MUDr. Kateřina Študentová

I N F O R M A C E P R O PA C I E N T Y

NEBOLI SYNDROM VYHOŘENÍ›BURNOUT‹

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ

O CO SE JEDNÁ?SYNDROM VYHOŘENÍ JE SOUHRN POTÍŽÍ, KTERÝM DOMINUJE DUŠEVNÍ A TĚLESNÉ VYČERPÁNÍ.

Může postihnout vnímavé jedince jako důsledek dlouhodobého stresu. Od deprese nebo prosté únavy se syndrom vyhoření liší hlavně tím, že se vztahuje výhradně na jednu krizovou oblast, nejčastěji na oblast práce, zaměstnání.

TRÁVÍTE V PRÁCI VÍCE ČASU, NEŽ BYSTE MĚL?

JE PRO VÁS PRÁCE JEDINÝM KONÍČKEM?

PODÁVÁTE VŽDY MAXIMÁLNÍ VÝKONY?

anebo

CÍTÍTE SE NEUSPOKOJENÝ Z PRÁCE, Z KOLEGŮ A KLIENTŮ?

JSTE NEVÝKONNÝ, UNAVENÝ, ZOUFALÝ?

NEUDĚLÁTE NIC NAVÍC, PROTOŽE VÁM DÁVNO DOŠLO NADŠENÍ A ENERGIE?

SYNDROM VYHOŘENÍ SE MŮŽE TÝKAT PRÁVĚ VÁS!

INFORMACE PRO PACIENTY 3

TROCHA HISTORIEPojem „Burnout“ neboli „Syndrom vyhoření“ se začal používat od roku 1974 ve Spojených státech Amerických. Zavedl jej psychoanalytik Herbert J. Freudenberg. Označoval tak pracující lidi, kteří projevovali vyčerpanost, zoufalství a bezmocnost.

Syndrom vyhoření je však nejspíš stejně starý, jako je lidstvo samo. V každé době se vyskytovali lidé, kteří pracovali v dlouhodobém stresu, dělali práci, která je nenaplňovala, vyčerpávala a oni nemohli anebo nedokázali dostat se z toho ven.

Ukázkovým příkladem syndromu vyhoření je i příběh z antické mytologie: Bájný Sisyfos byl bohy potrestán za své činy tak, že musel dovalit těžký kámen na kopec. Těsně pod vrcholem mu kámen vždy vyklouznul a svalil se zpátky dolů. Sisyfos musel začínat stále znovu a znovu, dnem i nocí. Zůstal k smrti unaven a zmarněn bezvýchodností situace. Pojem „Sisyfovská práce“ přetrval dodnes.

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ4

PRŮBĚH VYHOŘENÍ OSOBNOSTIVYHOŘENÍ JE PROCES POSTUPNÝ A POMALÝ. ROZVÍJÍ SE ZVOLNA. ROKY. PROBÍHÁ V NĚKOLIKA TYPICKÝCH FÁZÍCH.

Živná půda pro vyhořeníPříkladem je začínající pracovník plný elánu i nápadů, který má velká očekávání. Dobrovolně pracuje přesčas, práce ho zcela naplňuje a stává se hlavním či jediným koníčkem. Nezbývá mu čas na přátele, rodinu ani na volnočasové aktivity.A nastupují fáze postupného rozvoje vyhoření:

1. STAGNACE – Počáteční nadšení opadá. Čím větší rozhled získává dotyčný ve své profesi, tím více vnímá i její negativa. Naplnění vlastních ideálů se vzdaluje, popřípadě zcela mizí. Začíná vnímat chybějící prostor pro osobní potřeby a koníčky.

2. FRUSTRACE – Dotyčný začíná přemýšlet nad otázkou efektivity a smyslu vlastní práce. Množí se kon� ikty s nadřízenými i nespolupracujícími klienty. Přibývá averze k technickým a byrokratickým překážkám. A začínají psychické i tělesné potíže.

3. APATIE – Po dlouhodobé frustraci se rozvine apatie, pokud se tedy dotyčnému nepodaří z této situace včas vymanit – ať už nedostatkem svých sil nebo nedostatkem možností. Postižený vnímá své povolání již jen jako zdroj obživy, dělá pouze to, co musí. Ignoruje jakékoli novinky, nebaví se se spolupracovníky, odmítá práci přesčas. Klienti ho už jenom obtěžují.

4. VLASTNÍ VYHOŘENÍ – Jako poslední nastává fáze těžkého vyčerpání, v rovině duševní, tělesné i sociální.

INFORMACE PRO PACIENTY 5

JAK VYPADÁ ROZVINUTÝ SYNDROM VYHOŘENÍ?ROZVINUTÝ SYNDROM VYHOŘENÍ OVLÁDÁ CELÝ ŽIVOT POSTIŽENÉHO ČLOVĚKA. V DUŠEVNÍ ROVINĚ má postižený pocit smutku, neštěstí a beznaděje, jako by padnul na dno. To doprovází stavy úzkosti a paniky, někdy i sebevražedné myšlenky. Vyhořelý se cítí bezvýznamný, nedoceněný – v zaměstnání i ve společnosti. „Mám toho po krk“ „Jsem úplně na dně“ „Cítím se vyždímaný“ „Za nic nestojím“

V SOCIÁLNÍ ROVINĚ se postižený vyčleňuje z pracovního kolektivu i ze společnosti. Vyhýbá se jakékoliv aktivitě související se zaměstnáním, omezuje kontakt s kolegy i klienty na nezbytné minimum. Jeho jednání je stereotypní a strohé, plné frází a klišé. Vůči klientům je pracovník chladný, až cynický. Ztrácí empatii, vlídnost. Přibývá lhostejnost k okolí. Z toho pramení časté kon� ikty a tím se ještě více prohlubuje sociální izolace.„Nechci se s nikým bavit“ „Nechci slyšet nic o práci“ „Dejte mi všichni pokoj“ „Je mi všechno jedno“

V TĚLESNÉ ROVINĚ má vyhořelý jedinec pocit těžké únavy a nevýkonnosti. Trápí ho bolesti pohybového aparátu, zvýšené svalové napětí, trpí na bolesti hlavy. Dostavují se poruchy spánku a pocit nedostatečného odpočinku po probuzení. „Jsem k smrti unaven“ „Všechno mě bolí“ „Lapám po dechu“ „Buší mi srdce“ „Rozskočí se mi hlava“

VYHOŘENÍ VŠAK OVLIVŇUJE I VNITŘNÍ ORGÁNY. ZPŮSOBUJE PORUCHY ZAŽÍVÁNÍ, PORUCHY DÝCHÁNÍ, ALE I KARDIOVASKULÁRNÍ POTÍŽE. ZVÝŠENÍ KREVNÍHO TLAKU, SRDEČNÍ ARYTMII, BOLESTI NA HRUDI. A TO UŽ JDE O ŽIVOT!!!

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ6

KDO JE NEJVÍCE OHROŽENÝ?KAŽDÝ JEDINEC JE JINAK ODOLNÝ K ROZVOJI SYNDROMU VYHOŘENÍ. POKUD SE NÁCHYLNĚJŠÍ JEDINEC DOSTANE DO URČITÉ ZÁTĚŽOVÉ SITUACE, SYNDROM SE MŮŽE ZAČÍT ROZVÍJET. Vyhoření ohrožuje především lidi, kteří mají určité osobnostní vlastnosti a životní stereotypy. Obecně lze říci, že míra rizika syndromu vyhoření závisí na inteligenci a míře zodpovědnosti.

Z hlediska osobnostních rysů jsou nejvíce ohroženi ti jedinci, kteří se snadno pro práci nadchnou, mají velké ideály a velké nároky na sebe i okolí. Chtějí být nejlepší, odvádět práci bez jediné chyby. Pracují velmi intenzivně, přesčas. Redukují ostatní zájmy a přátele, někdy i rodinu. Neumí odpočívat, špatně si organizují čas. Neumí odmítat další a další práci, která je jim předkládána. Tedy chtějí zvládnout všechno, dokonale a co nejdřív.

TABULKA OHROŽENÝCH OSOBNOSTÍ – VLASTNOSTI

vyšší inteligence, přílišná zodpovědnost přílišné počáteční nadšení a nasazení,

perfekcionismus, sklon k workoholismu neschopnost odmítat další a další úkoly, špatná

organizace času, neschopnost říci „NE“ slabé zázemí a osamělost, málo přátel, málo

koníčků, neschopnost odpočívat

INFORMACE PRO PACIENTY 7

JAKÁ POVOLÁNÍ PŘITAHUJÍ SYNDROM VYHOŘENÍ?NE KAŽDÝ DRUH POVOLÁNÍ OHROŽUJE PRACOVNÍKY SYNDROMEM VYHOŘENÍ STEJNOU MÍROU. Z hlediska druhu práce jsou nejvíce ohroženi lidé, kteří musí většinu pracovní doby jednat a komunikovat s jinými lidmi, nebo o ně pečovat. Vyhoření se také týká lidí, kteří musí dlouhodobě vykonávat práci, která neodpovídá výši jejich kvali� kace a nemotivuje je.

Významným rizikovým faktorem je nevyhovující pracoviště – nepříjemná pracovní atmosféra, nedobrý kolektiv, šikanující či neuznalý nadřízený.

Zvláštní případySyndrom vyhoření vzniká v naprosté většině v pracovní oblasti, tedy v zaměstnání. Jsou ale případy, kdy stejnými potížemi začnou trpět lidé, kteří např. trvale / dlouhodobě pečují o těžce nemocnou blízkou osobu, o seniora trpícího demencí, nebo o těžce postižené dítě. Příznaky takto vzniklého syndromu jsou podobné. Léčba však bývá obtížnější vzhledem k faktu, že příčinou této situace je osoba blízká, od které se obvykle nelze odpoutat.

TABULKA OHROŽENÝCH PROFESÍ

Práce s jinými lidmi, kteří něco potřebují: např. zdravotnický personál, úředníci, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, policisté

Práce s jinými lidmi založená na komunikaci: např. pracovníci recepcí a informací, telefonní operátoři, manažeři, právníci, novináři

Nemotivující práce, která neodpovídá výši kvali� kace.

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ8

VLIV VYHOŘENÍ NA OKOLÍSYNDROM VYHOŘENÍ VÝZNAMNĚ SNIŽUJE POSTIŽENÉMU KVALITU ŽIVOTA. TÝKÁ SE VŠAK I LIDÍ V JEHO OKOLÍ. Klienti, spolupracovníci i blízcí lidé jsou vystaveni snížené výkonnosti, podrážděnosti střídané apatií, cynismem, ironizováním a dalším projevům syndromu. Relativně častým jevem je také bavení se na účet klienta a nazírání na jeho problémy ve smyslu „Máš, co jsi chtěl a mě to nezajímá“, jako by si je klient za něco zasloužil.

Narušují se mezilidské vztahy v zaměstnání i v rodině. Jde o ztrátu lidskosti v mezilidských vztazích.

Postižený člověk má rovněž tendenci konzumovat větší množství návykových látek (cigarety, alkohol, léky) a je tak vysoce ohrožen vznikem závislosti.

INFORMACE PRO PACIENTY 9

TÝKÁ SE SYNDROM VYHOŘENÍ I VÁS?JE VHODNÉ SI PRO ZAČÁTEK POLOŽIT NĚKOLIK OTÁZEK:

Převaha negativních odpovědí může znamenat, že se syndrom vyhoření týká i vás. Přesná diagnostika je ale mnohem složitější a patří do rukou specialisty.

Z různých zdrojů lze získat volně přístupné psychologické testy, které mohou napovědět, zdá vás syndrom vyhoření může ohrozit. A také lze najít doporučení pro úpravu životního stylu, jako prevenci proti vyhoření.

A N O N E

Mám ze své práce pocit uspokojení?

Vycházím dobře s kolegy a klienty?

Mám i jiné koníčky, než svoji práci?

Mám své blízké, na které se mohu kdykoliv obrátit?

Cítím se dobře a málokdy marodím?

PŘI POTÍŽÍCH JE ALE NA MÍSTĚ VYHLEDAT SPECIALISTU (LÉKAŘE NEBO PSYCHOLOGA), KTERÝ VÁS ODBORNĚ VYŠETŘÍ A DOPORUČÍ VHODNOU LÉČBU.

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ10

CO PRO SEBE MŮŽETE UDĚLAT?POKUD SE VÁS SYNDROM VYHOŘENÍ TÝKÁ, JE NA ČASE S TÍM ZAČÍT NĚCO DĚLAT. V počátečních stádiích, pokud si problém uvědomujete, můžete začít s nápravou sami. Je zapotřebí začít u sebe. Uvědomit si svůj současný život, jak jej aktuálně žijete. Ujasnit si, co byste chtěli a měli změnit. Vzít v úvahu své schopnosti, možnosti a rezervy. Stanovit si plány a cíle do budoucna, stanovit priority, žebříček hodnot.

Je zapotřebí znovu vybudovat sociální síť – obnovit kontakty s přáteli, komunikovat s kolegy. Je třeba začít si aktivně organizovat čas, určit přiměřenou dobu věnovanou práci a přiměřenou dobu pro odpočinek. Je třeba se naučit odpočívat pasivně, ale i aktivně. Najít si nové koníčky, sport, kulturu.

V době „zlomu“ může pomoci dlouhá dovolená či změna zaměstnání.

INFORMACE PRO PACIENTY 11

CO JE PRO MĚ DŮLEŽITÉ? Např. 1) Zdraví; 2) Partner, rodina a domácí zázemí; 3) Zaměstnání, které mě naplňuje a � nančně zajistí; 4) Koníčky…

1)

2)

3)

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ12

SPRÁVNÁ ORGANIZACE ČASUSPRÁVNÉ ROZVRŽENÍ ČASU JE KLÍČOVÉ PRO DUŠEVNÍ I TĚLESNOU KONDICI. Hodiny strávené prací musí být adekvátně vyváženy odpočinkem. Část volného času je třeba věnovat sobě, část rodině. Je třeba vymezit i čas na mimopracovní povinnosti.

Příklad dobré organizace pracovního a víkendového dne ukazují následující dva grafy.

VÍKENDOVÝ DEN

10 hodin spánku

10 hodin „JÁ“ a rodina, zábava, relaxace

4 hodiny domácnost a povinnosti

PRACOVNÍ DEN

8 hodin spánku

8 hodin práce

4 hodiny domácnost

a povinnosti

4 hodiny „JÁ“

POZOR! POKUD BUDE ADEPT NA VYHOŘENÍ DLOUHODOBĚ ZANEDBÁVAT ČASOVÝ PROSTOR PRO PARTNERA A DĚTI, DOJDE K ODCIZENÍ VZTAHŮ, ROZPADU RODINY, CHYBÁM VE VÝCHOVĚ DĚTÍ APOD. POKUD BUDE ADEPT NA VYHOŘENÍ DLOUHODOBĚ ZANEDBÁVAT ČAS PRO SEBE, BUDE NUTNĚ ČASEM ZTRÁCET CELKOVOU VÝKONNOST A ENERGII, OSLABOVAT SVOJI PSYCHIKU A ZDRAVÍ. OBOJÍ MŮŽE JENOM URYCHLIT DALŠÍ VÝVOJ VYHOŘENÍ.

INFORMACE PRO PACIENTY 13

Umění říkat „NE“

OSLOVÍ VÁS KOLEGA NEBO ŠÉF A VY UŽ PŘEDEM VÍTE, ŽE NEDOKÁŽETE JEHO PROSBU ODMÍTNOUT? CÍTÍTE SE ŠPATNĚ, KDYŽ MÁTE VYSLOVIT NESOUHLAS? MÁTE PŘI VYSLOVENÍ „NE“ VÝČITKY? Naučte se používat slovo „NE“. Každý člověk má právo nechtít něco udělat. Má právo odmítnout žádost nebo prosbu, když ví, že ji udělat nemůže, nemusí nebo nechce.

V zaměstnání je třeba rozdělit úkoly na ty, které jsou vaší povinností a musíte je udělat, a na ty, které vaší povinností nejsou a/nebo patří někomu jinému a jsou na vás přesunuty, protože to neumíte odmítnout.

Stejně tak je zapotřebí regulovat množství pracovních úkolů, které se na vás valí. Na kvalitní práci je zapotřebí určité množství času. Úkoly nelze přidávat do nekonečna, aniž by nedošlo ke zhoršení kvality práce a psychickému vypětí.

Naučte se tedy odmítat povinnosti, které vám nepatří a úkoly, na které nemáte a nemůžete mít čas. Naučte se používat slovo „NE“. „NE“ může být samostatná věta, stejně tak jako „ANO“. Nepotřebuje další doplnění, omluvu ani vysvětlení důvodů.

ŘÍKAT „NE“ NEZNAMENÁ SLABOST ANI NESCHOPNOST.

„BURNOUT“ neboli SYNDROM VYHOŘENÍ14

KDY JE ZAPOTŘEBÍ POMOC ODBORNÍKA?ROZVINUTÝ SYNDROM VYHOŘENÍ JIŽ PATŘÍ DO RUKOU ODBORNÍKA – PSYCHIATRA NEBO PSYCHOLOGA. JE TO Z TOHO DŮVODU, ŽE POSTIŽENÝ JEDINEC JE V TÉTO FÁZI NATOLIK DUŠEVNĚ I TĚLESNĚ VYČERPÁN, ŽE SI SÁM POMOCI NEDOKÁŽE. Základní léčebnou metodou bývá psychoterapie. Často je zapotřebí i užívání léků, které pomohou krizové období rychleji zvládnout. Vyšetření psychologem nebo psychiatrem může zprostředkovat praktický lékař, nebo je možné se objednat ke specialistům přímo, bez doporučení. Je vhodné se informovat, zda vybrané pracoviště má smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou a vyšetření tak pro vás bude bezplatné. Léčba bývá dlouhodobá a systematická.

Možnosti odborné léčbyPSYCHOTERAPIEPsychoterapie syndromu vyhoření je obvykle založena na vědomém pochopení potíží a identi� kaci špatných vzorců chování a myšlení. Následuje nácvik změny toto chování a myšlení.

LÉČIVALéky používané pro syndrom vyhoření jsou různého druhu. Společné pro ně je, že urychlují uzdravení a podporují vliv psychoterapie.

ANTIDEPRESIVA jsou léky, které pomáhají při depresi, úzkosti i jiných duševních poruchách. Fungují tak, že mozku dodávají látky, které mu při onemocnění chybí.

ANXIOLYTIKA jsou léky, které pomáhají zvládat úzkost, strach a napětí. Fungují na principu tlumení některých složek nervové soustavy. Mohou být kombinována s antidepresivy nebo podávaná samostatně.

INFORMACE PRO PACIENTY 15

ZÁVĚRTAK JAKO KDYSI SISYFOS, K SMRTI UNAVEN, STÁLE VALIL SVŮJ BALVAN DO KOPCE, TAK DNES MNOZÍ LIDÉ TĚŽCE NESOU BŘEMENO PRÁCE A KARIÉRY. Dnešní doba je náročná. Člověk musí vynaložit nemalé úsilí, aby si udržel životní styl, jaký moderní doba diktuje. Nereálná očekávání zaměstnavatelů a honba za ziskem či kariérou produkuje živnou půdu pro syndrom vyhoření.

Syndrom vyhoření postupně připraví postiženého jedince o duševní i tělesnou pohodu, o rodinu, přátele a společenský život. Ztratí tak veškerou radost ze života.

JE NA KAŽDÉM, ABY SI UVĚDOMIL, ČEMU V ŽIVOTĚ CHCE DÁT PŘEDNOST A PŘÍPADNÉ PROBLÉMY ZAČAL VČAS ŘEŠIT. ZDRAVÍ MÁ ČLOVĚK JENOM JEDNO.

Vydal Maxdorf s.r.o., Na Šejdru 247, Praha 4, www.maxdorf.cz

Copyright © Maxdorf, 2016 | Copyright © Kateřina Študentová, 2016 | Všechna práva vyhrazena

Cover photo © PDQ1000 | iStockphoto.com, © Skypixel | Dreamstime.comInside photo © PeopleImages | iStockphoto.com (p. 2, 14), © PeskyMonkey | iStockphoto.com (p. 3), © ZU_09 | iStockphoto.com (p. 3), © dolgachov | iStockphoto.com (p. 4), © Tuned_In | iStockphoto.com (p. 5), © pidjoe | iStockphoto.com (p. 6), © mediaphotos | iStockphoto.com (p. 7), © ysuel | iStockphoto.com (p. 8), © kjekol | iStockphoto.com (p. 8), © Fly_dragonfly | iStockphoto.com (p. 10), © LUHUANFENG | iStockphoto.com (p. 11), © Monkey Business Images | Dreamstime.com (p. 12), © Darren Baker | Dreamstime.com (p. 12), © Eastwest Imaging | Dreamstime.com (p. 12), © igorr1 | iStockphoto.com (p. 12), © South_agency | iStockphoto.com (p. 12), © grinvalds | iStockphoto.com (p. 12), © Branislav Ostojic | Dreamstime.com (p. 13), © zeljkosantrac | iStockphoto.com (p. 15)

ISBN 978-80-7345-520-0

Publikace vznikla za podpory společnosti Pfizer.

ZOL-2

016.0

2.002