Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Katedra sociální patologie a sociologie

Rizikové chování adolescentů

Bakalářská práce

Autor: Adéla Jiránková

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální patologie a prevence

Vedoucí práce: Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D.

Hradec Králové 2015

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta

Akademický rok: 2014/2015

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)

Jméno a příjmení: Adéla Jiránková

Osobní číslo: P121131

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální patologie a prevence

Název tématu: Rizikové chování adolescentů

Zadávající katedra: Katedra sociální patologie a sociologie

Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í:

Bakalářská práce se zabývá problematikou rizikového chování adolescentů. V

teoretické části práce definuje hlavní pojmy týkající se tématu, charakterizuje

rizikové chování, popisuje vybrané druhy rizikového chování vyskytující se u

adolescentů, jako například rizikové sexuální chování, užívání drog,

záškoláctví, poruchy příjmu potravy a jiné. Práce dále mapuje možnosti

prevence rizikového chování. Empirická část práce se zabývá problematikou

rizikového chování u adolescentů z Hradce Králové a blízkého okolí s

využitím kvantitativní metody dotazníku.

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování bakalářské práce:

Seznam odborné literatury:

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D..

Katedra sociální patologie a sociologie

Oponent bakalářské práce: prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc.

Datum zadání bakalářské práce: 7.2.2014

Termín odevzdání bakalářské práce: 30.4.2015

L.S.

doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. PhDr. Václav Bělík, Ph.D.

děkan vedoucí katedry

dne

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala (pod vedením vedoucího

bakalářské práce) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové dne 30. 4. 2015

Poděkování

Děkuji Mgr. Stanislavě Hoferkové, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za

poskytování cenných rad a za trpělivost.

Anotace

JIRÁNKOVÁ, Adéla. Rizikové chování adolescentů. Hradec Králové. Pedagogická

fakulta univerzity Hradec Králové, 2015. 52 s. Bakalářská práce.

Tato bakalářská práce se zabývá rizikovým chováním adolescentů. V teoretické části

práce definuje hlavní pojmy týkající se tématu, charakterizuje rizikové chování,

souvislost zdraví a rizikového chování a popisuje vybrané druhy rizikového chování

vyskytující se u adolescentů. Charakterizuje syndrom problémového chování a syndrom

rizikového chování v dospívání. U syndromu rizikového chování v dospívání jsou

detailněji popsány tři hlavní oblasti rizikového chování. Také se práce zaměřuje na

definování vývojového období adolescence, hledání identity v období adolescence a

vlivu rodiny a vrstevníků. Práce dále mapuje možnosti prevence rizikového chování.

Empirická část práce se zabývá problematikou rizikového chování u adolescentů z

Hradce Králové a blízkého okolí s využitím kvantitativní metody dotazníku. Soubor

použitých dotazníků mapoval projevy rizikového chování, nezdolnost, sociální oporu a

třídní klima.

Klíčová slova

adolescence, identita, rodina, vrstevníci, rizikové chování, SRCH-D, prevence, zdraví,

rizikové a protektivní faktory

Annotation

JIRÁNKOVÁ, Adéla. Risk behavior of adolescents Hradec Králové: Faculty of

Education, University of Hradec Králové, 2015. 52 pp. Bachelor Degree Thesis.

This bachelor dissertation is follow up with risky behaviour of adolescents. Main

concepts are explained in theoretical part of the thesis. Thesis distinguished risky

behaviour, context with a healthy and risky behaviour and describes selected types of

risky behaviour occurring in adolescents. Dissertation describes the syndrome of risky

behaviour and the syndrome of risky behaviour in pubescence. Three main sections of

risky behaviour are described in detail at syndrome of risky behaviour in pubescence.

Dissertation is focused to define evolutional period of adolescents, finding for identity

in adolescents period and effect of the family and the peers. Thesis examines the options

of prevention in risky behaviour. The empirical part of thesis deal with problems about

risky behaviour of adolescents from Hradec Králové and neighbourhood. Results of the

empirical part are obtained by quantitative questionnaire method. Set of used

questionnaires found out circumstances of risky behaviour, social support and

classroom climate.

Key words

Adolescents, identity, family, peers, risky behaviour, syndrome of risky behaviour in

pubescence, prevention, healthy, risky and protective factors

Obsah

Úvod .............................................................................................................................8

1. Vymezení období adolescence .............................................................................. 10

1.1. Hledání identity ............................................................................................. 12

1.2. Vliv rodiny a vrstevníků ................................................................................ 13

1.2.1. Rodina ................................................................................................... 14

1.2.2. Vrstevníci............................................................................................... 15

2. Rizikové chování .................................................................................................. 17

2.1. Zdraví a rizikové chování .............................................................................. 18

2.2. Definice rizikového chování .......................................................................... 18

2.3. Syndrom problémového chování (SPCH) ...................................................... 20

2.4. Syndrom rizikové chování v dospívání (SRCH-D) ........................................ 21

2.4.1. Abúzus návykových látek ....................................................................... 21

2.4.2. Negativní jevy v oblasti psychosociální .................................................. 25

2.4.3. Poruchy reprodukčního zdraví ................................................................ 25

2.4.4. Rizikové a ochranné faktory ................................................................... 26

2.5. Prevence rizikového chování ............................................................................ 27

3. Vymezení rizikového chování ve zkoumaném prostředí ....................................... 30

3.1. Cíl a výzkumný problém ............................................................................... 30

3.2. Stanovené hypotézy....................................................................................... 30

3.3. Sběr dat a výzkumný soubor .......................................................................... 30

3.4. Metoda výzkumného šetření .......................................................................... 31

3.5. Výsledky a prezentace výsledků zkoumání .................................................... 33

3.6. Porovnání výsledků výzkumného šetření se stanovenými hypotézami ........... 45

Závěr ........................................................................................................................... 47

Použitá literatura a jiné zdroje ..................................................................................... 49

Seznam obrázků, tabulek a grafů ................................................................................. 52

8

Úvod

Cílem této práce je zmapování problematiky rizikového chování adolescentů.

V současnosti je pojem rizikové chování zmiňován stále častěji. Může to být způsobeno

nahrazováním pojmů sociální patologie za rizikové chování, jelikož je to přijatelnější

společensky, nebo velkým obsahem skrývajícím se pod tímto pojmem. Další možností

je, že rizikového chování přibývá a bohužel se také vyskytuje u mladších jedinců.

Rizikové chování je pojem, kterému mnoho lidí nerozumí a nezná jej, ani původ. Velká

část naší společnosti neví, co si pod pojmem představit, či rozdíl mezi rizikovým

chováním a sociální patologií. Právě proto je práce zaměřena především na obecné

pojetí pojmu rizikového chování u adolescentů, a ne pouze na jednotlivé jevy, které do

něho spadají.

Pro práci jsem vybrala jako výzkumnou skupinu adolescenty. Průzkum probíhal

především u jedinců pozdní adolescence. Zvolila jsem danou skupinu právě proto, že

adolescence je velmi náročné období života. Jak zmiňuji v kapitole Vymezení období

adolescence - je to období spousty změn, jak psychických tak fyzických, ale také právě

zde jsou na jedince kladeny velké nároky. Jako příklady mohu uvést přechod ze

základní školy na střední školu, nový kolektiv, pocit dospělosti se získáním občanského

průkazu, zákonem povolený pohlavní styk, dále to může být maturita a následná volba

dalšího studia či zaměstnání, získání řidičského průkazu, a v 18 také právě daná

dospělost a sní spojená svatba či příchod dítěte. To vše a další jsou velké životní situace

a velmi náročné a o to víc, že probíhají v relativně krátkém časovém úseku života.

A právě proto si myslím, že výskyt rizikového chování v adolescenci může být vysoký.

Je to období, kdy jedinci vystavováni náročným situacím častokrát neumějí adekvátně

jednat a reagovat na situace, které jim toto období přinese.

V teoretické části je také popsán syndrom rizikového chování v dospívání, který je pro

mou práci stěžejním tématem, jelikož pojí rizikové chování a adolescenci. Pro

výzkumné šetření jsem zvolila studenty středních škol, aby byly využity všechny složky

rizikového chování.

Dále se v práci zmíním o vlivu rodiny a vrstevníků na jedince. Určitě je to velmi

důležité pro pochopení jedince. Vrstevníci mohou mnohokrát být příčinou, proč jedinec

9

nejedná správným způsobem. Zároveň mají i kladný vliv a jsou důležitou sociální

oporou.

Rizikovému chování velmi přispívá i dnešní doba, kdy ikonou ženské krásy jsou velmi

hubené modelky, s přáteli už nemusíte ven, ale trávíte s nimi hodiny konverzací online,

rodiče pracují tolik, že dětem podepíší téměř vše v žákovských knížkách a na

rodičovské schůzky už mnohdy ani nezbude čas. Dále je zřejmé, že cigarety i alkohol už

si sežene i neplnoletá mládež.

Jako nejlepší možnost předcházení těmto jevům a zároveň i dlouhodobé řešení výskytu

rizikového chování je pravděpodobně primární prevence. Přesto se stává, že právě tato

prevence je hodně zanedbávaná a opomíjená. V souvislosti s prevencí rizikového

chování přibývá různých publikací. Jako velmi významnou pro mou práci můžu uvést

Národní strategii primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na rok 2013-

2018.

Empirická část prezentuje výsledky mého výzkumného šetření. Představuji metodu

průzkumu, průzkumnou skupinu a prostředí, jednotlivé části dotazníku, vymezím si cíle

a stanovím hypotézy. Prezentováním výsledků mého výzkumného šetření potvrdím či

vyvrátím hypotézy.

10

1. Vymezení období adolescence

Dle Lernera a Steinberga (in Sobotková a kol., 2014) původ pojmu adolescence (jako

vyjádření určitého období života) prvně nacházíme v 15. století a vychází z latinského

adolescere, což znamená vyrůst či dospět.

Adolescence je závěrečné vývojové období před dospělostí. Už z této pozice jasně

vyplývá, že to je období velkých změn. Většina autorů uvádí rozpětí adolescence od

jedenácti do dvaceti let, s tím že krajní roky jsou obecně neupřesnitelné a nedají se

aplikovat na celou populaci. Představím dva modely pojetí adolescence od dvou

předních autorů, co se tohoto tématu týče. Prvním z nich bude Petr Macek, který

adolescenci dělí na tři období a druhou představitelkou je Marie Vágnerová, která

adolescenci dělí pouze na dvě období. Ač oba autoři představují jiný počet fází

adolescence, co se týče celkového obsahu velmi se shodují, a i věkovým ohraničením

počátku a ukončení adolescence.

Sobotková (2014) se zmiňuje, že adolescence je především etapa zrání a dospívání.

Vyskytuje se biologické zrání a zrychlený růst a především je zde i schopnost tělesné

reprodukce. Dále pak změny jsou psychické, nová role jedince ve společnosti, změny

chování. Je to období na mezi dětstvím a dospělostí a formují se zde fyziologické,

psychologické i sociální faktory. Přicházejí velké hormonální změny a pohlavní

dozrávání, a mění se role vlastního ˶já".

Během tohoto vývojového období se pro jedince mnoho mění. V adolescenci se

projevuje velké touha po samostatnosti, která naráží na nemožnost uspokojení. Také se

jedinci snaží osvobodit od dětství, a proto experimentují s novým chováním a vytvářejí

si nové hodnoty. Velmi se rozvíjí sebepoznání, i když neúplné a projevuje se přílišná

kritika k sobě samému a nespokojenost sám se sebou. A především v tomto období

vzniká vysoká závislost na skupině vrstevníků.

Podle Havighursta (in Sobotková a kol., 2014, s. 32-33) je obecným vývojovým úkolem

a adolescenci (období adolescence vymezil 12-18 let) vytvoření vlastní identity, získání

autonomie a přijetí zodpovědnosti dospělého. Havighurst ještě uvádí další úkoly, jimiž

jsou:

Dosáhnout nových a zralejších vztahů s vrstevníky obou pohlaví.

11

Dosáhnout mužské nebo ženské sociální role.

Akceptovat svou tělesnou konstituci.

Dosáhnout emoční nezávislosti od rodičů a jiných dospělých.

Připravit se na manželství a rodinný život.

Připravit se na ekonomickou nezávislost.

Osvojit si určité hodnoty a etický systém.

Dosáhnout společensky zodpovědného chování.

Důležité jsou vyplývající souvislosti rizikového chování a adolescence. Sobotková

(2014, s. 33) uvádí, že někteří autoři se shodují na tom, že nezáleží jakou cestu jedinec

ke splnění těchto úkolů splní. Tedy mohou být realizovány prostřednictvím zdravého,

sociálně přizpůsobeného chování, ale i pomocí rizikového chování.

Dle Macka (Macek, 2003) můžeme adolescenci dělit na 3 vzájemně propojené období.

časná adolescence, která odpovídá věku 10 (11)-13 let

střední adolescence, odpovídající věku 14-16 let

pozdní adolescence, odpovídající věku 17-20 let (tato věková hranice může být i

vyšší, jelikož přibližně polovina účastníků seminářů o adolescenci, které byly

pořádány pro univerzitní studenty ve věku 19-24 let, se během svých studií sítí

být více adolescenty než dospělými)

Macek (2003) představuje časnou adolescenci, jako období startu pohlavního dozrávání

a z hlediska schopnosti reprodukce i toto pohlavní dozrávání v časné adolescenci

ukončí. Za přímý důsledek toho považuje i některé psychické a sociální změny. Může se

jednat o zvýšený zájem o opačné pohlaví. Jelikož je základem prvního období

pubertální změna, tak ostatní změny už nejsou natolik významné a přímo navazující na

pubertu. Ve střední adolescenci Macek vypichuje velmi časté úvahy a myšlenky

adolescenta na vlastní dospívání. Mnohdy je toto období typické pro originalitu a

oddělení se od mas. Převážně vzhledem, oblečením a posloucháním jiné hudby. Tato

odlišnost je sociologicky nazývána - specifický životní styl či kultura mládeže. Pozdní

adolescence je charakteristická utvářením sociální identity, vytvoření si vlastních

životních cílů, zamýšlení se na pracovní i partnerskou budoucností. Tato fáze je fáze

směřování k dospělosti.

12

Vágnerová (2000) dělí období adolescence na dvě fáze a to ranou adolescenci

odpovídající věku 11-15 let a pozdní adolescenci odpovídající věku 15-20 let. Ranou

adolescenci nazývá pubescencí. Zdůrazňuje především tělesné dospívání a změnu

zevnějšku, které jsou pro toto období typické. Dále uvádí, že dochází k rozvoji a změně

myšlení a také se stimuluje emoční prožívání. Pro pubescenta je důležité pomyslné

osamostatnění od rodiny. Naopak vyšší roli zde získávají vrstevníci. V tomto ohledu

doporučuje dát pubescentům větší volnost v rozhodování především ve volbě

následného studia po ukončení povinné školní docházky. Vágnerová zde tvrdí, že je to

nebytné i přes skutečnost, že jedinec tím ztrácí pocit jistoty, který mu rodina utvořila v

dětství. Výsledkem období pubescence by mělo být utvoření nové pozice pubescenta.

V pozdní adolescenci už nastává pohlavní dozrání a rozmanitější změny v oblasti

psychosociální. Na počátku tohoto období adolescenti přijímají úlohu tohoto

vývojového období. S vrstevníky sdílejí stejné hodnoty, typické pro období adolescence

což velmi napomáhá pocitu sounáležitosti a procesu utváření sociální identity.

Zdůrazňuje zde ukončení studií a následné zaměstnání či další studium. Pokud se

jedinec rozhodne pro, stává se tím ekonomicky nezávislý. V naší společnosti je

ekonomická závislost jedním z mezníků dospělosti. Stejně důležitým mezníkem je

dovršení osmnáctého roku života, kdy se adolescent stává právně odpovědným za své

jednání. Jako hlavní cíl pozdní adolescence můžeme chápat nalezení a rozvoj vlastní

identity, o kterém budu více psát v následující podkapitole.

1.1. Hledání identity

Téměř v každé literatuře týkající se adolescence je zmíněna důležitost nalezení

především vlastní, ale i sociální identity. Proto považuji za nezbytné ji ve své práci

zmínit.

Na úvod představím pojem identita. V pedagogickém slovníku je definována jako:

„Totožnost. Způsob, jímž jedinec vnímá: 1. svou stejnost a kontinuitu v čase; 2. místo,

smysl a význam své existence v širokém kontextu lidské společnosti. Identita se vyvíjí a

prochází i určitými krizemi, z nichž patrně nejvýznamnější probíhá v adolescenci.“

(Průcha, Mareš, Walterová, 1998, s.81)

Podobně je popsána i ve Velkém sociologickém slovníku, kde je popsána z více

pohledů. Mně však pro upřesnění pojmu identita postačí mnou vybraná definice.

Hledání identity v adolescenci tedy můžeme chápat jako hledání sebe samého.

13

Nezbytné je tedy propojení vzpomínek a zážitků z minulosti, současnosti a představy

budoucnosti, abychom nalezli svou identitu, měli bychom kontinuálně propojit tyto

části v jeden smysluplný celek. Tímto procesem docílíme také sebeakceptace, posílení

vlastního já a utvoříme tak dospělou identitu.(Macek, 2003)

V definici identity byla také zmíněna významná krize identity v adolescenci. Tuto

myšlenku rozpracoval Erikson a utvořil následující epigenetický diagram.

Ontogenetický vývoj je zde rozdělen do osmi etap. V každém z těchto období se objeví

jev či chování, které v předchozím ještě nebylo. Přechod do následující etapy je pak

charakterizován kladným či záporným výsledkem splnění předchozího úkolu. Krize je

zde tedy chápana jako střet více aspektů během plnění vývojového úkolu. Adolescence

zde má úkol utvoření identity vlastního já. Přičemž se v tomto úkolu odrážejí předchozí

úkoly a zároveň implicitně i ty následující.(Macek, 2003, s 18-20)

Obrázek 1 Epigenetický diagram dle Eriksona

1.2. Vliv rodiny a vrstevníků

Jak už bylo několikrát zmíněno, období adolescence sebou přináší mnoho změn a

zvratů. Právě v tomto období je jedinec velmi ovlivnitelný, chce experimentovat a cítit

14

se dospěle. Rodiče už nejsou dost dobří jako kamarádi z okolí. Přesto Macek (2003)

říká, že dle řady studií je větší shoda v hodnotách s rodiči než vrstevníky. Také zmiňuje,

že rodinné vztahy úzce souvisí s vrstevnickými. Tedy, je-li rodič přísný a příliš

kontroluje, má za následek vyšší orientaci na vrstevníky.

Nabývání důvěry mezi vrstevníky může být společné experimentování se zakázanými

věcmi. To samé může důvěru mezi rodiči a dětmi naopak ničit.

1.2.1. Rodina

Rodina je významný socializačním činitelem. Rodina má několik základních funkcí,

jejichž plnění se odráží na jedinci v jeho životě. Rodina je také primární neformální

skupina. Rodina má vliv na jedince ještě před narozením. Během samotného vývoje

nacházíme v rodině své vzory. Výchovou nám rodina ukazuje normy. Toto je výčet pár

základních definic o rodině. Především bychom mohli říci, že rodina nás utváří.

Jednotlivé role členů rodiny a typy rodin se v různých dobách a společnostech liší. V

některých zemích má nejdůležitější roli a největší autoritu otec v jiných ne.

V naší společnosti v dnešní době je velký posun v roli ženy oproti minulosti. Jelikož

ženy jsou emancipované, nemají už pouze funkce poslušné hospodyně a vychovatelky

dětí, zatímco otcové byli ti, co živí rodinu a těžce pracují. Zároveň se i velmi posunul

věk prvorodiček, což vede k rizikovějším těhotenstvím.

Dalším trendem dnešní doby je rozvodovost, či život pouze v partnerství a ne v

manželství. Rozvod může na dítě mít velký dopad. Mnohdy si ani nevšimlo, že mezi

partnery něco není v pořádku. Zároveň může rozvod vyčítat jednomu z rodičů a vybíjet

si na něm zlost. Další možností je předhánění se o přízeň dítěte různými výhodami a

dary. Problémů vznikajících z důvodů neúplných rodin je několik. Může to být i

chybějící vzor. Zároveň jsou tyto situace i psychicky náročné pro rodiče, kteří se mohou

více uchylovat k návykovým látkám, být agresivnější či způsobit finanční problémy.

Podle Binarové (in Šimíčková, Čížková, 2005) mají vyšší závislost dívky na matce. Je

to způsobeno biologickými změnami během dospívání, přičemž matka zde tvoří

poradce.

Dle Vágnerové (2000) rodiče v tomto období stále tvoří důležité sociální zázemí,

nicméně se mění jejich autorita. Děti se snaží osamostatnit a odpoutat, a rodičům se

15

snižuje jejich nadřazený postoj. Nastává také proměna citové vazby, což tvoří rodičům

obavy. Rodiče mají neustálou potřebu upevňovat citovou vazbu, zatímco adolescent už

chce působit samostatně a dospěle. Rodiče kladou na děti více nároků a mají vyšší

očekávání, ale zároveň nezohledňují názory mladých a nedávají jim potřebnou

důležitost. Také přeceňují vizi budoucnosti. Adolescenti ač nahlíží do budoucnosti a

formují si ji, tak také žijí pro danou chvíli. Nevidí tolik negativních důsledků svého

chování a rodiče jich vidí až příliš. Nastává zde konflikt mezi potřebami adolescentů a

rodičů. Tento názor i potvrzuje Macek (2003) a tvrdí, že pro období adolescence je

typický konflikt mezi rodiči a dítětem. Zároveň jsou konflikty více, pokud se adolescent

chová rizikově.

Tedy pokud rodiče nechtějí přijít o vybudovaný vztah, měli by respektovat a dát prostor

pro osamostatnění a formování sebe samého. Nicméně však by kontrolu a výchovu

neměli pozastavovat a zlehčovat. I bouřlivé dospívání nemusí být destruktivní pro vztah

mezi dítětem a rodičem.

1.2.2. Vrstevníci

„Jsou to skupiny, které charakterizuje věková, ale také názorová blízkost, z níž vyplývá

souhlasné jednání.“ (Kraus, 2014, s. 88)

Vrstevnické skupiny jsou jako rodina významným socializačním činitelem. Binarová (in

Šimíčková, Čížková, 2005) tvrdí, že adolescenti mají potřebu patřit do nějaké skupiny.

Je to důležitý proces pro pozdější socializaci a tvorbu sebe samého. Předpokládáme, že

tedy jedinec utváří sám sebe i metodou pokus omyl. Tedy střídáním různých sociálních

skupin, názorů, postojů, víry, přesvědčení či subkultur.

V období adolescence, více tedy ve druhé polovině, nabývají mnohem větší důležitosti.

Tyto skupiny jsou v období adolescence významná emoční a sociální podpora. Jelikož

nastává pro jedince období vzdoru proti rodině, stávají se vrstevníci bližšímu.

Vrstevnická skupina může mít i rozhodující vliv pro úspěšné zvládnutí dospívání.

Utvářejí se dva vrstevnické vtahy - přátelské a partnerské.

Macek (2003) poukazuje na jedinečnost a výjimečnost vrstevnických vztahů.

Dospívající mají rádi uznání vrstevníků. Rádi se vydávají na obdiv a tvoří ikony. Jsou

rádi, když o sobě slyší a když se o nich mluví. Není pro ně až tak důležité, zda si k

tomuto obdivu přijdou příkladným či rizikových chováním. Macek říká, že se charakter

16

těchto vztahů v celém období adolescence mění a ukazuje model B. Dunphyho. Ten dělí

vývoj vrstevnických vztahů na pět fází. V první fázi tvoří adolescenti 3-10ti členné

skupiny (cliques). Tyto neformální skupiny jsou převážně pohlavně stejnorodé. Mají

vysokou kohezi. Probíhá zde každodenní kontakt a častá je i blízkost bydliště. Skupiny

mají vůdčí osobnost. Do druhé fáze patří 15-30ti členné skupiny (crowds). Předmětem

jejich zábavy jsou večírky. Typické je zde zahájení heterosexuálních erotických

kontaktů. Tyto kontakty jim utvoří prestiž. Třetí fáze se vyznačuje heterosexuálními

partnerskými vztahy. Ty zahajují původní vůdci malých skupin v první fázi a taktéž

jako první tyto skupiny opouštějí. Z těchto párů se ve čtvrté fázi vyvinou malé

heterosexuální skupiny, které se rozvinou ve velké heterosexuální skupiny. V závěrečné

fázi se velké skupiny rozpadnou a zůstane původní základ malých heterosexuálních

skupin.

Vrstevnické skupiny během období dospívání mají řadu důležitých funkcí. Vrstevníci

jsou si poradci, oporou, zpovědníky, přáteli, partnery, soky, vzory a jinými. Důležitý je

jejich význam a funkčnost pro zvládnutí tohoto období a formování sebe samého a své

identity.

„Nezařadí-li se adolescent do nějaké vrstevnické skupiny, pociťuje to často jako sociální

stigma. Ti, kteří jsou pozitivně hodnoceni od svých vrstevníků, mají obvykle vyšší

sebehodnocení než ti, kteří jsou hodnoceni méně pozitivně. “ (Macek, 2003, s. 58)

17

2. Rizikové chování

Dnešní doba je mnohokrát spojována s hektickým způsobem života. Lidé jsou

uspěchaní a velmi zaneprázdněni. Je kladen velký důraz na individualitu jedinců a

morální hodnoty ztrácejí na své důležitosti. Švarcová (in Truhlářová, Smutek eds.,

2006) zároveň tvrdí, že je tato doba velmi liberální ke spoustě negativních způsobů

chování.

Tím se dostáváme k pojmu rizikové chování. V dnešní době se stává velkým

fenoménem a velmi používaným pojmem. Bohužel není ještě ucelená a jasná definice.

Spousta autorů definovala pojem rizikové chování různě, ale mají společnou podstatu.

Jako základ je určitě důležité objasnit kořen slova tedy pojem riziko.

Riziko obecně lze dle Sobotkové (2014) chápat jako vystavení se nepříznivým

okolnostem a podmínkám. Jde o velmi silný stav nejistoty související s konkrétní

situací. Jsou zde silné negativní důsledky, které jsou usměrňovány případnými dobrými

následky či dokonce zisku. S pojmem riziko přicházejí i pojmy resilience a sensation-

seeking.

Resilience angl. „resiliency“ do češtiny přeloženo jako „nezdolnost“ či „odolnost“ ve

smyslu psychické odolnosti či nezdolnosti. Šolcová (2009) tvrdí, že přes velké množství

definic je shoda v tom, že resilience je schopnost zvládnutí konfrontace s nepříznivými

podmínkami a vlivy. Tedy z toho vyplývá, že čím vyšší resilience je, tím lépe by měl

jedinec zvládat více rizikový způsob života než jedinec s nižší nezdolností.

Zuckermann v roce 1979 přišel s konceptem sensation-seeking (in Plháková, 2007),

který je typický právě pro období adolescence. Česky bychom mohli pojem vyjádřit

jako touhu, či dokonce potřebu po nových věcech a zážitcích, či touhu zkusit zakázané a

nebezpečné. Toto přináší velké uspokojení, které přebíjí možná sociální, zdravotní i

finanční rizika.

Obecně nelze nahlížet na rizikové chování pouze negativně. Toto chování je vnímáno i

jako pozitivní a pro období adolescence naprosto nezbytné. Macek (2003) zmiňuje, že

pro adolescenci je typické hledání identity, kterou lze nají právě pomocí rizikového

chování. Většina autorů také zmiňuje pozitivum rizikového chování v získávání

18

respektu a vztahů mezi vrstevníky. Dále lze vnímat pocit osamostatnění a dospělosti

zapříčiněním rizikovým chováním.

2.1. Zdraví a rizikové chování

Světová zdravotnická organizace WHO použila jako slogan „klíčem ke zdraví

dospívajících je jejich chování“. Dle Hamanové (in Machová, Kubátová a kol., 2009) je

v dnešní době zdravý dorost - bez přítomnosti nemoci, plní si vývojové úkoly daného

věku a nepodléhá takovému rizikovému chování, které dospívajícího může poškodit a

lze považovat za problémové. Během posledních dvou desetiletí se výskyt rizikového

chování u dospívajících posunul do nižšího věku a stoupl na počtu jedinců. Tento jev je

nazýván jako „nová morbidita mládeže“. Následky této nemocnosti mladých

dospívajících a především rizikového chování jsou potom i fatální. Uvádí se, že v

rozvinutých zemích jsou právě nejčastější příčinou úmrtnosti 15-19letých následky

rizikového chování. WHO reagovala na tuto situaci stanovením adolescentů, jako

samostatnou rizikovou skupinou. V reakci na to je zdraví dorostu spojeno s absencí

rizikového- problémového chování. Ráda bych ještě uvedla výrok ze Socialie 1999:

„Mládež ve zvýšené míře konzumuje alkohol, šíří se nikotinismus a experimenty s

drogami, pro značnou část mládeže sport a další, z hlediska zdraví významné

preventivní aktivity nehrají odpovídající roli. Z údajů o trávení volného času vyplývá

spíše konzumní zaměření/ sledování televize, společenská zábava v restauracích,

diskotéky a podobně/.Mladá generace nedoceňuje plně potřebu žít zdravě.“ (Bůžek,

Růžičková, Růžička, in Socialia 1999, s. 83)

2.2. Definice rizikového chování

Na stránkách prevence-info.cz (©2015, online) se uvádí, že sociálně patologické jevy

jsou pojmem sociologickým, zatímco rizikové chování je pojmem pedagogickým.

Rizikové chování je více využíváno ve školním prostředí a zahrnuje větší škálu jevů než

sociálně patologické jevy. K tomuto výkladu je vhodné zmínit pojetí Hamanové:

„Takzvané sociálně patologické jevy se dotýkají částečně téže problematiky, ale

koncepce syndromu rizikového chování v dospívání je ze zdravotnického hlediska

vhodnější při průběžné práci s mládeží a je komplexnější. Zahrnuje jevy a chování před

vývojem jasné patologie a v době, kdy jsou ještě snadněji ovlivnitelné, Postihuje tak

příčiny a tím ukazuje směr prevence i řešení. Jde o určité hraniční území mezi

mírnějšími odchylkami od normy a už vyvinutou patologii."

19

Na stránkách adiktologie.cz je zveřejněna také definice, která zase tvrdí, že rizikové

chování nahrazuje pojem sociálně patologické jevy. „Pod pojmem rizikové chování

rozumíme takové chování, v jehož důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu

zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince a společnost. Tento

pojen nahrazuje dříve používaný termín sociálně patologické jevy. “ (©2011, online)

Co se týče pojmu rizikového chování, definic je spousta. Mnoho autorů zmiňuje

nahrazování pojmu sociálně patologické jevy za rizikové chování. Zdá se to více

humánní a pochopitelné pro společnost. Další teorie říkají, že pojem rizikové chování je

pedagogický pojem. Co se týče využití pojmu rizikové chování, je většinou používáno v

souvislosti se školním prostředím.

Dle Sobotkové (2014, s. 40-41) mezi rizikové chování řadíme:

Záškoláctví.

Lhaní.

Agresivita, agresivní chování.

Šikana, kyberšikana, násilné chování.

Obecně kriminální jednání.

Vandalismus.

Závislostní chování.

Rizikové chování na internetu.

Rizikové sexuální chování.

Rizikové chování v dopravě.

Extrémě rizikové sporty, hazardní aktivity.

Užívání anabolik a steroidů.

Nezdravé stravovací návyky.

Extremismus.

Xenofobie, rasismus, intolerance, antisemitismus.

Je zřejmé, že záběr pojmu rizikového chování je velmi rozsáhlý.

V souvislosti s definicí pojmu se Sobotková (2014) zmiňuje o teoriích vzniku

rizikového chování. Uvádí 3 základní. První je teorie biologicko-psychologická, která se

snaží nález propojení mezi chováním a tělesnou stavbou či genetikou, enzymy a

hormony jedince. Další z teorií je sociálně-psychologická, která se zabývá především

20

sociálním učením, osobnostními rysy a kognitivními styly. A poslední je teorie

sociologická, která se zabývá společenským a kulturním kontextem vzniku rizikového

chování.

Tady je vidět spojení se sociálními deviacemi. Tedy deviací rozumíme odchylku od

normy. Proto veškeré rizikové chování je prozatím deviantní. Důležité je, co je v dané

společnosti normou. Dle Krause (2010) jsou tři základní skupiny teorií sociálních

deviací. Jednou jsou biologické teorie, tedy ty hledající souvislost mezi sociálními

deviacemi a vrozenými dispozicemi, genetikou či tělesnou konstitucí. Druhou skupinou

jsou teorie psychologické vycházející psychické stránky jedince a i zde je zmíněna

Bandurova teorie sociálního učení. Poslední jsou teorie sociologické, které hledají

souvislosti mezi deviantním jednáním a společenským kontextem.

Jak už jsem ale zmiňovala v kapitole o adolescenci, nemůžeme nahlížet na rizikové

chování pouze negativně. V určitém období života má svou funkci, a pokud se jedinec

tomuto chování neoddá a vypořádá se s ním dobře, bude tedy cíl splněn.

2.3. Syndrom problémového chování (SPCH)

„Problematikou vzniku rizikového chování adolescentů se zabývá i eklektická teorie

Richarda Jessora (1977), který formuloval společně s manželkou Shirley teorii

problémového chování a na ni navazující syndrom problémového chování. “ (Sobotková

a kol., 2014, s. 43)

Dle popisu Sobotkové a kol. (2014) je tedy podstata syndromu problémového chování v

propojení oblastí, v nichž se adolescent chová rizikově. Tedy pokud se bude chovat

rizikově v jedné z oblastí, tak se očekává rizikové chování i v dalších oblastech.

Jessorovi syndrom problémového chování prezentují jako chování v rozporu s normami

pro vývojové období adolescence, nicméně nepovažují toto chování jako patologické,

ale vnímají ho jako ohrožující nebo nebezpečné.

SPCH má tři základní skupiny faktorů:

Biologické- pohlaví, hormonální systém, tělesná konstituce a jiné.

Psychologické- rysy osobnosti, sebepojetí a jiné.

Sociální kontext- sociodemokrafické charakteristiky, prostředí, rodinná

konstelace a další. (Sobotková a kol., 2014, s. 43)

21

2.4. Syndrom rizikové chování v dospívání (SRCH-D)

Syndrom rizikového chování v dospívání nese zkratku SRCH-D. Syndrom je přiřazen

právě k období dospívání, jelikož právě během této vývojové části je typické

experimentování s rizikovým chováním. Z velké části je to i tolerované, jelikož je toto

zkoušení nových věcí v období adolescence a hledání se sama sebe očekávané. Většinou

toto chování nepřekračuje hranice zákona a později i odezní bez jakýchkoliv následků.

Jako reakci na rizikovost a následky rizikového chování v adolescenci WHO stanovila

adolescenty jako samostatnou rizikovou skupinu. Je to především kvůli vysoké

úmrtnosti 15-19letých, kterou zapříčily následky rizikového chování. Zároveň je to také

nejčastější důvod úmrtí u takhle mladých jedinců.

„Rozlišují se tři hlavní oblasti rizikového chování:

1. Abúzus návykových látek- nikotin, alkohol, kanabinoidy, ilegální drogy,

2. Negativní jevy v oblasti psychosociální- poruchy chování a projevy sociální

maladaptace (krutost ke slabším, ničení majetku, krádeže, lhaní, školní

selhávání, záškoláctví, útěky, agrese, autoagrese a suicidiální chování,

delikvence a kriminalita, charakteristická je častá psychiatrická komorbidita),

3. Poruchy reprodukčního zdraví- předčasný pohlavní styk a sním ve zvýšení míře

spojené střídání partnerů a pohlavně přenosné infekce, častá a nechtěná

těhotenství “ (Pelcák, 2012, s. 100)

Syndrom rizikového chování tkví v kombinaci těchto oblastí. Tedy, že jedinec

propadnul více druhům rizikového chování současně, či jako startér jiného rizikového

chování.

Hamanová (in Machová, Kubátová a kol., 2009) zmiňuje, že málokdy jedinec podlehne

pouze jednomu z těchto okruhů, ale většinou jsou kombinovány a propojeny. Dále také

může být jeden z jevů spouštěčem řetězce dalších. Jako příklad bych uvedla

experimentování s alkoholem, následné střídání sexuálních partnerů v opilosti, či lhaní a

ničení majetku.

2.4.1. Abúzus návykových látek

Problematika rizikového chování je zastoupena mnoha faktory, které ohrožují zdraví jak

jedince, tak společnosti. Dle Sobotkové (2014) v adolescentním věku je z rizikového

22

chování nejvíce zastoupeno konzumací alkoholu, kouřením cigaret či dalších

tabákových výrobků.

Pozadu nezůstávají ani zkušenosti s drogami, především s marihuanou. S tímto tvrzením

mohu jen souhlasit. Každý den potkáváme mladé lidi, stojící s cigaretou či lahví

alkoholu v parku, před obchody nebo dokonce před školou. Velký problém vidím i

v četnosti případů, kdy návykovou látku požívají čím dál mladší jedinci. Řešením

problému je správná prevence, kterou více rozvádím v další kapitole.

Pokud se máme dostat blíže k problematice zneužívání návykových látek, bylo by

dobré, kdybychom si hned na začátku ujasnili základní terminologii. V souvislosti

s návykovými látkami se užívá termín úzus a abúzus. Machová a Kubátová (2009)

uvádí, že původ uvedených termínů nalezneme v latině. Úzus se překládá jako užití či

užívání, zatímco abúzus znamená zneužití nebo zneužívání. Dále rozlišujeme abúzus

bez návyku, kdy subjekt si dokáže návykovou látku odepřít. V horším případě se jedná

o abúzus s návykem, kdy subjekt drogu potřebuje a je nereálné, aby si ji dokázal

svobodně odepřít.

„Definici drogy podala v roce 1969 komise znalců Světové zdravotnické organizace

WHO a publikovala ji v této podobě: Droga. Jakákoli látka (substance), která, je-li

vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více funkcí.“(in Šedivý,

Válková, 1988, s. 18). Jsou to tedy takové látky, které mají vlastnost vyvolat návyk a

závislost.

Sobotková (2014) ve své knize uvádí rozdělení nejběžnějších návykových látek:

alkohol

tabák

drogy

Já osobně jsem přicházela nejvíce do kontaktu s alkoholem a tabákem. Právě proto budu

tyto dvě látky více rozvádět.

Alkohol

Alkohol patří mezi nejčastěji užívané drogy. Podle Machové a Kubátové (2009) se

alkohol běžně používá pro jeho psychotropní účinek na nervovou soustavu. Díky

uvedenému působení se snadně a rychle dostáváme do stavu, kdy se cítíme dobře.

23

Umožňuje nám zahnat nudu, stres a dosahovat společenských kontaktů. Dospívající

nejčastěji požívají alkohol, aby byli akceptováni jako dospělý.

Účinky alkoholu se liší v závislosti na věku, pohlaví, tělesné struktuře jedince a

samozřejmě na vypitém množství a dalších faktorech. Machová a Kubátová (2009)

uvádí účinky na nervovou soustavu:

0,5 ‰ - omezuje napětí strach, úzkost, navozuje napětí a poskytuje sebedůvěru

1,5 ‰ - ztráta zábran, mnohomluvnost, rozjařenost, potřeba sdružování

2-3 ‰ - porucha vnímání a soudnosti, agresivní chování, obrat do smutku

4-5 ‰ – zástava dechu, oběhové a srdeční selhání při útlumu prodloužené míchy

Účinky na nervovou soustavu nejsou jediné, které alkohol způsobuje. Dochází i

k dalším změnám v organismu:

zrudne obličej, pocit horkosti

rychlost průtoku krve se zpomaluje

tvorba moči stoupá, tím dochází k postupné dehydrataci

vyšší chuť k jídlu při malé dávce alkoholu, nižší chuť k jídlu při velké dávce

alkoholu (Machová a Kubátová, 2009)

Tyto účinky jsou pro organismus dítěte o to horší, když mají menší tělesné rozměry,

malou tělesnou hmotnost, tím i menší objem krve. To znamená, že stejné množství

alkoholu, které požije dospělý a dítě, bude mít rozdílnou koncentraci alkoholu v krvi,

přičemž dítě bude mít koncentraci vyšší. (Machová a Kubátová, 2009)

V práci několikrát zmiňuji negativní důsledky rizikového chování a pozdější dopady,

proto zde budu konkrétní a uvedu některé dopady zneužívání alkoholu. Ze somatických

následků bych ráda zmínila nemoci krve, nervové, trávící i oběhové soustavy, také

nemoci kůže či různé infekční nemoci. Za zmínku stojí i časté otravy alkoholem a

úrazy, jako následek pití alkoholu. Já osobně vnímám jako vůbec nejhorší možnost

fetálního alkoholového syndromu, kdy nadměrná konzumace alkoholu v těhotenství

způsobuje mentální i fyzické vývojové vady plodu. V tomto případě už je dítě navždy

poznamenáno nezodpovědným chováním matky. Tady se dostáváme k propojení

jednotlivých okruhů SPCH-D. Tedy mladá dívka žijící rizikovým chováním otěhotní

během brzkého mládí a není schopná se situací vyrovnat a řeší jí alkoholem. Toto je

24

pouze můj náhodný příklad, samozřejmě se toto netýká jen adolescentů. Nezodpovědná

matka může být v jakémkoliv věku.

Tabák

Dle Krause (2010) se tabák nečastěji kouří či žvýká a je i možnost šňupání. Tabák má

psychoaktivní účinky a 50mg čistého nikotinu poskytnuta nitrožilně je smrtelná. Tato

gramáž nikotinu je stejná, jako do sebe vpraví silný kuřák za den. Z průzkumu Krause,

Hroncové a kol. (2010) vyplývá, že se snížil věk, kdy jedinci začínají s kouřením. Před

téměř dvěma desetiletími to bylo věkové rozmezí 16-18 let a nyní se jedná o rozmezí

12-15 let. Z toho je velmi zřejmé, že i když je prodej cigaret zákonem povolený až od

18ti let, dostupnost je veliká. Velmi zajímavé je zde i místo nejčastějšího kontaktu s

cigaretou, které Kraus udává (2010). Na druhém místě je vrstevnické prostředí, což je

pro období adolescence typické. Ovšem na prvním místě je rodina, což je velmi

alarmující, jelikož rodina by měla vést jedince ke zdravému způsobu dítěte. Velké

překvapení je také, že cigarety jsou zboží, u kterého cena neustále stoupá, už jen proto

že se na ně vztahuje vysoká spotřební daň. Nastává tedy otázka, kde tyto mladí lidé

získávají peníze na cigarety.

Zmínit zde opět musím následky kouření. Opět zde máme potíže celé dýchací, trávící i

oběhové soustavy. Také velké riziko vzniku nádorových onemocnění. Za zmínku i stojí

žloutnutí prstů, zubů, u mužů i vousů v okolí úst. Na internetu často kolují srovnání

dvojčat, kdy jedno je kuřákem a druhé ne. Tyto fotky mají poukázat na mnohem starší

vzhled kuřáka. Kuřáci nejen, že vypadají starší, také předčasně umírají. Kraus (2010)

zmiňuje, že dramatičtější dopady má kouření na ženy, u kterých může způsobit potraty

či předčasné porody a vůbec nejhorší jsou následky u dětí.

Na závěr ještě zmíním pasivní kouření. Tedy kouření nekuřáku, kteří nedobrovolně

vdechují kouř vydechnutý kuřákem či z hořící cigarety. Toto nechtěné a nedobrovolné

kouření přináší také velké zdravotní potíže a u dítěte do 1 roku může být toto pravidelné

pasivní kouření smrtelné. Dle Sobotkové (2014) na následky aktivního či pasivního

kouření umírá v ČR každý pátý člověk.

Momentálně panuje v Evropě trend poklesu kuřáků. Toto se ovšem netýká naší

republiky. Máme i „výjimečnost“ ve vysokém procentu kuřaček žen. Naše společnost s

kuřáctvím viditelně bojuje. Byla sepsána spousta petic o uzákonění zakázání kouření na

25

veřejných místech či v restauracích. Dále je viditelná snaha o oddělení kuřáku i ve

venkovních prostorách a snaha tedy neničit kouřením zdraví těm co nechtějí.

2.4.2. Negativní jevy v oblasti psychosociální

Dle Kabíčkova příspěvku v časopise Sanquis (2006, online) k této skupině náleží

projevy sociální maladaptace či závažné poruchy chování, které mají trvání delší 6

měsíců. Maladaptací chápeme nepřizpůsobení se sociálním podmínkám. Dále sem patří

psychická komorbidita, autoagrese, suicidiální jednání atd. Hamanová (in Machová,

Kubátová a kol., 2009) potvrzuje slova Kabíčka a ještě přidává dopravní i jiné úrazy.

Hamanová tvrdí, že takovýchto úrazu u nás přibývá, a to i mezi dívkami.

V dnešní době je především slyšet o autoagresi. Konkrétně sebepožkozování je

tématem, které je často řešeno. Velký boom nastal s nástupem subkultury Emo. Jedinci

špatně si ji vykládající, chápali řezání se jako její nezbytnou součást. Paradox je, že ač

se sebepoškozování stalo velkým mediálním fenoménem, je mnohdy přehlíženo.

Příbuzní a blízcí nedávají důležitost tomu, že dívka či chlapec i ve velkých parnech nosí

dlouhé rukávy skrývající jizvy. Jedinci nejčastěji používají formu řezání se, pálení či

škrábání. Pokud jedinec neodhadne míru, či nezná základy biologie člověka, následky

jsou fatální.

2.4.3. Poruchy reprodukčního zdraví

Sobotková a kol. (2014, s. 45) uvádějí, že do poruch reprodukčního zdraví patří

Pohlavní nemoci, promiskuita, předčasný sex a předčasné rodičovství (rodičovství před

devatenáctým rokem).

V současnosti si myslím, že tato část zaslouží velkou pozornost. V průběhu střední

školy jsem se potkala se spoustou vrstevnických názorů na pohlavní styk a zarážející je,

že velmi často bylo panenství dívky v 18 roce života už něco, za co by se dívka měla

stydět. Tyto názory, se kterými jsem se setkala, mi přijdou velmi zarážející a tvoří

ideální podmínky pro rozvoj rizikového chování v oblasti reprodukční. Mé zkušenosti i

potvrzuje Friedmanův výrok, který použil Kabíček v časopise Sanquis (2006, online),

že v dnešní době jsou mladí lidé kombinací více faktorů naváděni k brzkému zahájení

sexuálního života. Zároveň také zmiňuje následky na jejich pozdější sociální, psychické

i fyzické zdraví. Kalman zde i použil slova Eriksona, že je potřeba nalezení vlastní

identity před vývojovou fází intimity. Dle Kalmana (HBSC, 2011) je věk zahájení

sexuálního života velmi důležitý ukazatel následného sexuálního života jedince.

26

Kalman zde i zmiňuje, že se především jedná o věk prvního pohlavního styku. „Brzké

sexuální zkušenosti jsou v našem sociokulturním prostředí spojovány s více rizikovými

faktory dalšího vývoje osobnosti. Předčasná sexualizace souvisí vyšším počtem

sexuálních partnerů a příklonem k návykovým psychoaktivním látkám. Samotná

předčasná sexualizace dětí a mládeže je prokazatelně často důsledkem neurovnaného

rodinného prostředí, horší ekonomické pozice rodiny. “ (Kalman et al. in HBSC,2011, s.

94) Tato slova jsou dále i potvrzena v Lukšíkově studii, ze které mimo jiné vzešlo, že

rizikové sexuální chování je častokrát spojeno s užívám psychotropních látek jako

marihuana či alkohol. (in Sobotková a kol. 2014)

Hamanová (Machová, Kubátová a kol., 2009, s 176-177) tvrdí, že u brzkého zahájení

sexuálního života je téměř jistá promiskuita a důsledku toho vysoký výskyt pohlavních

chorob. Dále zde uvádí negativa pro předčasnost. Mezi ně patří psychosociální a

ekonomická nezralost u obou pohlaví, kde také zmiňuje Eriksona. Další důvod je

biologie dívky, kdy říká, že je dívka v dospívání mnohem více ohrožena, a to kvůli

nezralosti sliznice děložního čípku a zvýšeném riziku infekcí a rakoviny děložního

čípku. Také uvádí špatnou motivaci a zvýšené riziko těhotenství, jelikož mnohem

častěji selhává hormonální i bariérová antikoncepce.

Z průzkumů HBSC vzešlo, že zkušenost s pohlavním stykem má více než pětina

chlapců a čtvrtina dívek v devátých třídách základních škol. Tedy dětí převážně

patnáctiletých, ale vyskytovali se i mladší. (HBSC, 2011) Tyto výsledky by měly být

pro naši společnost velmi znepokojivé především, protože je u nás legální věk

způsobilosti k pohlavnímu styku ohraničen patnáctým rokem života. Tedy pokud někdo

vykonává pohlavní styk s osobou mladší patnácti let, může být potrestán podle §187

trestního zákoníku 40/2009 sb.

Podle Weisse a Zvěřiny (in Sobotková a kol.. 2014) je rodina jako zdroj informacích o

sexuálním životě velmi nedostačující a zároveň je zde uvedeno, že nejčastějším zdrojem

jsou kamarádi a média. Z toho vyplývá, že jako u kouření cigaret zde neplní rodina svojí

základní výchovnou funkci a nevede jedince k ochraně svého budoucího i současného

zdraví.

2.4.4. Rizikové a ochranné faktory

Rizikové faktory jsou vyzkoumané podmínky, které ukazují pravděpodobnost výskytu

rizikového chování u jedince. Tuto možnost výskytu či dopadů rizikového chování

naopak snižují protektivní faktory. Poměr rizikových a ochranných faktorů pak udává

27

vývin v SRCH-D či běžný vývoj jedince bez následků experimentování s rizikovým

chováním.

Dle Kabíčka (2006, online) faktory pak dělíme do tří základních skupin, kterými jsou

individuální, společenské a rodinné faktory. Mezi individuální rizikové faktory patří

například problémové chování v dětství, malá sebedůvěra, chronická nemoc či

těhotenství v adolescenci. Individuální protektivní faktory jsou například perspektiva do

budoucnosti, vysoká inteligence, empatie, sebedůvěra. Společenské rizikové faktory

jsou třeba chudoba, nezaměstnanost, dostupnost drog a zbraní, konzumní společnost a

urbanizace. Mezi společenské ochranné faktory řadí kvalitní školství, přísné zákony,

pozitivní sdělení médií, zájem o mladé. Poslední skupinou jsou rizikové faktory

rodinné, mezi ty Kabíček řadí například ztráty v rodině a chronické nemoci v rodině,

příliš přísná i benevolentní výchova a špatná komunikace. Naopak rodinné protektivní

faktory jsou funkční a otevřená komunikace v rodině, dobré vztahy či podpora

dospívajícího.

Z těchto faktorů je vidět jakou důležitou roli má zde rodina i společnost. Rodiče mohou

svou výchovou a přístupem k dítěti utvořit velmi silné ochranné faktory. Dále velmi

přispívají sociálním faktorům. Tedy místem bydliště či volbou zaměstnání. Co se týče

individuálních faktorů i zde základy buduje především rodina například sebedůvěru a

sebeúctu.

2.5. Prevence rizikového chování

Dle Strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018 (MŠMT,

2013, s. 8) „pojmem prevence rozumíme všechna opatření směřující k předcházení a

minimalizace jevů spojených s rizikovým chováním a jeho důsledky. Prevencí může být

jakýkoliv typ výchovné, vzdělávací, zdravotní, sociální či jiné intervence směřující

k předcházení výskytu rizikového chování, zamezující jeho další progresi, zmírňující již

existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhající řešit jeho důsledky.“

Základní dělení prevence je na primární, sekundární a terciární. Jako primární prevenci

označujeme takovou, která předchází vzniku rizikovému chování a to u jedinců, u

kterých se ještě rizikové chování nevyskytlo. Tu dále dělíme na specifickou a

nespecifickou. Další sekundární prevence je taková, která předchází vzniku a rozvoji

dalšího rizikového chování či toho, které už jedinci vykazují. Poslední prevencí je

28

terciární, která předchází následkům a potížím v důsledku už vzniklého rizikového

chování.

Jako nespecifickou primární prevenci označujeme činnosti nepřímo související

rizikovým chováním, ale jsou užitečné ke snížení rizika vzniku takového chování díky

správnému využití volného času. Tyto aktivity nejsou přímo vztažené k rizikovému

chování a jsou tedy funkčně aplikovatelné obecně. Nevztahují se k nějakému určitému

fenoménu. (adiktologie, ©2011, online) K ujasnění dělení primární prevence na

specifickou a nespecifickou jsem použila výňatek z Koncepce primární prevence

rizikového chování dětí a mládeže na území hl. města Prahy pro období 2014-2020.

„Rozdíl mezi specifickými a nespecifickými preventivními programy vystihuje tzv.

ekonomická negativní definice: Programy specifické primární prevence jsou všechny

takové programy, které by neexistovaly, kdyby neexistovaly negativní důsledky

rizikového chování pro společnost i jedince v ní. Z uvedené definice je patrné, že

nespecifická prevence není méně důležitou součástí preventivních aktivit školy. Tyto

programy má smysl realizovat v každém případě, jelikož podporují rozvoj mnoha

stránek osobnosti dětí. Z ekonomických důvodů je však třeba pečlivě sledovat vliv

realizovaných aktivit na rizikové chování, který lze posuzovat pouze u prevence

specifické. “ (Janyšková, Havlíková, Žufníček, 2014) Z výňatku vychází, že je kladen

důraz na oba druhy primární prevence, nicméně nespecifická prevence je také nákladná

a nelze u ní dokázat vliv a úspěšnost. U specifické to jde právě díky zaměření a

upřesnění cílové skupiny.

„Specifickou primární prevenci lze rozdělit podle cílové skupiny, intenzity programu,

podle prostředků a nástrojů, které program využívá a na jaké úrovni je zapojení cílové

skupiny, a to do tří úrovní.“ (MŠMT, 2013, s. 9)

Je to všeobecná, selektivní a indikovaná. Všeobecná primární prevence obsahově

pojímá populaci dětí a mládeže a nezohledňuje méně či více rizikové skupiny. Jediné

zohlednění je věkové případně ovlivnění sociálním prostředím. Aktivity této prevence

jsou aplikovatelné pro větší skupiny lidí a k funkčnosti těchto aktivit by měl stačit úplně

vzdělaný školní metodik prevence, který pořádá tematické metodické programy. (Černý

in adiktologie, ©2011, online) Na rozdíl od všeobecné primární prevence je selektivní

primární prevence už specificky zaměřená na skupinu jedinců u které už jsou přítomné

faktory pro vznik rizikového chování tedy ohrožené skupiny populace. Poslední ze

29

specifické primární prevence indikovaná. Podle gradace jednotlivých druhů lze odvodit,

že tato prevence už se zaměřuje na jedince výrazně ohrožené rizikovým chováním či

jedince, kteří už podlehli rizikovému chování.

30

3. Vymezení rizikového chování ve zkoumaném prostředí

Výzkumné šetření jsem prováděla dotazníkovým šetřením na Obchodní akademii,

Střední odborné škole a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky v Hradci

Králové. Tato škola má dvě pracoviště. První Hradci Králové v Lipkách a druhé ve

Stěžerách. Ředitelkou je Mgr. Jana Vitvarová.

3.1. Cíl a výzkumný problém

Cílem výzkumného šetření je zmapování projevů rizikové chování, sociální opory a

nezdolnosti u studentů Obchodní akademie v Hradci Králové.

V závislosti na cílech výzkumného šetření a shodně s prostudovanou literaturou byl

stanoven tento výzkumný problém: Existují charakteristické projevy SRCH-D u

studentů Obchodní akademie v Hradci Králové? Má psychická odolnost moderující vliv

na závažnost projevů SRCH-D?

3.2. Stanovené hypotézy

V souladu s výzkumným problémem byly stanoveny tyto hypotézy:

H1 Nejčastějším projevem SRCH-D je rizikový životní styl.

H2 Záškoláctví vytváří podmínky pro další projevy SRCH-D.

H3 Existují rozdíly v závažnosti projevů SRCH-D ve střední a pozdní adolescenci.

H4 Psychická odolnost snižuje intenzitu symptomů rizikového chování v adolescenci.

H5 Nejdůležitějším zdrojem sociální opory je vrstevnická skupina

3.3. Sběr dat a výzkumný soubor

Přes kontaktní osobu jsme domluvila umožnění mého průzkumu na zdejší škole. Škola

po mně nežádala výsledky šetření. Informovaný souhlas od studentů nebyl potřebný.

Šetření probíhalo od 12. do 17. dubna 2014. Vzhledem k časové náročnosti vyplnění

dotazníku byl předkládán v hodinách nematuritních předmětů. Učitelé měli přesné

instrukce, jak studenti mají dotazníky vyplňovat. Studenti byli seznámeni s účelem

šetření a s anonymitou.

31

Ve třídách byl se studenty jejich vyučující. Studenti byli požádáni o samostatnost ve

vyplňování, především kvůli citlivosti údajů. Všem studentům byla na vyplnění

poskytnuta celá vyučovací hodina, tedy 45 minut. Tento čas byl pro všechny dostačující

a nikdo nežádala o prodloužení. Téměř všichni studenti vyplnili dotazník během 30

minut.

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 105 studentů. Pro výpočty jsem použila pouze 95

dotazníků. 10 bylo vyřazeno především pro neúplnost či chybné vyplnění některých

částí. Výzkumný vzorek obsahuje více dívek, což můžeme přiřadit zaměření školy.

Tabulka 1 Pohlaví respondentů

Absolutní četnost Relativní četnost

Dívky 60 63

Chlapci 35 37

Celkem 95 100%

3.4. Metoda výzkumného šetření

Zvolila jsem kvantitativní metodu dotazníkového šetření. Metodou dotazníkového

šetření byl standardizovaný dotazník. Při práci jsem využívala textový procesor Word a

tabulkový procesor Excel.

Po poradě s PhDr. Stanislavem Pelcákem, Ph.D. jsme vytvořili soubor dotazníků

obsahující 4 standardizované dotazníky. Studentům byl tedy předkládán jeden celek. U

každé části bylo vysvětlení, jak správně dotazníky vyhodnocovat. Jedná se o baterie

mapující vybrané projevy rizikového chování, nezdolnost, sociální oporu a třídní klima.

Vyhodnocování probíhalo pomocí daných šablon.

Baterie mapující rizikové chování je složena z deseti oblastí. Jedná se o Záškoláctví,

Sexuální rizikové chování, Rizikové chování na internetu, Sebepoškozování,

Experimentování v oblasti látkových závislostí, Agresivní chování, Sázení, Drobná

kriminalita, Rizikový životní styl a Adherence ke zdravému životnímu stylu.

Záškoláctví - Neodůvodněná absence ve škole, Záměrné vyhýbání se zkoušení

(předstíraná nevolnost či nemoc), Pozdní příchod do školy, předčasný odchod ze školy.

Sexuální chování - Pohlavní styk, Střídání sexuálních partnerů, Sexuální styk bez

kondomu. Rizikové chování na PC a internetu- Hraní na PC a z toho plynoucí

neplnění povinností, Trávení volného času na sociálních sítích v takové míře, že mi to

32

neumožňuje věnovat se jiným aktivitám, Sledování nevhodných stránek na internetu,

oslovení cizí osobou. Sebepoškozování - Sebepoškozování (např. řezáním, pálením),

Zdobení těla bez mechanického poškození (např. malování propiskou, hennou),

Zdobení těla (tetování, piercing, ozdobné jizvy). Experimentování s látkovými

závislostmi - Kouření marihuany, Užívání tanečních drog (např. extáze). Drobná

kriminalita - Rušení nočního klidu po 22. hodině, Ničení a poškozování věci či

majetku, Dopouštění se drobných krádeží. Agresivní chování - Nadávky,

posměšky a ironické poznámky, Ponižování a zesměšňování druhých, Agresivní

chování vůči členovi/členům rodiny, Týrání zvířat, Otevřené projevy

nepřátelství a agrese k lidem jiného etnika či národnost, Rvačky. Sázení- Hraní a sázení

na výherních automatech, Sázení prostřednictvím internetu, hraní placených her.

Adherence ke zdravému životnímu stylu - Věnuji se aktivitám, které považuji za

uklidňující a relaxační (koníčky, četba, poslech hudby…), Jím vyváženou a rozmanitou

stravu (ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, ryby, maso, drůbež), Trávení části svého

volna fyzickou aktivitou nebo sportem (turistika, domácí kutilství…), Spím 7- 8 hodin

denně. Rizikový životní styl - Kouření cigaret, Užívání léků bez lékařského předpisu

(ibalgin, paralen, léky na spaní aj.), Přejídáni se, konzumace slaných pochutin a

sladkostí, Pití alkoholu, Pití nápojů bohatých na kofein a tein (káva, čaj, energetické

nápoje), Užívání chemických látek při sportu (např. efedrin, steroidy). Studenti

odpovídali pomocí pěti bodové škály, kdy 1=nikdy a 5= pravidelně. Výsledné skóre je

vypočteno sečtením hodnot a vydělením počtem položek. Stejným postupem je získán i

index rizika.

Dotazník SSQ6 (Social Support Quesstionnaire), mapuje zdroj sociální opory a

spokojenost s ní. V tomto dotazníku respondenti uvedli jednu osobu a pak od 1 do 6

ohodnotit spokojenost s ní, přičemž 6 je velmi spokojen a 1 je velmi nespokojen.

Dotazník pro zjištění třídního klimatu, zjišťuje soudržnost třídy a fungování

kolektivu. Dotazník má položkovou podobnost s dotazníkem K-L-I-T. Obsahuje 12

položek zaměřených na kolektiv a místo v něm. Respondenti vybírají ze škály 1 až 4. 1

= silně nesouhlasím a 4= silně souhlasím. Výsledek je součet všech hodnot, které

respondenti označili. Maximum je 48.

Dotazník CSOC (Children Sense of Coherence scale), zkoumá nezdolnost či

odolnost. V roce 1994 byl zkonstruován a ověřen profesorkou Malkou Margalitovou.

Český překlad pak provedl koncem roku 1994 profesor Jan Křivohlavý. Dotazník se

dělí na 3 oblasti. První je Smysl pro porozumění, do které spadá 5 položek. Druhá část

33

zjišťuje Zvládnutelnost. Tedy pocit, že na něco mám a zvládnu to. Tato část je

nejobsáhlejší a spadá pod ní 7 položek. Třetí části je Smysluplnost, která mimo jiné

mapuje motivaci a zájem o činnosti. Z celkového počtu zbývají ještě 3 položky, které

mají pouze rozptylující funkci. Součet těchto 3 částí pak udává celkovou nezdolnost.

Důležité je pracovat s tím, že některé položky mají obrácenou hodnotu. Tedy základní

škála je 1= nikdy a 4= vždy. V 8 položkách převracíme hodnotu, a pokud respondent

zvolili 1 tak jim byly přičteny 4 body. Následně už se jen sčítají hodnoty. Čím vyšší

výsledek, tím vyšší nezdolnost vůči zátěži. Zároveň vyšší skóre znamená, že jedinec má

velmi rozvinuté emocionální a kognitivní osobnostní komponenty k chápaní vlastního

života v okolním světě.

3.5. Výsledky a prezentace výsledků zkoumání

Screening projevů rizikového chování

Tabulka 1 Indexy vybraných projevů syndromu rizikového chování (n=95)

Symptom Index rizika Pořadí

Agresivní chování 1,73 4

Drobná kriminalita 1,67 5

Experimentování LZ 1,38 8

Sázení 1,37 9

Sebepoškozování 1,55 7

Riziko spojené s PC a

internetem 2,18

3

Rizikový životní styl 2,44 2

Sexuální rizikové chování 2,63 1

Záškoláctví 1,64 6

Adherence ke zdravému ž. s. 3,35

Z tabulky vyplývá, že na prvním místě je sexuální rizikové chování a hned za ním

rizikový životní styl. Toto by vyvracelo mou hypotézu, nicméně musíme vzít v potaz,

že tyto studenti jsou ve věku, kdy už je pohlavní styk zákonem povolen. Zároveň je

spousta z nich už v pozdní adolescenci a dokonce na jejím vrcholu, kdy je předpoklad,

že pohlavní styk už jedinci mají. Toto skóre odpovídá už zmíněným výsledků ze studie

34

ESPAD, že jedinci začínají se sexuálním životem velmi brzy. Zároveň musíme

zopakovat tvrzení Hamanové (in Machová, Kubátová a kol., 2009), že v tomto věku

antikoncepce selhává častěji a nezralost děložní sliznice dívek a vyšší možnosti získání

infekce.

Druhé místo tedy obsadil rizikový životní styl. Toto není překvapením, jelikož kouření

cigaret a užívání alkoholu je u nás velmi rozvinuté, jak v dospělosti, tak i v mladším

věku. Jsou zde i zmíněny léky bez lékařského předpisu a konzumace nápojů obsahující

tein a kofein. Tyto věci jsou velmi dostupné. Energetické nápoje dokonce využívají

studenty jako svou cílovou skupinu.

Na třetím místě jsou rizika spojené s PC a internetem. Tento výsledek je záležitost

současné doby. Svědčí o tom i fakt, že čím dál více kaváren, restaurací a obchodních

center nabízí zákazníkům volně dostupnou wifi.

Rozdíl projevů rizikového chování mezi středními a pozdními adolescenty

Graf 1 Srovnání indexu rizika, nezdolnosti a třídního klimatu u středních a pozdních

adolescentů

Z grafu 1 jsou vidět těsné rozdíly v projevech rizikového chování. Třídní klima (27,2 a

31,2) záškoláctví (1,6 a 1,7), rizikové sexuální chování (2,7 a 2,6), sebepoškozování

(1,6 a 1,5) a rizikový životní styl (2,3 a 2,5), drobná kriminalita (1,8 a 1,7), sázení (1,1 a

0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

25,0

30,0

35,0

40,0

45,0

50,0

15-16

17 a víc

35

1,4), agrese (1,9 a 1,7), experiment s LZ (1,3 a 1,4), adherence ke zdravému životnímu

stylu (3,4 a 3,3) a rizika spojené s PC a internetem (2,1 a 2,2).

Je překvapivé, že téměř ve všech oblastech mají vyšší rizikovost jedinci ze střední

adolescence. Oblastmi, kde mají vyšší skóre pozdní adolescenti, jsou záškoláctví,

rizikový způsob života, sázení, experiment s LZ, rizika spojená s PC a internetem,

nezdolnost a třídní klima. U třídního klima to je očekávané, jelikož v 15ti a 16ti letech

je začátek střední školy a jedinci se teprve poznávají. Můžeme tedy říci, že rizikověji

jednají střední adolescenti, zároveň ale mají i vyšší adherenci ke zdravému životnímu

stylu. Vyplývá z toho, že období střední adolescence je bouřlivější a jedinci právě zde

experimentují a zkoušejí. Co se týče vyššího skóre záškoláctví u jedinců pozdní

adolescence, přisuzuji to už menší kontrole ze strany rodičů a možnosti psaní si

omluvenek do školy od 18ti let. Vyšší rizikový způsob života u pozdní adolescence

přisuzujeme lepší dostupnosti alkoholu a cigaret. Zatímco v 15 a 16 bylo u těchto otázek

více odpovědí „zřídka“ a „občas“ u pozdních adolescentů převládalo buď „nikdy“, nebo

„pravidelně“. Tedy pozdní adolescenty už jsou kuřáci a konzumenti či abuzéři. Obecně

lze říci, že pozdní adolescenti mají vyšší skóre v oblastech, které povoluje zákon až v

plnoletosti. Vyšší skóre mají i u experimentování s nepovolenými látkami a riziky

spojeny s PC a internetem.

36

Role smyslu pro soudržnost v etiologii rizikového chování v adolescenci

Tabulka 3 Vztah smyslu pro soudržnost a projevů rizikového chování v adolescenci

CSOC C MA ME

CSOC 1

C 0,71** 1

MA 0,78** 0,30** 1

ME 0,71** 0,30** 0,31** 1

ZÁŠ 0,03 0,05 -0,11 0,15

PCINT -0,12 -0,07 -0,21* 0,04

RISEX -0,07 0,02 -0,10 -0,06

ADH 0,38** 0,12 0,23** 0,49**

SEBEP -0,13 -0,03 -0,08 -0,20*

LZ -0,02 0,03 0,04 -0,12

AGR -0,28** -0,17 -0,37** -0,04

SÁZ -0,13 0,07 -0,26* -0,07

DKR -0,33** -0,22* -0,34** -0,14

RIZS -0,08 0,02 -0,13 -0,04

IR -0,21* -0,05 -0,30** -0,09

Vysvětlivky: CSOC- celkové skóre smyslu pro soudržnost, C- srozumitelnost, MA-

zvládnutelnost, ME - smysluplnost. ZÁŠ – záškoláctví, PCINT- rizikové chování na

internetu, hraní počítačových her, RISEX – rizikový sex, SEBEP – sebepoškozování,

LZ – experiment v oblasti látkových závislostí, AGR – agresivní chování, SÁZ –

sázení, DKR – drobná kriminalita, RIZS – rizikový životní styl, IR – index rizika, ADH

– adherence ke zdravému životnímu stylu. V tabulce 3 jsou uvedeny výsledky korelační

analýzy mezi smyslem pro soudržnost a položkami SCL90 u souboru (Pearsonův

korelační koeficient). Korelace průkazné na hladině *p<0,05 **p<0,01.

Porovnání výsledků korelační analýzy naznačuje tyto vztahy:

- vyšší celková průměrná hodnota SOC je spojena s méně závažnými projevy SRCH-

D v těchto oblastech: agresivní chování (r = -0,28), drobná kriminalita (r = -0,33),

celkový index rizika (r = -0,21).

- vyšší hodnoty dimenze SOC srozumitelnost jsou spojeny s méně závažnými projevy

drobné kriminality (r = -0,22), obdobný vztah platí mezi zvládnutelností a drobnou

kriminalitou (r = -0,34)

37

- vyšší hodnoty dimenze zvládnutelnost jsou spojeny s méně závažným rizikovým

chováním na internetu (r = -0,21), projevy agresivity (r =-0,37), sázením (r=-0,26),

drobnou kriminalitou (r =-0,34), celkovým rizikovým chováním (r=-0,30).

- z hlediska prevence jsou důležité kladné korelace mezi vyšším celkovým skóre SOC

(r = 0,38) a dodržováním zásad chování vedoucího ke zdraví, ale také

zvládnutelností (r = 0,23) a smysluplností (r = 0,49)

Uvedené vztahy potvrzují moderující roli psychické odolnosti vyjádřené smyslem pro

soudržnost v etiologii SRCH-D.

38

Tabulka 4 Vztahy mezi záškoláctvím a projevy SRCH-D v adolescenci

ZÁ

Š

PC

INT

RIS

EX

AD

H

SE

BE

P

LZ

AG

R

SÁ

Z

DK

R

RIZ

SP

IR

ZÁŠ 1

PCIN

T

,10 1

RISE

X

,30*

*

-,03 1

ADH -,04 -,10 -,13 1

SEBE

P

,06 ,12 ,26*

*

-0,18 1

LZ ,26*

*

,14 ,18 -,17 ,34*

*

1

AGR ,31*

*

,29*

*

,16 -,07 ,26*

*

-,02 1

SÁZ ,41*

*

,26*

*

,09 -

,34**

,27*

*

,30*

*

,34*

*

1

DKR ,29*

*

,35*

*

,17 -,21* ,26*

*

,16 ,63*

*

,19* 1

RIZSP ,26*

*

,20* ,33*

*

-,15 ,21* ,16 ,37*

*

,27*

*

,37*

*

1

IR ,59*

*

,47*

*

,53*

*

-

,27**

,53*

*

,49*

*

,64*

*

,63*

*

,63*

*

,61*

*

1

Vysvětlivky: Korelace průkazné na hladině *p<0,05 **p<0,01.

Tabulka 4 ukazuje statisticky významné vztahy mezi záškoláctvím a dalšími projevy

SRCH-D. Konkrétně:

- záškoláctví: rizikový sex (r = 0,30)

- záškoláctví: experiment LZ (r = 0,26)

- záškoláctví: agresivní chování (r = 0,31)

- záškoláctví: sázení (r = 0,41)

39

- záškoláctví: drobná kriminalita (r = 0,29)

- záškoláctví: rizikový životní styl (r = 0,26)

- záškoláctví: index rizika (r = 0,59)

Sociální opora u adolescentů

Průzkum ukazuje, že každý má jiný zdroj sociální opory. V jednotlivých položkách se

liší. Zdrojem můžeme být kdokoliv z okolí. Zajímavé je, že ani jeden z respondentů

neodpověděl pedagoga či jiného pracovníka školy. Výčet všech zdrojů sociální opory

respondentů a spokojenost s ní můžeme vidět níže.

Tabulka 5 S kým můžeš počítat, že o Tebe bude pečovat, ať se ti stane cokoliv?

Ot. 1 S kým můžeš počítat, že

o Tebe bude pečovat, ať se ti

stane cokoliv?

Matka 58 1.

Otec 2 6.-7.

Rodina 12 2.

Kamarád/ka 3 5.

Přítel/kyně 5 4.

Sourozenec 2 6.-7.

Babička 6 3.

Já 1 8.-9.

Nevlastní

otec 1 8.-9.

Celkem 90

spokojenost 5,5

Z tabulky je patrné, že největší jistotou pro adolescenty je matka. Celkově první 3 místa

v četnosti obsadili rodina a její příslušníci. Odpovídá tomu i spokojenost, které z 6

možných získala skóre 5,5. Dá se tedy říci, že to odpovídá pocitu jistoty, který rodiče

během dětství budují.

Tabulka 6 S kým můžeš počítat, že tě uklidní, když Tě něco vyvede z míry?

40

Ot. 2 S kým můžeš počítat, že

tě uklidní, když Tě něco

vyvede z míry?

Matka 11 3.

Otec 1 8.-10.

Rodina 4 4.-5.

Kamarád/ka 49 1.

Přítel/kyně 14 2.

Sourozenec 1 8.-10.

Babička 3 6.

Nikdo 4 4.-5.

Příroda 1 8.-10.

Já 2 7.

Celkem 90

spokojenost 5,5

Z této tabulky je viditelné, že první místo obsadili kamarádi. Je zde tedy už viditelné

osamostatnění se od rodiny a přilnutí k vrstevnické skupině. Dále je zde vidět už

prohlubování partnerských vztahů. Vysokou pozici má odpověď nikdo. Spokojenost je

opět 5,5. Tuto spokojenost snižovali především odpovědi nikdo. Z toho je jasné, že ti co

psali „nikdo“, by si možnou oporu přáli.

41

Tabulka 7 S kým můžeš počítat, že Ti opravdu pomůže, když by ses cítil zcela zničen?

Ot. 3 S kým můžeš počítat, že

Ti opravdu pomůže, když by

ses cítil zcela zničen(a)?

Matka 17 2.

Rodina 6 4.

Přítel/kyně 15 3.

Kamarád/ka 38 1.

Sourozenec 5 5.

Babička 1 8.-9.

Teta 1 8.-9.

Já 2 7.

Nikdo 4 6.

Celkem 89

spokojenost 5,4

Této tabulce opět vévodí kamarádi, tedy vrstevnická skupina. Opět je na druhém místě

partner a třetím matka. Více se objevují odpovědi Já. Tento fakt můžeme brát z hlediska

individuálního rozvoje, sebevědomí a odolnosti velmi pozitivně, na druhou stranu jsem

v předchozích kapitolách zmiňovala důležitost vrstevnické skupiny a pocitu, že někam

patřím. Můžeme tedy polemizovat, zda tito jedinci jsou natolik vyvinutí, že spoléhají

pouze na sebe, či tak egocentričtí, nebo nemají nikoho natolik blízkého.

42

Tabulka 8 Kdo Tě přijímá úplně, takového jaký jsi, nejen to, co je na tobě kladného,

ale včetně tvých záporných stránek?

Ot 4. Kdo Tě přijímá úplně,

takového jaký jsi, nejen to, co

je na tobě kladného, ale včetně

tvých záporných stránek?

Matka 15 3.

Otec 2 5.-8.

Přítel/kyně 16 2.

Rodina 5 4.

Kamarád/ka 45 1.

Dcera 1 9.-10.

Sourozenec 2 5.-8.

Babička 2 5.-8.

Já 1 9.-10.

Nikdo 2 5.-8.

Celkem 91

spokojenost 5,4

První 3 místa tabulky se od předchozích dvou nezměnila. Spokojenost o 0,1 klesla, i tak

je velmi vysoká. Odpovědi na tuto otázku jsou velmi zajímavé. Opět se vyskytla

odpověď „já“ a „nikdo“. V této části je odpověď „já“ velmi pozitivním výsledkem.

Taktéž je výborné, že téměř polovina respondentů má takového kamaráda, který chápe

jeho klady a nedostatky.

43

Tabulka 9 S kým můžeš počítat, že rozptýlí Tvé obavy a úzkosti, když cítíš, že jsi ve

stresu?

Ot. 5 S kým můžeš počítat, že

rozptýlí Tvé obavy a úzkosti,

když cítíš, že jsi ve stresu?

Matka 14 2.

Otec 2 7.-8.

Přítel/kyně 13 3.

Rodina 2 7.-8.

Kamarád/ka 40 1.

Sourozenec 3 6.

Babička 4 5.

Nikdo 8 4.

Já 1 9.-10.

Společnost

lidí 1

9.-10.

Celkem 88

spokojenost 5,4

Obsazení na prvních třech příčkách zůstává. Více se tu zvýšila odpověď „nikdo“. Také

se snížil počet respondentů, kteří odpovídali na tuto otázku.

44

Tabulka 10 S kým můžeš počítat, že Ti pomůže, když jsi v napětí, aby ses cítil uvolněn

a uklidněn?

Ot. 6 S kým můžeš počítat, že

Ti pomůže, když jsi v napětí,

aby ses cítil uvolněn a

uklidněn?

Matka 10 3.

Přítel/kyně 13 2.

Rodina 4 6.

Kamarád/ka 41 1.

Já 2 7.

Sourozenec 5 5.

Babička 1 8.-10.

Sex. partner 1 8.-10.

Expřítel 1 8.-10.

Nikdo 9 4.

Celkem 86

spokojenost 5,2

I poslední tabulka má stejně obsazené vrchní příčky. Důležité je že na 4. místo se

posunula odpověď „nikdo“. Tím se i snížila spokojenost se sociální oporou.

Ze získaných údajů je vidět důležitost matky, která výrazně předčila ostatní členy

rodiny. Právě proto, že byl průzkum prováděn na adolescentech je vidět výrazné

zastoupení kamarádů a partnerů.

Tabulka 11 Nejčastější zdroje sociální opory

Nejčastější zdroje sociální opory Počet voleb

Matka 125

Přítel/kyně 76

Kamarád/ka 216

45

Tyto možnosti zvolili studenti jako nečastější. Největší počet tedy měli kamarádi.

Potvrzuje nám to předchozí kapitoly a důležitost vrstevnických skupin v adolescenci.

Jak jsem již zmiňovala, vrstevnické skupiny jsou důležitým socializačním činitelem a

zapadat do nějaké takové skupiny je nezbytné.

3.6. Porovnání výsledků výzkumného šetření se stanovenými

hypotézami

H1 Nejčastějším projevem SRCH-D je rizikový životní styl.

Z tabulky 2, že rizikový životní tyl zaujímá v četnosti vysoké skóre, ale vyšší má

rizikové sexuální chování.

Hypotéza je vyvrácena.

H2 Záškoláctví vytváří podmínky pro další projevy SRCH-D.

Z tabulky 4, která představuje korelaci projevů SRCH-D je viditelné, že záškoláctví

vytváří podmínky pro další projevy. Konkrétně se jedná o rizikové sexuální chování,

experimentování s LZ, agresivní chování, sázení, drobnou kriminalitu, rizikový životní

styl a index rizika.

Hypotéza je potvrzena.

H3 Existují rozdíly v závažnosti projevů SRCH-D ve střední a pozdní adolescenci.

Z grafu 1 je patrné, že rozdíly jsou. Oblastmi, kde mají vyšší skóre pozdní adolescenti,

jsou záškoláctví, rizikový způsob života, sázení, experiment s LZ, rizika spojená s PC a

internetem, nezdolnost a třídní klima.

Hypotéza je potvrzena.

H4 Psychická odolnost snižuje intenzitu symptomů rizikového chování

v adolescenci.

Tabulka 3 potvrzuje moderující roli psychické odolnosti vyjádřené smyslem pro

soudržnost v etiologii SRCH-D.

Hypotéza se potvrdila.

H5 Nejdůležitějším zdrojem sociální opory je vrstevnická skupina.

46

Tabulka 11 ukazující nejčastěji volené zdroje sociální opory. Jsou jimi kamarádi, matka

a přítel či přítelkyně. Nejvíce odpovědí pak bylo kamarádi s celkovým skóre 216. Dále

je zřejmé, že jsou jedinci s touto volbou velmi spokojeni.

Hypotéza se potvrdila.

47

Závěr

Cílem práce bylo zmapovat problematiku rizikového chování adolescentů. Nejdříve

jsem v teoretické části definovala adolescenci. Toto období jsem zvolila záměrně. Za

prvé, jelikož ji WHO v souvislosti s následky rizikového chování stanovila, jako

samostatnou rizikovou skupinu. Za druhé to bylo proto, že v tomto období nastává

mnoho změn ve všech oblastech života a jedinci řeší tyto situace a změny podlehnutím

rizikovému chování. Za třetí, protože v tomto vývojovém období se mohou četně

vyskytovat všechny projevy rizikového chování. V souvislosti s adolescenty jsem

popsala i vliv, který na ně má rodina a vrstevníci. Právě protože v tomto období nastává

odklon od rodiny, konfliktní období zatím vrstevníci nabývají na důležitosti. Dále jsem

definovala rizikové chování. Rizikové chování jsem pojala jako celek, nikoliv jen popis

jednotlivých jevů. Pro pochopení této problematiky mi to přijde jako zásadní. Zmínila

jsem i SPCH, především jako předchůdce stěžejního SRCH-D. Tento syndrom je

spojení adolescence a rizikového chování. V současné době se dostává do popředí a

stává se fenoménem. Samozřejmě je zde i pro komplexnost práce podkapitola věnována

prevenci rizikového chování.

V empirické části jsem vycházela z teoretické části. Jednotlivé výzkumné hypotézy byly

stanoveny ze zjištění z teoretické části. Velký úspěch tedy je, že byly 4 z 5 potvrzeny.

Poté jsem prezentovala průzkum, který jsem prováděla na Obchodní akademii v Hradci

Králové. Výzkumný vzorek byl tedy částečně střední adolescence a převážně pozdní

adolescence. Vyhodnocovala jsem soubor dotazníků sestavených pro zmapování

projevů rizikového chování, nezdolnosti, třídního klimatu a sociální opory. Vycházím z

toho, že je v podstatě jedno, jestli jedinec dosáhne cílů adolescence rizikovým či

normálních chováním. Samozřejmě zde byl prokázán i SRCH-D, tedy v korelaci

jednotlivých projevů. Rizikové chování se na této škole projevovalo, ale v relativně

únosné míře. Velmi pozitivní pak bylo zjištění, že nejčastěji je sociální oporou vrstevník

či matka. Za negativní bych považovala, že za sociální oporu nikdo neudal pedagoga či

zaměstnance školy.

Myslím, si že by tato práce mohla sloužit jako metodická příručka pro metodiky

prevence na školách. Tedy především v rozvoji pomyšlení na důsledky jednání. Já

osobně si myslím, že to je nejrizikovější část rizikového chování. Adolescenti žijí pro

48

danou chvíli a nemyslí na to, co se stane. Nemyslí na to, že jeden pohlavní styk bez

antikoncepce v opilosti na diskotéce jim může změnit celý život.

49

Použitá literatura a jiné zdroje

1. DOLEJŠ, Martin, Ondřej SKOPAL a Jaroslava SUCHÁ. Protektivní a rizikové

osobnostní rysy u adolescentů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v

Olomouci, 2014, 153 s. ISBN 978-80-244-4181-8.

2. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) 2011 –

mezinárodní zpráva. Drogy-info.cz [online]. © 2003-2006 [cit.2015-2-01].

Dostupné z: http://www.drogy-

info.cz/index.php/drogova_situace/press_centrum/evropska_skolni_studie_o_alk

oholu_a_jinych_drogach_espad_2011_mezinarodni_zprava

3. KABÍČEK, Pavel, Ladislav CSÉMY a Jana HAMANOVÁ. Rizikové chování v

dospívání a jeho vztah ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Triton, 2014, 343 s. ISBN 978-

80-7387-793-4.

4. KABÍČEK, Pavel. Nová morbidita mládeže. SANQUIS. 2006, č. 48, s. 16.

Dostupné z: http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art184

5. KALMAN, Michal. Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků: na

základě mezinárodního výzkumu uskutečněného v roce 2010 v rámci

mezinárodního projektu "Health behaviour in school-aged children: WHO

collaborative cross-national study (HBSC)". 1. vyd. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2011, 112 s. ISBN 978-80-244-2983-0.

6. Koncepce primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na území hl. m.

Prahy na období 2014 až 2020[online]. Praha: HAVLÍKOVÁ, JANYŠKOVÁ,

ŽUFNÍČEK, 2014, 84 s. [cit. 2015-3-3]. Dostupné z: http://www.prevence-

praha.cz/attachments/article/123/1817269_460406_Koncepce.pdf

7. KRAUS, Blahoslav a Jolana HRONCOVÁ. Sociální patologie. Vyd. 2. Hradec

Králové: Gaudeamus, 2010, 325 s. ISBN 978-80-7435-080-1.

8. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 2. Praha: Portál, 2014,

215 s. ISBN 978-80-262-0643-9.

9. LABÁTH, Vladimír a Alena AMBRÓZOVÁ. Riziková mládež: možnosti

potenciálnych zmien. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, 157 s.

Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 8085850664.

10. MACEK, Petr. Adolescence. Vyd. 2., upr. Praha: Portál, 2003, 141 s. ISBN 80-

7178-747-7.

50

11. MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2009, 291 s. ISBN 978-80-247-2715-8.

12. Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na

období 2013 – 2018 [online]. Praha: MŠMT ČR, 2013, 25 s. [cit. 2015-2-21].

Dostupné z: http://www.zslidickabrno.cz/data/download/files/

skolni_preventivni_strategie/msmt-strategie-prevence-rizikoveho-chovani-2013-

2018.pdf.

13. Prevence rizikového chování. Klinika adiktologie [online]. © 2011, poslední

aktualizace 22. 11. 2014 [cit. 2015-2-22]. Dostupné z:

http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/70/4538/Prevence-rizikoveho-

chovani.

14. PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 2.

rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 1998, 328 s. ISBN 80-7178-252-1.

15. Riziková mládež v současné společnosti: sborník příspěvků z konference s

mezinárodní účastí konané pod záštitou projektu PHARE 2003 RLZ - opatření

2.1 : Program podpory aktivit zaměřených na integraci sociálně

znevýhodněných obyvatel. Vyd. 1. Editor Zuzana Truhlářová, Martin Smutek.

Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, 234 s. Texty k sociální práci. ISBN

8070410442.

16. Rizikové chování versus sociálně patologické jevy. Prevence- info [online].

©2015, [cit. 2015-2-22]. Dostupné z: http://www.prevence-info.cz/p-

prevence/rizikove-chovani-versus-socialne-patologicke-jevy

17. Rizikové chování dospívajících a jeho prevence: 1. odborný seminář, 5.-7. září

2000, SZÚ Praha. Praha: Free Teens Press, 2000, 181 s. ISBN 80-902898-0-0.

18. ŠEDIVÝ, Václav a Helena VÁLKOVÁ. Lidé, alkohol, drogy. 1. vyd. Praha:

Naše vojsko, 1988, 158 s.

19. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. 2. nezm. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 175 s. ISBN 80-244-0629-2.

20. SOBOTKOVÁ, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. Vyd.

1. Praha: Grada, 2014, 147 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4042-3.

21. Socialia 99: Mládež v postmoderní době : sborník příspěvků z mezinárodní

konference konané v Hradci Králové 12. a 13.10.1999. Vyd. 1. Hradec Králové:

Gaudeamus, 2000. ISBN 80-704-1112-0.

51

22. Socialia 2012: Rodina a sociálně patologické jevy: sborník příspěvků z

mezinárodní konference konané v Hradci Králové 4. a 5.9.2012. Vyd. 1.Hradec

Králové: Gaudeamus, 2012. ISBN 978-80-7435-232-4.

23. ŠOLCOVÁ, Iva. Vývoj resilience v dětství a dospělosti. Vyd. 1. Praha: Grada,

2009, 102 s. ISBN 978-80-247-2947-3.

24. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Vyd. 1.

Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-7178-308-0.

52

Seznam obrázků, tabulek a grafů

Obrázek 1 Epigenetický diagram dle Eriksona

Graf 1 Srovnání indexu rizika, nezdolnosti a třídního klimatu u středních a pozdních

adolescentů

Tabulka 1 Pohlaví respondentů

Tabulka 2 Indexy vybraných projevů syndromu rizikového chování

Tabulka 3 Vztah smyslu pro soudržnost a projevů rizikového chování v adolescenci

Tabulka 4 Vztahy mezi záškoláctvím a projevy SRCH-D v adolescenci

Tabulka 5 S kým můžeš počítat, že o Tebe bude pečovat, ať se ti stane cokoliv?

Tabulka 6 S kým můžeš počítat, že tě uklidní, když Tě něco vyvede z míry?

Tabulka 7 S kým můžeš počítat, že Ti opravdu pomůže, když by ses cítil zcela zničen?

Tabulka 8 Kdo Tě přijímá úplně, takového jaký jsi, nejen to, co je na tobě kladného,

ale včetně tvých záporných stránek?

Tabulka 9 S kým můžeš počítat, že rozptýlí Tvé obavy a úzkosti, když cítíš, že jsi ve

stresu?

Tabulka 10 S kým můžeš počítat, že Ti pomůže, když jsi v napětí, aby ses cítil uvolněn

a uklidněn?

Tabulka 11 Nejčastější zdroje sociální opory