Energie je mobilní zdroj. Existuje ale značná nerovnoměrnost v jejím rozložení a spotřebě! Vyspělé státy se snaží nebýt zcela závislé (zj. na arabském ropném světě).

Základní trendy: spotřeba energie na světě neustále roste struktura energetické spotřeby (palivo -

energetická bilance) – dřevo > uhlí > ropa > jaderná energie > alternativní energetické zdroje

PEZ – primárně těžené EZ (uhlí, ropa, zemní plyn, jaderné suroviny)

SEZ – sekundárně zpracované PEZ (el. energie, koks, ropné deriváty, plyn)

struktura energetické spotřeby způsob krytí spotřeby jednotlivými

PEZ dřevo ( do konce 19. stol.), uhlí (pol.

19. stol., kulminace ve 20. letech 20. stol.), ropa (počátek 20. stol.), zemní plyn (mezi 1. a 2. svět. válkou), jádro (polovina 50. let 20. století)m alternativní zdroje ?

TMP (tuna měrného paliva) - střední energetická hodnota č. uhlí

TOE (tuna ropného ekvivalentu) – v anglosaských zemích

1 t HU = 0,3 TMP 1 t ropy = 1,3 TMP 1000m3 ZP=1,33 TMP 1000kWh EE = 0,125 TMP světová spotřeba primární energie na

světě: 1970-1990: + 55%, 1990-2005 dalších +10%

zahájení těžby 1859: Pensylvánie – 1. naftový vrt do hloubky 21m, ve stejném období také v Rumunsku

začátek 20. stol.: těžbu uskutečňuje asi 20 států

1940 – 40 zemí 1970 – 60 zemí 1990 – 80 zemí

americký průmyslník zakladatel ropného impéria Standard

Oil symbol nezvladatelné síly kapitálu soudně firma rozdělena na 34 částí

(Mobil, Chevron, Amoco, Exxon...)

od 50. let je ropa klíčovým odvětvím energetiky nástroj světové moci v politice ropné šoky – 1. šok – arabsko – izraelský konflikt

(1973/1974) – ceny vzlétly prudce nahoru (Nejspokojenost s tím, že nadnárodní společnosti kontrolovaly obchod s ropou – určovaly cenu - v roce1974 – po porážce ve čtvrté izraelsko-arabské válce (jomkippurská) se státy OPEC rozhodly demonstrovat svoji ekonomickou sílu – zvýšily cenu roby z 2,48 na 11,65 $ za barel (159 l) = první ropný šok.

2. šok – írácko – íránská válka (1979-1981) cena se nikdy nedostala na svoji výchozí hodnotu ropa typu Brent – severomořská ropa ropa typu WTI – americká lehká ropa

geografické rozložení – těžiště se přesunulo z USA na východ do oblasti Perského zálivu (od 60. let)

výhody: větší výhřevnost, snadnější doprava (ropovody, tankery), čistší spalování

Kvalita: příměsi síry (od 0,5% - 5% váhy ropy) nejkvalitnější – Indonésie, Alžír, Azerbajdžán,

Libye, Argentina, Peru, Austrálie, ČR značný obsah síry: USA, země perského zálivu nejhorší kvalita: Venezuela 80% těžby pochází z ložisek zprovozněných

před rokem 1973 ložiska ropy doprovází ložiska zemního

plynu !!!

region podíl na těžbě v % (rok 1991) konkrétní státy

JZ Asie 26,5 S.Arábie, Irán, Irák, Kuvajt

Evropa 23,6 SNS, Norsko, VB

S.Amerika 16,2 USA, Kanada

Latinská Amerika 12,4 Mexiko, Venezuela, Brazílie, Argentina

Afrika 19,8 Nigérie, Libye, Alžírsko, Egypt

Dálný východ 10,5 Čína, Indonésie, Indie, Malajsie, Austrálie

Exportéři mil. tSaudská Arábie 305Norsko 139Irán 131Rusko 126Venezuela 98Spoj. Arabské Emiráty

93

Nigérie 82Mexiko 79Velká Británie 76Kuvajt 63Libye 54

Export celkem 1674

Importéři mil. tUSA 405Japonsko 221Německo 104Jižní Korea 99Francie 83Itálie 74Nizozemí 56Španělsko 54Singapur 52Velká Británie 42Indie 33Import celkem 1547

Země mil. t země mil. tUSA 873 Jižní Korea 96

Japonsko 258 Francie 94Čína 224 Itálie 90

Německo 132 Brazílie 89Rusko 119 Kanada 89Indie 97 Mexiko 82

Blízký východ: Saudská Arábie, Omán, Irák, SAE, Írán

Rusko: západní část Sibiře (Ťumenská oblast), koncerny – Jukos, Sibněft, Lukoil Povolží a Ural (Tarastan, Baškirsko)

USA – Texas, Louisiana, Skalisté hory, Velké prérie (Wyoming, North Dacota), Aljaška, Kalifornie

Mexiko, Venezuela (Maracaibo), CV Čína, delta Nigeru (Nigérie), delta Orinoka (Venezuela), Alžírsko, Libye, Indonésie

perspektivních je asi 7% rozlohy pobřežního šelfu

poprvé objeveno na počátku 20. stol. – Trinidad, 1914 – Venezuela, 1949 – okolí Baku – těžební zařízení ukotvená na plošinách, 50. léta 20. stol. – rozvoj v Severním moři

plošina v Severním moři – TROLL – jedna z největších

současnost – šelfová těžba v Severním moři (národní sektory – 5 – britský - RD, nizozemský – Royal Dutch, německý, norský, dánský - Statoil), Kaspické moře, Mexický záliv, Guinejský záliv)

ČR – cca 150 tis. tun ročně, ale prodáváme ji – u nás by se nevyplatilo zpracovat. Dovážíme ropu z Ruska (Družba) a ze Severního moře (Ingolstadt).

Organization of Petroleum Exportiong Countries

založena 1960 v Bagdádu, sídlo kartelu Vídeň

stanovuje těžební kvóty ovlivňuje cenu ropy na světových

trzích současná kvóta – 25,4 mil. barelů –

denní těžba

Alžírsko (od 1969) Angola (od 2007) Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu se připojil 2007) Indonésie (od 1962 do konce roku 2008) Irák (zakládající člen) Írán (zakládající člen) Katar (od 1961) Kuvajt (zakládající člen) Libye (od 1962) Nigérie (od 1971) Saúdská Arábie (zakládající člen) Spojené arabské emiráty (od 1967) Venezuela (zakládající člen) + Gabon (od 1975 do 1994) Potenciální členské země Bolívie, Súdán a Sýrie byli přizváni ke vstupu do OPEC. Brazílie v

současné době členství zvažuje kvůli nově nalezeným zásobám ropy v Atlantiku.

snižování podílu těžby USA a Ruska k zemím OPEC (zej. Saudská Arábíe), dynamický růst v Africe, v Severním moři, Indonésie a zejm. v Číně

růst těžby v šelfech moří – Venezuela, Baku, Mexický záliv, Nigérie, Perský záliv, Indonésie, Severní moře (v roce 1980 – více než 20 %, dnes přes 350 %)

ropa je nejobjemnější exportní komoditou ve světovém obchodě (světový export v roce 2000 kolem 1,8 mld. tun, k největším exportérům v současnosti lze řadit Saudskou Arábie, Irán, Rusko, Norsko, Spojené arabské emiráty, Nigérii, Venezuelu)

V importu ropy jednoznačně dominují USA (více než ¼ ze světového exportu), následované v podstatě nejbohatšími zeměmi (G 7) - Japonsko, SRN, Itálie, Francie, následují Nizozemí Jižní Korea a v posledním desetiletí zejména Čína a Indie

Podobně ve spotřebě ropy dominují USA (téměř ¼ světové těžby), RUSKO (288), Japonsko (264) SRN (135), Čína, Itálie

Významným a také určujícím činitelem ceny ropy je zejména organizace zemí OPEC (v r. 1973 na ně připadalo 54 % světové těžby, v roce 1987 - 32 %, v roce 1994 - 41,3 %, celkově na připadá 77 % světových zásob ropy, podíl na světovém exportu se pohybuje v posledním desetiletí od 50 do 66 %

Světové zásoby ropy jsou závislé na aktuálních odhadech geologických výzkumů. Např. v roce 1999 se pohybovaly kolem 142 mld. Tun, při celkovém trendu růstu odhadů na Blízkém Východě, v Jižní Americe a v Severním moři, klesají naopak v USA, Kanadě, Číně. Při současné těžbě jsou např. zásoby ropy ve světě odhadovány na 40- 50 let, v USA jen na 8 - 12 let, na blízkém Východě na více než 80 let.

Afrika (Alžírsko, Libye - v poušti – ložisko Zaltan, oblast šelfů v Guinejském zálivu – Nigérie - významná těžba je především v bahnité deltě řeky Niger, Gabun, Kamerun, Angola - šelfy, Egypt – oblast kolem dolního Nilu, západně od Káhiry, Alžírsko na Sahaře)

Střední a Jižní Amerika (Mexický záliv – při pobřeží Mexika, Karibské moře při pobřeží Venezuely – oblast zátoky Maracaibo, delta řeky Orinoco, Argentina, Brazílie, Kolumbie, Ekvádor)

Severní Amerika (USA – státy, při pobřeží Mexického zálivu ve státech Texas a Luisiana, vnitrozemí ve státě Texas, Aljaška, jižní část Kalifornie, dále ve státech Kansas, Oklahoma, Nové Mexiko, Kanada – provincie Alberta a Saskatchevan)

Evropa (šelfová oblast Severního moře – podíly rozděleny mezi Velkou Británii, Norsko – ložisko Ekofisk a Nizozemsko, ropné zdroje má také Dánsko a Rumunsko)

Rusko (oblast západosibiřská – kolem řeky Ob – kolem 70 % těžby v Rusku, oblast volžsko – uralská – v autonomních republikách Tatarské a Baškirské – kolem 23 % těžby, další oblasti těžby – oblasti Timaňsko – Pečorská, severokavkazská a severosachalinská)

Asie • oblast Perského zálivu na Blízkém východě (kolem 38 %

světové těžby) – Saudská Arábie (1/4 světových zásob, Irán (těžba v předhůří pohoří Zagros a v šelfech), Spojené arabské emiráty, Irák, Kuvajt, Sýrie, Katar, Jemen

• Čína (ložisko Tacing v jihovýchodní Číně – 45 % těžby, provincie Shandong – kolem 25 %, dále pak provincie Liaoning a Henan)

• Indonésie (oblast střední Sumatry), Brunei, Indie

stále významnější energetický zdroj relativně nízké náklady na těžbu pro ŽP méně škodlivá surovina nevýhodou je doprava přeprava plynovody je 3x dražší ve srovnání

s přepravou ropy přepravuje se také tankery největší zásoby : Rusko – více než 30%, Západní Sibiř –

Ťurmenská oblast Blízký východ – 30% GAZPROM – ruský podnik – největší těžařská firma na

světě (1/3 ověřených světových zásob) těžba v ČR na Chřibech, v Beskydech – Frenštát pod

Radhoštěm (Trojanovice)?, Hodonínsko, Břeclavsko, dále také na Karvinsku společně s těžbou černého uhlí, na j. Moravě – Tambořice – obrovské zisky za plyn a ropu – asi 15 mil, přičemž rozpočet obce je 1 mil.

levný energetický zdroj, kvalitní chemická surovina (hlavně metan, pak etan, propan, butan = uhlovodíky)

malé náklady na těžbu, vysoká výhřevnost (mezi 4,5 – 9 tis. kcal/m3 ), minimální odpad

neustálý růst těžby zemního plynu (v roce 1990 – 1,9 bilionu m3, v roce 1999 cca 2,4 bilionu m3

mezinárodní obchod - rozvoj až v posledních desetiletích, přeprava je omezena jen po určitých trasách (75 % přepravováno plynovody, 25 % tankery- tekutý plyn). V roce 1960 činil export jen 1 % těžby, 1970 - 4 %, 1980 - 12,6 %, 1992 - 15,2 % (320 mld. m3)

těžba v šelfech – více než 40 % růst těžby v západní Evropě a severní

Americe, pokles v Rusku podíl na světové energetickém

zásobování - 23,8 % Světová těžba (1998): kolem 2.4 bilionu.

m3 - Rusko kolem 600 mld. m3, USA 530, Kanada 160, Velká Británie 94 mld. m3, dále Nizozemsko, Alžírsko Indonésie, Saudská Arábie, Spoj. arabské emiráty, Norsko

(v Evropě soustředěna téměř polovina světové těžby)

hlavní exportéři: Rusko, Kanada, Turkmenistán, Nizozemí, Alžírsko, Norsko, Indonésie

import: Ukrajina, USA, SRN, Japonsko, Itálie, Francie

Světové zásoby: Rusko – cca 35 - 40 %, Blízký Východ - 31 %

z e m ě 1998 1990 země 1998 1990Rusko 591 641 Malajsie 40 19USA 534 499 Mexiko 37 27Kanada 161 107 Austrálie 31 19Velká Británie 94 50 Argentina 30 18Indonésie 84 43 Venezuela 29 18Nizozemí 79 72 Spoj.Arab. Emiráty 24 22Alžírsko 65 51 Německo 20 21Irán 50 24 Itálie 19 17Norsko 47 27 Pákistán 15 14Saudská Arábie 43 31 Rumunsko 14 29Světová těžba 2 335

Zásoby ZP v mld.m3 Exportéři mil.Tj Importéři mil. Tj

Rusko 55 400 Rusko 7 407 USA 3 167

Iran 20988 Kanada 3 049 Německo 2 923

Katar 7075 Nizozemí 2 627 Ukrajina 2 549

Sp. Arabské Emiráty

5790 Alžírsko 2 591 Japonsko 2 526

Saudská Arábie 5247 Norsko 1 571 Itálie 1 417

USA 4637 Indonésie 1 216 Francie 1 411

Alžírsko 3622 Turkmenistán 905 Belgie 553

Celkový export 20 069

Největší producenti (2006) – Rusko (25,4 %), USA (22,9 %), Kanada (7,7 %), Indonésie (3,9 %), Nizozemí (3,8 %). Celkem cca 2,3 mld. m3!!

Firmy zabývající se těžbou a zpracováním: Mobil, Exxon, Chevron, Texaco, BP, Royal Dutch-Shell, Statoil (Norsko), Agip (Itálie), Lukoil (Rusko).

Největší těžař – Gazprom (Rusko) – 1/3 světové těžby

Těžba uhlí byla a stále je významný lokalizační činitel pro řadu odvětví (černá metalurgie, koksochemie, těžké strojírenství).

Tendence : snižování významu uhlí v energetické bilanci

(po ropné krizi v 70. a počátkem 80. let se jeho význam poměrně zvýšil)

nerovnoměrné rozložení ložisek – většina leží na severní polokouli.

růst těžby a spotřeby v Číně, Indii, JAR, pokles těžby v zemích EU

Do 2. sv. války bylo hlavním energetickým zdrojem. Pak „nahrazováno“ ropou a zemním plynem. Renesance uhlí v 70. letech souvisela s ropnými šoky. Stále obrovské zásoby!! = energie budoucnosti?

V současnosti těžba v Evropě zaznamenává útlum (je to také díky složitějšímu geologickému podloží).

Naopak „amíci“ uhlí dobývají víc – hodně tepelných elektráren aneb hlavně prachy – asi by to mělo být nestranné, co

Země mil. tČína (včetně hnědého uhlí) 1 330USA 927bývalý SSSR 302Indie 296Jižní Afrika 223Austrálie 212Polsko 116Jižní Korea 70Indonésie 59Německo 45Velká Británie 40Kanada 38Kolumbie 35Španělsko 17Světová produkce 3790

USA (Apalačské hory – ve státech Západní Virginie a Kentucky, Pensylvánie a Alabama), oblast kolem střední Missuri – ve státech Illinois, Ohio, Indiana), stát Wyoming, severní a jižní Aljaška)

Kanada (západní provincie Alberta a Britská Kolumbie)

jižní Argentina jižní Brazílie jižní Chile východní JAR (Transwal, Natal)

severní Španělsko severovýchodní Anglie (těžba ukončena), Velká Británie

(střední část Anglie, severovýchodní Anglie – Newcastle, jižní Wales -Cardif),

Lotrinsko-Alsasko SRN (Porúří) Hornoslezská pánev (Polsko + ČR) Ukrajina (Doněcká pánev) Rusko (Kuzněcká pánev + Karakanda, západní Sibiř (horní

Ob), severní Sibiř (kolem ústí Leny), horní Lena, záp. od Jeniseje, východní Sibiř a Dálný Východ (exportní oblast pro Japonsko)

západní, severovýchodní (ložisko Datong) a jižní Čína (85 % z celkové roční těžby více jak 1.3 mld. tun uhlí je využito pro výrobu elektrické energie)

severovýchodní část Indie (kolem Gangy) Indonésie (Sumatra, Borneo) jihozápadní a východní Austrálie (Newcastle, Brisbane)

Exportéři ImportéřiAustrálie 139 Japonsko 126USA 82 Jižní Korea 47Jižní Afrika 71 Rusko 20Kanada 34 Velká Británie 18Indonésie 32 Nizozemí 17Čína 29 Itálie 17Polsko 29 Německo 16Rusko 26 Belgie 13Kolumbie 25 Ukrajina 11Světový export ČU 513

Světová těžba: 1970 800 mil. tun, 1998 – 857 mil. Tun, 2005 cca 850 mil.t.země mil. t země mil. t

Německo 166 Česká republika 49Rusko 77 Bulharsko 27Turecko 66 Indie 23Polsko 63 Rumunsko 23Řecko 61 Thajsko 20Austrálie 60 Kanada 12Čína 50USA 50 Světová těžba HU 857

V palivové bilanci mají jen velmi malý význam (významněji např. v Estonsku - elektrárna v Kochtla-Jarve), problémem je vysoká náročnost zpracování

klíčové průmyslové odvětví (sÍťové) – podmiňuje rozvoj dalších průmyslových odvětví

spotřeba v průmyslu a v domácnosti: rozdíly ve vývoji – rychlejší tempo růstu výroby elektřiny než celková průmyslová výroba

relativně dochází k poklesu spotřeby energie v průmyslu a růstu v domácnostech

absolutní spotřeba samozřejmě roste kapitálově vysoce náročné odvětví silně centralizované (regulované) odvětví monopoly (státní)x deregulace liberalizace trhu postupné uvolňování energetického trhu ( v závislosti

na velikosti odběratelů) důsledkem jsou kolapsy energetických sítí (USA),

nejsou záložní zdroje postupná privatizace tohoto odvětví (Německo, Itálie,

ČR - ČEZ)

tendence - výrazné zvyšování výroby a spotřeby elektrické energie (dosud se spotřeba zdvojnásobila za každých 10 let, např. v roce 1950 se vyrobilo 942 mld. kWh elektrické energie, v roce 1970 4,9 mld. kWh, v roce 1975 5,4 mld. kWh, v roce 1995 10 mld. kWh

existují velké územní rozdíly ve výrobě a spotřebě (bohaté a chudé země)

tepelné elektrárny - zdrojem výroby je uhlí, dnes i paroplynové elektrárny

vodní elektrárny – jsou převažujícím zdrojem pro výrobu elektrické energie např. v Norsku, Švédsku, na Novém Zélandě, ve Švýcarsku a Rakousku

jako alternativní lze uvést také přílivové a geotermické elektrárny

jaderné elektrárny – jsou hlavním zdrojem výroby elektrické energie např. ve Francii a Japonsku

druh energie 1913 1929 1938 1950 1960 1970 1980 1990 2000

% % % % % % % % %

Ropa 5,2 15,4 19,2 25,5 31,9 45,3 44,6 36,9 34,5

Uhlí 94,8 76,3 69,4 57,2 48,9 32,9 30,5 29,8 29,3

Zemní plyn 3,8 5,2 9,7 13,2 19,5 21,4 23,6 25,9

Jaderná energie 0,1 1,2 6,8 7,1

Vodní a sluneční energie

2,2 2,3 2,9 3,2

Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0

ukazatele výkonnosti ekonomiky produkce elektřiny na 1 obyvatele –

svět 2,2 tis. KW, Norsko – 26,4 produkce elektřiny na jednotku HDP –

západní Evropa – 0,3 kWh/USD (vyspělé státy x rozvojové státy)

nejvyspělejší koncerny – EON – Německo, National Power – GB – vlastní Opatovickou elektrárnu, EdF – Francie, Axpo – Švýcarsko, Electrabel – Francie

tepelné elektrárny emise (produkce skleníkových plynů: CO2, CH4, N2O, vyčerpatelnost PEZ) jaderné zdroje – nebezpečí jaderné havárie, úložiště jaderného odpadu,

neprodukují ale emise skleníkových plynů – viz cíle Kjótského protokolu hodně států nemá vyřešeno centrální úložiště – existují pouze dočasná alternativní energetické zdroje – obnovitelné: voda (přílivové elektrárny),

bomasa, vítr, slunce, geotermální energie (tepelná čerpadla) odlišné přístupy v jednotlivých zemích (Skandinávie – západní Evropa –

USA – Japonsko – rozvojové země) – dotace státu, aby mohly fungovat tyto zdroje

EU – podíl čisté energie na spotřebě 13%, do roku 2010 21% ČR – 3,6%, do roku 2010 8% ve srovnání s klasickými zdroji – možnost využití – doplňkové zdroje,

budoucnost vodíková ekonomika – vize krytí budoucí energetické spotřeby lidstva

(zatím prototypy palivových článků pro automobilový průmysl, odlišný přístup USA a EU)

USA – výroba vodíku v elektrárnách spalujících fosilní paliva EU – využití vodíku při přechodu na obnovitelné zdroje

cíle – průmyslově vyspělé státy sníží emise skleníkových plynů v období 2008 – 2012 průměrně o 5,2% ve srovnání s rokem 1990 (EU, ČR:-8%)

obchodování s emisemi (nejen z energetických zdrojů) – levnější je koupit si emise než odsířit elektrárny a zavést nové technologie

1 kg uranového paliva nahradí cca 2500 tun černého uhlí těžba uranových rud je soustředěna zejm. v Kanadě,

Nigeru (2. největší světové zásoby), Rusku, Kazachstánu, Uzbekistánu, Austrálii (největší světové zásoby), USA a Francii

hlavní období výstavby atomových elektráren v 70. a 80. letech (také v souvislosti s ropnou krizí)

v roce 1995 bylo ve 34 zemích 431 celkem jaderných h bloků (v USA 109, ve Francii 56, Japonsku 49, Velká Británii 34, v Rusku 29, Kanadě 22, v SRN 20, na Ukrajině 15, ve Švédsku 12, Jižní Koreji 10, v ČR 4 a dalších 60 bloků bylo ve výstavbě v 18 zemích

vybrané země bez atomových elektráren: Portugalsko, Irsko, Norsko, Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Polsko, Itálie, Rakousko, Jugoslávie, Chorvatsko, Turecko, Albánie

nejstarší energetický zdroj hydro-energetický potenciál asi 4

mld. kWh, využívá se pouze ze 7 % energetické využití světových

veletoků zejm. v Jižní Americe, Africe, Číně

USA chtěli v roce 2000 krýt 25% el. en. ze Slunce – bohužel nee

Japonsko – velký podíl solární energie (projekt 10 000 střech – neodstartoval), potom také Austrálie

geotermální energie – Island – bylo by to schopné krýt 30% světové potřeby

Větrná energie nejvíce zapojení jsou Němci největší roli hrají finanční možnosti státu –

nutné velké dotace mají polovinu výkonu větrných elektráren na

světě

Stále je drahá (a o tom to je – o prachách! ) Solární energie - Japonsko – zj. místní potřeba (na

střechách rodinných domů) Austrálie – největší výkon (50 MWh), Indie Větrná energie – izolované zdroje nebo větrné farmy.

Nejrychleji se rozvíjející zdroj alternativní energie. ČR – Ramzová, Orlické hory. Plánuje se 200 kousků v

Krušných horách. Německo, Dánsko – Severní moře Geotermální energie – Island (5% zastoupení, ale

dokázal by pokrýt až 33 %!). Nový Zéland, Řecko, Maďarsko.

Přílivové elektrárny – Francie, Rusko, hUSA (to byl překlep a nějak mi to nejde smazat)

Spalování biomasy – peletky, sláma, zrní, rychle rostoucí dřeviny, křídlatka,…

název stát řeka výkon v MWh

Tři soutěsky

Čína Jangcitiang

17680

La Grande Kanada Le Grande 12750

Itaipů Brazílie a Paraguay

Paraná 12600

Orlík ČR Vltava 360

název stát výkon v MWh

Fukušima Japonsko 8814

Bruce Kanada 6832

Záporožská Ukrajina 5700

Gravelines Francie 5450

Temelín ČR 2000