrrrr!!!”Trpaslík se daleko zaklonil a pitáhl oprat. V poslední chvíli, nebo kon se již chystali pekroit

uprosted cesty ležící velký kámen. Yarpen se postavil na kozlíku, s hvízdáním, s evem, slidskými i trpaslickými nadávkami brzdil tžký zápah. Trpaslíci a lidé seskákali s voz, pibhli ataháním za postroje a udidla pomohli zavést spežení na bezpenou cestu.

“Zachrápals i co, Yarpene?” vyzvídal Paulie Dahlberg. “Kdybys na ten šutr najel, rupla byosa, aj kolo by bylo v prdeli. Co ty, hrome…”

“Bž do hajzlu, Dahlbergu!” zaryel Yarpen Zigrin a zlostn švihl kon po zádech.“Mli jsme štstí,” ekla sladce Ciri, sedajíc si na kozlík vedle trpaslíka. “Jak sám vidíš, je

lepší mít na voze zaklínaku než jet sám. Upozornila jsem t v poslední chvíli. Co kdybys právral z šejtrochu a najel na ten balvan, hm, hm, hm. Hrza pomyslet, co by se ti mohlo pihodit…”

“Budeš ticho!”“Už nic neíkám. Ani slvko.”Vydržela to jen chvilku.“Pane Zigrine?”“Nejsu žádný pán,” dloubl ji loktem trpaslík a vycenil zuby. “Od teka Yarpen, jasaka?

Koírujeme furverk spolem, no né?”“Jasaka. Mžu podržet otže?”“Co by né? Bacha, tak né. Polož emen na ohnutý ukazovák a pitla palcem. Hele, takhle.

Levú opra tak samo. A moc neškubej.”“Te je to dobe?”“Dobe.”“Yarpene?”“He?”“Co to znamená zstal neutrální?”“Na všecko kašlat,” zamruel otráven. “Nenechávaj oprat volno viset. Pitáhni levú.”“Jak to kašlat? Na co kašlat?”

Trpaslík se naklonil a plivl pod kola.“Kdyby nás Scoiaʼtael pepadli, ten tvj Geralt by akorát stál a uel by, jak nám podezávajú

chtány. Ty bys pravdopodobn musela stát vedla nho, ponvá by to byla ukázková lekce.Názorný píklad na téma: chování zaklínaa pi konfliktu inteligentních ras.”

“Nerozumím.”“Tomu sa vbec nedivím.”“Proto ses s ním hádal a vztekal ses? Kdo vlastn jsou ti Scoiaʼtael? Ty… Veverky?”“Ciri,” uchal si Yarpen rozilen plnovous. “To nejni nic pro malé, nedosplé cérky.”“Ohó, te jsi m dopálil. Nejsem malá. Slyšela jsem, co o Veverkách vyprávli vojáci na

strážnici. Vidla jsem… Vidla jsem dva zabité elfy. A ten rytí íkal, že oni taky zabíjejí a že meziVeverkami nejsou jenom elfi. Trpaslíci taky.”

“Vím,” ekl Yarpen strun.“Ty jsi taky trpaslík.”“To sa nedá zapít.”“Pro se tedy bojíš Veverek? Bojují prý jenom proti lidem.”“To nejni tak jednoduché,” zachmuil se. “Co sa dá robit?”Ciri dlouho nic neekla, kousala si spodní ret a krila nos.“Už vím,” prohlásila nakonec vítzn. “Veverky bojují za svobodu. A ty, i když trpaslík, jseš

na lidském etzu krále Henselta.”Yarpen vyprskl, utel si rukávem nos a vyklonil se z kozlíku, aby se pesvdil, jestli poblíž ne-

jede Wenck. Ale emisar byl daleko, zaujat rozhovorem s Geraltem.“Uši máš, dvico, jako sviš,” usmál se široce. “A si arci bystrá na nkoho, kdo by ml vait a

píst a rodit dcka. Zdá sa ti, že všeckému rozumíš. To proto, že si hlúpý cucák. Enem sauražen neksichti - to ti dosplosti nepidá a si u teho ešt škaredjší než obyejn. Vidím, že sa tiScoiaʼtael zalíbili, aj jejich hesla. Víš, pro? Ponvá Scoiaʼtael sú tací samí soploši. Fakani, conepochopili, že sú navedení, že kdosi využívá jejich hlúpé puberáctvo a krmi je žvástama osvobod.”

“Ale vždy oni doopravdy bojují za svobodu,” zvedla Ciri tvá a upela na trpaslíka svéhluboké zelené oi. “Tak jako dryády v lese Brokilonu. Zabíjejí lidi, protože lidi… nkteí lidi jimubližují. Tohle byla kdysi vaše zem, trpaslík a elf a tch… gnóm a plík a jiných… A te tadyvládnou lidé, a tak elfové…”

“Elfové!” frkl Yarpen. “Abys vdla, tož elfi sú tací samí pilezlíci jako vy, ludé, akorát oni sapiplavili na svojich bílých šífech víc jak tisíc rok ped váma. Vil sa se svojima pedchdcamachcú pátelit, víl sa na nás usmívajú a vykládajú: my jsme brati a my všichni jsme Starší Lid.Ale dív, kur… Ehm, hmmm… dív nám svišaly jejich šípy okolo uší, když…”

“Copak první na svt byli trpaslíci?”“Punktum najprvnjší byli gnómi. Aspo v tejto ásti svta. Ponvá svt je tak veliký, že si to ne-

dovede ani pedstavit, Ciri.”“Vím, vidla jsem mapu.”“Nemohlas vidt. Ešt nikdo nenakreslil mapu celého svta a myslím, že sa to ešt dlúho

nikomu nepodaí. Nikdo neví, co je za Ohnivýma horama a za Oceánem, dokonca ani elfi, ajkdyž sa chválí, že ví všecko. Povdám ti, ví hovno.”

“Aha… Ale te… Te je pece lidí mnohem víc než… Než vás.”“Ponvá sa množíte jako králíky,” zaskípal zuby trpaslík. “Ludé by akorát trtkali, s kým sa

dá a kde sa dá, imrvére dokola. A ludským robám staí posadit sa na chlapské gat a hnedkajim naroste bucho… Cos tak zervenala, hotový vlí mák? Chtlas temu rozumt, jo nebo né?Taková je istá pravda a históryja svta, kterému vládne ten, kdo šikovnji rozbije druhému lebkua rychleji zbúchne robu. A vám, luom, je tžko konkurovat - v zabíjání aj v jebání.”

“Yarpene,” oslovil ho nevlídn Geralt, pijíždjící na Klepn k jejich vozu. “Bu tak laskav a mírnise ve výrazech. A ty, Ciri, pesta si hrát na vozku a podívej se na Triss. Zjisti, jestli se užprobudila a jestli nco nepotebuje.”

“Vzbudila jsem se už dávno,” ozval se zevnit vozu slabý hlas. “Ale nechtla jsem… rušit takzajímavou konverzaci. Nevyrušuj, Geralte. Chtla jsem se dovdt nco víc o vlivu… ehm, jebánína vývoj svta.”

*“Mohu ohát trochu vody? Triss by se chtla umýt.”“Ohej, ohej,” souhlasil Yarpen Zigrin. “Xaviere, seber rože z ohniša, náš ramlík už je

akorát. Podaj mi kotlík, Ciri. Ouha, plný po okraj! Pineslas od potoka takovú tíhu úpln sama?”“Jsem silná.”Starší z Dahlbergovic bratr vyprskl smíchy.“Neunáhli sa, Paulie,” ekl vážn Yarpen a zaal obratn porcovat upeeného zajíce. “Tu sa ne-

jni emu ehúat. Je to vyžle, ale já vidím, že je to kepká a vytrvalá dvica. Je jako kožený emínek- tenký, ale v rukách ho neroztrhneš. Neurve sa, aj když a na nm obsí.”

Nikdo se nezasmál. Ciri si sedla na bobek mezi trpaslíky rozvalené okolo ohništ. Tentokrátsi Yarpen Zigrin a tylístek jeho ogar zapálili v táboe vlastní ohe, asi proto, že se s nikýmnemínili dlit o zajíce, kterého se podailo zastelit Xavieru Morannovi. Pro n samotné to bylosousto na jedno dv klapnutí elistí.

“Piložte,” pikázal Yarpen a olizoval si prsty. “Voda sa rychlejc oheje.”“S tú vodú je to pitomos,” prohlásil Regan Dahlberg a vyplivl kost. “Chorému može

umývání akorát uškodit. Zdravému jakbysmet. Pamatujete na starého Schradera? Roba mujednu nakázala, aby sa umyl, a Schrader krátko na to našponoval brka.”

“Ponvá ho pokúsal vzteklý pes.”“Kdyby sa neumyl, tož by ho to psisko nepokúsalo.”“Taky si myslím,” pipojila se Ciri, zkoušejíc prstem teplotu vody v kotlíku, “že mýt se každý

den je pehnané. Ale Triss prosí a jednou se dokonce rozplakala. Tak Geralt a já…”“My víme,” pokýval hlavou starší z Dahlberg. “Ale, že zaklína… Nemožu sa pestat divit.

Hej, Yarpene, kdyby sis nabalil robu, též bys ju myl a esal? Nosil bys ju na rukách do mlází,kdyby mosela…”

“Drž pec, Paulie,” zarazil ho Zigrin. “Do zaklínaa nerýpaj, je to rovný chlap.”“Nic jsem nepovdál. Akorát sa divím…”“Triss,” namítla Ciri, “není vbec jeho žena.”“Tým spíš sa mu divím.”“Tým vtší je z tebe baran,” oznámil mu Yarpen. “Ciri, odlej trochu vody hen do hrnku,

zapaíme vdm ešt šafrán a zemžlu. Dneska to s ú už bylo lepí, he?”“Sotva,” zamruel Yannick Brass. “Moseli sme kvlivá ní zastavovat aspo šestkrát. Já vím,

že nejde odeknút pomoc na stezce, sketa je, kdo si to nemyslí. A kdo potebného ve štychunechá, ten je arcisketa a zkurvysyn. Enemže už dlúho tríme v tomhle pralesi, moc dlúhopokúšáme osud, aby to šlak trefil, ogai. Tady natuty nejni bezpeno. Scoiaʼtael…”

“Vypluj to slovo, Yannicku.”“Pfuj, pfuj, pfuj! Yarpene, ma bitva nestraší ani krvi sa nelekám, ale… Kdybysme sa mli bit

s našima… Do psej matei! Pro akorát my? Ten posraný náklad mla konvojovat korúhev ka-valerie, né my! Do hajzlu s tma chytrákama z Ard Carraigh, aby jich…”

“Kušuj, povdám! Podaj sem radj hrnec. Tým ušákem sme akorát hubu omastili, vílmosíme cosi aj zjest. Ciri, okoštuješ s náma trochu kaše?”

“Jasaka.”Njakou dobu bylo slyšet jen srkání, mlaskání a škrábání devných lžic o dno hrnce.“Do šlaka,” íhl dlouze Paulie Dahlberg. “Ešt cosi bych zbaštil.”“Já taky,” pidala se Ciri a rovnž íhla, okouzlena vybranými móresy svých spoleník.“Akorát né menáž,” otásl se Xavier Morann. “Ty jáhly mn už rošt v hub. A soleného

vepového mám už též plné zuby.”“Tož sa cho napást jateliny, když máš takové fajnové chut.”“Anebo olúpej zubiskama bízu. Bobrm to šmakuje.”“Mn by šmakoval aj ten bobr.”“A já bysem si dal rybu,” zasnil se Paulie a zaal chroupat z rukávu vytažený suchar. “Na

rybu mám apetýt, ogai.”“Tož si nachytajme.”

“Kde?”zavrel Yannick Brass. “V huští?”“V potoku.”“To je hovno, a né potok. Z jedného beha nachiju na druhý. Co tam možú být za ryby?”“Jsou tam,” olízala Ciri peliv lžiku a zastrila si ji do holínky. “Vidla jsem je, když jsem šla

pro vodu. Ale jsou to nemocné ryby, mají njakou vyrážku. ervené a erné teky…”“Pstruzi!” vyprskl Paulie drobty suchar. “Ogai, kalupem k potoku! Regane, stahuj no-

havice. Urobíme z nich sak.”“Pro ausgerechnel z mojich?”“Neremcej a friško sa svlíkej, jina ti jednu plesknu, pazgive usoplený. Copak ti mamka

nenakázala, že staršího bráchu mosíš poslúchat?”“Hote zadkama, esli chcete rybait, ponvá sa už smráká,” pohánl je Yarpen. “Ciri, voda už

ve. Nechaj to, opaíš sa a usmolíš od sazí. Vím, že si silná, ale já ti pomožu.”Geralt na ni už ekal; zdaleka vidli jeho bílou hlavu pod vozovou plachtou. Trpaslík pelil

vodu do džberu.“Potebuješ helfnut, zaklína?”“Ne, díky, Yarpene. Ciri mi pomže.”Horeka už klesla, ale Triss byla hrozn zesláblá. Geralt a Ciri se už nauili, jak ji nejlépe

umýt a pevléknout, nauili se rovnž brzdit její sebevdomé, zatím však neproveditelné pokusypostarat se sama o sebe. Získali v tom zrunost - on držel arodjku na rukou, ona ji zárove mylaa utírala. Jedna vc však zaínala Ciri udivovat a vadit - mla dojem, že se Triss zbyten silntiskne na Geralta. Tentokrát mla snahu dokonce ho políbit.

Geralt kývl hlavou k arodjiným zavazadlm. Ciri vdla, o jde, i to bylo souástí každodenníhorituálu - nemocná potebovala uesat. Dívka vytáhla heben a poklekla. Triss k ní sklonila hlavu,držíc se pitom zaklínae. Ciri se zdálo, že píliš dvrn.

“Ach, Geralte,” vzdychla arodjka. “Je mi líto… Hrozn líto, že to, co bylo mezi námi…”“Triss, prosím t.”“…mlo pijít te. Až se uzdravím. Všechno by bylo jinak… Mohla bych… Mohla bych

dokonce…”“Triss.”“Závidím Yennefer. Tebe jí závidím.”“Ciri, nech nás o samot.”“Ale…”“Odejdi, prosím.”Seskoila s vozu a narazila rovnou na Yarpena openého o kolo a zamyšlen žvýkajícího

stéblo trávy. Trpaslík ji vzal kolem ramen. Nemusel se k tomu sklánt jako Geralt: nebyl o mocvyšší než ona.

“Nikdá nezrob podobnú chybu, malá zaklínako,” ekl a ukázal oima na vz. “Esli ti kdosi pro-jev náklonnost, súcit a obtavost, esli sa projeví jako charakter, važ si teho, ale nesple si to s…s ním inaím.”

“Je neslušné nkoho odposlouchávat.”“Vím. A nebezpené. Ledva sem stail uskoit, když vylívalas mydliny z putýnky. Poj, zaj-

deme sa podívat, kolik pstruh sa chytilo do Reganových gatí.”“Yarpene?”“He?”“Mám t ráda.”“Já teba též, kozo.”“Ale ty jsi trpaslík. A já ne.”“A co to má… Aha, Scoiaʼtael. Ide ti o Veverky, že? Nedá ti to pokoja, co?”Ciri vyklouzla zpod tžké paže.“Tob taky ne,” namítla. “A s ostatními je to stejné. Pece vidím.”Trpaslík mlel.“Yarpene?”“Slyším.”“Kdo má pravdu? Veverky nebo vy? Geralt chce zstat… neutrální. Ty sloužíš králi

Ilenseltovi, i když jsi trpaslík. Rytí ve strážnici tvrdil, že všichni jsou naši nepátelé, že všechnyje teba… Všechny. I dti. Pro, Yarpene? Kdo je v právu?”

“Nevím,” odvtil tžce trpaslík. “Je to moc složité na moju šišku. Robím to, co považuju zasprávné. Veverky vzaly zbran, šly do lesa. Ludé do moa! kií a neví, že aj to heslo jim podstrilinilfgaardští vyslanci. Nemají šajnu, že to nejni heslo pro nich, ale pro ludí - že má probuditludskú nenávist, a né bojový zápal mladých elf. Já sem na to pišel, tož to, co robí Scoiaʼtael,je podle ma hlúpos a zloin. Možná ma za pár rok vyhlásí za zrádca a zaprodanca a jich zahrdiny. Naša históryja, históryja našeho svta, zná také pípady.”

Umlkl, tahal se za vousy. Ciri také mlela.“Elirena…” zabruel. “Esli Elirena byla hrdinka, esli to, co zrobila, je hrdinstvo, tož nech ma

vyhlásí za zrádca a srágoru. Ponvá já, Yarpen Zigrin, zbablec a zrádca a odpadlík, tvrdím, žesa už mosíme pestat navzájem zabíjat. Tvrdím, že mosíme žít. Žít tak, abysme pozdjcnemoseli nikoho prosit o odpuštní. Hrdinka Elirena… Ona mosela. Prosila, škemrala oodpuštní. U sta hrom! Radj zhebnút než žít s vdomím, že sem robil nco, co vyžadujeodpuštní.”

Opt zmlkl. Ciri mu nekladla otázky, kterých se jí tolik dralo na rty. Instinktivn cítila, že tonení vhodné.

“Mosíme žit vedle sebe,” pokraoval Yarpen. “My aj vy, ludé. Prost nemáme inaívýchodisko. Dv sta rok o tom víme, sto rok sa o to snažíme. Chceš vdt, pro sem vstúpil doHenseltovej služby, pro sem sa rozhodnul? Nemožu dovolit, aby celá ta snaha byla k niemu.Sto let prubujeme žít s lumi. Plíci, gnómi, my, dokonce elfi, ani nemluvím o rusalkách,nymfách i sylfidách - to byly odjaktživa divošky, aj tehda, když po vás nebylo ešt ani slechu. Usta rarach, trvalo to století, ale jaksi sa nám podailo uložit ten spolený život, život vedla seba,postupn sa nám podailo pesvdit ludí, že sa lišíme enem málo…”

“Vbec se nelišíme, Yarpene.”Trpaslík sebou trhl.“Vbec se nelišíme,” zopakovala Ciri. “Ty pece uvažuješ a cítíš podobn jako Geralt. A

jako… jako já. Jíme stejné jídlo, z jednoho hrnce. Pomáháš Triss, já také. Tys ml babiku i jájsem mla babiku. Moji babiku zabili Nilfgaarané. V Cinte.”

“A moju ludé,” ekl hoce Yarpen Zigrin. “V Brugge. Pi pogromu.”*“Jezdci!” zvolal jeden z Wenckových lidí, jedoucí jako pední hlídka. “Ped námi jsou jezdci!”Emisar picválal k Yarpenovu vozu. Geralt se piblížil z druhé strany.“Do vozu, Ciri,” pikázal oste. “Slez s kozlíku a bž dozadu. Bu s Triss.”“Ale odtamtud nic neuvidím.”“Neodmlúvaj!” poruil jí Yarpen. “Marš dozadu, ale šup! A podaj mi obuch. Leží pod

kožuchem.”“To?”zvedla Ciri tžký, vražedn vyhlížející pedmt pipomínající kladivo, protažené na opané

stran tlouku do ostrého, mírn zahnutého bodce.“To,” potvrdil trpaslík. Zastril si toprko obuchu do holínky a sekeru si položil na kolena.

Wenck, navenek klidný, si dlaní stínil oi a pozoroval cestu ped nimi.“Lehká jízda z Ban Gleánu,” oznámil. “Takzvaná Šedá Korouhev, poznám je podle pláš a

bobích epic. Zachovejte klid. Ale i ostražitost. Plášt i apky mohou dost snadno zmnit majitele.”Jezdci se rychle blížili. Bylo jich asi deset. Ciri vidla, že Paulie Dahlberg si položil na

kolena dv natažené kuše a Regan pes n pehodil houni. Potichu vyklouzla zpod plachty,schovala se však za Yarpenových širokými zády. Triss se pokusila zvednout, ale se zaklenímspadla opt na lžko.

“Stát!” zvolal první jezdec, nepochybn velitel. “Kdo jste? Odkud a kam jedete?”“Kdo se ptá?”vzpímil se v sedle Wenck. “A jakým právem?”“Harcovníci krále Henselta, pane zvdave! Ptá se desátník Zywik, který nemá ve zvyku

otázky opakovat! Tak se snažte rychle odpovdt. Kdo jste?”“Zásobovací jednotka královské armády.”

“To by mohl íct každý! Nevidím mezi vámi nikoho k královských barvách.”“Poje blíž, desátníku, a dkladn si prohlédni tento prsten.”“Co mi tady blýskáš njakým kroužkem?” oboil se na nj harcovník. “Takový prstýnek mže

mít kdekdo. To pro m není žádný poádný znak?”Yarpen Zigrin se postavil na kozlíku, zvedl sekeru a rychlým pohybem ji stril jezdci pod

nos.“A todle,” zavrel. “Je todle pro teba poádný znak. uchni si a zapamatuj, jak voní.”Desátník trhl uzdou a zacouval s konm.“Chcete m zastrašil?” vyštkl. “M? Jsem v královské služb!”“Já také,” ekl mraziv Wenck. “A rozhodn déle než ty. Nevztekej se, vojáku, dobe ti radím.”“Já tady držím stráž! Jak mám vdt, co jste za?”“Vidls znak na prstenu,” ucedil emisar. “Jestli jsi ho nepoznal, zaíná mi vrtat hlavou, co

jste za vy. Na praporu Šedé Korouhve je stejný znak, ml bys ho tedy znát.”Harcovník znejistl. Jist na to mla vliv Wenckova sebevdomá slova, ovšem nemenší mrou

zapsobily odhodlané, bojechtivé pohledy muž doprovázejících konvoj.“Hmmm…” zahuel a pošoupl si apku na levé ucho. “Dobrá. Jestli jste opravdu ti, za které

se vydáváte, jist nebudete mít nic proti tomu, když se podíváme, co vezete.”“Budeme,” odsekl Wenck. “Po našem nákladu ti nic není, desátníku. Nemám zdání, co

chceš hledat.”“Nemáš zdání,” zvedl oboí jezdec a dotkl se rukojeti mee. “Povím ti to tedy, pane. Obchod

s lidmi je zakázán, ale najde se dost lotr, kteí dodávají otroky do Nilfgaardu. Jestli na vozechnajdeme spoutané lidi, nenamluvíš mi, že jste v královské služb - ani kdybys mi ukazovaltucet prsten.”

“Dobrá,” rozhodl Wenck. “Pokud ti jde jen o otroky, mžete hledat. Dovoluji ti to.”Harcovník zajel k jednomu z voz, naklonil se v sedle a zvedl okraj plachty.“Co je v tch sudech?”“Co by? Otroci,” uchechtl se na kozlíku rozvalený Yannick Brass.“Ptám se, co tam je? Odpovz!”“Herynky.”“A v tch bednách?” popojel jezdec k dalšímu vozu a kopl do bonice.“Podkovy,” zavrel Paulie Dahlberg. “A hen vzadu, to sú volské kože.”“Vidím,” mávl desátník rukou, mlaskl na kon, vrátil se k Yarpenovu vozu a nahlédl na nj.“Leží tam njaká žena.”Triss Ranuncul se slab usmála, zvedla se na lokti a uinila rukou krátké gesto.“Já?” zeptala se potichu. “M pece vbec nevidíš.”

Harcovník zmaten zamrkal a otásl se.“Solené ryby,” ekl pesvden a spustil plachtu. “V poádku. A to dcko?”“Sušené houby,” ekla Ciri, drze se na nj šklebíc. Jezdec se zarazil, ztuhl s otevenými ústy.“Cože?” svraštil elo po chvíli. “Co?”“Skonils, desátníku?” zeptal se chladn Wenck pijíždjící z druhé strany povozu. Harcovník

s obtížemi odtrhl pohled od zelených oí malé zaklínaky.“Skonil jsem. Jete, bohové a vás provázejí, ale opatrn, pedevírem Scoiaʼtael pobili jízdní

hlídku v Jezevím úvoze. Muselo to být poetné a silné komando, pravda, Jezeví úvoz je dalekoodtud, ale elf bží lesem jako vítr. Naše velení chystá obchvat, jenže chytej elfa v lese? Jakokdybys chytal ten vítr…”

“To už je vaše starost,” odbyl ho netrpliv emisar. “as bží a my máme ped sebou dalekoucestu.”

“Dobe dojete. Hej, za mnou!”“Slyšels, Geralte?” ozval se Yarpen Zigrin, dívaje se za odjíždjící hlídkou. “Prašivé

Veverky sú nablízku. ul sem to - furt jakoby mn bhali brabenci po chrbáte, taják by mn kdosi zluku mezi lopatky míil. Do šlaka, už nemožeme dál forykovat taják do víl. Akorát jedemenaslepo jako krtci, pískáme si, dímáme a púšáme vtry. Mosíme vdt, co je ped náma.Poslúchaj, mám nápad.”

*Ciri pobídla ryzáka, hluboko se sklonila v sedle a hnala kon cvalem. Geralt, domlouvající

se s Wenckem, se rychle otoil.

“Nedivo!” zavolal. “Žádné skopiiny, a si nesrazíš vaz. A nejemoc daleko…”

Víc neslyšela, píliš rychle cválala vped. Udlala to úmysln, nemla chu poslouchat každodennípouování. Ne tak rychle, Ciri! Ne tak prudce, Ciri! Pah. Nevzdaluj se! Pah, pah. Bu opatrná!Pah, pah, pah. Jako bych byla poád malé dcko, pomyslela si. Jenže mám už skoro tináct let,rychlého ryzáka a ostrý me na zádech. Nieho se nebojím!

A je jaro.“Hóóóuu, daj si majzla, natlueš si prdel!”Yarpen Zigrin - další chytrák. Pah, pah!Rychleji, rychleji! Tryskem po vyježdné cest, po rašící tráv, po mokrém písku. Skokem pes

lesknoucí se kaluže, pes kapradí. Vyplašený dank prchá do lesa, mezi stromy zasvítí bílé zr-cadlo jeho zadku. Z korun strom vzlétají s kikem ptáci, barevné sojky a žluny, ernobílé strakys dlouhými ocasy. Voda z louží stíká pod koskými kopyty.

Dál, ješt dál! K, který píliš dlouho šlapal ospale za vozem, ji nese rychle a radostn. Šastniz pohybu ženou se vped. K napíná šíji, Ciri povolila uzdu. Bž, koníku, zapome na ohlávku audidlo, rychle, rychleji, tryskem!

Jaro!Zpomalila, ohlédla se. Konen sama. Konen daleko. Nikdo ji tu nebude napomínat,

upozorovat, kárat, vyhrožovat, že takové vyjížky bude teba zakázat. Konen sama, volná,svobodná, nezávislá.

Pomaleji. Volným klusem. Koneckonc to není projížka pro radost, má i jisté povinnosti.Nyní je jízdní hlídkou, patrolou, pední stráží. Ha, rozhlíží se dívka, na mn te závisí bezpenostcelého konvoje. Všichni netrpliv ekají, až se vrátím a ohlásím: cesta je volná a prjezdná,nikoho jsem nevidla, nejsou erstvé stopy kol ani kopyt. Podám hlášení, a tehdy ten vysokýpan Wenck s chladnýma modrýma oima vážn pikývne, Yarpen Zigrin vycení svoje žluté,koské zuby, Paulie Dahlberg vykikne, že ta malá je dobrá, no a Geralt se pousmje. Usmje se;pestože se poslední dobou usmívá tak zídka.

Ciri se rozhlíží a ukládá do pamti. Dv vyvrácené bízky - drobná pekážka. Hromada vtví - tonic, vozy projedou. Deštm vymletá jáma - malikost, kola prvního vozu ji zavalí, ostatní pak po-jedou vyjetými kolejemi. Rozlehlá mýtina - místo, kde se mohou napást kon.

Stopy? Jaké tady mohou být stopy? Nikdo tu není. Jen les. Ptáci zpívající v zelenajícím selistí. Rezavá liška beze spchu pebíhající cestu.

A všechno voní jarem.Zemská stezka se lomí, uhýbá návrší a pokrauje mlkým úvozem ve stínu nízkých borovic,

zachycených na písitých svazích. Ciri opouští cestu, jede do kopce. Chce se shora

rozhlédnout po okolí. A dotknout se vlhkých, vonících lístk… Sesedla, uzdu pehodila pes suk,zvolna procházela mezi strá porstajícími jalovci. Na protjším svahu vidla širokou polanu -pravdpodobn dsledek požáru, který tam pešel ped lety, protože se nikde neernalo spáleništ ana volné ploše se již uchytily mladé bízky a jedle. Stezka, kam až oko dosáhlo, se zdála býtvolná a sjízdná.

A bezpená.eho se tak bojí, napadlo ji. Scoiaʼtael? Pro? Já se elf nebojím, nic jsem jim neudlala.Elfové. Veverky. Scoiaʼtael.Než ji Geralt odehnal, staila si prohlédnout mrtvé na strážnici. Zapamatovala si pedevším

jednoho - ml ve tvái vlasy slepené krví a nepirozen zkroucený krk. Ve ztuhlé grimase ohrnutýhorní ret odhaloval jeho zuby, velmi bílé a velmi drobné - nelidské. Zapamatovala si ješt jehoodené a prošlapané boty, vysoké po kolena, dole šnrovací, nahoe zapínací na kovové pezky.

Elfové, kteí zabíjejí lidi, kteí sami hynou v boji. Geralt tvrdí, že je teba zstat neutrální. AYarpen, že je teba chovat se tak, aby se nemuselo prosit o odpuštní…

Rozkopla krtinu a zamyšlen dloubala špikou boty v mkké hlín.Komu a co, kdo a komu musí odpouštt?Veverky zabíjejí lidi. A Nilfgaard jim za to platí. Využivá je. Ponouká je. Nilfgaard.Ciri nezapomnla, pestože se usilovn snažila zapomenout. Na to, co se pihodilo v Cinte.

Na útk, zoufalství, strach, hlad i bolest. A na otupní a skleslost, když ji pozdji našli a ujali se jídruidové ze Zaíí. Pamatovala si to jen mlhav, ale chtla zapomenout i to - všechno.

Ale to se vracelo. V myšlenkách, ve snech. Cintra. Dusot koní, divoký kik, mrtvoly,požár… A erný rytí v okídlené pilb… A pozdji… Chýše na Zaíí… Oouzený komín uprostedspáleništ… Vedle, u nezniené studn, erný kocour si líže ošklivou spáleninu na boku.Studna… Vdro…

Vdro plné krve. Ciri si pejela rukou obliej. Pekvapen na ni pohlédla. Dla byla mokrá.Dívenka popotáhla nosem a utela si ho do rukávu.

Neutralita? Lhostejnost? Chtla kiet. Zaklína, který lhostejn pihlíží? Ne! Zaklína má lidibránit! Ped goblinem, upírem, vlkodlakem. A nejenom. Má je bránit ped každým zlem. Na Zaííjsem vidla, co je to zlo.

Zaklína musí bránit a zachraovat. Bránit muže, aby nebyli všeni za ruce na stromy anaráženi na kly. Bránit plavovlasé ženy, aby nebyly kižovány mezi kolíky zaraženými do zem.Bránit dti, aby nebyly podezávány a házeny do studní… Bránit potebuje dokonce i kocourpopálený v hoící stodole. Proto jsem zaklínaka, proto nosím me, abych bránila takové, jakobyli ti v Soddenu a na Zaíí, ponvadž oni mee nemají, neznají kroky, plobraty, úniky a výpady,nikdo je nenauil, jak mají bojovat, a tak jsou bezradní a bezbranní vi vlkodlaku inilfgaardskému marodérovi. M nauili bojovat. Abych ty bezradné a bezbranné bránila. Budu to

dlat. Vždycky. Nikdy nebudu neutrální.Nikdy!Nevdla, co ji varovalo - zda to bylo náhlé ticho, padlé na les jako studený stín, anebo snad

pohyb zachycený koutkem oka. Zareagovala bleskové, podvdom - instinktem nabytým vlesích Zaíí, tenkrát, kdy ji pi útku z Cintry stíhala smrt. Padla na zem, vplížila se pod jalovcovýke a znehybnla. Jen aby k nezaržál, prosila v duchu.

Na protjším úboí se nco opt pohnulo, rozeznala postavu, nezetelnou a ztrácející se vlistoví. Elf opatrn vyhlédl z koví. Stáhl s hlavy kápi, chvilku se rozhlížel, pozorn naslouchal,poté rychle a tiše vykroil napí strání. V jeho stopách vyšli z houštiny ješt dva. A pak další.Bylo jich mnoho. Husím pochodem, v dlouhé ad za sebou. Polovina z nich byla na koních -jeli zvolna, vzpímeni v sedlech, napjatí, ostražití. Na okamžik je všechny vidla jasn a donejmenších podrobností, když v naprostém tichu pecházeli svtlým prlomem ve stn lesa. Vnásledující chvíli zmizeli, ztratili se ve stínu strom. Bez jediného zašramocení, jako duchové.Nezafrkal žádný k, žádná vtvika nezapraskala pod podrážkou nebo kopytem. Nezachrastilajediná ze zbraní, jimiž byli ovšeni.

Zmizeli, le Ciri se stále nehýbala, ležela pitisknuta k zemi pod jalovcem a snažila se idýchat co nejtišeji. Uvdomovala si, že by ji mohl prozradit vyplašený pták anebo zvíe, a žeptáka i zvíe mže vyplašit každý šramot, každý pohyb - sebeslabší a sebeopatrnjší. Vstala te-prve, až se les zcela uklidnil a mezi stromy, kde zmizeli elfové, zaaly pelétat straky.

Vstala a okamžit se ocitla v pevném sevení ních paží. erná kožená rukavice jí zakryla ústaa ztlumila polekaný výkik.

“Bu tiše.”“Geralte?”“íkal jsem, tiše.”“Vidls?”“Vidl.”“To byli oni…” zašeptala. “Scoiaʼtael. Vi?”“Ano. Rychle ke koním. Dívej se pod nohy.”Tiše a opatrn sjeli s vršku, ale nevrátili se na cestu, zstali v houští. Geralt se obezetn

rozhlížel, nenechal ji jet samotnou, sám vedl ryzáka za uzdu.“Ciri,” oslovil ji. “Ani slovo o tom, co jsme vidli. Ani Yarpenovi, ani Wenckovi. Nikomu. Ro-

zum?”“Ne,” vypravila ze sebe. “Nerozumím. Pro mám mlet? Musíme je varovat. S kým jsme,

Geralte, a proti komu? Kdo je náš pítel a kdo nepítel?”“Zítra opustíme karavanu,” ekl po chvíli mlení. “Triss je už tém zdravá. Rozlouíme se a po-

jedeme svou vlastní cestou. Budeme mít své vlastní potíže, vlastní starosti a vlastní tžkosti.

Potom, doufám, pestaneš dlit obyvatele tohoto svta na pátele a nepátele.”“Máme být… neutrální? Lhostejní, že? A když nás napadnou…”“Nenapadnou.”“A když…”“Poslouchej m,” otoil se k ní. “Pro myslíš, že je tak významný transport, pravdpodobn

náklad zlata a stíbra, tajná pomoc Henselta Demawendovi, doprovázen trpaslíky, a ne lidmi?Už vera jsem zahlédl elfa, který nás pozoroval se stromu. V noci jsem slyšel, jak procházelikolem tábora. Scoiaʼtael nezaútoí na trpaslíky, Ciri.”

“Ale jsou tady,” namítla. “Blízko nás. Krouží okolo, sledují nás…”“Já vím, pro jsou tady. Ukážu ti to.”Prudce otoil kon, podal jí uzdu. Kopla ryzáka patami, chtla ho popohnat, ale zaklína jí

gestem naznail, a zstane vzadu. Pejeli pes cestu a opt se ponoili do houštin. Zaklína jelvpedu, dívka ho následovala. Celou cestu mleli. Dlouho.

“Podívej,” zastavil Geralt kon. “Podívej se, Ciri.”“Co to je?”vydechla.“Shaerrawedd.”Ped nimi, kam až ídký les dovolil dohlédnout, ležely dokonale otesané žulové a

mramorové bloky s otupenými, vtry zaoblenými hranami, ozdobené reliéfy ohlazenými dešti apopukanými mrazy. Mezi kmeny strom se blaly zperážené sloupy, zborcené arkády, zbytkyoblouk ovinuté beanem a porostlé polštái tmav zeleného mechu.

“Tady stál… hrad?”“Zámek. Elfové nestavli hrady. Sesedni. Kon mezi rozvalinami neprojdou.”“Kdo to všechno zniil? Lidé?”“Ne. Oni. Pedtím než odešli.”“Pro to udlali?”“Vdli, že se už sem nevrátí. Bylo to po druhé válce mezi nimi a lidmi, ped více než dvma

staletími. Do té doby nechávali pi ústupu svá msta nedotena. Lidé budovali na elfskýchzákladech. Tak vznikla spousta mst: Novigrad, Oxenfurt, Wyzima, Tretogor, Maribor, Cidaris.I Cintra.”

“Cintra také?”Potvrdil pikývnutím, neodtrhávaje zrak od trosek.“Odešli odsud,” zašeptala Ciri, “a te se vracejí. Pro?”“Aby se podívali.”“Na co?”Beze slova jí položil ruku na rameno a lehce ji postril ped sebe. Sebhli po mramorovém

schodišti, sestoupili níž, pidržujíce se pružných šlahoun, hust vyrstajících z každé rozsedliny,

z každé pukliny v omšelé, drolící se dlažb.“Zde byl sted paláce. Jeho srdce - fontána.”“Tady?” podivila se, hledíc na husté olšové a bezové mlází mezi zvtralými kamennými

bloky. “Tady pece nic není.”“Poj.”Pramen napájející fontánu musel asto mnit koryto; neustále, trpliv podemílal mramorové

desky a alabastrové bloky, ty se sesouvaly a tvoily pehrady, jež opt obracely tok novýmsmrem. Následkem toho protínaly celou plošinu mlké píkopy. Nkde voda stékala po zbytcíchbudov, smývala z nich opadané listí, písek a prs - na tch místech mramor, terakota a mozaikazachovaly barvu a svžest, jakoby tu ležely pár dní, nikoliv pár staletí.

Geralt peskoil strouhu a vstoupil mezi sloupoadí. Ciri šla za ním. Sešli po schodech asklánjíce hlavy vkroili pod zachovalý oblouk arkády zpola zanesené hlínou a pískem. Zaklínase zastavil a ukázal rukou. Ciri hlasit vydechla.

Z rumišt, barevného terakotovými stepy a kamínky rozbité mozaiky, vyrstal veliký ržovýke, obsypaný desítkami liliov bílých kvt. Na jejich plátcích se jako stíbro leskly krpje rosy. Keoplétal koeny mohutnou desku z bílého kamene. Z desky na n shlížela krásná smutná tvá,jejíž jemné a ušlechtilé rysy nedokázaly smýt a rozmazat dešt ani snhy. Tvá, kterounedokázala zohavit dláta lupi, vylamujících z reliéf zlaté ornamenty a drahé kameny mozaiky.

“Aelirenn,” ekl Geralt po dlouhém mlení.“Je krásná,” zašeptala Ciri, chytajíc ho za ruku. Zaklína jakoby si toho nevšiml: hledl na

plastiku a byl daleko, velmi daleko, v jiném ase a svt.“Aelirenn,” zopakoval po chvíli. “Trpaslíky a lidmi nazývaná Elirena. Ped dvma sty lety je

vedla do boje. Starší elf byli proti, vdli, že nemají šanci, že po porážce se již nikdy nedokážoupozvednout. Chtli zachránit svj lid, chtli pežít. Rozhodli se zniit msta, ustoupit donedostupných, divokých hor - a ekat. Elfové jsou dlouhovcí, Ciri. Dle našeho mení asu takkanesmrtelní. Lidé jim pipadali jako nco, co pomine podobn jako sucha, kruté mrazy anebohejna kobylek. Vždy pišly dešt, oblevy a nové úrody. Chtli pekat, petrvat. Chtli zniit msta izámky. Rovnž jejich pýchu - nádherné Shaerrawedd. Chtli pežít, ale Elirena… Elirena strhlamládež. Chopili se zbraní a následovali ji do posledního, zoufalého boje. Byli zmasakrováni.Bez milosti zmasakrováni.”

Ciri mlela, zahledna do krásného mrtvého oblieje.“Umírali s jejím jménem na rtech,” pokraoval zaklína. “Opakovali její výzvu, její pokik,

umírali za Shaerrawedd. Protože Shaerrawedd se stalo symbolem. Hynuli za kámen, zamramor - za Aelirenn. Jak jim slíbila, umírali hrd, staten, se ctí. Zachránili est, avšak zniili,odsoudili k záhub vlastní lid. Vlastní rasu. Vzpomínáš, o em ti vyprávl Yarpen? Kdo vládnesvtu a kdo vymírá? Vysvtlil ti to hrub, ale pravdiv. Elfové sice jsou dlouhovcí, avšak pouze

mladí jsou plodní, pouze mladí mohou mít potomstvo - a tém všichni mladí elfové šli tehdy sElirenou. Zemeli za Aelirenn, za Bílou Rži z Shaerrawedd. Stojíme mezi troskami jejíhopaláce, u fontány, jejímuž šumní po veerech naslouchala. A tohle… to byly její kvty.”

Ciri stále mlela. Geralt ji k sob pivinul a objal.“Už víš, pro zde Scoiaʼtael byli a na co se chtli podívat? Rozumíš, že je teba vyvarovat se

toho, aby se elfská a trpaslická mládež opt nechala zmasakrovat? Chápeš, že já ani ty senesmíme zúastnit toho vraždní? Tyto rže kvetou po celý rok. Dávno mly zplant, a pesto jsoukrásnjší než šlechtné rže ze zahrad. Shaerawedd, Ciri, neustále navštvují elfové. Rzní elfové.Ti zapálení, hloupí, pro které je symbolem omšelý kámen. I ti rozumní, pro nž jsou symbolemnesmrtelné, vn se rodící kvty - elfové, kteí pochopili, že bude-li ke vytržen a zem vypálena,rže z Shaerrawedd již nikdy nerozkvetou. Rozumíš tomu?”

Pikývla.“Chápeš te, co je to neutralita, kterou tak odsuzuješ? Být neutrální neznamená být

lhostejný a bezcitný. Není teba zabíjet v sob city. Staí v sob zabít nenávist. Víš?”“Ano,” zašeptala. “Už vím, Geralte, já… chtla bych si vzít… jednu z tch rží. Na památku.

Smím?”“Vezmi si ji,” dovolil po krátkém zaváhání. “Vezmi, aby sis pamatovala. Pojme už. Vrame

se ke konvoji.”Ciri si zastrila rži pod šnrování blzy. Najednou tiše vykikla a zvedla ruku. Z prstu dovnit

dlan jí stékala stružka krve.“Píchla ses?”“Yarpen…” šeptla dívenka, sledujíc krev plnící áru života. “Wenck… Paulie…”“Cože?”“Triss!” vykikla pronikav cizím hlasem, napjala se, ale okamžit si otela obliej rukávem.

“Rychle, Geralte! Musíme… na pomoc! Rychle na kon!”“Ciri! Co je s tebou?”“Oni umírají!”*ítila se s uchem skoro pilepeným ke koské šíji. Pohánla ryzáka pokikem a kopáním pa-

tami. Kopyta drásala prs lesní pšiny. Po chvíli zaslechla hluk, ucítila dým.Vyjela na cestu. Vstíc jí pádil pár splašených koní. Zvíata za sebou táhla utržené postraky

a zlomenou oj. Ciri ryzáka ani nezadržela, pehnala se kolem nich v plném trysku. Na tvái jizastudila pna. Zezadu uslyšela zaržání Klepny a láteení Geralta, který ji musel strhnout stran-ou.

Vyjela ze zákrutu na širokou paseku.

Vozy karavany hoely. Jako ohniví ptáci vylétaly z porostu zápalné šípy, zabodávaly se dodeva, protrhávaly plachty. Scoiaʼtael se s pokikem vrhali do útoku.

Ciri, nevšímajíc si Geraltova volání, vedla kon pímo mezi dva pední vozy. Jeden bylpevrácen na bok, stál u nho Yarpen Zigrin, v jedné ruce sekeru, ve druhé samostíl. U jeho no-hou, nehybná, bezvládná, v roztržených modrých šatech ležela…

“Triiiiiss!!!”Ciri se postavila ve tmenech a letla k nim. Scoiaʼtael si jí všimli, kolem jejích uší hvízdly

šípy. Jen zatepala hlavou, nezpomalila. Slyšela Geralta kiet, a utee do lesa. Ani ji nenapadloposlechnout. Nahrbila se a ítila se rovnou na luištníky, kteí ji ohrožovali. Cítila pronikavou vnibílé rže na své blze.

“Triiiiiss!!!”Elfové uskoili ped koskými kopyty. O jednoho lehce zavadila tmenem. Zaslechla zasvištní,

ryzák sebou trhl, zaiel a padal na bok. Tsn vedle svého stehna spatila hluboko zabodnutý šíp.Vytáhla nohy ze tmen, zvedla je, depla si na sedlo, siln se odrazila a skoila.

Dopadla mkce na plachtu pevráceného vozu, rozpažila, aby udržela rovnováhu a skoilaznovu. Tentokrát dopadla vedle kiícího, sekerou mávajícího Yarpena. Na druhém voze bojov-al Paulie Dahlberg; Regan, zaklonn dozadu, nohama zapen o silnou fošnu, s ohromnounámahou držel zápah. Kon zoufale ržáli, dupali a vzpínali se strachem z ohn, požírajícíhoplachtu.

Vrhla se k Triss ležící mezi rozházenými sudy a bednami, chytila ji za odv a zaala vléci kpevrácenému povozu. arodjka sténala, držíc se za hlavu nad uchem. Tsn pi Ciri náhlezadunla kopyta, zafunli kon - dva elfové, mávajíce mei, tlaili na ni urputn se bránícíhoYarpena. Velký trpaslík obratn odrážel sekerou jejich zbran. Ciri slyšela hekání, kletby a ineníoceli.

Od hoícího konvoje se odpoutal následující povoz, ítil se k nim, táhl za sebou plamen adým a hoící cáry plachty. Vozka sedl zhroucený na kozlíku, ale vedle nj stál Yannick Brass. Snámahou udržoval rovnováhu, jednou rukou držel otže, druhou se bránil dvma elfm,cválajícím po stranách vozu. Tetí Scoiaʼtael srovnal rychlost s tažnými komi a stílel do nichšíp za šípem.

“Vysko!” zaval Yarpen, pehlušujíc vkol panující lomoz. “Vysko, Yannicku!”Ciri sledovala, jak Geralt tryskem dohání rozjetý vz, jak krátkým, úsporným seknutím sráží

jednoho z elf, jak z druhé strany útoící Wenck zabíjí toho, který stílel do koní. Yannick odhodiloprat a skoil - rovnou ped kon tetího Scoiaʼtael. Elf se postavil ve tmenech a al po nm meem.Trpaslík upadl. V tom okamžiku hoící vz vjel mezi bojující a zakryl výhled. Ciri v posledníchvíli staila odtáhnout Triss z cesty splašeným koním. Náprava se s praskotem zlomila, povoznadskoil, ztratil kolo a za jízdy se pevrátil. Kolem se rozletl náklad a doutnající prkna.

Ciri dovlekla arodjku k pevrácenému vozu. Pomohl jí pi tom Paulie Dahlberg, který seznenadání objevil vedle ní, a všechny je kryl Geralt, když vjel s Klepnou mezi n a útoícíScoiaʼtael. Okolo vozu se rozpoutal boj. Ciri slyšela inení epelí, výkiky, chroptní koní, dusotkopyt. Zigrin, Wenck a Geralt, obklíení elfy ze všech stran, se rvali jak lvi.

V následující chvíli všechny bojující rozprášilo spežení Regana Dahlberga, peroucího sena kozlíku s plíkem v rysím kožichu. Plík sedl Reganovi na zádech a chystal se ho bodnoutdlouhým nožem.

Yarpen bleskov vyskoil na vz, popadl plíka za krk a kopancem ho poslal dol na zem.Regan pronikav zakiel a švihl kon opratmi. Vz se smykem pootoil, ale okamžit nabral rychlost.

“Okolo, Regane!” zahml Yarpen. “Okolo! V kruhu!”Vz se valil na elfy, rozprášil je na všechny strany. Jeden z nich skoil, chytil pravého kon za

ohlávku, ale nedokázal se udržet, rychlost ho strhla pod kopyta a pod kola. Ciri uslyšela jehostrašlivý výkik.

Další elf, jedoucí vedle vozu, sekl meem po kozlíku. Yarpen se sklonil, epel teskla o obrunesoucí vozovou plachtu, elf ztratil rovnováhu. Trpaslík se pihrbil, prudce švihl rukou.Scoiaʼtael zajeel, zaklonil se v sedle a sklouzl z nj na zem. Mezi jeho lopatkami zstal tret za-bodnut trpaslický obuch.

“Tož pojte, zkurvysyni!!!” ryel Yarpen, roztáeje nad hlavou sekeru. “Kdo další? V kruhu,Regane! V kruhu!”

Zkrvavenou upinou potásající Regan se v dešti šíp choulil na kozlíku, vyl jako zavrženáduše a nelítostn švihal kon. Spežení se ítilo v kruhu, tvoíc pohyblivou, plamenem šlehající akouící hráz kolem pevráceného vozu, u nhož se krila Ciri nad potluenou, omráenou arodjkou.

Kousek od nich tanil na míst Wenckv k, grošovatý hebec. Wenck se hrbil v sedle. Cirispatila bílé opeení šípu trícího mu z boku. Pes své zranní se urputn bránil dvma pším elfm,dorážejícím na nho ze dvou stran. Ped dívinýma oima se mu další šíp zabodl do zad. Emisarpadl hrudí na koskou šíji, avšak udržel se v sedle. Paulie Dahlberg se mu vrhl na pomoc.

Ciri zstala sama.Sáhla po mei. epel, která bhem cviení vylétala jako blesk, nyní jakoby nešla vytáhnout,

vázla v pochv jako zalepená smlou. Uprosted šílen kroužícího víru, uprosted pohyb takrychlých, že se až rozmazávaly ped oima, zdál se její me nepirozen a cize pomalý, zdálo se,že minou vky než bude celou délkou vytasen.

Zem se chvla a tásla. Ciri náhle rozpoznala, že to není zem. Byla to její vlastní kolena.Paulie Dahlberg, sekerou odrážející útoícího elfa, táhl po zemi ranného Wencka. Kolem

vozu peletla Klepna, na elfa najel Geralt. Nkde ztratil elenku, bílé vlasy mu vlály v trysku. almeem.

Následující Scoiaʼtael, pšák, vyskoil zpoza vozu. Paulie pustil Wencka, vzpímil se,rozmáchl se sekerou. A ztuhl.

Ped ním stál trpaslík s ernými vousy spletenými do dvou copánk, v apce ozdobenéveverím ocasem. Paulie zaváhal.

ernobradý nezaváhal ani na okamžik. Udeil obouru. Ostí sekery svištiv dopadlo, sestrašlivým chrupnutím peseklo klíní kost. Paulie rázem klesl, bez jediného zvuku, vypadalo to,jakoby ten náraz pod ním zlomil ob kolena.

Ciri vykikla.Z vozu seskoil Yarpen Zigrin. ernovousý trpaslík zatoil sekerou a al. Yarpen uhnul

pohotovým plobratem, heknul a udeil obloukem zespod; rozplil erný plnovous, hrtan, dolní ihorní elist - obliej až po nos. Scoiaʼtael se prohnul a padl naznak. Krev z nj stíkala, mlátilkolem sebe rukama, patami rozrýval zemi.

“Geralteee!” zajeela Ciri. Ucítila za sebou pohyb. Ucítila za sebou smrt.Byl to jen rozmazaný, koutkem oka zachycený tvar, pohyb, záblesk, le dívka zareagovala

bleskov, šikmou parádou a úhybem, jak se to nauila na Kaer Morhen. Zachytila ránu, ale stálapíliš nejist, byla píliš sklonná, než aby udržela rovnováhu. Síla úderu ji vrhla na bonici vozu.Me jí vypadl z dlan.

Ped ní stojící hezká, dlouhonohá elfka se krut ušklíbla, odhodila z tváe vlasy, uvolnnézpod shrnuté kapuce, a zvedla me. Zablýskla zbra, zablýskly náramky na Veverinýchzápstích.

Ciri nebyla schopna ani pohybu.Avšak me nedopadl. Elfka neupírala oi na ni, nýbrž na bílou rži na její blze.“Aelirenn!” vykikla Veverka nahlas, jako kdyby chtla tím výkikem odehnat zaváhání. Ale

nestaila. Geralt odstril Ciri a zeširoka sekl elfku pes prsa. Na dívinu tvá a odv vystíkla krev,bílé okvtní plátky rže skropily rudé krpje.

“Aelirenn…” zakvílela pronikav k zemi se kácející elfka. Než upadla na tvá, stailavykiknout ješt jednou. Hlasit, táhle, zoufale.

“Shaerraweeeeedd!!!”*Skutenost se vrátila stejn rychle jako pedtím zmizela. Skrz jednotvárné šumní naplující uši

zaaly k Ciri pronikat hlasy. Skrz mokrou, rozmazanou záclonu slz k ní zaaly pronikat obrazyživých i mrtvých.

“Ciri,” zašeptal vedle ní kleící Geralt. “Vzpamatuj se.”“Bitva…” zajíkla se. “Geralte, co…”“Už je po všem. Pišlo nám na pomoc vojsko z Ban Gleánu.”

“Nezstal jsi…” špitla se zavenýma oima. “Nezstal jsi neutrální…”“Ne. Ale ty žiješ. Triss žije.”“Co je s ní?”“Udeila se do hlavy, když vypadla z vozu. Ale už je v poádku. Léí ranné.”Ciri otevela oi, rozhlédla se. V dýmu dohoívajících povoz se pohybovaly postavy voják.

Všude okolo ležely bedny a sudy. ást z nich byla rozbita a jejich obsah rozsypán. Bylo toobyejné, polní kamení. Zírala na n s údivem.

“Pomoc pro Demawenda z Aedirnu,” zaskípal zuby vedle stojící Yarpen Zigrin. “Ohromntajná a dležitá pomoc. Konvoj se zvláštním posláním.”

“To byla… past?”Velký trpaslík se pomalu otoil, pohlédl na ni, na Geralta. Potom znovu upel pohled na ka-

men vysypané z beek a beden. Plivl na zem.“Ba,” potvrdil. “Past.”

“Na Veverky?”“Ne.”

Padlé položili do dlouhé ady. Leželi vedle sebe bez rozdílu - elfové, lidé, trpaslíci. Byl mezinimi Yannick Brass. Byla mezi nimi dlouhonohá, ernovlasá elfka. Také trpaslík s vousyspletenými do cpk, nyní slepenými sraženou krví. A vedle nich…

“Paulie!” vzlykal Regan Dahlberg s hlavou mrtvého bratra položenou na kolenou. “Paulie!Pro?”

Mleli. Všichni. I ti, kteí vdli pro. Regan k nim obrátil zoufalou, slzami zalitou tvá.“Co povím matce?” ekl. “Co jí povím?”Mleli. Nedaleko, obklopen vojáky v ernozlatých barvách Kaedwenu, ležel Wenck. Dýchal

tžce, pi každém výdechu mu vystoupily na rty krvavé bubliny. Vedle nj kleela Triss, nad nimistál rytí v lesklém kyrysu.

“Nuže?”zeptal se rytí. “Paní arodjko? Pežije?”“Udlala jsem, co se dalo,” vstala Triss a stiskla rty. “Ale…”“Co?”“Používali tohle,” ukázala mu šíp se zvláštním hrotem a udeila jím do vedle ležícího sudu.

Hrot stely se rozpukl, rozdlil se do ty bodc se zptnými háky. Rytí zaklel.“Fredegarde…” promluvil s námahou Wenck. “Poslyš, Fredegarde…”“Nesmíš mluvit!” pikázala Triss písn. “Ani se hýbat! Zakletí stží psobí.”“Fredegarde,” opakoval emisar. Krvavá bublina na jeho rtech pukla, na jejím míst se ihned

utvoila nová. “Mýlili jsme se… Všichni se mýlili… Ne, Yarpen… Nevili jsme… Ruím… Yarpennezradil, nezra…”

“Tiše,” ekl rytí. “Ml, Wilfride. Hej, sem s tmi nosítky! Rychle!”“Už není teba,” ozvala se hluše arodjka, sledující Wenckova ústa, na nichž se už netvoily

bubliny. Ciri se odvrátila a pitiskla obliej na Geraltovo rameno. Fredegard se vzpímil. YarpenZigrin se na nj nedíval. Díval se na zabité. Na Regana Dahlberga stále kleícího nad bratrem.

“Bylo to nutné, pane Zigrine,” vysvtloval rytí. “Byl to rozkaz. Taková je válka. Chtli mít jis-totu…”

Yarpen nepromluvil. Rytí sklopil zrak.“Odpuste,” zašeptal.Trpaslík pomalu otoil hlavu, pohlédl na nho. Na Geralta. Na Ciri. Na všechny. Na lidi.“Co ste s náma zrobili?” zeptal se hoce. “Co ste s náma zrobili? Co ste zrobili… z nás?”Nikdo mu neodpovdl. Oi dlouhonohé elfky byly vyteštné, matné. Na jejích zkivených rtech

zastydl kik.Geralt objal Ciri. Pomalými pohyby vytáhl ze šnrovadla její blzy bílou, zernalými skvrnkami

kropenatou rži; beze slova hodil kvt na tlo Veverky.

“Sbohem,” šeptla Ciri. “Sbohem, Rže z Shaerrawedd. Sbohem a…”“Odpus nám,” dokonil zaklína.Potloukají se krajem, dotrní a neodbytní, sami se svévoln oznaujíce za protivníky zla,

lovce vervolf a pemožitele vampýr, na lehkovrných vydírají odmnu. S takto nestydatuloupenými penzi táhnou pak dál, aby se v nejbližším míst obdobných švindl dopouštli.Nejsnáze je jim vetíti se do chalupy poctivého, le nevdomého a prostoduchého usedlíka,kterýž veškeré pohromy a nešastné náhody má snahu neuvážen piítati na vrub árm,nepirozeným tvorm i netvorm, psobení všelikých planetník i zlých duch. Namísto k bohm semodliti, do svatyn hojné obti pinášeti, je takovýto prosáek ochoten dáti poslední svj grošpodlému vdmákovi v nepodložené víe, že zaklína - bezbožný promnnec - jeho neštstí odvrátía jeho úpadku zabrání.

Anonymus: Monstrum ili Vdmáka vypodobnní.Nemám nic proti zaklínam. A si klidn loví upíry. Hlavn a platí dan.

Radovid III. Smlý; král RedanieHledáš-li spravedlnost - najmi zaklínae.

Nápis na zdi Právnické fakulty University v OxenfurtuKAPITOLA PÁTÁ“íkals nco?”Kluina popotáhl nosem a odšoupl z ela píliš veliký sametový baret s bažantím pérem.“Ty jseš rytí?” zopakoval otázku a kulil pitom na Geralta oi modré jak pomnnky.“Ne,” ekl zaklína, udiven, že se mu vbec chce odpovídat. “Nejsem.”“Ale máš me! Mj taka je rytí krále Foltesta. Taky má me. Ješt vtší než tvj!”Geralt se opel lokty o zábradlí a plivl do vody, pnicí se pod pídi šalupy.“Nosíš ho na zádech,” nevzdával se mrous. Baret mu opt sklouzl na oi.“Co?”“Me. Na zádech. Pro máš na zádech me?”“Protože veslo mi ukradli.”Usmrkanec otevel papulu, takže bylo vidt široké mezery v mléném chrupu.“Nelez k zábradlí,” poradil mu zaklína. “A zavi pusu, a ti do ni nenalítají mouchy.”Kluina otevel ústa ješt více.“Hlava bílá, ale hloupá!” ozvala se hádavým hlasem klukova matka, vybran odná

šlechtina, a za bobí límec kabátku táhla potomka od okraje paluby. “Poj pry, Everette! Kolikrátti mám opakovat, aby ses nezahazoval s lzou!”

Geralt si povzdechl a otoil pohled ke behm zátoin, ostrov a ostrvk, noících se z ranní mlhy.Jako želva neohrabaná šalupa se vlekla pro sebe pípadnou, to jest želví rychlostí, podmínnoulíným proudem Delty. Cestující, vtšinou venkované a kupci, podimovali na svých za-vazadlech. Zaklína opt rozvinul svitek, vrátil se k dopisu od Ciri. … spím ve velkém sále. kterýse nazývá Dormitorium, i lžko mám ohromn velké. Jsem u Stedních dívek, je nás dvanáct, alejá se nejvíc pátelím s Eurneidou, Katje a Iolou Druhou. Dneska jsme jedli huspeninu a ne-jhor je, že se nkdy musíme postit a vstávat asn ráno za úsvitu. Ješt dív než na Kaer Morhen.Zbytek dopíšu zítra, ponvadž za chvíli pjdeme na Modlení. Na Kaer Morhen se nikdy nikdonemodlil, ráda bych vdla, pro se tady musí. Jist proto, že je tu Svatyn.

Geralte, matka Nenneke to peetla a nakázala mi nepsat hlouposti a nedlat chyby. A co seuím a že se mám dobe a jsem zdravá. Tak, mám se dobe a jsem zdravá, jenomže hladová,ale brzo bude obd. A matka Nenneke mi ješt nakázala napsat, že modlitba ješt nikomuneuškodila, ani mn, ani tob docela urit ne.

Geralte, mám volnou chvíli, a tak napíšu, co se uím. íst a pravopisn psát Runy, Djepravu,Pírodozpyt, Poezii i Prózu. Správn se vyjadovat v Obecné ei i ve Starší Mluv. Ve Starší Mluvjsem nejlepší, hezky také píšu Staré Runy. Napíšu ti nco, a sám poznáš: ,Elaine blath, Feain-

newedʼ. To znamená: ,Krásný kvítek, dít Slunceʼ. Sám vidíš, že to umím. A ješt -Mžu zase psát, protože jsem našla nové pero, protože to staré se mi zlomilo. Matka Nen-

neke to etla a pochválila mn, že je to dobe. A íkala, a napíšu, že jsem poslušná a že sinemusíš dlat starosti. Tak si nedlej starosti, Geralte.

Zase mám as, tak píšu, co se mi pihodilo. Krmili jsme krty, já, Iola a Katje, a jedenvelikánský krocan nás napadl, ml ervený krk a byl hrozn strašný. Nejdív se pustil do Ioly a po-tom se hnal na m, ale nic jsem se nebála, protože on byl stejn menší a pomalejší nežKyvadlo. Udlala jsem únik a piruetu a dvakrát jsem ho petáhla prutem, až utekl. Matka Nen-neke mi zakázala nosit tady mj me, to je škoda, jinak bych tomu krocanovi ukázala, co jsemse nauila na Kaer Morhen. Já už vím, že správn se Starými Runami píše Caer aʼMuirehen aže to znamená Tvrz Dávného Moe. To urit proto, že tam jsou všude mušle a ulity a ryby ot-isknut v kamenech. A Cintra se má správn psát Xintrea. A moje jméno pochází ze slova Zire-ael, to je Vlaštovka, to znamená, že…

“teš si?”Zvedl hlavu.“tu. A co má být? Stalo se nco? Nkdo nco zahlédl?”“Ne, nic,” odvtil lodivod, otíraje si mokré dlan o koženou vestu. “Klidná voda. Ale je mlha a

jsme už blízko Jeábí kupy…”“Vím. Plavím se tudy už pošesté, Puškvore, nepoítaje zpátení cesty. Už to tady trochu

znám. A dávám pozor, nemj obavy.”Lodivod pokýval hlavou a zamíil na pí. Cestou pekraoval balíky zboží a zavazadla

cestujících. Ve stedu paluby namakaní kon nepokojn frkali a lomozili podkovami na devnýchdeskách. Šalupa rozhrnovala kýlem listy stulík, odstrkovala plovoucí kupy. Geralt se opt zab-ral do tení.

…to znamená, že mám elfské jméno. A pece nejsem elfka. Geralte, i tady se povídá oVeverkách. Taky sem párkrát pijeli vojáci, vyptávali se a íkali, že ranné elfy se nesmí léit. Jájsem nikomu neprozradila ani slvko o tom, co se nám na jae pihodilo, neboj se. A že mámcviit, na to nezapomínám, nemysli si. Chodím do parku a cviím, když mám volno. Ale nevždycky, ponvadž musím taky pracovat v kuchyni a na zahrad, jako všechna dvata. A takyuení máme hodn. Ale to nevadí, chci se uit. Ty ses prý taky uil v chrámové škole, íkala matkaNenneke. A ješt íkala, že mávat meem dovede kdejaký hlupák, ale zaklínaka musí být chytrá.

Geralte, Slíbils, že pijedeš. Pije.Tvá CiriPS: Pije, pije.PPS: Matka Nenneke íkala, že mám na konec napsat Chvála Velké Melitelé, nech t její

požehnání doprovází. Aby se ti nic zlého nestalo.

CiriJel bych do Ellanderu hned, pomyslel, schovávaje dopis. Ale je to riskantní. Mohl bych je

pivést na stopu… S tím dopisováním je také nutno skonit. Nenneke využívá knžskou poštu,ale pesto… K asu, je to píliš nebezpené.

“Hmmm… Hmm…”“Co je zase, Puškvore? Jeábí kupu jsme už pece minuli.”“Chvála bohm, že ji máme za sebou,” oddechl si lodivod. “Inu, Geralte, jak vidím, zase

bude klidná plavba. Mlha se za chvíli zvedne a jak vykoukne sluníko bude po strachu. Pedslunením svtlem obluda zaleze.”

“Vbec m to nemrzí.”“To bych ekl,” uchechtl se Puškvorec. “Spolenost ti platí za každou plavbu. A už se nco

pitrefí nebo ne, grošíky jdou stejn do tvý kapsy, co?”“Ptáš se, jako bys nevdl. Nemluví z tebe náhodou závist? Ano, vydlávám, i když se jen

opírám o zábradlí a pozoruji racky. A za co platí tob? Za totéž. Za to, že jsi na palub. Když jeklidná plavba, jenom se couráš z píd na zá a zpátky, špásuješ se ženskými anebo popíjíš skupci. M také najali proto, abych byl pítomen na palub. Pro všechny pípady. Bezpená cesta vdoprovodu zaklínae. A zaklínav plat se zapoítá cestujícím do ceny plavby, mám pravdu?”

“Samosebou, že máš,” pikývl lodivod. “Spolenost netratí. Znám to dobe, plavím se pro ni vDelt už pátej rok - od Pny k Novigradu, od Novigradu k Pn. Nuže, do práce, pane zaklínai. Tyse opi o zábradlí a já se pjdu projít z píd na zá.

Mlha pozvolna ídla. Geralt vytáhl z brašny druhý dopis, který mu nedávno doruil neznámýposel. etl ho snad již poticáté. Dopis vonl bezem a angreštem.

Milý píteli…Zaklína potichu zaklel pi pohledu na isté, rovné, ostrohranné runy, psané energickými tahy

pera a neomyln svdící o povaze a nálad pisatelky. Opt pocítil hroznou chu kousnout se dovlastního zadku. Když ped msícem arodjce psal, dv noci po sob pemítal, jak zaít. Nakonec serozhodl pro oslovení “Milá pítelkyn”. A tohle ml zato…

…mám ohromnou radost z Tvého neoekávaného dopisu, jenž jsem doslala bezmála ti létapo našem posledním setkání. Má radost byla tím vtší, že se mi donesly rozliné zvsti o Tvémnáhlém, násilném skonu. Tší mne, že ses rozhodl uvést tylo zkazky na pravou míru tím, že jsimi napsal a že jsi to uinil tak rychle. Z Tvého dopisu vyplývá, že jsi mezitím vedl život pok-lidn, takka nudný, beze všeho dosavadního vzruchu. V nynjších asech je takovýto životskutená privilej, milý píteli, z hloubi srdce Ti peji, že se Ti toho podailo dosáhnout.

Dojala mne náhlá starost o mé zdraví, kterou jsi, milý píteli, ráil projevit. Spchám Tioznámit, že se již cítím opt dobe, období indispozice mám již za sebou, že jsem pekonalaobtíže, jejichž popisem T nechci obtžovat.

Velice mne trápí a znepokojuje, že neekaný dar, který Ti Osud vnoval, Ti zpsobuje takovénemalé starosti. Tvj názor, že bude zapotebí odborné pomoci, je zcela správný. Akoliv je -naprosto pochopiteln - Tvj popis ponkud neuritý, jsem pesvdena, že již vím, co je zídlemTvých potíží. Souhlasím, že je nezbytná pomoc ješt jedné arodjky. Cítím se nesmírn poctnatím, že jsem hned druhá, kterou sis vybral. Kterak jsem si zasloužila tak vysoké poadí naTvém seznamu?

Zachovej klid, milý píteli, a pokud jsi ml zámr žádat o pomoc ješt njaké další Tob známéarodjky, mžeš od nj upustit, nebo již není dvodu. Bez otálení se vydávám na cestu, míímrovnou na místo, které jsi mi popsal skrytým, le mn srozumitelným zpsobem. Pochopiteln, žebudu putovat v tajnosti a pi zachování veškerých pravidel obezetnosti. Pesvdím se usamotného zídla o podstat vci a uiním vše, co bude v mých silách, abych ji dokázalazvládnout. Vynasnažím se nedopadnout pitom he než jiné paní, na nž se obracíš i máš vezvyku se obracet s žádostmi o pomoc. Jsem pece Tvá milá pítelkyn, není-liž pravda? Píliš mizáleží na Tvém vzácném pátelství, než abych T mohla zklamat, milý píteli.

Jestliže kdykoli v následujících letech pocítíš chu mi napsat, neváhej ani chvíli. BývámTvými dopisy nesmírn potšena.

Tvá pítelkyn YenneferDopis vonl bezem a angreštem.Geralt zaklel.Z úvah jej vyrušil shon na palub a kymácení lodi zpsobené zmnou smru. ást cestujících

oblehla zábradlí na pravoboku. Lodivod Puškvorec hulákal z píd rozkazy. Šalupa se pozvolnaa namáhav sunula k temerskému behu, uhnula z hlavního proudu, aby udlala místo dvma zmlhy se vynoivším veslicím. Zaklína si je zvdav prohlížel.

První plula majestátní, bezmála tyicet sáh dlouhá galeasa. Na jednom z jejích tí stžpovlávala šarlatová vlajka se stíbrným orlem. Druhá lo byla menší, dvaceti páry vesel ryt-micky zabírající galéra, plující pod znakem ervenozlaté krokve na erném poli.

“Uch, opravdoví moští draci,” vydechl obdivn Puškvorec, picházeje ke Geraltovi. “Jakkrájej eku, až se vlny vzdouvají.”

“Zajímavé,” poznamenal Geralt. “Galeasa pluje pod vlajkou Redanie, kdežto galéra je zAedirnu.”

“Máš pravdu, z Aedirnu,” potvrdil lodivod. “Nese vlajku místodržitele z Hagge. Hele, obveslice maj ostrý kýly a ponor jist pes ti lokte. To znamená, že až do Hagge plout nemžou,ponvadž by se nedostaly pes prahy a mliny nahoe na ece. Míej do Pny anebo do BílýhoMostu. Podívej, co je na palubách ozbrojenc. To nejsou žádní kupci, to jsou válený koráby,Geralte.”

“Na galease pluje nkdo dležitý. Postavili na palub stan.”“Tak v tchto dobách fajnoví páni cestují,” pisvdil Puškvorec, dloubaje se v zubech

dlouhou, ze zábradlí uštípnutou tískou. “Na ece je bezpenjc. Po lesích íhaj elfský komanda,nikdo netuší zpoza kterýho stromu mže pilett šíp. Na vod není teba se strachovat: elf, tak jakokoka, nemá vodu v oblib. Radj sedí v houští…”

“Musí to být njaký významný cestující. Ten stan je pepychový.”“Mže bejt. Kdoví, jestli samotnej král Vizimir nepoctil eku svou návštvou? Leckdo dneska

po ece pluje… Ha, když už jsme u toho, vzpomnl jsem si, jak jsi m v Pn žádal, abych špicovaluši, jestli se na tebe nkdo nevyptává. Tak zrovna tamhleten mamlas, vidíš ho?”

“Neukazuj prstem, Puškvore. Co je to za chlápka?”“Copak já vím? Sám se ho optej, vždy jde k nám. Koukni, jak se klepe. Voda je pitom jak

zrcadlo, cheche, kdyby pišly vlny, urit by lezl po tyech, tasoitka.”Mamlas a tasoitka byl nevysoký, hubený lovk neuritého vku v širokém vlnném a nepíliš

istém plášti, sepnutém na rameni okrouhlou mosaznou sponou. Háek spony oividn ztratil,nebo jej nahrazoval obyejný hebík se sklepanou hlavikou. Muž pišel blíže, odkašlal si akrátkozrace pimhouil oi.

“Ehmm… Mám tu est s panem Geraltem z Rivie, zaklínaem?”“Ano, pane. Máš tu est.”“Dovol mi, abych se pedstavil. Jsem Linus Pitt, magistr pírodních nauk na oxenfurtské

Akademii.”“Velice mne tší.”“Hmm… Bylo mi eeno, že u Malatiovy a Grockovy plavební spolenosti plníš funkci lodní

ostrahy. Máš prý chránit cestující ped útokem njakého monstra. Zajímalo by mne, o jaké mon-strum se jedná?”

“To by zajímalo i m,” opel se zaklína opt o zábradlí a bloudil pohledem po zamlženýchobrysech temerských beh. “Dospl jsem k názoru, že m najali spíš pro pípad útoku njakéhoelfského komanda, které se v okolí mže objevit. Úastním se totiž už šesté plavby mezi Pnou aNovigradem, avšak žravucha se neukázala…”

“Žravucha? To je njaký lidový název. Piznám se, že se lépe orientuji ve vdecké terminolo-gii. Hmm… Žravucha… Skuten nevím, který druh máš na mysli.”

“Mám na mysli šupinatou bestii, dlouhou pes dva sáhy a pipomínající asami obrostloukládu, která má deset konetin a elisti jak pily.”

“Takovému popisu schází mnoho k vdecké pesnosti. Mohlo by nicmén jít o nkterý druh zrodu Hyphydridae”

“To nelze vylouit,” pokril rameny Geralt. “Podle toho, co o ní vím, pochází žravucha zneobyejn odporného rodu, kterého dozajista ani žádný podobný název neurazí. Pro mne je

ovšem dležitjší to, že pravdpodobn nkterý z len toho nesympatického rodu zaútoil ped trnáctidny na bárku patící Spolenosti. Zde, v Delt, nedaleko místa, kde se nyní nacházíme.”

“Kdo to tvrdí,” zasmál se skípav Linus Pitt, “je bu nevdomec, nebo vyložený lhá. Nicpodobného se zde pihodit nemohlo. Znám velmi dobe faunu žijící v Delt. Rod Hyphydridae sev ní vbec nevyskytuje. Ani jiný, natolik nebezpený dravý rod. Znaná slanost a výjimenéchemické složení vody, pedevším v dob pílivu…”

“V dob pílivu,” perušil ho Geralt, “když vlna projde prplavy a kanály Novigradu, nenajdeš vDelt vbec žádnou vodu v pravém slova smyslu. Zstane tady jenom tekutina složená z mydlin,mastnoty, odpadk, výkal a zdechlých potkan.”

“Žel, žel,” zasmušil se magistr. “Zniení životního prostedí… Nebudeš vit, ale z více neždvou tisíc druh ryb, žijících v této ece ješt ped padesáti lety, jich zstalo sotva devadesát. To jeskutená tragédie.”

Openi o zábradlí, hledli mlky do kalné, zelené hlubiny. Píliv už zaal, protože voda stálesilnji zapáchala. Objevili se první pošlí potkani.

“Zcela vyhynula hlavatka velká,” perušil mlení Linus Pitt. “Zmizel hrouzek dlouhovousý,cephal, hadohlavec, parma, cithara, vlkouš…”

Asi deset sáh ped pídí náhle zavíila voda. Na okamžik oba zahlédli nejmén dvacetiliberníexemplá zubatého vlkouše, kterak zhltl chcíplého potkana a hadovitým pohybem se optpohroužil do hlubiny.

“Co to bylo?” trhl sebou magistr.“Nemám zdání,” obrátil Geralt oi k nebi. “Žeby tuák?”Vdec po nm šlehl kivým pohledem a stiskl rty.“Každopádn to však nebyla ta legendární žravucha! Bylo mi eeno, že zaklínai mají znané

znalosti o nkterých vzácných živoišných druzích. Avšak ty, nejenže opakuješ báchorky apovry, navíc si ze mne hodláš tropit nejapné žerty… Posloucháš mne vbec?”

“Mlha zstane ležet,” poznamenal Geralt.“He?”“Vítr je slabý. A na íních ramenech mezi ostrovy nebude foukat vbec. Poplujeme mlhou až

do Novigradu.”“Nepluji do Novigradu, vystupuji v Oxenfurtu,” namítl Pitt. “A mlha? Není pece tak hustá,

aby znemožnila navigaci, co myslíš?”Kousek od nich se kluina v sametovém baretu vyklonil daleko pes okraj paluby, snažil se

zachytit prutem zdechlinu potkana otírající se o trup šalupy. Geralt došel k nmu a vytrhl muprut z ruky.

“Padej odtud! Nepibližuj se k zábradlí!”

“Mamííí!”“Everette, okamžit poj sem!”Magistr se narovnal a s údivem pohlédl na zaklínae.“Jak se zdá, jsi skálopevn pesvden, že nás mže nco ohrozit.”“Pane Pitte,” ekl Geralt nejklidnji, jak dokázal. “Ped trnácti dny stáhlo nco dva lidi z paluby

jednoho z plavidel Spolenosti. V mlze. Nevím, co to bylo. Teba to byla ta tvoje hyfydra nebojak jí to íkáš. Teba to byl hrouzek dlouhovousý. Já se nicmén domnívám, že to bylažravucha.”

Uenec ohrnul nos.“Podobné domnnky,” prohlásil nedtkliv, “by se mly opírat o solidní vdecké poznatky, nikoliv

o výmysly a dohady. Vysvtlil jsem ti pece, že hyfydra, kterou ty tvrdohlav nazýváš žravucha,se ve vodách Delty již nevyskytuje. Byla vyhubena nkdy ped plstoletím z neznalosti a z nero-zumu podobných zabiják jako jsi ty, kteí se jaktživi nezamýšleli nad dležitostí ekologickérovnováhy.”

Geralt se už chystal íci od plic, kde má ekologickou rovnováhu, udržovanou takovou pot-vorou jako je žravucha, ale rozmyslel si to.

“Pane magiste,” prohlásil klidn. “Jedna z osob stáhnutých z paluby byla thotná mladážena. Chtla si ve vod ochladit oteklé nohy. Teoreticky se její dít mohlo nkdy v budoucnu státrektorem vaší Akademie. Co povíš na takový pistup k ekologii?”

“Že je to pístup nevdecký, emotivní a subjektivní. Píroda se ídí vlastními zákony, apestože nám její zákony mohou pipadat kruté a bezcitné, nelze je napravovat. To je boj opežití!” naklonil se magistr pes zábradlí a plivl do vody. “Vyhlazování celých živoišných druh,by dravých, nelze nijak ospravedlnit. Co na to ekneš ty?”

“eknu, že je nebezpené takhle se vyklánt. Nkde poblíž mže být žravucha. Chceš zkusit navlastní kži, jakým zpsobem bojuje o pežití?”

Linus Pitt se pustil zábradlí a kvapn odskoil. Zbledl, ale ihned se ovládl a opt ohrnul nos.“Bezpochyby máš znané vdomosti o tch fantastických žravuchách, pane zaklínai?”“Jist se nevyrovnají tvým. Takže bych rád využil píležitosti. Pou mne, pane magiste, pedej

mi nco znalostí o vodních dravcích. Rád si t poslechnu, plavba se aspo nebude tak táhnout.”“Posmíváš se?”“V žádném pípad. Skuten bych rád vyplnil mezeru ve svém vzdlání.”“Hmmm… Skuten… Pro ne? Tedy poslyš. Rod Hyphydridae, patící do ádu Amphipoda, ili

Rznonožc, má tyi vdou popsané druhy. Dva z nich žijí výlun v tropických vodách. V našemklimatu se velmi zídka vyskytuje nevelká Hyphydra longicauda a ponkud vtší Hyphydra mar-ginata. Biotopem obou druh jsou stojaté anebo pomalu tekoucí vody. Vskutku jsou to druhyneobyejn dravé, preferující teplokrevnou koist… Máš k tomu co dodat?”

“V této chvíli ne. Poslouchám se zatajeným dechem.”“Ano, hmm… V knihách lze rovnž nalézt zmínky o poddruhu Pseudohyphydra, žijícím v

bahnitých vodách Angrenu. Nicmén nedávné výzkumy ueného Bumblera z Aldersbergudokázaly, že se jedná o zcela odlišný druh z rodu Mordidae ili Davi. Živí se ale výlun rybami adrobnými plazy. Byl pojmenován Ichtyovorax bumbleri”

“Má to bestie štstí,” usmál se zaklína. “Byla pojmenována už potetí.”“Jakpak to?”“Tvor, o nmž jsi vyprávl, je žirytva, ve Starší Mluv cinerea. A jestli o ní uený Bumbler tvrdí,

že se živí výlun rybami, znamená to, že se nikdy nekoupal v jezee, kde se žirytvy vyskytují.Ovšem v jednom má Bumbler pravdu: s žravuchou má cinerea spoleného asi tolik, jako já sliškou - obma nám chutná drbež.”

“Jaká cinerea?” rozílil se bakalá. “Cinerea je mýtický tvor! Tvoje nevdomost mne vskutkuzaráží. Jsem pekvapen…”

“Vím,” perušil ho Geralt. “Nejsem tak vybraný spoleník, jak by se mohlo na první pohledzdál. Navíc si dovolím nkolik dalších pipomínek ke tvým teoriím, pane Pitte. Tedy, žravuchyžily v Delt od nepamti a žijí nadále. Byla sice doba, kdy se zdálo, že zde vyhynuly. Živily setotiž tmi malými tuleni…”

“Zakrslým druhem íního lachtana,” opravil ho magistr. “Nedlej ze sebe nevdomého ignor-anta. Neple si tulen s…”

“…živily se íními lachtany, a lachtani byli vyhubeni, ponvadž je nevdomí ignoranti, kterýmvbec nezáleželo na tom, že se pletou, lovili pro tulení kožešinu a tulení tuk. Pozdji byly nahoena ece postaveny hráze a náhony, vykopány zavodovací kanály. Proud zeslábl, Delta za-rostla a zanesla se bahnem. Žravucha zmutovala, pizpsobila se.”

“He?”“Lidé jí znovu vybudovali potravní etzec. Vyhubené lachtany nahradili jinými teplokrevnými

živoichy. Zaali pevážet pes Deltu ovce, dobytek, brav. Žravuchy se brzy nauily, že každýprám i vor, každá šalupa i bárka pro n pedstavuje mísu žrádla.”

“A mutace? Hovoils o mutaci!”“Tahle movka,” ukázal Geralt na zelenou hladinu, “zdá se, žravuše prospívá. Zpsobila její

nevídaný rst. Dnes prý ta mrcha dokáže dosáhnout takové velikosti, že bez pílišné námahystrhne z voru krávu. Stáhnout z lodi lovka je pro ni hraka, zvlášt z palub kocábek, kteréSpolenost používá pro pepravu cestujících. Sám vidíš, jaký máme ponor.”

Magistr se vzdálil od okraje paluby nejdál jak mohl, kam až mu to dovolily bedny a pytle.“Zaslechl jsem šplouchání,” zašeptal a teštil oi do mlhy. “Pane zaklínai, slyšel jsem…”“Klid. Krom šplouchání je slyšet též skípní vesel ve vidlicích. To jsou celníci z redanského

behu. Za chvíli jsou tady a sám uvidíš, že zpsobí vtši poprask než by to dokázaly ti anebo tyi

žravuchy.”Puškvorec probhl kolem nich. Sprost zaklel, protože chlapec v baretu se mu pipletl pod

nohy. Rozrušení kupci i obyejní cestující ve spchu pehrabávali svá zavazadla, snažíce seukrýt kontraband.

Zanedlouho k nim pirazil dlouhý lun a na palubu bárky vyskoili tyi velice pohybliví a pop-udliv a hluní chlapíci. S pokikem se hrnuli k lodivodovi, snažíce se dodat svým osobám afunkcím zdání dležitosti. Poté se vrhli se zápalem na pepravované zboží a zavazadlacestujících.

“Kontrolují nás ješt ped pistáním!” stžoval si Puškvorec, picházeje k zaklínai a magistrovi.“To je bezpráví, no ne? Vždy ješt nejsme na redanským území. Redanie leží na pravým behu,pl míle odsud!”

“Nikoliv,” odporoval magistr. “Hranice mezi Temerií a Redanií probíhá stedem toku Pon-taru.”

“Kde tady vymíš sted toku? Do hajzlu, tohle je Delta! Kupy, jespy i celý ostrovy neustálemnj polohu, plavíme se pokaždý jinudy! Hej, usmrkane! Nechej ten hák na míst nebo tinapráskám na prdel! Vznešená paní, hlídej si synka! Bohové!”

“Everette! Polož to, a se nezašpiníš!”“Co je v tom kufru?” hulákali celníci. “Hola, rozvažte nkdo ten pytel! í je to vozík? Peníze

máte? Cizí valutu? Temerskou anebo nilfgaardskou mnu?”“Takhle, prosím, vypadá celní válka,” komentoval ten zmatek s odstupem Linus Pitt.

“Vizimir vymohl na Novigradu vyhlášení skladovacího práva. Foltest z Temerie odpovdlprotiútokem - zavedením omezeného skladovacího práva ve Wyzim a Gors Velenu. Tím silnpoškodil zájmy redanských kupc, tudíž Vizimir zostil clo na temerský dovoz. Chrání redanskéhospodáství. Temerský trh je nyní zavalen lacinými výrobky nilfgaardských manufaktur. Protojsou celníci tak horliví. Kdyby zaalo nilfgaardské zboží ve velkém proudit pes hranici, re-dansk hospodáství by se mohlo zhroutit. V Redanii nejsou prakticky žádné manufaktury,emeslníci by nedokázali vzdorovat konkurenci.”

“Zkrátka,” podotkl Geralt. “Nilfgaard pozvolna dobývá majetkem a zlatem to, co si nepo-drobil zbranmi. Temerie se nebrání? Foltest nezavedl blokádu jižních hranic?”

“Jak? Zboží putuje pes Mahakam, pes Brugge, pes Verden, pes cidarské pístavy. Kupcenezajímá politika, ale jedin zisk. Kdyby Foltest uzavel hranice, spustily by obchodní gildy uk-rutn povyk…”

“Máš peníze?” houkl na magistra celník se zarudlýma oima a neoholenou tváí. “Nco kproclení?”

“Jsem vdec!”

“Busi tebas princ! Ptal jsem se, co vezeš?”“Nech je, Boratku,” zadržel ho velitel skupiny, vysoký a ramenatý celník s dlouhým erným

knírem. “Copak nepoznáš zaklínae? Bu zdráv, Geralte. Tohle je tvj známý? Vdec? Takže ces-tuje do Oxenfurtu, pane? Bez zavazadel?”

“Pesn tak, pane. Do Oxenfurtu. Bez zavazadel.”Celník vytáhl z rukávu šátek, otel si jím elo, tvá a šíji.“Tak co dneska, Geralte?” zajímal se. “Obluda se neukázala?”“Ne. Ani tys nic nezahlédl, Olsene?”“Nemám as se rozhlížet. Já pracuji.”“Mj taka,” prohlásil Everett, který se k nim nepozorovan pikradl, “je rytí krále Foltesta. A

má ješt vtší kníry!”“Zmiz, neáde,” zahnal ho malátn Olsen a tžce vzdychl. “Neml bys náhodou trochu koalky,

Geralte?”“Ne.”“Ale já mám,” pekvapil je uený muž z Akademie, když vytáhl z mošny plochou lahvici.“A já mám nco na zakousnutí,” pochlubil se Puškvorec, který se u nich objevil znenadání

jako duch. “Uzený mníky!”“A mj taka…”“Jedeš, smrade!”Posadili se na svinutá lana do stínu jednoho z pevážených voz. Po ad si pihýbali z utory a

pikusovali Puškvorcovy mníky. Olsen je musel na chvilku opustit, ponvadž šel ešit vypuknuvšírozepe. Nejprve trpaslický kupec z Mahakamu žádal snížení vymené sazby, pokoušeje secelníkm namluvit, že neveze kožešiny stíbrných lišek, nýbrž mimoádn velkých dlouhosrstýchkoek. Poté matka všeteného a dotrného Everetta, jeiv se odvolávajíc na šlechtický pvod apostavení svého manžela, odmítala pedložit svá zavazadla k celní prohlídce

Lo pomalu proplouvala širokým prlivem mezi hustým houštím zarostlými ostrovy, vlekoucpo svých bocích šlahouny stulík a leknín. V rákosí hlasit bueli bukai a hvízdaly bahenní želvy.Na jedné noze stojící volavky hledly do vody se stoickým klidem a s vdomím, že není kamchvátat - rybka díve nebo pozdji sama piplave.

“Tak co, Geralte?” otázal se Puškvorec, olizující slanou rybí kži. “Další klidná plavba? Ncoti povím. Ta obluda není hloupá, ví, že na ni íháš. Abys vdl, u naší vsi tekla íka a v ní žila vy-dra. Ta se nebála vlézt až na dvorek a dávit slepice. Ale jak byla chytrá? Když jsem byl domajá s bratry anebo otec, neobjevila se nikdy. Pišla vždycky, když ve stavení zstal sám jenomddek. Náš dda byl starej, hlava mu už nesloužila a stží se šoural. Vydra, ubka její máma,jakoby to vdla. A tak jednoho dne otec…”

“Deset procent hodnoty!” mával trpaslický obchodník rozilen liší kží. “Tolik zaplatím, vícani mák!”

“Tak ti zkonfiskujeme všechno!” rozkikl se Olsen. “A podám hlášení novigradské Stráži, a tšoupnou do basy! Boratku, vyber od nj clo do posledního groše! Hej, nechali jste ješt nco prom? Nevyzunkli jste to do dna?”

“Sedni si, Olsene,” udlal mu Geralt místo na lanech. “Máš vzrušující práci, jak vidím.”“Uf, už toho mám plné zuby,” vzdychl celník, dkladn si pihnul z utory a otel si kníry.

“Vykašlu se na to a vrátím se do Aedirnu. Pocházím z Vengerbergu, pisthoval jsem se doRedanie k seste a švagrovi, ale táhne m to zpátky. Víš, Geralte, asi se dám zverbovat. KrálDemawend dává dohromady zvláštní jednotky vojska. Pl roku výcviku, a potom pravidelnýžold, tikrát víc než dostávám tady, i když poítám úplatky. Ti mníci jsou pesolení.”

“O tch zvláštních jednotkách jsem slyšel,” ozval se Puškvorec. “Šikují je proti Veverkám,ponvadž s elfskými komandy si pravidelný vojsko neví rady. Slyšel jsem, že nejradši pijímajplelfy. A že ten tábor, kde probíhá bojovej výcvik, je hotový peklo. Prej se odtamtud odcházína dv strany - jedni pro žold, druzí nohama naped na hbitov.”

“Jinak to nejde,” pisvdil celník. “Speciální jednotky, Puškvore, to nesmí být žádné sraky,žádní podlaní knechti, co jim staí ukázat, kterým koncem píka bodá. Zvláštní jednotky musíbýt elita!”

“Z tebe se ale stal srdnatej váleník, Olsene. A Veverek se nebojíš? Že ti šípy prdel vyz-dob?”

“Pche! Taky umím luk natáhnout. Bojoval jsem s Nilfgaarany, elf se nepolekám.”“Povídá se,” otásl se Puškvorec, “že jestli nkdo padne tm Scoiaʼtael do dráp živej… Bylo

by mu líp, kdyby se vbec nenarodil. Umuej ho.”“Ech, nemel pantem, ty babo. Válka je válka. Jednou ty nepítele, podruhé nepítel tebe.

Naši se se zajatými elfy taky nemazlí, na to vem jed.”“Taktika teroru,” poznamenal Linus Pitt a vyhodil do vody rybí hlavu s obranou páteí a

žebry. “Násilí plodí násilí. Nenávist se zažrala do srdcí a otrávila krev bratí…”“Cože?” zamrail se Olsen. “Co je to za kecy?”“Tžké asy nastaly.”“Recht, recht,” pitakal Puškvorec. “Schyluje se k veliký vojn. Den co den mžete vidt hejna

vran, už ítej mršiny. A vštkyn Itlina pedpovdla konec svta. Pijde prej Bílý Svtlo, potom Bílá Zi-ma. Anebo naopak, zapomnl jsem, jak to pesn bylo. A mnozí vidli i znamení na nebi…”

“Ty hle radši na vodu než na nebe, lodivode, a s tím svým korábem nesedneš na mlinu.Ha, blížíme se k Oxenfurtu. Už je vidt Beku.”

Mlha ponkud proidla, rozeznali svah na pravém behu a na nm se tyící ást dávného ak-vaduktu.

“To je, pánové, experimentální istírna odpadních vod,” pochlubil se magistr a gestemodmítl nabízenou utoru. “Je to ukázka vdeckého pokroku, vynikající úspch naší Akademie.Vyspravili jsme starý elfský akvadukt, kanály a usazovací nádrž, istíme nyní splašky z celéUniversity i z msteka a okolních vsí. To, emu íkáte Beka, je práv usazovací nádrž. Nevídanýúspch vdy…”

“Hlavy dol, hlavy dol,” varoval je Olsen, schovávaje se za náklad. “Loni, když jim tobouchlo, létala hovna až na Jeábí Kupu.”

Šalupa vplula mezi ostrvky, široký válec nádrže i oblouky akvaduktu opt zmizely v mlze.Ulehen si oddechli.

“Pro nepluješ oxenfurtským ramenem, Puškvore?” zeptal se Olsen.“Prvn se zastavím v Habrové zátoce. Nastoupí tam prodavai ryb a trhovci z temerské

strany.”“Hmm…” poškrábal se celník za krkem. “V zátoce… Poslyš, Geralte, neml jsi náhodou

njaké nedorozumní s Temery?”“Pro? Nkdo se na mne ptal?”“Uhádls. Jak vidíš, nezapomnl jsem na tvou prosbu, abych dával pozor, kdo se o tebe

bude zajímat. Pedstav si, vyptávala se na tebe temerská Stráž. Prozradili mi to známí celníciz jejich strany. Nco tu smrdí, Geralte.”

“Voda?” polekal se Linus Pitt, plaše se ohlížeje na akvadukt a nevídaný úspch vdy.“Ten hajzlík?” ukázal Puškvorec na Everetta, který se neustále motal poblíž nich.“Tak jsem to nemyslel,” zašklebil se celník. “Víš, Geralte, temerští celníci íkali, že jim

strážníci kladli divné otázky. Oni vdí, že se plavíš na Malatiových a Grockových lodích, alevyzvídali, jestli jsi sám. Jestli u sebe nemáš… K ertu, jen se nezani smát! Šlo jim o njakémladistvé dve, které prý bylo vidno ve tvé spolenosti.”

Puškvorec se rozchechtal. Linus Pitt si zaklínae zmil znechuceným pohledem, takovým,jakým bývají astováni blovlasí muži, o nž projevuje zájem právo z dvod pletek s mladistvýmidvaty.

“Proto,” odkašlal si Olsen, “se temerští celníci domnívali, že jde o osobní úty. O souk-romou záležitost, do níž nkdo zatahuje Stráž. To víš… Rodina té holky anebo snoubenec.Celníci zaali nenápadn zjišovat, kdo za tím stojí. A dovdli se. Zejm šlechtic, ale protelý chlap.Není chudý a taky ne skoupý. Nechává si íkat… Rience, ano pesn tak. Na levé tvái má er-ve flek, jakoby od popáleniny. Znáš ho?”

Geralt vstal.“Puškvore,” oznámil. “Opouštím lo v Habrové zátoce.”“Jakpak to? A co ta obluda?”

“Od teka je to vaše starost.”“Co se týká starostí,” vmísil se Olsen, “podívej se na pravobok, Geralte. My o vlku…”Za ostrovem, ve zvolna se rozptylující mlze, objevila se barkasa, na níž leniv povlávala

erná vlajka se stíbrnými liliemi. Posádku tvoilo nkolik muž ve špiatých apkách temerskéStráže.

Geralt rychle otevel brašnu a vytáhl oba dopisy - ten od Ciri i ten od Yennefer. Peliv jeroztrhal na drobné kousky a ty hodil do eky. Celník ho zvdav sledoval.

“Mžu vdt, co to vyvádíš?”“Nemžeš. Puškvore, postarej se o mého kon.”“Ty chceš…” podivil se Olsen. “Ty se chystáš…”“Na co se chystám, to je moje vc. Nemíchej se do toho nebo vznikne incident. Plují pod

temerskou vlajkou.”“Seru na jejich vlajku,” posunul si celník tesák na opasku tak, aby byl po ruce, a peleštil

rukávem emailovaný odznak se znakem orla na erveném poli. “Jestli jsem já na palub aprovádím kontrolu, je zde Redanie. Nepipustím…”

“Olsene,” chytil ho za rukáv zaklína. “Nemíchej se do toho, prosím. Ten s popálenou tváí snimi není. A já musím vdt, kdo to je a o mu jde. Musím se s ním setkat.”

“Chceš jim dovolit, aby t zajali? Nepeskoilo ti? Jestli jsou to osobní úty, pomsta naobjednávku, tak hned za ostrovem letíš do vody s kotvou na krku. Setkáš se - ale s raky nadn!”

“Je to temerská Stráž, žádní piráti.”“Jo? Jenom si prohlídni jejich držky! Koneckonc, já zjistím hned, co jsou to za kvítka.

Uvidíš.”Barkasa se rychle piblížila a za chvíli pirazila k jejich šalup. Jeden ze strážník hodil lano,

druhý zachytil hákem na bidle jejich zábradlí.“Já jsem tu lodivod!” zastoupil Puškvorec cestu tem chlapm, kteí peskoili na jejich palubu.

“Tohle je plavidlo Malatiovy a Grockovy Spolenosti! Co vy…”Jeden z muž, lysý hromotluk, ho bez okolk odstril paží silnou jako dubová vtev.“Njaký Gerald, zvaný Gerald z Rivie!” zahml a zmil si lodivoda opovržlivým pohledem. “Je

tady na palub?”“Není.”“To jsem já,” pekroil zaklína bednu a piblížil se. “Já jsem Geralt, zvaný Geralt. Co se dje?”“Jménem zákona t zatýkám,” prohlásil holohlavý, pejíždje zrakem po cestujících. “Kde je

ta holka?”“Jsem sám.”

“Lžeš!”“Okamžik,” objevil se zaklínai za zády Olsen a položil mu ruku na rameno. “Jen klid. Pišli

jste pozd, Temerové, on už je zaten, a taky jménem zákona. Za pašeráctví. Podle rozkazu hovezu na strážnici v Oxenfurtu.”

“Co?” svraštil elo holohlavý. “A co jeho holka?”“Žádná tu není ani nebyla.” Strážníci na sebe nerozhodn pohlédli. Olsen se široce usmál a

nakroutil si erný knír.“Víte, co udláme,” navrhl. “Poplujete s námi do Oxenfurtu, Temerové. Všichni tady jsme

lidé prostí, v právech se moc nevyznáme, ale oxenfurtský náelník je chytrý a zkušený chlap,ten nás rozsoudí. Znáte ho pece, ne? Ponvadž on toho vašeho, z Habrové zátoky, zná velmidobe. Vysvtlíme mu, co se pihodilo, ukážete zatyka a pee… Máte pece písemný zatyka speetí, jak náleží, co?”

Lysý strážník se na celníka zle zamrail.“Nemám as ani chu jet do Oxenfurtu!” rozkikl se vztekle. “Beru lumpa na na náš beh a

basta! Strane, Weite, hnte sebou, prohledejte lo! Najdte tu holku!”“Pomalu, pomalu,” nepolekal se Olsen kiku, promluvil klidn a rozhodn. “Jste na redanské

stran Delty, Temerové. Nevezete náhodou njaký kontraband, nepokoušíte se pašovat?Musíme se pesvdit. Jestli nco najdeme, pece jen se budete se mnou muset obtžovat do Ox-enfurtu. A když my chceme, vždycky nco najdeme. Chlapi, ke mn!”

“Mj taka je rytí,” oznámil Everett, který se znenadání objevil ped holohlavým. “Má ješt vtšínž.”

Lysý hromotluk ho bleskov popadl za bobí límec a zvedl prudce s paluby, až chlapci spadlbaret s pérem. Objal ho paží v pase a piložil mu k hrdlu dýku.

“Zpátky!” zahulákal. “Nebo zmetkovi uíznu palici!”“Everetteeéé!” zakvílela šlechtina.“Pozoruhodných metod užívá temerská Stráž,” podotkl suše zaklína. “Ani se lovku nechce

vit, že je to skuten Stráž.”“Drž hubu!” vyštkl holohlavý a zatásl Everettem kviícím jako podsvine. “Strane, Weite,

berte ho! Spoutat a na barkasu s ním! A vy se nepibližujte! Kde je holka? Vydejte nám ji, jinaktoho smrada podežu!”

“Podež,” ucedil Olsen a dal tasenou zbraní znamení svým lidem. “Mj fakan to není. Alepotom si promluvíme.”

“Nech toho,” hodil Geralt me na prkna paluby a gestem zadržel celníky i Puškvorcovyplavce. “Jsem váš, pane lžistrážníku, pus chlapce.”

“Na barkasu!” zavelel lysý. Nepouštje Everetta, zacouval k zábradlí a chytil lano. “Weite,svaž ho! A vy zpátky! Jestli se nkdo z vás pohne, usmrkanec zhebne!”

“Zbláznil ses, Geralte?” zavrel Olsen.“Nestarej se.”“Everetteeééé!!!”Temerská barkasa se najednou zakymácela a odlepila od šalupy. Voda s hluným

šplouchnutím vystíkla, vynoily se z ní dva dlouhé, zelené, kloubovité paáty, naježené ostnyjako konetiny kudlanky. Sevely strážníka s bidlem a v okamžení ho strhly z lodi. Holohlavýzavyl, pustil Everetta a chytil se lan visících z bárky. Everett spadl do vody, která již stailazrudnout. Všichni pítomní - ti na šalup i ti na barkase - vykikli zdšením.

Geralt se vytrhl dvma falešným strážníkm, kteí se jej chystali spoutat. Jednoho udeil pstído brady a hodil pes palubu; druhý po nm sekl ostrým železným hákem, ale vzáptí se zhroutils Olsenovým tesákem vraženým až po rukoje pod žebra.

Zaklína skoil. Ješt než se hustá, kalná voda uzavela nad jeho hlavou zaslechl pokikLinuse Pitta, magistra pírodních nauk z oxenfurtské Akademie:

“Co to je? Jaký je to druh? Taková zvíata nejsou!”Vynoil se tsn u barkasy, kde se jen zázrakem vyhnul oštpu, kterým ho chtl bodnout jeden

z Temer. Pacholek se nestail rozehnat podruhé, šplouchl do vody se šípem v hrdle. Geraltzachytil jeho oštp, odrazil se nohama od boku lodi, ponoil se do hloubky a s rozmachem doneho bodl - doufal, že to není Everett.

“To není možné!” dozníval mu v uších magistrv kik. “Takové zvíe nemže existovat!Rozhodn by existovat nemlo!”

S tou poslední vtou musím souhlasit, pomyslel si zaklína, bodaje oštpem do tvrdého,silnými trny naježeného krunýe. V zubatých elistech bestie bezvládn visela mrtvolatemerského strážníka. Voda okolo byla rudá krví. Žravucha prudce mávla plochým ocasem asjela na dno, kde rozvíila ídké bahno.

Uslyšel vysoký kik. Everett, plovoucí ve vod jako pejsek, se povsil na nohy lysého Tem-era, jenž se pokoušel po lanech visících z paluby vyšplhat na svou lo. Lana povolila, muž ichlapec se zabubláním zmizeli pod hladinou. Geralt se vrhl tím smrem, potopil se. To, že setém okamžit dotkl prsty chlapcova bobího límce, byla naprostá náhoda. Vytáhl Everetta zkalného víru, vyplaval s ním nahoru, otoil se naznak a kopaje nohama doplaval k šalup.

“Sem, Geralte! Sem!” slyšel vzájemn se pekikující hlasy. “Podej nám ho! Lano! Chy selana! Kurva! Ješt! Geralteee! Hákem, hákem! Moje dít!!!”

Nkdo mu vytrhl chlapce z rukou a táhl ho nahoru. Ve stejném okamžiku ho nkdo chytilzezadu, uhodil do týla, strhl pod sebe a zatlail pod hladinu. Geralt upustil oštp, otoil se azachytil útoníka za opasek. Druhou rukou jej chtl uchopit za vlasy. Nepodailo se - byl toholohlavý.

Vynoili se oba souasn, jenom na chvilku. Temerská barkasa se už ponkud vzdálila odšalupy. Geralt a holohlavý plavali mezi obma lodmi. Holohlavý stiskl Geraltovi hrdlo, ten muna oplátku vrazil palec do oka. Hromotluk zaval, pustil ho a odplaval. Geralt nemohl - nco hodrželo za nohu a táhlo dol, do hloubky. Vedle nj, jako bóje, vyplula na hladinu horní ástpepleného tla. Vdl už, co ho drží, zbytená byla informace magistra Pitta kiícího s paluby:

“Je to obí lenovec! Z ádu Amphipodae! ele Veleelistnatc!”Geralt zaal divoce mlátit rukama do vody, jak se snažil vyrvat nohu z klepet, vlekoucích ho

k rytmicky klapajícím elistem. Magistr pírodních nauk ml opt pravdu - elisti tohoto lenovcezajisté nenáležely k malým.

“Chy se lana!” val Olsen. “Chy se!” Kolem zaklínaova ucha zasvištla vržená harpuna, schrupnutím prorazila asami obrostlý kruný netvora, na okamžik se objevivší na hladin. Geraltse chytil násady, nalehl na ni, skril volnou nohu a vší silou jí žravuchu kopl. Vytrhl se zostnatých spár, nechávaje v nich botu, ást kalhot a kus kže. Kolem proletly další harpuny aoštpy. Vtšinou minuly cíl. Žravucha pitáhla pazoury k tlu a prudkým pohybem plochého ocasuse ponoila do zelené hlubiny.

Geralt popadl lano, jehož konec ho šlehl pes obliej. Za pás ho zachytil hák, bolestiv jejpitom škrábl na boku. Ucítil trhnutí a vznesl se vzhru. Zachycen množstvím rukou pekulil sepes zábradlí a dopadl na desky paluby. Zstal ležet v kaluži vody, bláta, šlemu a krve. Kolemse tlaili cestující, celníci a posádka. Liší kožešiny pašující trpaslík a Olsen se naklánli peszábradlí a stíleli z luk. Promoený a od as zelený Everett breel v matin náruí, hlasit cvakal zubya vysvtloval všem, že nechtl.

“Geralte!” jeel mu do ucha Puškvorec. “Žiješ?”“Do hajzlu…” vyplivl zaklína kus žabince. “Myslím, že na takové vci jsem už… moc starý.”Trpaslík u zábradlí pustil ttivu a Olsen radostn zahalekal:“Ten to koupil! Uáá, hahaha! Pkná trefa, pane kožešníku! Hola, Boratku, vra mu peníze!

Tímhle šípem si zasloužil celní úlevu.”“Pestate…” zachrel zaklína, bezvýsledn se pokoušející vstát. “Nepobijte všechny. K asu!

Potebuji nkoho z nich živého!”“Jednoho ti necháme,” ujistil ho celník. “Toho plešouna, co se se mnou tak handrkoval!

Ostatní jsme postíleli. Holá kebule plave támhle, hned mizeru vylovím. Podejte mi hák!”“Objev! Úžasný objev!” jásal Linus Pitt, skákaje po palub. “Zcela nový, vd neznámý

živoich! Naprostý unikát! Ach, jsem ti vdný, pane zaklínai! Tento druh bude od nynjška uvádnv knihách jako… Jako Geraltia maxiliosa pitti!”

“Pane magiste,” hekl Geralt. “Chceš-li mi skuten projevit vdk… A se ta mrcha jmenujeEverettia.”

“Taky hezké,” souhlasil uenec. “Jaký to objev! Jaký vzácný, ojedinlý exemplá. Bezpochybyjediný, který se v Delt vyskytl…”

“Kdepak,” zabruel zasmušile Puškvorec. “Ne jedinej. Kouknte se.”Koberec vodních rostlin u nedalekého ostrvku se náhle pohnul, prudce se rozkolébal.

Uvidli vzedmutou vlnu, a pak mohutné, dlouhé tlo, pipomínající prohnilý kmen, rychle veslujícípoetnými konetinami a klapající elistmi. Holohlavý se ohlédl, pronikav zajeel a zaal zabíratzrychlenými tempy, voda mu stíkala od rukou a nohou.

“Takový exemplá, takový exemplá,” dlal si poznámky navýsost vzrušený Linus Pitt. “Prvnípár konetin zmnn v klepeta… na každém lánku tla další pár nohou… Široký vjí ocasníploutve… Mocné elisti…”

Temer se opt ohlédl, ješt pronikavji zoufale zakvílel. A Everettia maxiliosa pitti vztáhlaprvní pár konetin a siln mávla vjíem ocasní ploutve. Holohlavý se zazmítal v zoufalém, lebeznadjném pokusu o útk.

“Nech je mu voda lehká,” ekl Olsen, ale apku nesmekl.“Mj taka,” zajektal zuby Everett, “umí plavat rychleji než ten pán!”“Odvete mi toho spratka z oí,” zavrel zaklína.Netvor rozpáhl klepeta, cvakl elistmi. Linus Pitt zbledl a otoil se. lovk ve vod krátce vykikl,

zachroptl a zmizel pod hladinou. Voda zrudla.“Hrom do toho!” usedl Geralt s námahou. “Jsem už na to starý. Urit…”*Bez nejmenších pochyb - Marigold prost msteko Oxenfurt miloval.Území University bylo ohranieno vysokou zdí; kolkolem ji obklopoval prstenec hluného,

rušného, barvitého devného msteka s úzkými ulikami a ostrými stechami. Msteka Oxenfurtu,které žilo a prospívalo z Akademie, ze student, bakalá, magistr, profesor, uenc a návštvník,které žilo z vdní a z vdy, z toho, co doprovází proces poznání. Drobt a úlomk vdeckých teorií,vedlejších produkt výzkumu bylo totiž v msteku Oxenfurtu využíváno v praxi, v zájmechobchodních a zištných.

Básník pomalu projíždl tsnou blátivou ulikou, míjel dílny, pracovny, obchody, krámy ikrámky, v nichž byly vyrábny a produkovány tisíce výrobk a novinek v jiných ástech svtanedostupných, protože v kterékoli jiné ásti svta by jejich výroba byla považována zaneúnosnou, ne-li rovnou za nemožnou. Míjel hospody a krmy, stánky, kiosky, pulty a penosnérošty, odkud se linula lákavá vn exotických, jinde neznámých pokrm, pipravených jindeneznámými zpsoby, s koeními a píchutmi jinde neznámými i neužívanými.

To byl Oxenfurt - veselé, barvité, rušné, svérázné msteko div a zázrak, v nž dvtipní a pod-nikav lidé dokázali mnit suchou a na první pohled neužitenou teorii, výsledek innosti zdejšíhovysokého uení. V nemenší míe to bylo msteko kratochvílí, vných zábav, stálých veselíc a

nekonících radovánek. V ulikách se dnem i nocí rozléhala hudba a zpv, cinkot pohár i ukáníkorbel - je pece všeobecn známo, že nic tak nepovzbuzuje pocit žízn jako osvojování sivdomostí. Tebaže výnos rektora zakazoval studentm a bakalám hýení a flámování, hýilo se aflámovalo v Oxenfurtu dnem i nocí, nebo nemén známo je, že ješt silnji než uení povzbuzuježíze ástená nebo úplná prohibice.

Marigold zamlaskal na svého hndého valacha a pomalu postupoval tlaenicí v ulikách.Kupci, kramái a potulní vydiduši halasn vychvalovali své zboží a služby, pispívajíce tak svýmdílem k vkol panujícímu rámusu.

“Chobotnice! Peené chobotnice.”“Mast na vyrážku! Pouze zde! Zaruen zázraná mast!”“arodjné koky, nepekonatelné lovkyn myší! Jen si poslechnte, dobí lidé, jak moukají!”“Amulety! Elixíry lásky, neuviteln úinná afrodisiaka. Po jediné špetce to bude chtít i

nebožtík! Kdo má zájem?”“Trhám zuby bezbolestn… skoro! Levn, levn!”“Co to znamená levn?” dotazoval se Marigold a okusoval pitom na hlce napíchnutou

opékanou chobotnici. Byla tuhá jak podrážka.“Dva halíe za hodinu.”Básník se otásl a pobídl kon. Nenápadn se ohlédl. Dva lidé, kteí ho sledovali už od rad-

nice, se zastavili ped lazebnou a pedstírali, že je zajímají ceny služeb napsané kídou nadesce. Marigold se nenechal oklamat, vdl, o co se zajímají doopravdy.

Jel dál. Minul nejvtší místní hampejz “Ržové Poup”, kde, jak vdl, byly poskytoványrafinované, jinde neznámé anebo nepípustné radovánky. Dostal chu strávit tam alespohodinku - jeho rozum chvíli bojoval s jeho náturou. Tentokrát zdravý rozum zvítzil, a takMarigold jen vzdychl a pokraoval dál k Universit, vynakládaje nemalé úsilí na to, aby pehlíželhospody a šenky, z nichž na ulici doléhaly ohlasy bujaré zábavy.

Bez nejmenších pochyb - Marigold prost msteko Oxenfurt miloval.Opt se ohlédl. Ti dva za ním pochopiteln služeb lazebníka nevyužili, a by jim to, podle

básníkova názoru, dozajista prosplo. Nyní stáli u krámku s hudebními nástroji, pro zmnupedstírajíce zájem o hlinné okaríny. Kramá poskakoval kolem nich a vychvaloval své zboží vnadji na výdlek. Netušil, že žádnou nadji nemá.

Trubadúrv k dorazil k Brán Filosof - hlavnímu vstupu do Akademie. Bez otálení vyídil form-ality: zapsal se do knihy návštv a zavedl kon do stáje.

Za Bránou ho pivítal jiný svt. Universitní komplex byl od mstské zástavby oddlen zdí,neprobíhal zde urputný boj o každý kousek prostoru. Tato místa zstala takka stejná, jak jeopustili elfové. Pvabné zámeky, barevnými oblázky vysypané cesty, kolonády, zídky, mstkypes vodní toky a jezírka, zelené aleje a parky vyvolávaly neobyejn psobivý dojem, jen na jed-

nom míst narušen hrubou, tžkopádnou budovou, postavenou v pozdjších, poelfských asech.Všude vládla istota, klid a dstojnost. Bylo zde zakázáno veškeré obchodování a nabízeníplacených služeb, vetn tlesných potšení.

V parku se procházeli studenti, povídali si a opakovali lekce. Jiní, sedíce na lavikách itrávnících, byli zabraní do studia knih a pergamen anebo hráli rzné, inteligenci rozvíjející hry,jako je sudá-lichá, maso anebo vole lehni. Pomalu a dstojn tudy kráeli rovnž docenti aprofesoi, rozmlouvali spolu a vedli uené disputace. Mladší bakalái pokukovali po hezkýchstudentkách. Marigold s uspokojením zaznamenal, že se od jeho studií na Akademii nicnezmnilo.

Od Delty zavál vítr; pinesl vni moe, ale i podstatn silnjší zápach sirovodíku od impozantníbudovy Fakulty Alchymie, tyící se nad kanálem. V keích okolo dormitáe cvrlikali zelenošedízvonci, na topole sedl veliký lidoop, který bezpochyby unikl ze zvince Katedry Pírodozpytu.

Neztráceje as, básník chvatn procházel labyrintem alejí a živých plot. Znal areál Universityjako vlastní dla: studoval zde tyi roky a rok pednášel na Katede Poezie a Minnesangu. Místopednášejícího mu bylo nabídnuto, když složil závrené zkoušky jako nejlepší v roníku a zpsobiltak úžas a ohromení profesorského sboru, u nhož si bhem studií vysloužil povst lenocha, pi-jana a omezence. Pozdji, když se po nkolika letech toulání s loutnou jeho vhlas minstrela šíildo všech svta stran, usilovala Akademie nezídka o jeho návštvy a externí pednášky. Marigoldse však jen málokdy nechával uprosit, ponvadž jeho sklon ke svobodné potulce neustálezápasil s píchylností k pohodlí, dostatku a utrácení penz. Samozejm i se sympatiemi k mstekuOxenfurtu.

Ohlédl se pes rameno. Ti dva, kteí ho sledovali, si oividn nekoupili okarínu, ba ani fujarku igusle. Šli za ním, vnujíce nápadnou pozornost okolním stromm a fasádam staveb.

Bezstarostn si hvízdaje, zmnil básník smr a zamíil k Fakult Medicíny, ped niž zahlédl houfstudentek v charakteristickém svtle zeleném ošacení. Marigold se pozorn rozhlížel, hledajeznámé tváe.

“Shani!”Mladinká medika zvedla hlavu s rusými, tsn pod ušima zastiženými vlasy od

anatomického atlasu a vyskoila s laviky.“Marigolde!” zasmála se, mhouíc veselé zelené oi. “Dlouho jsem t nevidla. Poj, pedstavím

t dvatm, zbožují tvoje verše…”“Pozdji,” odmítl minstrel. “Nenápadn se koukni, Shani. Vidíš ty dva?”“Špiclové,” ohrnula medická pihovatý nos. Nebylo to poprvé, co se Marigold podivil, jak

snadno rozeznávají studenti špehy, tajné a donašee. Odpor student vi tajné služb bylpovstný, akoliv stží pochopitelný. Území University bylo totiž exteritoriální a nedotknutelné,pednášející i studenti byli vyati z pravomoci stát a vládc, jejichž fizlové, tebaže zde neustále

muchali, nedovolovali si obtžovat akademické osoby.“Jdou za mnou až z rynku,” vysvtlil studentce Marigold, pedstíraje, že jí dotrn nadbíhá.

“Mžeš pro mne nco udlat, Shani?”“Záleží na tom, co,” pokrila dívka rameny. “Jestli jsi zase vyvedl njakou pitomost…”“Ne, ne,” uklidoval ji kvapn. “Chci jen nkomu pedat zprávu, ale osobn nemžu - s tím le-

jnem, co se mi pilepilo na paty.”“Mám zavolat spolužáky? Staí, abych jim ekla, o jde, a máš po starostech s tmi špicly.”“To ne. Chceš, aby zase vypukly nepokoje? Rozmíšky kvli lavicovému ghettu, oddleným

lavicím pro nelidi, jak jste íkali, sotva skonily, nehrte se do nových. Krom toho se mi násilíprotiví. S tmi špehy si poradím. Ale ty, kdybys mohla…”

Piblížil ústa k díviným vlasm a nco šeptal. V oích jí zajiskilo.“Zaklína? Opravdový zaklína?”“Tiše, u všech boh! Udláš to, Shani?”“Jasn,” souhlasila medická nadšen. “I kdyby jen ze zvdavosti, abych na vlastní oi uvidla

proslulého…”“Tiše. Pamatuj, nikomu ani slovo.”“Lékaské tajemství,” usmála se rozpustile Shani. Pi pohledu na ni dostal Marigold chu

složit madrigal o dívkách jako je ona - nijak zvláš krásných a atraktivních, ale takových, na nžse nezapomínalo, zatímco tolik oslnivých krasavic zmizelo z pamti v nkolika chvílích.

“Díky, Shani.”“Malikost, Marigolde. Na brzkou shledanou.”Políbili se na tváe a rozešli se protilehlými smry, ona do budovy, on do parku.Minul nov postavenou nevzhlednou budovu Fakulty Techniky, mezi studujícími nazývanou

“Deus ex machina”, a odboil na Guildensternv most. Nezašel daleko, v zákrutu aleje, podbronzovým poprsím prvního rektora Akademie Nicodema de Boot, mu jeho dva staí známízastoupili cestu. Dle obyeje všech špicl svta se vyhýbali pímému pohledu do oí, jako všichnišpiclové svta mli všední, nevýrazné ksichty, kterým se usilovn snažili dát moudrý a dležitývýraz, takže pipomínali duševn choré opiáky.

“Máme ti vyídit pozdrav od Dijkstry,” oslovil ho jeden ze špeh. “Jdeme za ním.”“To m tší,” opáil trubadúr drze. “Klidn jdte.”Špiclové se na sebe podívali, a potom, aniž by se pohnuli z místa, upeli zraky na vulgární

nápis, který nkdo namáral uhlem na podstavec rektorovy busty. Marigold si povzdechl.“Myslel jsem si to,” prohlásil a nadhodil si loutnu na rameni. “Jsem tedy nucen vážené pányneprodlen následovat. Co naplat, pojme. Vy naped, já za vámi. Nech v tomto pípad krásapenechá estné místo v ele šiku funkci.”

*Dijkstra, šéf tajných služeb krále Vizimira Redanského, nevypadal jako špión. Výrazn se

odlišoval od stereotypu, podle nhož by vyzvda ml být malou, hubenou krysou, blýskajícípichlavýma okama zpod erné káp. Co Marigold pamatoval, Dijkstra nikdy káp nenosil a vodívání dával pednost jasným barvám. Na výšku mu píliš nescházelo do sedmi stop a naváhu do dvou centné. Když si zkížil paže na prsou - což byla jeho oblíbená poloha - vypadaloto, jakoby se dva vorvani uvelebili na velryb. Pokud šlo o rysy a zabarvení tváe, pipomínal er-st spaeného vepe. Marigold znal jen málo osob, jejichž vzhled by tak mýlil okolí jako vzhledDijkstrv. Tento vepi podobný obr, vzbuzující dojem vn ospalého, malátného slonbidla,disponoval nadobyej bystrým intelektem. A znanou autoritou. Na dvoe krále Vizimira rozšíenéúsloví hlásalo, že pokud Dijkstra tvrdí, že je poledne, a vkol panuje neproniknutelná tma, jeteba zaít se obávat, co se stalo se sluncem.

V této chvíli ml však básník jiné dvody k obavám.“Marigolde,” ekl ospale Dijkstra a uložil vorvan na velrybu. “Ty zabednná palice. Ty pat-

entovan troupe. Musíš pokaždé zmrvit všechno, do eho se pustíš? Nemžeš alespo jedenkrátv život provést nco tak, jak je teba? Už dávno jsem se pesvdil, že nejsi schopensamostatného myšlení. Je mi známo, že ti táhne na tyicítku, vypadáš na necelých ticet,chováš se, jakoby ti ješt nebylo dvacet a rozumu máš sotva na deset let. Ponvadž to vím,dávám ti vždy zcela pesné a podrobné píkazy. íkám ti, co máš dlat, kdy to máš dlat a jak.Výsledek je takový, že pravideln mívám pocit, jakobych mluvil do zdi.”

“Já zas mívám pravideln pocit,” prohodil s pedstíranou ledabylostí Marigold, “že mluvíšproto, aby sis procviil jazyk a hlasivky. Zani tedy hovoit konkrétn, vynechej planou rétoriku aneumlou krasomluvu. O co ti jde tentokrát?”

Sedli u tžkého dubového stolu, pod regály plnými knih a pergamenových svitk, vnejvyšším pate rektorátu, v místnostech, které Dijkstra nazýval Katedrou Nejnovjších Djin aMarigold Katedrou Neomezeného Špiclování a Záludné Diverze. Krom nich byly rozhovorupítomny další dv osoby. První, vn nastydlý tajemník šéfa redanské špionáže, starý Ori Re-uwen, druhá osoba nebyla obyejným lovkem.

“Víš dobe, o mi jde,” ekl mraziv Dijkstra. “Protože t ale baví pedstírat slabomyslnost, neb-udu ti kazit radost a vysvtlím ti to prostými slovy. Nebo se toho chceš ujmout ty, Filippo?”

Marigold zašilhal na až do této chvíle mlící tvrtou osobu. Filippa Eilhart musela pibýt doOxenfurtu nedávno a oividn hodlala bez meškání msteko opustit, ponvadž na sob nemla anipepychové šaty, ani své oblíbené šperky z erného achátu, ani vyzývavé líení. Byla obleena vkrátké mužské blze, úzkých kalhotách a vysokých holínkách, v odvu, který básník nazýval“polní”. Její erné vlasy, obvykle rozpuštné a splývající na ramena, mla hladce zesány dozadua v týle svázány stuhou.

“Škoda asu,” promluvila arodjka a zvedla oboí. “Marigold má pravdu. Odpusme si krasom-luvu a žvanní na efekt, jež nikam nevede, zatímco záležitost, kterou máme vyídit, je celkembanální.”

“Ach tak,” ušklíbl se Dijkstra. “Banální. Nebezpený nilfgaardský agent, který již mohlbanáln sedt pod zámkem v nejhlubší tretogorské kobce, banáln zmizel, banáln varován avyplašen banální hloupostí pán Marigolda a Geralta. Už jsem poslal lidi na popravišt za menšíbanality. Pro ses mi nezmínil o té vaší léce, Marigolde? Nenaídil jsem ti snad, abys mne infor-moval o zaklínaových zámrech?”

“Nic jsem o Geraltových zámrech nevdl,” zalhal trubadúr pesvdiv. “Hlásil jsem ti pece, žese vypravil do Temerie a Soddenu, aby hledal toho Rience. Hlásil jsem ti rovnž, že se vrátil.Byl jsem pesvden, že to vzdal. Rience se doslova rozplynul v povtí, zaklína nenašel se-bemen stopu. Pokud si vzpomínáš i to jsem ti oznámil…”

“Lhal jsi,” konstatoval vyzvda chladn. “Zaklína po nm nalezl stopy - mrtvoly. A tak serozhodl zmnit taktiku. Místo aby se honil za Riencem, rozhodl se ekat, až Rience vyhledá je-ho. Dal se najmout jako ostraha na lod Malatiovy a Grockovy plavební spolenosti. Udlal toúmysln, vdl, že se to brzy roznese, Rience se to doví a nco podnikne. Pan Rience se tosamozejm dovdl a nco podnikl. Prazvláštní, nepolapitelný pan Rience. Drzý, sebevdomý panRience, který se ani neobtžuje používat krycí nebo falešná jména. Pan Rience, který na míledaleko pí kouem z nilfgaardského komína. arodj renegát. Mýlím se, Filippo?”

arodjka to nepotvrdila ani nepopela. Mlela, upírajíc na Marigolda zkoumavý, pronikavýpohled. Básník sklopil oi, nejist si odkašlal. Neml takové pohledy rád.

Marigold dlil pitažlivé ženy, vetn arodjek, na velmi milé, milé, nemilé a velmi nemilé. Velmimilé reagovaly na návrh jít do postele potšeným souhlasem, milé pinejmenším pobavenýmsmíchem. Nemilé reagovaly tžko odhadnutelným zpsobem. Jestliže však pouhá myšlenka natakový návrh u nj vyvolávala mrazení na pátei a chvní kolenou, považoval ženy, které tozpsobily, za velmi nemilé. Filippa Eilhart, by neobyejn pitažlivá, patila bez nejmenších pochybk onm velmi nemilým.

Krom toho zaujímala významné postavení v Rad arodj a byla dvrnou rádkyní krále Vizi-mira - a nadmíru schopnou arodjkou. Tvrdilo se, že patila k tm nkolika mágm, kteí ovládliumní polymorfie. Vypadala na ticet, ale pravdpodobn jí nebylo mén než ti sta let.

Dijkstra sepjal ruce s propletenými prsty na biše a tlustými palci si toil mlýnek. Filippa dálmlela. Ori Reuwen pokašlával, popotahoval nosem, vrtl se a neustále upravoval záhyby svéširoké tógy. Pestože pipomínala tógu profesorskou, nevypadala na to, že mu ji dal senát.Vypadala na to, že ji vyhrabal nkde na smetišti.

“Ten tvj zaklína,” navázal na svou pedchozí e špión, “na každý pád pana Rience podcenil.Uchystal past, nerozumn se však domníval, že se za ním bude pan Rience obtžovat osobn.

Podle zaklínaova plánu se ml Rience cítit bezpen, nesml mít ani stín pochybnosti, nesml nik-de ani ucítit íhající podízené pana Dijkstry. Proto se pan Marigold na zaklínaovu žádost panuDijkstrovi o pipravované léce ani nezmínil. A podle obdržených pokyn to byl pan Marigoldpovinen neprodlen uinit. Pan Marigold ml v této vci pesné a jednoznané rozkazy, jimiž seovšem nepovažoval za nutné ídit.”

“Nejsem tvj podízený,” namítl uražen básník. “Nemusím se ídit tvými pokyny ani plnit tvojerozkazy, as od asu ti pomáhám, avšak dlám to z vlastní vle a vlastenecké povinnosti,abychnestál stranou nadcházejících zmn…”

“Špehuješ pro každého, kdo ti zaplatí,” perušil ho chladn Dijkstra. “Donášíš všem, kteí natebe nco mají. Já o tob také vím nkolik zajímavých vcí, Marigolde. Tak se moc nevzpouzej.”

“Nezaleknu se vydírání!”“Vsadíme se?”“Pánové,” zvedla dla Filippa Eilhart. “Více dstojnosti, smím-li prosit. Nevzdalujme se od

vci.”“Správn,” rozvalil se vyzvda v kesle. “Poslyš, básníku - co se stalo, stalo se. Rience byl

varován a podruhé se napálit nenechá. Ovšem nemohu dopustit, aby se nco podobného stalov budoucnu. Proto se musím se zaklínaem setkat. Pive ho ke mn. Pesta klikovat mstem asnažit se setást moje lidi. Bž rovnou za Geraltem a pive ho sem. Chci si s nim promluvit. Os-obn, beze svdk. Bez rozruchu, který by nastal, kdybych ho dal zajistit. Pive ho ke mn,Marigolde, to je vše, co od tebe v této chvíli žádám.”

“Geralt odjel,” zalhal trubadúr klidn. Dijkstra pohlédl na arodjku. Marigold se napjal voekávání mozek sondujícího impulsu, ale neucítil nic. Filippa se na nj pimhouenýma oimadívala, ale nic nenasvdovalo tomu, že by zkoušela magicky provovat jeho pravdomluvnost.

“Pokám na jeho návrat,” vzdychl Dijkstra, pedstíraje, že básníkovi ví. “Naše setkání je takdležité, že zmním své plány a na zaklínae pokám. Až se vrátí, pivedeš ho. ím díve, tím lépe.Lépe pro mnoho lidí.”

“Nebude snadné,” zachmuil se Marigold, “pesvdit Geralta, aby sem pišel. On totiž, jenpovaž, cítí ke špehm nepekonatelný odpor. Akoliv, jak se zdá, chápe, že je to práce jakokaždá jiná, opovrhuje tmi, kdo ji vykonávají. Neví píliš na vlastenecké pohnutky, zato tvrdí, žese na špionáž dávají podlé krysy a slizcí…”

“Dost, dost,” mávl otráven rukou Dijkstra. “Bez tch frází, prosím, nudí m. Je to tak primit-ivn.”

“Taky si myslím,” zašklebil se trubadúr. “Jenže zaklína je duše prostá a nekomplikovaná,ve svých názorech pímoará, kam se hrabe na nás, protelé svtáky. On prost pohrdá špehýi a otom, aby pomáhal jakékoli tajné služb, nebude chtít ani slyšet. A na nho nic nemáš.”

“Mýlíš se,” odtušil vyzvda. “Mám. A je toho víc. Zatím mi však bude stait ta událost našalup poblíž Habrové zátoky. Víš, kdo byli ti, kdo vstoupili na palubu? To nebyli Rienceovilidé.”

“To není žádná novina,” prohlásil básník výsmšn. “Zajisté to bylo nkolik niem, jakých nenív temerské Stráži nedostatek. Rience se na zaklínae vyptával a za pomoc pravdpodobnsliboval i nemalé odmny. Bylo jasné, jak moc mu na zaklínai záleží. Nkolik práskaných lumpse tedy rozhodlo Geralta lapit, šoupnout nkam do díry a prodat ho Rienceovi. A snažit sepitom vyhandrkovat, co se dá, protože za samotné informace by dostali jen málo.”

“Blahopeji k dvtipu. Samozejm ne tob, nýbrž zaklínai - ty bys na nco takového jaktživnepišel. Ale ta aféra je ješt složitjší. Totiž mí kolegové, lidé z tajné služby krále Foltesta, jakse zdá, rovnž projevili zájem o pana Rience. To oni vešli na palubu šalupy, oni chtli zaklínaelapit. Možná jako návnadu pro Rience, možná pro nco jiného. Takže ti, které zaklína pobil vHabrové zátoce, byli temerskými agenty, Marigolde. Jejich náelník te velmi, velmi zuí. íkáš, žeGeralt odjel? Doufám, že ne do Temerie. Odtamtud by se nemusel vrátit.”

“A to má být to, co na nho máš?”“Jist, práv to. Mohu zahladit ten temerský malér. Ale ne zadarmo. Kam odjel zaklína,

Marigolde?”“Do Novigradu,” zalhal trubadúr bez rozmýšlení. “Odjel tam hledat Rience.”“Chyba, chyba,” usmál se špión, opt pedstíraje, že lží uvil. “Vidíš, jaká je to škoda, že

nepekonal svj odpor vi špehm a nespojil se se mnou - ušetil bych mu námahu. Rience se vNovigradu nenalézá. Zato temerských agent je tam bezpoet. Pravdpodobn si na zaklínaepoíhají. Zjistili už to, co já vím dávno. Že totiž zaklína Geralt z Rivie, bude-li zvolen správnýpístup, mže zodpovdt mnoho otázek. Otázek, jež si kladou tajné služby ty Království. ešení jeprosté: zaklína pijde sem, na Katedru, a na ty otázky odpoví mn. A bude mít pokoj. UtišímTemery a zajistím mu bezpeí.”

“O jaké otázky se jedná? Teba bych na n mohl znát odpovdi?”“Ty bys m rozesmál, Marigolde.”“A pece,” ozvala se znenadání Filippa Eilhart. “Možná by mohl? Možná by nám ušetil as?

Nezapome, Dijkstro, že náš minstrel je v tom také až po uši. Pitom jeho zde máme, azaklínae zatím ne. Nuže, kde je dít, které bylo se zaklínaem vidno v Kaedwenu? Dívenka spopelavými vlasy a zelenýma oima? Ta, na kterou se t Rience vyptával tenkrát v Temerii,když t chytil a chtl muit? Co, Marigolde? Co o té dívce víš? Kam ji zaklína ukryl? Kam odjelaYennefer po obdržení jeho dopisu? Kde se skrývá Triss Ranuncul a jaký má k tomu dvod?”

Dijkstra se ani nepohnul, nicmén krátký pohled, jenž vyzvda vrhl na arodjku, prozradilMarigoldovi jeho pekvapení. Otázky, které Filippa vyslovila, byly oividn položeny píliš brzy. Anesprávné osob. Zdály se být ukvapené a neopatrné. Záhadou ovšem bylo, že Filippu Eilhart

bylo možno podezírat z leceho - krom ukvapenosti a neopatrnosti.“Je mi líto,” ekl pomalu, “ale na žádnou z tch otázek neznám odpov. Pomohl bych vám,

kdybych vdl jak. Ale nevím.”Filippa mu upírala zrak do oí.“Marigolde,” promluvila. “Jestli víš, kde se nachází ta dívka, povz nám to. Ujišuji t, že mn i

Dijkstrovi jde výlun o její bezpeí. O bezpeí, které je ohroženo.”“Nepochybuji,” lhal Marigold, “že vám jde pesn o to. Ale dít, které vás tak zajímá, jsem v

život nevidl. A Geralt…”“Geralt,” skoil mu do ei Dijkstra, “ti neprozradil ani slvko, akoliv nepochybuji o tom, že jsi

ho zasypával dotazy. Pro asi, Marigolde, jak myslíš? Snad ta prostá a špehýi opovrhujícíduše nepoznala, ím se ve skutenosti zabýváš? Neunavuj se, Filippo, škoda asu. On ví kulové,nenechej se oklamat jeho dležitými grimasami a mnohoznanými úsmšky. On nám mžepomoci jenom jedním zpsobem. Až zaklína vystrí nos z úkrytu, nenaváže kontakt s nikýmjiným než s tímhle tady. Pedstav si, považuje ho za pítele.”

Marigold pomalu zvedl hlavu.“Ovšem,” potvrdil. “Považuje mne za pítele. A pedstav si, Dijkstro, že ne bezdvodn. Ml bys

to vzít na vdomí a zvážit. Zvážils? Tak te se mžeš pokusit o vydírání.”“No, no,” usmál se vyzvda. “Bez urážky, básníku. Nebu tak nedtklivý, jen jsem žertoval.

Vydírání mezi námi, soudruhy? O tom nemže být ei. Tvému zaklínai, to mi v, nehodlám ublížitani uškodit. Možná se s ním dohodnu k oboustranné spokojenosti, kdoví? Ale aby tomu takbylo, musím se s ním setkat. Jakmile se ukáže, pive ho ke mn. Velice t prosím, Marigolde.Uvdomuješ si, jak moc?”

Trubadúr prskl:“Uvdomuji si, jak moc.”“Chtl bych vit, že je to pravda. Te už bž. Ori, doprovo pana trubadúra ke dveím.”“Klaním se,” louil se Marigold. “Peji ti mnoho úspch v práci i v osobním život. Moje úcta,

Filippo. Aha, Dijkstro! Agenti, kteí za mnou muchají. Odvolej je.”“Samozejm,” zalhal vyzvda. “Odvolám. Copak mi nevíš?”“Jakpak ne,” zalhal básník. “To víš, že vím.”*Marigold zstal na území Akademie až do veera. Celou tu dobu se obezetn rozhlížel, ale

žádné špicly nezpozoroval. Práv to ho nejvíc znepokojovalo.Na Katede Poezie vyslechl pednášku o klasických básních. Poté sladce prospal seminá o

básních moderních. Probudili ho známí bakalái, s nimiž se vydal na Filosofickou Fakultu, kdese zúastnil boulivé disputace na téma “Podstata a pvod života”. Než se setmlo, polovinapítomných byla opilá pod obraz; druhá se chystala pejít k pstním argumentm, navzájem se

pekikujíc a psobíc nepopsatelný kravál. To se mu hodilo.Nikým nepozorován vyklouzl ze sálu, vybhl na pdu, vylezl vikýem a spustil se po okapu na

stechu knihovny. Když z ní peskoil na stechu prosektury patící k Lékaské Fakult, divže sinezlámal nohy. Ale odtamtud se už snadno dostal do zahrady pod obvodovou zdí. Za hustýmiangreštovými kei našel díru, kterou pamatoval ješt jako student. Za zdí byl už Oxenfurt.

Propletl se davem v hlavních ulicích a pak rychle prošel boními ulikami. Klikoval jakohonícími psy stíhaný zajíc, dokud se nedostal ke kolárn. Ukryt ve stínu tam celou plhodinuvykával. Když nespatil nic podezelého, vylezl po žebíku na stechu a z ní pelezl na stechusousedního domu, jehož vlastníkem byl známý místní pivovarník Wolfgang Amadeus Kozib-rada. Po omšelých šindelích se konen vyškrábal až k okénku jedné mansardy. V pokojíkuhoela olejová lampika. Stoje na vratkém okapu, zaklepal Marigold na sklíka v olovnýchrámecích. Okno nebylo zaveno, pootevelo se pi lehkém šouchnutí.

“Geralte! Hej, Geralte!”“Marigolde? Pokej… Nelez sem, prosím…”“Jak to, nelez sem? Co to má znamenat?” otevel básník okno dokoán. “Nejsi sám i co?

Snad zrovna nešoustáš?”Neekaje na odpov, vydrápal se na parapet. Poshazoval pitom jablka a cibule, které na nm

ležely.“Geralte…” zafunl, ale vzáptí ztratil e. Otevel ústa údivem, když na podlaze spatil svtle

zelený úbor. Poté polohlasn zaklel. Mohl ekat cokoliv, ale toho se nenadal.“Shani…” zakroutil hlavou. “Aby mn…”“Bez komentá, prosím,” posadil se zaklína na lžku. Shani si pitáhla pokrývku až pod nos.

“Tak poj dovnit. Když lezeš oknem, musí to být dležité. Protože jestli to dležité nebude, zase ttím oknem vyhodím.”

Marigold seskoil z parapetu, pitáhl si nohou židli a posadil se. Zaklína zvedl se zem svoje idívino obleení. Netváil se píliš sebejist. Oblékal se mlky. Za jeho zády schovaná medika sipetahovala košili pres hlavu. Básník si ji bez zábran prohlížel, vymýšleje rýmy a pirovnání nazlatavou barvu její kže ve svtle lampiky a tvar drobných ader.

“Tak o co jde, Marigolde?” otázal se zaklína, zapínaje pezky bot. “Vysyp to.”“Bal se,” odvtil strun. “Musíš co nejrychleji vypadnout.”“Jak rychle?”“Ihned.”“Shani…” Geralt se zarazil. “Shani mi ekla o špiclech, kteí se na tebe povsili. Chápu, že ti

dalo práci je setást.”“Nic nechápeš.”

“Rience?”“H.”“V tom pípad opravdu nechápu… Okamžik… Redanové? Tretogor? Dijkstra?”“Uhádls.”“To ješt není dvod…”“To je dvod,” perušil ho Marigold nesmlouvav. “Rience je už tolik nezajímá, Geralte. Jde

jim o dve a o Yennefer. Dijkstra se chce dovdt, kde se skrývají. Bude t chtít donutit, abys muto prozradil. Te chápeš?”

“Te ano. Mizíme. Musíme oknem?”“Je to nutné. Shani? Dokážeš to?”Medika si vykasala sukni.“Není to první okno v mém život.”“Tím jsem si jist,” rýpl básník a neomalen ji pozoroval, aby mu neunikl pípadný rumnec,

který by se dal zveršovat. Pepoítal se. V zelených oích nezahlédl ani stín ostychu, pouzerozpustilost a pobavení.

Na okenním rámu pistála bez nejmenšího šelestu velká šedá sova. Shani úlekem vykikla.Geralt sáhl po mei.

“Neblázni, Filippo,” oslovil ptáka Marigold.Sova zmizela, místo ní se v okn objevila pikrená Filippa Eilhart. Bez váhání se vhoupla do

svtniky a zaala si upravovat odv a úes.“Dobrý veer,” pozdravila je nevzrušen. “Pedstavíš mne, Marigolde?”“Geralt z Rivie, Shani z Medicíny. A ta sova, která tak nenápadn letla za mnou, není vbec

žádná sova, nýbrž Filippa Eilhart z Rady arodj, rádkyn krále Vizimira a ozdoba tretogorskéhodvora. Škoda, že tu máme pouze jednu židli.”

“To staí,” posadila se arodjka na trubadrem uvolnné místo a pejela všechny pítomnézkoumavým pohledem. Ponkud déle se její zrak zastavil na Shani. Až te se medika k Marigol-dov pekvapení zaervenala.

“V podstat se dvod, pro jsem tady, týká jen Geralta z Rivie,” zaala Filippa. “Jsem si všakvdoma, jak netaktní by bylo kohokoli odsud vyhánt…”

“Mohu odejít,” navrhla Shani nejist.“Nemžeš,” prohlásil Geralt. “Nikdo nemže, dokud si neobjasníme situaci. Je to tak, paní

Eilhart?”“Pro tebe Filippa,” usmála se arodjka. “Nikoho nenutím k odchodu. Nií pítomnost mi zde

nepekáží, pouze pekvapuje, le život je plný nejrznjších pekvapení, jak íkává jedna mojeznámá… Naše spolená známá, Geralte. Studuješ lékaství, Shani? Který roník?”

“Tetí,” zamumlala dívka.“Ach,” Filippa Eilhart se nedívala na ni, nýbrž na Geralta. “Sedmnáct let, jak nádherný vk.

Co by za to dala napíklad Yennefer, aby jí bylo znovu sedmnáct. Co myslíš, Geralte? Pi ne-jbli píležitosti se jí zeptám.”

Zaklina se oškliv usmál.“O tom nepochybuji. Nepochybuji, že k otázce pipojíš komentá. Nepochybuji, že t to velice

pobaví. Te laskav pejdi k vci.”“Správn,” zvážnla arodjka. “Nejvyšší as. A asu ti moc nezbývá, Marigold ti bezpochyby

stail oznámit, že Dijkstra najednou projevil chu se s tebou sejít a poptat se t na místo pobytujistého dvátka. V tomto ohledu má Dijkstra pímé rozkazy krále Vizimira, není tedy pochyb, žebude velmi drazn naléhat, abys mu to místo prozradil.”

“Je mi to jasné. Dkuji za upozornní. Jedna vc mne nicmén trochu udivuje. Tvrdíš, že Dijk-stra plní pímé královy rozkazy. Ty jsi nedostala žádné? Ve Vizimirov rad pece zasedáš naprominentním míst.”

“Ovšem, zasedám,” nenechala se vyvést z míry jeho jízlivostí. “A své povinnosti plnímvelmi odpovdn. Rovnž povinnost varovat krále ped chybnými kroky. V nkterých pípadech jevšak nemožné íci králi pímo, že dlá chybu. Prost mu to bez jeho vdomí musím znemožnit. Ro-zum?”

Zaklína pikývl. Marigold pemítal, zda tomu jeho pítel skuten rozumí - byl totiž pesvden, žeFilippa nehorázn lže.

“Jak vidím,” dal svými dalšími slovy Geralt najevo, že rozumí velmi dobe, “Kapitula márovnž zájem o mou schovanku. arodjové by se rádi dovdli, kde se nachází. Rádi by se k nídostali díve než tak uiní Vizimir, pípadn nkdo, další. Pro, Filippo? ím vzbuzuje má schovankatakový zájem?”

arodjiny oi se zúžily.“Ty nevíš?” zasykla. “Tak málo víš o své schovance? Nechci se unáhlit, ale taková

nevdomost svdí o tom, že jako opatrovník nestojíš za nic. Napluje mne obavou, že se takneinformovaná a nezasvcená osoba ujala takového úkolu. Ješt h - znemožnila to jinýmosobám, které by byly bezesporu zasvcenjší a oprávnnjší. Dej pozor, Geralte, aby t tváarogance nezniila. Stež se! A stež to dít, k asu! Stež ji jako oko v hlav! A jestli to sámnedokážeš, požádej jiné!”

Marigold se na okamžik domníval, že se zaklína zmíní o úloze, kterou na sebe vzala Yen-nefer. Nic by tím neriskoval a pebil by Filippiny argumenty. Avšak Geralt mlel. Básník si náhledomyslel pro. Filippa o všem vdla. Filippa zaklínae varovala a zaklína jejímu varováníporozuml. Zaal si bedliv všímat tváí a oí tch dvou, pokoušeje se rozpoznat, zda je v minulostinespojovalo njaké pouto. Vdl, že v podobných slovních soubojích plných zámlk a skrytých

význam se zaklína stetl již s nejednou arodjkou. Vdl rovnž, že takový souboj plný oboustrannéfascinace nezídka skonil milostným dobrodružstvím. Ale jako vždy mu jeho pozorovánínedalo žádnou odpov. Na to, aby se dovdl, s kým jeho pítele nco spojuje, existoval oividn jed-in zaruený zpsob - v píhodné chvíli k nmu vlézt oknem.

“Ochrana,” pokraovala po krátké odmlce arodjka, “znamená vzít na sebe odpovdnost zabezpeí osoby neschopné samostatn si zajistit a uhájit bezpenost. Jestliže svou chránnkuohrozíš… Jestli ji postihne neštstí, odpovdnost padne na tvou hlavu, zaklínai. Jedin na tvou.”

“Vím.”“Obávám se, že stále ješt víš píliš málo.”“Tak mne pou. Co zpsobilo, že se náhle našlo tolik ochotných, kteí mne chtli uvolnit od

bemene odpovdnosti, pevzít moje závazky a postarat se o Ciri? Co po ní chce Rada arodj?Co po ní chtjí Temerové, Dijkstra a Vizimir? Co po ní chce jistý Rience, který v Temerii a vSoddenu zavraždil už ti lidi, kteí se mnou a s díttem pišli ped pár lety do styku? Který se chys-tal zavraždit i Marigolda, poté co by ho pinutil mluvit? Kdo je ten Rience, arodjko?”

“Nevím,” odpovdla. “Nevím, kdo je Rience. Ale stejn jako ty bych to velice ráda zjistila.”“Ten Rience,” ozvala se neekan Shani, “nemá náhodou na tvái jizvu po popálenin tetího

stupn? Jestli ano, vím, kde byste se o nm mohli nco dozvdt.”Do nastalého ticha zaklepaly na okno první kapky dešt.Vražda provždy zstane vraždou - bez ohledu na motivy a okolnosti. Proto ti, kteí prolévají

krev anebo krveprolévání pipravují, jsou lotry a vrahy - bez ohledu na svj pvod a postavení, ajsou to králové, knížata, vojevdci i soudci. Nikdo z tch, kdož osnovají a užívají násilí, nemáprávo považovat se za nco lepšího než za sprostého zloince. Ponvadž každé násilí ze svéhozaložení nevyhnuteln vrcholí zloinem.

Nicodemus de Boot: Meditace o život, štstí a úspchu.KAPITOLA ŠESTÁ“Neudlejme chybu,” ekl Vizimir, král Redanie, a prsty si proísl vlasy. “Nemžeme si dovolit

chybu ani omyl.”Ostatní pítomní mleli. Vládce Aedirnu Demawend sedl opený v kesle, zasmušile zahledn

do holby piva postavené na svém biše. Foltest, pán Temerie, Pontaru, Mahakamu a Sod-denu, odnedávna kníže protektor Brugge, obraceje hlavu k oknu, pedvádl všem svj ušlechtilýprofil. Z protjší strany stolu, z vousatého, loupežnického oblieje kaedwenského krále Henseltablýskaly pronikavé oi. Meve, královna Lyrie, si zamyšlen pohrávala s ohromnými rubínynáhrdelníku, as od asu ohrnujíc rty v uštpané grimase.

“Neudlejme chybu,” opakoval Vizimir. “Protože za chybu bychom mohli píliš draze zaplatit.Využijme cizích zkušeností. Když sem ped pti sty lety pipluli naši praotcové, elfové takyschovávali hlavy do písku. Krok za krokem jsme obsazovali jejich území, zatímco oni neustále

ustupovali a doufali, že je to poslední hranice, kterou již nepekroíme. Bume moudejší!Ponvadž te jsme na ad my, te jsme my na míst elf! Nilfgaard stojí na bezích Jarugy, a já pestoneustále slyším: Nic se nedje anebo Dál už nepjde. Ale Nilfgaard dál pjde, pesvdíte se. Protovám kladu na srdce: vyvarujme se chyby, kterou uinili elfové!”

Za okny komnaty šuml déš a kvílel vítr. Královna Meve zvedla hlavu. Zdálo se jí, že slyšíkrákání havran a vran. Ale byl to jenom vítr. Vítr a déš.

“Nesrovnávej nás s elfy,” rozhoil se Henselt z Kaedwenu. “Urážíš nás takovým srovnáním.Elfové se neumli bít, zbable utíkali ped našimi pedky, ukrývali se v horách a lesích. My jsmeNilfgaaranm ukázali, co to znamená stanout proti nám. Nestraš nás Nilfgaardem, Vizimire,nelekej se jejich propagandy. íkáš, že Nilfgaard stojí na bezích Jarugy? Já bych ekl, žeNilfgaarané se krí za ekou a bojí se pohnout. V Soddenu jsme jim perazili hbet, zlomili je vo-jensky, ale pedevším moráln. Nevím, jestli je pravda, že Emhyr var Emreis byl proti agresi vtakovém mítku a že útok na Cintru byla práce njaké vnitní kliky, ale možné to je. Je mi jasné,že kdyby se podailo rozdrtit nás, byl by nadšen, rozdával by tituly, odmny, léna. Jenže poSoddenu dal neekan najevo, že byl proti, že všechno zpsobila svévole vojenských vdc. Apadaly hlavy. Na špalky tekla krev. To jsou spolehlivé zprávy, žádné klevety. Osm okázalýchexekucí a mnohem víc skromnjších poprav. Nkolik navenek pirozených, le dohadyvyvolávajících úmrtí, dost neekaných odchod na odpoinek. Zkrátka, Emhyr bsnil a odstraniltakka celé velení své armády. Kdo by ml nyní vést jeho vojska? Setníci?”

“Ne, žádní setníci,” ekl Demawend opovržliv. “Budou to mladí, schopní dstojníci, kteídlouho ekali na svoji píležitost, kteí se na ni dlouho pipravovali. Ti, kterým staí maršálové ne-dovolili rozhodovat, kterým bránili v postupu. Mladí, ctižádostiví velitelé, kteí už o sob nechalislyšet. Ti, kteí utopili v krvi povstání v Metinn a Nazairu, kteí rozdrtili vzbouence v Ebbingu.Vojevdci, kteí umjí využít obchvatné manévry, daleké výpady kavalerie, neekané a rychlépesuny pchoty, námoní výsadky. Užívají taktiky drtivých ofenzív na vybraných místech, piobléhání a dobývání tvrzí nahradili nespolehlivou magii novými vynálezy vojenské techniky.Nesmíme je podceovat. Oni jen hoí, aby pekroili Jarugu a dokázali, že se pouili z omylstarých maršál.”

“Jestli se opravdu pouili,” pokril rameny Henselt, “nepekroí Jarugu. Ústí eky má pod kon-trolou Ervyll, drží Nastrog, Rozrog a Bodrog. Ty ti tvrze nelze dobýt za pochodu, odolají inejnovjším vynálezm vojenské techniky. Od moe chrání naše kídlo lostvo Ethaina z Cidaris. Aješt úinnji korzái ze Skellige. Jarl Crach an Craite, jak si jist vzpomínáte, odmítl s Nilfgaaranyuzavít pimí, podniká na n neustálé nájezdy, pálí a pustoší jejich pobežní osady a pístavy. Dalimu pezdívku Tirth ys Muire - Kour z Moe. A straší jím dti!”

“Strašení nilfgaardských dtí,” usmál se Vizimir kiv, “naši bezpenost nezajistí.”

“Ne,” ekl Henselt. “Tu nám zajistí nco jiného. Ponvadž Nilfgaard neovládá ústí eky apobeží, má tak nechránné kídlo a nemže zajistit plynulé zásobování jednotek, které by zajistéchtl pesunout na pravý beh Jarugy. Neekané a rychlé pesuny, daleké, výpady? K smíchu. Dotí dn po pekroení eky uvízne vojsko na míst. Polovina oblehne pevnosti, polovina se rozptýlípo okolí pi shánní proviantu a píce, pi loupení a drancování. A až jejich slavná kavaleriesežere vtšinu vlastních koní, pipravíme jim druhý Sodden. U všech as, pál bych si, abypekroili eku! Ale nebojte se, neudlají to.”

“Dejme tomu,” promluvila teprve nyní Meve z Lyrie, “že Jarugu nepekroí. Dejme tomu, žeEmhyr bude prost vykávat. Posume však, komu to prospje, nám i jim? Kdo si mže dovolitneinné ekání a kdo ne?”

“Správn!” chytil se tématu Vizimir. “Jako vždy hovoí Meve málo, ale k jádru vci. Emhyr máasu dost, pánové, my ho nemáme. Nevidíte, co se dje? Nilfgaard ped temi lety shodil s úboíhory kámen, od té doby eká na lavinu. A dol se sypou stále další a další kameny. Mnohýmten první kámen pipadal jako balvan, který nelze uzvednout, avšak nyní, když se ukázalo, žejej stailo jen postrit, pispívají k tomu, aby lavina byla co nejvtší. Od Siných hor až po Bremer-woord se po lesích potloukají elfská komanda. Už dávno zanechala drobného záškodnictví, tevedou skutený boj. Ani se nenadjeme a mohou se k nim pidat volní elfové z Dol Blathanna. VMahakamu se bouí trpaslíci, dryády z Brokilonu jsou stále opovážlivjší. To je válka, válka vevelkém mítku. Vnitní válka, naše! A Nilfgaard vykává… Pro koho pracuje as, co myslíte? Vkomandech Scoiaʼtael bojuji ticetiletí, tyicetiletí elfové. Ale oni žijí ti sta let! Oni mají dost asu!My ho nemáme!”

“Scoiaʼtael,” uznal Henselt, “se stali trnem v naší zadnici. Ochromili mn dopravu a obchod,terorizují venkov. S tím je teba skoncovat!”

“Jestli nelidé zvolili boj, budou ho mít,” souhlasil Foltest. “Byl jsem vždy stoupencemvyjednávání a mírového soužití, ale pokud si oni chtjí mit síly, ukažme jim, kdo je silnjší. Jsempipraven. V Temerii a v Soddenu zniím Veverky bhem šesti msíc. Už jednou cedil elfskýnárod krev. Za našich praotc. Považuji to za tragédii, le nevidím jiné východisko - ta tragédiese bude opakovat. Elfy je nutno zpacifikovat.”

“Když rozkážeš, pjde tvé vojsko na elfy,” chopil seslova Demawend. “Ale pjde i na lidi? Navesniany, ze kterých rekrutuješ svoji pchotu? Na cechy? Na svobodná msta? Scoiaʼtael jsoujen jedním kamenem v lavin, o níž mluvil Vizimir. Netvate se tak pekvapen. Po vsích a mstechse už zaínají nést zvsti, že na Nilfgaardem obsazených územích žije sedlák anebo emeslníklépe, svobodnji a v dostatku, že kupecké gildy mají vtší výsady… Valí se k nám výrobky znilfgaardských manufaktur. V Brugge i Verdenu už nilfgaardské peníze vytlaily tuzemskoumnu. Jestli zstaneme neinn sedt, zahyneme. Rozhádáni, vtaženi do lokálních konflikt,zamstnáni potlaováním rebelií a drceni nilfgaardskou ekonomickou silou. Zahyneme

udušením, protože nám Nilfgaard odízl cestu na Jih a zarazil naši expanzi. A jestli se nebu-deme šíit a rozvíjet, pro naše vnuky už tady nebude místo!”

Pítomní panovníci mleli. Vizimir Redanský zhluboka vydechl a zvedl se stolu jeden zpohár. Pil dlouho. Mlení se protahovalo, déš bušil do oken, vítr tloukl okenicemi.

“Všechny nepokoje, o nichž byla e,” konstatoval konen Henselt, “vyvolává Nilfgaard. Em-hyrovi emisai podncují nelidi, pobuují a šíí propagandu. Nešetí zlatem, gildám a cechm slibujínejrznjší výsady, baronm a vévodm vysoká postavení v provinciích, které vytvoí z našichkrálovství. Nevím, Jak u vás, ale v Kaedwenu se zniehonic vyrojilo plno poustevník, kazatel,prorok a jiných zasraných mystik, hlásajících konec svta…”

“V mé zemi je to podobné,” potvrdil jeho slova Foltest. “K ertu, tolik let byl klid. Od doby,kdy mj dd knžské kast ukázal, kde je její místo, ti z knží, kteí pežili, se chopili užitenýchzamstnání. Studovali knihy a uili dcka - vštpovali jim vdní, léili nemocné, starali se o mrzáky.Nestrkali nosy do politiky. Te se najednou probudili a ve svatyních vykikují samé žvásty. A lzajim naslouchá a myslí si, že se konen dovídá, pro je v takové bíd. Zatím jsem to toleroval,protože nejsem tak vzntlivý jako mj dd ani tak háklivý na svou královskou vznešenost a autor-itu. Koneckonc, co by to byl za majestát, kdyby se zabýval meením njakého bláznivého fan-atika. Ale moje trplivost má své meze. Poslední dobou je hlavním tématem kázání Spasitel,který pijde z Jihu. Z Jihu, považte, pes Jarugu!”

“Bílý Plamen,” zahuel Demawend. “Bílá Zima, po ní Bílé Svtlo. A svt se obrodí díky BílémuPlameni a Bílé Královn. Taky jsem to slyšel. Je to pozmnná pedpov elfské vštkyn Ithlinne aepAevenien. Dal jsem zatknout jednoho mnicha, který o tom kázal na vengerberském námstí.Kat se ho dlouhou dobu vyptával, kolik zlata mu za to Emhyr dal. Ale kazatel jenom pomatenblábolil o Bílém Plameni a Bílé Královn… do samého konce.”

“Opatrn, Demawende,” zachmuil se Vizimir. “Takhle stvoíš muedníky a práv o to Emhyrovijde. Chytej nilfgaardské agenty, ale s knžoury bu opatrný. Poád mají znaný vliv a úctu lidu,následky mohou být nepedvídatelné. Máme dost potíží s Veverkami, než abychom mohliriskovat povstání mstské chudiny nebo selské boue.”

“K ertu!” odfrkl Foltest. “To nedlejme, tomuhle se vyhnme, tamto neriskujme… Sešli jsmese tu proto, abychom žvanili o tom, co nesmíme? Svolal jsi nás sem, do Hagge, proto, De-mawende, abychom fukali nad svou slabosti a bezmocností, abychom si vzájemn postžovali?Konen nco podniknme! Je teba rozhodných in! Je teba zarazit to, co se kolem dje!”

“To navrhuji od zaátku,” vzpímil se Vizimir. “Rozhodné iny.”“Jaké?”“Co máme dlat?”Opt se rozhostilo mlení. Vítr kvílel a okenice tloukly do zdi.

“Pro,” otázala se Meve, “všichni civíte na mne?”“Obdivujeme tvou krásu,” zamruel Henselt do pivního korbele.“To také,” souhlasil Vizimir. “Meve, víme všichni, že umíš najít východisko z každé situ-

ace. Jsi moudrá žena, máš ženskou intuici…”“Pesta mi pochlebovat.”Královna Lyrie sepjala dlan a zahledla se na gobelíny s loveckými výjevy. V bhu vypjatí

ohai chapali mordami po slabinách prchajícího bílého jednorožce. Nikdy v život jsem nevidlaživého jednorožce, napadlo Meve. A už ani nikdy neuvidím.

“Situace, ve které se nacházíme,” promluvila, když odtrhla pohled od gobelínu, “mipipomíná dlouhé zimní veery na rivském hrad. Tehdy také asto nco visívalo ve vzduchu. Mjmuž pemítal, kterou další z mých dvorních dam by zatáhl do postele. Maršál plánoval, jak roz-poutat válku, která by mu pinesla slávu. arodj si pedstavoval, že to on je králem. Služebnictvobylo líné obsluhovat. Šašek byl smutný, zasmušilý a píšern nudný. Psi melancholicky vyli akoky dímaly, nevšímajíce si myší lezoucích i po jídelním stole. Všichni na nco ekali. Všichnina mn civli jako vy te - a já… Já jsem jim ukázala… Ukázala jsem všem, co dovedu, až secimbuí táslo a v okolních lesích se medvdi budili ve svých doupatech ze zimního spánku. Apitomé myšlenky se rázem všem vykouily z hlav. Všichni rázem vdli, kdo tady vládne.”

Nikdo se neozval. Ve vytí vtru bylo slyšet jen ochraptlé volání stráží na hradbách. Klepáníkapek na okenní ímsy se zmnilo na rychlé staccato.

“Nilfgaard nás pozoruje a eká,” pokraovala Meve. “Nespouští nás z oí. Nco visí ve vz-duchu a v mnoha hlavách se líhnou pitomé myšlenky. Ukažme všem, co dovedeme! Je tebaukázat, kdo je skuteným vládcem! Zatást cimbuím hradu upadlého do zimního spánku!”

“Vyhladit Veverky,” pidal se bez váhání Henselt. “Zahájit spolenou vojenskou operaci. Vširokém mítku. Pipravit nelidern krvavou láze. A Pontar, Gwenllech, Buina zrudnou jejich krvíod pramen k ústím!”

“Vyslat kárnou výpravu proti volným elfm v Dol Blathanna,” dodal Demawend zamraen. “Avojenské posádky do Mahakamu. Pomoci konen Ervyllovi z Verdenu zniit dryády z Brokilonu.Ano, krvavou láze! A s tmi, kteí pežijí, do rezervací!”

“Popudit Cracha an Craite k útoku na nilfgaardské pobeží,” navrhl Vizimir. “Zajistit mupomoc Ethainovy flotily. Až vzplane požár od Jarugy až po Ebbing, bude to demonstrace našísíly…”

“Málo,” zavrtl hlavou Foltest. “To všechno je málo. Musíme… Vím, co musíme.”“Povz!”“Cintra.”“Cože?”

“Vzít Nilfgaaranm Cintru. Pekrome Jarugu, udeme jako první. Te, když to neekají. Vytlameje zpt za Marnadal.”

“Jak? Ped chvílí jsme se shodli, jakou je Jaruga pekážkou pro vojsko…”“Pro nilfgaardské vojsko. Ale my kontrolujeme eku. Držíme ústí, budeme mít volné cesty

pro zásobování, kídlo nám budou chránit lostva Skellige a Cidaris, týl verdenské hrady. ProNilfgaard by byla peprava tyiceti, padesáti tisíc voják pes eku úžasn obtížná, my jich mžemedostat na druhý beh podstatn víc. Co se tak šklebíš, Vizimire? Chtls nco, co ukoní ekání?Nco, co ohromí svt? Nco, co z nás znovu uiní velké panovníky? Tím bude Cintra! Cintra nássjednotí, protože Cintra je symbol! Vzpomete si na Sodden. Dosáhli bychom takovéhovítzství, kdyby mu nepedcházel masakr a muednická smrt Calanthé? Síly byly vyrovnané, nik-do nepedpokládal, že je tak rozdrtíme. Ale naši vojáci šli Nilfgaaranm po chtánech jako vzteklípsi, jen aby pomstili Lvici z Cintry. A je dost tch, jejichž nenávist neuhasila ani krev, prolitá nasoddenském poli. Pohlete na Moského Koura - Cracha an Craite.”

“To je pravda,” pisvdil Demawend. “Jarl odpisáhl Nilfgaardu krvavou pomstu. Za EistaTuirseacha zabitého v Marnadalu, za Calanthé. Kdybychom zaútoili na levý beh, podpoí náscelou silou Skellige. Bohové, to by mlo šanci na úspch! Podporuji Foltestv návrh! Neekejme,udeme první, zažeme ty bastardy za Amell!”

“Pomalu, pomalu,” zahuel Henselt. “Nehrte se tolik zatahat lva za vousy, jelikož lev ještnezcepenl. To je za prvé. Za druhé: jestli udeíme první, staneme se agresory, porušíme pímí,které jsme sami potvrdili peetmi. Nepodpoí nás Nedamír a jeho Liga, nepodpoí nás EsteradThyssen. Kdoví, jak se zachová Ethain z Cidaris? Do války se nebude chtít našim cechm,gildám ani šlecht… A už vbec ne arodjm. To musíme mít na pamti.”

“arodjové budou proti útoku na levý beh,” pipustil Vizimir. “Klid zbraní je dílo Vilgefortze zRoggeveenu, Podle jeho plán se mlo pímí postupn zmnit v trvalý mír. Vilgefortz bude protiválce. A Kapitula, vte mi, udlá to, co ekne Vilgefortz. Po Soddenu je on první v Rad arodj, a sijiní mágové íkají co chtjí.”

“Vilgefortz, Vilgefortz,” pohoršil se Foltest. “Ten mág nám njak vyrostl. Zaíná m rozilovat,brát neustále ohled na zámry pana Vilgefortze a Kapituly, zámry, které neznám a kterýmnerozumím. Ale i to lze zaídit. Co kdyby se v pozici agresora ocitl Nilfgaard? Co kdyby došlo knemu v Dol Angra? K njakému Nilfgaardem zavinnému pohraninímu incidentu? Mohli bychomtomu napomoci… Njaké malé provokaci… Dejme tomu, dojde k útoku na nkterou aedirnskou ilyrijskou pomezní tvrz? To se rozumí, budeme pipraveni, zareagujeme rozhodn a rozhoen aza bezvýhradného souhlasu všech, vetn Vilgefortze a jeho arodj. A pak, až bude pozornostEmhyra var Emreis obrácena jinam, se o svou vlast upomenou Cintránci. Uprchlíci a exulanti,které v Brugge organizuje maršálek Vissegerd. Má již osm tisíc lidí ve zbrani. Potebujemesnad lepší hrot kopí? Oni žijí v nadji na znovuzískání zem, kterou byli nuceni opustit. Jsou

pipraveni k boji, k útoku na levý beh. ekají jen na heslo.”“Na heslo,” potvrdila Meve, “a na píslib pomoci. Ponvadž osm tisíc lidí rozpráší pohraniní

posádky, nebudou Emhyra ani obtžovat žádostí o posily. Vissegerd si je toho dobe vdom, anise nepohne, dokud nebude mít jistotu, že se za jeho Cintránci na levý beh bez otálení pepravítvoje armáda, Folteste, posílená redanským vojskem. Ale pedevším eká Vissegerd na Lvíe zCintry. Ví, že královnina vnuka pežila ež ve mst. Údajn byla mezi uprchlíky, ale pozdji záhadnzmizela. Exulanti po ní usilovn pátrají, chtjí korunu Cintry pedat nkomu z královské krve - zkrve Calanthé…”

“Nesmysl,” usoudil Foltest. “Je to už dva roky. Jestli se za tu dobu dít nikde neobjevilo,znamená to, že nežije. Tu legendu mžeme pustit z hlavy. Není již Lvice, není Lvíete, neníkrve, které by náležela koruna. Vissegerdovým lidem to pirozen vykládat nebudeme.”

“Pošleš tedy cintránské dobrovolníky na smrt?” pimhouila Meve oi. “Do první linie? Bezupozornní, že Cintra se mže obrodit pouze jako vazalská zem - pod tvou svrchovaností? Neníto pravý dvod, pro nám navrhuješ útok na druhý beh? Ovládl jsi Sodden a Brugge, brousíš sizuby na Verden… A dostal jsi chu na Cintru, že?”

“Piznej se, Folteste,” zavrel Henselt. “Má Meve pravdu? Kvli tomu nás ženeš do války?”“Dejte pokoj,” sešklebil temerský vlada svou ušlechtilou tvá. “Nedlejte ze mne dobyvatele,

který sní o impériu. O vám jde? O Sodden a Brugge? Ekkehard Soddenský byl nevlastní bratrmé matky, jakého krále si po jeho smrti mla Svobodná Území zvolit, když ne jeho nejbližšíhopíbuzného? Krev není voda! Ani Wenzlava z Brugge jsem ke složení vazalského holdu nen-util. Udlal to, aby ochránil zemi! Vždy za jasného dne mu nilfgaardské zbran z opaného behuJarugy málem blýskají do oí.”

“Práv o opaném behu Jarugy je e,” ujala se slova královna Lyrie. ,.O tom behu, na kterýmáme zaútoit, na nmž leží Cintra. Zniená, spálená, zbídaená, vylidnná, okupovaná - ale stáleCintra. Cintránci ti, Folteste, nenabídnou korunu ani nesloží hold. Nechtjí si vybojovat vazal-skou zemi. Krev není voda.”

“Jestli Cintru… Až Cintru získáme, mla by se stát naším spoleným protektorátem,” navrhlDemawend z Aedirnu. “Cintra, to je ústí Jarugy - píliš dležitý strategický bod, než abychom simohli dovolit ztratit nad ním kontrolu.”

“Musí to být svobodná zem. Svobodná, nezávislá, silná. Musí se stát železnou závorou,pedsunutou baštou Severu, a ne pásem spálené zem, kde bude nilfgaardská jízda nabíratrychlost k útoku!”

“Dokážeme takovou Cintru vybudovat? Bez Calanthé?”“Neztrácej nervy, Folteste,” ohrnula Meve rty. “íkala jsem ti pece, že Cintránci nikdy

nepijmou protektorát ani cizí dynastii na trn. Jestli se jim budeš snažit vnutit svou nadvládu,situace se obrátí. Vissegerd zane vbrzku organizovat vojsko, tentokrát však pod Emhyrovými

ochrannými kídly. A jednoho dne ty oddíly stanou proti nám jako pední voj nilfgaardskéhoútoku. Jako hrot kopí, jak ses ped chvílí obrazn vyjádil.”

“O tom Foltest dobe ví,” frkl Vizimir. “Proto tak usilovn hledá Lvíe, vnuku Calanthé.Nechápete? Krev není voda. Korunu lze získat napíklad i tak, že se vypátrá její ddika a donutíse k satku…”

“Zbláznil ses?” rozhnval se temerský král. “Lvíe nežije! Nehledám tu dívku a i kdyby… Aniby mi nepišlo na mysl, abych ji nutil…”

“Možná bys nutit nemusel,” perušila jej s roztomilým úsmvem Meve. “Poád je z tebe kuspohledného chlapa, bratránku. A ve Lvíeti proudí krev Calanthé - tuze horká krev. Znali jsmese s Cali už v mládí. Když uvidla pkného chlapa, tak hrabala nohama, že kdybys pod nípihodil chrastí, chytlo by plamenem. Její dcerka Pavetta, matka Lvíete, byla prý celá po ní.Urit ani Lvíe nespadlo daleko od stromu. Trochu snahy, Folteste, a dívka by t dlouhoneodmítala. S tím poítáš, jen se piznej.”

“Jasn, že s tím poítá,” zachechtal se Demawend. “Jaký se to v hlav našeho pítele zrodildmyslný plán! Udeíme na levý beh, a než se ohlédneme, náš milý Foltest vypátrá dve a získájejí srdíko; bude mít mladinkou ženušku, kterou posadí na trn Cintry. Tamní lid bude breet ra-dost a samým štstím si bude až cvrkat do kalhot. Bude mít pece svou královnu, krev z krveCalanthé. Bude mít královnu… jenže zárove s králem. S králem Foltestem.”

“Co je to za žvásty?” vykikl Foltest, stídav rudnoucí a blednoucí. “Co jste to vymysleli zablbost? To, co plácáte, nemá žádný smysl.”

“Má to smysl,” opáil suše Vizimir. “Protože já vím, že nkdo vyvíjí nezmrnou snahu, aby todít vypátral. Kdo, Folteste?”

“To je samozejmé! Vissegerd a Cintránci!”“Ne, oni ne. Alespo ne oni sami. Ješt nkdo. Nkdo, na jehož cest zstávají mrtvoly. Nkdo,

kdo se nevyhýbá podplácení, vydírání ani muení… Když je už o tom e, není náhodou pánjménem Rience ve služb nkoho z vás? Ha, podle toho, jak se tváíte, vidím, že bu není, anebose nepiznáte, což pijde nastejno. Nicmén je po tom dveti pátráno - a to zpsobem, který nutí kzamyšlení. Ptám se, kdo po ní pátrá?”

“K ertu!” uhodil Foltest pstí do stolu. “Já ne! Ve snu by m nenapadlo ženit se s njakýmdckem kvli njakému trnu! Já pece…”

“Ty pece už tyi roky udržuješ tajný milostný pomr s baronkou La Valette,” usmála se optMeve. “Vrkáte jako dva holoubci a ekáte, až starý baron konen natáhne brka. Co tak umíš?Víme o tom všichni. Za co, myslíš, platíme špiónm? Ovšem pro trn Cintry by, drahý bratránku,byl nejeden vlada ochoten obtovat osobní štstí…”

“Pokat,” poškrábal se Henselt ve vousech. “Nejeden vlada, íkáš. Musí to být zrovnaFoltest? Jsou tady i jiní. Svého asu chtla Calanthé provdat vnuku za Ervyllova syna. Ervyll si

mže dlat na Cintru laskominy. A nejen on…”“Hmm,” zamruel Vizimir. “Ervyll má ti syny… Ovšem i nkteí zde pítomní mají potomky

mužského pohlaví. Co, Meve? Nesnažíš se náhodou zamést stopy?”“Mne laskav vynechte,” obdaila je lyrijská královna okouzlujícím úsmvem. “Je pravda, že

se po svt potloukají dva mí potomci. Plody mladistvého pobláznní… Pokud je už nkdenepovsili. Na každý pád, postrádají sebemenší schopnosti k panování. Jeden jak druhý. Bylidokonce ješt hloupjší než jejich otec, a je mu zem lehká. Kdo si pamatuje mého nebožtíkachot, ten ví, co to znamená.”

“Já jsem ho znal,” pisvdil král Redanie. “A synové jsou ješt hloupjší? Hrome, myslel jsem,že to už ani nejde… Promi, Meve.”

“Malikost, Vizimire.”“Kdo má ješt syny?”“Ty, Henselte.”“Mj syn je ženatý.”“A od eho máme travie? Pro trn Cintry, jak tu nkdo trefn poznamenal, by byl leckdo

ochoten obtovat osobní štstí. Bohat by se to vyplatilo!”“To bych si vyprosil! A nechte si ty narážky! Jiní vládci mají též syny!”“Nedamir z Hengforsu má dva. Sám je pitom vdovec, a ne starý. Nezapomínejte ani na

Esterada Thyssena.”“Ty bych vylouil,” zavrtl hlavou Vizimir. “Hengfors a Kovir plánují dynastické svazky mezi

sebou navzájem. Cintra a Jih je nezajímají. Hmmm… Ervyll z Verdenu… Ten to má ovšemblízko.”

“Je nkdo, kdo to má ješt blíž,” napadlo náhle Demawenda.“Kdo?”“Emhyr var Emreis. Je svobodný. A zdá se, že je mladší než ty, Folteste.”“Mor na nj!” zamrail se redanský vládce. “Kdyby to byla pravda… Emhyr by s námi pkn

vyjebal! Není pochyb, že šlechta a lid Cintry pjdou vždy za krví Calanthé. Dovedete sipedstavit, co by se stalo, kdyby se Emhyr zmocnil Lvíete? Kurva, to by nám ješt scházelo!Královna Cintry a císaovna Nilfgaardu!”

“Císaovna!” vyprskl Henselt. “Peháníš, Vizimire. Na by Emhyr tu holku poteboval, na jakýšlak by se s ní ženil? Pro trn Cintry? Emhyr už pece Cintru má! Dobyl království a udlal z njnilfgaardskou provincii! Sedí na trn celou prdelí a ješt má dost místa, aby se mohl vrtt.”

“Uvdom si,” upozornil Foltest, “že Emhyr ovládá Cintru právem i spíš bezprávím uchvat-itele. Kdyby získal ddiku koruny a oženil se s ní, mohl by svou vládu legalizovat. Došlo ti to?Nilfgaard svázaný manželstvím s cintránskou dynastií, s krví Calanthé, to už není Nilfgaardnájezdník, na njž cení zuby celý Sever. To je Nilfgaard soused, s nímž je teba poítat. Jak by

ses mohl opovážit hnát jej za Marnadal, za Amellské pohoí? Útokem na království, na jehožtrn sedí legitimn vnuka Lvice z Cintry? Mor! Nevím, kdo hledá to dve. Já jsem je nehledal. Alevšem vám dávám na vdomí, že te zanu. Sice si poád myslím, že dívka už nežije, alenesmíme riskovat. Ukázalo se, že je píliš dležitou osobou. Jestli žije, musíme ji nalézt!”

“Dohodneme rovnou, za koho ji provdáme, když ji najdeme?” ušklíbl se Henselt. “Takovouvc nelze ponechat náhod. Samozejm, že bychom ji mohli dát Vissegerdovým dobrovolníkm, ajim poslouží jako symbol a standarta, zosobnní jejich boje. Ale jestli má být osvobozená Cin-tra k užitku nám všem… Víte, o co mi jde? Když Nilfgaardu vyrveme Cintru, mžeme Lvíeposadit na trn. Ale manžela mže mít jen jednoho. Potebujeme takového, který ohlídá našezájmy v ústí Jarugy. Má nkdo z vás zájem?”

“Já ne,” zašprýmovala Meve. “Nehodila, bych se do role ženicha.”“Mjme na zeteli i zde nepítomné,” ekl vážn Demawend. “Ervylla, Nedamíra, Thyssenidy. A

Vissegerda. I on by nás mohl neoekávan zaskoit a Lvíe by mu mohlo posloužit nejenom jakosymbol a standarta. Nebyl by to první morganatický satek. Vissegerd je starý a ošklivý jakokravské lejno, ale když se dívka napojí lektvary z absintu a damiánu, mže to mít pekvapivévýsledky. Zapadá do našich zámr král Vissegerd?”

“Ne,” odsekl Foltest. “Do mých rozhodn ne.”“Hmm…” pipojil se Vizimir. “Ani do mých ne. Vissegerd je nástrojem, nikoliv partnerem,

pesn takovou roli, žádnou jinou, odehraje pi útoku na Nilfgaard. Navíc, jestli je tím, kdo tak ur-putn pátral po Lvíeti, skuten Emhyr var Emreis, nesmíme si dovolit riskovat.”

“To v žádném pípad,” pisvdil Foltest. “Lvíe se nesmí dostat Emhyrovi do rukou. Nesmí sedostat do rukou nikomu nežádoucímu… Živé.”

“Smrt dítte?” pousmála se Meve. “Ohavné ešení, páni králové. Nedstojné a nepotebn dra-stick. Nejprve dívku najdme, protože ji zatím vbec nemáme. Potom ji dejte mn. Zavu ji na dvaroky v njakém horském hrádku, pak ji provdám za nkterého z mých rytí. Až si na ni znovu vz-pomeneme, bude mít už dv dti a další bicho.”

“ili, pokud dobe poítám, pjde o ti další eventuální uchazee, nárokující si cintránský trn,”pokýval hlavou Vizimir. “Ne, Meve. Je to vskutku ohavné, ale Lvíe, jestli pežilo, musí zemítnyní. Státní zájem! Pánové?”

Déš bušil do oken, Mezi vžemi hradu Hagge se hnal vichr.Vládcové mleli.*“Vizimir, Foltest, Demawend, Henselt a Meve,” vyjmenovával maršál. “Setkali se na tajné

porad na hrad Hagge nad ekou Pontarem.”“Jaká symbolika,” podotkl zády odvrácený ernovlasý muž v losím kabátci. Na svtlé kži byly

vidt rezavé skvrny a odeniny od zbroje. “Není to ješt ani tyicet let, co práv pod Hagge porazil

Virfuril Medella a nastolil tak svou vládu na horním Pontaru. A dnes Demawend, syn Virfurilv,zve na Hagge Foltesta, syna Medellova, a s ním ješt Vizimira z Tretogoru, Henselta z ArdCarraigh a veselou vdoviku Meve z Lyrie. Setkávají se a tajn se radí. Domýšlíš se o em, Coe-hoorne?”

“Domýšlím,” odvtil strun maršál. Nepenesl ani o slvko více. Vdl, že zády otoený mužnesnáší plané tlachání a komentování jasných fakt.

“Nepozvala Ethaina z Cidaris,” otoil se muž v losím kabátci, založil si ruce na prsou azvolna se prošel od okna ke stolu a zpt. “Nepozvali Ervylla z Verdenu, Esterada Thyssena aniNedamira. To znamená, že jsou si velice jisti anebo jsou velice nejistí. Nepozvali nikoho zKapituly arodj. To je zajímavé. A lze toho využít. Coehoorne, postarej se, aby se arodjové o téporad dovdli, o tom, že je králové zjevn pehlížejí. Zdá se mi, že poslední dobou mli mágové zKapituly v tomto ohledu njaké pochybnosti. Vyjasni jim situaci.”

“Rozkaz.”“Jsou nové zprávy od Rience?”“Žádné.”Muž se zastavil u okna. Stál tam dlouho, zahledn do dešt. Coehoorn ekal, neklidn svíral a

otevíral ruku na hlavici mee. Obával se, že bude muset vyslechnout dlouhý monolog. Vdl, žeu okna stojící muž považuje takový monolog za rozhovor, za poctu a projev dvry. Maršál otom vdl, le i nadále poslouchal cizí monology s nechutí.

“Co íkáš na tuto zemi, guvernére? Oblíbil sis svou provincii?”Pekvapen sebou trhl. Takovou otázku neekal. Ale s odpovdí neváhal. Nerozhodnost stejn

jako neupímnost se mu mohly vymstít.“Ne, Výsosti, neoblíbil. Tahle zem je taková… ponurá.”“Bývávala jiná,” ekl muž, aniž by se otoil. “A zase bude, uvidíš. Ješt uvidíš krásnou, šast-

n Cintru, Coehoorne. Slibuji ti to. Ale nevš hlavu, dlouho t tu držet nebudu. Správu provinciepevezme nkdo jiný. Tebe budu potebovat v Dol Angra. Odcestuješ tam okamžit po potlaenírebelie. Potebuji te v Dol Angra nkoho zodpovdného, nkoho, kdo se nenechá vyprovokovatveselou vdovou z Lyrie ani Demawendem… Chystají provokaci. Postavíš do lat mladédstojníky. Zchladíš horké hlavy. Necháš se vyprovokovat, ale až když vydám rozkaz. Nedíve!”

“Ano!”Z pedpokoje se ozvalo zainení zbroje a ostruh, zaslechli rovnž hlasy. A zaklepání na

dvee. Muž v kabátci z losí kže se otoil od okna a souhlasn kývl hlavou. Maršál se uklonil aodešel.

Muž se vrátil ke stolu, usedl a sklonil hlavu nad mapami. Dlouze nad nimi pemítal, na-konec opel elo o spletené prsty rukou. Ohromný briliant v jeho prstenu zajiskil ve svtíc svící

tisícem odlesk.Dvee lehce zaskíply.“Výsosti?”Muž se nepohnul. Ale maršál si všiml, že se jeho ruce zachvly - poznal to podle záblesku

briliantu. Opatrn vstoupil a potichu za sebou zavel dvee.“Nco nového, Coehoorne? Rience?”“Ne, Výsosti. Ale dobré zprávy. Rebelie v provincii je rozbita. Porazili jsme vzbouence, jen

málo jich stailo uprchnout do Verdenu. Zajali jsme vdce, vévodu Windhalma z Attre.”“Dobrá,” ekl muž, nadále si opíraje hlavu o ruce. “Windhalm z Attre… Dej mu srazit

hlavu… Ne, stít ne. Popravit jiným zpsobem. Efektn, dlouze a krut. Pochopiteln, že veejn, jenezbytný odstrašující píklad. A se jiní zaleknou. Jinak mne, Coehoorne, ušeti podrobností. Vhlášení nežádám nijak podrobný popis, nevyžívám se v tom.”

Maršál schýlil hlavu, polkl slinu. Ani on se v tom nevyžíval. V žádném pípad. Pípravu avykonání popravy hodlal svit odborníkm. A neml nejmenší chuti vyptávat se odborník na po-drobnosti. Tím mén se toho úastnit.

“Zúastníš se exekuce,” zvedl muž hlavu, sebral se stolu, dopis a zlomil pee. “Oficiáln.Jako guvernér provincie Cintry. V mém zastoupení. Já se na to dívat nebudu. To je rozkaz,Coehoorne!”

“Ano, pane!” maršál se ani nesnažil skrýt mrzutost a nespokojenost. Ped mužem, který vy-dal rozkaz, se nesmlo skrývat vbec nic. A málokomu to kdy prošlo.

Muž pohlédl do oteveného dopisu a takka okamžit ho hodil do ohn v krbu.“Coehoorne.”“Ano, Výsosti?”“Nebudu ekat na Rienceovo hlášení. Pikaž mágm, a navážou telepatické spojení s naším

rezidentem v Redanii. A pedají mj výslovný rozkaz, jenž má být bezodkladn vyízen Rienceovi.Obsah rozkazu je následující: Rience musí pestat otálet, musí se pestat zdržovat zaklínaem.To mže špatn skonit. Se zaklínaem si nelze zahrávat, je píliš chytrý, než aby pivedl Rience nastopu. Opakuji, Rience musí neprodlen zorganizovat atentát, zaklínae jednou provždyzneškodnit - zabít. Potom musí zmizet, ukrýt se a ekat na rozkazy. Kdyby mezitím pišel nastopu arodjky, nechá ji na pokoji. Yennefer nesmí spadnout vlas z hlavy. Zapamatoval sis to,Coehoorne?”

“Ano, pane.”“Zpráva musí být zašifrovaná a dkladn zabezpeená ped magickým rozluštním. Upozorni

na to arodje. Jestli selžou, jestli nkdo nepovolaný pozná obsah tohoto rozkazu, ponesouodpovdnost.”

“Ano, pane,” odkašlal si maršál a vzpímil se.“Co ješt, Coehoorne?”“Graf… On je už tady, Výsosti. Pibyl na váš rozkaz.”“Už?” usmál se muž. “Podivuhodný spch. Doufám, že neuštval toho vraníka, kterého mu

všichni závidli. Nech vstoupí.”“Mám být pítomen pi rozhovoru, Výsosti?”“Samozejm, guvernére Cintry.” Z pedsálí povolaný rytí vstoupil do komnaty tžkým, rázným

krokem, s inením erné zbroje. Zastavil se, hrd se vztyil, odhodil z ramene mokrý a zablácenýerný pláš a položil dla na jílec tžkého mee. O levý bok si opel ernou pilbici s kídly dravéhoptáka. Coehoorn pohlédl rytíi do tváe. Spatil v ní jen tvrdou vojáckou pýchu a odhodlanost.Neuvidl nic z toho, co by bylo možno oekávat ve tvái lovka, který poslední dva roky strávil vevži; v míst, z nhož, podle všeho oekávání, mohl vyjít pouze na popravišt. Maršál se usmál dovous. Vdl, že bláznivou odvahu a pohrdání smrtí projevují zvlášt mladíci bez pedstavivosti.Vdl to velmi dobe, sám kdysi takovým mladíkem byl.

Muž za stolem si opel bradu o sepjaté ruce s propletenými prsty a bedliv si píchozíhoprohlížel. Mladík se napjal jako struna.

“Aby bylo vše jasné,” oslovil ho muž za stolem. “Vz, že provinní, kterého ses v tomto mstped dvma lety dopustil, ti v žádném pípad nebylo odpuštno. Získáš pouze ješt jednu šanci,dostaneš ješt jeden rozkaz. Na tom, jak jej vykonáš, bude záležet moje rozhodnutí ohledntvého dalšího osudu.”

Tvá mladého rytíe se ani nezachvla, nezachvlo se ani jediné pírko na kídlech zdobících obedro openou pilbu.

“Nikdy nikoho neobelhávám, nikomu nedávám planou nadji,” pokraoval sedící muž. “Nato, aby sis zachránil krk ped katovskou sekerou, mžeš mít jisté vyhlídky, pokud se, to se ro-zum, tentokrát nedopustíš žádného omylu. Na úplnou milost máš jen chabou nadji. Na mojeodpuštní a zapomenutí… žádnou.”

Rytí v erné zbroji ani tentokrát nehnul brvou, ale Coehoornovi neunikl záblesk jeho oí.Neví mu, pomyslel si. Neví mu a dlá si nadje. Dlá velkou chybu.

“A te pozor,” pokraoval muž za stolem. “I ty, Coehoorne. Protože rozkazy, které za chvílivydám, se budou týkat rovnž tebe. Za chvíli. Musím si promyslet jejich formulaci.”

Maršál Menno Coehoorn, guvernér provincie Cintry a budoucí vrchní velitel armády v DolAngra, zvedl hlavu a ztuhnul s rukou na mei. Stejný postoj zaujal rytí v erném brnní. Obaekali. Tiše. Trpliv. Tak bylo nutno ekat na rozkazy, jejichž formulaci si práv promýšlelimperátor Nilfgaardu Emhyr var Emreis, Deithwen Addan yn Carn aep Morvudd - Bílý PlamenTanící na Mohylách Nepátel.

*Ciri se probudila.Ležela nebo spíš napl sedla opena o vysoko nastlané podušky. Obklady, které mla na ele,

byly již teplé a tém suché. Nemohla vydržet svdni kže, tak si je strhla. Tžce se jí dýchalo,hrdlo mla vyprahlé a nos ucpaný zaschlou krví. Ale elixíry a zakletí úinkovaly. Bolest, která jiješt nedávno hrozila roztrhnout lebku, ustoupila. Cítila už jen tupé pulsování a pocit tlaku naspáncích.

Hbetem ruky se opatrn dotkla nosu. Už nekrvácela.To jsem mla divný sen, pomyslela si. První sen po mnoha dnech. První, kdy jsem se

nebála. První, který se mne pímo netýkal. Byla jsem… pozorovatelem. Všechno jsem vidlajakoby shry, z výšky… Jako kdybych byla ptákem. Noním ptákem.

Sen, ve kterém jsem vidla Geralta.Ve snu byla noc. Noc a déš, který eil hladinu kanálu a šelestil na stechách dom a sklad. V

dešti se leskla ohlazená prkna mol a mstk, paluby lodí a bárek… A byl tam Geralt. Ne sám.Byl s ním lovk ve smšném klobouku se splihlým pérem. A útlá dívka v zeleném plášti skapuci. Všichni ti šli pomalu a opatrn po mokrém a kluzkém mstku… Vidla jsem je shora.Jako pták. Noní pták.

Geralt se zastavil.“Je to ješt daleko?” zeptal se. “Ne,” odpovdla dívka, stásajíc vodu se zeleného plášt.

“Jsme už skoro na míst… Hej, Marigolde, neopožuj se, mohl bys zabloudit…”“Hrome, kde je Filippa?”“Ješt ped chvíli jsem ji vidl, letla podél kanálu…”“Hnusné poasí…”“Pojme. Ve nás, Shani… Mezi námi, odkud znáš toho mastikáe? Co s ním máš

spoleného?”“as od asu mu prodávám rzné léky šlohnuté z fakultního laboratoria. Co tak civíš? Otím mi

na studia nic nedá, potebuji peníze… A s opravdovými léky pomže lidem i šarlatán…Pinejmenším je neotráví… Tak pojme…”

Divný sen, pomyslela si Ciri. Škoda, že jsem se vzbudila. Chtla bych vdt, co bude dál.Chtla bych vdt, co tam dlají. Kam jdou…

Z vedlejší místnosti sem doléhaly hlasy, které ji probudily. Matka Nenneke mluvila rychle,byla nanejvýš rozrušená a rozhnvaná.

“Zklamala jsi mou dvru,” íkala. “Nemla jsem to dovolit. Mla jsem se domyslet, že tvá antip-atie k ní zpsobí neštstí. Mla jsem zasáhnout, protože… protože t znám. Jsi bezohledná anelítostná, ke všemu se ukázalo, že jsi také neopatrná a nezodpovdná. Ubližuješ tomu dítti,nutíš je k námaze, kterou není schopno snést. Nemáš srdce, Yennefer.”

Ciri napjala sluch, chtla uslyšet arodjinu odpov, její tvrdý, chladný, kovový hlas. Chtlauslyšet, jak zareaguje, jak veleknžku zesmšní, jak se vysmje její pepjaté starostlivosti. Jakekne to, co obvykle íká, že být arodjkou není snadné, že to není poslání pro panenkyvypálené z tenkého porcelánu anebo vyfoukané z kehkého skla. Ale Yennefer odpovdla tiše.Tak tiše, že dívka nejenže nerozumla, ale nebyla schopna ani rozeznat jednotlivá slova.

Usnu, uvdomila si, opatrn a jemn ohmatávajíc stále citlivý a rozbolavný nos, plný sraženékrve. Vrátím se do svého snu. Chci vdt, co dlá Geralt. Tam u kanálu, v noci, v dešti…

Yennefer ji držela za ruku. Šli ob dlouhou temnou chodbou mezi kamennými sloupy,možná sochami - potm Ciri nedokázala rozeznat tvary. Ale v erném stínu nkdo byl, nkdo setam skrýval a pozoroval je. Slyšela šepoty, tiché jako šumní vánku.

Yennefer ji držela za ruku. Šla rychle a jist a rozhodn, Ciri jí sotva staila. Ped nimi seotevíraly dvee. Po ad, jedny za druhými. Nekonené množství bran ped nimi bez sebemenšíhozvuku otevíralo tžká, obílmí kídla.

Temnoty houstly. Ped nimi se tyila další brána. Yennefer nezpomalila krok, ale Ciri náhlevdla, že tato brána se sama neoteve. A získala náhle údsné pesvdení, že není dovoleno jíprojít, že je zakázáno ji vbec otevít. Že za touto branou na ni nco eká…

Zastavila se a pokusila se vytrhnout, avšak Yennefer ji držela siln, neúprosn ji vleklakupedu. A Ciri konen pochopila, že byla zrazena, oklamána, prodána. Že od poátku, odprvního setkání byla poád jen hrakou - loutkou na provázku. Vzepela se ješt jednou a vytrhlase ze sevení. Temnota se zachvla, šepoty okamžit utichly. arodjka udlala ješt krok dopedu,zastavila se, otoila a pohlédla na ni.

- Jestli se bojíš, vra se.- Je zakázáno otevít tu bránu. Ty o tom víš.- Vím.- A pesto m tam vedeš.- Jestli se bojíš, vra se. Ješt je as na návrat, pro tebe ješt není pozd.- A ty?- Pro mne pozd je.Ciri se ohlédla. Navzdory erné temnot vidla brány, které již minuly - vzdálenou, hlubokou

perspektivu. A odtamtud, z dálky, ze tmy uslyšela…Klapot podkov, inení erného brnní. Šumní kídel dravého ptáka. A hlas. Tichý, skrz lebení

kost se provrtávající hlas…“Zmýlila ses. Spletla sis vesmír s hvzdami odrážejícími se na vodní hladin.”Probudila se. Prudce zvedla hlavu, shodila pitom obklad. Byl mokrý a chladivý, tedy er-

st. Byla zalita potem, ve skráních jí opt zvonila a tepala tupá bolest. Na jejím lžku sedla Yen-nefer. Hlavu mla odvrácenou, takže Ciri jí nevidla do tváe - vidla jen záplavu havraních vlas.

“Zdál se mi sen,” zašeptala Ciri. “V tom snu…”“Já vím,” ekla arodjka zvláštním, nesvým hlasem. “Proto jsem tady. Jsem u tebe.”V temnot za oknem šuml déš v listí strom.*“Hrome,” zaláteil Marigold, stásaje vodu s okraje promoeného klobouku. “To není dm, ale

hotová vodní tvrz. eho se ten dryáník bojí, že se tak opevnil?”U nábeží pivázané loky a luny se leniv houpaly na vod, s dutým boucháním se srážely

boky, vrzaly a chrastily upoutávacími etzy.“Tohle je pístavní tvr,” vysvtlovala Shani. “Není tady nouze o padouchy a niemy, místní i

odjinud. Myhrmana navštvuje dost lidí, nosí mu peníze… Kdekdo o tom ví. I o tom, že bydlísám. Tak se zabezpeil. Divíte se mu?”

“Ani trochu,” hodnotil Geralt pohledem obydlí postavené na klech, zaražených do dnakanálu asi ti sáhy od behu. “Pemýšlím, jak bychom se mohli dostat do toho vodního domu.Snad kdybychom si nenápadn vypjili nkterou z tch lodk…”

“Není teba,” ekla medika. “Má tam padací mstek.”“A jak ho pesvdíš, aby ho spustil? Krom toho tam vidím ješt pevné dvee, a beranidlo se-

bou nemáme.”“Nechte to na mn.”Na zábradlí mola bezhlesn pistála velká šedá sova, zatepala kídly, naepýila se a promnila

ve Filippu Eilhart, rovnž naepýenou a zmoklou.“Co já tady dlám?” zamumlala arodjka nahnvan. “Co tady s vámi dlám, hrome? Balancuji

na mokrém klacku… a na hranici velezrady. Jestli se Dijkstra doví, že jsem vám pomáhala…A ke všemu to mrholení! Když prší, létá se mi hrozn. Je to tady? To je Myhrmanv dm?”

“Ano,” pisvdil Geralt. “Poslouchej, Shani. Zkusíme…”Shlukli se v hlubokém stínu pod okrajem rákosové stechy blízké klny. Z taverny na protjší

stran kanálu dopadl na vodu pruh svtla. Rozlehl se odtamtud zpv, smích a kik. Na nábeží sevypotáceli ti opilí námoníci. Dva se hádali, doráželi na sebe a astovali se únavn jednotvárnýminadávkami. Tetí, opíraje se o vyvažovací kl, moil do kanálu. Falešn si pitom hvízdal.

Beng, zazvonil úder na železnou desku povšenou na emeni na zábradlí. Beng!Mastiká Myhrman pootevel okénko a vyhlédl ven. Lucerna, již držel v ruce ho leda

oslovala, postavil ji tedy stranou.“Co za hovado otravuje uprosted noci?” houkl vztekle. “Jestli máš chu klepat, prašive,

šmatlavý otrapo, klepej si do svojí duté makovice! Mám tady narychtovanou kuši! Marš pry,ožralo, a fofrem, jestli nechceš mít v iti šest coul šípu!”

“Pane Myhrmane! To jsem já, Shani!”

“He?” vyklonil se mastiká z okénka. “Sleinka Shani? Te, v noci? Co se dje?”“Spus mstek, pane Myhrmane! Pinesla jsem, co jsi chtl!”“Te, potm? Nemohlas pijít ve dne?”“Ve dne je všude plno zvdavých oí,” vysvtlovala drobná postava na nábeží. “Kdyby se

prozradilo, co ti nosím, vyrazí m z Akademie. Mám úpln promoené stevíce. Spus mstek, a užnestojím na dešti!”

“Nejsi sama, sleinko,” ekl podezívav mastiká. “Obvykle chodíš sama. Kdo je to s tebou?”“Pítel, žák jako já. To jsem mla jít v noci sama do téhle prožluklé tvrti? Nenapadlo t, co by

tu mohlo poctivé dve potkat? Pus m už konen, k šlaku!”Myhrman si nco mruel pod nosem, nicmén uvolnil rumpál. Mstek sjel se skípotem dol a

bouchl o prkna mola. Mastiká pešel ke dveím a odsunul závory. Neodkládaje samostíl, opatrnvyhlédl.

Pst v erné rukavici se stíbrnými nýty, která letla k jeho spánku, neuvidl. Ale akoliv byla noctmavá, msíc v novu a obloha zamraená, spatil znenadání deset tisíc oslniv jiskících hvzd.

*Toublanc Michelet ješt jednou peliv obtáhl brouskem ostí mee. Chtl budit dojem, že je na

tuto práci dokonale soustedný.“Máme tedy pro tebe oddlat jednoho lovka,” odložil brousek, peleštil epel kouskem

promaštné králií kže a kriticky si prohlédl bit. “Bžnýho lovka, kterej se potlouká po Oxenfurtu,nemá ani gardu, ani eskortu, ani ochranku. Nemá dokonce ani jednoho pacholka. Abysme hodostali, nemusíme vniknout do žádný tvrze, radnice, strážnice anebo opevnný usedlosti… Jeto správn, váženej pane, rozuml jsem ti dobe?”

Muž s tváí zohavenou jizvou po spálenin pikývl a lehce pimhouil vlhké tmavé oi.“Mimoto,” pokraoval Toublanc, “se po smrti toho chlápka nebudeme muset tebas pl roku

nkde skrývat, protože nás nikdo nebude honit ani hledat. Stráž ani lovci odmn. Nemusíme seobávat rodový kletby ani krevní msty. Jinak eeno, pane Rience, máme pro tebe odrovnatobyejnýho, všedního, niím výjimenýho koena?”

Muž s jizvou neodpovdl. Toublanc pohlédl na bratry sedící nehybn na lavici. Rizzi, Flaviusa Lodovico mleli jako vždy. V jejich skupin oni jen zabíjeli, na jednání byl Toublanc. Jako jed-in z nich chodil kdysi Toublanc do chrámové školy. Nezabíjel o nic mén zrun než jeho brati,ale navíc uml íst a psát. A hovoit.

“A na sejmutí takovýho nezajímavýho šediváka, pane Rience, nenajímáš ledajakýhorabijáta z pístavu, ale nás, bratry Micheletovy? Za sto novigradských korun?”

“To je vaše bžná sazba,” ucedil zjizvený. “Je to tak?”“Není,” popel to Toublanc chladn, “ponvadž tohle není bžná práce, nenecháváme se

najímat na obyejný koeny. Ledaže… Pane Rience, tahle mrtvola t bude stát dv stovky. Dv st

neoezaných zlaák s ražbou novigradských pregé. Víš pro? Protože tahle vc má njakej háek,váženej pane. Nemusíš nám íkat, jakej háek, bez toho se obejdem. Ale zaplatíš nám za nj.Dv st korun, ekl jsem. Za takovou cenu mžeš už te považovat toho koena za mrtvýho. Jestli snaší cenou nesouhlasíš, budeš si na tu práci muset najít nkoho jinýho.”

Ve zkyslým vínem a zatuchlinou páchnoucím sklep zavládlo ticho. Po udusané zemi bžel,hbit kmitaje nohama, velký pavouk. Flavius Michelet ho s chrupnutím rozšlápl, bleskurychlýmpohybem nohy, tém bez zmny pozice a naprosto bez zmny výrazu tváe.

“Souhlasím,” promluvil Rience. “Dostanete dv st. Jdeme.”Toublanc Michelet, emeslný vrah od trnáctého roku svého života ani cuknutím víka nedal

najevo své pekvapení. Nepoítal, že se mu podaí usmlouvat více než sto dvacet, nanejvýš stopadesát. V tom okamžiku získal pesvdení, že v té práci skrytý háek ocenil píliš lacino.

*Mastiká Myhrman se probral na podlaze své svtnice. Ležel svázaný jako beran. Bolelo ho

v zátylku, vzpomnl si, že se tam pi pádu uhodil u dvení zárube. Bolel ho také spánek, do nhoždostal ránu. Nemohl se ani pohnout a hrudník mu tžce a nemilosrdn drtila vysoká bota.Mastiká vyvaloval oi a kivil tvá, jak se díval nahoru. Bota patila vysokému muži s vlasy bílýmijak mléko. Nevidl mu do oblieje, byl zastínn ped svtlem lampy stojící stranou na stole.

“Neber mi život…” zaskuel. “Ušeti m, u všech boh… Dám peníze… Všechny ti dám…Ukážu, kde jsou schované…”

“Kde je Rience, Myhrmane?”Mastiká se roztásl, jak uslyšel ten hlas. Nebyl žádný ustrašenec, nebylo moc vcí, kterých

by se bál. Ale všechny ty vci byly v hlase blovlasého. A ješt nkolik navíc.Nadlidským úsilím ovládl hrzu plazící se mu vnitnostmi jako studený, obludný erv.“Cože?” pedstíral nechápavost. “Kdo? Koho hledáš?”Vysoký muž se sklonil a Myhrman mu pohlédl do tváe. Uvidl jeho oi. Pi tom pohledu mu

žaludek stoupl až do krku.“Dost, Myhrmane, bez vytáek,” ozval se ze stínu známý hlas Shani, mediky z fakulty.

“Když jsem u tebe byla ped temi dny, sedl v tamhletom kesle muž v kožešinou podšitémplášti. Pil víno. A ty nikdy nikoho nehostíš, to by musel být tuze dležitý návštvník. Obtžoval m,zval m na tancovaku ke “Tem Zvonkm”. Dokonce jsem ho musela klepnout pes pazoury, kdyžje ml moc vlezlé, vzpomínáš si? Tys mu ješt povídal: Nech ji na pokoji, pane Rience, musímse študáky dobe vycházet kvli kšeftu. A ehtali jste se oba, ty i ten tvj pan Rience s pipálenouhubou. Nedlej te ze sebe hlupáka, nejsme hloupjší než ty. Odpovz mu, dokud se t ptá podobrém.”

Ech, ty liško pálená, pomyslel si mastiká. Ty zrzavá bhno, ty zrádná zmije, však já si t na-jdu, odplata t nemine… Jen abych se z toho vykroutil…

“Jaký Rience?” zakoural a svíjel se v marné snaze uvolnit se zpod paty, jež mu bolestivtlaila na hrudní kost. “Jak mám vdt, kdo to je a kde ho hledat? Chodí sem za mnou rzní lidé,já je ani…”

Blovlasý se sehnul ješt níž. Zatímco ješt zesílil tlak jedné boty na mastikáova žebra, zdruhé pomalu vytáhl dýku.

“Myhrmane,” promluvil potichu. “V mi anebo nev. Jestli mi ale okamžit neekneš, kde je Ri-ence, jakým zpsobem s tebou udržuje spojení… Po kouscích t dám sežrat úhom v kanálu.Zanu ušima…”

V tom hlase bylo nco, co zpsobilo, že mastiká bez váhání uvil v každé slovo. Zíral na epeldýky a vdl, že je stejn ostrá jako skalpely, které sám používal k otevírání nežitu a ved. Rozkle-pal se, divže o jeho hru opená bota nezaala poskakovat. Ale mlel. Musel mlet. Zatím. Protožekdyby se Rience vrátil a zeptal se, pro ho prozradil, Myhrman by musel ukázat pro. Jednoucho, pomyslel si, jedno ucho musím vydržet. Pak povím…

“Na ztrácet as a špinit se krví?” ozval se ze stínu hluboký alt. “Pro riskovat, že se budevytáet a lhát? Nechejte m použít mj zpsob. Bude mluvit tak rychle, div si neukousne jazyk.Pidržte ho.”

Myhrman zavyl a vzepjal se v poutech, ale blovlasý ho pitiskl kolenem k podlaze, popadlho za vlasy a zkroutil mu hlavu na stranu. Vedle nich nkdo poklekl. Mastiká ucítil vni parfémua mokrých ptaích per, na skráních lehounký dotyk prst. Chtl vykiknout, avšak hrdlo se musevelo - dokázal jen zaskehotat.

“Už bys chtl kiet?” zapedl mu bezprostedn u ucha mkký alt jako koka. “Brzy, Myhrmane,píliš brzy. Ješt jsem nezaala. Ale hned zanu a jestli máš v mozkové ke njaké závity, peorám tije trochu do hloubky. A potom poznáš, jak se dá kiet.”

*“Nuže,” konstatoval Vilgefortz po vyslechnutí zpráv, “naši králíci se pokoušejí o samostat-

nou innost. Zaali samostatn plánovat a jejich myšlení se pekvapiv rychle vyvíjí z úrovn tak-tick na úrove strategickou. Zajímavé. Ješt nedávno, v Soddenu, umli jedin cválat s evem amáváním meem v ele jízdy. Dokonce se i zapomínali ohlížet, zdali jejich jezdci nezstali pílišpozadu anebo zda necválají docela jiným smrem. A dnes, no prosím, na hrad Hagge rozho-duj o osudech svta. Velmi zajímavé. Ale mám-li být upímný, oekával jsem to.”

“Víme,” pisvdil Artaud Terranova. “Pamatujeme, žes nás varoval. Proto t o tom hned infor-mujeme.”

“Dkuji,” usmál se mladý ernoknžník.Tissaia de Vries náhle nabyla pesvdení, že o skutenostech, o nichž ho ped chvílí zpravili,

dávno vdl. Ani slovem to ale nedala najevo. Sedíc vzpímená na židli, upravovala si své kra-jkov manžety, levá se jí totiž zdála ponkud shrnutjší než pravá. Všimla si nevrlého pohledu

Terranovy i Vilgefortzova pobavení. Vdla, že její povstné puntikáství okolí bu roziluje, anebobaví. Ale zhola nic si z toho nedlala.

“Co na to Kapitula?”“Nejdív,” vysvtloval Terranova, “bychom chtli poznat tvoje stanovisko, Vilgefortzi.”“Nejdív,” pravil ernoknžník, “nco pojezme a popijme. asu máme dost. Vidím, že jste proch-

ladl a unavení z cesty. Kolik pestup pi teleportech, smím-li se zeptat?”“Ti,” pokrila rameny Tissaia de Vries.“Já jsem to ml blíž,” protáhl se Artaud. “Staily dva. Ale piznávám, že nároné.”“Všude je tak ošklivé poasí?”“Všude.”“Tak se posilnme dobrým jídlem a starým erveným vínem z cidarských vinic. Lydie, mohu

prosit.”Lydie van Bredevoort, Vilgefortzova asistentka a osobní sekretáka, se zjevila u závsu jako

duch. Usmála se oima na Tissaiu de Vries. arodjka, dokonale ovládajíc svou tvá, odpovdlapívtivým úsmvem a kývnutím hlavou. Artaud Terranova vstal a dvorn se uklonil. Rovnž onbezvadn ovládal svou tvá. Znal Lydii.

Dv služebné v dlouhých sukních rychle donesly na stl píbory, talíe a poháry. Lydie vanBredevoort lehce vyarovala plamínek mezi palcem a ukazovákem, a pak zapálila voskoviceve svícnech na stole. Tissaia zahlédla na její ruce šmouhu od olejové barvy. Vtiskla si to dopamti, aby mohla pozdji, po veei, poprosit mladou arodjku o ukázku nejnovjšího díla. Lydiebyla nadaná malíka.

Veeeli mlky. Artaud Terranova si nic neodpíral, bez okolk si nabíral z mís a snad až pílišasto cinkal stíbrnou poklikou konvice s erveným vínem. Tissaia de Vries jedla pomalu, vícepozornosti než jídlu vnovala uložení soumrné kompozice z talí, misek, píboru a ubrousku.Prostírání jí stále pipadalo nerovné a neupravené a nevyhovovalo jejímu smyslu pro poádek aestetickému cítní. Pila s mírou. Vilgefortz jedl a pil ješt stídmji. Lydie, to se rozumí, nejedla anepila vbec.

Svíce hoely dlouhými žlutoervenými plamínky. Na okenní vitráže ukaly kapky dešt.“Tak, Vilgefortzi,” promluvil Terranova, pestože se ješt pehraboval vidlikou v míse, hledaje

njaký šavnatý kousek zviny. “Jaký je tvj názor na svévolné poínání našich král? Hen Gedym-deith a Francesca nás poslali sem, jelikož chtjí vdt, co si o tom myslíš. Tissaia a já jsme rovnžzvdaví. Kapitula chce v této záležitosti zaujmout jednotné stanovisko. A jestliže se rozhod-neme pistoupit k akci, musíme postupovat jednotn. Co tedy radíš?”

“Lichotí mi,” prohlásil Vilgefortz a gestem podkoval Lydii, když mu chtla na talí pidatbrokolici, “že moje mínní ohledn této vci má být pro Radu rozhodující.”

“To nikdo neekl,” dolil si Artaud vína. “Rozhodnutí pijmeme spolen, až se Kapitula sejde.Ale je užitené poslechnout si ješt pedtím cizí názory, abychom mli jasno. Posloucháme t.”

- Jestli jste po veei, pejdme do pracovny, navrhla Lydie telepaticky s úsmvem v oích. Ter-ranova se na ni podíval a jedním tahem vypil to, co ml v poháru. Do dna.

“Dobrý nápad,” utel si Vilgefortz prsty do ubrousku. “Tam se budeme cítit pohodlnji, navícbudeme chránni proti magickému odposlechu. Pojme. Tu konvici mžeš vzít sebou, Artaude.”

“To neodmítnu. Je to mj oblíbený roník.”Pešli do pracovny. Tissaia nemohla odolat, aby zvdav nezašilhala smrem k pracovnímu

koutu. Kádinky, tyglíky, zkumavky a rozliné magické pípravky byly zabezpeeny krycím kou-zlem, avšak Tissaia de Vries byla Arcimistryní, což znamená, že neexistovala kamufláž, jíž bynedokázala proniknout. Zaujalo ji, ím se arodj poslední dobou zabývá. V mžiku rozpoznalakonfiguraci nedávno používané aparatury. Sloužila k urování místa pobytu ztracených osob ak psychovizi metodou “krystal, kov, hornina”. Mág nkoho hledal anebo ešil njaký teoretický lo-gistick problém. Vilgefortz z Roggeveenu byl znám svou zálibou v luštní podobných problém.

Usadili se do vyezávaných ebenových kesel. Vilgefortz dal své asistentce pohledem zna-men, Lydie je pijala a odešla. Tissaia neznateln vydechla.

Všichni vdli, že Lydie van Bredevoort miluje Vilgefortze z Roggeveenu, že jej léta milujetichou, vroucnou, nepolevující láskou. ernoknžník o tom pochopiteln vdl také, ale nedával tonajevo. Lydie mu to usnadovala: ze své strany nikdy neuinila sebemenší krok, svj cit munevyjevila myšlenkou - a kdyby i mohla mluvit, neekla by o nm jist ani slovo. Byla píliš hrdá.Vilgefortz s tím rovnž nic nedlal, protože Lydii nemiloval. Ovšemže z ní mohl udlat svou milen-ku, ješt pevnji ji k sob pipoutat a kdoví, uinit ji tak šastnou. Nkteí mu to radili. Vilgefortz toneudlal. Byl na to píliš pímý a zásadový. A tak byla situace sice beznadjná, le stabilní - cožsvým zpsobem uspokojovalo oba.

“íkáte tedy,” ujal se slova mladý ernoknžník, “že Kapitula zvažuje, jaký postoj má zaujmoutk neekaným plánm a iniciativám našich panovník? Zcela zbyten. Mli bychom je prost ig-norovat.”

“Jakže?” ztuhl Artaud Terranova s pohárem v levé a konvicí v pravé ruce. “Rozuml jsemdobe? Máme neinn sedt? Máme dovolit…”

“Už jsme dovolili,” upozornil ho Vilgefortz. “Protože nás nikdo o dovolení nežádal. Anižádat nebude. Opakuji, pedstírejme, že o niem nevíme. Je to jediná rozumná reakce.”

“Jenže to, co vymysleli, mže rozpoutat válku, a to ve velkém mítku!”“Jenže to, co vymysleli, se dovídáme nekonkrétn ze záhadného a velmi nejistého zdroje.

Tak nejistého, že mi neodbytn pichází na mysl slovo dezinformace. A pokud je to i pravda,soudím, že jejich zámry jsou a ješt dlouho zstanou jen ve stádiu plánování. Jestli nakonecbudou chtít nco podnikat doopravdy… Inu, v takovém pípad se pizpsobíme okolnostem.”

“Chceš naznait,” pohoršil se Terranova, “že budeme tancovat tak, jak nám oni zahrají?”“Pesn tak, Artaude,” upel na nho Vilgefortz zrak a v oích mu zablesklo. “Zatancuješ, jak ti

zahrají. Nebo pjdeš ze sálu. Pódium pro orchestr je píliš vysoko, než abys tam mohl lézt anutit každého muzikanta hrát na jinou notu. Uvdom si to konen. Jestli se domníváš, že jemožné jiné ešení, mýlíš se. Pleteš si vesmír s hvzdami odrážejícími se na vodní hladin.”

Kapitula uiní to, co on rozkáže, pomyslela si Tissaia de Vries. I když bude svj rozkazvydávat za radu. Jsme všichni figurkami na jeho šachovnici. Vyrostl, dostal se nahoru, oslnilnás svým leskem a podrobil si nás. Te jsme pouhými pšáky v jeho he. Ve he, jejíž pravidlaneznáme. Levá manžeta se opt shrnula jinak než pravá. arodjka ji pepeliv urovnala.

“Králové již pešli od pípravy svých plán k jejich uskuteování,” promluvila tiše. “V Aedirnu aKaedwenu zaala široká ofenzíva proti Scoiaʼtael. Tee krev mladých elf. Dochází kpronásledování nelidí, k pogromm. Hovoí se o tažení proti volným elfm z Dol Blathanna aSiných hor. To je masová vražda. Mám snad vyídit Gedymdeithovi a Enid Findabair, že radíš,abychom neinn pihlíželi? Abychom dlali, že nic nevidíme?”

Vilgefortz k ní obrátil tvá. Te zmníš taktiku, pomyslela si Tissaia. Jsi hrá, rozeznal jsisluchem, jaké kostky se kutálejí po stole. Zmníš zpsob hry, uhodíš na jinou strunu.

Vilgefortz z ní nespouštl zrak.“Máš pravdu,” potvrdil uvážen. “Máš pravdu, Tissaio. Válka s Nilfgaardem je jedna vc,

vyvražování nelidí druhá. To nemžeme dopustit. Navrhuji svolat snm, všeobecné shromáždníaž po Mistry tetího stupn, tedy i ty, kteí po Soddenu zasedají v královských radách.Promluvíme s nimi a doporuíme jim, aby vládce krotili.”

“Jsem jednoznan pro,” souhlasil Terranova. “Svolejme snm a pipomeme všem, komu jsoupovinováni loajalitou. Vždy v souasné dob pisluhují králm dokonce nkteí lenové naší Rady.Patí k nim Carduin, Filippa Eilhart, Fercart, Radcliffe, Yennefer…”

Pi vyslovení posledního jména sebou Vilgefortz trhl. Jen v duchu, samozejm. Ovšem Tis-saia de Vries byla Arcimistryní, ucítila myšlenku, impuls peskakující od magické aparatury kedvma na stole ležícím knihám. Oba svazky byly neviditelné, skryté magií. arodjka se zkon-centrovala a prolomila clonu.

Aen Ithlinnespeath, proroctví Ithlinne Aegli aep Aevenien, elfské vštkyn. Proroctví koncecivilizace, pedpov zkázy, zniení a návratu barbarství. To vše má nastat zárove s postupem le-dovc, sunoucích se od hranic vného snhu a ledu. A druhá kniha… Velmi stará… Poniená…Aen Hen Ichaer… Starší Krev - Krev Elf?

“Tissaio? Co ty na to?”“Souhlasím,” opravila arodjka polohu prstenu, který se jí nepatin pootoil na prst.

“Souhlasím s Vilgefortzovým návrhem. Svolejme snm. Nejrychleji, jak to bude možné.”

Kov, hornina, krystal, uvažovala. Hledáš Yennefer. Pro? A co má Yennefer spoleného sIthlinninou vštbou? A se Starší Krví Elf? Jaké sít to spádáš, Vilgefortzi?

- Promite, omluvila se telepaticky Lydie van Bredevoort, když vešla do místnosti. arodjvstal.

“Omluvte mne,” požádal, “ale je to naléhavé. ekám na ten dopis už od verejška. Bude tojen chvilka.”

Artaud zívl a opt šálil po konvici. Tissaia se podívala na Lydii. Mladá arodjka se usmála.To se rozumí, zase jen oima. Jinak nemohla.

Ped tymi lety, z naízení svého mistra, to znamená Vilgefortze, se Lydia van Bredevoortzúastnila zkoumání vlastností artefaktu, jenž byl nalezen pi vykopávkách ve starodávné nek-ropoli. Pedmt se ukázal být obtížen zlomocnou kletbou. Zaktivoval se pouze jedenkrát. Z ptiprzkum provádjících arodj zahynuli ti bezprostedn na míst, tvrtý pišel o oi, ob ruce a zešílel.Lydie vyvázla s popáleninami, rozdrcenou spodní elistí a tak silnou deformací hrdla a hrtanu,že se postižené orgány žádným zpsobem nedaly zregenerovat. Bylo tedy použito mimoádnúinné iluze, aby lidé pi pohledu na Lydiinu tvá neomdlévali. Byla to neobyejn silná a preciznprovedená iluze, ovšem pro zraky Vyvolených nebyla pochopiteln žádnou pekážkou.

“Hmm…” odložil Vilgefortz dopis. “Díky, Lydie.”Lydie se usmála a pipomnla:- Posel eká na odpov.“Žádná nebude.”- Rozumím. Nechala jsem pipravit pokoje pro hosty.“Dkuji ti. Tissaio, Artaude, promite mi to krátké zdržení. Pejdme k vci. Kde jsme skonili?”Zatím nikde, odvtila v duchu Tissaia de Vries. Avšak poslouchám t pozorn. Protože tak

jako tak budeš nakonec muset pejít k vci, která t skuten zajímá.“Aha,” zaal Vilgefortz rozvážn. “Už vím, o em jsem chtl hovoit. Jde mi o služebn nejmladší

leny Rady. O Fercarta a Yennefer. Fercart, pokud je mi známo, má blízko k Foltestovi zTemerie, zasedá spolen s Triss Ranuncul v jeho královské rad. Ale kam zaadit Yennefer?Zmínil ses, Artaude, že patí k tm, kteí slouží královským zájmm.”

“Artaud pehánl,” opáila Tissaia nevzrušen. “Yennefer bydlí ve Vengerbergu, a tak ji De-mawend nkdy požádá o radu i pomoc. Ale rozhodn nelze íci, že by byla jeho stálou rádkyní.Nekuli tvrdit, že je v Demawendových službách.”

“Co s jejím zrakem? Doufám, že už je v poádku.”“Ano. V poádku.”“Velmi dobe. Ml jsem starost… Víte, chtl jsem s ní navázat spojení, ale ukázalo se, že

odcestovala. Nikdo nemá tušení kam.”

Hornina, kov, krystal, uvdomila si Tissaia de Vries. Všechno, co Yennefer nosí, je aktivní -neodhalitelné psychovizí. Touhle metodou ji nenajdeš, mj milý. Jestli si Yennefer nepeje, abynkdo vdl, kde se nachází, nikdo se to nedoví.

“Napiš jí,” poradila mu s klidem, uhlazujíc si krajkové manžety. “Dopis odešli obvyklýmzpsobem. Spolehliv dojde. A Yennefer, a je kdekoli, odpoví. Vždycky odpovídá.”

“Yennefer,” pipojil Artaud, “mizí celkem asto. Nkdy na celé msíce. Píiny bývají vesms dostitriviální…”

Tissaia na nj pohlédla se stisknutými rty. Prostoeký arodj zmlkl. Vilgefortz se pousmál.“Práv,” ekl. “Práv to mne napadlo. Svého asu udržovala intimní vztah s… jistým

zaklínaem. Geraltem, nemýlím-li se. Pokud si vzpomínám, nebyla to pouhá milostná pletka.Yennefer to prý prožívala velmi…”

Tissaia de Vries se napjala, stiskla prsty na opradlech kesla.“Pro se ptáš? To je soukromá záležitost. Nic nám po ní není.”“Jistže,” podíval se Vilgefortz na dopis položený na stole. “Nic nám po tom není. Nechci

nevychovan vyzvídat, mám pouze starost o duševní stav a emoce jedné lenky Rady. Zajímalaby mne reakce Yennefer na zprávu o smrti toho… Geralta. Zda by se s tím dokázala vyrovn-at, aniž by upadla do deprese, smíit se s tím bez pehnaného zármutku?”

“Nepochybn ano,” odvtila upjat Tissaia. “Takové zprávy totiž Yennefer as od asu dostává.A pravideln vychází najevo, že jsou to výmysly.”

“Je to tak,” potvrdil Terranova. “Ten Geralt se o sebe dovede postarat. Není divu. Je tomutant, nelidský automat naprogramovaný k tomu, aby zabíjel, a nedal se zabít. A co se týeYennefer, máš zbytené obavy. Známe ji, ona emocím hned tak nepodlehne. Zaala si sezaklínaem, jist. Fascinovala ji zejm pítomnost smrti, s kterou si ten chlápek neustále pohrává.Ale až mu to jednou nevyjde, bude pokoj.”

“Nicmén,” uzavela suše Tissaia de Vries, “zaklína dosud žije.”Vilgefortz se záhadn usmál a znovu pohlédl na dopis.“Skuten?” ekl. “Nemyslím.”*Geralt se lehce otásl a spolkl slinu. Polevil první otes po vypití elixíru, zaal se dostavovat

úinek. V první ad se projevil mírnou, le nepíjemnou závratí, která vždy doprovázela adaptacizraku na tmu.

Adaptace probhla rychle. Temnota noci se vyjasovala, všechno kolem získalo rznéodstíny šedi a kontury, zpoátku mizející a mlhavé, avšak postupn stále kontrastnjší, zetelnjšía ostejší. V ulice ústící na nábeží, ped chvílí ješt temné jako vnitek beky od dehtu, Geralt užjasn vidl potkany, enichající okolo kaluží a odpadk pod popraskanými zdmi.

Vlivem morhenského nápoje se mu rovnž zbystil sluch. Opuštná zákoutí, odkud bylo ještped chvílí slyšet jen šumní dešt, ožila nejrznjšími zvuky. Slyšel vískání rvoucích se kocour,štkot ps z druhé strany prplavu, halas a smích z oxenfurtských krem a šenk, zpv z námonicképutyky a kdesi mezi tim dokonce i melodii - vzdálený trylek flétny. Ožily temné, spící domy.Geralt zaínal rozlišovat chrápání jejich obyvatel, dupání vol ve stájích i frkání koní vmaštalích. Z nkterého domu v hloubi uliky zaslechl dušené, trhané vzdechy ženy pi milování.

Zvuky nabíraly na síle. Rozeznal již jednotlivá slova pijáckých písniek, dovdl se jméno mi-lence vzdychající ženy. Od kanálu, z Myhrmanova domku, k nmu doléhalo zajíkavé, nesrozu-miteln blekotání mastikáe, pivedeného telepatickým vyšetováním Filippy Eilhart do stavunaprostého a patrn trvalého zblbnutí.

Blížilo se svítání. Konen pestalo pršet a zvedl se vítr, který mohl rozehnat mraky. Navýchod se zeteln rozjasovalo.

Náhle nco vyplašilo potkany, rozprchli se do všech stran a poschovávali se.Uslyšel kroky. ty anebo pti lidí, pesnji to nemohl urit. Pohlédl nahoru, ale Filippu nezahlédl.Okamžit zmnil taktiku. Jestli byl Rience v blížící se skupin, ml malou šanci na jeho

dopadení. S jeho eskortou by se musel pustit do boje, jemuž se chtl vyhnout. Ze dvou dvod:za prvé byl pod vlivem elixíru, takže by ti lidé museli zemít, za druhé by Rience ml as, abyunikl.

Kroky se blížily. Geralt vystoupil ze stínu.Proti nmu šel Rience. Geralt ho poznal okamžit, instinktivn, tebaže ho nikdy pedtím nevidl.

Jizvu po popálenin, upomínku na Yennefer, skrýval stín vržený kápí.Byl sám. Jeho doprovod se neukázal, zstal ve skrytu, v ulice. Geralt ihned pochopil pro.

Ješt díve než uslyšel tichý skípot me pomalu vytahovaných z pochev. Dobrá, pomyslel si.Když o to prosíte, dobrá.

“Lovit t je radost,” oslovil ho tiše Rience. “Není teba t stíhat. Objevíš se tam, kde jsem tchtl mít.”

“Nápodobn,” opáil zaklína nevzrušen. “Také já jsem t tady chtl mít. A mám.”“Musels Myhrmana pkn zmáknout, když ti ekl o amuletu a prozradil, kde je schovaný. A

jak ho zaktivizovat, aby vyslal zprávu. Jenže o tom, že ten amulet vysílá souasn zprávu ivarování, Myhrman nevdl a nemohl ti to vyzradit ani kdybys ho smažil na žhavém uhlí. Rozdaljsem hodn takových amulet. Vdl jsem, že díve nebo pozdji na nkterý z nich narazíš.”

Na rohu uliky se objevila tveice lidí. Pohybovali se zvolna, pružn a neslyšn. Neustále sekryli ve stínu, vytasené mee drželi tak, aby je neprozradil lesk epelí. Zaklína je pochopitelnvidl naprosto zeteln. Ale nedal to najevo. Dobrá, vrahouni, pomyslel si. Jestli si o to íkáte,máte to mít.

“ekal jsem,” hrál o as Rience, “a dokal jsem se. Chci t konen sprovodit ze svta, ty odpornýpromnne.”

“Ty chceš? Peceuješ se, ty jsi jenom nástroj. Bídák placený za špinavou práci. Kdopak tnajal, svin?”

“To bys chtl vdt, mutante? Ty mn íkáš, že jsem svin? Víš, co jsi ty? Na cest ležící hovno,které je teba odstranit, aby si lovk nezašpinil boty. Ne, neeknu ti, kdo to je, akoli bych mohl.Zato ti povím nco jiného, abys ml cestou do pekla o em pemýšlet. Vím už, kde je parchant,kterého jsi skrýval. A vím, kde je ta tvoje arodjnice Yennefer. Ona mého pána nezajímá, ale jámám s tou kurvou osobní úty. Až s tebou skoncuji, zajdu si to vyídit s ní. Bude litovat, že sikdy hrála s ohnm. Ó ano, velmi trpce bude litovat - a velmi dlouho.”

“To jsi neml íkat,” usmál se zlovstn zaklína, zaplaven pocitem bojové euforie vyvolanéreakcí elixíru s adrenalinem. “Dokud jsi to nevyslovil, mls šanci pežít. Te už nemáš.”

Silné trhnutí vlího medailonu ho upozornilo na záludný útok. Uskoil, bleskov tasil a epelí srunovým nápisem odrazil a zneškodnil mocný výboj magické energie, vržený proti nmu. Ri-ence zvedl ruku k arodjnému gestu, ale v poslední chvíli zbable couvl. Nepokusil se o dalšízakletí, chvatn se stáhl do uliky. Zaklína ho nemohl pronásledovat: vrhli se na nho ti tyi, kteíse domnívali, že je kryje tma. Mee se zaleskly.

Byli to profesionálové. Všichni tyi. Vycviení, zkušení, sehraní zabijáci. Vrhli se na nj vedvojicích, dva zleva, dva zprava. V párech - jeden se vždy kryl za zády druhého. Zaklína sizvolil ty nalevo. K elixírem vyvolané euforii se pidal vztek.

První lotr zaútoil fintou z dexteru, ale jen proto, aby odskoil a dal tomu za zády píležitost kzákenému bodnuti. Geralt se otoil piruetou, vyhnul se obma a toho druhého sekl zezadu -samým koncem epele, pes týl, šíji a záda. Udeil siln, zuil. Na ze vystíkla krev.

Ten první pohotov ustoupil, aby uvolnil místo druhému páru. Noví útoníci se rozdlili, udeilina nho mei ze dvou stran tak, aby šlo odrazit jen jednu ze zbraní - druhá musela zasáhnout.Geralt nekontroval, zavíil v piruet a prošel mezi nimi. Aby se nesrazili navzájem, museli obaporušit sehraný rytmus, nacviené kroky. Jeden se dokázal pružn prohnout a uskoit jako koka.Druhý ne. Ztratil rovnováhu, pootoil se zády. Zaklina pešel do protismrné piruety a s rozma-chem ho al pes kíž. Zuil. Ucítil, jak nabroušená morhenská ocel petíná páte. Ulikou se zozvnou rozlehlo zavytí, pi nmž tuhla krev v žilách. Ostatní dva se na nj divoce vrhli, zasypalijej ránami, které odrážel jen s nejvyšším úsilím. Opt se zatoil v piruet, aby unikl vražednýmostím. Ale místo, aby se unaven opel zády o ze a bránil se, pešel do protiútoku.

Neoekávali to, nestihli odskoit a rozdlit se. Jeden z nich kontroval, ale zaklína neudeilpímo, obratem uhnul a sekl dozadu, poslepu, jen podle pohybu vzduchu. Míil nízko, na bicho.Zuil. Zasáhl. Zaslechl dušený výkik, ale neml as se ohlédnout. Poslední ze zabiják byl jižvedle nho, již udeil bleskovým, ošklivým sinistrem, kvartou. Geralt jej odrazil v posledním

okamžiku, staticky, bez obratu, kvartou z dexteru. Jeho protivník, využívaje setrvanostiparády, se odrazil jako pružina a sekl z plobratu, zeširoka a siln. Zbyten siln. Geralt se užzase otáel. Vrahova zbra, tžší než zaklínav me, švihla do prázdna a strhla muže za sebou.Mocný rozmach mu vzal rovnováhu. Zaklína vyšel z plpiruety tsn pi nm, v bezprostedníblízkosti. Spatil jeho zkivenou tvá, vyteštné oi. Zuil. Udeil. Krátce, ale siln. A pesn. Pímo dotch oí.

Slyšel pronikavý kik Shani, která se na mstku snažila vytrhnout Marigoldovi z rukou.Rience rozhrnul pláš, ustupoval pozpátku do uliky, zvedal a vztahoval ped sebe ob ruce, z

nichž už zaal svtélkovat magický písvit. Geralt sevel jílec mee a bez rozmýšlení se rozbhl nanj. arodj neovládl strach. Nedokonil zakletí, s nesrozumitelným kikem se dal na útk. Ale Geraltmu rozuml, poznal, že Rience volá o pomoc. Že škemrá o záchranu.

A záchrana picházela. Ulika vzplála oslnivým jasem, na oprýskané, vlhkými skvrnamipokryté stn domu se rozzáil ohnivý ovál teleportu. Rience se k nmu vrhl. Geralt skoil. Zuilstrašliv.

*Toublanc Michelet zasténal, zkroutil se a obma rukama si stiskl rozpárané bicho. Cítil, jak

z nho uniká krev, siln tryskající mezi prsty. Opodál ležel Flavius. Ješt ped chvílí sebou škubal.Te se už nehýbal. Toublanc stiskl víka, pak pomalu otevel oi. Avšak sova sedící vedle Flavianemohla být peludem, protože nezmizela. Znovu zasténal a odvrátil tvá.

Njaká ženská, podle hlasu velmi mladá, hlasit kiela:“Pus me! Tam jsou ranní! Já musím… Já jsem medika, Marigolde! Pus m, slyšíš?!”“Nepomžeš jim,” odpovídal ten, koho nazvala Marigold “Ne po zaklínaském mei… Necho

tam. Nedívej se… Prosím t, Shani, nedívej se na to!”Toublanc poznal, že si k nmu nkdo klekl. Ucítil vni parfému a mokrého peí. Uslyšel tichý,

mírný, chlácholivý hlas. Sotva rozlišoval slova, perušoval je kik a vzlykání té mladé dívky. Témediky. Ale jestli medika poád kiela… kdo tedy kleel vedle nho? Toublanc vzdychl.

“…dobré. Všechno bude v poádku.”“Zkur… vy… syn…” vypravil ze sebe perývan. “Rience… ekl nám… obyejnej koen… A on

to byl… vdmák… Háek… Bohové… Moje steva…”“Tiše, tiše, chlape. Uklidni se. Už je to dobré. Už to nebolí. Že to nebolí? Povz mi, kdo vás

do toho dostal? Kdo vás kontaktoval s Riencem? Kdo ho doporuil? Kdo vás tak podvedl? eknimi to, hochu. A všechno bude dobré. Uvidíš. ekni mi to, prosím.”

Toublanc ucítil v ústech krev, ale neml silu ji vyplivnout. S lící pitisknutou na vlhkou zemotevel ústa, krev vytékala sama.

Necítil už nic.

“Povz mi to,” opakoval mkký hlas. “Povz, synáku.”Toublanc Michelet, nájemný vrah od trnáctého roku života, zavel oi, usmál se krvavým

úsmvem. A vyšeptal, co vdl.Když otevel oi, spatil dýku s uzounkou epelí a filigránskou zlatou rukojetí. “Neboj se,”

šeptal laskavý hlas, zatímco se ostrý hrot dotkl jeho spánku. “Nebude to bolet.” Vážn to ne-bolelo.

*Dostihl arodje v poslední chvíli, tsn ped portálem. Me odhodil, ruce ml volné, prsty se

zaaly do lemu plášt. Rience zakolísal, škubnutí ho prohnulo, pinutilo k nkolika krkm zpt.Vztekle sebou trhl, prudkým pohybem serval sponu plášt a osvobodil se. Pozd.

Geralt ho otoil úderem pravé psti do ramene a vzáptí ho udeil levou - do šíje pod uchem.Rience se zatoil, ale neupadl. Zaklína k nmu mkce piskoil a vší silou ho uhodil pstí do bicha.arodj hekl a splihl na psti, Geralt ho popadl za límec, smýkl jím a povalil ho na zem. Kolenempitlaený Rience zvedl ruku a otevel ústa k zaklínadlu. Geralt opt švihl pstí a udeil ho shora.Pímo do úst. Rty praskly jako lusky hrachu.

“Dárek od Yennefer už máš,” zachrel. “Te dostaneš mj.”Udeil znovu. arodjova hlava poskoila, na jeho elo a tvá prskla krev. Geralt se podivil -

necítil bolest, ale nepochybn byl pi boji rann, protože to byla jeho krev. Nezabýval se tím,neml te as hledat rány a ošetovat je. Zvedl pst a uhodil Rience opt. Zuil.

“Kdo t poslal? Kdo t najal?”Rience po nm plivl krví. Zaklína ho znovu udeil.“Kdo?”Ohnivý ovál teleportu silnji vzplál, svtlo zalilo celou uliku. Zaklína ucítil z oválu proudící

Moc, ucítil ji ješt díve než se jeho medailon zaal horen, varovn chvt.Rience rovnž ucítil vlnu energie tryskající z teleportu - nadcházející pomoc. Zaval, hodil

sebou jako veliká ryba. Geralt se mu zapel koleny do prsou, vztáhl ruku, složil prsty do zna-men Aard a udeil jím do planoucího portálu. To byla chyba. Z portálu nikdo nevyšel. Vytrysklaz nj pouze Moc a tu si vzal Rience.

Na arodjových prstech vyrostly šesticoulové ocelové spáry. Zaaly se do Geraltových prsoua ramen se slyšitelným, tesknutím - prošel jimi výboj energie. Zaklína odletl v kei dozadu.Otes byl tak silný, že ucítil i uslyšel, jak mu zapraštly bolesti zaaté zuby.

Rience se pokusil zvednout, ale hned zase padl na všechny tyi, lezl k teleportu po kolen-ou. Geralt konen popadl dech, vytáhl z boty dýku. arodj se ohlédl, zvedl se a skoil. Zaklínataké skoil, rychleji. Rience se opt ohlédl a zajeel. Geralt stiskl jílec dýky. Zuil. Strašliv zuil.

Nco ho zachytilo zezadu, pidrželo a znehybnilo. Medailon na jeho šíji prudce zatepal, stejnjako bolest v poranných ramenou.

Asi deset krok za ním stála Filippa Eilhart. Její zvednuté dlan vrhaly matnou zá - dvasvtelné pásy. Oba se dotýkaly jeho zad, rozlévaly se po ramenou a svíraly je svtelnými pouty.Vzepel se, bezvýsledn. Nemohl se pohnout z místa. Mohl se jen dívat, jak se Riencepotácivým krokem blíží k teleportu.

Rience pomalu, beze spchu vstoupil do svtla portálu, ponoil se do nj, rozplynul se a zm-izel. V následujícím okamžiku ovál zhasl a ulika se opt ponoila do husté, neproniknutelné trny.

*Nkde na stechách bylo slyšet moukání koek. Geralt, kráeje k arodjce, zvedl svj me a

prohlédl si jeho ostí.“Pro, Filippo? Pro jsi to udlala?”arodjka o krok couvla. Stále držela v dlani dýku, která ne tak dávno vnikla do lebky Toub-

lanca Micheleta.“Pro? Vždy víš.”“Ano,” potvrdil. “Te už vím.”“Jsi zrann, Geralte. Necítíš bolest, protože jsi omámen zaklínaským elixírem, ale podívej

se, jak krvácíš. Uklidni se, a se k tob mohu bez obav piblížit a postarat se o tebe. K asu.nedívej se tak! A nepibližuj se ke mn! Ješt krok a budu nucena… Necho blíž, prosím! Nechciti ublížit, ale jestli se piblížíš…!”

“Filippo!” kikl Marigold, stále objímající vzlykající Shani. “Zešílelas?”“Ne,” odpovdl za ni s hokostí zaklína. “Ona je pi zdravých smyslech a dokonale ví, co dlá.

Celou dobu to vdla. Využila nás. Podvedla. Zradila…”“Uklidni se,” opakovala Filippa Eilhart. “Nerozumíš tomu a není teba, abys porozuml. Mu-

sela jsem udlat to, co jsem udlala. Nenazývej to zradou, byla to má povinnost, abychnezradila vc vtší, než si dovedeš vbec pedstavit. Vc velkou a dležitou, tak dležitou, že je tebapro ni bez váhání obtovat vci podružné, když jsi postaven ped takovou volbu. K ertu. Geralte,žvaníme tady, a ty stojíš v kaluži krve. Uklidni se a dovol, abychom t ošetily, já a Shani.”

“Ona má pravdu!” rozkiel se Marigold. “Jsi ranný, do hajzlu! Je teba t ošetit a zmizetodsud! Hádat se mžete potom!”

“Ty a tvoje velká vc…” nevšímaje si trubadúra, postoupil zaklína vrávoravým krokemkupedu. “Tvoje velká vc a tvoje volba, Filippo, to je chladnokrevn probodnutý ranný, když ti užprozradil to, cos chtla vdt a co já jsem se dozvdt nesml. Tvoje velká vc je Rience, kterému jsidovolila utéct, aby náhodou neprozradil jméno svého pána, aby mohl dál vraždit. Tvoje velkávc jsou mrtví, kteí tu nemuseli být. Vlastn jsem se špatn vyjádil. Ne mrtví. Vci podružné!”

“Vdla jsem, že to nepochopíš.”“Nepochopím. Nikdy. Ale o co jde, vím. Vaše velké vci, vaše války, váš boj za spásu

svta… Cíl, který svtí prostedky… Poslouchej, Filippo. Slyšíš ten vískot? To se kocoui perou

za velkou vc. O vládu nad hromadou smetí. Žádná podružná vc, tam taky tee krev. Tamprobíhá válka. Ale pedstav si, že na ob ty války, lidskou i koií, já kašlu.”

“To se ti jenom zdá,” zasyela arodjka. “Zane se t to týkat, a to divé než si myslíš. I tebeeká rozhodnutí a volba. Ovládá t sudba - víc než si chceš pipustit. Myslel sis, že vezmeš podochranu dít, malou dívenku. Omyl. Pijal jsi plamen, který mže už brzy zapálit svt. Náš svt, tvj,mj i dalších. A ty budeš postaven ped volbu. Jako já. Jako Triss Ranuncul. Jako Yennefer.Yennefer si už zvolila… Tvj osud je v jejích rukou, zaklínai. Sám jsi jej do jejích rukou vložil.”

Zaklína se zachvl. Shani vykikla a vytrhla se Marigoldovi. Geralt ji zastavil gestem, vzpímilse a pohlédl pímo do tmavých oí Filippy Eilhart.

“Moje sudba…” vyslovil namáhav. “Mj osud… eknu ti, Filippo, co jsem si zvolil já.Nedovolím, abyste do vašich špinavých záležitostí zatáhli Ciri. Varuji! Kdokoli se pokusídotknout Ciri, skoní stejn jako ti tyi, kteí tady leží. Nebudu se zaklínat ani písahat - nemám naco. Jen varuji. Vyetlas mi, že jako opatrovník za nic nestojím, že to dít neumím chránit. BuduCiri chránit. Tak jak umím. Budu zabíjet. Zabíjet bez slitování…”

“Vím ti,” ekla arodjka. “Vím, že budeš. Ale ne dneska, Geralte, ne te. Protože každouchvíli omdlíš ztrátou krve. Jsi pipravena, Shani?”

arodjem se nikdo nerodí. Stále víme píliš málo o genetice a mechanismech ddinosti. Pílišmálo asu a prostedk vnujeme na výzkum. Žel, pokusy o ddiné penášeni magickýchschopností mžeme sledovat neustále, zpsobem, takíkajíc, samovolným. Výsledky pak lzepomrn asto spatit v mstských stokách i pod schodišti chrám. Setkáváme se s idioty a kata-leptiky, slintajícími a pomoujícími se proroky, s pomatenými vesnickými vštkynmi a divotvrci, sdementy, jejichž mozky zdegenerovala zddná, le nekontrolovaná Moc.

Tito idioti a kreténky mohou mít potomstvo, mohou mu pedávat své schopnosti a degener-ovat dál a dál. Je nkdo schopen pedvídat a odhadnout, jak by mohl vypadat poslední lánektohoto etzu?

Vtšina z nás, mág, pozbývá schopnost prokreace v dsledku somatických poruch a zmn in-nost hypofýzy. Pesto nkteí - i spíše nkteré - ovládnou tajemství magie, aniž ztrácejí schopnostrozmnožování. Mohou poít i porodit - a mají troufalost považovat to za štstí a požehnáni.

Avšak já opakuji, arodjem se nikdo nerodí a nikdo se jako arodj narodit nesmí! Vdoma sizávažnosti toho, co nyní napíšu, odpovídám na dotaz položený na Konventu v Cidaris.Odpovídám jednoznan a kategoricky. Každá z nás se musí rozhodnout, ím chce být -arodjkou anebo matkou. Je bezpodmínen nutné sterilizovat všechny mladé adeptky. Bezvýjimky.

Tissaia de Vries: Otrávené zidlo.KAPITOLA SEDMÁ

“Nco vám povím,” oznámila Iola Druhá a opela si ošatku se zrním o bedro. “Bude válka,íkal to knížecí výbrí…”

“Válka?” odhrnula si Ciri vlasy z ela. “S kým? S Nilfgaardem?”“To jsem neslyšela,” piznala se dívka. “Ale výbrí íkal, že náš kníže dostal píkazy od

samotného krále Foltesta. Staví zemskou hotovost, po všech cestách pochodují vojska. Ojej,co nás jen eká?”

“Když válka,” pemítala Eurneid, “tak jist s Nilfgaardem. S kým jiným? Už zase! Bohové, toje hrza!”

“Nepeháníš s tou válkou, Iolo?” Ciri rozhodila zrní slepicím a perlikám hemžícím se okolo.“Není to jenom další tažení proti Scoiaʼtael?”

“Matka Nenneke se výbrího ptala na to samé,” ekla Iola Druhá. “On jí ale vysvtlil, žetentokrát o Veverky nejde. Hrady a tvrze mají prý píkaz shromažovat zásoby pro pípadobležení. A elfové pece pepadávají v lesích, neútoí na opevnní. Výbrí vyzvídal, jestli mžeklášter poskytnout více sýra i jiných potravin. Jako zásoby. A chtl husí brka. Na šípy, víte?Uvidíte, co budeme mít práce! Bohové, práce nad hlavu!”

“Všechny ne,” popíchla Eurneid. “Nkteré z nás si šetí ruiky. Nkteré pracují jenom dva dnyv týdnu. Nemají as, ponvadž se uí arodjnické triky. Ale ve skutenosti možná tluou špaky an-ebo lítají po parku a stínají klackem bodláky. Nevíš, o kom je e, Ciri?”

“Ciri urit pjde na vojnu,” zahihala se Iola Druhá. “Je pece rytíská dcerka, velká bojovnicese strašným meem. Konen bude moci srážet hlavy namísto kopiv.”

“Kdepak, ona je pece mocná arodjka,” vyprskla Eurneid. “Promní všechny nepátelé v polníhraboše. Ciri! Ukaž nám njaké strašné áry. Udlej se neviditelná anebo radši zai, aby rychlejivyrostla mrkev. Anebo aby se slepice krmily samy. Tak nenech se prosit! Pedve njaké zak-let.”

“Magie není na ukázku,” hnvala se Ciri. “Magie, to nejsou jarmarení kejkle!”“Jasn, jasn,” smála se dívka. “Magie je vážná vc, co, Iolo? Jako bych slyšela tu ježibabu

Yennefer!”“Ciri se jí zaíná ím dál tím víc podobat,” chichotala se Iola a provokativn zaenichala.

“Dokonce už i tak voní. Co je to, Ciri, mandragora anebo ambra? Používáš arodjnickévoavky?”

“Ne! Používám mýdlo! Na rozdíl od vás, které nemáte mýdlo moc v oblib!”“Ohó,” posmívala se Eurneid. “Jak dležitá, jak nedtklivá!”“Dív taková nebyla,” pisadila si Iola Druhá. “Zmnila se od té doby, co pebývá s tou vdmou.

Je s ní ve dne v noci, na krok tu Yennefer neopouští. Vyuování už vbec nenavštvuje, ani nanás jí nezbývá as.”

“A my za ni musíme dlat všechnu práci. V kuchyni i na zahrad. Podívej Iolo, jaké má ruky.Jako princezna.”

“Tak už to bývá!” zazpívala Ciri. “Jedni mají krapet rozumu, dostanou knihu. Jiní mají vhlav ezanku, dostanou košt.”

“A ty budeš na koštti leda lítat, že? arodjka z kuchyn.”“Jsi pitomá!”“Ty sama jsi pitomá!”“A nejsem!”“A jsi! Poj, Iolo, arodjnice nejsou spolenost pro nás.”“Jasn, že pro vás ne!” vískla Ciri a praštila ošatkou o zem. “Vy máte spolenost tady v

kurníku!”Ob dvata jí ukázala záda a s ohrnutými nosy odcházela mezi rozkdákanou drbeží.Ciri hlasit zaklela. Zopakovala Vesemirovu oblíbenou prpovidku, jejímuž smyslu nepíliš

rozumla. Pak pidala nkolik slov zaslechnutých od Yarpena Zigrina, jejichž význam byl pro ninaprostou záhadou. Kopancem rozehnala slípky, tísnící se kolem rozsypaného zrní. Zvedlaošatku, obrátila ji v rukou a vzáptí se zatoila v zaklínaské piruet a hodila jí jako diskem pesdoškové stechy hospodáských budov. Otoila se na pat a rozbhla se do klášterního parku.

Bžela lehce, hospodaila s dechem. U každého druhého z míjených strom vykonala pružnýskok s plobratem, po nm výpad fiktivním meem a vzáptí nacviený únik a klamný manévr. Na-konec peskoila plot, mkce a s jistotou dopadla na pokrené nohy.

“Jarre!” vykikla, zvedajíc hlavu k okénku v kamenné zdi vže. “Jsi tam, Jarre? Hej! To jsemjá!”

“Ciri?” vyklonil se z okna chlapec. “Co tu dláš?”“Mžu za tebou?”“Te? Hmm… No prosím… Poj dál.”Vybhla do schod jako vítr a zaskoila mladého adepta ve chvíli, kdy otoen zády kvapn

zakrýval na stole ležící lejstra jinými. Oprášil si ošacení, proísl prsty vlasy a neobratn se uk-lonil. Ciri si zastrila palce za opasek a potásla popelavou hívou.

“Co je to za válku, o které všichni povídají?” vystelila bez úvodu. “Ráda bych to vdla.”“Posa se.”Rozhlédla se po místnosti. Stály v ni tyi rozmrné stoly zavalené folianty a svitky. Židle zde

byla jenom jedna - a i na ni ležely njaké pergameny.“Válka?” zahuel Jarre. “Slyšel jsem ty úvahy. Tebe to zajímá? Tebe, hol… Nesedej si na

ten stl, sotva jsem ty dokumenty seadil. Posa se na židli. Pokej, sundám to… Ví paní Yen-nefer, že jsi tady?”

“Ne.”“Hmmm… A matka Nenneke?”Ciri se potmšile ušklíbla. Vdla, o co jde. Šestnáctiletý jinoch byl veleknžiným chránncem,

pipravovaným na dráhu duchovního a kronikáe. Žil v Ellanderu, pracoval jako písa u soudu,ale v chrámu pebýval astji než ve mst, celé dny a nezídka i noci zde studoval, pepisoval a ilu-minoval díla z klášterní bibliotéky. Veleknžka to nikdy nahlas nevyslovila, ale všichni bylisrozumni s tím, že si nepeje, aby se Jarre jakkoli blíže stýkal s jejími mladými chovankami. Anaopak. Dívky nicmén po chlapci pokukovaly a asto žertovaly o možnostech, jaké nabízí astápítomnost nkoho, kdo nosí kalhoty, v kláštee. Ciri se tomu upímn divila, ponvadž Jarrepedstavoval pravý opak všeho, co ml reprezentovat pitažlivý muž. V Cinte, pokud si pam-atovala, býval za pitažlivého muže považován takový, co se dotýkal hlavou stropu a ramenyzárubní dveí, klel jako trpaslík, buel jako buvol a na ticet krok byl cítit koským potem a pivem,bez ohledu na denní i noní dobu. Takový chlapák vyvolával vzdechy a tužby fraucimorukrálovny Calanthé. Ciri se setkala rovnž s jinými muži: s moudrými a mírnými druidy z An-grenu, s nemluvnými, houževnatými osadníky ze Soddenu, se zaklínai z Kaer Morhen. Jarrebyl jiný. Hubený jak tyka, neohrabaný, v píliš velikém, prachem a inkoustem ušpinném odvu,ml vn mastné vlasy a na brad mu místo vous rostlo jen sedm osm dlouhých chlup. Ale Ciri sizvykla picházet za ním do vže. Ráda si s ním povídala, chlapec ml nemalé vdomosti, dalo seod nho mnohému piuit. Jen ji rozilovalo, že poslední dobou, když se na ni díval, ml divný,nejistý a tkavý pohled.

“No,” vyhrkla nedokav. “ekneš mi to konen?”“Není co. Nevím, že bude válka. To jsou jen drby.”“Aha,” pokývala hlavou. “Kníže tedy svolává zemskou hotovost z nudy? Vojska pochodují

po cestách pro kratochvíli? Nevykrucuj se, Jarre! Býváš v msteku i na hrad, urit nco víš!”“Pro se na to nezeptáš paní Yennefer?”“Paní Yennefer má dležitjší starosti,” prskla Ciri, ale hned se ovládla a mile se na hocha

usmála. “Och, Jarre, ekni mi to, prosím. Ty jsi tak chytrý. Umíš mluvit tak hezky a uen, mohlabych t poslouchat celé hodiny. Prosím.”

Chlapec se zardl a zrak se mu zamlžil. Ciri vzdychla.“Hmm…” pešlápl Jarre z nohy na nohu, nevda kam s rukama. “Co ti mám íct? To víš,

mezi lidmi ve mst se povídá o tom, co se semlelo v Dol Angra… Ale válka nebude. Urit. Mžešmi vit.”

“Samozejm, že mžu,” pokrila rameny, “ale chtla bych vdt, pro jsi si tak jist. V knížecí rad,pokud vím, nezasedáš. Ale jestli t vera jmenovali vojvodou, tak se pochlub. Poblahopeji ti.”

“Já studuji historické traktáty,” vysvtloval Jarre s rumncem na tvái. “Z nich se dá dovdtvíce, než kdybych sedl v njaké rad. Peetl jsem Historii válek, sepsanou generálem Pel-

ligramem, Strategii vévody de Ruytera, Broniborovu Pevahu redanských elear… V souasnépolitické situaci se vyznám dostaten, abych mohl vyvodit analogické závry. Slyšelas nkdy, coje to analogie?”

“Jasaka,” zalhala Ciri a vyškubla z pezky boty stéblo trávy.“Pokud historii dávných válek,” pohlédl chlapec do stropu, “porovnáme se souasnými

mocenskopolitickými vztahy, snadno zjistíme, že drobné pohraniní incidenty, jako ten v DolAngra, jsou náhodné a nezávazné. Jsi adeptka magie, takže souasnou politickou situaciznáš?”

Ciri neodpovdla, zamyšlen pehrabovala na stole ležící pergameny, obrátila nkolik strantlusté, v kží vázané knihy.

“Nedotýkej se toho,” znepokojil se Jane. “To je hrozn vzácné, unikátní dílo.”“Vždy ti ho nesním.”“Máš špinavé ruce.”“istjší než ty! Poslyš, máš tady njaké mapy?”“Mám, ale jsou uloženy v kufru,” vymlouval se chlapec, když však uvidl, jak se Ciri

zatváila, shodil z truhlice kupu pergamenových svitk, zvedl její víko, poklekl a zaal sepehrabovat v jejím obsahu. Ciri se zatím netrpliv vrtla na vysoké židli a dále listovala knihou.Mezi stránkami najednou narazila na volný list s rytinou naondulované ženy, úpln nahé, kteráse nacházela v objetí rovnž úpln nahého mužského. Dívka, vyplazujíc jazyk, chvíli obrázkemotáela, dokud si nebyla jista, kde je vršek a kde spodek. Pi tom si všimla nejdležitjšího detailurytiny a rozhihala se. S rozmrnou rolí pod paží se vracející Jarre zrudl jako rak, beze slova jívytrhl obrázek z ruky a zastril jej pod vrstvu lejster na stole.

“Hrozn vzácné a unikátní dílo,” pronesla jedovat Ciri. “Takovou analogii tedy studuješ?Máš tam více podobných obrázk? Zajímavé, ta kniha se jmenuje Léení a uzdravování. Rádabych vdla, jaké nemoci se léí tímhle zpsobem.”

“Ty… ty umíš íst První Runy?” podivil se jinoch, zajíknuv se rozpaky. “To jsem nevdl…”“Hodn vcí nevíš,” zvedla pyšn nos. “Co sis myslel? Že jsem jenom njaká adeptka na kr-

men drbeže? Já jsem… arodjka. Ukaž mi konen tu mapu!”Oba si klekli na podlahu, rukama a koleny pidržovali tuhý arch, který se jim tvrdošíjn snažil

svinout opt do role. Ciri nakonec zastrila jeden roh pod nohu židle a Jarre zatížil protjší rohtžkým svazkem nesoucím titul Život a iny velikého krále Radovida.

“Hmm… Je njaké nepehledné to tvoje mapisko! Njak se v nm nemžu vyznat… Kde jsme?Kde je Ellander?”

“Tady,” ukázal prstem. “To je Temerie, tohle území. Zde je Wyzima, sídlo krále Foltesta.Tady, v Pontaru, leží naše knížectví. A tady… Ano, to je Ellander a náš klášter.”

“A co to jezero? Kde v okolí je njaké jezero?”“To není jezero. To je inkoustová kaka…”“Aha. A tohle… Je to Cintra, že?”“Ano. Na jih od Soddenu. Tudy tee eka Jaruga, která se vlévá do moe práv v Cinte. Ta

zem, pokud o tom nevíš, je nyní v rukou Nilfgaaran…”“Vím!” perušila ho, zatínajíc ruku v pst. “Moc dobe to vím. A kde je ten Nilfgaard? Nevidím

ho. Nevejde se na mapu i co? Ukaž njakou vtší!”“Inu…” poškrábal se Jarre na brad. “Takovou mapu nemám… Ale vím, že Nilfgaard leží

nkde dál. Jižním smrem… Hele, nkde tady. Asi.”“Tak daleko?” užasla Ciri, dívajíc se na oznaené místo na podlaze. “Odtamtud pitáhli? A

cestou si podrobovali jiné zem?”“Ano, bylo tomu tak. Obsadili Metinnu, Maecht, Nazair, Ebbing - všechna království na jih

od pohoí Amell. Ty zem, stejn jako Cintra a Horní Sodden na severní stran hor, jsou dnesNilfgaarany nazývány provincie. Nepodailo se jim ale ovládnout Dolní Sodden, Brugge a Ver-den. Tady u Jarugy je zadržela vojska ty Království, porazila je v bitv…”

“Vím, uila jsem se o tom,” plácla Ciri otevenou dlaní do mapy. “Tak, Jarre, mluv o válce.Kleíme na politické situaci. Vyvozuj analogické závry nebo co chceš. Jsem samé ucho.”

Chlapec si odkašlal, znovu se zaervenal a pustil se do pednášky. Podrobnosti na mapukazoval koncem husího brka.

“Jak vidíš, dnešní hranici mezi námi a nilfgaardskými provinciemi tvoí Jaruga. Je to v pod-stat nepekonatelná pekážka. Veletok, jenž prakticky nikdy nezamrzá a bhem deš se mže roz-vodnit natolik, že je široký bezmála míli. Na dlouhém úseku, tady, protéká mezi velmi tžcedostupnými behy, pod skalami Mahakamu…”

“Krajiny trpaslík a gnóm?”“Správn. Jarugu lze tedy pekroit na dolním toku pouze zde, v Soddenu, a na stedním toku

v téhle dolin, v Dol Angra…”“A tam došlo k tomu… incidentu?”“Pokej. Snažím se ti zrovna vysvtlit, že Jarugu není schopna za nynjších podmínek žádná

armáda pekroit. Oba možné pechody, pes nž odjakživa táhla vojska, jsou v souasnosti dkladnstežené a hájené - jak námi, tak i Nilfgaardem. Podívej se na mapu, kolik je tam tvrzí. Hele,tady je Brugge, tady Verden a zde souostroví Skellige…”

“A co je tohle? Ta velká bílá plocha?”Jarre se pisunul blíž, ucítila teplo jeho tla.“Les Brokilon,” odpovdl. “To je zakázaná oblast - království dryád. Ale vlastn i Brokilon

chrání naše kídlo. Dryády tudy nikoho nepustí. Ani Nilfgaarany.”

“Hmm…” sklonila se dívka nad mapou. “Tady je Aedirn. Msto Vengerberg… Jarre!Okamžit toho nech!”

Chlapec prudce ucukl ústy od jejich vlas a zrudl jak pivoka.“Nepeji si, aby sis to dovoloval!”“Ciri, já…”“Pišla jsem k tob v závažné vci, jako arodjka k uenci,” ekla chladn a s odstupem, tónem

navlas napodobujícím Yennefer. “Tak se podle toho chovej!”“Uenec” pedvedl tak hloupý obliej, že se “arodjka” jen s námahou zdržela smíchu.“Z celého tvého zempisu,” navázala, když se znovu sklonila nad mapou, “dosud nic

nevyplynulo. Vyprávíš mi o nepekroitelné ece Jaruze, jenže Nilfgaarané pece už dvakrát pešlina druhý beh. Co jim v tom mže zabránit te?”

“Tenkrát,” utel si Jarre pot, který mu náhle vystoupil na ele, “mli proti sob jenom Sodden,Brugge a Temerii. Ale od bitvy v Soddenu proti nim stojí pevný svazek - tyi Království. Temer-ie, Redanie, Aedirn a Kaedwen.”

“Dobe vím, co je to za svazek,” pochlubila se Ciri. “Král Henselt z Kaedwenu poskytuje ta-jnou pomoc králi Demawendovi z Aedirnu. Vozí ji v bekách. A jestli králové nkoho podezírajíze zrady, naplní beky kamením. Nalíí past…

Zarazila se; pipomnla si, že jí Geralt zakázal hovoit o tom, co zažili na cest. Jarre jipodezívav sledoval. “Opravdu? Odkud to všechno víš?”

“etla jsem o tom v knize jenerála Pelikána,” odsekla “A o lecjakých jiných analogiích.Prozra mi nco o tom maléru v Dol Angra. A nejdív mi ukaž, kde to je.”

“Zde. Dol Angra je tahle široká dolina, vedoucí z Jihu do Lyrie a Rivie, do Aedirnu, a pakdál do Dol Blathanna a Kaedwenu. S námi, s Temerií, ji spojuje dolina Pontar.”

“A co se tam pihodilo?”“Došlo k boji. Prý. Moc toho nevím. Ale povídalo se o tom na hrad.”“Jestli došlo k boji,” zachmuila se Ciri, “je to válka. Co se mi tedy snažíš namluvit jiného?”“Ke srážkám nedošlo poprvé,” vysvtloval Jarre, ale dve vidlo, že si je jist stále mén. “Na

hranici neustále dochází k rzným incidentm. Nemají takka žádné dsledky.”“Propak ne?”“Je rovnováha sil. Ani my, ani Nilfgaarané nechceme nic udlat. Žádná ze stran nechce

protivníkovi poskytnout casus belli…”“Co poskytnout?”“Dvod k válce. Rozumíš? Proto jsou ozbrojené srážky v Dol Angra pouze náhodnými in-

cidenty, tak jako nájezdy lupi anebo potyky s podloudníky. Rozhodn to nejsou plánovanéakce pravidelné armády, naší ani nilfgaardské… Protože to by byl práv casus belli.”

“Aha. A povz mi, Jarre…” Odmlela se. Zvedla prudce hlavu, dotkla se prsty spánk,svraštila elo.

“Musím jít,” oznámila. “Yennefer m volá.”“Slyšíš ji?” vyptával se chlapec. “Na dálku? Jak…”“Musím jít,” zopakovala, vstala a oprášila si kolena. “Poslyš, Jarre. Odjíždím s paní Yen-

nefer. Nevím, kdy se vrátíme. Je to hrozn dležité a tajné a týká se to jen arodjek, tak se m nanic neptej.”

Jarre také vstal, pohlédl na ni a zrak mu opt zatkal.“Ciri…”“No?”“Já… já…”“Nevím, o co ti jde,” netrpliv odbyla váhajícího jinocha. “A ty, jak se zdá, to taky poádn

nevíš. Jdu. Mj se, Jarre.”“Na shledanou, Ciri. Šastnou cestu. Budu… Budu na tebe myslet.”Ciri si povzdychla.*“Jsem tu, paní Yennefer!”Rozrazila dvee dokoán, až práskly o ze a vletla do komnaty jako stela z katapultu. O židli

stojící v cest by si kdokoli jiný div nepolámal nohy, ale Ciri ji svižn peskoila, v letu provedlaplavnou plpiruetu a pedstíraný výpad. Pružn dopadla a zasmála se povedenému triku. I popedcházejícím prudkém bhu dýchala klidn a nezrychlen. Kontrolu dýchání ovládala jiždokonale.

“Tady jsem,” zopakovala.“Konen. Svlékat a do necek. Honem.”arodjka se neohlédla, neotoila se od stolku, vidla dve v zrcadle. Vlánými pohyby si esala

vlhké erné kadee, které se poddávaly hebenu, aby se vzáptí opt bujn zvlnily.Dívka si bleskov stáhla boty, vyklouzla z odvu a se šplouchnutím pistála v neckách.

Chopila se mýdla a zaala si dkladn drhnout paže.Yennefer zstala sedt, dívala se z okna a roztržit si pohrávala s hebenem. Ciri zaala prskat

a plivat, protože se jí mydliny dostaly do úst. Pemítala, zda není zakletí, které by umožovalomytí bez vody, mýdla a ztráty asu.

arodjka odložila heben, ale nadále zamyšlen hledla z okna na hejna havran a vran,letících za hlasitého krákání k východu. Na stolku vedle zrcadla a baterie flakónú a krabiek nakosmetické pípravky leželo i nkolik dopis. Ciri bylo známo, že Yennefer ty dopisy dávno ekalaa teprve jejich doruení bylo podmínkou odjezdu z kláštera. Pes to, co nafoukan tvrdila Jar-remu, nemla dívka ani potuchy, kam a pro musí odjet. A v tch dopisech…

Pro odvedení pozornosti vachtala levou rukou ve vod a zatím složila prsty pravice do Zna-men, upela zrak na dopisy a vyslala impuls.

“Opovaž se,” promluvila zády otoená Yennefer.“Myslela jsem…” zajíkla se dívka. “Myslela jsem si, že nkterý z nich je od Geralta…”“Kdyby byl, dala bych ti ho,” obrátila se arodjka v kesle a posadila se elem k ní. “Už budeš

umytá?”“Hotovo.”“Vsta, prosím.”Ciri poslechla. Yennefer se neznateln usmála.“Tak,” konstatovala. “Dtství máš za sebou. Zaoblila ses a zaokrouhlila tam, kde bylo teba.

Spus ruce, na tvoje lokty nejsem zvdavá. No no, bez ostýchání, bez falešného studu. To jetvé tlo, nejpirozenjší vc pod sluncem. To, že dospíváš, je samozejmé. Kdyby tvj osud nebyl…Kdyby nebylo války, jist bys už byla provdána za njakého prince nebo králevice. Uvdomuješ sito, ne? Probíraly jsme tyhle vci dost asto a podrobn, abys vdla, že je z tebe už žena. Tlesn, tose rozumí. Doufám, že jsi nezapomnla, co jsem ti kladla na srdce?”

“Ne, nezapomnla.”“Doufám, že pam neztrácíš ani bhem návštv u našeho mladého knihovníka?”Ciri sklopila oi, ale jen na chvilku. Yennefer se neusmála.“Uti se a poj sem,” požádala ji suše. “A necákej, prosím.”Do osušky zabalená Ciri usedla na stoliku u arodjiných kolenou. Yennefer jí rozesávala

vlasy, as od asu odstihujíc nkterou neposlušnou kade.“Zlobíš se?” zeptala se dívka nesmle. “Za to, že jsem… byla ve vži?”“Ne. Ale Nenneke to nerada vidí. Víš o tom.”“Ale já nic… Jarre m vbec nezajímá…” soukala ze sebe uzardlá Ciri. “Já jenom…”“Ovšemže,” ekla arodjka. “Ty jenom. Netva se jak dít, už jím nejsi. Když se na tebe ten

mládenec jen podívá, zaíná slintat a koktat. Cožpak sis nevšimla?”“To není moje vina! Co mám dlat?”Yennefer ji pestala esat, upela na ni hluboký, fialkový pohled.“Nepohrávej si s ním. To by bylo podlé.”“Nepohrávám si s ním! Jenom si s ním povídám.”“Chci vit,” šmikla arodjka nžkami a ustihla pramínek, který se za nic na svt nedailo

piísnout, “že bhem toho povídání nezapomínáš na to, o jsem t žádala.”“Nezapomínám, nezapomínám!”“Je to bystrý a inteligentní chlapec. Jedno dv neopatrná slova, a mže odhalit pravdu, o

které nesmí nic vdt. O které nesmí nikdo vdt. Nikdo bez výjimky se nesmí dovdt, kdodoopravdy jsi.”

“Nezapomnla jsem,” opakovala Ciri. “Nikomu jsem neekla ani slvko, nemj strach. ekni mi,kvli tomu musíme tak náhle odjet? Bojíš se, že se nkdo dovdl, že jsem tady? Proto?”

“Ne. Kvli nemu jinému.”“Proto… že mže zaít válka? Všichni mluví o nové válce. Všichni, paní Yennefer.”“Jist,” potvrdila nevzrušen arodjka, cvakajíc nžkami kolem dívina ucha. “Války patí k vn

omílaným tématm. Hovoilo se o nich, hovoí a bude hovoit. Nikoliv bez dvod - války byly, jsoua budou. Sklo hlavu.”

“Jarre povídal… že s Nilfgaardem válit nebudeme. Vykládal o njakých analogiích. Ukazov-al mi mapu. Sama nevím, co si o tom mám myslet. Nevím, co jsou ty analogie, urit nco strašnchytrého… Jarre te všelijaké uené knihy a nkdy se vytahuje, ale já si myslím…”

“Zajímá m, co si myslíš, Ciri.”“Kdysi… V Cinte… Paní Yennefer, moje babika byla mnohem, mnohem moudejší než

Jarre. Král Eist byl taky moudrý, plul po mnoha moích, vidl všechno, dokonce i narvala amoského hada - vsadím se, že vidl i nejednu analogii. A co z toho? Najednou pišli oni,Nilfgaarané…”

Ciri trhla hlavou, hlas jí uvázl v hrdle. Yennefer ji objala, siln k sob pivinula.“Žel,” ekla tiše. “Máš pravdu, Škaredko. Kdyby se lidé uili ze svých zkušeností a vyvo-

zovali z nich závry, dávno bychom zapomnli na všechny války. Le ti, kteí války pipravují, senikdy nenechali zadržet ani zkušenostmi, ani analogiemi.”

“Tak pece… Je to pravda, bude válka. Proto musíme odjet?”“Nemluvme o tom. Nedlejme si starosti pedem.”Ciri popotáhla nosem.“Vidla jsem válku,” zašeptala. “Nechci to už zažít. Nikdy. Nechci znovu zstat sama. Nechci

se bát. Nechci zase o všechno pijít - jako tehdy. Nechci ztratit Geralta… ani tebe, Yennefer.Nechci vás ztratit. Chci být s tebou. A s ním. Poád.”

“Budeš,” zachvl se arodjin hlas. “Budu s tebou, Ciri. Poád. Slibuji.”Ciri vzdychla. Yennefer si tiše odkašlala, odložila nžky a heben, vstala a pistoupila k oknu.

Venku se stále rozléhalo krákání havran a vran letících k horám.“Když jsem pijela,” promluvila arodjka malinko pohnutým hlasem. “Když jsme se setkaly

poprvé. Nemlas m ráda.”Ciri mlela. Naše první setkání, pomyslela. Pamatuji si. Byly jsme s dvaty v Jeskyni.

Krušinka nám ukazovala rzné rostliny a byliny. Pak pišla Iola První a nco jí šeptala do ucha.Knžka se zatváila znechucen. Iola První ke mn pistoupila s takovým zvláštním výrazem vetvái. Seber se, Ciri, ekla, a bž rychle do refektáe. Matka Nenneke t volá. Nkdo pijel.

Zvláštní, významné pohledy, vzrušení v oích. A šepot. Yennefer. arodjka Yennefer. Rych-leji, Ciri, pospš si. Matka Nenneke eká. A ona eká.

Hned jsem tehdy vdla, vzpomínala Ciri, že je to ona. Protože jsem ji vidla. Pedchozí noci.Ve snu.

Ona.Neznala jsem její jméno. V mém snu nemluvila. Jen se na mne dívala. A v temnot za ní

jsem rozeznala zamené dvee…Ciri vydechla. Yennefer se otoila, hvzda na jejím hrdle zajiskila tisícem záblesk.“Máš pravdu,” piznalo vážn dve, hledíc pímo do arodjiných fialkových oí. “Nemla jsem t

ráda.”*“Ciri,” oslovila ji Nenneke. “Pistup blíž. Toto je paní Yennefer z Vengerbergu, Mistryn Ma-

gie. Neboj se, paní Yennefer ví, kdo jsi. Mžeš jí dvovat.”Dívenka se uklonila, složila ruce do uctivého gesta. arodjka zašelestila dlouhou ernou

sukní, piblížila se, vzala ji za bradu a bez okolk jí zvedla hlavu, otoila její tváí, doleva,doprava. Ciri pocítila zlost a klíící zarputilost: nebyla zvyklá, aby se k ní nkdo takto choval. Alezárove jakoby pocítila i palivou závist. Yennefer byla neobyejn krásná. Ve srovnání s bledýma spíše všedním pvabem chovanek a mladých knžek, které Ciri vídala den co den, arodjkazosobovala krásu sebevdomou, vystavovanou na odiv, umocnnou a zvýraznnou v každémdetailu. Vlasy jí padaly na ramena jako erný vodopád, leskly se a lámaly svtlo jako paví peí,vlnící se pi každém pohybu. Ciri se náhle zastydla, zastydla se za své odené lokty, mozolnatédlan, polámané nehty a vlasy zplstnatlé do myších ocásk. Najednou zoufale zatoužila mít tovšechno, co mla Yennefer - vznosnou, hluboko odhalenou šíji a na ní elegantní ernousametku s pekrásnou, jiskivou hvzdou. Pravidelné, uhlem zvýraznné oboí a dlouhé asy.Pyšná ústa. A ty dv obliny, dmoucí se pi každém nadechnutí, obepnuté erným hedvábím ablostnou krajkou…

“Tak tohle je to slavné Pekvapení - Geraltova nadílka,” ohrnula arodjka lehce rty. “Podívejse mi do oí, dve.”

Ciri sebou trhla a stáhla hlavu mezi ramena. Ne, to bylo jediné, co Yennefer nezávidla, potom jediném netoužila - dokonce se bála i jen podívat. Ty fialkové oi, studené a hluboké jakobezedná jezera, lesknoucí se, netené a zlé. Dsivé.

arodjka se obrátila k veleknžce. Od hvzdy na jejím hrdle se oslniv odrazily slunení paprskydopadající oknem refektáe.

“Ano, Nenneke,” prohlásila. “Nemže být pochyb. Staí pohlédnout do tch zelených kukadel,aby bylo jasné, co v ní vzí. Vysoké elo, klenuté oblouky oboí, pkné rozestavení oí. Úzký nos.Dlouhé a štíhlé prsty. Ojedinlá barva vlas. Evidentn elfská krev, tebaže jí není mnoho. Elfskýpradd anebo prabába. Souhlasí?”

“Neznám její rodokmen,” odtušila veleknžka nezaujat. “Nestarala jsem se o to.”“Na svj vk vysoká,” pokraovala arodjka, hodnotíc dívku pohledem. Ciri se snažila potlait

rozilení a chu ulevit si vzteklým zajeením, zadupat nohama a utéct odtud s takovým tísknutímdvemi, až by se sypala omítka ze stropu.

“Slušn vyvinutá,” nespouštla z ní oi Yennefer. “Pekonala v dtství njaké nakažlivé choroby?Aha, na to ses jí urit ptala. U tebe nestonala?”

“Ne.”“Migrény? Mdloby? Slabá odolnost vi nachlazení? Bolestivé menstruace?”“Ne. Jenom ty sny.”“Vím,” odhrnula si Yennefer vlasy z ela. “Psal mi o tom. Z jeho dopisu vyplývalo, že na

Kaer Morhen s ní neprovádli žádné… experimenty. Chtla bych vit, že je to pravda.”“Je to pravda. Dávali jí pouze pírodní, pirozené stimulátory.”“Stimulátory nejsou nikdy pirozené!” pozvedla arodjka hlas. “Nikdy! Práv ony u ní mohly

posílit píznaky… Mor na nj, neekala jsem od nho takovou nezodpovdnost!”“Uklidni se,” doporuila jí Nenneke ledov a bez jakékoli úcty. “ekla jsem, že to byly pírodní,

zcela bezpené prostedky. Promi, má milá, le v tomto oboru jsem vtší autoritou než ty. Vím, jakje pro tebe obtížné akceptovat ní autoritu, nicmén v tomto pípad budeš nucena ji pijmout. Auž se o tom nebavme.”

“Jak chceš,” stiskla Yennefer rty. “Tak poj, dve. Nemáme mnoho asu. Byl by hích jímplýtvat.”

Ciri s úsilím ovládla tesoucí se ruce, polkla slinu a tázav pohlédla na Nenneke. Veleknžkase tváila nezvykle vážn a ustaran. Úsmv, kterým odpovdla na její nmý dotaz, byl venkoncemstrojený.

“Pjdeš te s paní Yennefer,” pobídla ji. “Paní Yennefer bude po njaký as tvou vy-chovatelkou.”

Ciri sklopila hlavu, zaala zuby.“Bezpochyby jsi udivena,” pokraovala Nenneke, “že t dostává na starost Mistryn Magie.

Ale ty jsi rozumné dvátko, Ciri. Znáš dvod. Zddilas po svých pedcích jisté… vlastnosti. Víš, oem mluvím. Picházelas za mnou po tch snech, po noních poplaších v dormitoriu. Já jsem tineumla pomoci. Ale paní Yennefer…”

“Paní Yennefer,” dokonila arodjka, “uiní co bude teba. Jdeme, dve.”“Bž,” pikývla Nenneke pokoušející se o ulehený úsmv. “Bž, dít. Pomni, že mít za vy-

chovatelku osobnost, jako je paní Yennefer, to je veliká pocta. Neudlej ostudu svatyni aninám, svým dosavadním uitelkám. A bu poslušná.”

Uteu dneska v noci, rozhodla se Ciri. Zpátky na Kaer Morhen. Ukradu ze stájí kon a mžousi o mn nechat zdát. Uteu!

“To zrovna,” poznamenala arodjka polohlasn.“Poslouchám?” zvedla hlavu knžka. “íkalas nco?”“Nic, nic,” usmála se Yennefer. “To se ti nco zdálo. Nebo se nco zdálo mn? Jen se podívej

na svou chovanku, Nenneke. Zlá jako divoká koka. Z oí jí šlehají jiskry, v duchu prská a kdybyumla sklopit uši, urit to udlá. Zaklínaka! Bude nezbytné chytit ji pod krkem a opilovat jídrápky.”

“Mj víc pochopení,” knžiny rysy ztvrdly. “Prosím t, projev jí porozumní a srdce. Ona skutennení to, za ji považuješ.”

“Co tím chceš naznait?”“Ona není tvá sokyn, Yennefer.”Chvíli se ob mily oima, arodjka a veleknžka, a Ciri cítila chvní povtí, njakou strašnou sílu,

kterou mezi sebou vyvolaly. Trvalo to jen zlomek okamžiku, poté síla zmizela. Yennefer seuvolnn, zvun rozesmála.

“Zapomnla jsem,” prohlásila. “Vždy na jeho stran, že, Nenneke? Vždy plna starostlivosti onj. Jako matka, kterou nikdy neml.”

“A ty vždy proti nmu,” pousmála se knžka. “Vždy plna citu k nmu. A bráníš se ze všech sil,aby ten cit nkdo náhodou nenazval pravým jménem.”

Ciri opt pocítila nkde zespoda, z bicha narstající hnv, ve spáncích pulsující vzdor.Pipomnla si, kolikrát a za jakých okolností slyšela to jméno. Yennefer. Jméno, jež budiloneklid, jméno jako symbol tajemství. Domyslela si, o jaké tajemství jde.

Hovoí pede mnou oteven, bez zábran, pomyslela si. Cítila, jak se jí zase zaínají tást rucezlostí. Vbec m nevnímají, nevnují mi pozornost. Jako bych byla malé dcko. Mluví o Geraltovipede mnou, v mé pítomnosti, a to pece ony nesmí, protože já… Já jsem…

Kdo?“Ty, Nenneke,” odsekla arodjka, “opt analyzuješ cizí city a ješt ke všemu je chceš hodnotit

dle vlastních pravidel!”“A strkám nos do cizích vcí.”“Nechtla jsem to íkat nahlas,” potásla Yennefer vlasy, až se jejich jednotlivé prameny zavl-

nily jako lesklí erní hadi. “Díky, že jsi to uinila za mne. Ale te zmme téma, prosím. Ponvadž to,které petásáme, je neskuten hloupé. Mly bychom se ped naší mladou adeptkou stydt. A co setýe toho, o jsi mne prosila… Budu mít porozumní. Se srdcem to bude tžší, jelikož sevšeobecn soudí, že dotyný orgán postrádám. Ale my už si njak poradíme, vi, Nadílko?”

Usmála se na Ciri, a Ciri, pes svj hnv a podráždní, nemohla než odpovdt úsmvem.Protože úsmv arodjky byl neoekávan milý, pívtivý, srdený. A velmi, velmi hezký.

*

Vyslechla arodjinu pednášku ostentativn k ní otoená zády a pedstírajíc, že veškerou po-zornost vnuje melákovi, bzuícímu ve kvtu slézu, rostoucího pod chrámovou zdí.

“Nikdo se m na to neptal,” zamumlala.“Na co se t nikdo neptal?” Ciri zavíila v piruet a zlostn švihla rukou po slézu, melák s

podráždným bruením odletl.“Nikdo se m neptal, jestli chci, abys m uila!”Yennefer si zapela psti v bok, v oích se jí zablýsklo.“Jaká náhoda,” zasyela. “Pedstav si, že ani m se nikdo neptal, zda t chci uit. Žádné chtní

zde ovšem nehraje roli. Já totiž neberu do uení kdejakou nicku, a ty, navzdory pedpokladm,mžeš bezvýznamná nicka být. Byla jsem požádána, abych ovila, jak to s tebou je. Abychzjistila, co se v tob skrývá a co t mže ohrozit. A já, by ne bez námitek, jsem souhlasila.”

“Ale já jsem nesouhlasila!”arodjka zvedla paži a pohnula rukou. Ciri ucítila, jak jí zatepalo ve skráních a zalehlo v

uších. Jako pi polknutí sliny, jenže mnohem silnji. Pocítila slabost a ospalost, únavu, sklánjícíšíji a podlamující kolena.

Yennefer spustila ruku, projevy okamžit ustaly.“Poslouchej m pozorn, Nadílko,” ekla. “Mohu t bez obtíží uhranout, zhypnotizovat a uvést

do tranzu. Mohu t zparalyzovat, násilím napojit magickým elixírem, svléknout do naha, položitna stl a zkoumat t celé hodiny. Beze všeho si pitom mohu dopát pestávky na jídlo, zatímco tybudeš ležet a civt do stropu, protože nebudeš moci ani okem pohnout. Udlala bych to tak skteroukoli usmrkanou káou. S tebou tak jednat nechci, protože je na první pohled patrno, žejsi inteligentní a hrdá, že máš charakter. Nechci urážet tebe ani sebe. Ped Geraltem. Ponvadžto on mne poprosil, abych prozkoumala tvoje schopnosti. Abych ti pomohla je zvládnout.”

“Poprosil t? Pro? Nic mi o tom nedal vdt. Neptal se m…”“Umínn se k tomu vracíš,” zarazila ji arodjka. “Nikdo se t nezeptal na tvj názor, nikdo se

nenamáhal zeptat, co si peješ a co ne. Pro? Nezadalas náhodou píinu, abys byla považovánaza paliatého, vzdorovitého fracka, kterého je zbytené se ptát? Ale já to zkusím, položím tiotázku, kterou ti nikdo nedal. Podrobíš se testm?”

“Co to bude? Jaké testy? A pro…”“Už jsem ti to vysvtlila. Nerozumíš-li tomu, nedá se nic dlat. Nehodlám cviit tvou

soustednost ani posilovat tvou inteligenci. Otestovat mohu stejn dobe chytrou jako hloupou.”“Nejsem hloupá! Všemu jsem rozumla.”“Tím lépe.”“Jenže já se nehodím na arodjku! Nemám na to vlohy! Nikdy ze mne arodjka nebude a ani

jí být nechci! Jsem pedurena Geral… na zaklínaku! Jsem tady jen na as, brzy se vrátím naKaer Morhen.”

“Upen se mi díváš do výstihu,” mhouíc fialkové oi, zmnila Yennefer znenadání téma.“Vidíš v nm nco neobvyklého? Nebo je to závist?”

“Ta hvzda…” podivila se Ciri. “Z eho je? Ty kamínky se chvjí a tak zvláštn mihotají.”“Pulsují,” usmála se arodjka. “To jsou aktivní brilianty a obsidián. Chceš se podívat

zblízka? Dotknout se jich?”“Ano… Ne!” couvla Ciri a zlostn potásla hlavou ve snaze odehnat od sebe omamnou vni

šeíku a angreštu. “Nechci! K emu? Nezajímá m to! Ne a ne! Jsem zaklínaka! Nemám žádnévlohy k magii! Na arodjku se nehodím, to je snad jasné, protože jsem… A vbec…”

arodjka usedla na kamennou laviku pod zdí a zaujat si zaala prohlížet své nehty.“A vbec,” dokonila Ciri, “si to musím rozmyslet.”“Poj sem. Posa se vedle mne.”Poslechla.“Potebuji as na rozmyšlenou,” povdla nerozhodn.“Správn,” pikývla Yennefer, neustále si prohlížejíc nehty. “Je to vážná vc. Musí se promys-

let.”Ob njakou dobu mlely. Parkem procházející dívky na n zvdav pokukovaly, šeptaly si a chi-

chotaly se.“No?”“Co… no?”“Rozmyslela ses?”Ciri vyskoila rovnýma nohama, frkla a dupla si.“Já… Já…” nemohla rozilením ani popadnout dech. “Dláš si legraci? Potebuji as! Musím

to rozvážit! Déle, celý den… A noc!”Yennefer jí pohlédla do oí, Ciri se pod tím pohledem pikrila.“Písloví nám radí,” promluvila arodjka zvolna, “že ráno je moudejší veera. Ale v tvém

pípad, Nadílko, budeš mít ráno za sebou jen další noní mru. Znovu se probudíš bolestí, skikem, zalitá potem; znovu se budeš bát, bát se toho, cos vidla, bát se toho, na co senedokážeš rozpomenout. Noc ti nepinese spánek. Jen hrzu. Do svítání.”

Dívenka se zachvla a sklopila hlavu.“Nadílko,” zmnil se takka neznateln arodjin hlas. “Dvuj mi.”Její paže byla teplá. erný samet sukn lákal k pohlazení. Vn šeíku a angreštu sladce

opájela. Dotek uklidoval a chlácholil, mírnil rozrušení, tišil zlost a vzdor.“Podrobíš se testm, Nadílko.”“Ano,” špitla, vdoma si, že ani nemusela odpovídat. Protože to vbec nebyla otázka.*

“Já už niemu nerozumím,” ekla Ciri. “Nejdív mi tvrdíš, že mám schopnosti, protože mám tysny. Ale chceš dlat zkoušky a ovovat… Jak je to tedy? Mám schopnosti anebo nemám?”

“Na tu otázku odpoví testy.”“Testy, testy,” ohrnula nos. “íkám ti, že žádné schopnosti nemám. Kdybych mla, snad

bych o tom nco vdla. No ale… Kdybych irou náhodou njaké schopnosti mla, co si s nimi poít?”“Jsou dv možnosti,” prohlásila nevzrušen Yennefera otevela okno. “Bude je teba bu

potlait, anebo ovládnout. Pokud se rozhodneš pro to druhé, vynasnažím se ti pedat alespoelementární znalosti magie.”

“Co je to… elementární?”“Základní.”Byly samy v boním, neobývaném kídle budovy, v prostorné svtnici, kterou Nenneke pidlila

arodjce. Ciri bylo známo, že zde bývají ubytováváni všichni hosté. Rovnž Geralt, kdykolivnavštívil svatyni, bydlel práv v tomto pokoji.

“Budeš m chtít uit?” posadila se na okraj lžka a pejela dlaní po damaškovém prostradle.“Budeš m chtít odtud vzít? Nikam bych s tebou nejela!”

“Odjedu tedy sama,” ekla chladn Yennefer, rozvazujíc emínky cestovních vak. “Stýskat semi nebude. Vysvtlila jsem ti pece, že t budu vyuovat, jen pokud s tím budeš souhlasit. A tomohu klidn dlat zde, na míst.”

“Jak dlouho m budeš uit?”“Jak dlouho budeš chtít.”arodjka se sklonila, otevela komodu a vytáhla z ní starou koženou brašnu, opasek, pár

kožešinových zimních bot a kameninový džbánek opletený lýkem. Ciri slyšela, jak ženapotichu láteí, le vidla, že se zárove pod nosem usmívá a peliv ukládá nalezené vci zpátky dokomody. Domyslela si, komu patily a kdo je tam zanechal.

“Co to znamená: jak dlouho budu chtít?” otázala se. “Jestli m uení omrzí anebo se mi neb-ude líbit…”

“Tak s ním skoníme. Staí, abys mi to povdla. Nebo dala najevo.”“Jak najevo?”“Rozhodneš-li se pro uení, budu vyžadovat absolutní poslušnost. Opakuji, absolutní.

Takže pokud toho budeš mít dost, staí, abys mne neposlechla, a uení skoní. Jasné?”Ciri pikývla a loupla po arodjce zelenýma oima.“Dále,” pokraovala Yennefer, “vyžaduji absolutní upímnost. Nebudeš pede mnou nic

skrývat. Nic. Jestli tedy nebudeš mít o uení zájem, staí zaít lhát, cokoliv tajit a pedstírat nebose v sob uzavít. Jestli se t na nco zeptám a ty neodpovíš upímn, bude to rovnž znamenatokamžitý konec. Pochopilas?”

“Ano,” šeptla Ciri. “A ta… upímnost… Bude platit i pro tebe? Budu smt… dávat otázkytob?”

Yennefer se na ni podívala a ústy jí zacukalo.“Samozejm,” odvtila po chvilce. “To se rozumí samo sebou. To bude základ výuky a

výchovy, kterou ti hodlám poskytnout. Upímnost musí být oboustranná. Mžeš mi klást otázky.Kdy budeš chtít. A já na n odpovím. Upímn.”

“Na každou otázku?”“Na každou.”“Od této chvíle?”“Ano. Od této chvíle.”“Co je mezi tebou a Geraltem, paní Yennefer?”V tichu, které zavládlo po vyslovení otázky, vlastní opovážlivostí vydšená Ciri div neom-

dlela.arodjka k ní zvolna pistoupila, položila jí ruce na ramena a pohlédla jí do oí, zblízka, upen.“Stesk,” ekla vážn. “Žal. Nadje. A strach. Ano, zdá se, že jsem na nic nezapomnla. Nuže,

te se mžeme pustit do test, ty malá zelenooká zmije. Ovíme, jestli máš nadání. Akoliv po tvéotázce bych se tuze divila, kdyby se ukázalo, že ne. Pusme se do toho, Škaredko.”

Ciri se naježila:“Pro mi tak íkáš?”Yennefer se usmála koutkem úst:“Slíbila jsem ti upímnost.”*Ciri si protáhla záda, dopálen a netrpliv se zavrtla na tvrdém sedadle. Po nkolika hodinách

sezení ji už brnl zadek.“Nic z toho nebude!” vyhrkla a otela si o stolní desku uhlem zašpinné prsty. “Vbec nic! Nic

se mi nedaí! Nemžu být arodjkou! íkala jsem ti to od zaátku, ale ty jsi mi nechtla vit, vbec jsi mneposlouchala!”

Yennefer zvedla oboí“Neposlouchala jsem t, povídáš? Zajímavé. Obvykle vnuji pozornost všemu, co ekneš, a

uložím si to do pamti. Ovšem za podmínky, že to má hlavu a patu.”“Vysmíváš se mi,” zaskípala Ciri zuby. “A já jsem chtla jenom íct… Víš, o tch vlohách.

Tam v horách, na Kaer Morhen… Nesvedla jsem žádné zaklínaské Znamení. Ani jedno!”“To já vím.”“Víš?”“Vím. Ale to nic neznamená.”

“Jak to? No… Ale to není všechno!”“Napjat t poslouchám.”“Já se nehodím. Nechápeš to? Jsem… moc mladá.”“Byla jsem mladší, když jsem zaínala.”“Ale urit jsi nebyla…”“O co jde, dve? Pesta koktat! Aspo jednu souvislou vtu bych prosila.”“No…” sklopila Ciri zrak a zardla se. “Iola, Myrrha, Eurneid a Katje se mi u obda

posmívaly, že kouzla se mi vyhýbají, že nemžu arovat, ponvadž… Ponvadž jsem… pannapece. To znamená…”

“Pedstav si, že vím, co to znamená,” perušila ji arodjka. “Zejm to zase pijmeš jakovýsmch, nicmén ti musím oznámit, že zase plácáš hlouposti. Vrame se k testu.”

“Jsem panna!” opakovala Ciri umínn. “K emu jsou všechny testy? Panna nemže arovat!”“Co se dá dlat?” zvrátila se Yennefer dozadu do opradla. “Tak bž a nechej se nkde o pan-

enstv pipravit, když ti tak pekáží. Já pokám. Ale pospš si s tím, jestli mžeš.”“Dláš si legraci?”“Všimla sis?” pousmála se arodjka. “Blahopeji. Zvládlas úvodní zkoušku bystrosti. A nyní

skutený test. Souste se, prosím. Podívej, na tomhle obrázku jsou tyi borovice. Každá má jinýpoet vtví. Nakresli pátý stromek, který by ml patit k tm tyem a stát tady, na tom volném míst.”

“Borovice jsou pitomé,” prohlásila Ciri, zatímco s vyplazeným jazykem kreslila uhlemponkud roztesený stromeek. “A nudné. Nechápu, co mají borovice spoleného s magií. Co?Paní Yennefer! Slíbilas odpovídat na moje dotazy!”

“To je smla,” povzdechla si arodjka, sebrala jí arch papíru a zkoumav si prohlíželaobrázek. “Mám dojem, že toho slibu zaínám litovat. Co mají borovice spoleného s magií? Nic.Ale nakreslilas to správn a vas. Vskutku, na pannu je to dobrý výsledek.”

“Smješ se mi?”“Ne. Smji se málokdy. Musím mít k smíchu opravdový dvod. Souste se na další výkres,

Nadílko. Jsou na nm hvzdiky, koleka, kížky a trojúhelníky seazené v rzných sestavách donkolika ad. Prohlédni si je a odpovz, kolik hvzdiek má být v poslední ad.”

“Hvzdiky jsou pitomé!”“Kolik?”“Ti!”Yennefer se zahledla na njaký detail na vyezávaných dveích skín a dlouho mlela.

Zlomyslný úsmšek na díviných rtech zaal mizet, až se ztratil doista.“Zejm t zajímalo,” promluvila velmi pomalu arodjka s pohledem nadále upeným na skí, “co

se stane, když mi dáš neuváženou a nesmyslnou odpov. Možná sis myslela, že si tohonevšimnu, protože m tvoje odpovdi vbec nezajímají. Myslelas špatn. Možná ses domnívala,

že vezmu na vdomí, že jsi hloupá. Domnívala ses špatn. Jestli t omrzelo být testována achtlas pro zmnu otestovat mne… Nu, zdá se, že ti to nevyšlo. Tak i tak, test skonil. Vra mi tenarch.”

“Promi mi to, paní Yennefer,” sklopilo dve hlavu.“Tam samozejm musí být… jen jedna hvzdika. Moc se omlouvám. Nehnvej se, prosím.”“Podívej se na m, Ciri.”Pekvapen zvedla zrak: bylo to poprvé, co ji arodjka oslovila jejím jménem.“Ciri,” ekla Yennefer. “Akoliv se to nezdá, vz, že se doopravdy hnvám stejn zídka, jako se

smji. Nerozhnvalas mne. Ale když ses omluvila, dokázalas, že jsem se v tob nemýlila. A tedalší výkres. Jak vidíš, je na nm pt domk. Nakresli šestý…”

“Zase? Vážn nechápu, pro…”“…šestý domek!” zmnil se výhružn arodjin hlas a v jejích oích se zažehl fialový plamen.

“Tady, na tom prázdném míst! Nenu m to opakovat, prosím.”*Po jablíkách, stromcích, hvzdikách, rybách a domcích pišla ada na bludišt, z nichž bylo

teba rychle najít východ, na vlnovky, na kaky pipomínající rozmáklé pavouky a na divnéobrázky a mozaiky, ze kterých šilhaly oi a motala se hlava. Pak následovala lesknoucí sekulika na provázku, na niž se musel soustedit pohled. Bylo to tak otravné, že pi tom Ciripravideln usínala. Yennefer, svte div se, to pranic nevadilo, pestože jí pár dní pedtím hroznvyhubovala, když se jí zaala klížit víka nad jednou z pavouích kank.

Z vysedávání nad testy ji nakonec rozbolel krk a záda a bolest byla den ode dne citelnjší.Zastesklo se jí po pohybu a erstvém vzduchu a protože slíbila upímnost, svila se Yennefer.arodjka to pijala tak lehce, jakoby to ekala již dávno.

Následující dva dny bhaly ob po parku a peskakovaly náspy a ploty, doprovázenypobavenými nebo pohoršenými pohledy knžek a chovanek. Cviily, pro získání rovnováhychodily po horní hran zdi, kterou byl obehnán sad a hospodáské budovy. Na rozdíl od výcvikuna Kaer Morhen však cviení s Yennefer vždy doplovala teorie. arodjka uila Ciri správnémudýchání, tlakem dlan ídila pohyby jejího hrudníku a bránice. Vysvtlovala zásady pohybu tla,funkce sval a kostí, pedvádla jí, jak má odpoívat, uvolnit se, relaxovat.

Bhem jednoho takového odpoinku na trávníku natažená a do nebe hledící Ciri položilaotázku, která ji zajímala:

“Paní Yennefer? Kdy konen skoníme s tmi testy?”- Tak t nudí?“Ne… ale chtla bych vdt, jestli se hodím na arodjku?”- Hodíš.

“Už to víš?”- Vdla jsem to od poátku. Je málo lidí, kteí jsou schopni rozpoznat aktivitu mé hvzdy, velmi

málo. A tys ji postehla okamžit.“A testy?”- Skonily. Vím už o tob, co jsem vdt chtla.“Ale nkteré úkoly… Sama jsi íkala, že… Opravdu to víš? Nepleteš se? Jsi si jista, že mám

vlohy?”- Naprosto jista.“Ale…”- Ciri, vysvtlovala arodjka pobaven a netrpliv zárove. - Od chvíle, kdy jsme si lehly na tuhle

louku, pi rozhovoru s tebou neužívám hlasu. Tomu se íká telepatie, zapamatuj si to. A jak sisvšimla, v dorozumní nám to nijak nepekáží.

*“Magie,” opela si Yennefer ruce o hrušku sedla a zadívala se na oblohu nad horami, “patí

podle mínní nkterých k projevm Chaosu. Je klíem, kterým lze otevít zakázané dvee. Dvee, zanimiž íhá strach, ds a nepedstavitelná hrza, za nimiž íhají nepátelské, niivé síly a moci istéhoZla, které mohou zniit nejen toho, kdo dvee otevel, nýbrž i celý svt. A ponvadž o ty, kdo tmitodvemi cloumají, není nouze, udlá jednou nkdo z nich chybu a zpsobí tak zákonit neodvratnouzkázu. Magie je tedy prý mstou a zbraní Chaosu. To, že se ji lidé nauili po Konjunkci Sférovládat, je prokletím a zhoubou svta. Zhoubou a prokletím lidstva. Je to tak, Ciri, ti, kteípovažují magii za Chaos, se nemýlí.”

arodjin vraník táhle zaržál a volným klusem se pustil pes vesovišt. Ciri popohnala svéhokon, nechala jej hebce dohonit a srovnat s ním krok. Ves sahal až ke tmenm.

“Podle mínní jiných,” navázala Yennefer po chvíli, “je magie umním. Výjimeným avznešeným umním, jež je schopno tvoit krásné a neobyejné vci. Vlohy k nmu jsou dánynepoetným vyvoleným. Ti, kdo talent neprojeví, se mohou s úctou a závistí sklánt ped jejichtvorbou, obdivovat jejich díla a cítit pitom, že bez toho talentu by svt byl chudší. To, že v sobnkteí vyvolení nalezli po Konjunkci nadání pro magii, že v sob objevili umní, je požehnánímpro krásu. A je to tak - pravdu mají i ti, kteí považují magii za umní.”

Oblé, holé návrší vystupující z vesovišt jako hbet íhajícího draka korunoval ohromnýplochý kámen, podepený nkolika menšími balvany. arodjka, aniž by perušila svj výklad, vedlakon tím smrem.

“Jsou i tací, podle nichž je magie vdou. K jejímu zvládnutí nestaí pouze talent a vrozenéschopnosti. Nezbytná jsou léta pilného studia a úporné práce, nepostradatelná je vytrvalost avnitní disciplína. Takto získaná magie je vdou - poznáním, jehož hranice jsou neustálerozšiovány jasnozivými a svobodymilovnými mozky, zkušeností, praxí, experimentem. Takto

získaná magie znamená pokrok. Je to pluh, tkalcovský stav, vodní mlýn, milí, jeáb,kladkostroj. Pokrok, rozvoj, zmna. Neustálý pohyb vzhru. K lepšímu. Ke hvzdám. To, že jsmese po Konjunkci Sfér nauili ovládat magii, nám jednou dovolí dosáhnout hvzd. Sesedni z kon,Ciri.”

Yennefer pistoupila k balvanu, položila dla na jeho drsný povrch, opatrn s nj smetla pracha suché listí.

“Ti, kdo magii považují za vdu,” pokraovala, “mají pravdu také. Zapamatuj si to, Ciri. A tepoj sem, ke mn.”

Dívka polkla a piblížila se k ní. arodjka ji objala paží.“Zapamatuj si to,” zopakovala. “Magie je Chaos i Umní i Vda. Znamená prokletí,

požehnání i pokrok. Všechno záleží na tom, kdo magii užívá a k jakým cílm. Magie je všude.Všude okolo nás. Snadno dostupná. Staí vztáhnout ruku. Podívej, natahuji ruku.”

Bylo možno ucítit, jak se kromlech zachvl. Ciri zaslechla vzdálené, hluché dunní, z nitrazem picházející hukot. Vichr, který znenadání šlehl návrší, ohnul k zemi vršky vesu. Nebeprudce ztemnlo, zakryto mraky, které se pihnaly neuvitelnou rychlostí. Dívka ucítila na tváikapky dešt. Pimhouila oi ped jasem blesk, jimiž náhle vzplál celý obzor. Instinktivn se pitisklak arodjce, k jejím bezem a angreštem vonícím erným vlasm.

“Zem, po níž kráíme. Ohe, jenž neuhasíná v jejím nitru. Voda, z níž vyšlo veškeré žití abez níž by nebylo života. Vzduch, jenž dýcháme. Staí vztáhnout ruku, abychom to vše ovládli,pinutili k poslušnosti. Magie je všude. Je v povtí, ve vod, v ohni a v zemi. Je i za bránou, kter-ou ped námi zavela Konjunkce Sfér. Odtamtud, zpoza uzamených dveí, nkdy magie natahujeruce k nám. Po nás. Ty to znáš, že? Ucítilas již dotek Magie, dotek ruky zpoza zamenýchdveí. Ten dotek t naplnil strachem. Každý pocítí strach. Protože v každém z nás je Chaos iád, Dobro i Zlo. Le to, co je v nás, je možné - a nutné - opanovat. Je teba se to nauit. I ty seto nauíš, Ciri. Proto jsem t zavedla sem, k tomuto kameni, který se od nepamti tyí zde, kde sekižují Mocí pulsující žíly. Dotkni se ho.”

Balvan se chvl a vibroval, spolu s ním jakoby se chvlo a vibrovalo celé návrší.“Magie po tob natahuje ruku, Ciri. Po tob, zvláštní dívenko, Nadílko, Dít Starší Krve - Krve

Elf. Zvláštní dívenko, vtažená do Pohybu a Zmny, Zkázy a Obrození. Sudbou urená. Magie ktob vztahuje ruku zpoza zavené brány, k tob, drobounkému zrnku písku v pesýpacíchhodinách Osudu. Po tob napahuje své spáry Chaos v nejistot, zda se staneš jeho nástrojemanebo pekážkou v jeho plánech. To, co ti Chaos ukazuje ve tvých snech, je obrazem té nejis-toty. Chaos se t bojí, Dít Pekvapení. A chce dosáhnout toho, abys pocítila strach ty.”

Šlehl blesk, protáhle zaburácel hrom. Ciri se tásla zimou a hrzou.“Chaos ti nemže ukázat, ím je doopravdy. Ukazuje ti tedy budoucnost, to, co se stane.

Chce zpsobit, aby ses bála picházejících dní, abys podlehla strachu z toho, co potká tebe a

tvé blízké, aby t strach zcela ovládl. Proto Chaos posílá sny. Ukážeš mi nyní, co v nich vidíš.A budeš se bát. Pak zapomeneš a potlaíš strach. Dívej se na mou hvzdu, Ciri. Nespouštj z níoi!”

Zablesklo se. Zahmlo.“Mluv! Rozkazuji ti!”Krev. Ústa Yennefer, poranná a rozbitá, se bez hlesu pohybují, krvácejí. V trysku se

kolem míhají bílé skály. ií k. Skok. Propast, hlubina. Kik. Let, nekonený pád. Hlubina…Dým v hlubin. Schody vedoucí dol.Vaʼesse deireádh aep eigean… Nco koní… Co?Elaine blath, Feainnewedd… Dít Starší Krve?Zdáli zdá se doléhat arodjin hlas, je hluchý, probouzející ozvny mezi vlhkými skalními

stnami.Elaine blath…Mluv!Fialové oi se lesknou a žhnou v pepadlé, napjaté, zmuené tvái, zastené záplavou

rozcuchaných erných vlas Tma. Vlhkost. Zápach. Pronikavý chlad kamene. Chlad železa nazápstích a kotnících…Hlubina. Dým. Schody vedoucí dol. Schody, po nichž je teba sejít.Protože… Protože nco koní. Nadchází Tedd Deireádh - as Konce, vk vlí, as Bílé Zimy aBílého Svtla…

Lvice musí zemít! Státní zájem.Pojme, íká Geralt. Po schodišti dol. Musíme jít. Jiné cesty není. Pouze schody. Dol!Jeho ústa jsou nehybná. Sinalá. Krev, všude samá krev. Schody od krve… Jen neuk-

louznout… Zaklína uklouzne jenom jedenkrát… Lesk oceli. Kik. Smrt. Dol, po schodech dol.Dým. Ohe. Závratný trysk, dunní kopyt. Vkol požár.Drž se! Drž se, Lvice z Cintry!erný k ehtá, vzpíná se. Drž se!erný k taní na míst. V hledí kídly dravého ptáka ozdobené pilby se lesknou a planou

nelítostné oi.Široká epel odráží zái požáru. Me se zasvištním padá. Únik, Ciri! Pirueta, paráda! Únik!

Únik! Píliš pomaluuuuu!!!Záblesk zbran oslepí oi, úder otese celým tlem, bolest ji na okamžik ochromí, znecitliví,

ale vzáptí bodne novou silou, zahryzne se do tváe ostrými tesáky, rve, proniká skrznaskrz,vysteluje na šíji, na prsa, do plic…

“Ciri!”Na zádech a v týle cítila nepíjemný, lezavý chlad kamene. Nepamatovala si, kdy usedla.

Yennefer kleela vedle ní. Jemn, ale energicky jí narovnala prsty, odtáhla ruku od tváe. Líc te-

pala a pálila bolestí.“Mami…” zasténala Ciri. “Mami… To bolí! Maminko!”arodjka se dotkla její tváe. Ruku mla studenou jako led. Bolest ihned ustala.“Vidla jsem,” šeptala dívenka, zavírajíc oi, “to, co ve snech… erného rytíe… Geralta… A

ješt… Tebe… Vidla sem tebe, Yennefer!”“Vím.”“Vidla jsem t… Vidla jsem, jak…”“Už nikdy víc. Už to nebudeš vídat. Už nikdy se ti o tom nebude zdát. Dám ti sílu, která od

tebe zažene noní mry. Proto jsem t sem pivedla, Ciri, abych ti tu sílu ukázala. Od zítka ti jizanu pedávat.”

*Nastaly nároné dny, vyerpávající období naplnné prací, usilovným uením. Yennefer byla

nároná, nesmlouvavá, asto tvrdá, nkdy výhružná. Le nudná nebyla nikdy. Díve Ciri snámahou udržela otevená víka v chrámové škole, podailo se jí i usnout bhem lekce, když jiukolébal mírný, monotónní hlas Nenneke, Ioly První, Krušinky nebo nkteré jiné knžky uitelky.U Yennefer to bylo nemožné a nebylo to jen znním arodjina hlasu, krátkými, draznými vtami,které užívala. Nejdležitjší byl obsah. Vdní o magii. Vdní fascinující, strhující, vzrušující.

Celé dny trávila s Yennefer. Do dormitáe se vracela pozd veer, bezvládn padala na lože aokamžit usínala. Dívky si stžovaly, že hrozn chrápe. Zkoušely ji budit - bezvýsledn.

Ciri spala tvrd.Beze sn.*“Ó, bohové,” vzdychla Yennefer rezignovan, zaboila prsty obou rukou do záplavy erných

vlas a zavrtla hlavou. “Vždy je to tak prosté. Jestli nesvedeš tohle gesto, jak si poradíš stžšími?”

Ciri se otoila, zamruela, odfoukla si a promnula si ztuhlou ruku. arodjka znovu vzdychla:“Prohlédni si ješt jednou rytinu. Uvidíš, jaká má být poloha prst. Vnuj pozornost šipkám a

runám, popisujícím a upesujícím, jak gesto náležit vykonat.”“Dívala jsem se na ten obrázek tisíckrát! Runám rozumím! Vort, cáelme. Ys, veloe. Od

sebe, pomalu. Dol, rychle. Dla… Tak?”“A malíek?”“Nemžu ho takhle postavit, abych souasn neohnula prsteník!”“Podej mi ruku.”“Auuu!”“Tiše, Ciri, jinak sem Nenneke pibhne v domnní, že z tebe stahuji kži zaživa anebo t

smažím v rozpáleném oleji. Nem polohu prst. A te vykonej gesto. Obrat, obrat zápstí! Dobe.

Te tepni rukou a uvolni prsty a zopakuj. Neee! Víš, cos provedla? Kdybys tímto zpsobemvrhla skutené zakletí, msíc bys nosila ruku v dlahách! Jak mžeš mít tak devné ruce?”

“Mám ruce cviené pro me! Proto!”“Nesmysl! Geralt se celý život ohánl meem, pesto má prsty obratné a… hmmm… velmi

citlivé. Pokrauj, Škaredko, zkus to ješt jednou. Vidíš? Staí chtít. Staí se snažit. Ješt jednou.Dobe. Stepni ruku. A ješt. Dobe. Unavila ses?”

“Trochu…”“Pokej, rozmasíruji ti dla a pedloktí. Ciri, propak nepoužíváš krém, který jsem ti dala. Máš

tlapky jako struhadlo… A co je tohle? Rýha po prstýnku, ne? Copak jsem ti nezakázala nositšperky?”

“Ale já jsem ten prstýnek vyhrála v sázce s Myrrhou! Nosila jsem ho jenom pl dne…”“O pl dne déle. Víckrát si ho neber. Prosím.”“Nerozumím, pro nesmím…”“Nemusíš rozumt!” zarazila ji arodjka, ale bez hnvu v hlase. “Prosím, abys nenosila žádné

podobné ozdoby. Jestli chceš, str si do vlas kvtinu, uple si vneek. Ale žádný kov, žádný krys-tal, žádný kamínek. Je to dležité. Až pijde as, vysvtlím ti pro. Prozatím mi dvuj a poslechnimojí prosbu.”

“Ty nosíš svoji hvzdu, náušnice i prsteny! A já nesmím! To proto, že jsem… panna?”“Škaredko,” usmála se Yennefer a pohladila ji po hlav. “Ty jsi tím úpln posedlá. Vysvtlila

jsem ti už, že nemá žádný význam, jestli jsi anebo nejsi. Žádný. Zítra si umyj vlasy, jak vidím,už to potebují.”

“Paní Yennefer?”“Poslouchám.”“Mohu… Slíbily jsme si upímnost… Mohu se na nco zeptat?”“Mžeš. Ale, u všech boh, ne ohledn panenství, snažn prosím.”Ciri se kousla do rtu a dlouho nepromluvila.“Ach jo,” povzdechla si Yennefer. “Budiž. Ptej se.”“Víš…” olízla si Ciri rty a zrudla. “Dvata v dormitoriu poád klevetí a vykládají rzné his-

torky… O svátku Belleteynu a podobné… Mn íkají, že jsem usmrkanec a dcko… Pani Yen-nefer, jak je to doopravdy? Jak se dá poznat, že už pišel as…”

“…aby se dívka pomilovala s mužem?”Ciri polil rumnec. Neekla ani slovo, ale zvedla oi a kývla hlavou.“Na to je jednoduchá odpov,” prohlásila Yennefer nenucen. “Jestli nad tím zaínáš

uvažovat, znamená to, že ten as už nadešel.”“Ale já ješt nechci!”

“To není povinné. Nechceš, nemusíš.”“Aha,” uvážila Ciri. “A ten… No, muž… Jak poznat, že je to ten pravý, se kterým se

mže…”“…jít do postele?”“Mhm.”“Pokud máš na vybranou,” ohrnula arodjka rty v úsmvu, “a nemáš píliš zkušeností, neb-

ude v první ad hodnotit muže, nýbrž postel!”Ciri vykulila smaragdové oi.“Jak… postel?”“Jednoduše. Ty muže, kteí postele vbec nemají, ani nebereš v úvahu. Ze zbylých vyadíš

majitele postelí zválených a špinavých. A až ti zstanou jenom takoví, kteí mají postele up-raven a isté, vybereš si z nich toho, který se ti nejvíc líbí. Žel, ani tento zpsob není zcela jistý,mžeš se nepíjemn napálit.”

“Žertuješ?”“Ne, nežertuji. Ciri, od zítka budeš spát tady, u mne. Peneseš si svoje vci. Jak slyším,

chovanky vnují v dormitái žvatlání a plácání tolik asu, že jim ho už moc nezbývá na odpoineka spánek.”

*Po nacviení základních poloh a gest ruky se Ciri zaala uit zakletí a jejich formule. Formule

byly snadnjší. Zapsány ve Starší Mluv, kterou dívka již plynn ovládala, se lehce ukládaly dopamti. Nemla zvláštní obtíže ani s intonací, která byla pro správné zaíkávání nezbytná. Yen-nefer s ní byla spokojená, den ode dne byla milejší a píjemnjší. Stále astji si dopávalypestávek mezi uením, kdy jen nezávazn klábosily a bavily se a dlaly vtípky na Nenneke, kteránezídka navštvovala jejich vyuování, ostražitá a naepýená jako kvona, pipravená vzít Ciri podochranná kídla ped “neslýchanou tvrdostí” arodjky a jejích výchovných metod.

Ciri poslechla svou uitelku a pesthovala se do její komnaty. Od té doby spolu trávily nejencelé dny, ale i noci. Nkdy probíhala výuka též v noci - nkterá gesta a zakletí se nesmlaprovádt na denním svtle.

Dívinými pokroky potšená arodjka zpomalila tempo uení. Mly tak více volného asu. Poveerech etly knihy, spolu nebo každá zvláš. Ciri se prokousala Stammelfordovými Dialogy opodstat magie, Giambattistovou Silou živl a rovnž Richertovou a Monckovou Pírodní magii.Zbžn se obeznámila - ponvadž peíst celé je nedokázala - s takovými spisy jako Neviditelnýsvt Jeana Bekkera i Tajnost tajností Agnes z Glanville. Nahlédla do pradávného, zažloutléhoKodexu z Mirthe, do Ard Aercane a dokonce do povstné, temné Dhu Dwimmermorc, ilustro-van hrzyplnými rytinami.

Sahala i po jiných, o magii nepojednávajících knihách. ítávala v Historii svta i v Traktátu oživot. Neopomíjela ani mén náronou literaturu. S rumncem na tvái zhltla Hrátky od markýzeDe Creahme a Královské dámy od Anny Tiller. Líbily se jí sbírky básní slavného trubadúraMarigolda Strasti lásky a as luny. Poplakala si pi etb nžných, tajuplných sonet Essi Daven,sebraných v útlém, pekrásn vázaném dílku pod titulem Modrá perla.

asto využívala své výsady klást otázky. A dostávala odpovdi. Stále astji však sama nadotazy odpovídala. Yennefer jakoby zpoátku její osudy nijak nezajímaly, ani dtství v Cinte, anipozdjší, válené události. Le postupn byly její otázky stále konkrétnjší. Ciri musela odpovídat - ikdyž s pramalou ochotou, ponvadž každá arodjina otázka otevírala v její pamti vrátka, za nžse již nikdy nechtla podívat a která chtla navždy ponechat zavená. Od setkání s Geraltem vSoddenu se rozhodla zaít “nový život” a všechno tamto, co se událo pedtím, neodvratn zapo-menout. Zaklínai z Kaer Morhen se nikdy na nic nevyptávali a Geralt na ní ped píjezdem dosvatyn vymohl slib, že se nikomu ani slvkem nezmíní, kým byla díve. Nenneke to pochopitelnvdla, a tak se postarala o to, aby knžkami a spolužakami byla Ciri považována zaprachobyejnou nemanželskou dcerku šlechtice a venkovanky - dít, pro které nebylo místa naotcov hrad ani v matin chalup. Takovými dtmi byla polovina chovanek ve svatyni Melitelé.

Také Yennefer znala tajemství. Bylo jí možno dvovat. A Yennefer se vyptávala. Na tamto.Na Cintru.

“Jak ses dostala z msta, Ciri? Jak se ti podailo vyklouznout Nilfgaaranm?”Na to si Ciri nepamatovala. Všechno se trhalo, ztrácelo se v mlze a dýmu. Vzpomínala na

obležení, na louení s babikou, královnou Calanthé, na barony a rytíe, kteí ji násilím táhli odlože ranné, umírající Lvice z Cintry. Vzpomínala na šílený úprk hoícími ulicemi, krvavéstetnutí i na pád kon. Na erného jezdce v helmici s kídly dravce.

A na nic víc.“Nepamatuji si. Opravdu si nevzpomenu, paní Yennefer.”Yennefer nenaléhala. Ptala se na nco jiného. Dlala to natolik citliv a nevtírav, že Ciri byla

stále otevenjší. Nakonec se sama dala do ei. Aniž by ekala na otázky, rozpovídala se o svémdtství v Cinte a na Skellige. O tom, jak se dozvdla o Zákon Pekvapení i o tom, že ji osudpeduril Geraltovi z Rivie, zaklínai s bílými vlasy. Vyprávla o válce. O bloudní v lesích Zaíí, po-bytu mezi angrenskými druidy i období prožitém na vsi. O tom, jak ji Geralt našel a odvezl naHradišt Zaklína - a otevel novou kapitolu v jejím krátkém život.

Z vlastní vle a bez ptaní pustila se jednoho veera se smíchem a nehorázným pehánnímdo vyprávní veselé historky o svém prvním setkání se zaklínaem. Stalo se to v lese Brokilonu,mezi dryádami, které ji chtly unést a vychovat jako jednu z nich.

“Ha!” zvolala Yennefer, když si tu píhodu vyslechla. “Dala bych nevímco, abych to mohlavidt. Myslím Geralta. Snažím se pedstavit si jeho obliej, když tenkrát v Brokilonu uvidl, jaké

mu osud pichystal Pekvapení. Musel mít dozajista neodolatelný výraz, jakmile se dovdl, kdojsi, ne?”

Ciri se rozchichotala, v jejích smaragdových oích se rozhoely ertovské ohýnky.“Ó ano!” vyprskla. “Ten udlal obliej! A jaký! Chceš to vidt? Ukážu ti. Koukni se na m!”Yennefer vybuchla smíchy.*Ten smích, zamyslela se Ciri, sledujíc k východu letící mrana erných pták. Teprve ten

spolený, upímný smích nás sblížil, ji a mne. Poznaly jsme, ona i já, že se mžeme spolen smátdokonce i když rozmlouváme o nm. O Geraltovi. Najednou jsme si zaaly být blízké, tebažejsme si dobe uvdomovaly, že Geralt nás spojuje a dlí zárove - a že to tak zstane navždy.

Sblížil nás spolený smích.A to, co se pihodilo o dva dny pozdji. V lese, v kopcích. Ukazovala mi tehdy, jak

nacházet…*“Nerozumím, na mám hledat ty… Zase jsem zapomnla, jak se jmenují…”“Intersekce,” napovdla Yennefer, otrhávajíc si z rukávu kuliky lopuchu, které se na odv

zachytily bhem pecházení porostem. “Ukazuji ti, jak je mžeš vyhledávat, protože jsou tomísta, z nichž lze erpat Moc.”

,.Vždy já už umím erpat moc! Sama jsi m uila, že Moc se nachází všude. Pro se tedymusíme prodírat tímhle houštím? I ve svatyni je pece plno energie!”

“Ovšem, je jí tam dost. Proto svatyni postavili práv na míst, kde stojí, a nikde jinde. A prototi také na území kláštera pipadá, že erpat energii je tak snadné.”

“Už m bolí nohy! Posadíme se na chvíli?”“Dobe, Škaredko.”“Paní Yennefer?”“Poslouchám.”“Pro vždycky erpáme energii z vodních žil? Je pece všude. Je v zemi, ne? Ve vzduchu, v

ohni?”“Jist.”“Zem… Všude kolem je samá zem, všude pod nohama. A okolo nás je vzduch. A jestli

potebujeme ohe, staí ho jen rozdlat a…”“Nemáš ješt dost síly, abys mohla vytáhnout energii ze zem. Nemáš dost znalostí, abys ji

získala z povtí. A s ohnm si hrát nebudeš, zakazuji ti to! íkala jsem ti pece, že si za žádnoucenu nesmíš zahrávat s energií ohn!”

“Neki. Pamatuji si to.”

Sedly mlky na padlém kmeni a poslouchaly vítr šumící v korunách strom a datla, kterýneúnavn klepal nkde nedaleko. Ciri už mla docela hlad a jazyk se jí lepil žízní na patro, vdlavšak, že by si stžovala nadarmo. Díve, ped msícem, reagovala Yennefer na podobné nákysuchým výkladem o umní ovládat primitivní pudy. Pozdji odpovídala jen mlením. Námitkynemly smysl a dávaly stejný výsledek jako rozdurdnost kvli oslovení “Škaredka”.

arodjka odškubla z tkaniny poslední kuliku. Te se na nco zeptá, pomyslela si Ciri, skoroslyším, jak pemýšlí. Znovu se zeptá na nco, na co si nevzpomínám. Anebo na co nechcivzpomínat. Ne, to nemá cenu. Neodpovím. Je to minulost a do minulosti není návratu. Samato kdysi ekla.

“Povz mi o svých rodiích, Ciri.”“Nepamatuji si na n, paní Yennefer.”“Rozpome se. Prosím t o to.”“Na tatínka si opravdu nevzpomínám,” promluvila tiše. “Jenom… Skoro vbec. Na

maminku,.. Na maminku ano. Mla dlouhé vlasy, takové… A vždycky byla smutná…Vzpomínám si… Ne, na víc si nevzpomenu…”

“Vzpomínej, prosím.”“Nepamatuji si!”“Pohle na mou hvzdu.”Kieli rackové. Spouštli se dol, mezi luny, hltav se vrhali na odpadky a zbytky úlovku rybá.

Vítr lehce pleskal skasanými plachtami draích lodí, nad pístavištm se plazil mrholením ztžklýkou. Pod blankytnými praporci se zlatými lvy práv vplouvaly do pístavu cintránské trirémy.Strýc Crach, který stál doposud za ní a ml na jejím rameni položenou dla velikou jak medvdítlapu, poklekl na jedno koleno. V ad stojící bojovníci zaali rytmicky tlouci mei do štít.

Po mstku k nim picházela královna Calanthé, její babika. Na Ostrovech oficiáln nazývanáArd Rhena - Nejvyšší Paní. Avšak Crach an Craite, jarl Skellige, stále v pokleku a seschýlenou hlavou, uvítal Lvici z Cintry titulem snad mén vznešeným, le ostrovany užívanýmpro vyjádení nejvyšší úcty:

“Bu pozdravena, Modron.”“Princezno,” promluvila Calanthé chladn, aniž by jarlovi vnovala pozornost. “Poj sem. Poj

ke mn, Ciri.”Babiina ruka byla silná a pevná jako ruka muže, prsteny na ní studily jak led.“Kde je Eist?”“Král…” zajíkl se Crach. “Na moi, Modron. Pátrá po troskách… a po tlech. Od verejška.”“Jak to, že jim to dovolil?” vykikla královna. “Jak to mohl pipustit? Jak to, že jsi to pipustil

ty, Crachu? Jsi jarlem Skellige! Žádný drakkar nemže vyplout bez tvého svolení! Pro jsi jim todovolil, Crachu?”

Strýc sklonil ryšavou hlavu ješt níže.“Kon!” rozkázala Calanthé. “Jedeme na hrad. Zítra za úsvitu odplouvám. Princezna

odpluje se mnou. Nedovolím, aby se sem ješt nkdy vrátila. A ty… Ty máš u mne zatracenýdluh, Crachu. Jednoho dne zažádám, a mi ho splatíš.”

“Vím, Modron.”“Jestli se neupomenu já, uiní tak ona,” pohlédla Calanthé na vnuku. “Jí splatíš svj dluh,

jarle. Ty víš jak.”Crach an Craite se zvedl a narovnal, rysy jeho opálené tváe ztvrdly. Rychlým pohybem

vytrhl z pochvy prostý ocelový me bez ozdob a obnažil levé pedloktí poznaené nabhlýmisvtlými šrámy.

“Bez zbytených gest,” sykla královna pohrdav. “Šeti si krev. ekla jsem: jednoho dne. Neza-pome!”

“Aen me Gláeddyv, zwaere aʼBloedgeas, Ard Rhena, Lionors aep Xintra!” Crach anCraite, jarl ostrov Skellige, zvedl paže a potásl meem. Bojovníci ochraptle vykikli a tesklizbranmi o štíty.

“Písahu pijímám. Ve nás na hrad, jarle.”Ciri si pamatovala na návrat krále Eista, na jeho bledou, kamennou tvá. Pamatovala si na

ponurou smutení hostinu, na níž se zarostlí moští vlci uprosted mrtvého ticha pozvolna zpíjelido bezvdomí. Pamatovala na ten šepot:

“Geas Jukre… Geas Muire!”Pamatovala si na stružky hustého piva, rozlitého na podlaze, rohy na pití, rozbíjené o ka-

menn stny sálu v zoufalém, bezmocném, zbyteném hnvu.“Geas Muire! Pavetta!”Pavetta, princezna Cintry, a její manžel, princ Duny. Její rodie. Ztratili se. Zmizeli. Zahu-

bilo je Geas Muire - Prokletí Moe. Pohltila je boue, kterou nikdo neoekával. Boue, která senedala pedvídat…

Ciri odvrátila hlavu, aby Yennefer nevidla její oi zalité slzami. Na to všechno, pemítala. Kemu jsou ty otázky a vzpomínky? Není návratu do minulosti. Nemám již nikoho z nich.Nemám otce ani matku, nemám babiku - tu, kterou nazývali Ard Rhena a Lvice z Cintry. StrýcCrach an Craite? Už nejspíš taky nežije. Nemám už nikoho a jsem nkým jiným. Není návratu.

arodjka zamyšlen mlela.“Tenkrát zaaly tvé sny?” zeptala se znenadání.“Ne,” rozpomnla se Ciri, “tehdy ne. Až pozdji.”“Kdy?”Dívka svraštila oboí.

“V lét… Posledním… Píštího léta už byla válka.”“Aha. To znamená, že ty sny zaaly až po setkáni s Geraltem v Brokilonu?”Pikývla. Na další otázku už neodpovím, rozhodla se. Avšak Yennefer další otázku

nepoložila. Rychle vstala a podívala se na slunce.“No, dost už toho vysedávání, Škaredko. Pipozdívá se. Hledáme dál. Ruku voln ped sebe,

nenapínat prsty. Kupedu.”“Kam mám jít? Kterým smrem?”“To je jedno.”“Žíly jsou všude?”“Skoro. Nauíš se, jak je objevovat, nacházet je v terénu, rozeznávat body, kde se kižují.

Prozrazují je chadnoucí stromy, zakrnlé rostliny, místa, jimž se vyhýbají zvíata. Vyjma koek.”“Koek?”“Koky rády spí a odpoívají na intersekcích. Je mnoho povsti o magických zvíatech, ale ve

skutenosti je koka jediným zvíetem, tedy krom draka, které dokáže erpat Moc. Nikdo neví, jakto koka dlá ani k emu ji potebuje… Co se stalo?”

“Óóó… Tím smrem! Asi tam nco je! Za tím stromem!”“Ciri, nevymýšlej si! Intersekce mžeš vycítit, až když stojíš nad nimi… Hmmm… Zajímavé.

ekla bych, neobvyklé. Vážn cítíš njaký tah?”“Vážn!”“Tak pojme. Zajímavé, zajímavé… No, lokalizuj… Ukaž kde.”“Tady! Na tomhle míst!”“Skvle. Znamenit. Cítíš lehké škubání prsteníkem? Vidíš, jak se ohýbá dol? Pamatuj si, to

je signál.”“Mžu zaít erpat?”“Pokej, ovím to.”“Paní Yennefer? Jak je to s tím erpáním? Jestli si vezmu hodn Moci, bude tam dole chybt.

Smí se to? Matka Nenneke nás uila, že by se nic nemlo brát jen tak, z rozmaru. Dokonce ivišn, které nespotebujeme, máme nechat na strom, nco ptákm a nco nechat prost opadat.”

Yennefer ji objala a lehce políbila do vlas na skráni.“Chtla bych,” zašeptala, “aby to, cos práv vyslovila, slyšeli i jiní. Vilgefortz, Francesca, Ter-

ranova… Ti, kdož se domnívají, že mají na Moc všechen nárok a mohou jí užívat bezomezení. Chtla bych, aby si poslechli malou moudrou Škaredku ze svatyn Melitelé. Neboj se,Ciri. Dobe, že na to myslíš, ale Moci je dostatek. Nebude jí chybt. Je to, jako kdybys vevelkém sad utrhla jednu jedinou višni.”

“Takže mžu erpat?”

“Vydrž. Ohó, to je proklat silné ložisko. Jak pulsuje! Pozor, Škaredko. erpej, ale opatrn avelice, velice pomalu.”

“Nebojím se! Pah, pah, jsem pece zaklínaka! Ha, cítím ji! Cítím… Aaaaach! Paní…Yenne… feeeeer…”

“K ertu! íkala jsem ti! Varovala jsem t! Zaklo hlavu! Zaklo, povídám! Tumáš, dej si to knosu, jinak budeš celá od krve. Klid, klid, maliká, jenom mi neomdlévej. Jsem s tebou. Jsem utebe… dceruško. Pidrž si kapesník. Hned vyaruji led…”

*Pro tu trochu krve z nosu bylo veliké pozdvižení. Yennefer a Nenneke spolu týden nemlu-

vily.Týden Ciri lenošila, etla knížky a nudila se, protože arodjka perušila výuku. Dívka ji

nevídala celé dny: Yennefer mizela za svítání, vracívala se naveer, divn se na ni dívala a byladivn málomluvná.

Po týdnu toho mla Ciri dost. Když se veer arodjka vrátila, beze slova k ní pistoupila apitulila se k ní.

Yennefer mlela. Velmi dlouho. Nemusela mluvit. Její prsty, stisknuté na díviných ramenou,hovoily za ní.

Nazítí, po dlouhém, nkolikahodinovém rozhovoru se Veleknžka s arodjkou smíily.A k dívin ohromné radosti se vše vrátilo do starých kolejí.*“Dívej se mi do oí, Ciri. Malé svtélko. Formuli, prosím.”“Aine verseos!”“Dobe. Podívej na mou ruku. Prove stejné gesto a rozptyl svtélko v povtí.”“Aine aen aenye!”“Výborn. Jaké gesto musíš udlat te? Ano, pesn to. Velmi dobe. Umocni jej. Víc, víc,

nepestávej!”“Oooooch…”“Narovnat záda! Paže podél tla! Uvolnit ruce, žádné zbytené pohyby prst. Každý pohyb

mže znásobit zbytený efekt - chceš, aby nám tady vypukl požár? Umocni to, na co ekáš?”“Och, ne… nemžu…”“Uvolni se a pesta se tást! Naerpej energii! Co dláš? No, te je to lepší… Neoslabuj vli! Moc

rychle dýcháš! Zbyten se rozehíváš! Pomaleji, Škaredko, pomaleji. Vím, že je to nepíjemné.Zvykneš si.”

“Bolí m… Bicho… Tady…”“Jsi žena, je to bžná reakce. asem pivykneš. Ale abys získala návyk, musíš cviit bez

blokády proti bolesti. Je to nezbytné, Ciri. Nieho se neboj, hlídám, sonduji t. Nic se nemže

stát. Ale bolest musíš pekonat. Dýchej klidn. Souste se. Gesto, prosím. Skvle. Naber sílu, er-pe… Dobe, dobe… Ješt trochu…”

“O… Och!”“No vidíš. Dokážeš to, jestli chceš. Te sleduj moji ruku. Pozor. Zopakuj tohle gesto. Prsty,

Ciri. Prsty! Dívej se na mou ruku, ne na strop! Te je to dobré, velmi dobré. Uvaž. A te obrat arevers, uvolni Moc na silnjší svtlo.”

“Jiii… Jiiiiik…”“Pesta skuet! Ovládej se! Je to jenom ke, hned to pejde. Roztáhni prsty, vyže to ze sebe,

vyže! Pomaleji, hrome, nebo se ti zase pustí krev!”“Iiiiiyyyk!”“Píliš prudce, Škaredko, poád píliš prudce. Vím, Moc se snaží dostat ven, jenže ty se to

musíš nauit kontrolovat. Nemžeš dovolit takové výbuchy, jako byl ten ped chvílí. Kdybych tneizolovala, mohl být pkný malér. Tak, ješt jednou. Zaínáme úpln od poátku. Gesto a for-mule.”

“Ne! Už ne! Už nemžu!”“Dýchej zvolna a pesta se klepat. Neoklameš m, tentokrát je to prachobyejná hysterie.

Ovládni se, souste se a zani.”“Prosím ne, paní Yennefer… Bolí m… Je mi zle…”“Žádné slzy, Ciri. Není ošklivjší pohled, než na ubreenou arodjku. Nic není trapnjší, pam-

atuj si to. Nikdy na to nezapome. Nu, ješt jednou od zaátku. Zaklínadlo a gesto. Ne, ne,tentokrát bez pedvádní. Dokážeš to sama, jen si trochu namáhej pam.”

“Aine verseos… Aine aep aenye… Oooch!”“Špatn! Moc rychle!”Magie v ní uvízla jako železný hrot se zptným hákem. Pronikla hluboko. Zraovala. Bolela

tím zvláštním druhem bolesti, který nemá daleko k rozkoši.Pro obnovení duševních sil spolu bhaly po parku. Yennefer u Nenneke vymohla, aby byl

Ciri vydán z depozitáe její me, a umožnila dívce nácvik krok, únik i výpad, pochopiteln tak,aby to nevidly chovanky ani knžky. Ale magie byla všudypítomná. Ciri se uila, jakjednoduchým zaíkáváním a koncentrací uvolovat svaly, potlaovat kee, kontrolovat vyluováníadrenalinu, ovládat centrum rovnováhy, jak zpomalovat anebo zrychlovat tep, jak se nakrátkou dobu obejít bez kyslíku.

arodjka mla pekvapiv velké znalosti o zaklínaském “tanci”. Znala též mnohá z tajemstvíKaer Morhen, nepochybn kdysi Hradišt navštvovala. Znala Vesemira a Eskela, Lamberta aCoena ne.

Yennefer bývala v minulosti hostem na Kaer Morhen, Ciri si domyslela, pro se pirozmluvách o Hradišti z jejích oí vytrácel zlovstný lesk a mrazivá, lhostejná, vdoucí hloubka.

Kdyby se to k Yennefer jenom trošku hodilo, Ciri by ekla, že se arodjka v tch chvílích oddávávzpomínkám a snní.

Ciri se domyslela, pro tomu tak bylo.Bylo zde rovnž téma, jemuž se dívka instinktivn dsledn vyhýbala. Ale jednoho dne se

zapomnla a nco jí uniklo. O Triss Ranuncul. S pedstíraným nezájmem, navenek triviálními alhostejnými dotazy z ní Yennefer vytáhla zbytek. Oi mla studené a neproniknutelné.

Rovnž nyní se Ciri domyslela, z jakého to bylo dvodu. Kupodivu však pi tom již necítilapodráždnost.

Magie uklidovala.*“Takzvané Znamení Aard, Ciri, je zcela prosté zakletí. Patí mezi psychokinetická kouzla,

která používáme k vyslání energie požadovaným smrem. Síla takového energetického výbojezáleží na uvolnné Moci a síle vle toho, kdo Znamení provede. Mže být znaná. Zaklínai si tozakletí osvojili díky skutenosti, že nevyžaduje znalost magické formule - postaí soustedni agesto. Jak pišli na ten název, nemám zdání, snad ze Starší Mluvy, v níž slovo ard, jak jist víš,má význam “hora”, “horní” nebo “nejvyšší”. Pokud je tomu tak, je to název úpln pomýlený,ponvadž sotva známe snadnjší psychokinetické kouzlo. Jistže my nebudeme ztrácet as a en-ergii na nco tak primitivního, jako je zaklínaské Znamení. Budeme nacvioval pravou psy-chokinezi. Vyzkoušíme ji… Hele, na tom koši, co leží pod jabloní. Souste se.”

“Už.”“Koncentruješ se rychle. Pipomínám, abys kontrolovala uvolování Moci. Mžeš vydávat jen

z toho, cos nabrala, každou špetku navíc ubereš vlastnímu organismu. Vtší úsilí ti pak mžezpsobit bezvdomí, v krajním pípad dokonce smrt. Jestli uvolníš celou zásobu najednou,ztrácíš možnost kouzlo zopakovat, budeš muset znovu erpat a poznalas na vlastní kži, že jeto nelehké a bolestné.”

“Ouu, vím!”“Nesmíš ztratit koncentraci a dovolit, aby se energie uvolnila samovoln. Moje mistryn mla

pirovnání, že je teba postupovat, jako kdybys pouštla na bále pšouk - postupn, zdrženliv apod kontrolou. A tak, aby nikdo kolem nepoznal, že je to od tebe. Rozumíš?”

“Rozumím.”“Narovnej se. Pesta se hihat. Uvdom si, že zakletí je vážná vc. Provádíš ho v postoji

uvolnném, ovšem i hrdém. Gesta dláš plynule, ale umen. Dstojn. Nedláš hloupé oblieje,neošklíbáš se, nevyplazuješ jazyk! Užíváš sílu pírody, vzdej pírod úctu.”

“Dobe, paní Yennefer.”“Pozor, tentokrát t nesonduji. Jsi samostatná arodjka. To je tvoje první kouzlo, Škaredko.

Vidla jsi na skíce tu láhev vína? Jestli tvoje premiéra dopadne dobe, tvoje mistryn ho veer

vypije.”“Sama?”“Uedníkm se dovoluje napít vína až pi povýšení mezi tovaryše. Musíš si pokat. Jsi

chápavá, takže možná ješt za deset let, ne déle. Tak, zaínáme. Slož prsty. A levá ruka?Neohánj se jí! Spus ji, lehce ji opi o bok. Prsty! Dobe. No, zani.”

“Aaaaach…”“Neíkala jsem, abys zaala vzdychat. Zachovej ticho.”“Ha, ha! Poskoil! Košík poskoil! Vidlas to?”“Ledva se pohnul. Ciri, zdrženliv neznamená slab, psychokineze má penášet sílu. Zaklínai

používají Znamení Aard, aby srazili protivníka k zemi. Ty bys protivníkovi nesrazila aniklobouk. Ješt jednou a trochu silnji. Pus se do toho!”

“Ha! Ten letl! Te to bylo dobré, že, paní Yennefer?”“Hmmm… Zajdeš pak do kuchyn a doneseš k tomu našemu vínu njaký sýr… Bylo to

skoro bezchybné. Skoro. Te to zkus ješt silnji, Škaredko, neboj se. Zvedni koš ze zem a tísknis ním o stnu tamté klny, až proutí zapraští. Nehrb se! Hlavu vzhru! Elegantn a sebevdom! Ne-boj se, do toho! Och, do pytle!”

“Jejda… Omlouvám se, paní Yennefer. Asi jsem… uvolnila trochu moc najednou…”“Trochu. Netrap se tim. Poj sem. Ke mn, malá.”“A… ta klna.”“To se stává. Celkem vzato byl tvj debut úspšný. A ta klna t mrzet nemusí. Byla to dost

ošklivá bouda a nemyslím si, že bude nkomu chybt. Hola, mé dámy! Klid, klid, pro tenrozruch, nic se nestalo! Neroziluj se, Nenneke! Opakuji, že se nic nestalo, jen je teba uklidit taprkna. Budou dobrá na otop.”

*Za teplých odpolední, kdy byl vzduch plný vn kvtin a trav, kdy klid a ticho rušilo pouze

bzuení vel, vynášela Yennefer do zahrady proutné keslo Matky Nenneke a sedávala v nm.Nkdy studovala knihy, nkdy ítávala dopisy, které jí doruovali nezvyklí poslové - pevážn ptáci.Nkdy jen tak hledla do dáli. Jednou rukou bezmyšlenkovit uchala svou ernou hívu, druhouhladila po hlav Ciri, která sedávala na tráv, opírajíc se o arodjin teplé, tuhé stehno.

“Paní Yennefer?”“Ano, Škaredko.”“Povz mi: jde s pomocí kouzel udlat všechno?”“Ne.”“Ale hodn, že?”“Ano,” zavela na chvilku arodjka oi a dotkla se víek. “Velmi hodn.”

“Nco opravdu velkého… Nco strašného? Hrozn strašného?”“Nkdy strašnjšího, než by kdokoli chtl.”“Hmm… A já… Kdy budu umt udlat nco takového?”“Nevím. Možná nikdy. Snad nebudeš nikdy muset nic takového udlat.”Mlení. Ticho. Horko. Vn bylin a kvt.“Paní Yennefer?”“Copak, Škaredko.”“Kolik jsi mla rok, když ses stala arodjkou?”“Hm- Když jsem udlala pijímací zkoušky? Tináct.”“Ha, tolik, co já te! A kolik… Kolik ti bylo, když… Ne, nato se nezeptám…”“Šestnáct.”“Aha…” pedstírala Ciri s uzardním, že ji náhle velice upoutal tvar oblaku visícího nad

vžemi chrámu.“A kolik let ti bylo .. když jsi poznala Geralta?”“Více, Škaredko. O nco více.”“Poád mn íkáš Škaredko! Víš, jak to nemám ráda. Pro to dláš?”“Protože jsem zlomyslná. arodjnice bývají vždycky zlomyslné.”“Ale já nechci… Nechci být Škaredka. Chci být hezká. Krásná jako ty, paní Yennefer. Mžu

být nkdy stejn hezká?”“Ty? Naštstí nemusíš… Nepotebuješ k tomu magii… Ani nevíš, jaké máš štstí.”“Ale já chci být doopravdy hezká!”“Ty jsi doopravdy hezká. Moje hezká Škaredka…”“Ach, paní Yennefer!”“Nech toho, Ciri, budu mít modinu.”“Paní Yennefer?”“Slyším.”“Na co se díváš?”“Ta tamhleten strom. Na lípu.”“A co je na ní tak zajímavého?”“Nic. Je na ni prost jen pkný pohled. Mám radost, že… ji mohu vidt.”“Nerozumím.”“To je dobe.”Klid. Horko.“Pani Yennefer!”“Co je zas?”

“K noze ti leze pavouk! Hele, jak je ohavný!”“Pavouk jako pavouk.”“Zabij ho!”“Nechce se mi sklánt.”“Zabij ho zakletím.”“Na zemi, jež patí Melitelé? Aby nás odtud Nenneke vyrazila? Ne, dkuji. A te ticho. Chci

pemýšlet.”“O em poád pemýšlíš? Ehmmm, dobe, už mlím.”“Jsem radostí bez sebe. Už jsem ekala další z tvých duchaplných otázek.”“Pro ne. Mám ráda tvoje duchaplné odpovdi.”“Nejsi trochu drzá, Škaredko?”“Stává se ze m arodjka. arodjky bývají zlomyslné a drzé.”Bezvtí. Parno jako ped bouí. Mlení. Ale ticho tentokrát perušeno vzdáleným krákáním

vran.“Je jich poád víc,” zaklonila Ciri hlavu. “Letí a letí. Jako na podzim… Protivní ptáci…

Knžky íkají, že je to zlé znamení… Omen nebo tak njak. Co je to omen, paní Yennefer?”“Peti si to v Dhu Dwimmermorc. Je tam o tom celá kapitola.”Mlení.“Paní Yennefer?”“Hrome, co je zas?”“Pro Geralt tak dlouho… Pro nepijede?”“Jist na tebe zapomnl, Škaredko. Našel si pknjší dve.”“Ó ne! Vím, že nezapomnl. Nikdy by nemohl. Vím to, vím, paní Yennefer!”“Dobe, že to víš. Jsi šastná Škaredka.”*“Nemla jsem t ráda,” zopakovalo dve.Yennefer se na ni nepodívala, stála dál obrácena zády k ní a dívala se k temným horám

na východním obzoru. Obloha tím smrem se ernala hejny vran a havran.Te se zeptá, pro jsem ji nemla ráda, pomyslela si Ciri. Ne, je píliš moudrá na takovou

otázku. Suše se m zeptá, odkdy jsem zaala užívat minulého asu. A já jí to povím. Stejnsuchým tónem jako ona. A vidí, že taky umím pedstírat, jak jsem chladná, lhostejná anelítostná - a jak opovrhuji city. Všechno jí povím. Chci, musím jí všechno povdt. Chci, abyvšechno vdla díve než opustíme svatyni. Než odjedeme, abychom se konen setkali s tím, ponmž se mi stýská. S tím, po nmž se stýskají. S tím, kterému se asi stýská po nás obou. Chci jípovdt, že…

Povím jí to. Staí, aby se zeptala.arodjka se otoila a usmála se. Nezeptala se na nic.*Vyjely nazítí, asn zrána. Ob v mužském jezdeckém odvu, v pláštích a kápích skrývajících

vlasy. Ob ozbrojené.Louila se s nimi samojediná Nenneke. Dlouho tiše rozmlouvala s Yennefer, pak si arodjka

s knžkou siln, po mužsku, stiskly ruce. Ciri, držíc uzdu svojí grošovaté klisny, se chtla rozlouitstejným zpsobem, avšak Nenneke jí to nedovolila, objala ji, sevela v náruí a políbila. Mla voích slzy. Ciri také.

“Nu,” promluvila konen knžka, otírajíc si oi rukávem. “Jete už. Nech vás Veliká Melitelécestou ochrauje, mé drahé. Avšak bohyn má na starosti množství vcí, ochraujte se tedy i vysamy. Hlídej ji, Yennefer. Stež ji jako zítelnici oka.”

“Doufám,” pousmála se tém neznateln arodjka, “že ji dokážu stežit lépe.”Za hlasitého krákání letlo smrem k dolin Pontar hejno erných pták. Nenneke se na nebe

nepodívala.“Dejte na sebe pozor,” ekla. “Picházejí zlé asy. Mže se ukázat, že Ithlinne aep Aevenien

mla pravdu. Nadchází as mee a sekery, as šílenství a nenávisti. Dávej na ni pozor, Yennefer.Nedovol nikomu, aby jí ublížil.”

“Vrátím se, Matko,” slibovala Ciri, nasedajíc na kon. “Vrátím se urit! Brzy!”Netušila, jak velice se mýlí.- 200 -