Blanka Karlsson: Já jsem Švéd a také Čech

Titul tohoto příspěvku je v úvozovkách nikoliv jako název, ale jakožto citát druhé generace zahraničních Čechů, generace, která nastupuje po nás, takže my, první generace zahraničnich Čechů jsme pro ty mladé jakýmsi odrazovým můstkem na cestě do budoucnosti. Tento příspěvek se zabývá problematikou druhé, ale i třetí generace a tak do titulu patří ještě jeden citát této třetí generace - ”Já jsem Švéd a Dán a také Čech”.

Já sama jsem zahraniční Češka ve Švédsku, ale pocházím z českých rodičů, jsem narozená a vyrostlá z české půdy, odtud moje česká osobnost, která zůstane česká i v té cizině. Národnost a státní příslušnost, to jsou dva různé pojmy. Patřím do Švédska, když tam žiju, vážím si švédské společnosti, kde jsem spokojena a tím pojmem Češka myslím svou českou duši, české cítění, český intelekt, což tak zůstane, i kdybych měla deset švédských pasů. (Mám jen český vystěhovalecký, neboť švédský bych dostala za cenu vzdání se české příslušnosti). Toto dlouhé vysvětlení totožnosti je zde nutné, neboť jsou na to různé názory, ovšem jeden každý člověk má právo cítit se jinak, než já, a to je třeba respektovat. Ve Švédsku ztotožňují pojem státní příslušnost s pojmem národnost, ale i čeští novináři mě někdy v reportážích nazývali Švédkou nebo Čechošvédkou, takže jsem je musela opravovat. Jsem vděčna tomuto kongresu za ustálený výraz zahraniční Čech a líbí se mi i slovo krajan, třebaže bylo na tomto fóru v diskusi v dřívějších ročnících kongresů kritizováno.

Minulost a české osobnosti v cizině, to jsou témata, ke kterým se my zahraniční Češi upínáme. Hledáme české stopy v té které cizí zemi, kde jsme se octli, hledáme české osobnosti, co v té zemi dělaly před námi, čeho dosáhly, atp. V našem hledání objevujeme ještě autory předchozích generací zahraničních Čechů, kteří o těchto českých osobnostech psali, takže vidíme, že jejich hledání bylo stejné, jako je naše. Velké osobnosti českých dějin (zde např. Komenský a Smetana ve Švédsku) tak prostupují více generací zahraničních Čechů a dávají nám sílu a hrdost české totožnosti. To vše předáváme dál našim dětem a vnukům v naději, že oni to budou předávat zase dalším potomkům zahraničních Čechů jakožto naše dědictví. Generace zahraničních Čechů v dějinách, to je dlouhý a zajímavý řetěz.

Pořadatelé kongresu mi uložili úkol odpovědět na následující otázky:

1) Lze udržet češtinu déle než dvě generace?

2) Jaká témata činnosti jsou pro mladé krajany českého původu atraktivní a jaká ne?

3) Jak bude vypadat krajanská komunita ve Švédsku za dvacet let?

Všechny tři otázky se zrcadlí a nacházejí odpovědi v celém mém životním úsilí: Ad 1) Dvojjazyčná výchova druhé generace od roku 1978 až do jejich dospělosti a trojjazyčná výchova třetí generace od roku 2008 až do konce mého života. Ano, je možné udržet češtinu déle než dvě generace, ale to záleží na rodičích, protože mateřština a totožnost češství musí vyjít z rodiny. Ad 2) Veřejná kulturní aktivita druhé generace zahraničních Čechů ve Švédsku, Dánsku, České republice, na Sibiři a jinde v Evropě, dále i v Kanadě a v USA od raného dětství až do dospělosti, kdy již sami dále šíří českou kulturu. Témata činnosti zase vycházejí z rodiny a z výchovy k různým zájmům, které mohou zviditelňovat českou kulturu

(hudba, folklor, historický šerm) a je potom ideální, pokud si mladí krajané zvolí profesi, která dává možnost k dalšímu šíření české kultury (např. hudba). Z toho plyne odpověď na třetí otázku: To vše, co jsme dalším generacím dětí a vnuků dali výchovou a společnou kulturní činností s nimi, v nich zůstává po celý jejich život, takže můžeme věřit tomu, že budou dále zviditelňovat českou kulturu sami nebo v krajanských akcích. Existence krajanských komunit závisí na zájmu mladých, kteří by měli činnost v komunitách převzít a to zase zpětně závisí na síle jejich české totožnosti.

Zviditelňování české kultury v cizině se děje dvěma základními způsoby – v české komunitě je to vlastně uzavřený okruh osob, třebaže se otevírá i pro cizince – např. při přednáškách v cizím jazyku té země. Za druhé může člověk zviditelňovat českou kulturu sám uprostřed cizího prostředí. Pro oba způsoby mám ve svém životě a v životě své rodiny stovky konkrétních příkladů, které tak mohou mluvit za mne:

Čeština druhé generace (publikovaná problematika - viz Prameny a Literatura): Hovořím zde o dvojjazyčnosti, tj. o druhé generaci narozené ze smíšených rodičů. U nich začíná úspěch dvojjazyčnosti, neboť podmínkou je, že oba ovládají mateřštinu partnera. Přesuneme se do Švédska a řekneme konkrétně – manžel mluví švédsky a manželka česky, třebaže znají mateřštinu partnera, ale kdyby tomu bylo naopak anebo kdyby hovořili jenom švédsky, bylo by to např. u matky s cizím přízvukem a to je pro děti špatné. Takže – rodiče spolu mluví každý svou řečí (od porodu dětí!), děti pak hovoří s otcem švédsky, s matkou česky. Je nutná zásadovost v každé situaci a vysvětlování Švédům omluvou, že té češtině nerozumí, ale kvůli dětem nelze jinak. Ovšem v úzkém okruhu Švédů např. u jídelního stolu jsme tu češtinu na ten okamžik omezili. Mohu vás ujistit, že to vše je možné, protože důkazy mám ve své vlastní rodině. Vše se děje přirozenou cestou a dětský mozek si ty dva jazyky přirozeně rozdělí, když je slyší od rodičů v čisté podobě. Za největší úspěch považuji to, že synové hovoří spolu česky, neboť jsem je vychovala podle filozofie – Mluvte spolu česky, protože až zemřu, zůstane vám ta čeština. V dospělosti pak oba synové ocenili význam dvojjazyčnosti jako speciální bohatství, které dostali jaksi zdarma. Pojem dvojjazyčnosti v sobě skrývá i pojem dvou kultur v jedné duši - a to má veliký význam pro život. Ten citát z názvu tohoto příspěvku – to jsou slova pronesená naším synem Robertem na pískovišti na otázku švédského dítěte, které se ho ptalo, odkud je. Když jsme se v roce 1984 nastěhovali do Švédska po desetiletém životě v Praze a šestiletý syn Robert začal chodit do švédské předškoly, švédští pedagogové se ho ihned ujali, aby dostal speciální učitelku švédštiny jako jazykovou pomoc. Ta mi telefonovala hned po první lekci a řekla mi toto: Váš syn hovoří švédsky jako dospělý, není v něm dětský jazyk pískoviště. Nemám, co bych ho učila. Tento příklad ukazuje, že dvojjazyčnost je na stejné úrovni u obou jazyků. Když jsme žili v Praze, dominovala čeština, ale diplomatické kontakty manžela jakožto švédského obchodního atašé (v letech 1974-1984) v Praze daly dětem diplomatů možnost švédských osobních kontaktů a každoročně jsme jezdili do Švédska na dovolenou, nemluvě ani o komunikaci se švédskou babičkou. Potom ihned po nastěhování do Švédska jsem pro manžela ušila kostým Mikuláše, kterého jsme v rodině slavili po celá dlouhá léta a teď čekám, že tak učiníme i pro vnoučata v Dánsku. Švédové sv. Mikuláše neslaví, ale mají sv. Lucii a tu zase dělám já. Jinými slovy, obě kultury a obě tradice se udržují v rodině nastejno. Krajanská komunita ve Stockholmu pořádá každoročně krásné Mikulášské nadílky, ale pro velkou vzdálenost nám nebylo možné

se jich účastnit. Další příklad ze života – aktivní účast synů na mé přednášce o dvojjazyčnosti na mezinárodní konferenci Comenius´92. Po skončení své přednášky jsem přivedla syny k mikrofonu, aby pohovořili česky a podali tak živý důkaz dvojjazyčnosti. Robert-školák promluvil moudře, že to, co říkala máma, je pravda a potom vyzdvihl bratra Ríšu, který do mikrofonu řekl: já chodím do švédský školky a my si tam můžeme dělat, co chceme (smích posluchačů) – viz foto zde:

Jedna přítomná učitelka mateřské školy nahrála mou přednášku, aniž jsem o tom věděla a ta magnetofonová páska potom putovala po mateřských školách na Moravě. Po skončení mé přednášky nás o přestávce obklopili přítomní účastníci předškolní sekce, zejména učitelky mateřských škol, a pokračovali jsme v diskusi – viz snímek zde (vpředu vlevo Richard, vpravo Robert – oba i se mnou zády/bokem k fotografovi):

V rámci téže konference jsem měla přednášku o švédském školství v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského s tehdejším ředitelem doc. PhDr. Tomášem Pasákem- viz foto zde níže. Syn Robert tam promluvil o švédských školách (na snímku vlevo) spolu s dvojjazyčným

bratrancem Danem Johanssonem (na snímku vpravo), který se narodil ve Švédsku a vychodil švédské školy.

Takových příkladů dvojjazyčnosti bych zde mohla vyjmenovat více, ale protože je to také v souvislosti s kulturní činností, přejdu dále ke druhé otázce.

Témata činnosti druhé generace zahraničních Čechů (publikovaná problematika – viz Prameny a Literatura): folklorní akce, historický šerm, hudba, spoluúčast na přednáškách, atd. Na předešlém kongrese zahraničních Čechů v roce 2010 jsem hovořila na téma šíření české kultury ve Švédsku a to se týkalo i celé rodiny, takže již tam, v textu příspěvku na webových stránkách zahraničních Čechů, je možné dočíst se o folklorních aktivitách synů v letech 1990-2002, o historickém šermu v letech 1996-2004 atd. Na prvním místě je však hudba – koncertování synů od jejich 8 let věku až dosud, neboť se stali profesionálními hudebníky. Začnu menšími příklady dvojjazyčné kultury s Komenským, který (vedle Karla IV aj osobností) prostupoval celé dětství a mládí synů. Když bylo synům šest let, slyšeli ode mne o Karlu IV., jak byl poslán do Francie na výchovu, když jim bylo patnáct let, říkala jsem jim o Karlu IV., jak ho otec Jan Lucemburský poslal do Itálie s vojskem a - teď se, kluku, snaž…Jednou, když jsme pakovali auto do Prahy, podíval se na mne starší Robert a pravil: Komenského doufám s sebou nemáš, protože to jsou vždycky dvě tašky. Další příklad - později v dospělosti obou synů jsem ve Švédsku přednášela o Komenském na kongrese věnovaném výročí Louise De Geera. Uprostřed přednášky jsem požádala syna Richarda, aby mi půjčil mužský hlas…Richard vstoupil na podium s knihou v ruce a krásným mužným timbrem přečetl švédský překlad Komenského dopisu psaného De Geerovi.

Dalším zde již jmenovaným tématem činnosti je folklor, jedinečná příležitost ke zviditelňování české kultury. Začalo to mým zájmem o české kroje, které jsem zakoupila na Moravě pro sebe i pro syny a domažlický jsem měla z dědictví po otci. To nám dalo příležitost účastnit se folklorních festivalů a jiných aktivit i ve vlastní režii (celkem 21 akcí). Tak např. ve stockholmském Skansenu jsme pořádali veliké výstavy z rodinné sbírky krojů (domažlického, kopaničářského, nivnického) a lidových výšivek a panenek v rámci Českých dnů a později v rámci Dnů lidových krojů – viz třetí snímek zde níže. Byl to syn Robert, který

mi přeložil folklorní terminologii z češtiny do švédštiny, abychom mohli dát k vystavovaným krojům nápisy/popisy česky i švédsky. Potom jsme šli v průvodu 70 lidových krojů z celého světa, kde jsme jedině my tři reprezentovali Českou republiku (viz druhý snímek zde níže). Pak jsme stáli pod scénou ve frontě na nástup na scénu, kde se jednotlivé kroje představovaly a malý Ríša byl trochu neposedný. Starší Robert ho napomínal: Chovej se slušně, reprezentuješ Českou republiku.

Událost Dne lidových krojů jsem později sama přenesla do našeho města v rámci kulturních večerů Společnosti Starý Norrköping, kde jsem působila devatenáct let ve vedení s odpovědností za přednáškový program. Nadšení švédští členové přišli v krojích a bylo to jako repríza Skansenu v menším. My byli v českých krojích. Tyto příklady jsem již uváděla ve zmíněném příspěvku v roce 2010 a mohla bych pokračovat dalšími příklady.

Přejděme na historický šerm (celkem 20 představení), který také uvádím v onom příspěvku z roku 2010. Zde jsme měli možnost ukázat švédskému publiku (mnou) malované štíty švédské i české - se znakem Prahy a s českým lvem a informovat je prostřednictvím scénáře, že ve stejné době jsme měli královny Blanky – Švédsko Blanku Namour a České království Blanku Valois. Tak tomu bylo i na švédském zámku Skokloster na týdenních rytířských hrách na naší vlastní scéně na každodenním představení a s každodenní výukou šermu pro návštěvníky.

Později na festivale Jičín-město pohádky v Jičíně rytíř Richard af Norrköping promluvil česky do mikrofonu o životě dětí ve Švédsku a potom během našeho šermířského vystoupení byly Richardovy jazykové repliky v čisté češtině. V jedné z reportáží o našem šermu psal švédský novinář, že rytíři Richard a Blanka Pragensis se při šermování ve Švédsku domlouvají potichu česky.

Ale přejděme na činnost hudební, zde již zmíněnou (kterou jsem podrobně popsala v autobiografické sérii vydané v krajanském tisku v USA – viz Prameny a Literatura). Tu mě okamžitě napadne jeden příklad - koncert synů v USA ve státě Michigan ve městě Marquette, kde synové hráli pro pacienty v sanatoriu válečných hrdinů. Kněz toho sanatoria nás zavedl k lůžku českého profesora pedagogiky, který byl již ve vysokém věku s rozumem jaksi mimo a kněz chtěl učinit pokus probudit ho mentálně, když s ním promluvíme česky. Žádná reakce, profesor se jen díval. Potom ale, když synové hráli českou hudbu (Dvořákovo Largo a Smetanovu Vltavu), náhle přišel profesor do sálu, sedl si a poslouchal. Do dneška nevím, jestli to mělo výsledek, ale jisté je, že tu hudbu vnímal. Synové hráli od raného dětství mj. i českou hudbu. Na svých sólových koncertech vždy prováděli svá vystoupení odbornými komentáři o skladatelích. Tak např. když hráli ve švédském vesnickém kostele Loftahammar v rámci koncertní série letních večerů na vlastním koncertě Smetanovo klavírní trio, pohovořili o smrti dcery Bedřišky, jež vedla Smetanu k napsání této skladby. Na snímcích zde níže vidíte jejich koncerty v tomto kostele, kde hráli např. hudbu Bedřicha Smetany a Petra Ebena.

Po celou dobu dětství a mládí synů jsem jejich koncerty zapisovala do sešitu – datum, místo, věk, co hráli a tam bych mohla učinit rozsáhlou statistiku české hudby, kterou ve stovkách svých koncertů hráli.

Někdo by se mohl zeptat, proč ta česká výchova, když žili a vyrostli ve Švédsku. Syn Robert se později dostal do situace, že v dánské hudební akademii dostal českou docentku houslí, takže celé pětileté studium tam v cizím Dánsku proběhlo v češtině (ale studium violy v dánštině).

Pak ať mi nikdo neříká, na co potřebuju češtinu, když žiju v cizině. I takové hlasy jsem od zahraničních Čechů slyšela. Zažili krutost bolševismu a tak chtěli na češství zapomenout. Ale na to mám odpověď, že Karel IV. za to nemůže.

Ale zpět k hudbě druhé generace zahraničních Čechů. Pozastavím se nyní u jedné akce, kde synové uplatnili dvojjazyčnost i znalost české kultury, totiž výměnné zájezdy chlapeckých pěveckých sborů – švédského z Norrköpingu a českého z Uničova. V Uničově zahrál Robert sólo, ale protože to bylo v České republice, hrál zase švédskou hudbu, což vysvětlil v českém komentáři a tak překvapil celý sál, který neočekával, že někdo ve švédském sboru by hovořil česky (viz první snímek zde níže). Norrköpingský chlapecký pěvecký sbor koncertoval v Uničově a v lázních Slatinice (druhý snímek zde níže) a Uničovský chlapecký pěvecký sbor koncertoval ve Švédsku, kde si zazpívaly oba sbory spolu. Ve spolupráci a osobních kontaktech obou sborů byli oba dvojjazyční synové velmi aktivní, zejména starší Robert, který např. vypracoval a sám napsal otázky česky i švédsky o české a švédské kultuře, které potom chlapci švédští i čeští četli a odpovídali na ně: byla to zábavná hra ve chvílích odpočinku.

Další příklad se netýká přímo koncertování, ale stalo se v době Robertova turné na Sibiři ve státě Tuva, kde vystupoval na hudebním festivale a jednou se tam náhodou setkal v turistické kanceláři se skupinou Čechů. Dále uvádím citát z Robertova vyprávění (viz Prameny a Literatura): „Stále prší a dva Češi přicházejí do turbazy (turistická základna). Trochu mluvíme a oni náhle říkají: „Aha, tak to je ono. To jste tedy vy, co tady chodíte po horách s houslemi!“…Narážíme na jednoho cowboye s koněm naloženým cestovními ruksaky. Ptá se mě, jsem-li Čech. „Napůl“, odpovídám. On se usmívá a říká, že to je stejné jako za Sovětů, všechno jenom napůl. Další Češi přicházejí do turbazy a vyprávějí o svých výšlapech v bahně.“ Konec Robertova citátu. Další příklad se týká jazykové dvojjazyčnosti uplatněné na koncertě, a sice na festivale Tanec Praha, kde Robert vystoupil jako hudebník na violu spolu s tanečním divadlem Granhoej Dans, které festival zahajovalo dvěma představeními. První bylo postaveno na hudbě Leonarda Cohena a na začátku představení Robert náhle vyšel ze tmy na tmavé jeviště se svíčkou a knihou v ruce. Během pomalé chůze do popředí scény zarecitoval čistou češtinou Cohenovu báseň. Čili opět moment překvapení jako tenkrát v Uničově. Druhé taneční představení bylo postaveno na Mahlerově hudbě, kterou Robert naaranžoval a hrál na violu spolu se zpěvákem Mahlerových písní. Když jsme s manželem tenkrát seděli ve Slavii s PhDr. Zdeňkem Mahlerem a jeho chotí, zavolala jsem mobilem Robertovi do Dánska, aby tak mohl pohovořit s potomkem Gustava Mahlera čistou kultivovanou češtinou. Představte si, kdyby česky neuměl, to by musel mluvit anglicky a já bych se propadla studem, že syn nezná češtinu. Ne, to v mém životě nepřipadá v úvahu. Stejně tak i u syna Richarda jsem ze Švédska zatelefonovala potomkovi Bedřicha Smetany Ing. Petrovi Heyduškovi, aby měl syn možnost s ním pohovořit.

Musím se také zmínit o veliké spolupráci švédského manžela, který byl se svou jazykovou znalostí češtiny velmi nápomocen ve všech akcích folklorních, šermířských i hudebních. Ta dvojjazyčná znalost celé rodiny tvořila základ úspěchu ve všech kulturních aktivitách. Dva snímky zde níže ukazují koncert mého doktorského večírku ve Švédsku, kde koncertovali synové Robert (první zprava), Richard (druhý zprava) a Richardův učitel saxofonu José Ricciardelli u klavíru. Druhý snímek ze stejného večírku dokazuje další zviditelňování české kultury nás česko-švédských rodičů: já v nivnickém kroji, švédský manžel v kostýmu Komenského, kdy si připravil řeč a promluvil jako Komenský v 1. osobě. Komenskému sice podoben není, ale účel zviditelňování české kultury byl splněn.

Příklady, které odpovídají na tři otázky tohoto příspěvku, jsou nekonečné a není zde prostor pro vyjmenování všech. Synové jakožto představitelé dvojjazyčné generace šířili v dětství a mládí zejména českou hudbu na svých nástrojích – zpěv, flétna, saxofon, klavír, housle, viola a v dospělém věku jsou profesionálními hudebníky s violou a houslemi (Robert), klavírem (Richard). My, první generace, jsme jim dali vše, co jsme mohli a teď se již jen díváme na výsledky svého úsilí a sledujeme jejich činnost, kterou si již rozhodují sami. Na snímku zde níže vidíte současné představitele generací zahraničních Čechů: jako první: jednojazyčná česká generace (já uprostřed) a druhá dvojjazyčná česko-švédská generace v jejich dospělosti (synové): Snímek je z přestávky koncertu Aalborgského symfonického orchestru, kde Robert (na snímku vpravo) hraje na violu a i zde si zahrál českou hudbu. Vlevo je Richard, který právě dostal po absolutoriu ve Švédsku své první zaměstnání učitele hudby a hudební teorie a když se ho na přijímacím interview ptali, jak bude vyučovat skupinu žáků-klavíristů, začal vyprávět o Smetanovi, jak učil v Göteborgu a měl také skupinu klavíristek, které dirigoval

jako orchestr klavírů. Tento příklad jsem mu, prosím nediktovala, na ten přišel sám, protože, jak již dříve zmíněno, to všechno je již v nich a my se jen díváme…

A třetí generace – ta zde pochází (zatím) od otce Roberta – na snímku vpravo. Matka jeho dětí je Dánka, ale protože češtinu neovládá, zvolil dvojjazyčný Robert švédštinu. Tito mladí rodiče tedy komunikují stejně jako my staří – každý svou řečí – ona dánsky, on švédsky. A kam nám zmizela čeština? To bude Tvůj úkol, řekla mi dánská matka mých vnoučat. Od jejich narození s nimi mluvím jen a jen česky a nevycházím z překvapení, že to funguje, vnoučata bez problémů komunikují. Zatím mi na mou češtinu odpovídají dánsko-švédsky, ale ono se to později vyrovná jako u dvojjazyčných synů. Nikdy jsem si nemyslela, že naše vnoučata budou umět česky, ale ono to jde! Příklady: Podávám čtyřleté vnučce rozbitou hračku a říkám česky – běž k tatínkovi a zeptej se ho, jestli se to dá spravit nebo jestli to máme vyhodit. Vnučka jde k otci a moje sdělení mu říká švédsko-dánsky. Další příklad – tato vnoučata (2 a 4 roky) sledují dětské kreslené filmy Krtek, Mikeš, Spejbl a Hurvínek. První jmenovaný film je bez replik, ale Mikeš a Spejbl a Hurvínek hovoří česky. Vnoučata se dívají na ty filmy a reagují. To je důkaz, že té češtině rozumí. Tahají mě za ruku a říkají – Mikeš! To znamená, že to chtějí pustit. Další příklad – když s nimi peču, ukazuji na jednotlivé přísady a říkám – to je mouka, to je cukr, atd. Tak se snažím učit je česky a jen budoucnost nám ukáže, jak to dopadne i po mé smrti. My staří jsme udělali, co bylo v našich silách a to stačí.

Co říci závěrem: Jeden každý dělá své a udržení češtiny, zviditelňování české kultury a existence krajanských komunit, to vše stojí a padá s výchovou v rodině, kde to všechno musí začít! Končím snímkem druhé a třetí generace, protože v jejich rukách je další budoucnost.

Prameny a literatura

Archivní dokumentace (textová, obrazová, zvuková, filmová) o činnosti první a druhé generace zahraničních Čechů in: Archivní soubor „PhDr. Blanka Karlsson, Ph. D. č. 1371., součást Národního archivního dědictví České republiky in: Národní archiv v Praze-Chodovci. Též na webových stránkách in: www.fencingperformance.com/blankapragensis , www.fencingperformance.com

Výběr z díla Blanky Karlsson (dále jen BK) k problematice:

1) Tituly z díla (2 z 68) – činnost několika generací zahraničních Čechů v jedné studii2) Tituly z díla (16 z 68) o činnosti druhé mladé generace zahraničních Čechů ve Švédsku,

Dánsku, v České republice, v Kanadě a USA

3) Tituly z díla (6 z 68) příspěvky na všech kongresech zahraničních Čechů od r. 1998 do r. 2012 (kromě roku 2008)

Karlsson, Robert: Cesta na Sibiř a do republik Tuva a Altaj 26. června-31.července 2002, str. 5. -11., 13 obr. in: Hospodář 10/2012, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík

Ad 1)

Bibliografie 61. /2011: Hodin, Vaněk, Schieche and their Writings in Sweden during World War II (and after) in Previous Top Secret Documents of Swedish Archives. Příspěvek na konferenci konferenci Akademie věd, oddělení současných dějin: SCHOLARS IN EXILE AND DICTATORSCHIPS OF THE 20TH CENTURY, International Conference, Prague, May 24-26, 2011. Vyšlo elektronicky ve sborníku konference in: www.science.usd.cas.cz/en/materials.html Abstract vyšel tiskem švédsky na str. 12 in: Bulletinen nr 3/2011, Information från Svensk-tjeckisk-slovakiska föreningen STSF, Stockholm 2011. Abstrakt vyšel tiskem též v USA na konci článku Pokračování badatelsko-kongresových pamětí ve Švédsku (Bibl. 63) in Hospodář 10/2011, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík, str. 12. – 13., 12. obr.

Bibliografie 62/2011: Komenský, Smetana, Hodin, Vaněk, Karlsson – jejich cíle, zkušenosti a vlivy ve Švédsku Příspěvek na konferenci „Migrace a česká společnost“, Senátu Parlamentu ČR, v Praze ve dnech 3. – 4. října 2011. V tisku sborníku konference. Celý text vyšel v USA pod titulem Pět českých osudů ve švédské cizině, aneb Komenský, Smetana, Hodin, Vaněk, Karlsson, jejich činnost, cíle, zkušenosti a vlivy ve Švédsku in: Hospodář 12/2011, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík, str. 1. – 4., 13. obr.

Ad 2)

Bibliografie 8. /1992: Bilingvismus, čili dvojjazyčnost a výchova v rodině, Olomouc 1992, 4 s. Výtisk přednášky BK na konferenci Comenius´92 v Praze a v Olomouci na sněmu Moravského svazu předškolní výchovy - viz též Bibl. č. 13., 14., 18., 32.

Bibliografie 13. /1992, 1993: Bilingvismus a výchova v rodině - s 135. – 138. a Biligualism and Education in the Family - s 139. – 143. in: Comenius Heritage and Education of Man for the 21st Century, Papers of Section 4, Charles University, Comenius Institute of Education, Prague 1992. Výtisk přednášky na konferenci Comenius´ 92.

Bibliografie 14. /1994: Tvåspråkighet och uppfostran i en familj, s 14. – 15. in: Bulletinen Information från svensk-tjeckisk-slovakiska föreningen, Stockholm Januari/Februari 1994, švédská verze Bibl. č. 8., 13., 18., 32. [Anglické a švédské vydání této práce o dvojjazyčnosti vystaveno ve stockholmském Skansenu na vlastních výstavách českých a moravských lidových krojů BK a její rodiny v rámci Českých dnů aj. folklorních akcí ve Švédsku, kde rodina – BK a synové - v nivnických krojích reprezentovala Českou republiku (v letech 1990-1997).]

Bibliografie 18. /1995: Esej o mateřštině (na konci školního roku), titulní strana in: Alternativa nova 10/1995, opavský měsíčník pro literaturu, umění, kritiku, historii.

Bibliografie 32. /2000, 2005: Dvojjazyčnost a výchova v rodině, s. 125. – 128. in: Emigrace a exil jako způsob života, II. sympozium O českém vystěhovalectví, exulanství a vztazích zahraničních Čechů k domovu, ed. S. Brouček, K. Hrubý, A. Měštˇan, Praha 2001. Sborník Konference zahraničních Čechů ve dnech 1. - 5. 10. 2000. Ještě jednou tiskem v r. 2005 v USA, navíc se 3 obrazovými přílohami: Dvojjazyčnost a výchova v rodině s 1. – 3. in: Hospodář 12/2005, vydává Jan Vaculík v Texasu. V textu též tiskem výše jmenované tři snímky: BK a synové v nivnických krojích na folklorním festivalu ve stockholmském Skansenu, kde uspořádali vlastní výstavu – viz. komentáře k Bibl. 14.

Bibliografie 48. /2009: České folklorní vzpomínání ve Švédsku, str. 1. – 4. vč. 14 obr. in: Hospodář 4/ 2009, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík

Bibliografie 49. /2009: České šermířské vzpomínání ve Švédsku, str. 9. – 14. vč., 23 obr. in: Hospodář, 6/2009, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík

Bibliografie 50. /2009: Americké rodokmenové vzpomínání ve Švédsku aneb poprvé v Americe! (28. 12. 2002 – 6. 1. 2003) Osm koncertů našich synů na setkání s americkými potomky švédských předků In: Hospodář, 10/2009, USA, Texas, str. 7. – 10., 14 obr. vyd. Jan Vaculík

Bibliografie 51. /2009: Vánoční a Silvestrovské kanadské vzpomínání ve Švédsku aneb Za synem v kvartetu Biber Quartet hostujícím v Banff Centre of Arts (23. 12. 2005 – 2. 1. 2006) In: Hospodář, 12/2009, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík, str. 7. – 10., 16 obr.

Bibliografie 53. /2010: Jak jsme ve Švédsku sázeli lesy, str. 2. - 4., 11 obr. in: Hospodář, 6/2010, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík

Bibliografie 55. /2010: Propagace české kultury ve Švédsku, příspěvek na kongrese zahraničních Čechů Krajané a kultura v Praze, Národní muzeum, 6. – 8. 9. 2010. 3 strany in: www.zahranicnicesi.com

Bibliografie 56. /2010/2011: České kulturní vzpomínání ve Švédsku (od roku 1989 do října 2010), obsah Bibliografie 54 a 55 sepsán dohromady v rámci série autobiografického vzpomínání. Vyšlo tiskem v USA-Texas i: Hospodář 1/2011, str. 6. – 8., 11 obr.

Bibliografie 58. /2010/2011, 2012 pokr...Autobiografie, část I.. – VII., dosud 581 stran – psáno prozatím pouze pro archiv, odevzdáno v únoru 2012 v dalším přírůstku do Národního archivu v Praze – Archivní soubor „Karlsson Blanka PhDr., Ph. D. - č. 1371“ v odd. 6 Národního archivního dědictví České republiky. Psaní Autobiografie pokračuje dál…

Bibliografie 65. /2012: České filmové vzpomínání ve Švédsku, aneb Film „České kořeny ve Švédsku“, natáčení filmu (2009) a jeho cesta do světa (2010-2011), in: Hospodář 3/2012, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík, str. 5. – 8., 14. obr.

Bibliografie 66. /2012: Úryvky z článku České hudební vzpomínání ve Švédsku (od 15. 10. 1984 do 22. 4. 2012) in: Hospodář 6/2012, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík, str. 8. – 11., 20 obr.

Bibliografie 67./2012: Sedm let badatelského života s Hospodářem. Blanka Karlsson na rozloučenou do posledního čísla Hospodáře v červnu 2012 in: Hospodář 6/2012, USA, Texas, vyd. Jan Vaculík, str. 8. Tento titul uzavírá celou řadu předešlých celkem 24 článků v Hospodáři, neboť časopis Hospodář, založený v roce 1890 v USA manžely Janem a Marií Rosickými, vydal v červnu 2012 toto své poslední číslo a tím končí jeho existence (1890-2012), která ovšem zůstává zachována v archivech.

Ad 3)

Bibliografie 26. /1998, 2000, 2006: - Dvojjazyčnost a výchova v rodině - Známý a neznámý Komenský ve Švédsku - Po stopách Bedřicha Smetany ve švédských archivech - Bohemika a válečná kořist v některých švédských knihovnách a na zámcích ve Švédsku - Odboj jedné skupiny českých emigrantů proti Hitlerovi podle málo známých dokumentů ve stockholmském archivu – pět příspěvků do rokování Týdne zahraničních Čechů - 650 let Univerzity Karlovy, Praha 28. 6. – 4. 7. 1998 Z těchto pěti příspěvků do tisku sborníku konference vyšel čtvrtý, a to v červenci 2000: Bohemika a válečná kořist v některých knihovnách a na zámcích ve Švédsku, s 259. – 271. in: Češi za hranicemi na přelomu 20. - 21. století, sympozium o českém vystěhovalectví, exulanství a vztazích

zahraničních Čechů k domovu 29. - 30. června 1998 - Týden zahraničních Čechů, 650 let Univerzity Karlovy, Univerzita Karlova v Praze, nakl. Karolinum ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR v Praze 2000. Ještě jednou tiskem v r. 2006 v USA, navíc s 8 obrazovými přílohami, které ve vydání r. 2000 nejsou: Bohemika a válečná kořist v některých knihovnách a na zámcích ve Švédsku s 11. –13. in: Hospodář, ročník CXVI, číslo 5, květen 2006, vydává Jan Vaculík v Texasu.

Bibliografie 32. /2000, 2005: Dvojjazyčnost a výchova v rodině, s. 125. – 128. in: Emigrace a exil jako způsob života, II. sympozium O českém vystěhovalectví, exulanství a vztazích zahraničních Čechů k domovu, ed. S. Brouček, K. Hrubý, A. Měštˇan, Praha 2001. Sborník Konference zahraničních Čechů ve dnech 1. - 5. 10. 2000. Ještě jednou tiskem v r. 2005 v USA, navíc se 3 obrazovými přílohami: Dvojjazyčnost a výchova v rodině s 1. – 3. in: Hospodář, ročník CXV, číslo 12, prosinec 2005, vydává Jan Vaculík v Texasu. V textu též tiskem výše jmenované tři snímky: BK a synové v nivnických krojích na folklorním festivalu ve stockholmském Skansenu, kde uspořádali vlastní výstavu – viz. komentáře k Bibl. 14.

Bibliografie 40. /2003, 2007 : Po stopách známých a neznámých Čechů ve švédských archivech – Bedřich Smetana, s 313. – 320. in: Týden zahraničních Čechů. Exil sám o sobě, III. Setkání nad českým vystěhovalectvím a vztahy zahraničních Čechů k domovu 28. září – 4. října 2003, editoři Stanislav Brouček, Oldřich Černý, Ivan Dubovický, Etnologický ústav AV ČR, Praha 2006 Tiskem též v USA, Texas, r. 2007 in Hospodář CXVII/11, 2007 včetně 5 obr., které ve vydání 2003 nejsou.

Bibliografie 46. /2006: Zpráva o nově založeném Vydavatelství Blanka Pragensis ve Švédsku – příspěvek na Sympoziu Media a zahraniční Češi dne 20. 9. 2006 v rámci Týdne zahraničních Čechů v Praze ve dnech 17. – 22. 9. 2006. V textu příspěvku – tato Bibliografie do č. 47. Odevzdáno do tisku do 15. 11. 2006 – ale později se ukázalo, že žádný sborník nevyjde na základě malého počtu odevzdaných příspěvků.

Bibliografie 54. /2010: Setkání zahraničních Čechů ve vzpomínkách Blanky Karlsson, 8 stran, 3 snímky in: webbové stránky Radia Praha www.krajane.radio.net . (Výňatky z textu Bibl. 52/2010 týkající se kongresů zahraničních Čechů a doplněné o poslední kongres Krajané a kultura, Národní muzeum v Praze, 6. – 8. září 2010). Též na stránkách zahraničních Čechů www.zahranicnicesi.com v Odkazech pod titulem Krajanská setkání ve vzpomínkách Blanky Karlsson. Vyšlo tiskem v USA, Texasu in: Hospodář, prosinec 2010, na str. 2. – 3. pod titulem “Vzpomínky na kongresy zahraničních Čechů v Praze v letech 1998 – 2010“.

Bibliografie 55. /2010: Propagace české kultury ve Švédsku, příspěvek na kongrese zahraničních Čechů Krajané a kultura v Praze, Národní muzeum, 6. – 8. 9. 2010. 3 strany in: www.zahranicnicesi.com