Demokratická republika Kongo

Hl. město: KinshasaÚř. jazyk: francouzštinaStát. zřízení: republikaMěna: konžský frank (CDF)

Rozloha: 2 345 410 km²Počet obyv.: 59 milionůNáboženství: křesťané (91%)Gramotnost: 78%

Dějiny Demokratické republiky Kongo

• 70. léta 19. století – počátek belgické kolonizace • 30. června 1960 – osamostatnění → vznik států Kongo-Brazzaville a Kongo-Kinshasa (dnešní Demokratická republika Kongo)• 1965 – politický převrat, k moci se dostává Joseph Mobutu Sese Seko, nastává období třicetileté diktatury. Kongo je přejmenováno na Zair.• 1994 – vypuknutí občanské války, Mobutu je nucen uprchnout• 1997 vládu přebírá Laurent-Desiré Kabila, stát opět přejmenován na Demokratickou republiku Kongo. Spojenci se však obrací proti němu, vypuká druhá válka v Kongu• 1999 – podepsáno příměří, boje na východě země ale pokračují• 2001- Laurent-Desiré Kabila zavražděn, místo něj nastupuje jeho syn Joseph KabilaJoseph Mobutu Sese Seko

Joseph Kabila

V roce 2006 se konaly první demokratické volby. V nich zvítězil Joseph Kabila s 58% hlasů.

Během konžské občanské války zemřelo 3,8 milionu lidí. Tento konflikt je nejkrvavějším v

historii od druhé světové války.

Situace na východě ale stále není stabilizována. Nejde zde jen

o mnohé spory mezi etnickými skupinami, ale i velké množství dalších složitých aspektů mezi

osmi africkými zeměmi a mnoha ozbrojenými silami.

Kongo je po třiceti letech válčení a

nepokojů jedním z nejchudších států

světa. Dodnes umírá v Kongu na následky války přes tisíc lidí denně. Nejčastější

příčiny jsou podvýživa, malárie,

AIDS a v civilizovaných zemích dávno

zapomenuté nemoci jako tetanus,

příušnice nebo cholera.

Situace dětí a mládeže

Na ulici se ocitají stovky dětí, které si vydělávají na živobytí čištěním bot,

umýváním nádobí i prostitucí, žebráním a krádežemi. Spousta z nich je drogově závislá. Špatná ekonomická situace v

rodině, rozvody rodičů, malé krádeže doma, válka, která zametla stopy po rodičích jsou hlavními příčinami, proč se dítě nachází na

ulici.

Rodiče, zvláště ve městech, nejsou schopni uživit všechny své děti. Fenoménem této země je čarodějství. Asi 80 % dětí na ulici je označeno za čaroděje, který je zodpovědný za špatnou ekonomickou situaci v rodině, za úmrtí blízkých atd. To dává rodině pravomoc dítě vyhnat na ulici.

ČARODĚJOVÉ

Především malé děti jsou dospělými, mnohdy dokonce vlastními rodiči či příbuznými,

obviňovány ze spojení se satanem a silami zla. Takto označené dítě je

podrobeno složitému procesu „vyhánění ďábla,“ který

provádějí placení šamani, či představitelé samozvaných

církví, kterých vznikají v Kongu stovky. Pokud jde

vyhánění ďábla z dítěte špatně, neváhají novodobý exorcisté

použít i mučení, například bití, či pálení žehličkou. Otřesné je i

psychické mučení. Reintegrace dětí do těchto

rodin je velmi obtížná.

Salesiáni v Kongu• 1911- příchod Salesiánů do Lubumbashi• zakládání misií, škol a vzdělávacích center, která poskytují vzdělání v zemědělství nebo technických oborech• 22 salesiánských domů v Kinshase, na východní hranici, v okolí měst Goma, Mbuji-Mayi, a hlavně v regionu Katanga, kde se nachází Lubumbashi• OMM – Œuvres Maman Marguerite – Dílo Matky Markéty – 15 přijímacích domů pro děti z ulice• dnes působí v Kongu celkem 245 salesiánů, z toho 134 konžské národnosti

Kinshasa

Lubumbashi

Mbuji-Mayi

Goma

Moje dobrovolná služba

• město Lubumbashi v regionu Katanga na Jihu země• doučování, organizace volnočasových aktivit pro děti z Bakanja Centre• doba trvání služby: září 2008 – září 2009• rizika služby: nemoci, psychická zátěž (dlouhé odloučení od domova, aklimatizace v cizím prostředí), frustrace v důsledku bližšího poznání smutných životních podmínek a osudů lidí a především dětí v tamějším prostředí atd.

Bakanja centre

• Lubumbashi• přijímací dům pro kluky z ulice• domov pro asi 80 kluků• škola, kterou navštěvuje asi 250 dětí• knihovna, kuchyň, hřiště, zdravotní středisko• nabízí možnost umýt se, vyprat si, uvařit, přespat, zdravotní péči, alfabetizaci, odpočinkové aktivity

Hlavním cílem pracovníků střediska je integrace dětí zpět do rodiny i do společnosti. Sociální pracovníci

napřed naváží kontakt s rodinou a dítětem a snaží se odstranit bariéru, vysvětlit rodině, že dítě není čaroděj.

Připravují rodinu na návrat dítěte i dítě na návrat do této rodinné atmosféry.

Snaží se, aby dítě opět nabylo důvěry ve vlastní rodinu.

Každý rok je přibližně 200 lidí vráceno do svých rodin.

Zajímavosti o Kongu

• Třetina světových zásob kobaltu, necelá třetina diamantových ložisek, dvě třetiny známých nalezišť coltanu, významné zásoby uranu, mědi, cínu, zlata. Kongo patří k nejbohatším zemím světa, přestože se jeho obvatelé řadí k těm nejchudším. • Konžský deštný prales je druhým největším deštným pralesem na světě, hned po amazonském, a patří mezi nejhodnotnější ekosystémy planety. Prales mistrně popsal ve svém díle Srdce temnoty britský spisovatel Joseph Conrad, který na počátku 20. století podnikl přímo pekelnou výpravu parníkem po řece Kongu do afrického nitra. Tato cesta otřásla jeho zdravím a nepřestávala vyvolávat v jeho představivosti děsivě přízračné vzpomínky.

• Boji za záchranu horských goril v konžském parku zasvětila svůj život také americká antropoložka Dian Foesseyová. Její příběh zachycuje životopisný film Gorily v mlze, ve kterém hlavní roli ztvárnila Sigourney Weaverová.• Většina Konžanů vydělá denně méně než dolar. Každé páté dítě se nedožije pátých narozenin. V Kongu je legendou „článek 15“, podle něhož prý diktátor Mobutu zrušil svým lidem platy a řekl: „Starejte se sami.“ Když se konžského diktátora zeptal v osmdesátých letech minulého století jeden americký novinář, proč používá ke svým cestám luxusní soukromý tryskáč Condorde, zatímco milióny Konžanů hladoví, odpověděl Mobutu s odzbrojující samozřejmostí: «Špatně snáším dlouhé cesty a prášky proti nevolnosti mi nezabírají.»